Saturday, July 19, 2014

Fawcett Drexcolt

[ fóvhset drekskolt ]

 

Player: Larsyn

FC: Alexis Ren



Contact: creationoflars@gmail.com

Age: 16 deceased - probodnuté srdce: R. A. Wayne


Token: Gumička na vlasy


Co se zbraní týče, tak se od ostatních obyvatel v kraji nikterak neliší. Ve velmi mladém věku se naučila, jak se má zacházet se známým nástrojem Sedmého kraje, neboť vypomáhala v lesích, a tím započal trénink do Hladových her. Je si vědoma toho, že se může kdykoliv dostat do arény a taky má svůj život velmi ráda, tudíž se dobrovolně učila bojové taktiky se sekerou. Uměla by si poradit i s dýkou a dalšími podobnými zbraněmi. Častokrát jako děcko dloubala do stromu, aby se zbavila kůrovců. No, moc efektivní to nebylo, ale bavila se na tom, že je mohla tou čepelí rozplácnout, jiné hračky bohužel k dispozici neměla. Škůdce moc v oblibě nemá, což by řekla o každém existujícím hmyzu. Později, když jí to přestalo bavit, tak si na ně vzala zapalovač a sprej, jenže to se jí ovšem zabavilo s tím, že je celý jejich kraj z dřeva a není to dobrý nápad. Fawcett většinou moc chytře nepřemýšlí. Je schopná udělat takovou kravinu, která by mohla všechny v aréně zabít společně s ní, což ji dělá velmi nebezpečnou. Dá se to prakticky považovat za schopnost, která však ublíží i jí, takže ve výsledku je to vlastnost úplně k ničemu. V pozdějších letech si našla jiné zájmy, které nevyžadovaly možné nebezpečí –⁠ gymnastika a balet, což je pro dívku z chudého kraje velmi neobvyklé. Nicméně se tomu věnovala velmi ráda a též jí to přineslo spousty kladů. V kraji samozřejmě žádný baletní kroužek není, ale s malými krůčky se učila sama. Není z ní žádná expertka, před profesionálními baletkami by vypadala jako novic, ale není to marné a stále se na to lze s obdivem dívat. Moc se s tím příliš nechlubí, protože ani nemá komu a nepřijde jí to jako nic speciálního. Kvůli gymnastice získala ohebnost, čímž si v aréně jistě zajistí několik výhod při boji. Taktéž jí nechybí výdrž, kterou si vybudovala při pracích, kde se musela téměř denně potýkat s fyzickou námahou. Má v sobě neskutečně mnoho energie na rozdávání téměř denně vydrží dlouhé tůry, ve výkonná ve vytrvalostním běhu i sprintu, zkrátka se žádné námaze jen tak hned nezalekne. Miluje přírodu a pobyt venku, nikdy by si snad nedokázala zvyknout žít ve městě. Zná své okolí jako své boty. Kdyby se měla dostat do přírodní arény, zvládla by se bez problému zorientovat a neměla by problém s přežitím. Obstarat si jídlo lovem na souši a dokonce i v mělkých vodách je pro ni každodenní záležitostí, tudíž ji zvládne snadno kdekoliv. Využívá na lov primárně oštěp nebo jednoduché pastičky, které se na první pohled zdají nekvalitní a na hranici rozpadu, ale jsou dosti efektivní. Nezalekne se krve a zabití by jí tedy nemělo dělat žádné problémy, koneckonců je přeci už zvyklá na přípravu syrové masa a diskomfortní život jí též dodal odvahu se nebát určitých věcí, kterých by se ostatních zalekli.


Želbohu na tom se svou inteligencí není jako průměrní obyvatelé Třetího kraje, kteří jsou oproti zbytku nadprůměrně inteligentní. Fawcett by se dala normálně zařadit mezi průměrné, ale občas nad svými činy nepřemýšlí a může se jevit trochu hloupě. Možná jenom nebude u svých vrstevníků oblíbená nebo hned nezaujme, protože bude ve svých konverzacích trapná. Tolikrát se jí stalo, že se kvůli tomu s ní někdo nebavil, a tak se ani už nesnaží. Kvůli tomu se jí hrozně špatně vytváří nový kontakt a moc si k sobě lidi nepouští, protože se bojí, že by si z ní utahovali. Jenže ona tu školu prostě nenavštěvovala. Raději se totiž soustředila na práci, aby se měla celá její rodina dobře. Ke všemu není vůbec studijní typ a nebere vzdělání v Panemu jako moc důležitou věc. Měla sice domácí školu a učitelkou jí byla matka, ale ta toho také moc nevěděla a bohužel jí ke znalostem moc nepřispěla. Bohužel nezvládne vůbec rozeznat bylinky, všechno je to pro ni ta samá tráva, akorát je něco celé zelené a něco má barevný květ. Ovocné plody jakžtakž ještě zvládne, ale pokud by měla rozeznat černý rybíz od rulíku zlomocného, tak je to špatné. Naštěstí není ten typ, co by snědla všechno na co si přijde. Expertkou na technologie také není, protože ji žádná neobklopuje, tím to končí. Musí se ještě dodat, že nikdy neměla dokonalý trénink profesionála, tak se jim rovnat prostě nemůže. Možná by zvládla přeprat profíka, ale kdyby proti ní stál nějaký hromotluk, tak je s ní amen. Také nikdy neměla možnost v ruce držet luk nebo vrhací nože, takže to neovládá a pravděpodobně by s lukem nedostřelila ani na metr, to by se musel stát zázrak, aby něco trefila. K plavání se těžko dostávala. V kraji se sice našlo vodstvo, ale nikdy pod vodou nebyla více jak kousek pod pas. Má hrozný strach z výšky, i když by to nikdy nepřiznala. Kvůli tomu rozhodně nepoleze do výšek, tedy lezecké schopnosti nejsou jejím nadáním. K dalším nevýhodám patří její časté výpadky, kdy se jí před očima zatemní. Velmi často se dostává do mdlob nebo má migrénu, to jen, pokud nemá v sobě dostatek tekutin, což může být velký průšvih. Docela sebe podceňuje, jelikož jí bylo celý život řečeno, že není ničím výjimečná. Kromě své rodiny, která je nejdůležitější součástí v jejím životě. Kdyby se někomu něco stalo, tak vůbec neví, jak by se s tím poprala. Udělala by pro ně cokoliv, dala by za ně ruku do ohně a klidně by pro ně zemřela.


Narodila se tradičně do rodiny Drexcolt, je nejstarším dítětem. Její život ještě pak okořenili dva sourozenci – prostřední Vesper a nejmladší bratr Kaizen. To je tak vše k té jejich průměrné rodince, která není ničím zvláštní. Život v Sedmém kraji celkově není ničím výjimečný, aspoň takhle to u ní je. Jako malá se mohla alespoň bavit na tom, že může být v lese a hrát si. Není to myšleno nijak zle, ona ráda tráví čas ve volné přírodě. Spíše to má všechno do činění se stereotypem, jelikož to se nikdy v kraji nezmění. Každý den dělá úplně to samé, je to stejné prostředí a neměla moc možností. Ano, její rodina si nevedla zas tak hrozně, ale to proto, že se celá rodina pokoušela něco vydělávat. Ráda by zkusila nějaké dobrodružství a klidně i to nebezpečí, ale nic takového se jí zatím nenaskytlo. Možná tak ty Hladové hry, ke kterým nemá záporný vztah. Popravdě má Hry docela ráda a nevadí jí, že něco takového existuje, považuje to za spravedlivou očistu a také je to nezbytnou součástí Panemu. Sice řekne, že je strašně nelidské zabíjet malé děti, ale zároveň to chápe. Poslat do arény na smrt dvacet tři dětí pro ni není za jeden rok tak moc, navíc vyhraje jeden velikou cenu a finančně obstará rodinu. Tím si dost znepřátelila nějaké lidi, kteří jsou proti tomu. Mysleli si o ní, že není zrovna nejmilejší osobou, ke všemu nepomáhal ten fakt, že ráda šikanovala své sourozence a občas si dělala z místních lidí srandu. Za to všechno ale může nuda, protože to byla v podstatě její jediná zábava. Měla vždycky kecy a nikterak se s tím netajila. Všichni se jí zdáli o ničem a byli pro ni nudní, takže si ani nevyhledávala kamarády. Má sice dvě kamarádky, ale nedá se říct, že by to byly nejlepší kámošky na život a na smrt. Má snad i dojem, že je pro ně jen kamarádka do počtu. Vždy se mezi ně cítí jako páté kolo u vozu, ale i přesto má své kamarádky ráda. Kdyby ji ale někdo znal v domácnosti, věděli by, že je ke svým sourozencům velmi starostlivá, a kdyby jim někdo jen zkřivil vlásek, tak by si je podala. I přes všechny ty špatnosti, co jim říká, je zbožňuje. Vždyť je to jenom neškodná sourozenecká rivalita. Chováním bývá dosti neohrabaná a zrovna slušně se nechová, alespoň co se týče slovníku. Je sprostá a rodiče jí za to zrovna pohlavky nedávali, takže se ty výrazy naučila používat a nebere to jako něco špatného. Jinak je Fawcett dost zodpovědná bytost, pokud něco slíbí, tak to udělá. Je dochvilná, nestává se, že by někam přišla pozdě nebo něco dodělala po určeném limitu. Kdyby se něco takového stalo, tak to možná jen proto, že si cestou někde zlomila nohu nebo je mrtvá.

Tuesday, July 15, 2014

Rozhovor s Dylanem

Regan Cais: *A je to tu, zazní známe intro auž přichází na scénu samotná Regan, která si to elegantní chůzí šine k pódiu z mlhy, která se tam tak na efekt objevil.* Dobré ráno dámy a pánové! To se vám hezky na dnešek spalo, že? *Zahihňá se.* A už jste se jistě těšili na našeho nového vítěze a dámy mohou opět na co koukat. Prosím, přivítejte Dylana Frenandéze! *Představí ho a pohledem ho doprovází až se dostane k ní na pódium.*

Dylan Frenandéz: *Vypadá docela spokojeně, kapsy má plné cigaret aby vydržel jen tohle, nejradši by si zapálil už teď, ale co stejně se kolem něj už od té doby co se probral vznáší kouřový mrak. Na tváři má takový křivý úsměv, jak se mu to všechno rozleželo v hlavě cítí se jako psychopat...Když Regan zavolá jeho jméno, nasadí pořádný úsměv a vyjde na pódium. Cestou k ní už všem mává do publika*

Regan Cais: Tak pojďme si sednout. *Couvne pár kroků a sedne si do svého.* Tak Dylane, tvoje finální boj nebyl zrovna nejpříjemnější, aspoň pro kluka ne. Podařilo se Kapitolu zmírnit tvé bolesti? A dostal si všechno, co právě chceš?

Dylan Frenandéz: *Stále s úsměvem si sedne, ale jen co uslyší otázku, zrudne až za ušima. Tohle chtěl vynechat úplně, ale asi si toho lidi všimli.*ehm...no*křečovitě se zazubí* Vážně příjemné to nebylo, ale v zápalu boje to nebylo tak moc cítit, jako potom...*trochu si vzdychne* kapitolští doktoři jsou určitě nejlepší ze všech, takže už to nebolí...řekneme protože....protože jsem prostě kastrát..*ušklíbne se*

Regan Cais: *Asi by se tomu i smála, ale radši se tomu nesměje. Znepřátelovat vítěze není dobré.* Dylane, tobě se toho v té aréně tolik stalo. LynnZ, nemohli jsme si nevšimnout, jak to tam mezi vámi jiskřilo. Bylo to tak už před arénou, v aréně nebo jak se to stalo?

Dylan Frenandéz: *Úsměv ho zase úplně přejde, na ní se snažil nemyslet vůbec, trochu smutně se usměje a koukne na ní takovýma psíma ušima* málokdy jsem potkal někoho, kdo by mi rozuměl, nikdy jsem nenašel někoho s kým bych se mohl bavit... Ale ona byla jiná. Poprvé jsme se potkali před přehlídkou splátců, šel jsem si zakouřit k vozům a ona tam už seděla... tak nějak jsme si povídali a kouřili spolu a pak se to v aréně zlomilo až v lásku. Mrzí mě, že jsem ji nemohl víc poznat, ale na druhou stranu, kdybych ji znal dobře, bolelo by to mnohem víc...

Regan Cais: *Ví, že to musí být pro něj utrpení, ale její úkol je z něj vydolávat takové otázky.* To je mi velice líto. *Chytne ho za ruku.* Bude to dobrý, jsi teď vítěz, víš kolik holek na tebe bude letět a to nejen v Kapitolu? *Široce se usměje.* Tak něco veselejšímu se teď budeme věnovat nebo aspoň to podle tebe tak vypadalo. 7 obětí je dost, je to nádherné, co si pociťoval, když jsi zabíjel splátce.

Dylan Frenandéz: *Trochu jí stiskne ruku, aby ho nedržela jako mrtvolu* no, upřímně řečeno nevím jestli mě nějaká bude bez koulí chtít*zasměje se* a zabíjení...nikdy předtím jsem nikomu neublížil, ale bylo to zvláštní..docela vzrušující, budilo to ve mě ještě víc agrese, stejně by to všechny z nich někdy postihlo, takže proč jim neusnadnit život a neskoncovat to rychlejš?*pokrčí rameny se svým drzým úšklebkem na tváři*

Regan Cais: *Podívá se na něj naštvaným výrazem, ona to teď napraví a on to s koulema zase kazí.* No dobrá, vidím, že máme zase mezi námi fajn vítěze. *Zahihňá se.* A co máš v plánu dělat teď? Těšíš se do svého kraje? Usadíš se, staneš se rockovou hvězdou nebo jen budeš nadále mentorovat bez dalších koníčků?

Dylan Frenandéz: huh...*na chvilku se zamyslí* no zas tak daleko zatím radši nemyslím, potřebuju si dát pár dní oraz, jen se flákat, dát si nějakej dobrej drink, cigaretku, prostě potřebuju odpočinek a relax, pak se uvidí....Ale něco bych dělat chtěl, protože jsem dostal šanci na lepší život a nehodlám ji jen tak proflákat*usměje se*

Regan Cais: Tak to v tom doufáme, někteří nejmenovaní vítězové to promarnili a končí to špatně. *Řekne mu poučně.* A co aréna, vyhovovala ti? Čelil si dinosaurům nejspíš poprvé, určitě poprvé. Ve finále už to vypadalo, že je po vás všech, myslíš, že by opět tvůrci nechali splátce zemřít do jednoho?

Dylan Frenandéz: *Trochu kývne hlavou* vlastně teď jsem si vzpomněl... chtěl jsem tady poděkovat Loganovi za jeho sponzorské dary, ale bohužel jsem se dozvěděl že je mrtvej, je mi to celkem líto, přišlo mi, že to byl fajn chlápek*pak se vrací k otázce* dinosaury jsem viděl před pár...měsíci nebo lety, to je fuk jenom jako obrázky v učebnici, nikdy mě nenapadlo, že je uvidím naživo. A jo ten velkej...Byl jsem docela v klidu, když jsme byli v džungli a za plotem, ale jak snědl desítku, myslel jsem že sežere i nás..to bylo celkem hnusný...Jinak myslím že aréna byla dobře vymyšlená, byl tam zdroj vody, docela dost úkrytů, takže bych jí pochválil

Regan Cais: A to je ode mě pro dnešek vše. Ráda jsem tě poznala a snad se ještě někdy setkáme. *Zvedne se z křesla.* A teď samozřejmě víte, co následuje. Přívítejte Devlin Antoine, naší Tvůrkyni Hunger Games! *Zatleská jí a už vychází z pódia pryč, aby neměli při sledování korunovace překážku.*

Dylan Frenandéz: *Taky tak nějak zatleská, ale ruce má polomrtvý, na tváři už dokázal vykouzlit svůj dokonalý úsměv, takže vypadá docela... šťastně, jak by taky ne? Je to sice hnusné, že tam zemřelo tolik lidí, ale cítí se jako opravdový vítěz, jako by byl momentálně pánem světa*

Devlin Antoinne: *Vyjde zpoza rohu a sebevědomou chůzí se vydává za Dylanem a už si sama nosí ty korunky, jelikož avoxky vždy zklamou a něco se stane nebo se zdrží a ona to musí protahovat.* Dylane, dylane. 4. kraj je jeden z mých oblíbených krajů. Profesionální kraje jsou vždy zábavné. Nechci říct, že ani ostatní kraje nejsou zábava, ale občas tomu tak není a více lidí s tím bude souhlasit. *Potichu se zasměje.* Gratuluji ti k vítězství a vítám Tě u nás a u vítězů, kteří tě snad přijmou. *Kývne jako poklonu a dá mu na hlavu korunku.* Ale nedělej žádný neplechy, já jsem ochotná ti dát plnohodnotný trest! *Ještě zdůrazní a už se vydává ke křeslu si sednout a zhlédnout tak rekapitulaci Her.*

Dylan Frenandéz: *Když vyjde, stoupne si, nechce bejt nějak moc nezdvořilej, pěkně se na ní usmívá, kývá hlavou, jakože všechno splní, že už bude jen poslušnej a že doufá, že ho ostatní vítězové vezmou mezi sebe, nechá si nasadit tu úžasnou korunku, sice je názoru, že korunky jsou pro holky, ale tahle mu fakt nevadí. Pak si zase sedne, trochu zavírá nehty do opěradel křesílka, trochu se bojí toho, co uvidí*


Regan Cais: *Rekapitulace už skončila, drží se jednou rukou za hrudník.* Dojemné, jak dojemné. *Řekne, když se opět řítí na scénu na pódium.* To bylo od nás vše i pro vás, milý Kapitole. Panem dnes, Panem zítra a Panem navždy a hlavně ty Hunger Games. *Zasměje se a odejde si v klídku z pódia doprovázejíc letošního vítěze.*

Monday, July 14, 2014

Gwendolyn Kayla Echolls

[ gvendolyn kájlah ekols ]

 

    

Player: Rywaine

FC: Stephanie Szostak

Victory year: 93rd Annual Hunger Games

Contact: nielle.shine@gmail.com

Age: 65

Token: Okousaná tužka z dětství

Hobby: Psaní, vaření, zahradničení


level [ 0 ] • credits [ 0 ] • gems [ 0 ]

ID Card ]


[ before the Hunger Games ] Ako prvé by sme mali zmieniť Gweninu úžasnú pamäť. Pamätá si takmer všetky informácie, ktoré ste jej povedali, pretože občas si z dlhej chvíle len tak opakovala tie najnepodstatnejšie veci ako je vzor jej výšivky na perine alebo aj recepty sa učila naspamäť, čo sa jej rozhodne vyplatilo, pretože stačí, aby si to párkrát zopakovala a dokáže vám to povedať aj keď ste to pekných pár dní nespomínali. Je charizmatická a má zdravú sebadôveru, čo sa odráža na tom, že si verí. Taktiež jej to celkom slušne páli, a tak by v momente vymyslela stratégiu na nejakú akciu, pretože dokáže zohľadniť všetky možnosti. Z takých praktickejších veciach vyniká najmä vo varení, doma zväčša varí, pretože je vlastne živiteľkou rodiny, pretože jej babička to nezvláda a ani sa jej nečuduje. S týmto sa spája aj jej schopnosť rozpoznávať bylinky, síce to by dokázala aj bez varenia. Patrí to predsa k jej obvodu. Keďže je vzrastovo pomenšia a ľahšia, dovolí si šplhať aj na tie najtenšie konáre, takže šplh by u nej prešiel, pretože sa radšej skryje na strome akoby mala bojovať so stokilovým profíkom. S jej vzrastom sa viaže aj mrštnosť a rýchlosť, takže taký ten úprk by u nej šiel. Zdá sa jej to ako lepšia možnosť, predsa len takí profíci dbajú väčšmi na zručnosť so zbraňami ako na jej prednosti. Ak by sa náhodou nachádzala niekde, kde by neboli stromy, dokázala by sa zamaskovať aj po mocou štiav z rôznych zdrojov alebo len snehom či pieskom by si zasypala úkryt, pretože je kreatívna, možno by vymyslela aj iné možnosti, predsa len je toľko kombinácií!

[ the days after ] Stále má dobrú pamäť, ak nie lepšiu, pretože v aréne to hojne využívala ako na určenie cesty, ale aj rozpoznávanie ostatných vyvolených. Bola takou mysľou ich spojenectva, každý mal nejakú úlohu, ku príkladu ona ich navigovala a mohutné dievča z desiatky obratne lovilo, takže to bolo prosperujúce spojenectvo, ktoré zostalo zo strany vyvolených takmer nepoškodené dokonca. Okrem toho vie omnoho lepšie variť, pretože nikomu nedovolí, aby sa o ňu akýmkoľvek spôsobom staral, aj keď v Kapitole si pochutnáva aj na ich lahôdkach, ale prosto si vždy musí navariť sama a keďže po aréne nejakým spôsobom zmlsnila, tak si radšej vyvára ako si spraví ovsenú kašu, možno zmlsnela kvôli tomu, že v aréne neboli zas až také dobré jedlá. S týmto sa viaže aj jej využívanie šplhu. Hojne ho využíva, keď zbiera broskyne na jej záhrade, ktorú má spolu s jej domom. Ale na strom sa skryje aj keď potrebuje byť sama a nerušená, pretože miluje to ticho, aj keď je občas desivé, pretože ticho pred búrkou nie je nikdy dobré. Vlastnosť, ktorú objavila v aréne je neskutočná vynaliezavosť. Dokázala sa vynaliezť z každej situácie a to niekoľkými spôsobmi! Jej rýchlosť jej v aréne nespočetne krát zachránila život, takže túto výhodu sa snaží nejakým spôsobom trénovať, takže priateľské závody z jedného konca poľa na druhý jej cudzie nie sú. Už keď videla šikovnosť profíkov so zbraňami, docvakol o jej, že sa musí s niečím urýchlene naučiť, pretože ako každý sa túžila vrátiť domov. Vedela, že do ruky by sa jej prirodzene hodilo niečo ľahšie a menšie. Zapáčila sa jej dýka, ktorá bola výhodná v tom smere, že sa dalo výborne skryť. A bolo pravdepodobné, že bude aj v aréne, pretože v každej bola. Vyskúšala si aj meč, ktorý je ďalšou takou zbraňou, s ktorou sa dá poľahky naučiť, ale bola na ňu príliš hutná, lepšie si porozumela s mačetkou.


[ before the Hunger Games ] Nikdy nemala nijaký veľký prístup ku zbraniam, takže po nej nečakajte nejaké veľké kúsky s mečom, maximálne by si prepichla nejakú končatinu alebo prinajlepšom sa zabila, takže od toho sa radšej drží ďalej. Dokonca nemá rada ani keď žnú obilie, nemá rada, keď to má robiť, pretože pri tom vydáva nepríjemné zvuky. Okopávanie je ešte fajn. Medzi ďalšie nevýhody patrí aj to, že vždy musí všetko okomentovať. Takže skrývanie by po tejto stránke veľmi nešlo, leda žeby si ústa prelepila páskou, ktorú by zobrala nevedno kde. Na úkor jej mrštnosti nie je veľmi silná a celkovo po tejto stránke nie je fyzicky zdatná, asi kvôli malému vzrastu, ale to zasa od nej nikto ani nijako neočakáva. Ako dokáže odniesť ľahší náklad na nejakú primeranú vzdialenosť, ale asi by nedokázala dlhšiu dobu udržať akýkoľvek náklad, pretože patrí medzi krehkejšie osôbky. Ako väčšina vyvolených, z výnimkou tých zo štvorky, nevie plávať. Nikdy nemala príležitosť to skúsiť, a tak než by vám to tej vody skočila, museli by ste ju riadne presviedčať, že tá voda má meter dvadsať a nie päť. Možno by sa na vode udržala, to nikto nevie, pretože ako sa už spomenulo, nikdy nemala príležitosť si to vyskúšať. Fakt, že sa dokonale orientuje v prírode jej by bol na nič, pretože ako náhle nemá pri sebe niečo prírodné, je stratená. Takže by sa vo väčšom meste bez stromov poľahky stratila, pretože o na tie ozrutné oceľové staveniská neznáša! Príde jej to také atypické a divné, pretože ona je z domova zvyknutá skorej na chalúpky. Okrem toho je dyslektička, čo ona vlastne ani nevie, pretože nikdy kvôli tomu nebola u lekára, ktorý v tejto dobe ani neexistuje, tak ako? Prosto jej tie písmenká v šlabikáre vždy poskakovali a keď to povedala učiteľkám, mali ju za hlúpu, čo ona rozhodne nie je.

[ the days after ] Ako slabosti by sme mohli brať veci, ktorých sa bojí či jej nejdú. Nijako extra nezosilnela, a to ani fyzicky a dokonca ani psychicky, to skorej zoslabla, aj keď sa naučila umeniu pretvárky, nikto by nemusel uhádnuť, že jej úsmev je len maska a v skutočnosti má chuť spraviť niečo iné. Vlastne jej všetky slabiny ostali, síce jednu vynulovala tým, že sa naučila zaobchádzať s menšími sečnými zbraňami, ale taký luk jej nikdy nesedel do ruky a celkovo nemá dobrú mušku, aj keď sa snaží s ju vylepšiť. Takmer každý si niečo z arény odnesie, niekto novú ruky, ale každý si odnesie zlé sny a niekoľko nových strachov. Tak za prvé sa bojí tmy a musí vždy spať pri svetli alebo aspoň pri svieci, aj keď riskuje, že podpáľ i dom, bojí sa, že ju niekto v noci napadne a tak už tak veľmi nikomu neverí. Nemá veľmi v láske ani vodu, preto bola pri turné víťazov v štvorke taká nervózna, veď pach vody tam bol cítiť na míle ďaleko a to človek, čo sa skoro utopil rozhodne necíti rád, pretože mala pocit, že sa tá voda na ňu vyleje a tentoraz to nemusí prežiť. A najlepšie nakoniec, totálne sa štíti všetkých tých kapitolských "zvieratiek" alebo mutantov, hovorte tomu ako chcete, Gwen naháňajú strach tak či tak, ale najhorší sú podľa nej tí, ktorí vyzerajú najnevinnejšie ako vybuchujúci zajačikovia v 107. hrách. Normálne kvôli tomu nemôže v Kapitole chodiť ani do ZOO, teda niežeby jej to chýbalo. Po aréne zvykne mávať také nálady, že musí vyvárať a vypekať, a dokiaľ nenavarí dosť jedla pre dvadsiatich ľudí nie je spokojná alebo zasa máva nálady, kedy sa jej nechce urobiť ani mäkké f. Takže je pomerne náladová a dosť šialená, ale na to, aby skĺzla k alkoholu a nedajbože k drogám, nemá, taká šialená nie je.


[ before the Hunger Games ] Ako sa už vyššie spomenulo, je malej postavy, čo jej poskytuje určité výhody, ale aj nevýhody. Človek by si ju poľahky mohol spliesť s chlapcom, pretože má krátke vlasy, ktoré jej dodávajú takýto chlapčenský výzor, ale jej to je jedno, pretože sa správa dosť dievčensky. Veľké hnedé kukadlá sú orámované dosť dlhými riasami, ktoré sú prírodne čierne. Ženské krivky neminuli ani ju, ale podľa nej má hrozne dlhé nohy, čo nie je ani taká pravda. Gwen sa okamžite nadchne pre novú vec, ale najprv si musí rozmyslieť či sa to vôbec oplatí. Patrí medzi tých priateľskejších a stačí jej málo na to, aby niekomu verila. Dalo by sa povedať, že je celkom šialená, ale zväčša v tom dobrom slova zmysle. Ale zasa ak by šla do Hier, pravdepodobne by sa neštítila krvi, pretože ani v jedenástke sa zrovna každý deň neumývajú, pretože na toľko obyvateľov by to bolo toľko vody! Síce sa pri upratovaní a preraďovaní potravín celkom upokojuje. Síce ju niekto dokáže vyhecovať, ale je trpezlivá a zostáva pokojná, takže pravdepodobnosť, že ju uvidíte nahnevanú je malá. Narodila sa daždivého dňa a za veľkého kriku mladučkej žene z jedenásteho obvodu, pri pôrode jej asistovala matka, ktorá už v tom čase bola hrdou babičkou. Radosť preveliká, pretože už mala staršieho brata a snom jej matky bolo vychovať zdravého chlapčeka a dievčatko. No o pár hodín u nich odbíjali aj smútočné zvony, pretože jej matka to neprežila a keďže ich rodičia žili v tom čase oddelene, o chvíľku ju babka spolu so starším bratom vychystala a odviedla ich k otcovi, ktorý proti tomu ostro protestoval, ale napokon sa s ňou dohodol, že ich bude finančne podporovať, ale nebude s nimi v priamom kontakte, pretože to mal s mierotvorcami pomerne nahnuté a nechcel, aby potrestali aj deti, pretože niečo podobné spravili aj jeho známemu. Vyrastala teda pomerne chudobne, pretože babka im nevedela zabezpečiť dostatok jedla a tak si museli brať kamienky, ale keďže je dosť rodín, ktoré sú na tom o poznanie chudobnejšie, myslí si, že pravdepodobnosť, že ju vylosujú je malá.

[ the days after ] Keď ju vylosovali do arény, každý si myslel, že je po nej. Veď v jedenástke nie sú žiadne stroje na zabíjanie a zväčša ich vyvolení zomrú medzi prvými. Ale ona po zaznení svojho mena hrdo vykráčala na pódium a snažila sa zakryť to, že nie je zrovna šťastná, veď posledný rok, tak snáď mohla byť šťastena na jej strane, nie? Ale! Čo sa nestalo a Gwen sa šťastne vrátila z arény, zlomená, ale živá. Bola šťastná, že znova uvidí rodinu, ale keďže to bola ona, kto sa staral o babku a jej brat o tom nevedel nič, zomrela na hlad a dehydratáciu, na čo sa jej brat obesil, pretože si myslel, že aj Gwen zomrie a nezniesol pomyslenie, že by zostal sám. Ale Gwen sa vrátila a je sama ona. Po aréne si nechala predĺžiť vlasy, ani nevie prečo, ale je to pre ňu lepší pocit. Zmenila sa, a to dosť. Už to nie je to priateľské dievča, čo sa pre všetko nadchlo. Zmĺkla, väčšinu času je ticho, prehovorí len, keď má tú potrebu alebo sa nevenuje niečomu inému, poprípade, že niekomu nerozumela. Dokáže sa na nich usmievať, ale nie úprimne. Nemá dôvod sa s nikým baviť a ani tie večierky nie sú jej šálkom kávy, ale keď musí, tak musí. Stala sa samotárkou.


× o doplnění si napiš na e-mail

Friday, July 11, 2014

Mason Chronus

[ mejsn chrounus ]

 

    

Player: Pietro

FC: Hugh Jackman

Victory year: 81st Annual Hunger Games

Contact: Butschek.Petr@seznam.cz

Age: 75

Token: -

Hobby: -


level [ 0 ] • credits [ 100 ] • gems [ 0 ]

ID Card ]


[ before the Hunger Games ] Mason měl vždy jednu velikost přednost - sílu. Každý den posiloval, aby měl svaly. Není tedy radno si s ním začít nějakou roznýšku, jistě by vám poničil vzhled nejen na tváři. Zvládne ovládat v podstatě jakoukoli zbraň, ale ne s každou je to prvotřídní výkon. U většiny jde opravdu jen o čisté základy. Avšak nejlépe to umí se zbraněmi na dálku. S lukem, kuší, pistolí, vrhacími noži a sekerami je k nezastavení! Je dost v tomto ohledu tvořivý, říká se, že zbraň zvládne udělat v podstatě z čehokoliv, co najde po ruce, například i z gumičky do vlasů a jehly. Ačkoli to ve své domovině, kterou je První kraj, moc nepotřebuje, dovede velice mistrovsky klást pasti, do kterých se drtivá většina obětí chytne. Je přátelský typ, ovšem nečiní mu sebemenší potíže novým přátelům bodnout nůž do zad, pokud to je potřeba. Má též základy vaření a rozdělávání ohně. Všeobecně by se dalo říct, že je opravdu všestranným případným splátcem. Sám to neřekne, ale je sebestředný, sebevědomý a hlavně tvrdohlavý, takže si prostě stojí za svým, ať jde o cokoliv. Vyjít s ním tedy proto není snadné. Díky každodennímu posilování též vydrží dlouho běhat a snese i déletrvající námahu. Jakožto profesionál pobral i trochu arogance a antipatie k jiným, a tak mu v případě potřeby nečiní problémy zabít dítě nebo holku.

[ the days after ] Není toho mnoho, co mu druhé Hry po jejich znovuzrození daly a co si mohl z nich odnést. Přidat si jistě může jednu dovednost navíc - a to lezení a šplh, což by se mohlo hodit. Aréna mu trochu pozměnila i vzhled. Namísto své ruky získal úplně totožnou, ale čistě robotizovanou a to je teprve něco. Takhle má jistotu, že tu po něm něco zbude. Po Hrách získal i novou přezdívku. Zní "Jednotka" nebo též "Jednička" a symbolizuje jeho kraj, jež tak úspěšně reprezentoval. Hry mu také pomohly zdokonalit své pasti, které se naučil efektivně krýt a maskovat. Osvojil si též práci se zbraní, do níž by neřekl, že se dá jako zbraň využít - srp na sekání trávy. Lehká a ostrá věcička, jako by k němu patřila snad od narození, a když přišel na to, se se dá házet a kosit protivníky i tímto stylem, nemohl se ho nabažit. Ovšem zbraně na dálku se mu neodcizily a stále s nimi dovede divy. Hry byly prospěšné i pro jeho zdraví, konkrétně pro jeho játra. Ta doba v aréně zabrala jako "detox" a jakmile ročník skončil a on vyhrál, najednou mu láhev nic neříkala. A tak přestal nasávat jako duha.


[ before the Hunger Games ] Jeho slabinou je jeho vzhled. Mnohé holky asi tehdy byly jiného názoru, ale Mason měl o sobě nevalné mínění. A tak jím navázaná přátelství byla spíše dílem jednání a chování, než-li přírodní krásou. Nerozumí si ani s vodou. Vůbec se o tento živel nikdy nezajímal, natož aby se ho naučil krotit v podobě plavání. Zkoušel to, ale neúspěšně a tak se na to vybodl. Co by pro něj v aréně mohl být obří problém, je jeho ego a sebevědomí. Může tak přecenit své schopnosti a to je jistá cesta pod zem. Kdo ví, co ho čeká, ale je pravděpodobnost je celkem vysoká. Ačkoliv dovede ovládat v podstatě jakoukoli zbraň, jsou i druhy zbraní, které mu k srdci nepřirostly a kterým se vyhýbá, jako čert kříži. Jde hlavně o zbraně na blízkou vzdálenost. Jako jsou meče, mačety nebo nože, ať je to vrhací nebo kuchyňský. Navykl si ovšem i na pití a tak už v hodně mladém věku začal popíjet. Sice jen pivo, ale občas i cucnul i něčeho ostřejšího!

[ the days after ] Každá nová zkušenost s sebou nese kromě pozitiv i negativa. A nejinak tomu je i u Masona. Ačkoliv Hry vyhrál, první dny poté byly hotovým peklem. Zejména noci, které díky nočním můrám o velikých krvelačných sněžných medvědech probděl. A že jich nebylo málo. Můry časem sice vymizely, ale kdyby někde v lesích medvěda opět potkal, asi by nebyl ihned připraven k boji nebo k útěku. Což by se mohlo ovšem stát rozhodným faktorem. Ani po Hrách nepřestal trénovat, a tak se snažil udržovat si postavu i fyzickou kondici. Ale pak objevil institut manželství a to šla linie do kopru a pár kilo mu přibylo i díky skvělé kuchyni jeho ženy. Pak se na to ještě pár kilo nabalilo, když přišlo dítě a celé dny jeho výchovy a sezení u televize. Věk se ale ošálit nedá, ale to, co v mládí uměl, se postupně vytrácí. Znalosti zbraní, i výdrž při běhu. Pokud byl dříve schopen uběhnout i pár kilometrů v kuse, nyní je to jen v desítkách metrů a pak si musí orazit a vydýchat se. Nechce si ale přiznat, že prostě stárne.


[ before the Hunger Games ] Narozen v Prvním kraji a nošen v purpuru. Ale zdání klame, nejbohatší zázemí rozhodně neměl. Otec měl celkem solidně placené místo vrchního mírotvorce ve Druhém kraji a matka byla největší zvíře Prvního kraje - jeho domova. Jedináčkem rozhodně nebyl o přízeň rodičů se musel dělit ještě s jedním bratrem a dvěma sestrami. O Hladové Hry se nikdy moc nezajímal a užíval si se sourozenci dětských let. Ne ovšem dlouho. V jeho osmi letech se manželství rodičů rozpadlo a otec se odstěhoval do Druhého kraje a vzal s sebou i Masonova bratra a jednu ze sester. Nějakou dobu po jejich odjezdu byl smutný, ale smutek postupně přešel a začal si na život bez nich zvykat. Čas letěl a Masonovi bylo šestnáct let. Přežil již čtyři Sklizně, aby si s ním při té páté zahráli osud a náhoda zajímavou hru. Při jejich Sklizni byla jako holka vylosována jeho zbylá sestřička Dorothy. Neváhal tedy a dobrovolně se zahlásil také. Měl k ní určitý vztah - v podstatě mu byla jakousi druhou matkou, když ta dospělá byla v práci. To největší překvapení zažil až poté, co se dozvěděl o svých soupeřích v aréně. Ve Druhém kraji, největším pomyslném konkurentovi Prvního, se totiž do Her přihlásili, ti, jež ho nuceně opustili - bratr Max a druhá sestřička Diana, která se přihlásila první a Max hned po ní. A tak se 81. ročník stal "rodinným podnikem", čtyři sourozenci - profesionálové v jednom ročníku, to tu ještě nebylo a bylo z toho také velké haló.

[ the days after ] Celý ten ročník nakonec se svému údivu přežil, a jak bylo řečeno i s přezdívkou "Jednička", kterou získal od diváků svým jednáním se svými oběťmi. Jakmile je odchytil do pasti, či je zabil srpem, nabodl je na nejbližší strom, svlékl je do naha a poté svou krví na ně namaloval velké číslo "1". Někteří měli tu "výsadu", že jim odpustil nabodnutí a číslo na ně namaloval ještě zaživa, To, že pak dotyčné oběti zemřely mrazem už ho nějak netrápilo. Jediným, kterým se dostalo řádného pohřbu byli jeho sourozenci Max, Diana a Dorothy, kteří tolika štěstí neměli. Jejich smrt ovšem obstaral též osud, když celý rodinný klan svedl do finálového boje. Dorothy ovšem měla Masona natolik ráda, že své sourozence obětovala. Finálový duel Dorothy ovšem nepřežila, obětovala se pro Masona také, když se dobrovolně nechala roztrhat zmutovanými medvědy, kteří mezitím utrhli Masonovi ruku a dali tak závdavek jeho pozdějším nočním můrám. Mason tedy vyhrál a s novou přezdívku a třináct ukončenými životy na kontě se vrátil domů. Tak velký počet je dílem jeho sourozenců, kteří mu je nechávali. Ostatními obyvateli by vítán jako snad nikdo, kromě jeho rodičů, kteří byli jeho stylem hraní velmi otráveni a znechuceni. V podstatě se ho zřekli a Mason tak obýval dům ve Vesnici vítězů sám. Když mu samota začala lézt na mozek, našel si přítelkyni, mírotvorkyni, která měla stejnou sílu jako on a do níž se zamiloval, když se v jejich kraji ukázala na průzkumech. Po čase si ji vzal a narodil se jim syn. Mason "ztatínkovatěl", a naplno si užíval všech požitků, co mu život vítěze a manžela nabízel.


× o doplnění si napiš na e-mail

Wednesday, July 09, 2014

other worlds

stranger2s.jpg https://lh3.googleusercontent.com/Pw0zB0hurIqLYe3Dbii8mgZ8-m5myKuUtsQ2qtwficdo5n9uKQvLA3mzvOkjh7iL3CUXJzXut2adFoTqKA=w200-h92