Wednesday, February 19, 2014

Jackson Matter

[ džeksn mátteh ]

 

Player: Michelle

FC: Josh Duhamel

Occupation: Peacekeeper | H. GM

Contact: misamirzenco@gmail.com

Age: 56

Status: deceased - usmrcen rebely


Jackson je vysoký chlap s dobře vytrénovanou postavou už od doby, co se stal mírotvorcem. Neustále se udržuje kondici a trénuje denně. Jinak by bylo trapné, kdyby ho přepral nějaký delikvent, kterého by ani nemohl dotáhnout na pranýř, kde by ho ztrestal. Má sice vždy po ruce střelnou zbraň, kdyby se setkal s někým problémovým, ale vždycky volí pěsti, než pistoli. Co se týče jeho vzhledu, tak je Jackson celkem pohledný a on sám je se svojí image spokojený. Vlasy má krátké z několika dobrých důvodů, protože dlouhé vlasy by mu pod helmou hodně překážely. Oči mají stejnou barvu jako jeho vlasy. Rád si nechává narůst krátké strniště, ale při společenských akcích ho takhle neuvidíte. Celý oholený bývá hlavně z toho důvodu, aby se jevil ženám mladší a taky je to pro něj příjemný pocit. S oblečením není vůbec složitý, vezme si na sebe cokoliv, ven vyjde klidně v teplákové soupravě, protože je to pohodlné a tak je to ideální. Pokud by bylo oblečení otrhané, špinavé, hodně nevkusné nebo barevné až příliš dámské, tak si to už na sebe nevezme. Chce vypadat jako slušný chlap, ale smokingy a obleky jsou pro něj až moc, nicméně se v tom na významných akcích klidně ukáže, aby se hezky prezentoval jako hlavní Tvůrce. Jeho povaha je o něco složitější. Jako mírotvorce je velmi přísný a někdy může lidem nahánět hrůzu, i jako Tvůrce si potřebuje udržet respekt, ale jinak je to muž, který se na tyto práce vůbec nehodí. Jenže kdyby se někomu takhle z pracovníku u Hunger Games jevil, tak by to nedopadlo dvakrát nejlíp. Je milý, rád pomůže a je někdy i stydlivý vůči ženám, ale práce ho naučila být chladným a přísným vůdcem, takže když se opravdu hodně naštve, tak to nechtějte zažít. Lepší je ho neštvat vůbec.


Pochází z Druhého kraje, kde se všichni mírotvorci většinou rekrutují a on není výjimkou. Již od útlého věku si byl vědom svého snu a chtěl se stát mírotvorcem, protože vzhlížel k otci, který jím byl. Jelikož byli rodiče celkem významní, nebylo problém se dostat na vysokou pozici tak rychle. Hodně lidí mají tendence říkat, že si to vůbec nezasloužil, ale to není pravda. Jackson do toho dal dost úsilí a dopracoval se k tomu sám. To, že měl výhodu ve jméně, mu dopomohlo jen k tomu, že ho od davu rozeznali. Nakonec to ve svém kraji dotáhl až na hlavního mírotvorce, a krátce poté se dostal do Kapitolu. Město se mu zalíbilo, a tak se rozhodl zůstat. Seznámil se s různými lidmi až pak jednou narazil na jednu velmi vlivnou ženu Devlin. Nejprve si s ní vůbec nerozuměl, protože z ní pociťoval falešnost, a tak se tvářil, že je všechno v pořádku a přetvařoval se jak jen mohl. Postupem času si na to chování ve společnosti zvykl a začal se měnit. Ne moc, ale staří dobří přátelé by tu změnu viděli. Odhodil všechny kontakty z minulosti a chytl se příležitosti se stát Tvůrcem. Byl to boj mezi ním a Devlin, a proto se zase jejich vztah mezi nimi zhoršil. Nakonec oba došli k závěru, že by mohli spolupracovat. Nebyl z toho spokojený, protože se v ničem neshodli a neustále se hádali, ale nakonec se to uklidnilo, když většinu práce přenechal jí. Jako mírotvorce měl už i tak dost práce, a proto mu to vyhovovalo. Ke všemu si nikdy nemůže stěžovat, že dostává stejný podíl jako ona a nemusí vůbec skoro nic dělat, jenom na její nápady přikyvuje a občas do toho mluví.


× Devlin Antoinne - Seznámil se s ní na jednom gala večírku u prezidentky Virtue. Byl tam pracovně jako mírotvorce, aby tu událost hlídal a nedostal se dovnitř někdo nevítaný. Byla to ona, kdo k němu přistoupila a začala ho bezdůvodně urážet. Vůbec se mu nelíbila a nenechal si to líbit, taky se v ten večer pohádali. Později zjistil, že to byl jen vtip, ale i tak se mu to nezdálo vtipný. Myslel si o ní, že je to docela zákeřná žena, se kterou by nechtěl mít nic společného, ale pak se stalo nečekané. Zašli si na kávu, kde se víc poznali a on se s ní zasnoubil. To ale dlouho nevydrželo, a teď je to jeho kolegyně a ještě bláznivá ex-snoubenka, ale co se dá dělat. Vztah mezi sebou mají profesionální a nejdou si nějak po krku.

Thursday, February 13, 2014

Artemis Cortex

[ artemis koorteks ]

 

Player: Larsyn

FC: Chloë Grace Moretz



Contact: creationoflars@gmail.com

Age: 15 deceased - zadusila se svou krví


Token: Dřevěný vlk


Ačkoliv má Artemis menší vzrůst, dokáže toho fyzicky více, než by každý na první pohled očekával. Přece jenom se narodila v tomhle temném období a musí se podrobit autoritě a jejich podmínkám. Šance dostat se do Hladových her není sice až tak vysoká, ale i přesto se snaží trénovat, aby byla případně připravená na nejhorší. Kéž by měla přístup do výcvikového centra jako profesionálové, ale takového luxusu nedostála, a tak musela improvizovat. Naštěstí mají obyvatelé Sedmého kraje přístup k sekerám, pilám a dalším zbraním na zpracovávání dřeva, tudíž s nimi umí dobře pracovat. Znamená to, že si dokáže s takovými zbraněmi poradit i v aréně a nějakého toho nafoukaného profíka snad i porazit. Trénovala převážně na dřevěných terčích a panácích, které si sama vytvořila. Nejsou to pohyblivé terče, ale i tak má dobrou trefu a není pro ni složité seknout smrtelně do nepřítele. Naučila se házet s vrhací sekerou, ale pravděpodobně to není její nejlepší volba, protože jí nepřijde dobré o zbraň přijít, kdyby se náhodou netrefila. Tak se hlavně soustředila na boj zblízka. Může se chlubit svými naučenými triky. Vykrýt útok je pro ni většinou jednoduché, stejně tak se jim vyhnout, protože je ohebná a má rychlé reflexy. Stejně dobře to dává s dýkou či nožem, což by si nejspíš vybrala jako svoji záložní zbraň, kterou by měla poblíž. Cítí se tak bezpečněji, takže by jen u jedné zbraně nezůstala. Další její specialitkou je vytrvalostní běh a ve sprintu dokáže být velmi rychlá. Pokud se nevyčerpá hned, dokáže být pěkně otravným protivníkem. Ne vždy by se do boje hnala. Ví, kdy skončit a nežene se na silnější soupeře. I kdyby ji měli považovat za zbabělce, tak jí to vadit nebude, protože radši bude chytřejší, než aby se vydala na jednoznačnou popravu. Nemůžeme zapomenout ani na šplhání, protože to je snad základní schopnost každého obyvatele v dřevařském kraji. Artemis nezanedbává ani manuální dovednost, jako je vytváření pastí, ať už s uzly, dřevem, nebo jiným materiálem, který se jí po ruce naskytne. Když už jsme u lovu zvířátek, tak je samozřejmě dokáže i opéct, což vede k dalšímu plusu, že umí rozdělat oheň. Život v přírodě jí mnohé naučilo, nemá problém se v ní vyznat a dokáže stopovat, nalézt zdroj vody a přežít nepříznivé počasí.


Jako malé puberťácké dítko ze sebe ještě nestačila udělat masového vraha. Plno věcí nezvládá a rozhodně by jen tak nemohla porazit dobře vypracovaného profíka. Je pravda, že by nejspíš dokázala někomu dost uškodit, ale nikdy se neví, proti komu bude v aréně čelit. Někdy dělá ukvapené činy, protože nad situací třeba moc nepřemýšlí, což by ji mohlo dostat do nenávratného průšvihu. Nikdy se nesetkala s arzenálem vražedných zbraní. Zná jen ty, které viděla ve svém kraji, takže se nepočítá s tím, že bude umět vystřelit z pušky nebo z luku. Zkrátka to neumí s žádnou zbraní, ze které se střílí. Tyto zbraně nikdy v ruce nedržela, stejně tak nikdy nedržela palcáty nebo meče, co mívají profesionálové. Avšak by si s tím jako každý jedinec poradila, protože sledovala Hry a ví, jak se s nimi dá teoreticky bojovat. Nevýhoda je jen v tom, že absolutně nezná jejich hmotnost, což by ji mohlo na první držení překvapit. Je zvyklá na namáhavé práce, ale je pravda, že by s takovou těžkou kovovou koulí bojovat nezvládla. Neumí plavat, i když nedaleko svého domku měla řeku, nikdy se neopovážila to zkusit. Voda byla hlavně moc studená a ona má špatnou toleranci vůči chladu, je nehorázně zimomřivá. V zimě kvůli tomu mívá o dost víc vrstev než všichni ostatní, rozhodně by nedávala zimu v aréně. I přesto, že má Artemis blízko k přírodě, nedokázala se naučit bylinky a rozeznat je od sebe je pro ni nemožným úkolem. Znalostem v technice též neoplývá, takže od ní neočekávejte, že vám sestrojí mašinu na zabíjení splátců. Nechápe ani ty mobily, takže až takhle blbě na tom s elektronikou je. Mívá časté migrény, takže se chová nepříjemně, i když to tak nemyslí. Pro lidi, kteří ji neznají z ní nebudou úplně nadšení, takže je možné, že si nebude schopná nalézt spojence. Nedejbože, že by měla zrovna menstruaci, to už jsou její nálady na úrovni konce světa.


Narodila se jako druhé dítě do rodiny Cortex, má staršího bratra a rodiče, kteří své děti milují nadevše. Není vůbec nic, co by chtěla víc. Klidně by si vystačila s tím málem, co má. Jenže zlé doby si občas vyžádají velké oběti. Panem – země plná hladu, směšných měšťáků a několik mrtvých dětí každý rok. Taková je bohužel realita a Artemis si je současného dění vědoma. Ví moc dobře, že nežije v žádné pohádce, ale zase si nemyslí, že je to zas tak špatné. Je realista, pokud je něco neproveditelné nebo se jí to prostě zdá nereálné, nebude se pokoušet z toho udělat možnou věc. Nikomu nic nedává za vinu, možná jedině té vyšší moci v Kapitolu, ale také k nim nechová převelikou zášť. Profíky též nebere jako nejhorší lidi. Občas se sice zdají úplně pomatení, když se dobrovolně hlásí do Her, ale pravděpodobně by se k nim připojila do aliance, pokud by se jí zdáli důvěryhodní. Je to sice risk, ale risk je někdy zisk. Již z prvního dojmu se jeví jako rázná dívka a nemá strach jen tak z něčeho. Ani z té smrti, která je v Panemu docela častou záležitostí, pokud je někdo spodina. Jenže každý jednou zemře, takže očekává, že se to může stát klidně dřív. Samozřejmě to není člověk, který by se lehce vzdával, takže všechno dotahuje až do konce, ať to stojí co to stojí. Hladové hry nebere jako špatnou věc, ale ani jako dobrou. Celkově má na všechno neutrální názor, protože se ve všem nachází výhoda i nevýhoda. U Hladových her zase vidí řešení, že je nižší kriminalita. Jen si nemyslí, že je správné tam vybírat děti již od dvanáctého roku, přijde jí to nelidské. Rozhodně se nehodlá dobrovolně hlásit, ale kdyby na to došlo, určitě by z toho nebrečela a snažila by se ze všech sil, aby byli její rodiče pyšní. Pravděpodobně by nebyli pyšní, kdyby se v aréně jevila jako psychopat, ale aspoň by se jako vítězka mohla lépe postarat o rodinu. Nevyrostla úplně v luxusu, vlastně v žádném vůbec nebyla. Sice nikdy nehladověla, protože příjem peněz měla její rodina na poměry kraje docela slušné. Nemohla si na nic stěžovat, i když se stávalo, že snila o lepším životě. Možná někdy jindy, v jiné době, v jiném těle. Hodně lidí její názory nechápou, ale i tak se najdou tací, co s Artemidou rádi tráví čas. Jakmile ji poznáte, bude k vám velice milá a štědrá. Nikdy by nedopustila, aby se jejím blízkým něco stalo a je velmi věrnou kamarádkou.

Wednesday, February 12, 2014

Rozhovor s Lewisem

Marina Carter: *S hrdým výrazem se postaví doprostřed scény a naprosto vážně, ale zároveň velkolepě mávne rukou k zákulisí.* Obrovský potlesk pro vítěze 113. Hladových her, Lewise Holbourna!! *Zvolá a jako povelem se velký reflektor rozsvítí a doprovází Lewise celou jeho cestu ke křesílkům.*

Lewis Holbourn: *Vystoupí ze zákulisí, kromě reflektoru ho doprovází i jeho obvyklý úsměv. Zvedne ruku na pozdrav publiku, je to úplně jiné, než při rozhovorech. Teď se mu to líbí mnohem víc. A to si myslel, že ho Hry moc nepřekvapí. Potřese si s Marinou rukou a věnuje jí ještě o něco širší úsměv. Následně se posadí do svého křesla stylem "je mi jedno že nesedím dvakrát společensky, teď si můžu sedět jak chci".*

Marina Carter: *Nadšeně sleduje jeho štěstí, potřese si s ním rukou a posadí se naproti němu. Chvíli si prohlíží jeho opět bezchybnou kůži bez jediné chybičky.* Vidím, že jsi stejně dokonalý jako předtím. *Pochválí ho jen tak mimo řeč a pak se pustí do otázek.* Řekneš nám Lewisi, jaké byly tvoje nejhorší chvíle v aréně? Myslel sis někdy, že se už nedostaneš ven? *Zeptá se ho s nepředstíraným zájmem v hlase.*

Lewis Holbourn: Vlastně teď jsem asi dokonalejší, ale... *Nedokončí větu a ušklíbne se.* Hm, nejhorší chvíle... Tak nejlepší bych asi věděl hned. Tím bylo počínání Tamsin. *Na chvíli se odmlčí.* Doufám, že všichni víme, o co šlo. *Zasměje se a koukne do publika, pak ovšem pokračuje bez vysvětlení.* Každopádně potom bylo těžší proti ní bojovat, protože mě to rozptylovalo. Špatný taky bylo, když jsme dorazili k řece a všude byli tygři. Řekl bych, že na vteřinku jsem si vážně pomyslel, že jestli se na nás všichni vrhnou, bude konec. Ale jinak byla asi nejhorší smrt Spencer. *Neví její příjmení, nikdy se na něj nezeptal. V obličeji trochu zvážní, ale to by nebyl on, kdyby vypadal jako ublížená chudinka.*

Marina Carter: *Upřímně se zasměje jeho poznámce o dokonalosti a přikývne. Pozorně poslouchá jeho vyprávění a vybavuje si všechny ty okamžiky z arény, které komentovala.* Ano, Tamsin. Naprosto to chápu. *Odpoví, i když to nejspíš nechápe, ale to je jedno přeci.* Ano, Spencer. Jaký jsi ní měl vztah? A jaké byly tvoje vztahy s ostatními? Choval si k nějakému splátci čirou nenávist? A také nás velmi zajímá tvůj vztah s nováčkem Loganem.

Lewis Holbourn: *Tamsin dál nerozebírá, protože by ho Desirée asi zabila. Jenom doufal, že se na Spencer nezeptá, ale sám si za to může, neměl ji vytahovat.* Se Spencer to bylo složitější. Bohužel mi nebyla úplně ukradená, takže mě dost naštvalo, jak umřela. Ale víc v tom nehledejte. *Poví všem přítomným, dělá to i ve vlastním zájmu. Pak se přesune k Tamsin a ve tváři je hned veselejší.* Moje spojenkyně mě někdy fakt dost štvala, ale někdy jsem zase byl rád, že jsme se do toho spojenectví vrhli. Byla otravná a to všechno, ale i celkem vtipná, což se cení. Ostatní splátce jsem vůbec neznal a ne, nebyl nikdo, koho bych přímo nenáviděl, myslím. Logaaan... *Zazubí se, jako by mu právě něco došlo a taky že ano.* Eh, no, s tím jsem se bavil po sklizni ve vlaku a když na to tak vzpomínám, určitě ze mě radost nemá, jelikož jsem vůbec nesplnil jeho požadavky. Takže doufám, že mě při první příležitosti nepřerazí. To by bylo dost na nic, vzhledem k tomu, že jsem se zrovna vrátil z arény. *Bezva, teď ho dost možná čeká smrt rovnou od dvou lidí.*

Marina Carter: *Zamyšleně přikyvuje a spojuje si všechna ta fakta dohromady. Teď už jí to dává větší smysl a to co právě řekl, už dál rozvádět nebude.* Určitě tě nepřerazí. Jsi přeci vítěz, nový miláček Kapitolu. *Podotkne s úsměvem a připraví si poslední otázku.* Jaké je to sedět tu právě teď, jako vítěz? A jaké máš vůbec plány do budoucna? *Zeptá se ho a krátce se ohlédne do publika i kamery.*

Lewis Holbourn: Snad ne. *Pokrčí rameny a usměje se na ní.* Upřímně je to vážně hodně dobrý pocit, říct si, že jsem přežil třiadvacet lidí. Ale víte, co mě v aréně pohánělo asi nejvíc? Představa, jak se bude tvářit Masonová mladší, když vyhraju. *Což víceméně není pravda, poháněla ho chtivost a toxin a tyhle věci. Ačkoliv rozhodně nemůže zapřít, že se na onu zmíněnou událost netěší.* A moje plány do budoucna... Půjdu si dát všechno možné jídlo, co mi padne pod ruku - mimochodem doufám, že mi pod ruku nepadne opičí maso, tomu se chci tak ještě dva měsíce vyhnout -, a pak půjdu spát. Myslím, že na delší čas teď nic jinýho plánovat nepotřebuju. Každopádně až ten čas přijde, určitě o tom budete vědět. *Koukne nejdřív na Marinu a poté i do kamery, s jedním koutkem pozvednutým.*

Marina Carter: Ano, jídlo a spánek. Určitě se tomu nikdo nemůže divit po tak úžasných výkonech v aréně. Ještě na tebe mám poslední otázku. Jsi si vědom toho, jak na tebe působil toxin? Pamatuješ si svoje činy a nebo je paměť prázdná? *Položí mu otázku a odpověď nezajímá určitě jen ji. Všichni chtějí znát co nejvíce věcí o téhle novince.*

Lewis Holbourn: *Opět se pohledem vrátí k Marině a přikývne.* Ještě v aréně jsem si myslel, že si to pamatovat nebudu. Ale pamatuju si úplně všechno. Nevím nic o vývoji takovýchhle látek, jen jsem trochu vyzvídal na jednom ošetřovateli, ale řekl bych, že to není tak, že vás to něco začne ovládat. Spíš to ve vás probudí přesně tu část, která chce pomstu a krev, ať už z jakýhokoliv důvodu. Takže v ten moment prostě nic jinýho nechcete a ani vám to nepřijde divné. Je to úplně stejné, jako když vás popadne ohromná chuť na zmrzlinu. Možná s jediným rozdílem, že v aréně byste neměli svědomí, které by vám řeklo "Ne, tu zmrzlinu nejez, budeš tlustá...".

Marina Carter: *Trochu se zamračí a pomalu přikyvuje. Ty věci, co jim Lewis právě teď prozradil jsou více než zajímavé.* To zní velice lákavě a podle sledovanosti her, kdy mezi vás byl vypuštěn toxin se sledovanost zvýšila na nejvyšší možné číslo. A my samozřejmě doufáme, že to není naposledy, co jsme viděli toxin v akci. Nyní už ale vítáme na scéně naší milou a napaditou tvůrkyni her, která nám korunuje vítěze. Přichází Devlin Antoinne! *Zvolá a velkolepě ukáže na místo jejího příchodu.*

Devlin Antoinne: *Přichází na pódium s falšovaným elánem, ale je to tak důvěryhodné, že to nikdo nepozná. Mává publikum a poté dojde k Marině a kývne jí na pozdrav.* Zdravím Kapitol! *Usměje se, ale pak už se otočí na letošního vítěze. Je v celku ráda, že je to zase někdo ze schopných a ne nějací žáby z jiných nedůležitých krajů. Pousměje se.* Milý Lewisi Holbourne, vítám Tě mezi vítězi a doufám, že budeš sekat samé dobroty a neuděláš nám žádnou ostudu, jako někteří. *Odkašle si.* O kterých mluvit nebudeme, stejně už jsou mrtví. *Znovu se pousměje a stiskne mu pevně ruku a pěkně s ním zatřese. A to ona má opravdu velkou sílu. Otočí se po své avoxce, která je pořád v zákulisí.* Hej ty tam! Proč neděláš svojí práci? *A rozzuřená se za ní vydá a sebere jí korunu z polštářku.* Neschopná jsi! Ať už jsi doma! *Opravdu se s tím neskrývá.* Omlouvám se, avoxce asi nejspíš nevyhovuje její obrovský plat. *Hned rychle přiběhne k Lewisovi.* Tak znovu, vítám Tě mezi vítězi! *Hned na to mu do tu jeho blonďátou kebuli nasadí korunku. Poté už si jde sednout na své místečko, aniž by čekala nějaké poděkování nebo nějakou Lewisovu řeč.*

Lewis Holbourn: *Vstane hned jakmile je Devlin pozvána na podium. Není sice tak děsivá jako prezidentka, ale taky k ní chová respekt. Také se na ní usmívá. Když mluví o mrtvých potížistech, zahraje nervózní zasmání. Stiskne jí ruku, rád by se předvedl, že i on umí pořádně pevný stisk, ale raději nic nepokouší, přece jenom. Odkašle si, aby nebylo vidět, jak ho pobavila situace s avoxkou. Při korunovaci kouká nahoru, snažíc se alespoň trochu si prohlédnout korunu, ale to má bohužel smůlu.* Díky *Poví jen a hrdě se usměje.*


Marina Carter: *S úsměvem sleduje celou korunovaci a na rekapitulaci se usadí do křesílka. Nenechá si ujít ani jeden okamžik z videa a pak povstane, vyzve i Lewise.* A takhle vyhrál Lewis Holbourn z druhého kraje! *Zvolá a zburcuje publikum k potlesku. Pak se s Lewisem rozloučí. Rozhovor je u konce.*

other worlds

stranger2s.jpg https://lh3.googleusercontent.com/Pw0zB0hurIqLYe3Dbii8mgZ8-m5myKuUtsQ2qtwficdo5n9uKQvLA3mzvOkjh7iL3CUXJzXut2adFoTqKA=w200-h92