Wednesday, June 18, 2014

Demitri Nereus

[ demitri néreus ]

 

    

Player: Eleanor

FC: Josh Holloway


Victory year: 88th Annual Hunger Games

Hobby: Sport, večírky

Contact: Annettak@seznam.cz

Age: 58 deceased - poprava za tajné informace


Token: Snubní prsten



[ before the Hunger Games ] Demitri byl vždy neskutečný perfekcionista. Ve spojení s jeho urputností to vytvořilo poměrně zajímavou a nebezpečnou kombinaci. Jakožto nadané a talentované dítě navštěvoval výcvikáč ve čtyřce, kde se prakticky učil se všemi možnými zbraněmi. Trénování bral smrtelně vážně a za každou cenu chtěl ovládat vše perfektně. Nejvíce si rozuměl se zbraněmi, které mu propůjčovaly určitou sílu a také lehkost. Velmi obratně zacházel s trojzubcem, který bral jako jakýsi symbol svého kraje a právě s ním se snažil vytrénovat k dokonalosti. Samozřejmě se naučil bojovat s meči, házet s oštěpy či se ohánět různými mačetami a noži. Jeho nesnesitelná honba za dokonalostí mu však trošku vlezla na mozek, což se u něj projevovalo značnou agresivitou, zejména při boji, jež mu taktéž jakýmsi způsobem pomáhala. Hlavu si poté čistil během nebo plaváním, které mu pomáhalo s fyzičkou.

[ the days after ] Po Hrách se konečně zklidnil. Uvědomil si, jak jeho chování bylo přehnané, avšak stále se udržuje v jakési kondici. Každé ráno si chodí zaplavat, ne na dlouho, třeba jen na půl hodinky. Běhat taktéž chodí, aby si udržel kondici. Skončil však se zbraněmi, s jakými trénoval na Hry. Jediné, co jej láká, jsou nové věci. Rád si sem tam zajde na střelnici, kde se zaměřuje především na koncentraci a přesnost. Kousek perfekcionalismu v něm přece jen však zůstalo, a tak se rozhodl investovat tuhle svojí vlastnost do boxu, ve kterém se snaží především podchytit techniku, než jen bezmyšlenkově bouchat do pytle nebo někoho jiného. Aréna ho také přiměla všímat si života kolem sebe a nebýt upnutý na jeden cíl. Proto se naučil poznávat několik rostlin, třeba i vodních.


[ before the Hunger Games ] Vždy si připadal dost nejistě se zbraněmi, které nemohl přesně koordinovat. Luky, kuše, či cokoliv podobného u něho nemělo šanci uspět. Bral to sice jako osobní porážku, ale i tak se je snažil ovládnout alespoň na nějaké základní úrovni, ale prostě na to neměl nadání. Velký problém mu taky dělal boj. Neměl problém naučit se techniku a zvládnout teorii, ale jakmile došlo na boj bez pravidel, nevěděl, co má prostě dělat. Najednou jako by netušil, kam strčit jakou pěst a kam vykopnout nohu. Celkově ho pravidla dost omezovala, jelikož byl zvyklý se vždy podle nich do puntíku řídit. Jeho povaha ho omezovala v dalších věcech, bral si až moc vysoké nároky a už a jako dítě se snažil vybičovat k dokonalosti. Jak už bylo zmíněno, odnesla to jeho psychika, která mu sice něco dala, ale více vzala.

[ the days after ] V aréně si toho dost zažil, pár škaredých nakládaček, které ho konečně naučily bojovat i "bez pravidel" , avšak nikdy se pořádně téhle své umanutosti nezbavil. Po finále mu sice většina zranění perfektně uzdravila, přesto částečně ztratil cit v levé ruce a taky na části obličeje. Ten obličej je mu sice ukradený, ale vždy si připadá dost zvláštně, když používá levačku, prostě si na to nemůže zvyknout. Také, jak už bylo zmíněno, se prakticky vzdal všech zbraní z výcvikového centra. Když už tam přece jen občas zajde, aby ukázal mladým talentům jeho předtím naprosto mistrovskou práci s trojzubcem, má z toho divné pocity, které by se snad daly přirovnat k výčitkám. To, co prožil v aréně, ho taktéž hodně poznamenalo v osobním životě. Uvědomil si, že není schopen nikomu stoprocentně věřit a ještě teď občas mívá pocity úzkosti.


[ before the Hunger Games ] Od mala vyrůstal pouze s matkou a mladší sestrou Tristanou. Jelikož kolem sebe neměl žádný pořádný mužský vzor, zapříčinilo to zřejmě to, že se Demitri už v velmi raném věku uzavřel do sebe a žil ve své ulitě, jehož jediným posláním bylo být dokonalý. Jeho perfekcionalismus naprosto pohřbil jakoukoliv naději mít normální dětství. Bylo to jako nemoc, když trávil volné odpoledne a víkendy zavřený ve výcvikovém centru, zatímco ostatní děti si hrály u vody. Jeho matka to přehlížela, ba naopak to spíše podporovala, nevěřila totiž, že by se jeho bláznění vystupňovalo až natolik, že by se přihlásil do Her.

[ the days after ] Po Hrách přišel zlom. Konečně psychicky dozrál a uvědomil si své hloupé priority a návyky. Mnohem víc se otevřel a z věčně nervózního, soustředěného a pravidly posedlého chlapce se stal usměvavý, uvolněný a příjemný chlap. Po vítězství si samozřejmě užíval všeobecného uznání a pochval a zřejmě tahle věc mu nejvíce pomohla v tom, zbavit se té své příšerné potřeby být nejlepší. Konečně všem ukázal, co v něm je a jakoby najednou ztratil smysl existence. Když pominula všeobecná eufórie, zjistil, že je naprosto ztracený. Sice stále chodil alespoň jednou týdně vyučovat do výcvikového střediska, avšak najednou ho to už tak nenaplňovalo jako dříve. Ve 20 se oženil, prakticky s první dívkou, která se nahrnula. Od té doby si začal střežit více své soukromí, prostě mu to přišlo správné, i když on vždycky publicitu zbožňoval. Po 10ti letech manželství a 3 dětech mu konečně došlo, že zřejmě manželský typ nebude a taky ten jeho "problém" s nedůvěrou, a se svou ženou se dal rozvést. Konečně měl možnost vrátit se do světa nekonečných večírků v Kapitolu, užívat si krásných žen a zneužívat ještě onu popularitu, která stále přechovala. Zatímco jeho ex-žena se přestěhovala na samý kraj čtyřky, on se vrátil do svého starého domu, kde se momentálně stará o svou nemocnou matku, když zrovna neobjíždí turné nebo se jako starý mládenec nezpíjí pod obraz v Kapitolu. Tam si vysloužil přezdívku Nero, jež má být jakési snobsko-kapitolské zkomolení jeho příjmení, avšak mu se líbí, tudíž si tak nechává říkat.

Tuesday, June 17, 2014

Meg Whitney

[ mek vitny ]

 

    

Player: Es

FC: Ashley Judd

Victory year: 87th Annual Hunger Games

Hobby: Fyzika, posilování

Age: 65 deceased - stáří

Token: -


level [ 0 ] • credits [ 0 ] • gems [ 0 ]

ID Card ]


[ before the Hunger Games ] Jak už to většinou bývá u lidí z Třetího kraje, Meg velice dobře ovládá matematiku, fyziku i chemii. Většinou v jejich kraji vynikají kluci, ale ona má prostě přirozený talent. Baví ji sestrojovat nebo upravovat přístroje. Zapojování drátků, spotřebičů, zdrojů a rezistorů. Když ji někdo zná jen trochu, řekl by, že ji fyzika atd. ani nebaví, protože mimo školu se jí skoro nevěnuje a všichni ji vidí venku, jak s ostatníma šplhá na stromy, posiluje, vrhá nože nebo různě pobíhá. Skutečnost je ale taková, že má techniku ráda a moc ji to baví, jen je pohybový typ člověka, který nevydrží jen sedět. Má sílu v rukách, neudrží sice tolik jako nějaký chlap, ale dokáže se dobře přitáhnout a nějakou dobu se tam udržet. To jí pomáhá i v lezení po stromech, je vcelku drobná a lehká. Umí hrozně rychle běhat, takže se všem za chvíli ztratí. Má dobrou mušku, strefí se celkem přesně.

[ the days after ] Jakmile se vrátila z Kapitolu, pokračovala ve studiu techniky ve škole. Nebyla ta největší šprtka na škole, ale vše chápala a měla dobré známky. Vystudovala vysokou školu a začala se věnovat práci ve vědě a výzkumu. Rodiče začali být trochu šťastnější, že se věnuje tomu, čemu chtěli. Pracuje, ale jen dopoledne, protože déle by sedět a zkoumat nevydržela. Na zahradě má spoustu stromů a lan, na kterých trénuje, to co ji vždy bavilo. Leze po stromech, vrhá nože nebo běhá. Získala ještě lepší mušku a teď se perfektně trefí snad do všeho. Po aréně tohle všechno může dělat legálně a nemusí se před nikým schovávat. S přibývajícím věkem ale samozřejmě trochu utlumuje, a čím dál častěji je možné ji najít doma, jak sedí nad knížkou nebo jak počítá nějaké složité příklady. Věda celkově je její velký miláček, což vidí tedy až teď, když byla mladá, tak byla ještě dost nerozvážná. Napsala několik publikací a s Kapitolem spolupracuje na inovacích.


[ before the Hunger Games ] Není žádný profík, neumí to se žádnou zbraní, kromě vrhání nožů, kterému se amatérsky věnuje. Na blízko by nezmohla vůbec nic, je malá, tak by se mohla maximálně nějak vyhnout, ale je ji lehké udržet, takže by si moc nepomohla. Když by se nějaký profík objevil, zkusila by utéct. Pokud by byli někde, kde by se mohla vytratit, tak by se jí to povedlo. Ale kdyby to byla nějaká pláň nemá moc šancí, protože se za chvíli udýchá a potom by ji určitě dohonili. Když by ten profík měl luk nebo nůž a uměl dobře mířit, tak by to nebylo už vůbec dobré. Nesnáší vodu, prostě se jí bojí. Snaží se od ní držet co nejdál a nikdy by do vody dobrovolně neskočila. Z toho taky vychází to, že se nikdy nenaučila plavat. Kdybyste ji hodili do vody, tak by začala hned ječet, což by nebylo moc radno, protože by vás prozradila. Nemuselo by se jí vyplatit ani to, že nevydrží dlouho nic nedělat nebo být sama. Kdyby ztratila spojence, prostě by si šla hledat nového, ale co kdyby ji ten zrovna vřele nepřivítal?

[ the days after ] Každé ráno si dává několik koleček kolem vesnice vítězů, aby se zlepšila v delších bězích, to se jí, ale zatím moc nedaří. Za chvíli se stejně zadýchá a musí zpomalit. Začala si čas stopovat a občas se jí podaří zaběhnout kolečka rychleji. S žádnou zbraní se neskamarádila, takže je věrná svým nožům. Od Her už ale nehodí po ničem živém, má z toho deprese. To, když někoho zapíchnete nožem, se vám již z paměti nevytratí. Mívá noční můry, o tom, jak ji někdo zabíjí nebo jak ona po někom hází nůž. Od arény se začala bát tmy. Pořád jí přijde, že by se mohl někdo přiblížit a zabit ji. Spává proto se zapnutým světýlkem a nedaleko má sestru, která ji chrání. Po aréně si zvykla na svůj komfort, kterého má jako vítěz dost. Není moc zajedno s přírodou, moc se tam nevyzná a také má hodně alergií, což je cena za to, že má dost dobrý mozek. Ale nic si z toho nedělá, jenom kvůli tomu musí brát hodně prášků, aby venku mohla být.


[ before the Hunger Games ] Whitneyovi patří spíše k bohatším rodinám v 3. kraji, takže nikdy nějak netrpěla hladem a nemusela moc pracovat. Rodiče po ní požadovali dobré výsledky a vždy si přáli, aby se více věnovala technice a aby jen nelétala po venku. Meg je malá bruneta po své matce, ale typické oči zdědila po tátovi. Od obou zdědila talent na techniku, co ale nikdo neví, kde se vzalo, je její neposednost, akčnost nebo ukecanost. V jednom kuse něco mele a nerada je sama. Jedinou výjimkou se opravování přístrojů, u kterého vydrží, alespoň chvíli potichu. Má o čtyři roky mladší sestru, kterou zaučuje svému životnímu stylu, pořád běhat venku a nesedět jen u fyziky. To se ale nelíbí jejím rodičům, kteří by je radši měli doma. Holt taková je a rodiče budou pořád nadávat, ale nic si nepomůžou. Ale škola a věda ji i tak baví a je v tom dobrá, to ty geny nemůže zapřít. Je celkem ráda, když má kolem sebe hlouček kamarádů a když může být ta nejchytřejší v něm, zkrátka je ráda, když může být v něčem lepší než ostatní.

[ the days after ] Jakmile dojela domů, čekal tam na ni nový dům. Nevydržela by tam sama, takže si tam nastěhovala svou sestřičku. Po čase se diví, že to s ní ta 13-ti letá holka vydržela. Po návratu z arény měla hrozné noční můry a nemohla spát sama. Vždy si k ní lehla a celou noc ji objímala. Občas začala ze snu řvát a probudila ji. Ona ji ale utišila a znovu usnula. Ve dne byla ale s Meg vcelku sranda. Učila sestru vše, co uměla, pomáhala jí i s technikou, i když s tou většinou neměla problém. Nejhorší, co se Meg tehdy mohlo stát, by bylo to, že by její sestra musela do Her. To by prostě nezvládla, byla to její opora, její vše. Naštěstí se tak nestalo a oni mohli dále šťastně žít. Její rodiče na ni byli pyšní, i když to nebyla jejich vysněná dcera. Úplně si ji neoblíbili, ale často se u nich stavovala. Většinu volného času trénovala, ale hlavně byla s lidmi, protože to k ní vždy patřilo a patřit bude.

Monday, June 16, 2014

Bentley Grayson

[ bently grejsn ]

 

    

Player: Niel

FC: Robert Downey Jr.

Victory year: 82nd Annual Hunger Games

Contact: nieleon@seznam.cz

Age: 72

Token: -

Hobby: Chovatel koní



level [ 0 ] • credits [ 1 350 ] • gems [ 0 ]

ID Card ]


[ before the Hunger Games ] Jeho hlavní předností je obrovské charisma, které dokáže bez problémů uplatnit a skloubit se svým intelektem. Do školy chodil moc rád, takže umí skvěle číst, psát i počítat. Pro jeho kraj je nutná velká síla, kterou si vyvinul především pomáháním otci s velkou zvěří. Díky svému částečnému povolání, které měl už od dvanácti let, se naučil obrovské přesnosti, co se ran na blízko týče. Musel zasáhnout jednou přesnou ranou, aby se maso neznehodnotilo kyselinou, kterou zvíře vypouští do svých svalů při úleku a nebo šoku. Přesně tohle ví, zná spoustu jejich nemocí a spolehlivě dokáže ošetřit zranění jak zvířat, lidí poraněných od zvířat i lidí. Už odmalička je měl na očích, takže poznal jejich filozofii a převážně ví, jak se budou chovat a jak je lovit. Naučil se tedy s lukem, nožem, ale i s jateční pistolí. Z toho vyplývá, že svůj úlovek dokáže připravit i ke konzumaci. Stáhnout, očistit, uvařit a ochutit těmi nejlepšími kořeními, které na zvíře pasují. Pozná i různé volně žijící rostliny, které chodí běžně trhat na kraj lesa a pak je s matkou suší na jejich verandě. Nemá strach z krve ani bolesti, protože to je u nich rutinou. Pouhým okem dokáže poznat slabé kusy ze stáda, spoléhá na sebe i v ohledu spojenců, že si vybere dobře. Zároveň dokáže skoncovat život milovaného i nemilovaného, když vidí, že trpí. Nikomu nepřeje nějakou dlouhou smrt.

[ the days after ] Naučil se v aréně a po celý pobyt v Kapitolu spoustu věcí. Intriky, lhaní a různé podvody se naučil v krajních mezích používat vážně hodně. Jeho mysl u dokáže vymyslet různé spletité systémy, a tak různě. Dokonce se naučil zacházet i s mačetou a bojovat s ní proti člověku, ne jen zvířeti. Jelikož byl ve svých Hrách patnáctiletý, moc se bojů nezúčastňoval a spíše lovil a vařil pro svoji skupinku, která mu odměnou za to dávala ochranu až do finále. Nyní pro něj strašně moc znamená slovo důvěra a čest, v aréně si sám na vlastní kůži otestoval, jak je důvěra důležitá. Hlavně mezi spojenci. S postupujícím věkem si při každé návštěvě Kapitolu zdokonaloval svoje schopnosti se zbraněmi i sílu. Ponořil se do toho tolik, že si menší posilovnu zařídil i doma. Nic víc se učit nechtěl. Měl rád svůj starý život před Hrami, ale ty ho tak moc psychicky ovlivnily, že svůj starý život už nikdy zpět mít nebude. Ale zdokonalováním svých schopností se od něj nechce ještě vzdálit. Každopádně si svoje dovednosti utužuje na statku stále.


[ before the Hunger Games ] Neumí plavat. U nich v kraji a poblíž jejich statku není nikde žádná dostatečně velká plocha na to, aby se tam mohl naučit plavat. Takže mohl žít jen v doufání, že ho nevylosují a když ano, tak ne do nějaké vodní arény. Další je u něj výdrž. Nikdy nepotřeboval jít nebo utíkat na velké vzdálenosti. Když si potřeboval někam zajet, nebylo nic jednoduššího, než si vzít koně. Občas mu to sice dělalo trochu problém hřebce ukočírovat, ale především to bylo tím, že jeho rovnováha na tom nebyla zrovna nejlépe. A stejně tak je to s rychlostí, není stavěný na to, aby jeho tělo vyvíjelo vysokou rychlost, nepotřebuje to. Dalo by se také říct, že je hluchý. On normálně slyší, ale tak často se propadne do svých úvah a nebo čumění do blba, že nevnímá nic okolo sebe. Samozřejmě, jak je nad slunce jasné, nedokáže ovládat nějaké zbraně. S lukem umí vážně dobře, ale to je asi tak jediné, co se dá na člověka využít. Nůž ovládá vůči zvířatům perfektně. Ale nepředpokládá, že by na člověka platilo to stejné, co na zvíře. Protože prase spolehlivě dokáže ukolébat falešným pocitem bezpečí a pak ho podřízne. Protivníci asi tak důvěřiví nebudou. Navíc jejich budoucí oběd se ani nebrání. Když by mu někdo takhle naservíroval i splátce, problém by mu to nedělalo.

[ the days after ] Od svého ročníku Her se bojí živelných katastrof. Má panickou hrůzu z požárů, vadí mu větší ohně a nikdy by nemohl mít doma krb. Dostal se až do takového stádia, že ani sám sirku zapálit nemůže, jak moc má strach, že všechny podpálí. Podobný strach má i z vody, vyhýbá se i loužím a všem lesklým plochám. Když má v Kapitolu přejít po nějaké naleštěné podlaze, vždycky mu naskočí husí kůže a musí zatnout zuby, aby přešel. Nesnáší hlasité rány a děsí se bouřek, blesky mu jdou opravdu proti chuti a rozhodně si v nich nelibuje. Postupně se však se svým strachem, až fóbií, začíná vyrovnávat a všechny tyhle pochody se lehce zmírňují. Až dodnes se nemůže zbavit toho pocitu, že ho pořád někdo pozoruje a pronásleduje, nedokáže jen tak v klidu sedět a sledovat televizi, aniž by se nerozhlédl a podíval se okolo sebe, jestli se na něj náhodou nežene nějaký šílenec. Z toho vyplývá, že lidem, co nezná, moc nedůvěřuje. Všechny tyhle vlastnosti se snaží zakrýt pod roušku přetvářky a lži, zkrátka se snaží vypadat jako vyrovnaný a vtipný muž, kterého Hry vůbec nepoznamenaly.


[ before the Hunger Games ] Naprosto obyčejný kluk s naprosto obyčejným životem pro kluka z Desátého kraje. Se svojí rodinou žil na skromném statku, kde se každý den dělo to samé. Šel do školy, kde byl polovinu dne a pak šel zase domů, kde se učil v praxi to, co se učili v teorii ve škole. Postupně rozvíjel své schopnosti a poslušně plnil příkazy rodičů, učitelů i mírotvorců, ze kterých měl vážně respekt. Snažil se nedělat si žádné problémy a chovat se jako ukázněné děcko. Myslel si totiž, že tak sníží svoji šanci se dostat do Her. Co se týče jeho rodiny a Hladových her, mají k nim všichni dost odměřený přístup. Vůbec je nemají rádi a nejradši by je ani nesledovali. Veřejně se však nijak nepokouší podkopávat autoritu ani nijak hanit celou tuhle situaci a velký okruh okolo ní. Kamarády také měl. Byly to samé srandičky, dělali si navzájem naschvály. Ben přece jen do té party v některých chvílích nezapadal. Nikdy nechtěl škodit někomu cizímu. Byl vychován s takovou morálkou, že by si to nikdy nedovolil. Žádné vandalství ani nic podobného od jeho prozatím čestné a mladé duše nečekejte.

[ the days after ] Jeho život se moc nezměnil, až na to, že je teď vítězem a byl nucen se přestěhovat do nového domu. Samozřejmě, návštěvy Kapitolu mu moc nevadí, aspoň se zase uvidí s přáteli, které si za tu dobu stihl udělat. Není to však jeden z těch vítězů, co se pořád utápí v lihu. Ba naopak, snaží se žít zdravě. Občas si sice zapálí doutník a nebo si dá malého frťana, ale to mu na zdraví neuškodí. Nenechal se unést svou slávou, kterou po vítězství získal. S rodinou si nechali statek a celá rodina tam stále chodí pracovat. Spí tam i častěji než ve vesnici vítězů a tráví večery a celé dny tak, jako předtím. Nerozmachují se okolo penězi. Spíš se snaží pomáhat chudším rodinám v kraji a každému vychází vstříc. Celý Desátý kraj je jeho rodina a nikdo z nich ho nezavrhuje. Stejně tak jako on se naučil žít s věčnou nálepkou vítěze.


× o doplnění si napiš na e-mail

other worlds

stranger2s.jpg https://lh3.googleusercontent.com/Pw0zB0hurIqLYe3Dbii8mgZ8-m5myKuUtsQ2qtwficdo5n9uKQvLA3mzvOkjh7iL3CUXJzXut2adFoTqKA=w200-h92