Monday, August 25, 2014

Wynter Emerson Caelum

[ vintr emerhsn kejlum ]

[player] Larsyn

[fc] Marina Laswick
 

     

be like a drug, let them die for you

× [species] human
× [date of birth] february 2, 2192 | ♒︎ aquarius
× [loyalty] capitol
× [credits] 24 000

× [level] 2
× [age] thirty-two | 32
× [occupation] casino owner, party organizer
× [gems] 0





vitality [ 0 ] × defense [ 28 ]
  • [ before the Hunger Games ] Schopnost bojovat má na úrovni pravé profesionálky. Ačkoliv se nikdy tolik nevyskytovala ve výcvikáči, našla si jiné způsoby jak trénovat. Sice centrum navštěvovala už od mladičkého věku, takže se naučila i něco jiného než jen bojovat, jelikož tam mají pro děti lehčí výcvik, který se plně nesoustředí na přísný boj. Má úplný základ na Hladové hry, ve kterým by měl excelovat každý, kdo si říká profík. Tudíž jak bojovat a jak být nejlepší skoro ve všech kategoriích co se dá, aby dosáhla svého vítězství. Celkem jí jako malou bavily rostlinky, takže neměla problém si vzít knihu a pilně si v ní listovat. Přece jenom je to k něčemu užitečné, rozpozná tak mnoho jedlých, jedovatých a léčivých bylinek. Pokud by se s nimi setkala, určitě by tyto byliny hned poznala, ale kdyby po ní někdo chtěl názvy, tak ty vám s nejvyšší pravděpodobností neřekne, protože nikdy neměla paměť na odborné názvy, jinak s těmi jednoduššími samozřejmě mít problém nebude. Nejvíce se vyřádila na boji zblízka, měla tak možnost si vybíjet zlost, kterou v sobě neustále držela. Ráda se dostávala do potyček s jinými lidmi, ale naštěstí se nikdy nedostala do takové pozice, kdy by se musela ocitnout v nemocnici. Nebojuje jen pěstmi, kdyby si musela vybrat, tak by to byla mačeta, sekera, katana nebo nějaký kratší meč a vlastně jakákoliv jiná věc, co má ostrou čepel - většinou ale vždy volí boj tělo na tělo, protože to je to pravé měření síly. Moc si nevyžaduje pomoc od ostrých předmětů, pokud není nouze. Bohužel, mimo výcvikové centrum žádnou svojí zbraň nevlastnila, takže nemohla trénovat jinde a ani si zbraně nemohla vyzkoušet na živé duši. Ona ale stejně není ten typ, co by jen tak bezdůvodně zabíjela - její oběti si to musí buď zasloužit, nebo by zabíjela o pozici v Hladových hrách. Avšak může nastat chvíle, kdy se rozčílí a člověka bezhlavě zmasakruje. Dost se ale baví na tom, že může někoho dostat do vážných situací a sama dost intrikuje se svým životem, takže zkouší adrenalinové činnosti, což taky proto ty potyčky s jinými, ale ty jsou málo účinné. Wynter neměla často co dělat, takže v centru byla neustále. Není teda divu, že jí to přestalo postupem času bavit a pak se po svých šestnácti letech rozhodla, že už dost. Našla si pro změnu jiné záliby, to bylo třeba sprejování - podle ní umění. Také freeruning je pro ni dobrá odreagovačka, kvůli tomu se zvládá rychle dostat přes překážky nebo třeba vylézt šupem na nižší ploché zdi. Prostě zvládne téměř všechny překážky, které jsou lidsky přemožitelné. Takhle několikrát utekla před mírotvorci, když se ji snažili chytit při činu a dosud nikdo stále neví, kdo to po kraji sprejuje. Nevadí jí horší životní podmínky, protože je takové dítě ulice. Není to žádný bezďák, to by si v Prvním kraji nedovolili - žije v dětském domově, jelikož je sirotkem. Ovšem, jí se tam nikdy nelíbilo, takže většinu času trávila v tom výcvikovém centru a později po ulicích. Velmi ráda kradla bohatým rodinám věci, který si buď nechala pro sebe, anebo je prodávala, pokud měla štěstí - nicméně to nikdy moc neriskovala. Je trošku kleptomanka, takže občas si prostě něco přivlastní, pak když si uvědomí, že to nepotřebuje, tak to buď prodá a v ojedinělých případech to tiše vrátí zpět jako by se nic nestalo. Krade i staré věci, mezi nimi i nefunkční elektronika, jednou takhle zvládla opravit rádio, aby znovu fungoval. Sice by sama nic elektronického neseskládala, ale co se týče oprav, to by zvládla. Má docela porozumění v návodech, mapách a vše tomu podobnému. Je to vcelku chytrá hlavička, pokud se jí chce - jen je škoda, že to moc nedává najevo.
  • [ the days after ] Hladové hry už skončily, ale ona se i tak nadále věnuje tréninku pro své vlastní potěšení. Všechno nedokonalé se snaží zlepšit, i když v aréně moc problémů neměla a vlastně nenalezla nic, co by ji poznamenalo. Ve výcvikovém centru ji již nenajdete, přece jenom je vítěz a mohla si tak dovolit mít vlastní místnost, kde by trénovala. Ve své vile má svoje fitness centrum, kde má nástroje všeho druhu - od běžícího pásu až po veslařský trenažér. Nechybí jí ani její oblíbené zbraně, se kterými také občas trénuje. Pokud je v kraji, tak aspoň třikrát týdně cvičí na trenažérech, aby byla krásně fit - od Kapitolských profíků má předepsaný jídelníček na zdravou výživu. Snaží se o sebe pečovat, jak jen to jde. Ráda běhá a dělá si výšlapy do hor. Předtím to byla dost městská dívka, teď už nepohrdne přírodou, takže se snaží být co nejvíce na čistém vzduchu. Kromě toho si občas dá pár minutek u boxovacího pytle či se učí ovládat sečné zbraně ještě lépe, takhle si zlepšila dovednost s mačetou, se kterou je teď kamarádka. Tyto aktivity ji udržují v klidu a kompenzuje si na nich vztek, protože nikdo nechce, aby se stalo něco nemilého. Není tedy už tak horkokrevná jako předtím, takže si rvačky jen tak nevyhledává a zkouší to vyřešit po dobrém, pokud to nejde, je připravená zakročit silou. Jak získala slávu a s ním i všechen ten luxus, už se pomalu nedostane do ulic, takže celkem polevila s freerunningem, i když to se nedá úplně tak zapomenout, jenom možná bude o trošku horší. Stále se ale tato aktivita může považovat za jednu z jejích lepších schopností. Čte a jistě se tato slečna v mnoha věcech vyzná, prostě se ráda vzdělává, taková bývala už předtím. Obyvatelé z Jedničky to nedávají moc za důležité, takže je dosti možné, že takové lidi si vedle ní mohou připadat jako tupci, ale její inteligence nesahá ani po kotníky třeba chytrého obyvatele z Třetího kraje. Jednou toužila po větší výzvě a sáhla v Kapitolu na knihu o technice, jenže toto i pro ni bylo dost a nepochopila z toho žádné slovo. Bude se tedy muset smířit s tím, že bude opravovat jen rádia. Sprejování je pro ni pořád velikou zálibou, ale svoje umělecké schopnosti dala i na papír a do organizace akcí, což to všechno, jí nesmírně baví. Cítí se kvůli tomu dobře a jak ji to zaměstnává, tak ani nemá čas na to, být depresivní. Její duše je o dost klidnější a silnější, nic ji jen tak neskolí a rozhodně se nenechá ubližovat od jiných, už není tak sebevražedná jako předtím. Našla si i čas na to, aby si vzala lekce plavání a potápění, takže teď už je z ní pořádná mořská víla a zjistila, že je to celkem švanda.
  • [ before the Hunger Games ] V dobách, kdy ještě chodila do výcvikového centra se soustřeďovala hlavně jen na boj zblízka se zbraní i beze zbraní, nikdy však nevěnovala čas dálkovým zbraním. Když se řekne nikdy, tak fakt nikdy, nevzala si to ani do ruky. Takový luk nebo kuše, to pomalu ani neví, na co to je. Pravděpodobně tyto zbraně už viděla, ale pro ni je boj zdálky hrozně neosobní, a proto se k tomu nikdy nehlásila a nikdy se k nim hlásit nebude, připadá jí to dost nezáživné. Ke všemu by pro ni bylo extrémně otravné, kdyby si neustále musela shánět šípy a vyrábět si je, prostě ztráta času, a v aréně už tuplem. K dalším neoblíbeným věcem patří těžší zbraně. Sekeru, tu třeba ještě zvládne a dokonce s ní dokáže efektivně bojovat, horší je to však s těmi opravdu těžkými zbraněmi, které se využívá snad už jen k tomu, aby oběť úplně rozdrtily na padrť, třeba takové řemdihy nebo palcáty. Překáží jí jejich hmotnost a co ještě víc, tak velikost a že většinu zbraní musí držet v obou rukách. Také se s nimi často unavila, protože Wynter není žádná dvoumetrová osoba napěchovaná mohutným svalstvem. Není to sice žádné kvítko, ale těmto zbraním dává palec dolů! Plavání je pro ni cizí - v tréninkovém centru bazén nevyhledávala, kanály na koupaní nejsou úplně "super delicious" a v podstatě si dávala víc za důležité umět bojovat. Nikdy moc neuvažovala o tom, že by se mohla přiučit něčemu jinému než jen bojovat. Ano, bylinky umí dost slušně, ale když půjde o techniku a něco pro přemýšlivé hlavičky, tak to ne. Sice zvládne něco opravit, ale to se nerovná schopnostem obyvatele Třetí či Pátého kraje. Všechno většinou řeší pěstmi než hlavou. Někdy se z ní stává úplný magor. Jak se jistě ví, ráda intrikuje se sebou a dokonce i se životem jiných jedinců, je to taková její tajná úchylka. Sama by si nikdy na svůj život nesáhla, ale možná by dovolila jinému člověku ji zneškodnit, pokud by byla ve velmi špatné situaci a měla by deprese. I když se zdá, že je to velmi silná osoba a je snad z ocelu, tak má občas ty výkyvy a nemá se zrovna nejlépe. No, stává se. Mnoha lidem nedůvěřuje, což by se dalo spíše považovat za silnou stránku, ale občas to není úplně k užitku. Z tohoto důvodu totiž nemá nikoho, o koho by se mohla opřít a život bez přátel je docela těžké vystát. Navenek vypadá, že jí je to jedno, ale někde hodně hluboko ní, jí to asi vadí. Není moc skvělá ve vytváření si dlouhodobého přátelství, vlastně není dobrá ani v těch krátkodobých vztazích, prostě není taková obvyklá dívka v Prvním kraji, spíše takový outsider. Někdy je až nechtěně upřímná, takže všem hned na stůl vyloží karty a poví, co si o nich myslí a nikdy to nedopadá dobře, kor když si někdo takový má tímto způsobem najít přátelé. Také kvůli tomu moc dobře lhát neumí, umí se sice přetvařovat, ale vydrží to jenom chvíli a vše pak vyjde napovrch. Ona se ale stejně moc nestará o to, jestli takové řeči a názory někomu zamrzí, prostě jsou jí city ostatních dost jedno. Alespoň tak se jeví navenek a umí to teda dost dobře uhrát. Další slabinou jsou děti, není sice milovnicí dětí, ale určitě nedokáže dítě zabít. Ani kdyby to bylo k něčemu dobré, muselo by jí to stát pěknou námahu a dlouhého přesvědčování. Ovšem, kdyby na ní dítě zaútočilo a bylo by na ní ošklivé, tak si to nenechá líbit a určitě by těmto prckům uštědřila jednu velkou ránu do nosu a byla by na ně pěkně ostrá.
  • [ the days after ] Ani po Hrách nenalezla zálibu v dálkových zbraních, stojí si za názorem, že je to slabošská zbraň. Stejně tak nezměnila názor na těžké zbraně, zkusila sice palcát, ale nezaujalo ji to. Není ten typ člověka, co má tu nutnost člověka úplně zmasakrovat. Vždycky se řídila tím, že ten člověk musí udělat něco zlého, aby si zasloužil takovým nechutným způsobem zemřít. Také zjistila, že s trojzubcem a kopím asi nebudou úplně kamarádi, ten styl boje jí nesedne. Sice si je nevyzkoušela, ale je naprosto jasné, že jí to nepůjde, protože v tom má úplně jiný systém. Snažila se o to, aby měla výjimečné schopnosti i v technice, jenže marně. Takovým blábolům neporozumí ani ona. Možná kdyby jí to někdo vysvětlil, jenže na to ona nemá trpělivost, je to pro ni až moc složité a hlavě zamotané. Je stále stejně upřímná jako předtím, nic jí nezabraní k tomu, aby byla ticho. Má sice jako vítěz dost velkou imunitu, ale někdy by přece jenom měla být raději zticha. Stále nemůže zabíjet děti, je to prostě symbol nevinnosti. Vždycky ohrnovala nos nad těmi, kteří byli něco méně než ona - chudý kraje, ubulánky a podobná individua. Jenže už pochopila, že tímhle se prala i ona mezi svými vrstevníky ve svém kraji. Takže si slíbila, že není ten šikanátor a nebude ubližovat někomu, kdo si to nezaslouží. Jako jestli přijde urážka na ní, tak to samozřejmě nemá problém ihned udeřit pěstmi. Dokonce umí lépe vyjádřit své emoce, za které se tiše stydí. Možná jen proto, že je to pro ni dost slabošské, ale na druhou stranu je to zase lidské. Pouští si k sobě víc lidi, což znamená, že je bude mít i ráda a nebude je jen snášet. Je to od jejího minulého Já dost odlišné, a tímto je emočně zranitelnější. Dává víc najevo svoje city. Její vztah se životem se změnil, takže se bojí dne, kdy přijde její smrt, buď bude zabitá někým, nebo pojde přirozenou smrtí. Být zabitá je na nic a stáří ji taktéž dost děsí. Senilita bude pravděpodobně vopruz. Každý dnem se učí a něco nového nachází, takže se třeba zjistí nějaká její slabina. Prozatím to vypadá, že toho moc po aréně nemá. Nic strašného tam totiž nezažila a je mezi těmi šťastlivci, co neměli tak hrůznou arénu.

  • [ file 001 ] Představuje se vám 175 centimetrová blonďatá Wynter Caelum, chladná je podobně jako sama Zima. Svoje rodiče nezná a zemřeli nějakou nehodou, nevrtala se v tom, takže o nich neví vůbec nic. Takto vlastně nikdy nezískala tu rodičovskou lásku, a proto je z ní taková osoba, kterou se stala pod svým velením. Není moc společenská a přívětivá k lidem, protože většinu prostě jednoduše nesnáší. Všichni v Prvním kraji se jí jeví jako rozmazlení frackové a ty přímo nesnáší, ohromně je nenávidí. V dětství si z ní dost utahovali jen kvůli tomu, že nemá takové jmění jako oni. Vnitřně ji to dost ničilo, ale navenek se jevila jako silná a sebevědomá dívka, což na ní můžete obdivovat. V soukromí je dost citlivá, nedává to nikomu najevo, protože by pak mohla ztratit tu svojí Ocelovou image. Taktéž nemá úplně v oblibě, když ji někdo volá jménem Wynter, vůbec se jí to jméno nelíbí, a tak si nechá říkat Cae. Úsměv, nebo jen náznak toho, je u ní velice vzácné, a když už se stane, tak to většinou není ani upřímný. Smyslu pro humor za tu dobu moc nepobrala, jelikož si takovéto vtípky nemohla s nikým vyměňovat, když je to taková samotářka, že? A i když se to může zdát velice smutné, Wyn se prostě nerada směje a většinou má ten svůj "resting bitch face", což se jí úplně krásně hraje do její chladné role. Sice to jméno nemusí mít ráda, ale má ho vcelku právem. Samozřejmě to není žádná mrtvola, takže nemůže neustále nosit svojí kamennou tvář, překvapivě umí i jiné grimasy, ale zase nic přátelského od ní nečekejte - mračit se a probodávat lidi zabijáckým pohledem, to jí jde po rozdávání pohlavků moc dobře. Udržuje si odstup od lidí, jenže to ani není složité, když o tu její společnost nejeví zájem moc lidí. Pokud se s někým kdy bavila, tak toho člověka zvládá snášet - trochu asociál. Avšak má někdy dny, kdy se dokáže s člověkem bavit a udržovat se s ním v kvalitní konverzaci, pokud ten někdo vydrží její občasné kousavé poznámky. Má dost prořízlej jazyk. A filtr? Ten se někam ztratil. V kraji ji jiné holky moc nepovažují za normální, když k tomu přidáme její styl oblékání, tak by se každá princeznička v bohaté rodince zeblila. Jí na tom nepřijde nic hrozného. Ano, není to ten nejnovější trend, ale zase si nemyslí, že by se oblékala nějak děsivě nebo jako bezďák. Prostě normální oblečení, občas ušmudlané a někde roztrhané, ale ona nemá nikoho, kdo by se o ni staral a kupoval jí věci. Stejně nikdy neměla zapotřebí být jednou z těch namyšlených dívek, i když se to celkem protiřečí, protože ona je taková "arogantní" slečinka, sice ne v takové míře jako ty princezny, ale umí někdy být dost povýšená. Určitě tomu tak bude, pokud se setká s chudšími kraji a nebo s vybulenejma splátcema z jiných krajů. Nad těmi se povyšovat bude. Názory jiných jí většinou nezajímají, ale pokud ji někdo pomluví, tak to už nevystojí a vůbec všechny lži nesnáší, ona sama vůbec nelže a tato nenávist k pomluvám si vypěstovala kvůli těm pipinám z luxusního kraje, co o ní povídají špatné a také dost nepravé věci. Nikdy si to nenechala líbit, protože se vždy pomstila tím, že je buď naprosto znemožnila, nebo je zmlátila. Po těch letech v sirotčinci nějak přežívala a o sebe se starala sama. Nedá se říct, že z ní je naprosto úžasný člověk, ale mluvě o přežití, je to ukázkové. Životem tak nějak proplouvala a vždy bylo štěstí na její straně.
  • [ file 002 ] Kdyby se mělo mluvit o totální změně, Wynter je toho brilantním příkladem. Moc sice nevyrostla - jen možná takové 3 cenťáky, takže měří už 175. Po aréně se změnila spíše v chování, začala si života více vážit a už tak moc se svým životem neintrikuje. Touha po adrenalinu v ní nadále zůstává, takže je pro každou špatnost. Jako vítěz získala krásnou vilu a nechala si u toho udělat takovou malou džungli, ve kterém se nachází její mazlíček Ex - je to krajta tygrovitá. Moc se o něj nestará, spíše ho nechává úplně volně v džungli. Je tam spíše jen kvůli tomu, aby odehnal nevítané hosty. Luxus a na všechno kolem si rychle zvykla, dokonce se kolem ní začalo točit víc lidí, protože už se netváří tak, že by chtěla každého zabít. Ke všemu k tomu nemá žádný důvod, pokud jí ten důvod nedají. Většinou se nestará o to, co si o ní lidé myslí. Je svá a je se sebou spokojená, nehodlá se měnit jen kvůli tomu, aby ji měl někdo rád. Arogance se stále nezbavila, akorát je zmírněná. Už by si jen tak nešla dovolovat na slabší, ale pořád je toho názoru, že je zřejmě lepší než někdo jiný. Na veřejnosti se jeví velice sebevědomě a někdy si hraje na někoho jiného, bude to hlavně tím Kapitolem, který si na ní už udělal nějaký štítek, takže občas jenom předstírá, aby lidi pobavila. Stejně má pocit, že nikomu nezajímá, jaká doopravdy je. Jen málokterým se dokáže úplně svěřit, ale pokud s ní strávíte víc času a budete s ní komunikovat, lze ji přečíst z veškeré té upřímnosti. Nadále zůstává faktem, že nemá ráda dost lidí. Snaží se ale každému vyjít vstříc, i když to zrovna úplně nejde. Občas má na lidi ten svůj drzý názor, který nutně musí říct nahlas. Umí i držet jazyk za zuby, jen to musí sama chtít. Přátelé si stále vyhledává těžko, ale dokáže se bavit s každým o čemkoliv. Je to docela pokrok, když vezmeme v potaz, že předtím se od společnosti dost izolovala. Jenže čas v Kapitolu udělá divy. Je nepředvídatelná, dokáže jednou udělat to a podruhé zas něco úplně jiného. Nebojí se ničeho a zkusí cokoliv, ale taky se to nesmí přehánět, protože červi byste ji nedonutili jíst, jinak se zvládá vypořádat s každou novotou, změnou a prakticky čímkoliv. Ona úplně žije tím, že nalézá nové věci, které nikdy neokusila. Jakmile se dostanete do její společnosti a bude vás mít ráda, připravte se, že to bude hodně akční, spontánní a bude se snažit o to, aby vás za žádnou cenu nenudila. Ti, kteří se nedostanou do seznamu oblíbenosti, už takové štěstí nemají - je na ně automaticky chladná, nepříjemná a dokáže jim dost zavařit. Po čase jí celkem začala štvát kleptomanie, a tak se dala na její léčbu, k tomu jí pomohl Kapitol. Zjistilo se, že příčinou toho byla její sociální segregace a občasné poruchy sebeovládání a nálady. Kvůli rozdílnostem od ostatních holek v kraji, se cítila odtržená, protože všechny měly peníze a rodinu. Ona nic z toho neměla a ještě byla skoro takovej psanec a nikdo se s ní nebavil - neměla kamarády. Po výhře se její popularita zvýšila jako nikdy předtím, nedala se tím zhltat a znala své limity. Nepustila si k sobě žádné lidi, kteří ji předtím odsuzovali, na takové zvysoka kašle. Prořízlá je stále stejně a upřímná je velmi ráda, ke všemu se slastně vyžívá v tom někoho neoblíbeného ponižovat a dělat mu trable se životem, ale nikoho nechce dohnat k šílenství nebo tak, spíše je takhle vlastním způsobem trollí. A i když nikdy nebyla úplně fanouškem Hladových her, Kapitolu dluží veliké díky za služby. Ke všemu je to super město, a vše v něm je naprosto luxusní, ale pořád si musí zvykat na jeho obyvatelé, kteří jsou trochu jinde než ona, tudíž si s nimi úplně nerozumí a jenom to předstírá. I přes její nesouhlas k Hladovým hrám, si dokázala najít zálibu investováním peněz do splátců. Má pocit, že může takto něco ovládat. Ono to ale není vůbec pravda, jenže tu fantazii jí nikdo nemůže sebrat. Je dost neutrální, nikdy vám úplně neřekne, který kraj má nejradši. Možná by každý tipoval ten její, ale zrovna ten svůj v oblibě moc nemá. Je ale pořád ten profesionál, takže neohrne nosem nad žádným lepším profíkem, který ji bude v aréně bavit. Ačkoliv se musí podotknout, že je teď dost vybíravá. Jen tak se s někým nezahazuje, většinou si u ní najde místo někdo, kdo není tolik namyšlený. Nejvíce je nakloněná k těm lepším krajům, nejvíce ty profesionální, ale nepohrdne ani Desátým krajem, který si dost oblíbila kvůli jejich vítězům, steakům a samotnému kraji, který se jí jeví jako velmi krásný. Další zajímavostí u ní je to, že si začala říkat Emerson, protože jí křestní jméno nevyhovovalo. Zvládla si to nechat změnit ve svých dokladech, takže je oficiálně i pod jménem Emerson. Jenže Wynter si musela ponechat, už z toho důvodu, že se tak narodila, takhle vyhrála a všichni ji pod tímto jménem znají. Ke všemu už jí to jméno až tolik nežere.


  • Andrea Ryanaird × Kdo by nechtěl mít na své straně mírotvorce, že? Sice to od ní může znít trochu nehezky, ale její první záměr byl takový, že chtěla větší imunitu, a co je lepšího než se zkusit spřátelit s jedním z nich. Musí se ale přiznat, že k této osobě chová jakousi "lásku" jako k matce, ale to je jen proto, že je to jediná osoba, která je starší a není svým mozkem podobná těm typický m Kapitolankám.
  • Archer Francis Jr. × Tohoto dřevařského kluka brala nejprve jako svůj sidekick, i když ze začátku spolu sotva promluvili. Jejich přátelství nebrala nijak vážně, dokázala se s ním bavit kvůli Claudii, jelikož to byl její kamarád. Občas si stále myslí, že ti dva spolu něco mají, tak ji to velmi moc štve. Avšak po jednom incidentu na jeho narozeninové oslavě změnila názor. Dá se říci, že celkem k dobru, ačkoliv nemá ponětí, co si o něm má furt myslet. Je to ale rozhodně kluk na všechno Poprvé.
  • Charles Regnard × Stalo se to už v aréně, kdy se do toho kluka pobláznila. Úplně naplno to věděla až při turné vítězů, kdy nesčíslněkrát žárlila. Ovšem má pocit, že to není opětované, ale stále si domýšlí důvody proč. Přesto to ale nemá v plánu v blízké ani v té daleké budoucnosti vzdát, pokud neřekne srozumitelné „Ne“. Dost se před ním stydí, i když to tak vůbec nevypadá. Chová se před ním většinou přirozeně a nepřetvařuje se, ale čas od času udělá hlouposti, aby se zalíbila. Je to přeci jenom člověk.
  • Ezra Donnovan × Strašně moc hodný kluk až je takřka nudný, takhle ho bere právě ona. Sice si je vědoma toho, že by s ní ten klučina dělal cokoliv a nechal by se třeba na hodně dlouhou dobu zalepit na zeď lepícími páskami, ale pořád ho bere jako svůj věrný ocásek. Jednou ho má v plánu opravdu rozčílit, ale má takový pocit, že to bude nemožné. Má ho nesmírně ráda, kdokoliv by mu zkřivil vlásek, tak by tomu člověku ublížila. Taktéž má takový dojem, že je celkem dobrý materiál na endgame, ačkoliv mu vůbec nerozumí. Občas je fajn si povídat s někým, kdo je úplně odlišný.
  • Porsha × Tato avoxka se jí nějakým způsobem dokázala ukotvit v srdci. Zčásti se s ní začala bavit jen kvůli tomu, že je jí takových lidí líto. Taky je vlídnější k lidem, kteří se jí jeví jako "slabší" a ke všemu nesouhlasí s otroctvím. Také moc nemluví, takže má pocit, že jen tak něco o ní neprozradí a je to taková její vrba - možná jediná. Občas se může zdát, že je na ni až příliš hodná, ale to jen proto, aby jí rozveselila den. Má za to, že avoxové moc dobré dny nemívají a nejspíš to bude i pravda.
  • Claudia Riqueti × Je to osoba, kterou by nazvala jako svou přítelkyní. Sice v tom nejsou žádné silné přátelské vazby, ale je to jedna z dívek, se kterou se baví tak nějak normálně. V hledání kamarádek je velmi vybíravá, a za jiných okolnostech by určitě nepřišla za nějakou sockou z Desátého kraje, ale tento kraj jí donutil změnit názor v tu chvíli, kdy vkročila na jejich území. Ke všemu k ní chová jakousi romantickou náklonnost, i když to je možná jen její experimentální období.
  • Rosie Alisee Wayne × Když Rosie viděla poprvé naživo, hned se do ní zamilovala. Nicméně to nebylo nic romantického, prostě pro ni byla strašně roztomilá a chtěla se s ní skamarádit. Později to dorostlo k něčemu jinému a dost si to pletla s tím, že je do ní zamilovaná. Vlastně to tak má pořád nastavené v hlavě. Expert na psychologii by však poznal, že se jedná z Emersoniny strany jen o velké kamarádství a bere ji jako nejlepší kamarádku, i když se téměř vůbec nebaví a je to nejspíše jednostranné, ale o tom ona nic vědět nemůže.

Sunday, August 24, 2014

Jax Treighton

[ džeks trejtn ]

 

Player: Larsyn

FC: William Brent



Contact: creationoflars@gmail.com

Age: 16 deceased - rozdrásán štíročlověkem


Token: Máminy kapesní hodinky


Jak by se dala tato osoba jen popsat? Je nutné zmínit, že Jax je tak trochu vzteklý hoch, ale když ho nebude někdo prudit, tak by se snad ani nepokoušel dotyčnému zlomit vaz. Odmalička byl vychován jen svým otcem, který na něj byl 24 hodin denně tvrdý. Chtěl z něj vytvořit něco jako bezcitnou mašinu na zabíjení. Bohužel se mu to nepovedlo tak, jak smýšlel. Výcvikové centrum navštěvoval od dvanácti let denně, aby se zdokonaloval ve svých schopnostech a taky proto, aby se mohl ztratit z dohledu svého otce, který ho nesmírně irituje. Nikdy nepochopil smysl tvrdého tréninku, který mu otec neustále tloukal do hlavy. Párkrát se snažil otci domluvit, aby nemusel neustále poslouchat, jak dělá něco špatně nebo to nedotahuje do konce. On si moc dobře uvědomoval, že do tréninku dává vše a víc to snad ani pro kluka v jeho věku nejde. Vždycky to dopadlo pro Jaxe špatně, a tak se mu nakonec nepokoušel jindy znovu odporovat, protože to nemělo smysl. Centrum bylo jediné místo, kde ho nikdo s tréninkem nehonil, a tak si většinou zalezl právě tam a trénoval si po svém. Krom tréninku čistě na fyzičku a vytrvalost, do kterého byl nucený, se na souši soustředil na boj se zbraněmi, které tak ani nemá moc rád, ale je to pro trénink do Her nezbytné. Stejně tak bojová umění, ve kterých se snaží být lepší než všichni ostatní. Je to jedna z aktivit, která ho skutečně baví a nedělá to s nechutí. Jinak preferuje moře, kde se snaží trávit svůj volný čas, pokud to vůbec jde. Většinou ho tam vytáhne právě práce, jelikož doplňkově učí malé děti surfovat. Mimo surfařských schopností se umí ještě dobře potápět a je to velmi rychlý plavec. S pohybem ve vodě nikdy neměl problém a cítí se v moři jako ve svém živlu. Mluvě o zbraních, rozhodně by si vybral harpunu nebo oštěp, což jsou pro něj nejlépe ovladatelné zbraně. Vybral by si i mezi nunchaky a meči, protože těmito nástroji svůj trénink začal, takže je ovládá déle než harpunu, která je mu současně nejvíc sympatická. Kdyby došlo k boji zblízka, určitě využije své bojové dovednosti, se který se může nahlas chlubit a ke všemu to pomáhá jeho agresivitě. Taktéž nemá problém vykrývat útoky nebo se tomu spěšně vyhýbat. Často po něm otec házel věci, když byl naštvaný, takže mu za to může vděčit, že za tu dobu získal tak rychlé reflexy, a proto ho jen tak nějaký útok nepřekvapí. Do svých kvalit může zařadit i běh, který je u něj velice přirozený. Pravidelně chodí ráno běhat, protože mu ten čistý mořský vzduch a klid pročistí hlavu a kvůli tomu má lepší den. Nechybí mu ani znalosti přežití v přírodě, protože co by to jinak bylo za profesionála, který by se takovým triviálnostem nenaučil.


Tento klučina moc šťastné dětství neprožívá. Jediný jemu blízký člověk je jeho táta, a jak bylo zmíněno, vychoval ho sám a pod přísným dohledem a občas to bylo dost psychopatický. Právě až tak moc, že to Jaxe dohnalo k šílenství. Kvůli tomu nemůže v noci spát a ráno se pak probouzí s kruhy pod očima a červeným bělmem, což evokuje vzhled nějakého feťáka. I když má zrovna dobrý den s otcem, je to stejně na nic. Na ten režim si tolik zvykl, že je pro něj skoro normální prostě nespat, pak je z toho otrávený a unavený. Bývaly dny, kdy ho otec jako malého děsil, aby ho v noci probudil na trénink a připravil ho tak na nástrahy v aréně. Potom se nikdo nemůže divit, že má noční můry z toho, že zpod postele vyskočí jeho otec s maskou nějakého kapitolského mutanta. Je to sice skoro dospělý chlapec, ale i tak se bojí strašidel. Neměl to s ním nikdy jednoduché, otec si své sny snaží splnit prostřednictvím Jaxe, jelikož prošvihl příležitost se přihlásit do Hladových her. Co se týče zbraní, tak neumí střílet z luku a ani z dalších podobných zbraní. Nikdy se to nenaučil, protože neměl potřebu umět se všemi zbraněmi. Byl rád, že umí s jedním hodně dobře a tím to končilo. Stejně tak se nikdy nezajímal o rostlinky, protože neměl zájem nikdy jíst trávu nebo z toho v aréně dělat nějaký odvar. Nepočítáme do toho mořské řasy, které samozřejmě pozná, když pochází ze Čtvrtého kraje. Kytek je prostě milión, a kdyby se je snažil naučit, tak by to se svou dyslexií ani nezvládl a pravděpodobně by se unudil k smrti. Je to všechno pro něj jenom tráva, kytka a strom. Má za to, že víc vědět ani nepotřebuje. Kvůli svému traumatu z dětství ho občas chytnou takové tiky, které ho následně mohou dostat do transu a v myšlenkách mu proběhnou strašné depresivní kraviny. Je to taková noční můra, kterou může dostat i přes den. Stačí jenom aby se mu v hlavě něco špatně pohnulo, a zrodí se na svět vzteklý Jax, který umí sám sebe porazit. Většinou to netrvá až tak dlouho, ale nikdy nevíme, kdy se to může zhoršit. Taky je to ten případ kluka, který nezvládá více věcí najednou, tudíž se kvůli tomu dokáže snadno rozčilovat. Není trpělivý a provádí všechno bez přemýšlení.


Narodil se jako uřvané nemluvňátko do celkem pozitivní rodinky. V prvních třech letech se zdálo, že jsou jeho rodiče dokonalým párečkem a mají spolu toho nejsladšího synáčka. Jenže sladké dětství, který si ani nepamatuje, se najednou proměnilo v hotové peklo. Jednoho dne byla jeho matka napadena žralokem. On to dodnes ještě neví, protože mu to otec zatajil, aby se nemusel bát vlézt do vody. Má za to, že jeho matka zemřela při požáru. Nijak se o to nezajímal, protože nerad tahal téma o matce ven, bylo to pro něho moc emocí a s těmi se potýká velice nerad. Jenže po tom, co matka odešla do nebíčka, tak z toho byl otec hodně dlouho na sračky a dal se na dráhu alkoholika. Následně samozřejmě ztratil práci a všechny prachy utratil nákupem alkoholu nebo gamblováním. Dalo to zabrat, než se z toho nakonec jakžtakž dostal a začal se svému synovi věnovat, jenže už to nebyl ten milý otec. Vůbec to nebyla správná výchova dítěte, ale spíše konkurz do hororu nebo na zastrašování mladých kadetů v armádě. V pozdějších letech, kdy se o sebe uměl lépe postarat, tak často utíkal z domu. Nikdy to moc dlouho nevydrželo, protože byl ještě chlapeček školou povinný a otec si ho vždycky našel. Tak se musel naučit přežívat v šílené domácnosti s otcem. Musel se potýkat s bombou v podobě flašek od chlastů, které na něj otec neustále házel a to kvůli absolutním kravinám. Nemusel ani nic dělat, aby si zasloužil flaškou do ksichtu. Také ho neustále nutí do tréninku, aby byl nejlepší, což je vlastně fajn, ale i tak to bylo o ničem. Otec neměl práci, neměl stud, neměl nic. Pokusil se najít práci nebo spíše brigádu, která ho dokázala s otcem tak trochu uživit, ale žijí si dost mizerně. Musel vydělávat peníze na barák a na jídlo, na nic jiného to nebylo. Kvůli této mizérii má motivaci se přihlásit do Hladových her. Není totiž nikdo, kdo by jim pomohl. Otec své přátelé ztratil v okamžiku, kdy se z něj stala taková troska, a Jax nemá volný čas na to, aby do svého plánu ještě přidal hledání kamarádů. Má trénink, práci a musí se starat o otce. Je to na mladého kluka docela dost. Doufá, že je může zachránit právě výhra v Hladových hrách, které chtěl jeho otec také původně vyhrát.

Saturday, August 23, 2014

Rozhovor s Christianem

Perrie Litmix: *V parádních šatech nastoupí na pódium, kde už ji vítají davy nadšených kapitolanů. Všem pošle několik krásných pusinek a poté se ujme i slova.* Ano, je to tady. 119. ročník Hladových her skončil a sním je zde i náš nový vítěz. Myslím si, že všichni dobře víme o koho jde. Ale pokud je tu někdo, kdo se právě probudil, ráda mu to připomenu. Vítězem se totiž nestal nikdo jiný než náš úžasný Christian Jack Rutherford z 1. kraje! *zatleská spolu s ostatními* A já mám tu čest ho nyní přivítat s námi na pódiu!

Christian Jack Rutherford: *Cítí se zvláštně. Je mu možná trochu líto, že si nemohl nechat na rameni tu poslední jizvu z arény. Nechá na sobě ještě udělat pár posledních úprav a pak si sám urovná sako tak, aby mu bylo pohodlné. Odkašle si a pak se zazněním jeho jména se vrhá do záře reflektorů, opět před zraky všech přítomných. Na tváři má nadšený úsměv, za kterým se skrývá ten unavený, ale prostě to nějak nedokáže skrýt. Je tak nějak příjemně unavený z arény a vítězství, ale rozhovor je prostě nutný. Dojde tedy k Perrie, se kterou se patřičně přivítá a pak se otočí i k publiku, kterému párkrát mávne.*

Perrie Litmix: *Po klasickém uvítaní, kdy má plné zuby pištícího publika se usadí na křeslo naproti Christianovi. Dá si nohu přes nohu a pohodlně se zašprajcne až ke konci* Zdravím Christiane a vítám Tě zpátky v Kapitole, živého a zdravého doufám. *mrkne na něj, všichni si pamatují minulé hry nebo ne?* V aréně se z tebe stal opravdu slušný zabiják, který od začátku nezahálel. Celkem se na tvém kontě objevilo 6 obětí. Cítíš nějaké výčitky svědomí vůči některému z nich?

Christian Jack Rutherford: *Taktéž se usadí do křesla a snaží se, aby nevypadal moc kysele.* Také Vás zdravím. *Přikývne a konečně vyloudí něco jako přijatelný úsměv. Poslouchá její následující slova a úsměv hned opadá. Připadá si na pár vteřin jako opařený a jen zděšeně zamrká. Potřeboval by na jazyk dostat nějaká srozumitelná slova, což mu právě v tuto chvíli nejde.* Eh, no..šest? Opravdu šest? *Vlastně ani nepočítal kolik jich zabil, ale po pravdě je na něm vidět, že ho to číslo zaskočilo nepřipraveného.* Tak samozřejmě.. Mrzí mě, že jsem musel zabít svou krajanku. Je to nečestné, ale byla slabá a navíc sem nechtěl, aby umřela pod rukou někoho z těch... méně schopných krajů. Pak mě samozřejmě mrzí i smrt Rica. Kdo by to byl řekl, smrt jedenáctky. Ale bylo tak trochu dojemné, že za mnou pořád chodil, i když si uvědomoval, že ten okamžik stejně asi jednou přijde. A pak Xéfolie. Celkem jsem si jí oblíbil, byla taková hodně osobitá, s nikým podobným jsem se předtím nesetkal. *Odmlčí se pokrčí rameny.* Zbytek svých obětí jsem nijak extra neznal..

Perrie Litmix: Ano, je smutné, že někdy musí umřít i tak výjimečné osobnosti. Ale ty jsi byl silnější a s tím nic nenaděláme *soucitně se na něj usměje* Vraťme se teď k tvým spojencům. Těmi byli Maddison Moyles, která jak už jsi řekl, byla holt slabá. S Xéfolií jsi svedl opravdu těžký a pro nás všechny i velmi zajímavý boj. Nyní je zde však Rico, který tě z nějakého důvodu uctíval, jak už jsi sám naznačil. Jednoho večera to ale hodně přehnal. Nikdy jsi netušil, že by k tobě mohl cítit i něco jiného než jenom respekt? Takovéto vyznání citů se totiž mezi vítězi velmi rozšířilo v poslední době.

Christian Jack Rutherford: *Po celou dobu jí tak podmračeně poslouchá a jen občas kývne. Tohle téma se mu moc nelíbí.* (Proč se nezaměří třeba na arénu?) *Nicméně otázka už je položena a teď couvnout nemůže.* Upřímně, něco ve mě pořád hlodalo. Nějaká otravná myšlenka, ale nikdy jsem si ji nepřipustil k tělu. V aréně jsem se nechtěl obtěžovat nějakým nadbytečným filosofickým uvažováním, takže jsem to prostě hodil za hlavu. *Pokrčí rameny a zavrtí se v křesle.* Po Ricově smrti jsem si však uvědomil, že to byla právě ta myšlenka týkající se Rica, takže ano. Podvědomě jsem cítil, že by se něco takového mohlo stát, ale ne až v takové míře. *Tímto to uzavře, dál už se o něm moc nechce bavit.*

Perrie Litmix: Smutné, že tomu chlapci to tak nepřišlo *uchechtne se* Letošní aréna byla jedna z těch, do kterých se člověk nemůže v podstatě pořádně připravit. Žádná voda, zvířata, o přírodě už ani nemluvím. Jak se tobě dařilo vyrovnávat se s tímto absolutním černým prázdnem a zářícími neony? Neměly tvoje oči později problémy zvyknout si zase na normální denní světlo?

Christian Jack Rutherford: Když jsem vyjel nahoru na podstavci, vůbec jsem nevěděl, co to přede mnou je. Zjistil jsem, co je to za arénu až po tom, co se to u rohu hojnosti uklidnilo. Bylo to tam vážně obrovské a v tu dobu jsem vůbec nevěděl, jak to tam může být velké a co nás tam čeká. *Vybavují se mu jednotlivé úseky z arény, která byla vážně velká. A to se ani nepodíval všude.* Ale ten fakt, že tam nebyla pitná voda, odrovnal spoustu splátců, které jsme potom mohli bez nějakých komplikací zabít. Já jsem měl naštěstí všeho dost a ta aréna se mi líbila. *Přizná si, protože to je něco co možná už nikdy neuvidí. Navíc to bylo něco úplně nového.* Vlastně ještě teď mi ta vaše světla dělají trochu problém. Mám teď v očích nějaký zklidňující prostředek, takže to už není tak strašné.

Perrie Litmix: Tak snad se všechno brzo vrátí do normálu *usměje se na něj a tím taky skončí jejich skromný rozhovor* Nyní je však na čase, abychom se podívali ještě jednou na veškeré výkony našich splátců. A k tomu je zapotřebí korunovace vítěze. Prosím všechny, aby jste přivítali Tvůrkyni našich Her *Zvedne se z křesla.* Devlin Antoinne! *přivíta jí na pódiu a tím ho ona sama začne hezky rychle vyklízet, aby měli ti dva místo jenom pro sebe*

Devlin Antoinne: *Je na čase zase přivítat vítěze. Vstupuje na pódium s největší elegancí, nosem nahoru a už si s sebou nese Caesarovskou korunu, která je celá zlatá a není to žádný podvrh, opravdu je zlatem vytvořena. Zamává i publikum, aby na ně nezapomněla a už si to žene rovnou k novému vítězi.* Tak toto je náš vítěz. *Prohlédne si ho, nebude muset nikoho vyhazovat, protože vypadá jako nový a ona má zase další novou hračku do sbírky. Vezme korunku a nasadí jí mu na hlavu.* Tímto Tě pasuji na vítěze 119. Hladových her a nechť tě nadále doprovází štěstěna a budeš tu s námi ještě dlouho. *Na očích se jí objeví takový ten záblesk nadšení, nejspíš z něčeho, co přichází.* Budeš věrný Kapitolu, my na oplátku zas tobě a nemusíme potom opakovat, co se stalo. *Téma nechá ležet, nemá náladu si úplně povídat a otočí se na publikum.* Dámy a pánové, milí kapitolané, děti... toto je náš nový vítěz, Christian Jack Rutherford z 1. kraje. *Představí ho a jde si pomalu sednout na své místo.* A teď se podíváme na záznam Her.

Christian Jack Rutherford: *Nejdřív si ani neuvědomuje, co se to děje. Ale hodně rychle mu dojde, že přichází hlavní tvůrkyně, takže se zvedne z křesla a zpočátku stojí trochu jako prkno. Právě teď mu dochází, že on je vítěz. Naskakuje mu na tvář pyšný výraz a hrdost z něj jenom srší. Nechá si nasadit korunu, jejíž váha je opravdu příjemná na jeho hlavě. Vyposlechne si její řeč a rád by přikývl, ale nechce, aby mu spadl jeho nový miláček z hlavy, takže se smíří jen s tajemným úsměvem.* Moc Vám děkuji. jsem si jistý, že splním všechna Vaše očekávání. *Kousek popojde na své místo, kde se zase usadí, připravený čelit rekapitulaci.*


V místnosti se zatemní a diváci už se nemohou dočkat, až uvidí ty nejlepší záběry v aréně, protože to je vždycky sranda a všichni se nad tím zasmějí a nebo zabrečí. Křesla se odsunou a otočí se, aby bylo vidět na plátno, které právě vyjíždí ze shora a objeví se číslo, které odpočítává do začátku a zde je naše REKAPITULACE HER.

Perrie Litmix: Dojemné! *zašeptá a potom se usměje do publika* Tímto končí rozhovory s vítězem 119. Hladových her, Christianem Jackem Rutherfordem! Děkuji za Vaši pozornost a někdy zase! *opona se zatáhne, světla zhasnou a rozhovory jsou u konce*

Tuesday, August 19, 2014

Samuel Collins

[ sejmuel kólins ]

 

    

Player: Dahlia

FC: Tyler Posey

Victory year: 4th Pentagames

Contact: v.shany.dufkova@gmail.com

Age: 37

Token: Kožený náramek

Hobby: Pěstování bonsají, sbírání mušlí


level [ 0 ] • credits [ 6 580 ] • gems [2]

Interview | ID Card ]

1x, obsidiánový klíč, 2x obsidiánový box [k otevření potřeba 5 obs. klíčů]


[ before the Hunger Games ] Samuel je chlapec peknej športovej postavy s veľkou silou. Pomáha v baniach, kde často ťahá ťažké vozíky preplnené čerstvo vyťaženým dreveným uhlím. Dokáže toho uniesť naozaj veľmi veľa. Svoju silu vie dobre používať, dokonca sa vie aj biť. Keď sa z času na čas dostane do bitky medzi vrstovníkmi, je veľká pravdepodobnosť, že to Samuel vyhrá. Všetky tie skúseností z pouličných potýčiek by veľmi rád zužitkoval pri tréningu, no keďže žije v kraji bez výcvikového centra, má chlapec hold smolu. Má znalosti byliniek. Sám niekoľko druhov pestuje a dokáže ich veľmi dobre rozoznávať. Na Samuela sa nalepilo čo-to aj z prvej pomoci, zakladania ohňa a dokonca ešte zo starých detských čias ovláda aj šplhanie po stromoch. To sa naučil v lese, ktorý obkolesuje Dvanásty kraj, a ktorý je zároveň aj zakázaným miestom. Nie je síce žiaden veľký obchodník, ale z občasných návštev čierneho trhu sa naučil aj zjednávať a vyjednávať. Pozná pár psychologických trikov a vie dostať ľudí tam, kam chce, aby sa dostali.

[ the days after ] V týchto dňoch sa aktívne venuje už len zlomku toho, čomu sa venoval pred hrami. Keďže sa nemusí báť o svoj život, má viac-menej pokojný život. Nepotrebuje vlastne žiadne vedomosti ku tomu, aby mohol žiť mierumilovný pokojný život. No on i tak z akéhosi zvyku, na sprioritňovanie telesnej stránky jeho tela, ešte vždy cvičí. Každý deň si odbehne tak minimálne štyri kilometre. Znamená to, že má veľmi dobrú telesnú kondíciu a vytrvalosť. Na to, aby si udržal silu, si doma v garáži zariadil malú telocvičňu. Každý deň v nej trénuje na boxovacom vreci a na lavičke s činkami. Nie je to nič fancy, no na udržanie a prípadné naberanie svalovej hmoty je to celkom slušné. Pestovanie byliniek sa premenilo na pestovanie exotickejších druhov rastlín a bonsajov. Ale tak vedomosti z rastlín stále má a dokonca si ich pravidelným študovaním materiálov v knihách ešte vylepšuje. Okrem rastlín ho začali fascinovať aj morské živočíchy, čoho dôkazom je aj jeho rozsiahla zbierka mušlí.


[ before the Hunger Games ] Prvá a obrovská nevýhoda Samuela je, že nevie narábať s absolútne žiadnymi zbraňami. Keby už niekoho mal zabiť, tak ho pravdepodobne dobodá nožom. Okrem neho nedržal žiadnu inú zbraň vo svojich rukách. Mnohé z nich ani nepozná. Mohol by ich poznať, keby sa díval na Hunger Games, no to on odmieta, z osobného presvedčenia. Nenávidí Hunger Games, nesleduje ich, nezaujímajú ho. Za svoju tvrdohlavosť si dokonca raz aj vyslúžil trest, kedy odmietal pozerať túto krvilačnú reality show v škole. Nie je to človek, ktorý by bol zrovna tichý. Bez toho, aby povedal svoj názor nahlas sa jednoducho nezaobíde. Rád sa chodí schovať do lesa pred svetom, byť sám. Akokoľvek by tam chcel nájsť nejakú potravu - nevie to, nikto ho to nikdy nenaučil. Takže les si skôr spája s oddychom, než ako so zdrojom potravy, alebo iných potrieb. V prstoch nemá takú jemnú motoriku, aby sa mohol venovať nejakým ručným prácam, alebo niečo, čo treba robiť úplne presne. Svoje ruky používa najčastejšie z tej silovej stránky, než z tej presnej.

[ the days after ] Po hrách to má vo svojom mentálnom živote trochu zložité. Celkom sa mu zmenila jeho povaha, ale to môže byť aj tým, že už viac nie je teenager a jeho mentalita dosiahla vnútornú stabilitu. Síce v spoločnosti pôsobí šťastný a vyrovnaný, pri dlhých obdobiach samoty upadá do depresií, ktoré ho celkom ochromujú. Snaží sa ich riešiť najmä madikametmi, na drogy a alkohol sa vonkoncom necíti. Odkedy si zažil "ľudské telo" z takej blízkej vzdialenosti, má celkom problém so spánkom. Často sa mu sníva o tom, že sa nachádza vo vlastnom tele, alebo že je niekto iný v ňom a ničí ho. Pri pohľade na surové mäso mu občas príde nevoľno a dovádza ho to k zvracaniu. Jeho nenávisť ku hrám sa síce vytratila, ale ešte vždy mu je ľúto premárnených ľudských životov mladých ľudí, čo tam zahynú. Každý rok finančne pomáha ľuďom z ich kraja, ktorých deti umreli práve v aréne. Celkovo teraz keď dospel, má väčší sklon ku sociálnemu mysleniu a ku pomoci druhým.


[ before the Hunger Games ] Sedemnásť rokov dozadu sa Samuel narodil do Dvanásteho kraja do chudobnej malej rodiny. Na okraji Dvanástky majú on a jeho rodičia malú chatku. Nie je to bohviečo. Pravidelne im tam zateká, a tak niet divu, že ich bývanie je viac plesnivé, než pohodlné. Našťastie majú pri dome malú roľu, pretože inak by zrejme nemali čo jesť. Čo si nevypestujú, alebo nevymenia na čiernom trhu, to prakticky nemajú. Samuelov otec pracuje v baniach, kde inde by sa aj mohol zamestnať niekto v Dvanástke? Už od pätnástich rokov tam chodí s ním vypomáhať. Niekedy len aby uľahčil otcovi robotu, ale niekedy, keď majú zvýšené uholné kvóty, drie tam normálne za peniaze. Jeho matka je niečo asi ako liečiteľka. Ošetruje ľudí, ktorý si nemôžu dovoliť profesionálnu medicínsku starostlivosť v nemocnici na námestí Dvanásteho kraju. Veľa sa od nej naučil. Celkom ho to baví jej pomáhať pri tejto práci. Samuela napĺňa, keď môže pomáhať niekomu, komu by nikto iný nepomohol. Napriek všetkej jeho snahe pri vedení domácnosti, nemajú dosť peňazí na jedlo, a tak, aby nepomreli, musí Samuel chodiť do miestnej budovy súdu pre oblázky. Nikdy ho ku tomu neprinútili rodičia, vždy to robil bez ich vedomia a prišiel domov ako na hotovú vec už priamo s obilím a olejom. V deň, kedy tak urobil prvý krát, mu jeho otec ako symbol vďačnosti podaroval svoj kožený náramok, ktorý sa v ich rodine dedí celé generácie. Svoju averziu voči hrám verejne netají. Hunger games sa pre neho stali niečo ako strašiak na poli jeho života. Má z nich strach, desia ho. Štíti sa myšlienky, že by musel ísť do arény bojovať. Jediná vec, ktorú neznáša viac ako hry sú profesionáli a nespravodlivosť nerovnosti hier medzi krajmi.

[ the days after ] Samuel si žije už niekoľko rokov žije veľmi pekný život víťaza 4th Pentagames. Síce život stále nie je to, čo to byť mohlo, nemôže si sťažovať. Oproti tomu, čo zažíval predtým, je to neporovnateľne markantný rozdiel. Z financií, ktoré dostával z Panemu samozrejme dal dokopy seba a aj svojich rodičov. No toto zdanlivé šťastie netrvalo dlho. Raz, počas Samuelovho mentorovania v Capitole, jeho rodičia vo svojom novom dome nechali zapálenú olejovú lampu, ktorú prevrhla mačka a spôsobila požiar. Samozrejme nikto neprežil, pretože v tom čase všetci spali. Ostal teda na všetko takpovediac sám. Nedá sa povedať, že by nedostával nejakú tú mentálnu podporu z vonkajška, od spolukrajanov, to nie, ale tak predsa len to nie je také, aké by to byť mohlo. Čo sa týka jeho vily vo štvrti víťazov. Dobrovoľne sa jej vzdal, ubytoval tam sociálne slabších príbuzných, ktorých samozrejme dotuje. Aby on sám nebýval na ulici, nechal si postaviť malý tehlový domček niekde medzi ostatne priemerne zarábajúcich ľudí Dvanásteho kraju.



× o doplnění si napiš na e-mail

Monday, August 18, 2014

other worlds

stranger2s.jpg https://lh3.googleusercontent.com/Pw0zB0hurIqLYe3Dbii8mgZ8-m5myKuUtsQ2qtwficdo5n9uKQvLA3mzvOkjh7iL3CUXJzXut2adFoTqKA=w200-h92