Thursday, April 17, 2014

Dylan Frenandéz

[ dylen frenandéz ]

 

    

Player: Claire

FC: Nico Tortorella

Mentor: Demitri Nereus

Victory year: 118th Annual Hunger Games

Hobby: Opravář lodí

Contact: clarakadlecova@seznam.cz

Age: 20 deceased - sebevražda


Token: Krabička Malboro Red



[ before the Hunger Games ] Má spoustu předností, ale ze všech nejvíc miluje plavání a potápění! Plave dost rychle, jak s hlavou nad vodou, tak celý potopený. Dřív jezdil s otcem na moře lovit perly, aby si něco sám vydělal, takže dokáže odolat velkému tlaku pod hladinou a na dlouhou dobu zadržet dech. Má celkem vypracované svaly, na kterých ale radši pracuje někde venku, než aby se potil vevnitř ve výcvikovém centru. Nejradši ze zbraní má harpunu, strašně se mu líbí prostřelovat cokoliv, co ho napadne. Když s tím jednou začne, nemůže si pomoct a prostě jde a střílí do všeho, co náhodou potká. Taky má rád trojzubec, se kterým často chodí zabíjet ryby. Vlastně je takový všestranný, poradí si s každou zbraní, ale málokterou má rád! Třeba luk mu přijde jako braň pro extrémní srábky, když se k protivníkovi nemusíte ani přiblížit a zabít ho nudně z bezpečné vzdálenosti. Taky nemá rád meče a celkově pohrdá arsenálem sečných zbraní. Na ty se cítí až moc povýšeně a použil by je jen v extrémně naléhavé situaci. Má nějakou tu kondičku a nevadí mu velká vedra, když musí makat.

[ the days after ] Ve výcvikovém centru byl jen dvakrát a to proto, aby si vyzkoušel své oblíbené zbraně v kapitolském provedení, takže tady moc nových schopností nezískal. Takže mezi jeho oblíbené zbraně pořád rozhodně patří harpuna, ale trojzubec mu začal připadat zbytečný – je těžký, velký, špatně se s ním běhá a vůbec je celkově otravný, takže ho vyměnil za mačetu. Hrozně se mu líbilo, jak zajela do krku, jak nůž do másla, a dokonale usekla hlavu od těla, to by trojzubec nedokázal. Takže v aréně si oblíbil mačetu, kterou přidal k arsenálu, který má doma. Jak zjistil až po hrách, má jeho vzhled taky kladné vlastnosti, některé holky dokonce říkají, že je naprosto okouzlující, a tak se s tím také naučil pracovat. Když se hezky usměje, nebo udělá psí oči, dostane, co chce (např. karton cigaret zdarma). I když se začal víc ovládat, protože zjistil, že bez cigaret a chlastu se dá v pohodě přežít, takže omezil jejich užívání, od té doby se alespoň cítí zdravěji, líp se mu dýchá a pořád je při dokonalých smyslech. Neustále má pocit, že musí zůstat v dobrém psychické stavu, nebo ho někdo sejme, až bude nalitej a zhulenej do němoty. Ano, začal se bát smrti, možná dobře, možná špatně… Každopádně je to pro něj velká změna, začal být opatrný, nepouští se do žádných rvaček, chlastaček, váží si toho, že může žít dál, začal často plavat, pod vodou se mu líbí nejvíc, kdyby to šlo, trávil by tam hodiny a hodiny v tom oceánu klidu. Jeho plícím se vrací dobrý stav, takže pod vodou dokáže vydržet mnohem déle než předtím, rychleji plave, potápí se hlouběji. Pořád si udržuje dobrou kondici, aby se jednoho krásného dne neprobudil jako tlustej línej chlápek, co se jenom v kuse cpe. Našel si novou lásku! Sice zvláštní, ale stejně se nemohl nezamilovat, strašně se mu začaly líbit motorky, takže si jednu dost libovou koupil a často se na ní po kraji projíždí. Ano, zamiloval se do rychlosti a větru ve vlasech. V celku se dá říct, že nikdy se mu tak dobře nedařilo.


[ before the Hunger Games ] Nikdo není dokonalý, takže i náš super Dylan má svoje mouchy. Je z většiny věcí strašně otrávený a má nehorázně prořízlou pusu – neodpustí si žádnou kousavou poznámku a skoro všechno ho jen ruší a otravuje. Často odmlouvá a odsekává. Když nemá náladu, chová se jako rozmazlený zmetek a na všechny kolem je pěkně hnusný. Taky nesnáší svůj vzhled, často se na sebe prostě ani nedokáže podívat, takže si někdy vztekle rve vlasy nebo se něčím pálí a řeže. Prostě trochu psychopat. Když byl malý, tak si sám nechtěně velmi ošklivě zranil koleno a několik týdnů se mu hojilo, takže je na něj dost citlivý. Nekulhá, ale když se zvedá, vždycky se radši spoléhá na druhou nohu a téhle moc nevěří. A poslední větší slabina je, že nestrpí zimu – klepe se jako ratlík a hned chytne rýmičku, což je v jeho případě něco jako pomalá mučivá smrt. Taky je silně závislý kuřák a když si dlouho nedá cigaretku, je z toho pěkně na nervy!

[ the days after ] Navenek vypadá velmi spokojeně, ale přitom se samozřejmě velmi trápí. Někdy mu je úplně jedno, že zabil sedm lidí, že viděl umírat lidi, kteří byli celkem fajn, ale jindy ho z toho chytají děsné deprese. Nikdy si s ničím nedělal moc velkou hlavu, a tak se snaží nemyslet na to, co udělal, ani teď. Bohužel jsou tu pořád věci, co mu to připomínají… Ve dne je to většinou v pohodě, nemyslí na to, dělá spoustu věcí okolo, aby na to nemusel myslet, ale v noci je to horší. Neustále má noční můry, ne ledajaké, většinou se mu zdá to, co už se vlastně stalo – budí se vedle mrtvé LynnZ, usekává hlavu trojce, honí ho dinosauři, ale tihle ho dohoní a žerou ho zaživa, dokud se s křikem nevzbudí. Bohužel i ta voda má někdy své záporné stránky. Kolikrát, když je dlouho pod vodou, si jeho mozek z nedostatku kyslíku začne vymýšlet nepěkné halucinace – většinou v podobě hnusných krokodýlů z arény, co je ve vodě napadli poslední den. To se většinou nehezky naloká vody, než se nad ní dostane. Spoustu všedních věcí považuje za naprosto nepodstatné, jeho "hajzlovitost" a "prudéznost" se ještě zhoršila, nesnáší otrapy, co se ho na něco ptají, nesnáší ty trouby, co na něj koukají, když jde k oceánu. Nikdy si nemůžete být jisti, co si přesně myslí, někdy může bejt milej, pak vás zhlásí a odejde. Lidi si domů moc nebere, nemá rád socky nebo čmuchaly, co by mu mohly něco vzít. Od té doby, co má prachy a pěknej barák, je tak trochu majetnický a arogantní, zkrátka protože si to může dovolit. S alkoholem skoncoval skoro úplně, stačí mu jedno pivo denně, krabička cigaret mu vystačí na měsíc, ale co mu přišlo na chuť? Sex… Může si bez následků užít s každou holkou, na kterou se usměje, protože je hezký a je vítěz, většinou se nechají, takže má takovou bandu svých bitches, které mu dají, kdykoliv se mu zachce, takže začal mít slabost pro pěkné holky, na které se dřív nemohl ani kouknout. Takže téměř každá hezká holka s ním může na čas být. Také ale nikdy nebude moct mít děti, no někdy mu to vadí, někdy je za to rád. Ale když nad tím přemýšlí, dost ho to mrzí, když byl mladší, vždycky si plánoval, že vyhraje Hry, vrátí se do kraje, bude mít krásnou manželku a děti, které také vyhrají své Hry a budou super vítězná rodina, asi jako Masonovi z Dvojky. Bohužel, nic z toho se mu stát nemůže, takže tenhle sen by byl uskutečnitelný, jen kdyby si nějaké děcko adoptoval.


[ before the Hunger Games ] Dylan se narodil do poměrně bohaté rodiny, ale peněz nikdy nebylo dost, protože jich není a nikdy nebude dost, prostě potřebují pořád další a další. Jeho táta je pěkný skrblík a šetří si každý ušetřený drobáček a střeží si ho jako oko v hlavě. Takže bral Dylana na lov perel, sice je to zakázané, ale nikdy je nechytili, za risk ten super výdělek stál! Za své peníze si pořídil vlastní vymakanou harpunu a trojzubec. Má úplně malinkou sestřičku Rebeku, se kterou má docela dobrý sourozenecký vztah a často jí před usnutím vypráví strašidelné historky o mořských obludách. Bohužel Rebeka má silnou leukémii, které normální léky už nevyléčí, takže jeho malá sestra pomalu umírá. To je možná důvod, proč se na ni snaží být vždycky milý. Ve škole se řadí mezi ty, co se tam moc neukazují. Nejradši se fláká sám s krabičkou cigaret a lahví nějaké domácí vodky, miluje, když je trochu připitý a má dobrou náladu! Máma na něj kvůli tomu fakt dost řve, ale to mu je jedno. Podle něj je lepší se trochu napít a zakouřit si, než aby byl naštvaný a smutný! Hrozně ujíždí na blondýnkách, ale většinou sám od sebe žádnou neosloví – to se odváží, až když v sobě má nějaký ten tvrdý alkohol. Ale když chce dokáže být ukázkový brácha, syn a kámoš! Strašně rád vaří, ale jeho jídla většinou nejsou moc poživatelná, takže ho máma do kuchyně nepouští. Těžko říct, co se od něj dá čekat, má velmi proměnlivou náladu. V jednu chvilku může být vysmátý od ucha k uchu a v druhé se šklebit a myslet na sebevraždu.

[ the days after ] Hned, jak se vrátil, se přestěhoval do svého domu, byl rád, že už nemusí bydlet u rodičů. Sice vypadá jako velký sobec, že se vykašlal na ty, co mu dali život, ale úplně tak to není. Spoustu peněz rve do léčby své malé sestřičky, léčba zabírá jen u 25% lidí a ona je jedna z nich. Takže si jí často bere k sobě domů, aby byla v klimatizovaném prostředí, které nepáchne rybinou, až se vám zvedá žaludek. Má ji vážně rád, bere ji na projížďky na motorce, strašně ji baví poslouchat, jak utíkal před dinosaury a je to jediná osoba, která ho svou dětskou bezstarostností dokáže vytáhnout z každé deprese, je jí teprve pět, takže vážné rozhovory se s ní doopravdy vést nedají. Po hrách si musel uskutečnit svůj dětský sen a koupil si štěně. Takové maličké a pekelné roztomilé, ale nemá žádný výcvik, takže často ničí drahé kožené potahy gaučů a sežere, na co přijde, dřív se jmenovalo Diesel, ale po pár dnech mu nikdo neřekne jinak než Psímagor. Když zrovna nemá náladu na malé děti, nebo na své bitches, zajede si do Kapitolu, rád se fotí, sice ho štve, když vidí svůj ksicht na obalu nějakého magazínu, ale miluje, když může pózovat před objektivem a dělat různé ksichty, má takový pěkný pocit, vždycky si myslel, že je pěkně ošklivý, ale teď se cítí jako největší model, když u jeho fotek tečou a slintaj kapitolský třináctky. V Kapitolu si většinou dojde do nákupního centra, ano, dokonce rád nakupuje nebo něco kupuje sestřičce nebo svým kráskám. Pak si skočí do nějakého baru na mojito, začal ujíždět na koktejlech a dortících. Miluje dortíky… Snad všechny druhy – od čokoládových až po limetkové nebo bonbónové. O rodiče ale naprosto ztratil zájem a vůbec o nich ztratil veškeré dobré mínění, které měl. Když se opil na turné vítězů, ještě před Hrami, dělali jako by byl cizí, nikam s ním nechtěli jít, nechtěli, aby kdokoliv věděl, že to vůbec je jejich syn a byli rádi, když nechodil domů, prostě se od něj snažili, co nejvíc vzdálit a totálně ho zavrhli. Ani se nepřišli rozloučit, když ho vylosovali do Her, takže si mysleli, že pěkně zhebne v aréně a budou ho mít z krku, ale když se vrátil, byli první, koho uviděl na nádraží, najednou se začali zajímat, najednou dělali, jako by byl jejich dokonalý syn, jakoby byl skoro bůh, ale on to měl v hlavě srovnaný. Jeho táta byl děsně na prachy, takže o co jiného by jim šlo, než o jeho peníze?! Jenže samozřejmě teď je odkopnul zase on, nebude si chovat takové dvě pijavice, co mu berou peníze, byly jeho! Oni na ně neměli žádné právo, on si je vybojoval stejně jako lepší život a nehodlá se o to s nimi dělit. Často ho můžete vidět na motorce nebo u vody, aby ale nebyl pořád sám, tak čas od času pořádá nějakou party, jídlo a pití pro obyvatele kraje zdarma, ale to dělá jen ve výjimečně slabých anebo zase dobrých chvilkách. Nechce být za totálního sobce, znal ty lidi předtím a pár z nich se s ním bavilo, i přes jeho vzpurnou povahu, takže se jim to takovým způsobem snaží řekneme, vynahradit. Života si váží a snaží si ho prostě patřičně užívat.


× Desirée Mason - Poprvé ji potkal na cestě z Kapitolu, těsně po Hrách, přijde mu jako docela fajn holka, dokonce se mu dost líbí, ale není schopnej to říct, protože by se asi propadl studem do země.

Saturday, April 12, 2014

Rozhovor s Olgou

Perrie Litmix: *Světla pohasnou a sál se okamžitě utiší. Nyní přichází ta chvíle. Nakráčí na scénu, reflektory namíří na ní a sál začíná tleskat* Vítejte, dámy a pánové, na dnešní večerní speciální akci! 115. ročník her, více známý jako 3rd Penta Games! *vykřikne radostně, aby dostala diváky do nálady* A i tento ročník, ve kterém bylo dokonce 48 splátců! Vyhrála dívka z 1. kraje *usměje se a ztiší sál* Přivítejte teď prosím na pódiu vítězku těchto her, Olgu Campbell! *začne tleskat a mávne do zákulisí, ať přijde za nimi na pódium*

Olga Campbell: *konečně zase v Kapitolu, přesně na tomhle místě stála a byla strašně nervózní, to si moc dobře pamatuje. Těžko říct, jestli byla víc nervózní tehdy nebo je teď. Měla by se cítit asi mnohem lépe, jako největší hrdina, ale to prostě nejde. Vůbec nemohla spát, moc nelká změna, dostala za ty kruhy pod očima vynadáno od svého přípravného týmu, ten se taky hodně nadřel, aby vypadala kouzelně, aby zalepil všechny ty šrámy z aréně. Sleduje ze zákulisí Perrie, strašně pozorně poslouchá, aby jí neuteklo ani slovo, měla by si to tady užívat, rozhovor jenom s ní. Zkusí se usmát, ale moc jí to nejde, tak na chvíli vypne a zkusí to znovu. Jo, to bude ono. Potom už ji něčí ruce vyhazují na osvětlené pódium, tak se nijak nebrání a snaží se pořád usmívat* Zdravím *sedne si do křesla a už jenom čeká, co se bude dít*

Perrie Litmix: *Usměje se a pohodlně se usadí do křesla. Má teď před sebou mladičkou vítězku, a to ji těší* Vítám tě zpátky mezí námi. Pro všechny z nás je to ohromná čest tu teď s tebou být a znovu tě po tolika dnech vidět. *usměje se na ni* Je to sice nudné, ale nutné. Jak se teď cítíš, jako vítěz ? Máš za sebou náročnou arénu a najednou, jsi venku. Věřila jsi si že to dokážeš? *zeptá se jí a napjatě čeká*

Olga Campbell: *jenom přikyvuje na to všechno, moc neví, co by měla říct, s mluvením je na tom špatně. Hloupé zjištění, když rozhovoruje. Takže když dostane první otázku, kdyby věděla, že s ní někdy bude dělán takhle velký rozhovor, měla by z toho noční můry, musí se strašně soustředit, aby vypadala, že je úplně v pohodě a že si to tady strašně užívá* No, je to celkem fajn. Už když jsem byla vybraná, tak jsem se těšila právě do arény, to snad ještě víc, než až přijedu sem, takže mi to tam ani tak náročné nepřišlo. Tedy asi ne, teď už se na všechno dívám s odstupem, tam to byl pořádný zápřah. Ale dá se to zvládnout *má nějaké tušení, že povídá pořád tu samou věc dokola, tak se musí zastavit a urovnat si myšlenky, než bude zase pokračovat* Nějakou víru v sebe jsem v aréně tak moc nehledala, ale bojovala jsem až do konce, možná jsem nějak podvědomě tušila, že se nesmím vzdát *doufá, že neřekla nějakou strašnou kravinu, protože to je klidně možné. Tak se pro jistotu usměje*

Perrie Litmix: *Jenom kývá a občas se soucitně usměje. Poté se na židli zavrtí a koukne se po divácích* Letos bylo v aréně až 48 splátců, což znamená dvojnásobný počet než obvykle. Přesto jsi se spojila pouze s jednou dívkou, a to s Leash Filler. Co tě k tomuto spojenectví vedlo? *možná trochu moc otázek no ona to tak nevnímá*

Olga Campbell: *tohle už bude horší, o svém spojenectví se snažila nepřemýšlet a bum, teď o tom má rovnou mluvit. Chytne si ruce v klíně, potřebuje něco držet, trošku se posune v křesle dopředu a už konečně spustí* Ono to nebyl úplně původní plán. Měly jsme být ve spojenectví ještě z klukem ze sedmičky, ale ten se odpráskl hned na začátku. Pořád nevím, proč to udělal *zavrtí nad tím hlavou, vlastně jí je to úplně jedno* Domlouvala jsem to spojenectví přes Claude, zdálo se mi výhodné být s někým z profíků. Navíc tohle spojenectví je skoro pokaždé, předminulé ročníky a dál. Jsem ale dost ráda, že jsem neměla nějaké velké spojenectví, kde bych si musela dávat pozor na více lidí blízko sebe *tváří se jako zlý zabijácký splátce, tak se musí hned usmát, aby to nějak napravila. Nemůže přeci vypadat, že se jí po jejím spojenectví stýská*

Perrie Litmix: *Soucitně se na ni usměje* Ano, hodně splátců letos nevychytalo gong a jejich těla vyletěla do povětří. Smutný to příběh *mírně se zasměje* Jako tvoji první zbraň jsi používala meč, poté jsi však ve finále popadla několik granátů které tě sice také zasáhly, ale vyřadili jednu tvoji soupeřku ze hry. Co tě vedlo k tomu si je vzít? Měla jsi už s nimi nějaké zkušenosti nebo to byl spontální nápad? *usměje se a trpělivě vyčkává na její odpověď*

Olga Campbell: *raději k tomu už nic nedodává, jenom zase zarytě mlčí. Snaží se ale vypadat alespoň nějak zúčastněně, takže přikývne a znovu se usměje při vzpomínce na své zbraně* Házení granátů jsem si tedy ještě nikdy nezkoušela, ale když mi tam byly tak nablízku, nebylo lehké odolat. Ani se mi to nepovedlo *nevinně se usměje* Není od věci ani nevidět umírat člověka, i když víte, že za to můžete, ale spoustu faktorů jste ovlivnit nemohli *zase plácá blbiny, ale nedá se říct, že by k trhavinám měla nějaký bližší citový vztah, který by tady teď mohla sáhodlouze rozvádět*

Perrie Litmix: Muselo to pro tebe být určit hodně užitečné *usměje se na ni* Už tě nebudu déle trápit. Avšak, poslední otázka by ještě bodla. Jsi po mnoha letech vítěz z prvního kraje. Už při rozhovorech jsem se tě ptala, co si myslíš, že je neúspěchem tvého kraje. A teď zde sedíš jako vítězka. Změnil se tvůj postoj k tomum jak je to vlastně s tím vítězstvím v aréně?

Olga Campbell: *v duchu si oddechne, že už bude mít rozhovor za sebou* Změnil se, a o dost. Vyhrát není nemožné, takže se snad náš kraj vzchopí, když mu to někdo takhle jasně řekl. Můj kraj, První kraj, od začátku na tom nebyl se schopnostmi tak špatně, spíše souhra osudu nám nedala dlouho žádného vítěze, ale já jsem se už na vlastní oči přesvědčila, že naši vítězové jsou opravdoví. Claude mi řekla, abych nezapomněla, že jsem Jednička, a i když jsem neměla téměř ke komu vzhlížet, v aréně jsem si tahle slova opakovala v náročnějších situacích *tváří se pěkně hrdě na svůj kraj, na sebe, na to, že už snad nepovídá blbosti. Je přeci jenom ráda, že může být hrdá na svůj kraj*

Perrie Litmix: *Je opravdu ráda za její slova a musí se usmívat* To jsou pravá slova vítěze! *zasměje se a poté tleskne aby to uzavřela* Já však teď vítám na pódiu naši milou, kreativní a hlavně krásnou Tvůrkyni her. Dámy a pánové, Devlin Antoinne! *začne tleskat když přichází na pódium*

Devlin Antoinne: *Přichází na pódium pogratulovat nové vítězce. Kývne Perrie a divákům na přivítanou, a pak už se plně věnuje Olze.* Vítám Tě v Kapitolu! Doufám, že sis letošní arénu užila a zařádila sis, teď za to budeš mít celoživotní odměnu od nás. *Usměje se a bere si z polštářku od avoxky korunku, která vypadá, jako korunový list ve zlatu a nasadí jí to na hlavu korunku.* Gratuluji ti k vítězství, 47 splátců bylo hodně soupeřů. *Pak zase nasadí vážný obličej nahánějící hrůzu lidem a odchází si sednout ke křeslu a zhlédnout v klidu rekapitulaci.*

Olga Campbell: *poslouchá zase Perrie, o tomhle momentu raději vůbec nepřemýšlela. Zase vstane na svou korunovaci, líbí se jí ta korunka, třeba si ji bude i moct nechat. Usměje se, poněkud více šťastněji, ani nemá slov. Když Devlin odejde ke svému křeslu, posadí se taky a upřeně pozoruje, co se v aréně vlastně všechno stalo a ona o tom ani nevěděla*


Perrie Litmix: *Až dojatá se dívá na záběry z arény. Poté, když vše skončí, s úsměvem povstane* A toto je příběh Olgy Campbell, příběh vítězky 115. her, příběh vítězů a poražených *zvolá a usměje se do davu. Tím také rozhovory skončí a ona odchází z pódia pryč*

4th Victory Tour



Zúčastnit se večírku mohou všichni, ale během turné jen obyvatelé krajů a důležití lidé.

20.4. - 1.5.
12. kraj - 1. kraj = (Proslov vítěze, rozhovor s vítězem - pokud se chcete někoho na něco zeptat.)

2.5. - 3.5.
Pobyt v Kapitolu, prohlídka, nákupy atd... Vše pod dohledem jednoho z mírotvorců.

4.5. || 19:30 - 22:00 (odcházet můžete i dříve)
Kapitol = Večírek u prezidentky Virtuové (Stylisti můžou navrhovat nějaké šaty a nebo si seženete sami.)
Téma = Superhrdinové (existující i vymyšlená)
Kde: Panem → Capitol → Město → Prezidentský palác


DŮLEŽITÍ LIDÉ
vítězové - Theodor Finnigan, Logan Dust, Lewis Holbourn a Olga Campbell
mentoři - Jason Seatton, Cloveray Mason, Desirée Mason a Aaron Szerettet
uváděči - Mag Tennant, Sarah Navarro a Luccy Anderson
stylisti - Mag Tennant, Cadence Lexie Joslyn a Refilwe Dospentak
+
avoxové - Anne a Jullia
mírotvorci - Baron Keene, Henry Gibbs, Olivier Mikaelson a Scottie Jones


BODY ZA ÚČAST
Amika va Ronzskovn - 1 b
Ariela de Vera - 6 b
Cloveray Mason - 1 b
Desirée Mason - 3 b
Henry Gibbs - 7 b
Jack Atlas - 8 b
Jason Seatton - 10 b
Karalynn Ringrose - 4 b
Lewis Holbourn - 16 + 47 b
Logan Dust - 12 b
Luccy Anderson - 3 b
Mag Tennant - 2 b
Olga Campbell - 34 + 26 b
Olivier Mikaelson - 1 b
Refilwe Dospentak - 1 b
Tera Nerley - 1 b
Theodor Finnigan - 28 + 20 b
Valerie Esme Flores - 3 b





2nd Hunger Games Awards


Nejlepší bude, když se zúčastníte všech nominací, ale pokud opravdu nevíte, tak nepište, ale nezapomeňte, že jsou to Vaše volby, takže očekáváme, že nominace bude u všech. Můžete nominavat 2 lidi, 2 arény atd... Nemusíte nutně jen jedno. Nominuje se jednou jen za Vás. Ne za všechny postavy, co máte. Pište vše do komentáře. Ke konci budou vybráni 3 nejčastější nominace ke všemu.

ZAKÁZANO JE: nominovat sebe, admini se nesmějí zapojovat do nominací, ale do anket už ano, jelikož v tom se ani nedá zabránit, žebrat o nominaci nebo o hlasy, pokud ten dotyčný ani nechce

Thursday, April 10, 2014

Philippa Reyes

[ fihlippa réjes ]

 

Player: Maddie

FC: Freya Mavor



Contact: maddiepond@email.cz

Age: 15 deceased - úlek, halucinace


Token: LEGO figurka mistra Yody


Nedá se říct, že Philippa je nějaká dívka, která si rozumí se sportem. Nemá velkou sílu, nemá velkou výdrž, kromě nějakých kuchyňských nožů v ruce nedržela snad žádnou pořádnou zbraň, až na koště, na kterém se jednou týdně učí létat. Asi prostě není typ na hraní sportů ve vzduchu, protože se jí to ještě nikdy nepovedlo. Zato má velmi silnou vůli, protože věří, že se jí jednou tohle všechno, co všichni ostatní nazývají nemožným, povede. Jednou všem nakope zadečky. Jediná zbraň, se kterou je vážně dobrá, je světelný meč. Vážně ho má, vážně svítí a vážně se s ním umí ohánět. Taky vydává všechny ty vžum zvuky, ale když občas vynechávají, umí si je Philippa doplnit pusou. Umí kopírovat cizí hlasy, umí mluvit jako její oblíbenci. Je to dost dobrá herečka, ráda se předvádí. Je dobrá ve strategii, protože má v sobě všechny filmy, kde se nějak bojovalo. Takže taky umí sjet schody po štítu a při tom dělat, že střílí z luku. Jenom to předvádět, protože matka jí luk do ruky nikdy nepůjčila. Je strašně nešikovná, hlučná a pořád její všude plno. Umí pěkně zpívat, ale to není z jejího hudebního nadání všechno. Umí totiž hrát na skleničky. Jakoukoli oblíbenou melodii, třeba úvodní znělky. Tímhle je schopná se i chlubit.


Naprostý antitalent na všechno, co je nějak potřeba umět. Běh, síla, to jde naprosto mimo ní. Veškeré zbraně taky. Nenávidí opravdovou krev, snáší jenom ten kečup ve filmech. Neumí plavat, ani se ve vodě udržet na hladině, prostě jí chybí tyhle základní instinkty. Takže když na ní vystartuje nějaké nebezpečí, ne, že by se běžela schovat, ona musí zachránit všechny ostatní nejlépe tím, že obětuje své pohodlí. Ale to jenom, když se jí chce. Pohodlí svého domova by nikdy za nic nevyměnila. Neumí moc dobře lézt kamkoli do výšky, nemá ani moc v lásce výšky, má vždycky strašné závratě. Nerozumí si s přírodou, stromy skoro nerozezná od keřů, natož je nějak rozeznat od sebe. Bylinky jdou taky mimo ni, jak lesní, luční, vodní a jakékoli jiné. Neumí ani rozeznávat houby, jediná houba, kterou dokáže určit, je choroš. Je děsně háklivá na to, jak vypadá, snaží se vždycky vypadat nějak dobře a hezky. Taky nemá ráda, když někdo uráží to, co má ráda, její rodinu. Vždycky se dokáže strašně naštvat. Je to totiž děsná hysterka. Ječí skoro pořád. A taky má každou chvilku záchvaty naprosté úzkosti, kde se skoro nedokáže ani pohnout, nedokáže přemýšlet, jenom silně oddechuje. Když je sama, trvá jí jak dlouho, než je z těchto stavů dostane. A ty mívá pokaždé, když jde o nějaké reálné nebezpečí. Když se nerozhlédne na přechodu a zrovna jede auto. Když je bouřka a ona zrovna stojí pod stromem. Nikdy to nemá vychytaný.


Philippa je již druhé dítě v naprosto podivínské rodině Reyesů. Má staršího bratra a velmi, velmi bohaté rodiče. Nikdy nepotřebovala ona ani její bratr brát oblázky. Její otec vlastní několik továren a matka snad v životě nepracovala, především proto, že byla v Hladových hrách a že se vrátila domů. Je úplně v pohodě, jenom má šílenou úchylku na staré věci a staré filmy. Tohle nadšení se částečně přeneslo i na Philippu. Jelikož je ta mladší a nemusí mít žádné vrásky s tím, že rodinný podnik bude jednou potřebovat dědice, může si v klidu žít svůj vlastní život ve svém vlastním světě, který vidí jenom ona. Je totiž naprosto uvězněná v těch všech pohádkách, co má její matka tak ráda. Takže ona stále věří tomu, že může cestovat na cizí planety, že může pohybovat věcmi díky své mysli, že jednou po světě chodili superhrdinové, ale ti už asi pomřeli, že stromy mluví a mohou chodit. A že malé děti mohou být už dospělí půlčíci. Má noční můry z toho, že draci spálí celý svět, zatím žijí jenom v jeskyních. A pokud se to nepovede drakům, tak sem přijdou droidi. Ale protože ona stojí na světlé straně síly, tak bude mír s Hrami bránit zuby nehty. Je hodně zvyklá na to, že je ve všem sama, protože takových lidí, se kterými by se dokázala bavit a kteří by jí rozuměli, moc není, ale naprosto závidí těm, co jsou oblíbení. Je to strašná podivínka, ale naprosto si užívá svého života.

other worlds

stranger2s.jpg https://lh3.googleusercontent.com/Pw0zB0hurIqLYe3Dbii8mgZ8-m5myKuUtsQ2qtwficdo5n9uKQvLA3mzvOkjh7iL3CUXJzXut2adFoTqKA=w200-h92