
Saturday, April 05, 2014
Friday, April 04, 2014
Wednesday, April 02, 2014
Tuesday, April 01, 2014
Olga Campbell
Player: Maddie
![]()
FC: Audray de Macedo
![]()
Mentor: Aaron Szerettet
![]()
Victory year: 3rd Pentagames
![]()
Hobby: Lyžování
![]() |
Contact: maddiepond@email.cz
![]()
Age: 29 deceased - propíchnutá lyží
![]() ![]()
Token: Lentilková kapesní kalkulačka
![]() ![]() |

[ before the Hunger Games ] I když ona sama ani moc nechtěla nějak cvičit a připravovat se na zabíjení malých, nevinných a bezbranných dětí, krajem, dobou a rodinou byla přeci jenom donucena něco dělat. A když už něco dělá, za chvíli ji to začne bavit, ať je to co je to, takže i nějaké zbraně jí teď vyloženě padnou do ruky. Především zbraně, se kterými může máchat, bodat a řezat jsou její oblíbené, takže meč, katana, menší nože a mačeta jí taky nevadí. V ruce umí držet luk i kuši, ale zbraně na dálku nejsou její předností. Je mrštná, ohebná a pěkně rychlá, má dokonalé vycvičené reflexy, takže ona je spíš na boj zblízka. A má silné ruce, na to, jak křehounce vypadá a na to, že je holka. Sluch a zrak jí nedělají problém, díky tomu má zase dobrou rovnováhu a uměla by i vylézt do výšky po nějakém rozumném povrchu. Její mozek s dobrou pamětí je sice divný pro většinu lidí, ale dokáže vymyslet dobré plány a případně nějaké pasti, má ráda čísla a všechno vždycky dokáže zdůvodnit, jenom si nestojí za svým názorem. Zase je to dobrá lhářka, protože v oblasti citových věcí není úplně nejsilnějším článkem, co jí kdo poví a jí se to zdá jako dobrý nápad, s tím nemá problém.
[ the days after ] Z arény se vrátila s pocitem, že zbraně a s nimi spojené vraždění je jedna z nejkrásnějších a nejlepších věcí na světě. A taky se vrátila s mučivou představou, že může jednou umřít, když už si v aréně zachránila život. Snaží se tedy zdokonalovat své schopnosti se zbraněmi, jak jenom to jde. Je teď vážně dobrá s jeden a půlručním mečem, ten si hodně osvojila už v aréně a teď je s ním vážně dobrá, takže kdyby si měla vybrat svoji oblíbenou zbraň, měla by hned jasno. Z Her si ještě odnesla pár krásných vzpomínek na granáty, i díky nim se dostala až na konec, ale ve výcvikáči v jejich kraji jich moc nenašla. Zdokonaluje se tedy v házení, aby měla ještě přesnější mušku. Vzhledem k tomu, že úplně vidí, jak umírá jenom kvůli sobě, ne že by do ní třeba někdo střelil šíp, ale spíš proto, že její mozek konečně vypne, tak se to snaží co nejvíc oddálit, takže žije co nejzdravěji, co to jenom jde, veškerý život normálního nudného a líného vítěze jde stranou, vůbec si nedává chvilky volna. Denně sportuje a dává si zabrat, chodí běhat, to i v zimě, když je úplně nejvíc nepříjemno, Olga nemá zimu ráda, i když si nemusí holit nohy, samozřejmě posiluje a jako většina ostatních vítězů má dům i s bazénem, takže se naučila dost dobře plavat. Dost jí to uklidňuje, když je ve vodě, občas si tam dokonce připadá ještě lépe než na souši, ale v plavání pořád není dost rychlá, takže na žádné závody by nikdy nešla. Miluje zdokonalování si reflexů, protože v tom je prostě dobrá a může být na sebe alespoň takhle hrdá. Alkohol, drogy a veškeré jiné takovéhle látky jsou mimo ni, ona nemá žádné noční můry z arény, takže nepotřebuje nic schovávat. Samozřejmě ji dost změnila společnost, ve které se teď pohybuje, ve vyšší kapitolské smetánce je prostě dokonalá, pořád je to dobrá herečka, takže tam ji musí všichni jednoduše milovat, a ke splátcům se chová s jistou záští.

[ before the Hunger Games ] I když vypadá jako obyčejný profík, co má menší úchylku na zabíjení, není jasné, jestli by to dokázala. Je moc hodná a taky nemá ráda, když se jakkoli zašpiní, vždycky chodí nanejvýš upravená, ale krev na rukou by jí vadila. I když snadno podlehne náporu skupiny, protože by si dost přála být nějakým, koho ostatní uznávají a mají ho rádi. Není moc dobrá v dělání si kamarádů, protože se vždycky tváří jako kakabusácký profík, to se ale zase může hodit mezi profíky. Nemá moc v lásce přírodu, tam se jednak vždycky zašpiní a navíc jí po nějakém pylu vždycky vyskočí vyrážka. Nenávidí, když nevypadá dokonale a elegantně. Když jí chytne migréna, jedna z jejích mnoha a má zase svou chvilku, není schopná téměř ničeho a ještě je ke všem protivná. Je naprosto levá v léčení, jak moderní medicínou, tak lesními bylinkami. Vlastně veškeré ruční práce nejsou pro tuhle princeznu, šít neumí, s vařením je na tom mizerně, možná si ohřát polívku, nic víc. U zbraní naprosto nenávidí veškeré sekery, ani neví proč, tak s nimi nic neumí, taky neumí vázat uzly a harpuna a trojzubec jí zase tak moc v ruce nesedí. Nemá moc ráda plavání, dokáže se sice jakž takž udržet nad hladinou, ale potom už nic, neumí se vodě pohybovat, natož nějak bojovat. Každý člověk jí hned přijde jako kamarád, je strašně důvěřivá a těžko se získává k nějakému plánu, nerada to dává najevo, ale když už se nechá překecat, je vždycky dobrou součástí týmu. Potřebuje mít svůj tým, nenávidí samotu svého světa.
[ the days after ] Olga se vrátila jako ještě větší profík než byla, především byla v aréně šťastná a žádné zabíjení se jí nepříčilo, možná ze začátku trochu, ale později byla v aréně jenom kvůli tomu, aby mohla někoho dalšího zavraždit. Teď z toho vůbec nemá černé svědomí, spíš jí to chybí. Možná ještě asi tak týden, kdy se poprvé vrátila domů do kraje a nastěhovala se do svého nového domu, byla trošku rozhozená, ale jenom rozhozená, už tehdy mohla v noci klidně spát a klidně se dívat svým spolukrajanům do očí, ale to by dělala i kdyby třeba zabila někoho ze stejného kraje. Dost se změnila na sobecké dítě a má hlavně pocit, že ji musí všichni milovat, stejně jako to dělají v Kapitolu. Bere to tak od každého, takže absolutně nenávidí, když k ní někdo není tak milý jako ostatní. Nepřestala dbát na své čistotě a upravenosti, i když se trošku sťukla s přírodou, ale nenávidí, když vypadá nějak špatně, teď je hlavně pořád vidět, takže ani nesmí vypadat špatně. Dost jí záleží na tom, jaké má jméno, takže tráví mnoho marnotratných chvilek před zrcadlem. Jinak si ale řekla, že učit se něco nového je už totálně na nic, takže stále nemá v lásce pár zbraní, teď ještě ke všemu nemá ráda zvířata, o kterých neví, jak vypadají, nebo velké ptáky, kteří jsou prostě strašidelní. Když chodí běhat, většinou do přírody, její dýchací problémy se rychle vytratily, ale pořád se tam cítí dost nesvá, hlavně nemá ráda lesy, protože nevidí nikam daleko před sebe a to jí strašně vadí, když se nemá podle čeho orientovat a všechno vypadá stejně. S orientací je na tom vážně bídně, to je další věc, co si odnesla z arény, když nemá vyšlapané cestičky, tak je v prostoru naprosto ztracená. Na mapě se dokáže orientovat ještě dost obstojně, ale v reálu je to dost strašné. Je schopná se ztratit i ve Vesnici vítězů, ale naštěstí má ještě dost dobrou paměť, aby to tam dokonale znala. Párkrát se pokoušela vařit, ovšem vždy to skončilo ohněm, který jí také vadí, když ho vidí, už jenom kvůli těm granátům, vždyť jednou stála moc blízko svému vlastnímu výbuchu a teď má kvůli tomu spravovaný sluch. A samozřejmě její nádor v mozku, když rovnou odmítla, aby s tím někdo něco dělal, místo toho se snaží oddálit smrt sporty, protože ze smrti má strach, úplně šílený strach, tak proti němu a ostatním chce právě bojovat a to nejde jinak než v aréně.

[ before the Hunger Games ] Olga se narodila jako mladší sestra do normální a nezajímavé rodiny v prvním kraji. Nikdy neměla žádné mimořádné problémy, aby byla zajímavá pro okolí, proto je absolutně nezajímavá a je těžké o ní něco říct. Už od malička ji často bolela hlava, třeba občas i kvůli tomu ztratila vědomí. Když její rodina vyplýtvala velké množství peněz, tak moudří doktoři zjistili, že má na mozku velký a zhoubný nádor. Takže už je vlastně mrtvá, je to jenom otázka času. Už se s tím smířila, už nějak přestala řešit otázku bytí. Její bratr tedy zemřel v aréně, ale ona si z toho nic nedělá, byla ještě dítě, když se tak stalo, a byla to očividně jeho chyba, takže Hladové Hry pro ni nejsou nic tak špatného. Ráda je pozoruje, ráda se dívá na všechny ty splátce a celkem často si představuje, co by asi udělala ona, kdyby byla v aréně. A ve svých představách by vždycky zůstala poslední naživu. Má starší sestru, ta je rozhodně oblíbenější než Olga, ale mají mezi sebou dobrý vztah. I když u Olgy je těžké říct, moc nedává najevo, jak se jí daná věc líbí, nikdy se netváří nějak zaujatě. Je až moc hodná na všechny okolo, pro své kamarády i třeba jenom známé by vypustila duši, kdyby bylo potřeba, tak se nějak chrání, aby si svou duši mohla nechat. Moc toho tedy nenamluví, nerada povídá ostatním lidem o sobě, díky svému matematickému myšlení, to mají v rodině, se vyjadřuje stručně a k věci, což občas může bolet. Pořád se zdá být poněkud mimo, že nikoho neposlouchá a žije si ve svém vlastním světě, kde se v aréně chová tak, že vždycky vyjde živá.
[ the days after ] Vida, stalo se a Olga se po hrách domů vrátila jako vítěz. Byla a stále je na sebe samozřejmě velmi hrdá, protože teď na ni byl hrdý celý kraj, protože Jednička už přeci jenom potřebovala trošku oživit. Je to teď pro ni lepší život, naprosto zrušila své vztahy s rodinou a odstěhovala se do svého super nóbl domu ve Vesnici vítězů, kde si trošku připadá jako v Kapitolu a to jí naprosto vyhovuje. Díky tomu, že její tvář je teď celkem známá, může si teď dovolit dělat úplně všechno a to jí dost baví. Nezdržuje se totiž žádnými vypsanými hranicemi, vůbec nerespektuje žádná pravidla a ještě víc nerespektuje ostatní lidi. Pořád je nemá moc v lásce, taky dost nemá ráda malé děti, protože s těmi se nedá normálně mluvit, ale i některým velkým by teď přála to nejhorší. Obzvlášť se prohloubila její nenávist k ostatním krajům, především těm neprofíkáckým, protože ve Hrách viděla na vlastní oči, že oni to nikdy nikam dotáhnout nemůžou. To se ovšem netýká Desítky, nedá se říct, že by tenhle kraj měla nějak ráda, jenom jí stačí vědomí, že lidi z Desítky můžou být i fajn, i když jsou z takového zapadlého kraje. Nebyla moc překvapená, když vyhrála Hry, povedlo se jí to přeci už několikrát, když si to představovala, ale když se to stalo doopravdy, dost jí to přidalo na sebevědomí, takže si teď připadá jako někdo dost dobrý, k tomu pomáhá ještě to, že ji všichni znají a každý si taky musí myslet, že je dost dobrá, když vyhrála Hry s dvojnásobným počtem splátců, i když ona se moc nestará o to, co si o ní ostatní myslí, hlavně, že to o sobě ví sama. Po hrách se celkem rozmluvila, k tomu ji především donutil Kapitol, nemohla si všechny zážitky z vraždění nechat pro sebe, ale pořád v tom není moc dobrá, protože většinou neví co odpovědět a ani o sobě nerada mluví. Každopádně už není tak milá na všechny kolem, zvláště ne na splátce. Olga chce zpátky do arény. Milujte to tam, ať ta aréna vypadá jakkoli, ale miluje teď vraždění a veškeré to nebezpečí, co vás v aréně nutí být stále ve střehu. Všem splátcům dost závidí, i když je jasný, že tam všichni umřou, ale ona by se s nimi s radostí vyměnila. Má sice šílený strach ze smrti, ještě když u ní je jasné, že někdy umře, protože si od Kapitolu nenechala sáhnout na svou hlavu, takže migrény a špatné stavy má pořád, ale je jí jasné, že by mohla vyhrát znovu.
Garnet Wallace
Player: Larsyn ![]() ![]() ![]() Defense: 4 ![]() Victory year: 117th Annual Hunger Games ![]() | Contact: creationoflars@gmail.com ![]() Age: 40 ![]() ![]() Token: Tužka na oči ![]() Hobby: Chemie, Modeling ![]() |
[ before the Hunger Games ] Vedle tradičních schopností profíka jako je ovládání převážně všech zbraní (preferuje však katany a mačety, případně vrhací nože), plavání, šplh (ale to pouze a pouze v případě totální nouze, kdy není jiného východiska) a takové té vrozené chuti zabíjet se může blýsknout třeba i základní orientací v přírodě, kterou si vypiplala od absolutní nuly mnohými úprky mimo dosah lidí. Přišla tak zároveň do styku s všelijakou zelení, odkud si tedy odnesla pouze informace o jedlých bobulkách a základních plodech. Ačkoliv by se dalo o Vice říct, že je notně agresivní člověk, pokud zataháte za správné nitky, má i světlejší dny, kdy je společenská a v některých případech dokonce milá. Celkově se ve skupině lidí cítí dobře. Nemusí být vždycky bůhvíjak výmluvná, ale když už se s nějakou partou sžije, je loajální a i přes oficiální masku sebestředností to není žádný sobec. Ale vždycky se takové chování vztahuje jen na lidi, co pro ni mají nějaký větší význam. Libuje si v šeru či úplné tmě, zejména pak když je venku. Přirozeně v černočerné tmě vidí úplné prd, stačí však trocha světla a ona se už zorientuje. Na úkor chutě a čichu, co má zeslabené, se její zrak vyšvihl o několik met výš. Pod rouškou tmy se jí hlavou začnou svobodně prohánět zlomyslné myšlenky, které zejména jako mladší často realizovala nejen sama. Naučila se tak do určité míry spolupráci s dalšími, ačkoliv vždycky se obklopila jen tím nejlepším a nejschopnějším materiálem. Slaboši se ocitli většinou na druhé straně takové situace. Znalosti první pomoci a určitému umu s jehlou a nití může děkovat jen a pouze své matce, od které se to jako jediná dcera jen s krajním odporem naučila.
[ the days after ] Po aréně se její život moc nezměnil. Do výcvikáče snad chodila ještě častěji a dřela na sobě dvakrát tolik. A to všechno jenom proto, že se doma nudila a nemohla si dovolit mít nějaké špatné jméno. Je profík, valnou část svého umu pochytila při prvotním navštěvování výcvikáče, když se sem pak vrátila, tak už jenom zlepšovala svoje dosavadní schopnosti, aby je mohla dovést k dokonalosti. Začala se více zajímat o zdraví, takže teď je schopná poskytnout první pomoc a ještě vědět, proč to vlastně dělá. A když už začala žít sama, musela se nějak naučit vařit. Začátky byly kruté, to zvládla pokazit i těstoviny, ale v průběhu let už se vyšvihla na dostatečnou úroveň, aby se nebála svůj výtvor podat i ostatním. Vrátila se ke školnímu učivu a zaměřila se na chemii. To je její nová láska. Stala se trochu vynálezcem, ale zase její vynálezy nepomáhají nikomu na světě, většinou si jenom sama namíchá nějakou látku a sama si ji zkusí. Omamné látky, to je její. A kdyby bylo potřeba, dokáže si ukuchtit i směs, která by mohla někoho usmrtit. Konečně svou inteligenci začala používat i na nějakém akademickém poli, i když tohle o ní ví jenom skupinka nejbližších přátel. Z toho vyplývá, že se dost skamarádila s různou zelení. Nikdy jí nepřišlo, že kytky můžou být tak zajímavé, ale právě odsud čerpá většinu základů. Většinu doby je Vica agresivní a má potřebu si jít zamlátit do něčeho nebo do někoho, ale když si chce odpočinout, zaleze si do své domácí laboratoře a když má štěstí, tak se dokonce sjede. Ale už mnohokrát se jí stalo, že žádné štěstí neměla a v záchvatu vzteku obrátila svou laboratoř vzhůru nohama. Nedá se říct, že by byla vyloženě závislá na návykových látkách, ale když si může vzít něco, co ji uklidní a hodí do pohody, rozhodně tím nepohrdne.

[ before the Hunger Games ] Jelikož je Vica spíše lehká váha a přeci jen se její ženské svaly na žádné velekusy nezmůžou, má celkem jasnou nevýhodu s těžkým sortimentem zbraní. Snažila se sice opanovat meče a pořádné obouruční sekery, ale žádný mistr není. Zkuste na ni něco těžšího a to už s vámi nebude mluvit vůbec. Přestože ovládá něco z výběru na dálku, v životě nesáhla na luk. Něco o té zbrani jí nesedí (vždycky se zvládne spálit nebo lajznout tětivou - neptejte se jí jak). Celkově by raději dala přednost něčemu na blízko. Není to srabík, co by nepřítele zastihl ranou z dálky nebo do zad. Pro důvěru ve své četné schopnosti si oběť spíš vychutná, aby si mohla užít to utrpení pěkně z první řady. V závislosti na svůj původ je samozřejmě plná předsudků - jak vůči ostatním z horších krajů, tak těm slabším z Jedničky. Slabosti druhých zkrátka netoleruje. Ale ona sama má také chyby, ač si to kolikrát i sama nechce připustit. Není kuchařka. Není stopařka. Rozhodně není lovec zvířat, tady se omezila jen na lidi. Poručte jí něco a ona vás bude vesele ignorovat. Poručte jí lézt do výšky a skončíte minimálně s monoklem. Na příkazy jednoduše nereaguje nejlépe. Není žádný botanik - bobulky a jedlé plody ano, kytičky a menší zeleň? NE. Ačkoliv přírodu kolikrát ráda navštíví a fascinovaně pozoruje, zeleň léčivého či nebezpečného druhu jde naprosto mimo ni. Maximálně vám řekne, že tohle je buk, ne smrk, tamto pampeliška a sakra, tady jsem se spálila, asi to bude kopřiva. Stejně tak to má se zvířaty. Rozezná zkrátka jen základy. Za hříchy svého (raného) mládí zaplatila panickou hrůzou z ohně, kdy se jí a její partě vymklo dlouhodobé "zocelování" mladších děcek z kraje a vedle toho, že tam přišlo pár nešťastníků o život, tak si z toho odnesla nepříjemné popáleniny po celé délce zad a doživotní trauma. Od té doby se snaží držet mimo problémy, protože si pošpinit rodinné jméno zkrátka nesmí dovolit.
[ the days after ] Z Vicy se po Hrách stal snad ještě lepší profík, než už byla. Netrávila přece všechny ty dny zavřená ve výcvikáči jenom tak pro nic za nic. Měla čas se zlepšit v hodně věcech, tak toho využila a nabrala si nové vlastnosti. Nicméně v některých umech stále zaostává. Luk je její největší nepřítel a ani ostatní zbraně na dálku nemá v oblibě. Ví, že by se měla pokusit se s nimi něco naučit, ale tuhle myšlenku vždycky rychle zažene tím, že jako profík se musí ukázat blízko u oběti a ne někde v dálce zůstávat v bezpečí. I když poznala lidi z jiných krajů, pořád v ní zůstává jistá hrdost profíka a pokud se osoba z jiného kraje neukáže jako dostatečně schopná, tak pro ni neexistuje. Zvířata pořád nerozeznává, jediné, co se u ní v tomto ohledu změnilo, je její kočka, kterou si pořídila domů. Když si Vica konečně začala užívat svého života jako života vítěze, tak si uvědomila, že rozhodně nechce zestárnout. Proto se nechává fotit a dost se naučila s makeupem, protože prostě nechce vypadat starší a špatně. Neustále tedy dělá nové věci a je živá, nedokáže si připustit, že by ráda měla i svůj klid. Každou noc je v jejím domě pořádný mejdan, může tam přijít kdokoli, kdo má alespoň trochu jméno a kdo chce pořádně pařit, ani ona sama často nezná všechny lidi tam. Má svou část svého obydlí, kam nikdo jiný nesmí, ale zbytek je volný právě pro nekonečnou párty. Když ji to tam nudí, tak jde provést nějakou zlotřilost někomu slabšímu nebo si jde jenom tak zaposilovat do výcvikáče. Rozhodně se z ní nestala bábovka, co žije jenom v drogách a zapomíná na sebe. Ale rozhodně v těch drogách žije hodně. Sama už se nezvládne bavit bez nějakého pomocníčka. Úplně jí vymizela chuť a čich, možná právě proto se naučila dobře vařit, ale jí to nevadí, jenom si víc holduje v pálivějších chutích.

[ before the Hunger Games ] Už jen to, že je z 1. kraje, o ní prozrazuje víc, než by vám kdy mohla slovy říct. Žije si téměř příkladný život. Nezná bídu, nedostatek nebo nějaké větší přičinění, aby do rodinného rozpočtu přitékaly životně důležité peníze. Nad oblázky uvažovala vždy jen z rozmaru, ale nikdy si je doopravdy nevzala. Přeci jen je pud sebezáchovy silnější. Pochází z velké rodiny, kde se kromě matky, otce a tří dalších sourozenců nachází ještě asi milion dalších žijících příbuzných. Protože si její rodiče vysnili samé kluky a ona jim to jako jediná pokazila, nikdy si k ní nevytvořili ten správný vztah. A aby se ona donekonečna dožadovala uznání? Ani náhodou. Do nástupu na akademii v devíti letech by pro jejich lásku skákala třeba skrz zapálené obruče, nicméně i její snaha a trpělivost mají své meze. Následkem toho, že se v rodině necítila nikdy tak, jak by se asi každé dítě cítit mělo, našla si náklonnost u přátel a vzdálenějšího příbuzenstva. Rodičům to ale o to víc osladila. Chodila za školu, věčně lítala z průšvihu do průšvihu, holdovala všelijakým zakázaným látkám a místům. Možná proto ve škole neexcelovala tak, jak by se dalo od její inteligence čekat. Stal se z ní občas melancholický cholerik, co se se systémem ani lidma kolikrát nehodlá párat a spíš kope, než aby si nechal něco vysvětlit. Dodnes se raději zašije ve výcvikáči nebo někde mimo dosah očí a uší se sobě podobnými. To první volí vedle ukojení své agresivity hlavně proto, aby v případě vylosování dokázala své rodině i celému Panemu, že vítězové nejsou jen muži.
[ the days after ] Vica se do Her opravdu dostala a svým vítězstvím ukázala, že je stejně dobrá jako ostatní. Jenže lásku rodičů a nejbližší rodiny jí to nepřineslo, tak místo toho, aby se dál snažila a chvástala se svým vítězstvím, tak se raději odstěhovala do svého vlastního domu a vysvobodila se ze všech rodinných konvencí. V Hrách se jí dařilo, v životě po nich už moc ne. Neodnesla si z arény vlastně nic špatného, mrtvé lidi viděla už před tím, jenom teď se na ni upnul zrak celého Panemu. To už bylo moc na tuhle značně agresivní dívku, jednak už nehlídala jenom rodinné jméno, ale hlídala hlavně sebe. Jako vítěz byla na všechno sama. První rok, kdy byla novopečenou vítězkou a byla milována celým svým krajem a Kapitolem, toho moc neudělala. Místo toho, aby chodila na společenské akce, tak byla radši zalezlá ve výcvikáči. Bušit do boxovacích pytlů a panáků bylo to jediné, co v jejím rušném životě mohlo zůstat, aby to bylo společensky přípustné. Jenže jak roky plynuly a od jejího nudného a monotónního se zraky společnosti začaly odvracet, měla konečně svou svobodu na různé menší přestupky. A když zjistila, že jí jako vítězce se za napáchanou škodu nikdy nedostane spravedlnosti, začala si užívat života. Průšvihy se zase objevily na jejím denním pořádku, k zakázaným látkám má dokonce větší přístup. Baví ji experimentovat s tím, kolik vydrží a co všechno si může k zákonu dovolit. Ale když už musí do Kapitolu a musí vypadat jako milá dívka, zvládne to bravurně. Její tvář je dost známá, tak se občas nechá nafotit pro nějakou značku, ale pravdou je, že když nemusí být princeznou z arény, tak se pohybuje pouze po těch horších částech města, kde může sehnat nějaký nový materiál nebo se zapojit do pouliční rvačky.

× o doplnění si napiš na e-mail
Subscribe to:
Posts (Atom)


















