Monday, April 21, 2014

4th Victory Tour = Speeches




Theodor Finnigan: Zdravím Dvanáctý kraji. Mám-li být upřímný, nijak jsem vašim splátcům nevěnoval pozornost. No, když vezmete na potaz, že jsem neměl váš kraj na starosti. Ovšem ne všechny splátce z vašeho kraje jsem ignoroval. Kupříkladu si vzpomínám na Dorothy a Felixe. Především na Dorothy, kterou jsem, pokud mi neblbne paměť, viděl umírat v rukou Cleow. Sice jsem Dorothy neznal, ale domnívám se, že to byla… dobrá dívčina aspoň ve svém raném věku. Ale totéž by platilo i pro Felixe. A upřímnou soustrast Andy, sice máš divný styl života, ale zasloužíš si jej. Zatím nashle, Dvanáctý kraji. +2

Olga Campbell: Dvanáctý kraji, ehm, nijak se před vámi nekaji, nezabila jsem totiž ani jednoho vašeho splátce, ale je to smůla, že žili jen krátce. Jenom vím, že jeden z nich se sám dal do boje proti profíkům, to zaslouží můj velký obdiv k vám, horníkům, i sebevražda musí něco znamenat, no, taky je to řešení arénních dilemat. Osobně jsem je neznala, víc už bych vám tady lhala, ale rozhodně jste stateční, ale to se tady někomu řeční, zvlášť když povídám jenom blbosti, je to prostě k zlosti. +2


Theodor Finnigan: Ehm, takže… Téměř na poslední chvíli před hrami jsem byl zcela sám. Neměl jsem žádného spojence, dokud jsem se náhle nesetkal s Xanderem. Bez jeho přítomnosti, bych zešílel… vlastně, já už jsem tak "trochu" šílený. Škoda, že ještě chvíli nevydržel. Jeho spolukrajenkyni jsem neznal a pokud se nemýlím, měl jsem na starosti vaše splátce v 113. hrách. Nevzpomínám si, že bych si s nimi prohodil pár slov ale i tak měli bez mé pomoci celkem slušnou šanci na vítězství. +2

Olga Campbell: Ahoj tady v Jedenáctce, je sice těžké hledat slova, ale kdo by nevěřil sladké osmnáctce? Neměla jsem s vašimi splátci nic společného, ani jednoho příbuzného, až na toho kluka, musel prožít strašlivá muka, jelikož vyletěl do vzduchu i s podstavcem a více už nebyl krasavcem, ale chtěl ten samý batoh jako já, na očích se mu to zná, takže kdyby neumřel hned před gongem, nikdo jiný než já by tady nebyl nazýván King Kongem, asi bych ho zabila, kdybych mečem ho bacila, debila. Nicméně na přehlídce, tak pěkné šaty vidí se jen řídce, už jenom kvůli nim se stojí za to přihlásit do Her, jen tak dál, Jedenáctý kraji, jen se per! +2


Theodor Finnigan: Zdravím, Desítko. Ve svých hrách jsem ani jednoho z vašich splátců neublížil a domnívám se, že si je ani nepamatuji. No… až na Fluxe. Téměř jsem ztratil dech, když jsem sledoval finále mezi vašim splátcem a Olgou. I když byl krůček o vítěztví, u mě jste se vyznamenali. To ano a doufám, že se vaši splátci vynasnaží v dalších hrách vyhrát. Děkuji za pozornost. +2

Olga Campbell: Desítko, především už si nemyslím, že jste nějaké dítko. Ještě při zabíjení toho prvního kluka, kdy neujela mi ruka, jsem o tom byla dost přesvědčená, netušila jsem, že Desítka se takhle vyznamená. U vraždy té dívky mohla jsem se jenom divit, jak dlouho v aréně se dokáže tenhle kraj uživit. Dalšího splátce sice nemám na svědomí, ovšem byl to můj krajan, co do něj zbraň zalomí, přesto je to Jednička, co za to všechno může, celičká. Nathanielovi jsem dlužníkem, vězte to, že byl silným protivníkem, i když toho vraždění nijak nelituji, přesto za svůj život vám děkuji. +3


Olga Campbell: Zdravím v Devítce, je mi jasné, že teď všichni vzhlížíte ke své favoritce, takže budu mluvit jenom krátce o vaší arénní památce, kdyby pršelo, už teď bychom měli promočené kabátce. Vašich splátců jsem si moc nevšímala, žádného z nich jsem ani nepovažovala za rivala, v podstatě celý tenhle kraj nemám ráda, lepší je rozhodně i roláda, jste tři na druhou, násobilka dělá mě tuhou, ale tohle číslo vám závidím, nakonec se k nějakému rozumnému slovu dopídím. +1


Lewis Holbourn: Milí lidé žijící v Sed- Osmém kraji, vážně se mi moc líbí tahle vaše poněkud skromná fontánka. To je jedna věc k vašemu kraji. Druhá... Hádám, že bych chtěl poděkovat za veškeré služby vašeho kraje. Nebýt vás, stál bych tu dnes asi tak maximálně se suknicí ze stébel trávy. A navíc kdybyste viděli, co všechno s vašimi látkami dělají v Kapitolu... Zkrátka vaše činnost se svou důležitostí přibližuje k významu jídla, ale aby se vám moc nezvýšilo ego, ještě toho v tomhle ohledu máte dost co dohánět. No ale co je nejdůležitější, chci vám poděkovat za vaše splátce. Konkrétně za tu holku, která byla se mnou v aréně. Ta... Eh, Alice? Alice Storm. Ze všech těch lidí tam s ní byla největší sranda. Takže té její společnosti si vážně cením, i přestože to netrvalo moc dlouho, než jsem ji dodělal. Díky moc a hezký večer! +2

Olga Campbell: Čauves osmičko, hned na začátek, splátci odtud mi vzali srdíčko, vážně jsme si je oblíbila, hlavně toho bibliofila. No dobře, pamatuju si jenom ty z první skupiny, celkem dlouho si hráli na hrdiny. Ta malá holka, byla malá, správně? Když jsem ji tam na té hoře viděla, chtěla jsem se jí zbavit, nějak zábavně, ale někdo mě předběhl, jsem naštvaná, jestli to někdo nepostřehl. A samozřejmě ten váš zabiják, nemusel umírat bůhvíjak, na toho buďte náležitě pyšní, teď mě napadá, kdyby víc posiloval svaly břišní, byla by tu větší šance, že by se připojil k vítězovské sebrance. Ale stejně, jste jeden z těch okolních krajů, opravdový mistr turnajů, který je můj oblíbený, tak nebuďte pořád tak poražený. +3


Lewis Holbourn: Zdravím všechny. Nějak si nepamatuju, že bych se kdy se splátci z vašeho kraje setkal. Vlastně z vašeho kraje asi ani nikoho neznám. I když... Vzpomínám si, že sem tam někdo během 113. Her v mojí blízkosti zmínil Chloé. Já osobně fakt nevím, co na ní všichni viděli, ale její soukromé vystoupení prý bylo fajn, takže těžko říct. Předpokládám však, že nemuselo jít o úplně špatnou holku. Eh, co jsem to ještě... Jo, chtěl jsem říct, že u vašich splátců se mi vždycky líbilo, jak parádně mávají se sekerami a to všechno. Já mám teda nejradši mačety a meče, ale sekery taky vypadají docela drsňácky. Takže to bude asi tak všechno, doufám, že mě nezklame vaše večerní hostina. Mějte se! +3

Olga Campbell: Takže zdravím i tady, pokud ještě nešilháte hlady, mám ještě co říct, tak mi prosím vyjděte vstříc. V mém ročníku se vaši splátci moc nevyznamenali, asi byli moc rozespalí, ale to až když jsme byli v aréně, předtím netvářili se tak kamenně zeleně. S Johnym jsem byla dokonce ve spiklenectví, vždyť vypadáte jako silný kraj, dřevorubectví, je to škoda, že se vyhodil do vzduchu, kdybych znala jeho plány, nepovzbudila bych ho na duchu, jenže jsem neměla žádnou zlou předtuchu. To je asi všechno ode mě z jeviště, takže, sedmičko, snad příště. +3


Theodor Finnigan: Šestý kraji, je mi ctí tě poznat. V minulých letech jste se hodně vyznamenali. Mám o vašem kraji mínění, že je silný a schopen zase svoji slávu získat. Doufám, že se vám to také podaří. Sice jsem se ani jednou s vašimi zástupci kraje nesetkal, vlastně výjimkou tvoří Aveline… mám pocit, že jsem ji zahlédl kdysi u Rohu a jsem ji vděčný, že mě nechala být. A chci na závěr vám poděkovat za vaši dopravu, která mně upřímně ulehčuje život. Děkuju za vaší pozornost. +2


Theodor Finnigan: Takže Pětko, Pětko, Pěstičko… Zdravím tě a jsem velmi rád, že tu stojím. Nemám žádný patřičný důvod, proč bych se měl zmínit o vašich splátcích, s kterými jsem byl ve hrách. Stejně už víte o jejich osudu a raději se o něm ani nebudu zmiňovat. Kostýmy vašich splátců v předchozích hrách byly opravdu úžasné. Nepřišel jsem tu, abych se zmínil jen o vašich splátcích a kochal se nad vašimi kostýmy… Oh, páni… nemůžu si představit, kdyby kraj jako vy neexistoval. To bychom už byli dávno bez elektřiny v čudu, že? No, jsem upřímně rád, že jsem poznal Bor-chci říct Stephanii… Nechci, abyste si mysleli, že je mezi námi… nějaký ten milostný vztah. To opravdu není. Beru ji jako… Beru ji jako kamarádku. Škoda, že jsem si neprohodil pár slov i s vaším druhým vítězem Andym… To by bylo asi vše. Měj se, Pětko! - Užuž se chystá vyskočit z pódia, když se náhle zastaví. Pozpátku se vrací k mikrofonu. S přimhouřenýma očima začne bloudit v davu, aby zahlédl plavou hřívu patřící jeho kamarádce. +3

Lewis Holbourn: Dobrý večer Pětko! Hned na začátek bych tedy pověděl pár slov o jisté splátkyni z tohoto kraje, ať to máme z krku... Spencer byla... No, už od začátku jsem ji prostě měl rád. Byla taková roztodivná a všechno, ale byla fajn. Úplný opak profesionálního splátce, řekl bych. Myslím, že se svojí situací potýkala dobře. Měla jednu velkou slabinu, ale i tak všechno zvládala jako jakýkoliv jiný, zcela zdravý splátce. Její konec nebyl úplně super, ale hádám, že kdyby přežila, mohl bych v aréně jednat jinak, kdyby na to došlo, a to by mě mohlo i zabít. K tomu se však nejspíš vrátím ještě v Prvním kraji. Takže vám děkuju za Spencer a asi i za jejího bratra, ačkoliv toho jsem vůbec neměl šanci poznat. Vyrábějte dál energii, jelikož to vám jde podle všeho moc dobře. A navíc, já bych vážně nerad používal svíčky, protože nikdy nevíte, kdy vám podpálí celý dům. Takže se jim prosím vyvarujte. +3


Ve 4. kraji se nám odehrálo menší divadýlko, kde jeden z vítězů Jason Seatton nabádal své občané ke vzpouře, nejspíš to vše bylo kvůli jeho sestře, která zemřela v posledních hrách. Poté jeden obyvatel 4. kraje hodil na pódium flašku a tímto skončil postřelený Henrym Gibbsem.

Theodor Finnigan: Krásný den vespolek. Jsem šťasten tu opět být. Chyběl mi mořský vzduch a smrad ryb. I když tu žiji pěkně dlouho, tak jsem se na něj ještě nezvykl. Připadá mi trapné zopakovat slova, která jsem kdysi pronesl v rozhovoru. Ale budiž… jsem rád, že nás někteří splátci reprezentovali náš kraj a ukázali, že nejsme až tak ubohý. Poprvé jsem měl na starosti Leanne a Nathanaela. Leanne jsem znal dřív, než ji vylosovali a jsem ji vděčný za společnost, když jsem nebyl zrovna ve formě. A Nathanael byl dobrý kluk a opravdu obě dvěma jsem přál vítězství. Totéž platilo u další splátců až do 3. Pentagames a bude i nadále platit. Ztratili jsme mnoho našich statečných bojovníků, ale nemá smysl se dusit vlastním žalem. Přeci jen nakonec nechceme, aby si o nás ostatní kraje mysleli, že jsme ufňukánci. To by bylo za dnešek vše a doufám, že se co nejdříve sem vrátím. +3

Lewis Holbourn: Ahoj. Je mi jasný, že Jasonův výstup nemůžu předčít, ale i tak bych byl rád, kdybyste mě nechali pronést pár slov. Váš kraj se mi vesměs líbí, i přestože jsem zabil tu holku, která byla odtud. Fakt super místo na dovolenou a jídlo od vás je taky na jedničku. Na mě je tu ale asi až moc dusno a to nejen kvůli Seattonovi. Možná by nebylo na škodu se k tomu trochu vyjádřit... Fakt ho nemám rád, ale když vidím, jak trpí kvůli své sestře, přijde mi to i trochu sladký. Určitě je vám ale jasné, že jeho slova nemůžete brát vážně. Milý Jason je teď tak trošku mimo, tak mu snad pomůže jeho osobní psychiatr. Musíme doufat v to nejlepší! To bych měli... Dál. Kromě něj ve vašem kraji vůbec nejsou špatní vítězové. Malinko se znám s Lily. Doutzen působí docela sympaticky a Theo, který tu už taky stihl pronést nějaký ten kratší proslov, je sice lehce podivínský, ale já osobně proti tomu klukovi nic nemám. Takže jen tak dál Čtyřko, vedete si vážně dobře. Jen to s těmi vítězstvími moc nepřehánějte, jo? Hezkou dobrou noc. +2


Theodor Finnigan: Brej den, Trojko. Asi jste předpokládali, že se tu vůbec neobjevím. Já jsem si to taky myslel. Nejdřív začnu s Elle. Upřímně jsem ztratil naději na vítězství, jakmile jsem zahlédl zasnoubení Damiena s ní při rozhovoru. Byla to silná soupeřka, ale i tak. Každý musí něco dělat, aby mohl dosáhnout vítězství a to já také udělal. David s ním jsem byl ve finále a ani si nepamatuji, co se přesně událo. Finále bylo zmatené. Kdyby se jim aspoň podařilo mne zabít, myslím si, že by teď na mém místě stál. Nechci tu tlachat jen o svých protivnících z vašeho kraje, stejně o tom nechcete slyšet, hm? Vždy jste měli slušné šance na vítězství a nadále je máte. Užuž jste se vlastně k vítězství málem dostali, pokud si dobře vzpomínám… No, je mi zcela jedno, jestli jste pořád na mě naštvaní, ale stejně váš hněv bude k ničemu. Tak snad příště. +2

Olga Campbell: Jsem ráda i tady v Trojce, i když kde teď jsem, to vím jenom díky své spojce, nicméně nevadí, poslední hry a vaši splátci jsou teď prvořadí. Jenom trošku si je pamatuju, v aréně je to jenom "cha, teď tě zlikviduju", na vozech byli ti dva malí roztomilí, ale kdo by nečekal, že se hned nevysílí, no a můj první vražedný čin, kdyby se tam býval zjevil džin, co by mi pověděl, i když pozdě bycha honiti, je to zpátky mnoho neděl, že patří k tomuhle místu, asi bych ho jenom nakopla do zadku, turistu. Mám tenhle kraj vážně ráda, v aréně mu chybí už jenom nadvláda, vždyť jste taky prvočíslo, tak prostě vyhrajte, aby to hvízdlo, nebojte se mezi nejlepší kraje začlenit, už teď bych si vás nepřála podcenit. +3


Theodor Finnigan: Ahoj, Dvojko. Ve hrách jsem se znal s jednou vaší splátkyní a mám na mysli Cleow. Kupodivu překvapivé, že? I přestože už tu není mezi námi stále není pozdě, abych ji poděkoval. Poděkoval ji, že nás s Xanderem přijala jako své spojence. Upřímně doufám, že jsem ji s tím neobtěžoval… Překvapilo mě, že padla dřív, než jsme se dostali do finále s Davidem a Mikaelem. S jejím spolukrajanem jsem se avšak nepoznal. Co se týče vašich vítězů, neměl jsem čas se s nimi pár slov prohodit. No, možná se to brzy změní. Takže to je vše, mějte se. +1

Olga Campbell: No, ahoj, už jsme ve Dvojce, ty bláho. V aréně mi byl tenhle kraj nejbližší, naše dvě čísla nejnižší, bez Leash bych byla naprosto ztracená a s tím, že umřela, ještě pořád nejsem smířená, ale v podstatě jsem se před arénou nikdy neviděly, to naše mentorky nám spojence sháněly, takže tohle neberu jako moc velkou ztrátu, ehm, citovou, což je tedy nejspíš způsobeno mou výchovou, ale je to jasné, alespoň nějaký kámoš z arény nikdy nepohasne. Zbytek splátců odsud jsem neznala, ale přišli mi strašně halabala, prostě nesympatičtí, možná málo sebekritičtí. Jinak jste fajnový kraj, ale to už všichni znaj, jsem tu za ty splátce od nás, co byli ve spiklenetcví s těmi od vás, co si teď užívají vítězovský jas. Pořád jste ale první prvočíslo v řadě, antonymum k vadě, takže si to užijte a všechny trapné splátce v aréně zabijte. +2

Lewis Holbourn: Můj milovaný kraji! Právě díky tomuto místu jsem tím čím jsem, z čehož lze vyvodit, že právě díky tomu jsem se stal vítězem. Takže, eh... Já nevím, vy mě dost pravděpodobně všichni znáte. Myslím i z dob před mými Hrami. Nebo aspoň většina... No, to není důležitý. A musíte uznat, že jsem na vítězství fakt měl. Jsem na náš kraj vůbec hrdý. Jasně, máme ty horší vítěze, a pak ale i ty lepší, ale hádám, že tak to prostě chodí. A pořád bychom na tom mohli být hůř. Takže v tom asi tak nějak pokračujte. Nějaké poměry vítězů v různých krajích mě nezajímají. A i kdybyste nebyli tak dobří jako já a neměli tolik štěstí co já, a měli byste umřít, ujistěte se, že vaše smrt bude alespoň pořádná podívaná, a že se o vás bude mluvit a tím pádem se na vás nezapomene! Brzy se zase uvidíme, klidně se mnou na ulici prohoďte pár slov, ale ne moc, to by pak bylo trapný a otravný. Zatím ahoj! +3


Olga Campbell: Ahoj Jedničko, krátká chvíle na slovíčko, jsme prostě ráda, že jsem vyhrála, je to pěkný pocit, když jsem jedna z mála. Jsme přeci nejlepší, co do počtu vítězů se teď Jednička polepší, máme být na co hrdi, nejsme jako ostatní páprdi, takže, miláčci, buďme pořád tak dokonalí, už nás nikdy nic nezpomalí. +2

Lewis Holbourn: První kraji! Býval bych řekl, že jste jedničky, ale bohužel jste zároveň asi i jedni z největších rivalů mého kraje, takže to bohužel říct nemůžu, jestli nechci být později doma ukřižován. I přestože se vám s vítězstvími moc nedařilo, vaši splátci jsou dobří a my bychom je nikdy neměli podceňovat. Navíc jste fakt fajn soupeři a bavíte mě. V pětce jsem povídal, že se ještě vrátím k jedné věci... Takže... Tamsin. Tamsin Gold Demittes. Částečně té holce i vděčím za život. Navíc upřímně, kdo z vás by ji nechtěl za spojenkyni, co? *Když si vzpomenu na její přednosti... I přestože mě fakt naštvala a nebýt mé dokonalé sebekontroly, zabil bych ji už tenkrát, byla skvěle vycvičená a já jsem rád, že jsem se nespojil se svojí spolukrajankou. Dost jsem jí ale ublížil kvůli těm žabičkám. Nemůžu říct, že toho lituju, ale kdybych se měl rozhodovat, samozřejmě by musela v můj prospěch zemřít. Takhle určitě smýšlí i vaši splátci, proto mě snad pochopíte a uvěříte mi, že jinak jsem proti ní skoro nic neměl. Budu se těšit na naše další soupeření, my nepolevíme a doufám, že ani vy ne, a tak se z dalších Her stane parádní podívaná! +3

Thursday, April 17, 2014

Dylan Frenandéz

[ dylen frenandéz ]

 

    

Player: Claire

FC: Nico Tortorella

Mentor: Demitri Nereus

Victory year: 118th Annual Hunger Games

Hobby: Opravář lodí

Contact: clarakadlecova@seznam.cz

Age: 20 deceased - sebevražda


Token: Krabička Malboro Red



[ before the Hunger Games ] Má spoustu předností, ale ze všech nejvíc miluje plavání a potápění! Plave dost rychle, jak s hlavou nad vodou, tak celý potopený. Dřív jezdil s otcem na moře lovit perly, aby si něco sám vydělal, takže dokáže odolat velkému tlaku pod hladinou a na dlouhou dobu zadržet dech. Má celkem vypracované svaly, na kterých ale radši pracuje někde venku, než aby se potil vevnitř ve výcvikovém centru. Nejradši ze zbraní má harpunu, strašně se mu líbí prostřelovat cokoliv, co ho napadne. Když s tím jednou začne, nemůže si pomoct a prostě jde a střílí do všeho, co náhodou potká. Taky má rád trojzubec, se kterým často chodí zabíjet ryby. Vlastně je takový všestranný, poradí si s každou zbraní, ale málokterou má rád! Třeba luk mu přijde jako braň pro extrémní srábky, když se k protivníkovi nemusíte ani přiblížit a zabít ho nudně z bezpečné vzdálenosti. Taky nemá rád meče a celkově pohrdá arsenálem sečných zbraní. Na ty se cítí až moc povýšeně a použil by je jen v extrémně naléhavé situaci. Má nějakou tu kondičku a nevadí mu velká vedra, když musí makat.

[ the days after ] Ve výcvikovém centru byl jen dvakrát a to proto, aby si vyzkoušel své oblíbené zbraně v kapitolském provedení, takže tady moc nových schopností nezískal. Takže mezi jeho oblíbené zbraně pořád rozhodně patří harpuna, ale trojzubec mu začal připadat zbytečný – je těžký, velký, špatně se s ním běhá a vůbec je celkově otravný, takže ho vyměnil za mačetu. Hrozně se mu líbilo, jak zajela do krku, jak nůž do másla, a dokonale usekla hlavu od těla, to by trojzubec nedokázal. Takže v aréně si oblíbil mačetu, kterou přidal k arsenálu, který má doma. Jak zjistil až po hrách, má jeho vzhled taky kladné vlastnosti, některé holky dokonce říkají, že je naprosto okouzlující, a tak se s tím také naučil pracovat. Když se hezky usměje, nebo udělá psí oči, dostane, co chce (např. karton cigaret zdarma). I když se začal víc ovládat, protože zjistil, že bez cigaret a chlastu se dá v pohodě přežít, takže omezil jejich užívání, od té doby se alespoň cítí zdravěji, líp se mu dýchá a pořád je při dokonalých smyslech. Neustále má pocit, že musí zůstat v dobrém psychické stavu, nebo ho někdo sejme, až bude nalitej a zhulenej do němoty. Ano, začal se bát smrti, možná dobře, možná špatně… Každopádně je to pro něj velká změna, začal být opatrný, nepouští se do žádných rvaček, chlastaček, váží si toho, že může žít dál, začal často plavat, pod vodou se mu líbí nejvíc, kdyby to šlo, trávil by tam hodiny a hodiny v tom oceánu klidu. Jeho plícím se vrací dobrý stav, takže pod vodou dokáže vydržet mnohem déle než předtím, rychleji plave, potápí se hlouběji. Pořád si udržuje dobrou kondici, aby se jednoho krásného dne neprobudil jako tlustej línej chlápek, co se jenom v kuse cpe. Našel si novou lásku! Sice zvláštní, ale stejně se nemohl nezamilovat, strašně se mu začaly líbit motorky, takže si jednu dost libovou koupil a často se na ní po kraji projíždí. Ano, zamiloval se do rychlosti a větru ve vlasech. V celku se dá říct, že nikdy se mu tak dobře nedařilo.


[ before the Hunger Games ] Nikdo není dokonalý, takže i náš super Dylan má svoje mouchy. Je z většiny věcí strašně otrávený a má nehorázně prořízlou pusu – neodpustí si žádnou kousavou poznámku a skoro všechno ho jen ruší a otravuje. Často odmlouvá a odsekává. Když nemá náladu, chová se jako rozmazlený zmetek a na všechny kolem je pěkně hnusný. Taky nesnáší svůj vzhled, často se na sebe prostě ani nedokáže podívat, takže si někdy vztekle rve vlasy nebo se něčím pálí a řeže. Prostě trochu psychopat. Když byl malý, tak si sám nechtěně velmi ošklivě zranil koleno a několik týdnů se mu hojilo, takže je na něj dost citlivý. Nekulhá, ale když se zvedá, vždycky se radši spoléhá na druhou nohu a téhle moc nevěří. A poslední větší slabina je, že nestrpí zimu – klepe se jako ratlík a hned chytne rýmičku, což je v jeho případě něco jako pomalá mučivá smrt. Taky je silně závislý kuřák a když si dlouho nedá cigaretku, je z toho pěkně na nervy!

[ the days after ] Navenek vypadá velmi spokojeně, ale přitom se samozřejmě velmi trápí. Někdy mu je úplně jedno, že zabil sedm lidí, že viděl umírat lidi, kteří byli celkem fajn, ale jindy ho z toho chytají děsné deprese. Nikdy si s ničím nedělal moc velkou hlavu, a tak se snaží nemyslet na to, co udělal, ani teď. Bohužel jsou tu pořád věci, co mu to připomínají… Ve dne je to většinou v pohodě, nemyslí na to, dělá spoustu věcí okolo, aby na to nemusel myslet, ale v noci je to horší. Neustále má noční můry, ne ledajaké, většinou se mu zdá to, co už se vlastně stalo – budí se vedle mrtvé LynnZ, usekává hlavu trojce, honí ho dinosauři, ale tihle ho dohoní a žerou ho zaživa, dokud se s křikem nevzbudí. Bohužel i ta voda má někdy své záporné stránky. Kolikrát, když je dlouho pod vodou, si jeho mozek z nedostatku kyslíku začne vymýšlet nepěkné halucinace – většinou v podobě hnusných krokodýlů z arény, co je ve vodě napadli poslední den. To se většinou nehezky naloká vody, než se nad ní dostane. Spoustu všedních věcí považuje za naprosto nepodstatné, jeho "hajzlovitost" a "prudéznost" se ještě zhoršila, nesnáší otrapy, co se ho na něco ptají, nesnáší ty trouby, co na něj koukají, když jde k oceánu. Nikdy si nemůžete být jisti, co si přesně myslí, někdy může bejt milej, pak vás zhlásí a odejde. Lidi si domů moc nebere, nemá rád socky nebo čmuchaly, co by mu mohly něco vzít. Od té doby, co má prachy a pěknej barák, je tak trochu majetnický a arogantní, zkrátka protože si to může dovolit. S alkoholem skoncoval skoro úplně, stačí mu jedno pivo denně, krabička cigaret mu vystačí na měsíc, ale co mu přišlo na chuť? Sex… Může si bez následků užít s každou holkou, na kterou se usměje, protože je hezký a je vítěz, většinou se nechají, takže má takovou bandu svých bitches, které mu dají, kdykoliv se mu zachce, takže začal mít slabost pro pěkné holky, na které se dřív nemohl ani kouknout. Takže téměř každá hezká holka s ním může na čas být. Také ale nikdy nebude moct mít děti, no někdy mu to vadí, někdy je za to rád. Ale když nad tím přemýšlí, dost ho to mrzí, když byl mladší, vždycky si plánoval, že vyhraje Hry, vrátí se do kraje, bude mít krásnou manželku a děti, které také vyhrají své Hry a budou super vítězná rodina, asi jako Masonovi z Dvojky. Bohužel, nic z toho se mu stát nemůže, takže tenhle sen by byl uskutečnitelný, jen kdyby si nějaké děcko adoptoval.


[ before the Hunger Games ] Dylan se narodil do poměrně bohaté rodiny, ale peněz nikdy nebylo dost, protože jich není a nikdy nebude dost, prostě potřebují pořád další a další. Jeho táta je pěkný skrblík a šetří si každý ušetřený drobáček a střeží si ho jako oko v hlavě. Takže bral Dylana na lov perel, sice je to zakázané, ale nikdy je nechytili, za risk ten super výdělek stál! Za své peníze si pořídil vlastní vymakanou harpunu a trojzubec. Má úplně malinkou sestřičku Rebeku, se kterou má docela dobrý sourozenecký vztah a často jí před usnutím vypráví strašidelné historky o mořských obludách. Bohužel Rebeka má silnou leukémii, které normální léky už nevyléčí, takže jeho malá sestra pomalu umírá. To je možná důvod, proč se na ni snaží být vždycky milý. Ve škole se řadí mezi ty, co se tam moc neukazují. Nejradši se fláká sám s krabičkou cigaret a lahví nějaké domácí vodky, miluje, když je trochu připitý a má dobrou náladu! Máma na něj kvůli tomu fakt dost řve, ale to mu je jedno. Podle něj je lepší se trochu napít a zakouřit si, než aby byl naštvaný a smutný! Hrozně ujíždí na blondýnkách, ale většinou sám od sebe žádnou neosloví – to se odváží, až když v sobě má nějaký ten tvrdý alkohol. Ale když chce dokáže být ukázkový brácha, syn a kámoš! Strašně rád vaří, ale jeho jídla většinou nejsou moc poživatelná, takže ho máma do kuchyně nepouští. Těžko říct, co se od něj dá čekat, má velmi proměnlivou náladu. V jednu chvilku může být vysmátý od ucha k uchu a v druhé se šklebit a myslet na sebevraždu.

[ the days after ] Hned, jak se vrátil, se přestěhoval do svého domu, byl rád, že už nemusí bydlet u rodičů. Sice vypadá jako velký sobec, že se vykašlal na ty, co mu dali život, ale úplně tak to není. Spoustu peněz rve do léčby své malé sestřičky, léčba zabírá jen u 25% lidí a ona je jedna z nich. Takže si jí často bere k sobě domů, aby byla v klimatizovaném prostředí, které nepáchne rybinou, až se vám zvedá žaludek. Má ji vážně rád, bere ji na projížďky na motorce, strašně ji baví poslouchat, jak utíkal před dinosaury a je to jediná osoba, která ho svou dětskou bezstarostností dokáže vytáhnout z každé deprese, je jí teprve pět, takže vážné rozhovory se s ní doopravdy vést nedají. Po hrách si musel uskutečnit svůj dětský sen a koupil si štěně. Takové maličké a pekelné roztomilé, ale nemá žádný výcvik, takže často ničí drahé kožené potahy gaučů a sežere, na co přijde, dřív se jmenovalo Diesel, ale po pár dnech mu nikdo neřekne jinak než Psímagor. Když zrovna nemá náladu na malé děti, nebo na své bitches, zajede si do Kapitolu, rád se fotí, sice ho štve, když vidí svůj ksicht na obalu nějakého magazínu, ale miluje, když může pózovat před objektivem a dělat různé ksichty, má takový pěkný pocit, vždycky si myslel, že je pěkně ošklivý, ale teď se cítí jako největší model, když u jeho fotek tečou a slintaj kapitolský třináctky. V Kapitolu si většinou dojde do nákupního centra, ano, dokonce rád nakupuje nebo něco kupuje sestřičce nebo svým kráskám. Pak si skočí do nějakého baru na mojito, začal ujíždět na koktejlech a dortících. Miluje dortíky… Snad všechny druhy – od čokoládových až po limetkové nebo bonbónové. O rodiče ale naprosto ztratil zájem a vůbec o nich ztratil veškeré dobré mínění, které měl. Když se opil na turné vítězů, ještě před Hrami, dělali jako by byl cizí, nikam s ním nechtěli jít, nechtěli, aby kdokoliv věděl, že to vůbec je jejich syn a byli rádi, když nechodil domů, prostě se od něj snažili, co nejvíc vzdálit a totálně ho zavrhli. Ani se nepřišli rozloučit, když ho vylosovali do Her, takže si mysleli, že pěkně zhebne v aréně a budou ho mít z krku, ale když se vrátil, byli první, koho uviděl na nádraží, najednou se začali zajímat, najednou dělali, jako by byl jejich dokonalý syn, jakoby byl skoro bůh, ale on to měl v hlavě srovnaný. Jeho táta byl děsně na prachy, takže o co jiného by jim šlo, než o jeho peníze?! Jenže samozřejmě teď je odkopnul zase on, nebude si chovat takové dvě pijavice, co mu berou peníze, byly jeho! Oni na ně neměli žádné právo, on si je vybojoval stejně jako lepší život a nehodlá se o to s nimi dělit. Často ho můžete vidět na motorce nebo u vody, aby ale nebyl pořád sám, tak čas od času pořádá nějakou party, jídlo a pití pro obyvatele kraje zdarma, ale to dělá jen ve výjimečně slabých anebo zase dobrých chvilkách. Nechce být za totálního sobce, znal ty lidi předtím a pár z nich se s ním bavilo, i přes jeho vzpurnou povahu, takže se jim to takovým způsobem snaží řekneme, vynahradit. Života si váží a snaží si ho prostě patřičně užívat.


× Desirée Mason - Poprvé ji potkal na cestě z Kapitolu, těsně po Hrách, přijde mu jako docela fajn holka, dokonce se mu dost líbí, ale není schopnej to říct, protože by se asi propadl studem do země.

Saturday, April 12, 2014

Rozhovor s Olgou

Perrie Litmix: *Světla pohasnou a sál se okamžitě utiší. Nyní přichází ta chvíle. Nakráčí na scénu, reflektory namíří na ní a sál začíná tleskat* Vítejte, dámy a pánové, na dnešní večerní speciální akci! 115. ročník her, více známý jako 3rd Penta Games! *vykřikne radostně, aby dostala diváky do nálady* A i tento ročník, ve kterém bylo dokonce 48 splátců! Vyhrála dívka z 1. kraje *usměje se a ztiší sál* Přivítejte teď prosím na pódiu vítězku těchto her, Olgu Campbell! *začne tleskat a mávne do zákulisí, ať přijde za nimi na pódium*

Olga Campbell: *konečně zase v Kapitolu, přesně na tomhle místě stála a byla strašně nervózní, to si moc dobře pamatuje. Těžko říct, jestli byla víc nervózní tehdy nebo je teď. Měla by se cítit asi mnohem lépe, jako největší hrdina, ale to prostě nejde. Vůbec nemohla spát, moc nelká změna, dostala za ty kruhy pod očima vynadáno od svého přípravného týmu, ten se taky hodně nadřel, aby vypadala kouzelně, aby zalepil všechny ty šrámy z aréně. Sleduje ze zákulisí Perrie, strašně pozorně poslouchá, aby jí neuteklo ani slovo, měla by si to tady užívat, rozhovor jenom s ní. Zkusí se usmát, ale moc jí to nejde, tak na chvíli vypne a zkusí to znovu. Jo, to bude ono. Potom už ji něčí ruce vyhazují na osvětlené pódium, tak se nijak nebrání a snaží se pořád usmívat* Zdravím *sedne si do křesla a už jenom čeká, co se bude dít*

Perrie Litmix: *Usměje se a pohodlně se usadí do křesla. Má teď před sebou mladičkou vítězku, a to ji těší* Vítám tě zpátky mezí námi. Pro všechny z nás je to ohromná čest tu teď s tebou být a znovu tě po tolika dnech vidět. *usměje se na ni* Je to sice nudné, ale nutné. Jak se teď cítíš, jako vítěz ? Máš za sebou náročnou arénu a najednou, jsi venku. Věřila jsi si že to dokážeš? *zeptá se jí a napjatě čeká*

Olga Campbell: *jenom přikyvuje na to všechno, moc neví, co by měla říct, s mluvením je na tom špatně. Hloupé zjištění, když rozhovoruje. Takže když dostane první otázku, kdyby věděla, že s ní někdy bude dělán takhle velký rozhovor, měla by z toho noční můry, musí se strašně soustředit, aby vypadala, že je úplně v pohodě a že si to tady strašně užívá* No, je to celkem fajn. Už když jsem byla vybraná, tak jsem se těšila právě do arény, to snad ještě víc, než až přijedu sem, takže mi to tam ani tak náročné nepřišlo. Tedy asi ne, teď už se na všechno dívám s odstupem, tam to byl pořádný zápřah. Ale dá se to zvládnout *má nějaké tušení, že povídá pořád tu samou věc dokola, tak se musí zastavit a urovnat si myšlenky, než bude zase pokračovat* Nějakou víru v sebe jsem v aréně tak moc nehledala, ale bojovala jsem až do konce, možná jsem nějak podvědomě tušila, že se nesmím vzdát *doufá, že neřekla nějakou strašnou kravinu, protože to je klidně možné. Tak se pro jistotu usměje*

Perrie Litmix: *Jenom kývá a občas se soucitně usměje. Poté se na židli zavrtí a koukne se po divácích* Letos bylo v aréně až 48 splátců, což znamená dvojnásobný počet než obvykle. Přesto jsi se spojila pouze s jednou dívkou, a to s Leash Filler. Co tě k tomuto spojenectví vedlo? *možná trochu moc otázek no ona to tak nevnímá*

Olga Campbell: *tohle už bude horší, o svém spojenectví se snažila nepřemýšlet a bum, teď o tom má rovnou mluvit. Chytne si ruce v klíně, potřebuje něco držet, trošku se posune v křesle dopředu a už konečně spustí* Ono to nebyl úplně původní plán. Měly jsme být ve spojenectví ještě z klukem ze sedmičky, ale ten se odpráskl hned na začátku. Pořád nevím, proč to udělal *zavrtí nad tím hlavou, vlastně jí je to úplně jedno* Domlouvala jsem to spojenectví přes Claude, zdálo se mi výhodné být s někým z profíků. Navíc tohle spojenectví je skoro pokaždé, předminulé ročníky a dál. Jsem ale dost ráda, že jsem neměla nějaké velké spojenectví, kde bych si musela dávat pozor na více lidí blízko sebe *tváří se jako zlý zabijácký splátce, tak se musí hned usmát, aby to nějak napravila. Nemůže přeci vypadat, že se jí po jejím spojenectví stýská*

Perrie Litmix: *Soucitně se na ni usměje* Ano, hodně splátců letos nevychytalo gong a jejich těla vyletěla do povětří. Smutný to příběh *mírně se zasměje* Jako tvoji první zbraň jsi používala meč, poté jsi však ve finále popadla několik granátů které tě sice také zasáhly, ale vyřadili jednu tvoji soupeřku ze hry. Co tě vedlo k tomu si je vzít? Měla jsi už s nimi nějaké zkušenosti nebo to byl spontální nápad? *usměje se a trpělivě vyčkává na její odpověď*

Olga Campbell: *raději k tomu už nic nedodává, jenom zase zarytě mlčí. Snaží se ale vypadat alespoň nějak zúčastněně, takže přikývne a znovu se usměje při vzpomínce na své zbraně* Házení granátů jsem si tedy ještě nikdy nezkoušela, ale když mi tam byly tak nablízku, nebylo lehké odolat. Ani se mi to nepovedlo *nevinně se usměje* Není od věci ani nevidět umírat člověka, i když víte, že za to můžete, ale spoustu faktorů jste ovlivnit nemohli *zase plácá blbiny, ale nedá se říct, že by k trhavinám měla nějaký bližší citový vztah, který by tady teď mohla sáhodlouze rozvádět*

Perrie Litmix: Muselo to pro tebe být určit hodně užitečné *usměje se na ni* Už tě nebudu déle trápit. Avšak, poslední otázka by ještě bodla. Jsi po mnoha letech vítěz z prvního kraje. Už při rozhovorech jsem se tě ptala, co si myslíš, že je neúspěchem tvého kraje. A teď zde sedíš jako vítězka. Změnil se tvůj postoj k tomum jak je to vlastně s tím vítězstvím v aréně?

Olga Campbell: *v duchu si oddechne, že už bude mít rozhovor za sebou* Změnil se, a o dost. Vyhrát není nemožné, takže se snad náš kraj vzchopí, když mu to někdo takhle jasně řekl. Můj kraj, První kraj, od začátku na tom nebyl se schopnostmi tak špatně, spíše souhra osudu nám nedala dlouho žádného vítěze, ale já jsem se už na vlastní oči přesvědčila, že naši vítězové jsou opravdoví. Claude mi řekla, abych nezapomněla, že jsem Jednička, a i když jsem neměla téměř ke komu vzhlížet, v aréně jsem si tahle slova opakovala v náročnějších situacích *tváří se pěkně hrdě na svůj kraj, na sebe, na to, že už snad nepovídá blbosti. Je přeci jenom ráda, že může být hrdá na svůj kraj*

Perrie Litmix: *Je opravdu ráda za její slova a musí se usmívat* To jsou pravá slova vítěze! *zasměje se a poté tleskne aby to uzavřela* Já však teď vítám na pódiu naši milou, kreativní a hlavně krásnou Tvůrkyni her. Dámy a pánové, Devlin Antoinne! *začne tleskat když přichází na pódium*

Devlin Antoinne: *Přichází na pódium pogratulovat nové vítězce. Kývne Perrie a divákům na přivítanou, a pak už se plně věnuje Olze.* Vítám Tě v Kapitolu! Doufám, že sis letošní arénu užila a zařádila sis, teď za to budeš mít celoživotní odměnu od nás. *Usměje se a bere si z polštářku od avoxky korunku, která vypadá, jako korunový list ve zlatu a nasadí jí to na hlavu korunku.* Gratuluji ti k vítězství, 47 splátců bylo hodně soupeřů. *Pak zase nasadí vážný obličej nahánějící hrůzu lidem a odchází si sednout ke křeslu a zhlédnout v klidu rekapitulaci.*

Olga Campbell: *poslouchá zase Perrie, o tomhle momentu raději vůbec nepřemýšlela. Zase vstane na svou korunovaci, líbí se jí ta korunka, třeba si ji bude i moct nechat. Usměje se, poněkud více šťastněji, ani nemá slov. Když Devlin odejde ke svému křeslu, posadí se taky a upřeně pozoruje, co se v aréně vlastně všechno stalo a ona o tom ani nevěděla*


Perrie Litmix: *Až dojatá se dívá na záběry z arény. Poté, když vše skončí, s úsměvem povstane* A toto je příběh Olgy Campbell, příběh vítězky 115. her, příběh vítězů a poražených *zvolá a usměje se do davu. Tím také rozhovory skončí a ona odchází z pódia pryč*

4th Victory Tour



Zúčastnit se večírku mohou všichni, ale během turné jen obyvatelé krajů a důležití lidé.

20.4. - 1.5.
12. kraj - 1. kraj = (Proslov vítěze, rozhovor s vítězem - pokud se chcete někoho na něco zeptat.)

2.5. - 3.5.
Pobyt v Kapitolu, prohlídka, nákupy atd... Vše pod dohledem jednoho z mírotvorců.

4.5. || 19:30 - 22:00 (odcházet můžete i dříve)
Kapitol = Večírek u prezidentky Virtuové (Stylisti můžou navrhovat nějaké šaty a nebo si seženete sami.)
Téma = Superhrdinové (existující i vymyšlená)
Kde: Panem → Capitol → Město → Prezidentský palác


DŮLEŽITÍ LIDÉ
vítězové - Theodor Finnigan, Logan Dust, Lewis Holbourn a Olga Campbell
mentoři - Jason Seatton, Cloveray Mason, Desirée Mason a Aaron Szerettet
uváděči - Mag Tennant, Sarah Navarro a Luccy Anderson
stylisti - Mag Tennant, Cadence Lexie Joslyn a Refilwe Dospentak
+
avoxové - Anne a Jullia
mírotvorci - Baron Keene, Henry Gibbs, Olivier Mikaelson a Scottie Jones


BODY ZA ÚČAST
Amika va Ronzskovn - 1 b
Ariela de Vera - 6 b
Cloveray Mason - 1 b
Desirée Mason - 3 b
Henry Gibbs - 7 b
Jack Atlas - 8 b
Jason Seatton - 10 b
Karalynn Ringrose - 4 b
Lewis Holbourn - 16 + 47 b
Logan Dust - 12 b
Luccy Anderson - 3 b
Mag Tennant - 2 b
Olga Campbell - 34 + 26 b
Olivier Mikaelson - 1 b
Refilwe Dospentak - 1 b
Tera Nerley - 1 b
Theodor Finnigan - 28 + 20 b
Valerie Esme Flores - 3 b





2nd Hunger Games Awards


Nejlepší bude, když se zúčastníte všech nominací, ale pokud opravdu nevíte, tak nepište, ale nezapomeňte, že jsou to Vaše volby, takže očekáváme, že nominace bude u všech. Můžete nominavat 2 lidi, 2 arény atd... Nemusíte nutně jen jedno. Nominuje se jednou jen za Vás. Ne za všechny postavy, co máte. Pište vše do komentáře. Ke konci budou vybráni 3 nejčastější nominace ke všemu.

ZAKÁZANO JE: nominovat sebe, admini se nesmějí zapojovat do nominací, ale do anket už ano, jelikož v tom se ani nedá zabránit, žebrat o nominaci nebo o hlasy, pokud ten dotyčný ani nechce

other worlds

stranger2s.jpg https://lh3.googleusercontent.com/Pw0zB0hurIqLYe3Dbii8mgZ8-m5myKuUtsQ2qtwficdo5n9uKQvLA3mzvOkjh7iL3CUXJzXut2adFoTqKA=w200-h92