Friday, July 04, 2014

Adrienne Emilia Reyes

[ edrien emília réjes ]

 

    

Player: Rywaine

FC: Christine Lakin

Victory year: 90th Annual Hunger Games

Contact: nielle.shine@gmail.com

Age: 66

Token: Duhová rovnátka

Hobby: Spisovatelka sci-fi románů


level [ 0 ] • credits [ 0 ] • gems [ 0 ]

ID Card ]

1x obsidiánový klíč


[ before the Hunger Games ] Adrienne je pomerne nadaná bežkyňa, ktorá dokáže vyvinúť na kratšie vzdialenosti naozaj vysokú rýchlosť, ale naopak tiež zvláda bežať aj oveľa dlhšie trate, hoci za dlhší čas. S výdržou nemá problém, je vrtká a mrštná, a ak jednoducho nemá inú možnosť, dokáže pomerne rýchlo zmiznúť. Vo voľnom čase pred arénou hľadala spôsob, ako sa zneviditeľniť. Celý život čítala príbehy o neviditeľných ľuďoch, predstavovala si, čo všetko by sa s takou schopnosťou dalo robiť, a tak začala hľadať spôsoby, ako splynúť so svojím okolím. Vďaka tomu sa naučila pohybovať sa s ladnosťou ducha, a tiež sa naučila výborne maskovať. Aj keby ste jej napríklad poslali do miest, kde je len obyčajné planina, napriek tomu by bola schopná tam na seba naplácať čokoľvek, aby sa stala napríklad zoschlým pňom. So zbraňami nevie veľmi narábať. Avšak asi ako každá Päťka, skrátka využije všetko, čo je po ruke, a čo je možné po niekom vrhnúť. Tiež vie pomerne pekne spievať, využíva škálu rôznych zvukov, ktoré je schopná napodobniť. Súčasť jej tréningu "splynúť s okolím".

[ the days after ] Ťažko by ste hľadali nejaké rozdiely v tej jej zaujatosti na neviditeľnosť. Stále je v tom preborník a na požiadanie by zo seba pokojne urobila kôl v plote. Aj v behu je stále skvelá. Jej nový život jej však priniesol dve deti, o ktoré sa musela starať, a tak sa musela naučiť oveľa väčšiu usilovnosť a výdrž. Naučilo ju to ako sa postaviť k rôznym životným situáciám, naučilo ju to, ako sa starať o druhých, ako ich liečiť - skoro so všetkým, čo je po ruke - a ako byť nápomocná. Tiež nabrala aj oveľa viac sily, aby mohla svoje dve detičky zdvihnúť a tráviť s nimi čas, robiť s nimi rôzne aktivity. Zdokonalila sa vo varení, takže už málokedy hrozilo, že by svojím kuchtícím umom niekomu spôsobila otravu. Aréna jej však priniesla tiež pár vedomostí so zbraňami. Vo výcvikovom centre sa naučila bojom zblízka, či už len päsťami či s rôznymi nožmi, a hlavne aj s mečmi. Preto práve v boji na blízko zvyčajne excelovala, čo sa rozhodne nedalo povedať o boji na diaľku. Doma si ešte raz za čas nožom vrhne, ale nerobí to tak často, aby sa dalo povedať, že je v tom majsterkou. Jemne si tak vylepšila svoje schopnosti, ale že by ich nejako pílila, to zase nie.


[ before the Hunger Games ] Bojí sa tmy, bojí sa krvi, bojí sa bolesti, bojí sa baktérií,... Boja sa pomerne dosť vecí, preto je vôbec záhadou, ako sa jej v aréne bude viesť. Vďaka svojim maskovacím schopnostiam by najradšej väčšinu času strávila zahrabaná niekde v lístí alebo zahryznutá do stromu ako suchá vetva. Veľa skúseností s bojom nepobrala, maximálne tak z televízie alebo z knižiek, ale inak je niečím takým úplne nepoznamenaná. Ak by dostala do ruky zbraň, určite by jej trvalo dlhší čas, než by si na ňu zvykla. Tiež si nerozumie s modernými technológiami, tie bežne používané by jej určite nerobili problém, - kraj je predsa len zameraný na niečo zručné - avšak posadiť ju k nejakej prepracovanej zbrani či nejakému vyspelému počítači, asi by na to hľadela s otvorenými ústami a netušila, čo s tým. Ďalej tiež takmer vôbec nevie plávať. Zvláda sa udržať na hladine, ale keby sa snažila k niekomu zaplávať, bolo by to pre ňu ťažké. Pod vodou by však nejakú chvíľu dych zadržala, má o niečo väčšie pľúca, akoby ste jej na prvý pohľad tipli.

[ the days after ] Po aréne začala byť o niečo viac upätejšia k čistote, pretože strávila niekoľko dní pokrytá krvou a kto vie čím. Bol to pre ňu už od prvej chvíle problém, hoci občas jednoducho bolo treba na seba napatlať niečo, aby skutočne splynula s okolím, ako bolo vždy jej najväčším cieľom. Pobyt v tme pre ňu náhle bol zložitejší, pretože začala mať pocit, že ju v noci stále niekto sleduje, nepriateľské oči jej protivníkov - začala pociťovať oveľa väčší strach. Ak jej teda tma (alebo len slabé svetlo lampičky), zavrie oči a snaží sa zaspať hneď ako je to možné. A vlastne má stále dojem, že ju prenasledujú duchovia jej nepriateľov, ďalších splátcov. Preto v noci spáva pri rozsvietené lampičke a sem tam znenazdajky začne mrmlať čosi pod nos a celá sa križovať, akoby sa snažila chrániť pred nejakými démonmi. Aj po aréne z nej stále nie je ktovieaká bojovníčka, hoci sa síce naučila bojovať s novými zbraňami. A stále nie je vôbec dobrá v boji na diaľku, čo je hnevá, ale nejako s tým nevie nič urobiť.


[ before the Hunger Games ] Narodila sa do bohatej rodiny, v ktorej nebolo o jedlo núdze. Preto nebolo treba, aby si musela kupovať oblázky. Keďže v kraji bolo veľa chudobných detí, nepredpokladalo sa, že by vôbec niekedy mala byť vybraná do arény, a tak sa jej rodičia snažili od takých vecí držať ďalej. Žiadne rady, žiadny Kapitol, žiadne hry. Prežila si pomerne pekný život, obklopená kamarátmi, avšak Hry na nej mali tragický dopad vtedy, keď bol odvedený jeden jej kamarát, ktorý sa už nevrátil. Ničilo ju to, celý život pred tým bola chránená a náhle jej len tak zomrel jej takmer najlepší kamarát. Jej myseľ však stále nepripúšťala, že by mala byť ďalšia, ktorá do arény pôjde. Jej život sa aj naďalej točil okolo starších vecí, starých filmov, ktoré tak milovala. Nepripúšťala si krvavú smrť v aréne, stále sa snažila žiť vo svojom nepoškvrnenom a krásnom svete, kde násilie a smrť neboli. Aká naivná to ale bola. Neuvedomovala si, aký je život v skutočnosti.

[ the days after ] Stalo sa nečakané. Bola vybraná a... vrátila sa. Nikto to nečakal, nečakala to jej rodina, nečakala to ani ona sama. Jej rodičia ju už dávno brali za mŕtvu, celý život verili, že ona, ich milovaná dcéra, do arény nepôjde. Keď sa vrátila domov, všetko sa od základov zmenilo. Adrienne teraz mala vlastný dom a mala aj svoju milovanú slobodu. Aj keď ľahko pološialená (však taká bola aj ako odišla), žila si ďalej svoj život víťazky, cestovala do Kapitolu, zoznamovala sa s ľuďmi, a aj keď si všetci mysleli, že vyhrala len obyčajným omylom, napriek tomu na svojej strane mala dosť priateľov a známych. Nakoniec si zohnala aj muža. Ten síce arénu nikdy nepoznal, ale pre Adrienne sa náhle stal stredom vesmíru, hneď vedľa starých filmov a triku neviditeľnosti. Čoskoro porodila dve deti, o ktorých, rovnako ako jej rodičia, dúfala, že sa do arény nikdy nedostanú. Nenechala im kúpiť totiž ani jediný kamienok a odmietala, aby museli umrieť v aréne. Keď to išlo, snažila sa ich učiť trikom a zručnostiam, ktoré sama v aréne použila, avšak sama moc o svojich skúsenostiach hovoriť nechcela. Nanešťastie sa jej mladšie dieťa - dcéra Philippa dostala do arény a neprežila to. Adrienne si myslela, že je na dne. Udržali ju ale jej starší syn a manžel.


× o doplnění si napiš na e-mail

Wednesday, June 18, 2014

Demitri Nereus

[ demitri néreus ]

 

    

Player: Eleanor

FC: Josh Holloway


Victory year: 88th Annual Hunger Games

Hobby: Sport, večírky

Contact: Annettak@seznam.cz

Age: 58 deceased - poprava za tajné informace


Token: Snubní prsten



[ before the Hunger Games ] Demitri byl vždy neskutečný perfekcionista. Ve spojení s jeho urputností to vytvořilo poměrně zajímavou a nebezpečnou kombinaci. Jakožto nadané a talentované dítě navštěvoval výcvikáč ve čtyřce, kde se prakticky učil se všemi možnými zbraněmi. Trénování bral smrtelně vážně a za každou cenu chtěl ovládat vše perfektně. Nejvíce si rozuměl se zbraněmi, které mu propůjčovaly určitou sílu a také lehkost. Velmi obratně zacházel s trojzubcem, který bral jako jakýsi symbol svého kraje a právě s ním se snažil vytrénovat k dokonalosti. Samozřejmě se naučil bojovat s meči, házet s oštěpy či se ohánět různými mačetami a noži. Jeho nesnesitelná honba za dokonalostí mu však trošku vlezla na mozek, což se u něj projevovalo značnou agresivitou, zejména při boji, jež mu taktéž jakýmsi způsobem pomáhala. Hlavu si poté čistil během nebo plaváním, které mu pomáhalo s fyzičkou.

[ the days after ] Po Hrách se konečně zklidnil. Uvědomil si, jak jeho chování bylo přehnané, avšak stále se udržuje v jakési kondici. Každé ráno si chodí zaplavat, ne na dlouho, třeba jen na půl hodinky. Běhat taktéž chodí, aby si udržel kondici. Skončil však se zbraněmi, s jakými trénoval na Hry. Jediné, co jej láká, jsou nové věci. Rád si sem tam zajde na střelnici, kde se zaměřuje především na koncentraci a přesnost. Kousek perfekcionalismu v něm přece jen však zůstalo, a tak se rozhodl investovat tuhle svojí vlastnost do boxu, ve kterém se snaží především podchytit techniku, než jen bezmyšlenkově bouchat do pytle nebo někoho jiného. Aréna ho také přiměla všímat si života kolem sebe a nebýt upnutý na jeden cíl. Proto se naučil poznávat několik rostlin, třeba i vodních.


[ before the Hunger Games ] Vždy si připadal dost nejistě se zbraněmi, které nemohl přesně koordinovat. Luky, kuše, či cokoliv podobného u něho nemělo šanci uspět. Bral to sice jako osobní porážku, ale i tak se je snažil ovládnout alespoň na nějaké základní úrovni, ale prostě na to neměl nadání. Velký problém mu taky dělal boj. Neměl problém naučit se techniku a zvládnout teorii, ale jakmile došlo na boj bez pravidel, nevěděl, co má prostě dělat. Najednou jako by netušil, kam strčit jakou pěst a kam vykopnout nohu. Celkově ho pravidla dost omezovala, jelikož byl zvyklý se vždy podle nich do puntíku řídit. Jeho povaha ho omezovala v dalších věcech, bral si až moc vysoké nároky a už a jako dítě se snažil vybičovat k dokonalosti. Jak už bylo zmíněno, odnesla to jeho psychika, která mu sice něco dala, ale více vzala.

[ the days after ] V aréně si toho dost zažil, pár škaredých nakládaček, které ho konečně naučily bojovat i "bez pravidel" , avšak nikdy se pořádně téhle své umanutosti nezbavil. Po finále mu sice většina zranění perfektně uzdravila, přesto částečně ztratil cit v levé ruce a taky na části obličeje. Ten obličej je mu sice ukradený, ale vždy si připadá dost zvláštně, když používá levačku, prostě si na to nemůže zvyknout. Také, jak už bylo zmíněno, se prakticky vzdal všech zbraní z výcvikového centra. Když už tam přece jen občas zajde, aby ukázal mladým talentům jeho předtím naprosto mistrovskou práci s trojzubcem, má z toho divné pocity, které by se snad daly přirovnat k výčitkám. To, co prožil v aréně, ho taktéž hodně poznamenalo v osobním životě. Uvědomil si, že není schopen nikomu stoprocentně věřit a ještě teď občas mívá pocity úzkosti.


[ before the Hunger Games ] Od mala vyrůstal pouze s matkou a mladší sestrou Tristanou. Jelikož kolem sebe neměl žádný pořádný mužský vzor, zapříčinilo to zřejmě to, že se Demitri už v velmi raném věku uzavřel do sebe a žil ve své ulitě, jehož jediným posláním bylo být dokonalý. Jeho perfekcionalismus naprosto pohřbil jakoukoliv naději mít normální dětství. Bylo to jako nemoc, když trávil volné odpoledne a víkendy zavřený ve výcvikovém centru, zatímco ostatní děti si hrály u vody. Jeho matka to přehlížela, ba naopak to spíše podporovala, nevěřila totiž, že by se jeho bláznění vystupňovalo až natolik, že by se přihlásil do Her.

[ the days after ] Po Hrách přišel zlom. Konečně psychicky dozrál a uvědomil si své hloupé priority a návyky. Mnohem víc se otevřel a z věčně nervózního, soustředěného a pravidly posedlého chlapce se stal usměvavý, uvolněný a příjemný chlap. Po vítězství si samozřejmě užíval všeobecného uznání a pochval a zřejmě tahle věc mu nejvíce pomohla v tom, zbavit se té své příšerné potřeby být nejlepší. Konečně všem ukázal, co v něm je a jakoby najednou ztratil smysl existence. Když pominula všeobecná eufórie, zjistil, že je naprosto ztracený. Sice stále chodil alespoň jednou týdně vyučovat do výcvikového střediska, avšak najednou ho to už tak nenaplňovalo jako dříve. Ve 20 se oženil, prakticky s první dívkou, která se nahrnula. Od té doby si začal střežit více své soukromí, prostě mu to přišlo správné, i když on vždycky publicitu zbožňoval. Po 10ti letech manželství a 3 dětech mu konečně došlo, že zřejmě manželský typ nebude a taky ten jeho "problém" s nedůvěrou, a se svou ženou se dal rozvést. Konečně měl možnost vrátit se do světa nekonečných večírků v Kapitolu, užívat si krásných žen a zneužívat ještě onu popularitu, která stále přechovala. Zatímco jeho ex-žena se přestěhovala na samý kraj čtyřky, on se vrátil do svého starého domu, kde se momentálně stará o svou nemocnou matku, když zrovna neobjíždí turné nebo se jako starý mládenec nezpíjí pod obraz v Kapitolu. Tam si vysloužil přezdívku Nero, jež má být jakési snobsko-kapitolské zkomolení jeho příjmení, avšak mu se líbí, tudíž si tak nechává říkat.

Tuesday, June 17, 2014

Meg Whitney

[ mek vitny ]

 

    

Player: Es

FC: Ashley Judd

Victory year: 87th Annual Hunger Games

Hobby: Fyzika, posilování

Age: 65 deceased - stáří

Token: -


level [ 0 ] • credits [ 0 ] • gems [ 0 ]

ID Card ]


[ before the Hunger Games ] Jak už to většinou bývá u lidí z Třetího kraje, Meg velice dobře ovládá matematiku, fyziku i chemii. Většinou v jejich kraji vynikají kluci, ale ona má prostě přirozený talent. Baví ji sestrojovat nebo upravovat přístroje. Zapojování drátků, spotřebičů, zdrojů a rezistorů. Když ji někdo zná jen trochu, řekl by, že ji fyzika atd. ani nebaví, protože mimo školu se jí skoro nevěnuje a všichni ji vidí venku, jak s ostatníma šplhá na stromy, posiluje, vrhá nože nebo různě pobíhá. Skutečnost je ale taková, že má techniku ráda a moc ji to baví, jen je pohybový typ člověka, který nevydrží jen sedět. Má sílu v rukách, neudrží sice tolik jako nějaký chlap, ale dokáže se dobře přitáhnout a nějakou dobu se tam udržet. To jí pomáhá i v lezení po stromech, je vcelku drobná a lehká. Umí hrozně rychle běhat, takže se všem za chvíli ztratí. Má dobrou mušku, strefí se celkem přesně.

[ the days after ] Jakmile se vrátila z Kapitolu, pokračovala ve studiu techniky ve škole. Nebyla ta největší šprtka na škole, ale vše chápala a měla dobré známky. Vystudovala vysokou školu a začala se věnovat práci ve vědě a výzkumu. Rodiče začali být trochu šťastnější, že se věnuje tomu, čemu chtěli. Pracuje, ale jen dopoledne, protože déle by sedět a zkoumat nevydržela. Na zahradě má spoustu stromů a lan, na kterých trénuje, to co ji vždy bavilo. Leze po stromech, vrhá nože nebo běhá. Získala ještě lepší mušku a teď se perfektně trefí snad do všeho. Po aréně tohle všechno může dělat legálně a nemusí se před nikým schovávat. S přibývajícím věkem ale samozřejmě trochu utlumuje, a čím dál častěji je možné ji najít doma, jak sedí nad knížkou nebo jak počítá nějaké složité příklady. Věda celkově je její velký miláček, což vidí tedy až teď, když byla mladá, tak byla ještě dost nerozvážná. Napsala několik publikací a s Kapitolem spolupracuje na inovacích.


[ before the Hunger Games ] Není žádný profík, neumí to se žádnou zbraní, kromě vrhání nožů, kterému se amatérsky věnuje. Na blízko by nezmohla vůbec nic, je malá, tak by se mohla maximálně nějak vyhnout, ale je ji lehké udržet, takže by si moc nepomohla. Když by se nějaký profík objevil, zkusila by utéct. Pokud by byli někde, kde by se mohla vytratit, tak by se jí to povedlo. Ale kdyby to byla nějaká pláň nemá moc šancí, protože se za chvíli udýchá a potom by ji určitě dohonili. Když by ten profík měl luk nebo nůž a uměl dobře mířit, tak by to nebylo už vůbec dobré. Nesnáší vodu, prostě se jí bojí. Snaží se od ní držet co nejdál a nikdy by do vody dobrovolně neskočila. Z toho taky vychází to, že se nikdy nenaučila plavat. Kdybyste ji hodili do vody, tak by začala hned ječet, což by nebylo moc radno, protože by vás prozradila. Nemuselo by se jí vyplatit ani to, že nevydrží dlouho nic nedělat nebo být sama. Kdyby ztratila spojence, prostě by si šla hledat nového, ale co kdyby ji ten zrovna vřele nepřivítal?

[ the days after ] Každé ráno si dává několik koleček kolem vesnice vítězů, aby se zlepšila v delších bězích, to se jí, ale zatím moc nedaří. Za chvíli se stejně zadýchá a musí zpomalit. Začala si čas stopovat a občas se jí podaří zaběhnout kolečka rychleji. S žádnou zbraní se neskamarádila, takže je věrná svým nožům. Od Her už ale nehodí po ničem živém, má z toho deprese. To, když někoho zapíchnete nožem, se vám již z paměti nevytratí. Mívá noční můry, o tom, jak ji někdo zabíjí nebo jak ona po někom hází nůž. Od arény se začala bát tmy. Pořád jí přijde, že by se mohl někdo přiblížit a zabit ji. Spává proto se zapnutým světýlkem a nedaleko má sestru, která ji chrání. Po aréně si zvykla na svůj komfort, kterého má jako vítěz dost. Není moc zajedno s přírodou, moc se tam nevyzná a také má hodně alergií, což je cena za to, že má dost dobrý mozek. Ale nic si z toho nedělá, jenom kvůli tomu musí brát hodně prášků, aby venku mohla být.


[ before the Hunger Games ] Whitneyovi patří spíše k bohatším rodinám v 3. kraji, takže nikdy nějak netrpěla hladem a nemusela moc pracovat. Rodiče po ní požadovali dobré výsledky a vždy si přáli, aby se více věnovala technice a aby jen nelétala po venku. Meg je malá bruneta po své matce, ale typické oči zdědila po tátovi. Od obou zdědila talent na techniku, co ale nikdo neví, kde se vzalo, je její neposednost, akčnost nebo ukecanost. V jednom kuse něco mele a nerada je sama. Jedinou výjimkou se opravování přístrojů, u kterého vydrží, alespoň chvíli potichu. Má o čtyři roky mladší sestru, kterou zaučuje svému životnímu stylu, pořád běhat venku a nesedět jen u fyziky. To se ale nelíbí jejím rodičům, kteří by je radši měli doma. Holt taková je a rodiče budou pořád nadávat, ale nic si nepomůžou. Ale škola a věda ji i tak baví a je v tom dobrá, to ty geny nemůže zapřít. Je celkem ráda, když má kolem sebe hlouček kamarádů a když může být ta nejchytřejší v něm, zkrátka je ráda, když může být v něčem lepší než ostatní.

[ the days after ] Jakmile dojela domů, čekal tam na ni nový dům. Nevydržela by tam sama, takže si tam nastěhovala svou sestřičku. Po čase se diví, že to s ní ta 13-ti letá holka vydržela. Po návratu z arény měla hrozné noční můry a nemohla spát sama. Vždy si k ní lehla a celou noc ji objímala. Občas začala ze snu řvát a probudila ji. Ona ji ale utišila a znovu usnula. Ve dne byla ale s Meg vcelku sranda. Učila sestru vše, co uměla, pomáhala jí i s technikou, i když s tou většinou neměla problém. Nejhorší, co se Meg tehdy mohlo stát, by bylo to, že by její sestra musela do Her. To by prostě nezvládla, byla to její opora, její vše. Naštěstí se tak nestalo a oni mohli dále šťastně žít. Její rodiče na ni byli pyšní, i když to nebyla jejich vysněná dcera. Úplně si ji neoblíbili, ale často se u nich stavovala. Většinu volného času trénovala, ale hlavně byla s lidmi, protože to k ní vždy patřilo a patřit bude.

other worlds

stranger2s.jpg https://lh3.googleusercontent.com/Pw0zB0hurIqLYe3Dbii8mgZ8-m5myKuUtsQ2qtwficdo5n9uKQvLA3mzvOkjh7iL3CUXJzXut2adFoTqKA=w200-h92