Monday, September 30, 2013

Rozhovor se Steph

Calleigh Lynd: *Tmu ve studiu vystřídají zářivá světla, přičemž jedno z nich pálí přímo na vyšňořenou blond moderátorku, která už se profesionálně usmívá do kamer* Vážení diváci, dovolte mi vás přivítat u exkluzivního přímého přenosu rozhovoru s naší novou vítězkou 108. ročníku Hladových her. Myslím, že nebudu jediná, komu se zatajil dech u finále, které bylo napínavější než kdy předtím. To ale nakonec na Hrách milujeme také, nemám pravdu? *Uchechtne se spolu s publikem* Nyní ale k tomu hlavnímu. Prosím nejsrdečnější přivítání pro Stephanie Borman, poslední přeživší a vítězku 108. Hladových her! *Se vší grácií pokyne k rozhrnující se oponě do zákulisí*

Stephanie Borman: *už tam stojí nachystaná v zákulisí, navlečená do nějakých úžasných šatů, takže zase vypadá jako šašek. Ne, ona tím šaškem je. Přesně tohle jí baví. Ještě než se rozhrne opona, usměje se na všechny strany. Docela se těší, až si zase popovídá s někým normálnějším. Většinu doby, od toho, co byla vytažena z arény, si povídala maximálně se zrcadlem. Teď už se opona otevře a ona se před zraky všech lidí na celém nezatopeném světě ukáže. Jak moc se těšila na tuhle chvíli. Rozdává úsměvy a svá typická mávání a dojde až k moderátorce, její jméno není tak důležité, určitě je ale strašně vtipné, a sedne si na své milované křeslo. Kdo by si ho také neoblíbil, když je tak nádherně hebké?*

Calleigh Lynd: Vítej, Stephanie. Ze všeho nejdřív bych ti chtěla pogratulovat k úžasnému vítězství! *Se srdečným úsměvem se připojí ke Stephanie na protějším křesle, načež se nadechne na první otázku* Musí to být ohromný pocit, že? Pověz nám, co se ti právě honí hlavou. Jaké jsou tvé první dojmy z vítězství!

Stephanie Borman: *široce se usměje na tu paní, stále jí nepřichází na mozek její jméno, ale to teď nevadí. Tohle je teď jenom její okamžik* Děkuju *zamrká a skloní hlavu, aby vypadala strašně roztomile* Ach ano, je to velmi ohromný pocit. Skoro bych i řekla, že se do mě celý nevejde. A prosakuje ven. Přeci jenom, podruhé v životě už nevyhrajete, takže si toho velmi vážím. Vážím si toho, že jsem to zrovna já, kdo vyšel ven. Je nesmírně pohodlné zase moci spát na normální posteli. V aréně jsem si přeležela levou ruku, ale tady se to zase pěkně vyrovnalo, což je dobře. A také sedět na tomhle úžasném křesle. Mám to křeslo doopravdy ráda *pohladí jeho opěradlo rukou*

Calleigh Lynd: Prosakuje až k nám, nemám pravdu? *Zakření se do publika, než vrátí pozornost zpět k Stephanie* Věřím, že pohodlí ti asi muselo vedle dalších věcí scházet opravdu hodně. Zvláště v tak nevábné aréně *Nakrčí nos* V aréně jsi byla ve velmi kontroverzním spojenectví. Občas to vypadalo, že je ani jako spojence nebereš. Bude ti alespoň někdo z nich skutečně chybět?

Stephanie Borman: *také se rozhlédne kolem sebe do publika. Tolik nadšených obyvatel hlavního města* Určitě. Vždyť všichni teď žijí jenom na Hrách *přehodí si nohu přes nohu, jak mluví o tom pohodlí, má pocit, že se to k ní zase vrací* Byli jsme určitě velmi zajímaví. Ani jsme neplánovali být spojenci. Nebyla jsem s nimi domluvená před arénou. Marni mě potkala hned první den u Rohu a jelikož jsem si pamatovala její jméno a bylo výhodné pro obě se spojit. A Scrat tam vždycky byl. Pokaždé, když jsem ho začala hledat, našla jsem ho. Nakonec se stal velmi důležitým. Připadá mi, že hlavně na konci *trochu posmutní, hodí nešťastný obličej, protože je velmi zdrcena ztrátou svých spojenců* Jelikož jsme se před arénou vlastně neznali, nebyli jsme si tak blízcí. Někdy bylo potřeba udělat něco bez nich nebo jít jenom na čerstvý vzduch. Každopádně jsme spolu vydrželi až do konce a vždycky jsme tam jeden pro druhého byli *zakončí nesmírně dojemně svůj projev*

Calleigh Lynd: Tedy, tak to vám vydrželo spojenectví dlouho, když vezmeme v potaz ty podmínky, za jakých vzniklo *Udiveně povytáhne obočí* Ale tak zůstanou ti na jistě samé hezké vzpomínky. Bez spojenců to někdy jen těžko jde, o tom jsme se už mnohokrát přesvědčili *Dodá ještě s vážnou tváří, než obrátí list a znovu nastaví kamerám své věčně se usmívající já* V aréně jsme tě viděli hodně jezdit na skateboardu a abych pravdu řekla, bylo vidět, že se jízdu od jízdy zlepšuješ! Podařilo se ti tam objevit ještě nějaký jiný skrytý talent nebo rozvinout nějakou nově poznanou schopnost, která se ti bude potenciálně ještě hodit?

Stephanie Borman: *už raději nic neříká na tohle téma, oba dva jsou teď mrtví, takže už to nemá cenu. Musí se však zasmát nad následující otázkou* To je pravda. Jak jsem vyběhla k Rohu, rozhodně jsem věděla, že bude patřit ke mně. Nikdy předtím jsem na takové věci nestála, takže mé začátky musely být velmi zajímavé. Nicméně jsem měla hodně času trénovat, protože občas se nedělo nic tak zajímavého *usměje se. Stýská se jí po její jediné lásce, skateboardu. Až přijede domů, rozhodně si ho musí pořídit* Nevím, jestli to bylo mým talentem, prostě jsem se obšas potřebovala rychle někam dostat. Ale třeba, až přijedu domů, a budu zase trénovat, se budu i zlepšovat. Nejsem si jistá, jestli se mi ježdění bude k něčemu vůbec hodit. Ani sprejování, v životě jsem nesprejovala a hle, aréna mi dala nápady a taky spreje, takže jsem se alespoň naučila pěkně kreslit kytičky *usměje se a ve vzduchu pro ukázku vyčaruje prstem svoji kytičku*

Calleigh Lynd: Věř mi, byly opravdu velmi, vélmi zajímavé *Neubrání se lehkému smíchu, který se rozezvoní díky mikrofonu celým studiem* Takže si plánuješ pořídit další? Výborně! O tom budeme chtít jistě vědět časem víc *Rozzáří se jí očka jako o Vánocích nebo o nové sklizni* To sprejování už zřejmě nebude tak vítané. Ale vždycky můžeš přesedlat k malování? *Navrhne nesměle* Vraťme se ale ještě jednou k posledním okamžikům z arény *Za jejich zády proběhne několik záběrů na úplné finále mezi Stephanie a Terencem* Bylo to nesmírně těsné. Všichni jsme to prožívali jako bychom tam byli s tebou a bojovali s časem, jak se nákaza zmocňovala tvého těla. Řekni mi, pamatuješ si, co se s tebou dělo, když docházelo k proměně? A jaké to vlastně bylo, když si se probudila - živá a čistá jako lilie? *Zapře se v křesílku a vyčkává na odpověď*

Stephanie Borman: *zasměje se spolu s tou paní* Budu podávat report, jak mi to jde *aby ukázala, jak vážně to myslí, znovu se podívá do publika* Myslím, že od toho nakonec odpadnu úplně. Malování jsem nikdy nezkoušela, ale podle mě je naprosto nudné *podívá se na ty záběry /Páni, tak takhle vypadají moje vlasy zezadu/* Ani nevím, co jsem dělala. Byla jsem nesmírně vystresovaná. Doufala jsem třeba, že se čas nějak zázračně zpomalí, ale on snad utíkal ještě rychleji *nervózně si začne hrát s prsty na rukou* Chtěla jsem Terencovi nějak pomoci, ale už jsem to nezvládala. Najednou jsem se měla rozhodnout jestli být či nebýt a všechno bylo strašně rychlé. Kdybych vám měla přilížit, co se mi přesně hodilo hlavou, bylo by to něco jako "Steph, drž se, nezapomínej na krajíc a každou chvíli budeš venku. Steph, sakra, už nám nezbývá moc času, koukej něco pořádného udělat. Vidíš, já jsem ti to říkala, teď si tu prostě umřeš, na konci všeho. Hm, proč se mi najednou točí hlava a je mi špatně? Takže je všechno v pořádku a já jsem živá?" a potom už přiletělo vznášedlo, nějací hodní lidé mi tam pomohli a te´d už jsem zase v pořádku *pořádně se usměje, protože je velmi šťastná, že tu s nimi může být*

Calleigh Lynd: Už se moc těšíme *Zatrylkuje vesele, ale hned na to umlkne a pozorně poslouchá. Její tvář je opět vážná a soustředěná. Tu a tam přikývne* Takže to byl vlastně jeden velký mumraj. Chápu. Jsme ale jistě všichni rádi, že tu nakonec vidíme tebe. Taková krásná vítězka. A ta róba *Rozplývá se nad jejími šaty* A poslední otázka, abych tě už dál netrápila *Mrkne na ní* Jako vítězka a potenciálně budoucí mentorka, na co se těšíš nejvíc? První návštěva rodného kraje? Nový domov? Výhody vítěze? Či snad dojemné shledání s rodinou a přáteli?

Stephanie Borman: *už se jenom usmívá. Nechce už na svůj poslední den v aréně myslet. Trošku se zavrtí, když jí pochválí vzhled* Vlastně ani nevím. Moc jsem zatím nepřemýšlela o tom, jak pojedu domů a jak se tam se všemi uvidím. Vyhrála jsem Hladové Hry, všichni mě teď znají. Ale asi se doopravdy těším domů. Na celou tu atmosféru Pátého kraje. Je to můj krajíc a i když se mi dostalo té cti moci vidět Kapitol i po příjezdu, ale můj krajíc je můj krajíc. Pátý kraj už neměl dlouho vítěze a myslím, že když bylo u finále jasné, že se vrátí někdo z Pětky, všichni museli být nadšení. Nicméně se také těším na všechno nové, co mě čeká. Až uvidím příští splátce a třeba jim budu nějak nápomocná. A také teď už se těším, až se příště zase podívám do Kapitolu *usměje se s pohledem na publikum*

Calleigh Lynd: Ano, myslím si, že Andy má konečně plnohodnotnou spoluvítězku *Zhodnotí se založenýma rukama na kolenou* A je rozhodně krásné poslouchat taková patriotská slova. Musí na tebe být patřičně hrdí *Je dojatá, nemá cenu to skrývat. Možná že i ta slzička se jí zaleskne v očích* Děkuji ti za tvou okouzlující přítomnost a ještě jednou gratuluji za sebe a celý Kapitol *Obdaří ji ještě jedním sluncem prozářeným úsměvem* Dovolte mi teď přivítat naší milovanou Devlin Antoinne *Tleská, co jí ruce stačí, a už opět zbožně vzhlíží k oponě*

Stephanie Borman: *jenom se velmi usmívá na kamery a i tu druhou paní. Pamatuje si ji ze začátku Her. Už tam jí byla sympatická. Připojí se k potlesku a jenom tleská a tleská*

Devlin Antoinne: *Přichází na pódium rovnou ke Stephanie, které jde popřát a dát korunku.* Gratuluji ti k výhře a doufám, že bude tvůj kraj hrdý! *Pousměje se. Pak vezme od avoxky korunku a dá jí na tu malou hlavičku s vlnitými vlásky.* A teď rekapitulace! *Jde si sednout a čeká až se to spustí.*

Stephanie Borman: *okamžitě si stoupne, když jí korunují a usmívá se na všechny strany* Děkuji *odpoví s velkou hrdostí v hlase. Potom se taky posadí a dívá se na rekapitulaci z Her a všechno se jí strašně blízko připomíná*


Calleigh Lynd: *Užívá si rekapitulace, která uteče na její vkus až příliš rychle. Je však maximálně spokojená a nadšená, takže se zvedne a s líbezným úsměvem se otočí naposledy do publika* Představuji vám tedy oficiální vítězku 108. Hladových her, Stephanie Borman! *Přidá se k bouřlivému potlesku* A to je, vážení, pro dnešek vše. Doufám, že tento ročník splnil vaše očekávání. Jsem si ale téměř jistá, že i na tuto perfektní arénu budou pěny ódy *Usměje se na Devlin* Teď už se jen můžeme těšit na další. Dobrou noc, Paneme! *Předvede velkolepou úklonu a vyprovodí svou veleváženou osobnost zároveň s vítězkou a tvůrkyní pryč z pódia*

Saturday, September 28, 2013

Lewis Holbourn

[ lujz haulboorn ]

 

    

Player: Andy

FC: Hunter Parrish

Victory year: 113th Annual Hunger Games

Age: 46

Token: Nevyplněná vojenská známka

Hobby: Bojové sporty




level [ 0 ] • credits [ 11 750 ] • gems [ 0 ]

Interview | ID Card ]


[ before the Hunger Games ] Jakožto profesionální splátce z Druhého kraje je nějakým způsobem obeznámen se všemi zbraněmi, ale nejlíp se cítí s mačetou nebo mečem. Není to ani úplně tak, že by s tím jenom bezhlavě sekal, má naučené speciální triky a místa, do kterých by se měl strefovat, i když v případě, že máte v ruce nabroušenou mačetu, je vlastně celkem jedno, po jaké části těla protivníka se oženete. Hodně dobře ovládá i kuši. Co se mimo zbraňových schopností týče, je rychlý, ale spíš vyniká ve sprintu než v nějakém běhu náročném na vytrvalost. Taky má vypracované ruce, takže když někomu dá pořádnou pěstí, není to asi úplně nejlepší zážitek.

[ the days after ] Jako spousta jiných profi vítězů, i on napětí po hrách uvolňuje v tréninkovém centru. Díky tomu se naučil ještě lepší techniky pro boje na blízko, jak se zbraněmi, tak i beze zbraní. Taky začal posilovat, takže dostat se s ním do rvačky se nedoporučuje, protože jeho svaly nejsou jen na oko vypěstované pomocí steroidů. Na boj na dálku trochu zanevřel a kuš odložil. A takovéhle věci se bez tréningu rychle zanáší prachem. Vystřelit by ještě určitě dokázal, otázkou zní, jak rychle by si dokázal vzpomenout na svoje už dříve nabyté zkušenosti. Taky se naučil lézt po stromech s takovou lehkostí, že by mu kdejaké sedmička mohla závidět. Dobře, váží asi trochu více než ty podvyživené dětičky a najít vhodnou větev, která by ho unesla, je občas trochu těžší, ale pořád to dokáže mnohem lépe, než kdy před tím.


[ before the Hunger Games ] Není dvakrát dobrý stratég, postup si nijak dopředu neplánuje, rozhoduje se v okamžiku, kdy se rozhodnout musí. Jak je napsáno výše, moc nevyniká ve vytrvalostním běhu a v rozeznávání bylinek, i když borůvku nebo malinu ještě pozná. Kdyby si v aréně ulovil nějaké zvíře, tak s jeho zabitím jako takovým by problém neměl, ale neuměl by ho zpracovat, takže by mu to vlastně moc k ničemu nebylo. Kdyby v aréně potkal nějakého bezmocného nebo milého splátce, musel by se dost přemáhat, aby ho zabil, a jelikož ten splátce by to mohl jen hrát, dá se to taky počítat jako slabina.

[ the days after ] Ve strategii se nijak nepolepšil, když byl po většinu času hnán toxinem a útočil bez rozmyslu. Ani bylinky se nenaučil rozpoznávat, i když jich v džungli nebylo málo. Naporcovat zvíře se nakonec naučil, ale většinou mu s tím někdo pomáhal. Hned to však zapomněl, už jen z principu, že už se s tím nikdy nebude muset paplat. Kdyby však opravdu musel, asi by to s menší pomocí ještě zvládl. Každopádně, v tréningovém centru se naučil i těm vytrvalostním běhům, mimo jiné. Taky občas mívá pocit, že ten toxin nebyl až tak neškodný a že se docela podepsal na jeho psychice. Mívá totiž nevysvětlitelné a velmi prudké záchvaty vzteku a touhy ubližovat, kdy je schopný ublížit naprosto komukoliv. Taky je trochu více paranoidní, než býval, i když kdo by po aréně, kdy jste si museli bez přestávky hlídat záda, nebyl?


[ before the Hunger Games ] Nesnáší namyšlené a povrchní lidí, i když je sám takový, a to je asi právě i ten hlavní důvod, proč tyhle lidi nesnáší, nemůže vystát nikoho, kdo je jako on. Jinak je to skvělý lhář, dokáže zalhat bez mrknutí oka, ale stejně tak dovede být až nepříjemně upřímný. Je celkem tolerantní a někdy i nechápavý. A když zrovna není mrzutý, tak dokáže být i nesmírně milý, dokonce i na lidi, které nemá rád, ale to si z nich spíš tak vesele utahuje, než že by byl přímo milý. Nemá žádné sourozence, takže měl vždycky zajištěnou stoprocentní péči. Otec na něj byl tvrdý, někdy to Lewise prostě přestalo bavit, tak si šel do výcvikového centra sekat do figurín. Nebral ho moc vážně, protože on v Hladových Hrách nikdy nebyl, z jejich rodiny to byla jeho matka, kdo se do kraje vrátil jako vítěz. Svoje rodiče vůbec neměl nikdy moc v lásce, neměl k nim respekt, protože si vždycky myslel, že jednou bude lepší jak oni dva dohromady.

[ the days after ] Po charakterové stránce se toho nic moc nezměnilo. Stále je to povrchní parchant, i když s tou nenávistí vůči sobě podobným to vzdal, protože ve svém okolí má v podstatě jen takové lidi. Lhát umí pořád dokonale, ale raději se upíná ke kruté pravdě, už jen protože dokáže víc zranit. Ano, stal se z něj zapšklý a škodolibý člověk, tedy spíše ještě zapšklejší a škodolibější, než býval. Stále dokáže být i milý a pozorný, ale takových dní je podstatně méně. Po hrách se moc nevídal se svým otcem, dokonce zrušil styky i s pár jeho přáteli, které před tím měl pro podezření, že mu jdou po penězích. Kéž by to mohl udělat i se svou matkou. Jeho matinka se totiž rozhodla vynahradit mu všechna ta léta, kdy se o něj starala jen tak na půl. Téměř každý den je u něj, podstrojuje mu a přehnaně se o něj stará. Ne, že by si jí tímto činem zamiloval, ale je fajn mít každý den minimálně jedno teplé jídlo. Taky, všechno lepší, než její emocionální výbuchy typu "Ani vlastní syn mě nemá rád!"


× Brysen Angela Roycaster - doplň...

× Desirée Mason - Jejich vztah je jeden velký otazník. Když zrovna neporušují zákony nebo se neopíjejí do němoty, tak se vlastně jen hádají. Přestože se snaží všechny přesvědčit, že ji nemá rád a že s ní tráví čas zcela nedobrovolně, protože je to jen pijavice, co se na něj znovu a znovu přicucává, opak je pravdou. Vlastě ji má docela rád, ale kdyby to měl někdy přiznat, tak se dá raději na dráhu avoxe nebo spáchá harakiri.

× Shelia Holbourn - Ach, matinka. Jejich vztah rozhodně není vzorem dokonalosti. V mládí se o něj příliš nestarala a jen, co se vrátil z her, se mu to najedou snaží všechno vynahradit. Potom, co si na její přítomnost zcela odvykl, to byl trochu šok. Navíc mu přijde jako strašný psychopat a nemá ji snad skoro vůbec rád, ale pro uklizený dům a teplé jídlo ji tiše snáší.

Wednesday, September 25, 2013

108th Annual HG - Rozhovory


Admin Team

LARSYN (2012)

 Kontakt: email, letter, mail, no attribution icon creationoflars@gmail.com 
• Pozice: Hlavní a herní admin + Vypravěč, chyby na webu, design, registrace, pomoc hráčům, korektura, spolupráce, výtvor a kontrola arény, události a herní propozice.
• O mně: Jsem egoista, privet. Pravděpodobně si s každým dokážu sednout a nemám problém se pobavit o čemkoliv, alespoň se o to pokouším. Jenže ne vždy se to vydaří, ale tak to přeci bývá snad u všech. Častokrát mě dokáže naštvat člověk, kterému musím stále dokola vysvětlovat tu samou věc. Pokud patříte mezi nechápavé, nejspíše to budete mít se mnou na začátku celkem složité, ale když uvidím snahu, tak vám za to hlavu neutrhnu. Nevadí mi blbé dotazy, ale vše s mírou, nemám gigantickou antistresovou kapacitu. Když mám hlad, je ze mě Hulk, v té době mě radši neotravujte. Pokud mě zastihnete ve špatné náladě, radši se otočte, mám tendenci se hádat. Konfliktní jsem totiž velmi ráda, protože mě to prostě baví, ale jinak dokážu být i velice přívětivá. Jsem upřímná, zřejmě chtě nechtě urazím. Zdůrazňuji, že jsem nehorázně alergická na lži a výmysly – samozřejmě mluvím o reálném životě. Rozhodně mi nelezte do zadku, i když mě nejspíš může kompliment potěšit, tak za to nic nezískáte. Dříve nebo později mě to začne určitě štvát. Sprostá slova u mě nejsou neznámá, ale pochopitelně nejsou mým denním chlebem. Podplácet mě můžete jídlem (sushi či pho jsou mé nejoblíbenější), husky štěnětem nebo pozvánkou do kina. Opětovně za to asi nic nezískáte, pokud ne moji úžasnou společnost. Ráda Vás poznám a třeba se dočkáte pozvánky na "rendez-vous". Yup, zajisté jsou fellow Slytherins mými oblíbenci. Do mých zálib spadá herectví, fotografování, hudba, cestování - v podstatě takové ty basic bullshity. Více prozradím jen při vašem zájmu.

• Bývalý admin: Michelle - zakladatelka (2012-2016)

FION (2020)

• Kontakt: email, letter, mail, no attribution icon silviech@post.cz
• Pozice: Vypravěč, korektura a události.
• O mně: Čest! Důležitá informace na začátek, kterou bych si na vašem místě poznamenala – získat si mě můžete inteligencí, černým humorem, fajnovým stylem nebo rovnou vším dohromady. Můj defaultní výraz je ukázkový resting  bitch face, ale můžu vás ujistit, že moje obličejové svaly dokážou vyjádřit mnohem víc emocí než jenom vztek. Dokonce se se mnou dá i dobře pokecat. V současné době jsem vysokoškolačka a profi prokrastinátor s nemalými cíli – ráda bych začala Oscarem za scénář, dál se uvidí. Věnuji se hlavně psaní, tiskové grafice, hraní na tin whistle a hodně se zajímám o řeckou mytologii. Mám i zajímavější koníčky, ale nechci je prezentovat veřejně, protože bych nerada šla sedět. Jednoho krásného dne zamávám české kotlině a odstěhuji se do Irska, tím jsem si jistá. V RPG světě mě nejčastěji potkáte jako záporáka s komplikovanou osobností, který tahá za nitky v zákulisí. Ráda bych taková byla i v reálu, ale bohužel jsem na to moc dobře vychovaná. Až budu mít dobrou náladu, napráskám toho na sebe ještě víc.

PIETRO (2019)

• Kontakt: email, letter, mail, no attribution icon Butschek.Petr@seznam.cz
• Pozice: Vypravěč, pomoc hráčům, výtvor arény a události.
• O mně: Ti, jež hodláte číst následné sebestředné řádky, buďte zdrávi! Nejsem z těch, kdo by začínal jakékoli povídání, ale výjimky se už staly. Přijde na to, o jaké téma jde. Na některá nemám co vůbec říct, na některá je moje zásoba slov nevyčerpatelná. Co je třeba říct je fakt, že občas mi není rozumět, co mám vlastně na mysli a někdy nezvolím to správné slovo. Nějakou vyloženě spisovnou mluvu bych raději ode mě neočekával, ostatně, jsem vesnický balík. Z toho je také odvozen můj dosavadní život. Společenské a kulturní akce cíleně nevyhledávám a nějak mně to nechybí. Když jdu, většinou pracovně nebo z donucení. Poslední dobou ale mám zájem na některé vyrazit, ale vždy je to nějak překaženo. Nejsem z těch, kdo by někomu dával rozkazy nebo jinak velel, naopak, snažím se vždy plnit zadaný úkol a když bude třeba, není pro změnu potíž s kdečím poradit a nebo pomoci. Stejně jako v reálném životě. Povětšinou jsem dobře naložený člověk, s poněkud telecím smyslem pro humor, mám však dny, kdy nálada chybí a všechno stojí za houby. Již 18 let jsou s mým životem spjaty automobilové závody, převážně formule 1. Mé znalosti v tomto odvětví jsou nepřeberné. Nejen formuli 1 sleduji jako divák, v podstatě nepohrdnu ani jakýmikoli okruhovými závody čtyřkolových vozidel, za všechny jmenuji americkou vytrvalostní sérii závodů IMSA. Kromě toho sem tam kouknu na nějaký seriál nebo film, často vyhrává z počítače hudba. V každém odvětví, nejen v tom závodním, mám své oblíbené skupiny, herce, seriály. Nejsem kávovej, ale částečně čajovej. Kávu do mě dostanete jen ledovou. Dost jdu i po mléku, hlavně pokud je v něm tuna Granka nebo už je čokoládové koupené. V jídle neznám limity, kromě hub sním snad vše a ničím mě neurazíte. Jeden z majitelů psího mazlíčka. Sběratel rozličných věcí.

QUINN (2017)

• Kontakt: email, letter, mail, no attribution icon hg.annquinn@gmail.com
• Pozice: Herní admin + Vypravěč, chyby na webu, registrace, pomoc hráčům, korektura, výtvor a kontrola arény.
• O mně: Zdravím! Snažím se ke každému chovat tak, jak se chová on ke mně, takže pokud mě respektujete, můžete stejný respekt očekávat i z mojí strany. Nejsem zrovna dvakrát společenská, dokonce bych řekla, že jsem introvertní. Se svou skupinkou lidí se dokážu bavit naprosto v pohodě a řekla bych, že lidé odsuď do té skupinky jistě patří. Jinak řečeno, nemám problém bavit se prakticky s kýmkoliv o čemkoliv, jenom neočekávejte, že konverzaci začnu já. Moje trpělivost záleží čistě na vašem přístupu a mé náladě. Mé nervy nejsou z oceli a jistě se stane, že na vás vyjedu, pokud už to nepůjde jinak. Raději konflikty řeším diskuzí, než nesmyslným pliváním argumentů a umím přiznat vlastní chybu, pokud jsem s ní obeznámena. Mezi moje zájmy patří především různé kreativní věci - hraji na několik nástrojů, zpívám a digitálně kreslím. Umění má v mém srdci rezervováno speciální místo, ačkoli kvůli studiu nemám příliš času se mu věnovat. Především hudba je pak mou velkou láskou, poslouchám naprosto vše, ale nejvíce se přikláním k alternativním žánrům. Jako většina lidí jsem taktéž velkým fanouškem filmů a seriálu. Psychologická témata mě většinou táhnou nejvíce, ale nepohrdnu ani velkými blockbustery v podobě filmů od Marvelu či DC. Jsem velkým advokátem černého čaje s mlékem a milovnicí kávy, která mě drží příčetnou. To je asi tak vše, co byste měli vědět. Samozřejmě vám ráda řeknu víc, ale to až při nějaké konverzaci. 

• Bývalí co-admini: Diddi (2017-2020), Maddie (2014-2018), Medisha (2013-2014), Raven (2012-2014), Sabrae (2015-2016), Viky (2012)

other worlds

stranger2s.jpg https://lh3.googleusercontent.com/Pw0zB0hurIqLYe3Dbii8mgZ8-m5myKuUtsQ2qtwficdo5n9uKQvLA3mzvOkjh7iL3CUXJzXut2adFoTqKA=w200-h92