Wednesday, September 24, 2014

Rozhovor se Samuelem

Marina Carter: *Reflektory se rozzáří doprostřed pódia, kde už Marina stojí načančaná a prahnoucí po nových informacích. Její elegantní róba zašustí, což se skvěle doplňuje s klapáním podpatků. Teď už je čas přivítat osobu, na kterou se dnešní rozhovor směřuje. Pár vteřin čeká než se publikum uklidní a pak zvonivým hlasem spustí.* Krásný dobrý večer, Paneme. Je mi ctí přivítat zde na pódiu novou krev z kraje dvanáctého. Přichází Samuel Collins! *Její hlas vygradoval do nejvyššího stupně, s čímž se rozmáchla jeho směrem.*

Samuel Collins: *A je to tu zase, zase se musí objevit na tom pódiu, ale teď už tam bude jen on, pořád si tuhle informaci musí nějak vstřebat. Vykročí na pódium, a i když se ho celou tu dobu, co odešel z arény, dávali doktoři dohromady, tak se pořád cítí zničený, jak fyzicky, tak psychicky, a i když se to snaží skrýt, je to ještě vidět. Přistoupí k moderátorce a pokusí se o úsměv, potřese si sní rukou a usedne do křesla*

Marina Carter: *Potřese si s ním rukou, usedne naproti němu a věnuje mu jeden ze svých soucitných pohledů.* Vypadáš unaveně. Ale příjemně, že? Každopádně, to vítězství Ti moc sluší. *Potichu si povzdechne a chvíli si ho prostě prohlíží, tu práci doktorů a tak.* Jak se cítíš jako vítěz? A ještě k tomu vítěz Pentagames? Pověz nám svoje pocity, které máš v sobě právě teď. Vylij tu svou dušičku, nic v sobě dusit nemusíš. *Ujistí ho a menším úsměvem mu dá znamení, že může mluvit.* Tobě to zajisté pomůže a nám ukojí touhu po informacích o tobě.

Samuel Collins: *Zrovna teď se cítí, jak u nějakýho psychologa. Psychologa s pódiem. Povdechne si.* Musím to ještě pobrat. Teda jo. všichni mi teď říkají, že sem vítěz a prostě to slyším ze všech stran, ale i tak je to prostě zvláštní, že se mnou šlo ještě dalších dvacet děcek a vyšel sem jen já. *Řekne a je to fakt něco, když o tom přemýšlí.*

Marina Carter: *Tiše ho poslouchá a přikyvuje. Řekl toho celkem málo, ale bude to respektovat. Přeci jen je vítěz teprve jeden den. Přejde tedy na jiné téma.* Aréna byla letos fascinující, jak se v ní líbilo tobě? Určitě to bylo aspoň trochu poučné, vidět jak vlastně vypadáš zevnitř. Připadalo ti to třeba odpudivé? A vůbec, díváš se teď na člověka jinak?

Samuel Collins: No, byli to Pentagames, tak to musel být něco speciálního, ale tohle jsem opravdu nečekal. Trochu jsem si představoval nějakou přírodu nebo nebezpečné město, ale nakonec jsem skončil v lidským těle. *Trochu se tomu zasměje, když to tak říká.* V aréně jsem si i říkal, že mám fakt štěstí, že mě vyvolali do Pentagames a ještě k tomu do arény, kde se moc jídla nesežene. *Řekne ironicky.* Nevím. jestli jsem se nějak odpudil, v aréně byla dost tma a bez čelovky Soledad bych sotva něco viděl. *Řekne a ještě si zkotroluje v duchu, jestli to jméno řekl dobře.* Byl ale šok, když jsme hledali mozek a mysleli si, že bude někde nahoře nad nosem a on byl někde úplně mimo. *Řekne.*

Marina Carter: *Fascinovaně ho poslouchá. Tohle je jedna z arén, do které by se sama ráda podívala. Ale ten risk by jí za to nestál.* Je vidět, že tě to tedy aspoň z části zaujalo. Ale koho by ne? Tohle se přeci jen tak nevídá. Když jen pomyslím, jak to tělo muselo být obrovské... *Snaží se setřást husí kůži pryč.* Jelikož druhým oborem Tvého kraje je i okrajová medicína, hodláš se tomuto tématu třeba nějak věnovat? A stát se lékařem nebo něčím podobným?

Samuel Collins: *Konečne se téma vede k něčemu příjemnému. K jeho kraji. Už se mu tak stýská, že by prostě vstal, odešel a vykašlal se na to.* To je. *Přikývn.e* Moje mamka se tomu věnuje a i mě něco učila, jen základy, ale mě to přišlo fajn. Nejspíš se k tomu vrátím a zkusím se tomu věnovat na plno. *Řekne a usměje se.* Rád bych pomáhal lidem *Nejraději by dodal "to vy neznáte, co?" ale raději si zkousne jazyk.* Bohužel v našem kraji je dost nemocí, tak by bylo potřeba se o to postarat. *Řekne nakonec.*

Marina Carter: *Na její tváři se postupně objevuje úsměv. Líbí se jí, že si tu povídá s vítězem, který nevystupuje nijak moc arogantně a sebevědomě.* To je moc hezké. Budeme ti držet palce, všem to určitě prospěje. *Upřímně se usměje a pokračuje k další a poslední otázce.* S léčením jde však ruku v ruce smrt. V aréně jsi měl jen jednu oběť a to dívku ze Sedmého kraje. Jaký postoj vůči tomu máš?

Samuel Collins: Jen jednu oběť *Zašeptá a nevěříctně zakroutí hlavou* Jasně, vím o čem jsou Hry. O zabíjení, ale myslím, že jsem měl štěstí, že jsem připravil o život jen jednoho člověka a upřímně, celý to mám tak zamlžený, když už jme byli jen čtyři, tak už mi začínalo docházet, že bych se mohl dostat domů a to už člověk udělá vše, když je tak blízko. *Znázorní prsty, jak blízko k tomu byl,* Rozhodně jsem si to neužíval. Byla to nutnost a něco co si teď s sebou ponesu až do konce života. *Řekne, není na to moc pyšnej.*

Marina Carter: *Mlčky přikývne.* Ano, samozřejmě. Přirozená selekce, silnější přežije. Evidentně síla byla na tvé straně. *Soucitně se podívá do jedné z kamer a pokyne Samuelovi, aby povstal.* Doufám, že Vás dnešní odpovědi dostatečně nasytily. Nyní je čas přivítat jednu velice důležitou osobu. A tou není nikdo jiný, než Devlin Antoinne!

Devlin Antoinne: *Teda, ten rozhovor jí pěkně naštval! Měl by být rád, že se vůbec do takové Hry dostane. A ačkoliv nemá tyto kraje vůbec ráda a ten rozhovor byl pro ní katastrofální, tak se svižným krokem s odhodlaností a úsměvem celkem přirozeným vydá na pódium, aby uvítala a korunovala nového vítěze.* Vítám Tě v Kapitolu dvanáctko. Je mi potěšením tě dnes korunovat na vítěze ročníku 120. Hladových her, alias 4. Pentagames. Doufáme, že sis arénu užil, jelikož takovou příležitost už mít nebudeš. *Stejně ví, že to říká úplně špatnému člověku, protože tohle by spíše byla řeč pro profíka, ale ona jen tak musela něco plácnout. Potom si vezme s polštářku od avoxky Caesarovskou korunu, kterou mu nasadí na hlavu.* Cti svůj kraj i Kapitol a nedělej žádné hlouposti. *Vznešeným pohledem se na něj podívá a poté už zmizí pryč na své místo, aby se mohla pohodlně usadit a zhlédnout rekapitulaci Her.*

Samuel Collins: *Postaví se, a jak už několikrát viděl, teď přijde na řadu tvůrkyně. Musí se udržet, ještě se musí chvíli udržet. I když se mu tahle ženská hnusí, musí to vydržet, když je tak malej krůček domů. Vyslechne si všechny ty její kecy a nechá si nasadit korunu.* Nebojte se, to já svému kraji čest dělat budu. *Řekne a potom se pokusí na rtech vykouzlit nějaký úsměv.*


Nastala ta chvíle, kdy jsou všichni kapitolané už celí natěšení až opět zhlédnou arénu v nejlepších okamžicích. Proto se tedy v místnosti maximálně zatemní, křeslo vítěze i moderátorky s podlahou vyjedou o kousek dál, aby se na obrazovku nemuseli dívat tak zblízka, potom už se spustí odpočítávání od 3 a zábava v podobě REKAPITULACE HER může začít.

Marina Carter: *Se spokojeným a zářícím úsměvem pozoruje konec této ceremonie a pak se pohodlně usadí, aby mohla pozorovat tu famózní rekapitulaci. Po jejím konci zatleská a ještě jednou vyzve Samuela, aby se vedle ní postavil.* Tak to byl Samuel Collins dámy a pánové! *Nechává ho ještě chvilku si užívat těch pár minut slávy, sama mu tleská, pak ale rukou naznačí, že už má zmizet.* Děkuji za pozornost a dobrou noc! *To jsou poslední slova pro tento večer, s nimi také odchází a nechává za sebou zhasnout celý sál.*

5th Victory Tour



HARMONOGRAM TURNÉ
Zúčastnit večírku se mohou všichni, ale během turné jen obyvatelé krajů a důležití lidé.
  • 3.10. - 14.10.
    • 12. kraj - 1. kraj = (Proslov vítěze, rozhovor s vítězem - pokud se chcete někoho na něco zeptat.)
    • Proslovy
  • 15.9. - 16.9.
    • Pobyt v Kapitolu, volná zábava...
  • 17.9. | 19:00 - 00:00 (odcházet smíte i dříve)
    • Kapitol = Večírek u prezidentky Virtuové (stylisté Vám mohou navrhnout šaty a nebo si je vytvořte sami)
    • Téma = Sport (oblečení jedině na sport, nic formálního ani podpatkového)
    • Kde: Panem → Capitol → Mimo město → Prezidentský palác
    • Přehled večírku

DŮLEŽITÍ LIDÉ
  • vítězové - Kyra Glenshaw, Victoria Wallace, Dylan Frenandéz, Christian Rutherford, Samuel Collins
  • mentoři - Ezekiel Arthur Pott, Claudette Fairy, Demitri Nereus, Aaron Szerettet, Andy Nufa
  • uváděči - Luccy Anderson, Calleigh Lynd, Juliet Trasher
  • stylisti - Refilwe Dospentak, Alicia Reed, Valerie Esme Flores
    • avoxové - Anne, Awalon, Jullia
    • mírotvorci - Jackson Matter, Henry Gibbs, Philipe Huyonoalsi, Scottie Jones

BODY ZA ÚČAST
  • Astrid Ronex → 6 b
  • Christian Jack Rutherford → 1 + 34 b
  • Desirée Mason → 9 b
  • Dylan Frenandéz → 18 + 41 b
  • Kyra Glenshaw → 18 + 24 b
  • Penelope Mercy Mills → 8 b
  • Samuel Collins → 23 + 45 b
  • Victor Allen Cox → 9 b
  • Victoria Garnet Wallace → 7 b
ANKETA

Sunday, September 21, 2014

Clayton Brett

[ klejtn bret ]

 

Player: Lauri

FC: Anton Yelchin



Contact: dee.braineater@gmail.com

Age: 18 deceased - probodnuté srdce: R. Glavenszir


Token: Vlčí dráp


Mistr Brett rozhodně nepatří k těm nejslušnějším z jeho kraje, a dokonce mu to ani nepovoluje rodinná situace, a tak se často vydává do lesa a hor, kde loví menší a občas i větší zvěř. To znamená, že má k dispozici i různé zbraně. Tony umí nejlépe asi s vlastnoručně vyrobeným lukem, se kterým číhá v keřích a houštinách lesa. Umí zaměřit cíl zblízka i zdálky, což mu velmi ulehčuje lov. Je však zběhlý i v manipulaci s noži, mezi které spadají například ty kuchyňské, ale i kapesní, kvůli kuchání masa. Ví, jaké části ze zvířete nejvíce využít a na co, dokonce zná i pár bylinek, se kterými maso připravit tak, aby mělo lepší chuť. K profesionálnímu kuchaři má však daleko. Ohánět se umí i se sekyrou, jelikož když je nouze o teplo v rodinném krbu, je jeho starostí, aby opatřil dostatek dřeva a zvládl tak zaopatřit rodinu. Umí se ohánět i pěstmi, ať už jde o klukovské rvačky nebo o své sestry, které má velmi rád a je ochoten dát do nosu komukoliv, kdo by si na ně dovolil. Tony je také celkem vytrvalý běžec, což plně souvisí s jeho častým lovem v lesích. Musí se umět obratně pohybovat mezi keři či obratně lézt po stromech. Přeci jen si však něco ze svého kraje vzal k srdci – Osmý kraj velmi pracuje s textilem a také s barvami. Tony se v barvách poměrně orientuje, což využívá k tomu, aby se dokázal perfektně zamaskovat a splynout tak se svým okolím, i kdyby se mělo jednat o Mordor. Hladové hry hrozně rád pozoruje, nejvíce sleduje profíky a doufá, že jednoho dne zvládne v aréně obstát a naklepat všem šunky.


Byť žije poměrně dobrodružným stylem života, přesto se ještě nikdy neutkal v souboji na život a na smrt s člověkem. Ačkoliv každý den podniká nebezpečné výpravy do lesů, zatím ještě nemá moc zkušeností, jak popravit člověka. Navíc nemá ani přístup k výcvikovému centru a zbraní tam, takže jeho bojový repertoár je skutečně jen omezený na vlastnoručně vyrobené zbraně. Stejně jako všechen ten luxus výcvikových center, mu unikají i různorodé bylinky. Prostě neví, jakou bylinku by využil, kdyby ji chtěl přiložit někomu na raněné místo. Zvládl by spíše dotyčného popravit přiložením něčeho neuvěřitelně jedovatého. Krom bylinek vlastně moc neví, jak vypadá první pomoc, takže pokud by bylo třeba, asi by v aréně dotyčného rovnou usmrtil. Ať už vědomě či nevědomě. Tony je navíc dost tvrdohlavý, takže když si něco vezme do palice, občas může být složité jej od něčeho odklonit, protože mívá často přesvědčení, že jeho názor je přeci ten nejlepší. Navíc moc nerozvažuje nad tím, co dělá, obvykle se rozhoduje rychle, což se zrovna ne vždy dá docenit. Ačkoliv často loví, neumí dělat moc mistrné pasti – většinou spíše číhá, a pak rovnou střílí.


Je nejstarším a zároveň jediným synem v rodině ševců. Má ještě dvě mladší sestry. Jeho matka i otec pracovali ve firmě, kde šili a zpracovávali tkaninu pro Kapitol. Když mu bylo asi sedm let, jeho otce postihla závažná nehoda, která jej úplně ochromila a on od té doby skončil na vozíku. Pro rodinu to nebylo nic dobrého. Matka se o otce často musela starat, a tak už tolik nemohla chodit do práce. S tím ubývalo i peněz, a tak rodina často strádala. Tehdy začal Clayton chodit do lesa. Bylo mu sotva deset let, ale přesto už musel myslet na rodinu, a tak nejprve začal s králíky, které nosil domů. Postupně začínal lovit větší a větší zvěř, zlepšoval se, a tak zachránil rodinu před úplným vyhladověním. Přitom se snažil trénovat. Věděl, že se dost možná brzy ocitne v Aréně, a tak si nenechal ujít ani jednu hru. Kapitol přeci chtěl, aby to sledovali. A tak to sledoval. Pečlivě, aby mohl zvažovat, co je v jaké situaci dobré. Sledoval profíky a jejich boj, sledoval jejich zacházení se zbraněmi. A co víc, někde se v něm vzala sebejistota, že se svým tvrdým životním stylem by možná mohl obstát.

other worlds

stranger2s.jpg https://lh3.googleusercontent.com/Pw0zB0hurIqLYe3Dbii8mgZ8-m5myKuUtsQ2qtwficdo5n9uKQvLA3mzvOkjh7iL3CUXJzXut2adFoTqKA=w200-h92