
Friday, October 31, 2014
Thursday, October 30, 2014
Farrah Decody
[ fahrah dekóudy ]

Player: Larsyn
![]()
FC: Dakota Blue Richards
![]()
Defense: 0
![]() ![]() |
Contact: creationoflars@gmail.com
![]()
Age: 17 deceased - probodané tělo: Tessa Ward
![]() ![]()
Token: Mini drtička
![]() |

Jelikož se jí nedostávalo značné pozornosti, kterou kdysi tolik vyžadovala, tak si nakonec vytvořila svůj vlastní obrovský cíl. Tím cílem je vyhrát proslavené Hladové hry. A jak je dobře známo, Pátý kraj není zrovna vybavený výcvikovým centrem a jinými možnostmi k tréninku na arénu, ale přesto si Farrah našla způsob, čímž by mohla ve Hrách uspět. Ve svých patnácti letech si vytvořila svůj vlastní boxovací pytel z několika polštářů, do kterých narvala závaží, aby mohla bouchat do něčeho tvrdšího a těžšího. Na arénu to sice nepostačí, ale byla to jediná možnost, která se jí naskytla pod ruku. Má nesmírně velkou touhu po vítězství a slávě. Věří totiž, že když se už něco takového stane, lidé okolo ní se na ni budou koukat z jiného úhlu, a i když je to vcelku smutné, tak je to pravda. Trénink si nevylepšuje jen svým neustálým boucháním do pytle, ale myslela i na to důležitější. Zbraně, v lecčem je výkonná, třeba nůž nebo dýka. Kdo by neuměl bodat, sice je možné, že se pořeže, když se utká s lepším splátce, ale no co? Je to ostrý, tak to snad poškodí a zabije. Dalším plusem je běh. Je to sice ta zbabělejší část, ale pro začátek velmi důležitá, pokud je člověk moc pomalý, tak mu moc věcí u Rohu nezůstane, a kdyby ji honili muti nebo banda krvežíznivých paviánů v podobě profesionálních splátců nebo malých ustrašenců toužící po troše jídla, tak se to přece neskutečně hodí. Absolutně se nebude s nikým dělit, jako že proč vůbec? Už v jejím kraji jí nikdo nic nedává jen tak zadarmo, tak proč by tomu bylo jinak v aréně. Kdyby měla spojence, tak by mu to vyměnila něco za něco, ale že by se rozdělila s jídlem nebo tekutinou, tak to asi těžko. V klídku si sedne do stínu a nechá ho zdechnout. Někomu se to může zdát lakomé, ale aréna není místo pro utváření si blízkých vztahů a ona si je toho velice vědoma. Zná taky dost bylinky, když nemluvíme o těch, které si každodenně ubalí. Znalosti o bylinkách se hlavně naučila ve škole, protože je schopná v přírodních vědách a všeho, co se vůbec týká přírody. Vlastně je celkem dobrá ve všech oborech. Sice by to o ní nikdo neřekl, protože je Farrah problémový člověk. Vše to dělá jen kvůli větší pozornosti, ne že by byla přehlížená, ale ona sama si v hlavě vytvořila dokonalý obrázek svého života, který chce zrealizovat.

Ačkoliv si to nepřiznává, tak Farrah trpí anorexií. Je to velká nevýhoda už jen v tom, že přísun jídla je poměrně dost důležitý pro život. Dá se na tom pár dní vydržet, snad každý skoro v aréně drží hladovku, ale spíš je to nevýhoda v tom, že bude slaboučká a může klidně omdlít. Moc toho také neunese, a i když je v bouchání do pytle velmi zdatná, tak i její rány jsou o něco chabější, ale to ona ovšem neví, protože nikdy ještě nebojovala nebo se neprala s živou bytostí. Pátý kraj výběrem zbraní a výcvikovým centrem též neoplývá, takže tady je ten důvod tak nějak jasný. Farrah nedokáže bojovat s žádnou zbraní, i když si každý normální jedinec dokáže logicky poradit s bodáním, sekáním a masakrováním tou ostrou stranou. Bohužel ale vůbec nezná žádné profesionální pohyby, které by měla znát kvůli tomu, aby uměla útoky správně vykrýt nebo efektivně zaútočit na druhou osobu, která bude schopná. To ale holka už nedomyslela, a tak by se v tom našel skutečný problém. Není na tom nejlépe s plaváním. Kdyby se už k vodě dostala, tak by se dokázala na pár vteřin nebo dokonce minutu plácat a držet se nad hladinou, ale není ten případ, který by vodu vyhledával. Vůbec už nemá žádnou vytrvalost, protože čoudí, jak to jen každý den jde. Nejspíš bude mít v aréně mega absťák. Fyzické slabiny nejsou jediným jejím problém. Kvůli jejím podmínkám v rodině a i u okolních lidí nedokáže lidem absolutně důvěřovat, i kdyby se někdo snažil jak jen to ze všech sil jde, tak si nikoho k sobě za žádnou cenu nepustí. Má hroznou klaustrofobii, ale takovou, která je fakt až hodně psycho. Nejen to, že by se z toho zbláznila, ale nejspíš by se tím utrápila až k smrti, protože by ke všemu viděla nějaké nestvůry a myslela by si, že ji chtějí zabít a sama by se rozdrápala hluboko do masa až by vykrvácela, proto je v jejím pokoji neustále otevřeno. Sice to není malý prostor, ale má to pro případ, kdyby ten záchvat náhodou chytila. Celkově to holka nemá se sebou lehké.

Už když se narodila, tak bylo nad slunce jasné, že v budoucnosti nebude něco v pořádku. Nejenom byla nechtěné dítě, ale už její rodiče byli trochu neschopní. Je divu, že si Farrah neodvedla sociálka, ale to bylo nejspíš tím, že se nikdo nechtěl přiblížit k jejich bláznivé rodince. Doma po sobě manželé Decodyovi stříleli, Farrah proto nemá ráda žádné střelné zbraně, které vydávají hlasité zvuky. I gong při startu Her v televizi ji zaskočí, stačí jen takhle málo. Její rodiče spolu vůbec nikdy nevycházeli, ale i tak společně dokázali záhadným způsobem "vychovat" svoji dcerku. Avšak těžko říct, zda se to dá považovat za vychovávání, možná tak ani ne, spíše se starali tím stylem, že jí dávali najíst a napít, jinak se příliš nestarali o její zdraví a nenaučili jí společenskému chování, proto je Farrah patrně nešikovná, co se týče komunikace, ale není to s ní až tak špatné. Nehladověla a měla se jakžtakž fajn, ale i přesto si ráda brala oblázky, protože od svých rodičů nic nechtěla a měla je za naprosté nuly, tímto taky začala její anorexie. Zpočátku to bylo nevinné, ale nakonec si před zrcadlem řekla, že jí to celkem sluší. Celé to její dětství ji dost zasáhlo a ona není zrovna tou nejchytřejší slečinkou, takže se dosti nechala zmanipulovat. Chtěla se stát populárnější a viditelnější, a proto se spolčila se skupinkou rebelských studentů, kteří ji nutili do věcí, jež nejsou legální, ale ona přesto lpěla po dobrodružství a stalo se. Nakonec se z toho vzpamatovala, hlavně proto, že se na ni ta skupinka totálně vykašlala, a tak do toho spadla ještě víc. Problémovým děckem nepřestala být. Utekla od rodičů a začala si žít po svém, takže většinou kradla. Někdy ji přistihli, a tak z toho měla vždycky průšvih, ale přežila do dalšího dne. Většinou si buď odseděla noc, nebo rodiče zaplatili kauci a vlastně za to byla i ráda, protože by se v té cele pak utrápila. Rodiče se nikdy nestarali o fakt, že není nikdy doma, neboť byli neustále sjetí nebo opilí, takže se o ní stejně nadále starali, i když se potulovala někde po ulicích a tak. Nakonec ji deprese sžírala natolik, že začala chtít více, a to "Více" byla právě výhra v Hladových hrách a od té doby začala její tréninková etapa.
Wednesday, October 29, 2014
Rozhovor s Torianou
Regan Cais: *V celé své kráse v dlouhých purpurových šatech se Regan vydává na pódium. Okouzluje svým úsměvem všechny diváky, které se jistě už nemohou dočkat až se opět shledají s Torianou. A taky proto je na čase si jí rovnou přivolat na pódium.* Přivítejte krásnou slečnu Torianu Mikaelson! *Zalteská jí a pohledem ze zákulisí jí doprovází až ke křeslu.*
Toriana Mikaelson: *Přijde sebevědomou chuzí na pódiu. Má na sobě slavnostní šaty a boty na vysokém podpatku a cítí se daleko lépe než včera. Doktoři v Kapitolu umí zázraky. S úsměvem na rtech mává publiku. Přijde až ke křeslu a sedne si.* Ahoj Regan *Řekne.* Ani nevíš, jak jsem ráda, že tu můžu zase sedět. *Zasměje se a dá si nohu přes nohu.*
Regan Cais: *Usměje se na ní.* To bys drahoušku měla být. *Podívá se na novou vítězku.* Vypadáš perfektně, ale o svých doktorech už víme. Takže Mikaelsonová. Měli jsme ti před 5-ti lety? *Zamyslí se, asi tomu tak je.* Tvoji sestru, že? Bohužel teda jak vím... měla smůlu nad jinými, ale ty jsi přece jenom vyhrála, tak jak se cítíš, co z toho budeš mít, je tohle to, co sis vždycky přála? Věčná sláva?
Toriana Mikaelson: *Jak začne mluvit o Avalon, zatvaří se trochu smutněji.* Ano, Avalon byla moje sestra. Opravdu jsem jí přála, aby vyhrála. Doma na sobě dost dřela, ale na konci to už bylo dva na jednu. Já sama si to taky v aréně prožila a to pak člověk neví, co dřív, když na něho z obou stran někdo míří. *Dá si vlasy na stranu a potom se zase usměje.* Cítím se skvěle. Tedy, po fyzické stránce to ještě není jak by to mělo být, ale jinak se cítím skvěle a rozhodně si teď hodlám svůj život užít. Málem jsem o něj přišla, tak s ním nehodlám marnit, a jestli je to o čem jsem si vždycky přála? Tak to bych řekla. *Zasměje se* Kdo by nechtěl mít aspoň kousíček slávy, ne? *Řekne a koukne se do publika.*
Regan Cais: Ano, hodně lidí po tom touží, ale najdou se i lidé, kteří tomu pohrdají. *Pokrčí rameny.* Jo, poslední boj. Jsi profík, většina se vždycky rozhodne jít na profíka ve větší skupině. Málokdy se stávalo, že na profíka byli jediní, ale to je pocta, ne? Nejspíš z Vás cítí hrozbu. *Zasměje se.* Ze začátku jsi pro nás zrovna moc neokouzlila. Na rozhovoru jsi skoro nic neřekla a tvoje skóre bylo 5, bylo to všechno součástí tvého plánu?
Toriana Mikaelson: Ano. Ten poslední boj byl velmi dlouhý. Když jsem měla své první oběti, tak to bylo rychlé, ale tihle byli dost odhodlaní a bylo vidět, že jen tak bez boje se nevzdají, ale to je jasný. Vždyť už se dostali tak daleko. *Lhostejně porčí ramena.* Nevím, co se to se mnou stalo, taková vetšinou nejsem. Možná na tom mělo podíl to, že tohle místo mi připomíná sestru, tak to asi mělo na mě vliv, ale v aréně už jsem to chtěla dohnat a jít si pro vítezství, a to se i povedlo. *Usměje se.*
Regan Cais: Hlavní pro tebe je, že jsi naživu a my máme nového vítěze. *Mrkne na ní a podívá se na reakce kapitolanů, a pak se opět obrátí na Torianu.* Viděli jsme, že se spojenectví s Lazzarem nepovedlo, i nám se nechtělo věřit, že si radši vybral 3. a 8. kraj, možná měl alergii na holky, ale je v tom snad něco, co nevíme? A co pak tvoje pozdější spojenkyně Royal? Vypadala velmi děsivě.
Toriana Mikaelson: Možná máš s tou alergií pravdu. *Zasměje se.* Nevím, proč to udělal. Byl už bez spojenců, a já se mu sama nabídla a on si zdrhne? Pardon, že to takhle říkám, ale byl prostě magor. *Řekne.* Taky na to pak doplatil. No a na Royal jsem narazila, když jsem zrovna hledala nějakou novou oběť. Royal byla opravdu silná, ale byla bez spojence a já taky a obě jsme z profesionálních krajů, tak bylo daleko výhodnější se spojit. Chtěly jsme spolu zabít zbývající splátce a pak se utkat spolu a to se nám i povedlo. *Řekne.*
Regan Cais: Na konci byl opravdu nečekaný zvrat, asi to na ní všechno dopadlo. Myslíš, že kdyby náhle neomdlela, tak bys to vyhrála? Sice je blbé přemýšlet o tom, co se nestalo, protože už je to minulost, ale i tak by jsme chtěli slyšet tvů. názor. A co podnikneš až budeš doma? Těšíš se na mentoring? *Zeptá se jí na pár posledních otázek, než vyvolá Tvůrce Her.*
Toriana Mikaelson: I kdyby neomdlela, tak bych dělala vše proto, aby vyhrála, ale ten boj mě připravil už o hodně sil, tak nevím, jak by to dopadlo a ani nad tím nechci přemýšlet. Vyhrála jsem, a to je to hlavní na čem záleží. *Řekne a nad druhou otázkou musí zapřemýšlet.* No určitě to oslavím, a pak si zajdu na nákup nábytku do mého nového domečku. *Řekne a natěšeně se usměje.* Už se nemůžu dočkat až se nastěhuju do vesnice vítězů a mentorování si doufám užiju. A uřčitě bude ještě hodně vítězů z Druhého kraje, tak bude fajn poznat budoucího vítěze ješte, když je jen jeden z 24 splátců a navíc budu mít přiležitost se zase vrátit do Kapitolu. *Řekne a usměje se do publika.*
Regan Cais: Dobrá tedy. Děkuji ti a to je zatím vše od Toriany, určitě o ní ještě něco uslyšíte. *Zvedne se a jde blíže k publikum.* A teď přivítejte Jacksona Mattera, který je tady velmi vzácnou osobou. *Začne mu tleskat, poté se vydává pryč z dohledu, aby bylo pódium jejich.*
Jackson Matter: *Ve společenským oblečení a hezky upravený se vydává k nové vítězce. Tohle nedělá rad, vždycky to nechal kolegyni, ale tentokrát sem musel jít on. Kývne všem na pozdrav a i Torianě věnuje pozdrav.* Zdravím. *Pousměje se.* Gratuluji ti k vítězství, poctila jsi tím určitě 2. kraj. Já ti tady předávám jako od nás dárek, který si můžeš ponechat. *Vezme korunu, kterou jí věnuje a nasadí jí to na hlavu. Není to zrovna řečník, takže od něj už další slova neuslyší.* Ještě jednou gratuluji, pojďme si zhlédnout rekapitulaci Her. *Jde si zase posadit.*
Toriana Mikaelson: Není za co *Řekne a usměje se na Regan, a pak do publika, potom čeká na Tvůrce a na svou korunu.* Dobrý večer *Řekne mu a též mu věnuje úsměv. Když jí nasadí korunu, tak se teď cítí jako opravdová královna a rozzáří se.* Děkuji Vám. *Doděkuje a koukne se na rekapitulaci.*

Diváci se jistě už nemohou dočkat rekapitulace. Taky je to přece jedna z nejlepších částí, kdy jsou zaznamenány nejlepší momenty v aréně a mohou si to zase opět zopakovat. Vyjede z pódia velké bílé plátno, které hned začne odpočítávat do tří, jakmile se objeví 0, tak se objeví REKAPITULACE HER.
Regan Cais: A to byl ročník Toriany Mikaelsonové, snad jí ještě uvidíme i uslyšíme. Některé momenty jsou opravdu výborné a krvavé, no musím uznat, že někteří splátci nebyli tak špatní. *Zasměje se.* A tohle je od nás vše, takže dobrou noc Kapitole a určitě se shledáme ještě u příští Hunger Games nebo i dříve. *Zadává a pošle vzdušné polibky divákům, potom už se vytratí z pódia.*
Subscribe to:
Posts (Atom)

