Thursday, July 18, 2013

Desirée Mason

[ dezirý/dehzerej mejsn ]

 

    

Player: Larsyn

FC: Adelaide Kane

Victory year: 2nd Pentagames

Contact: creationoflars@gmail.com

Age: 47

Token: Stříbrný prsten

Hobby: Zabíjení či mučení nesympatických duší



level [ 0 ] • credits [ 7 000 ] • gems [ 0 ]

Interview | ID Card ]

cestovní doklad, mobil - Advansy


[ before the Hunger Games ] Už od útlého věku byla nucena trénovat na Hladové hry. Měla od otce velmi tvrdý trénink a ve všech ohledech je na Desirée přísnější. Kvůli tomu se postupem času "zcvokla" a je zní taková "mašina" na zabíjení, jí to ale vyhovuje. Možná by si každý řekl, že by si měl člověk najít jiné priority než vyhrát Hladové hry a udělat ze sebe naprostého magora, ale ona to sama takhle chtěla. Neměla kvůli tomu nikdy pořádné dětství, ale tak co neznala, tak to jí nechybělo. Ke všemu je velice soutěživá, takže ten fakt, že její sestra vyhrála Hry, ji víc nabudilo k tomu, aby ona vyhrála za každou cenu. Svůj život tedy zasvětila jen tomu a každý den chodila do výcvikového centra, kde většinou trénovala s mačetou, dýkou nebo mečem. Řádila i na boxovacích pytlích a denně aspoň 30 minut posilovala. Pokud nalezla něco, v čem nebyla dobrá, potrestala se za to, a pak se v tom ihned musela zlepšit. Doteď neustále trénuje tak tvrdě a snaží se být tou nejlepší. Jestli je tato slečinka nejlepší, tak to bychom trochu přeháněli, ale jde na ní dost vidět, že neschopná určitě nebude. Kromě vražedných činností, je ještě dobrá v fotbalu, do kterého ji taktéž donutil otec. Nejprve se k tomu moc neměla, ale postupem času se to naučila a začala to milovat. Tudíž jí nechybí rychlé reflexy a běh společně s výdrží. Nedělá jí problém se ušpinit a už vůbec nebrečí kvůli každé modřině nebo zranění. Dokonce si nějaké ty jizvičky nechala, protože je to připomínkou toho, že by statečná a ničeho by se tedy neměla bát, protože se to dřív, nebo později vždycky zahojí. Věří v tom, že ona vše dokáže. V tom je možná trochu naivní, jenže ona je blázen. Za ty roky se naučila být bezcitnou mrchou a zbožňuje, když může někomu nakopat zadek, pěkně mu způsobit hroznou bolest a jiné nepříjemnosti. Dělá jí to radost, protože je to maniak a nezná své hranice. Snad by zvládla ublížit někomu blízkému, ale to jen psychicky. Nevadí jí pohled na krev, prostě jí fakticky nevadí dost věcí. Kvůli tomu dokáže člověka zmlátit tak moc, že by ho snad i znetvořila. Dokonce nepociťuje nic, když zabíjí nevinná zvířátka. Sice to není tak, že by se vyžívala v tom je zabíjet, ale pro jídlo udělá cokoliv a ona není zrovna vegetariánka. Ke svým loveckým schopnostem může přiřadit i vaření, takže ukuchtit něco dobrého k snědku pro ni bude hračka.

[ the days after ] I po aréně se snažila své schopnosti vylepšit. Stala se agresivnější, protože zmasakrovala tolik splátců a její partner Luke Spencer jí do klidu zrovna nepřidal. Vlastně ji ještě více ovlivnil. Musela si to něčím vykompenzovat, a čím jiným než tréninkem. Ke všemu se nemohla zbavit toho, na co byla celý svůj život zvyklá. To, co už uměla předtím, vypilovala do ještě větší dokonalosti. Také se snažila nalézt něco, v čem nebyla dobrá. To bylo třeba plavání, bylo vůbec dobré, že se to naučila, protože jak zjistila, je to veliký bonus. Kvůli sestře se naučila s vrhacími noži, protože jak víme, je soutěživá. Tudíž sestře chtěla poukázat, že umí i něco více, a tím pádem není sestra vůbec výjimečná nebo lepší než ona. Dokonce jí přišlo za důležité se naučit pastičky, sice v aréně nic takového nepotřebovala a ani nepotřebovala lovit. Jenže postupem času, když sledovala ty hry a také dospěla, přišlo jí to užitečné. A potom, co se oznámily další Hladové hry pro vítěze, si dala za pravdu, že to možná jednou využije. Sice je vítězů v kraji hodně a může za ní jít někdo jiný, jenže dost i přemýšlí o svém dobrovolnictví. Je to Dvojkařka, takže kolem má plno hor, z tohoto důvodu tedy vyzkoušela nějaké to horolezectví. Že by jí to nějak bavilo, to se říct nedá, ale rozhodně to bylo užitečné. Ke všemu si na tom přilepšila se svou fyzičkou. Po aréně ještě pár let kopala s míčem, ale potom už v tom nenalézala zalíbení, a tak to vyměnila za obyčejné ranní běhání. Udržuje se stále v kondici, protože si dává záležet na svém vzhledu a to se týče i její figury.


[ before the Hunger Games ] Desirée je holka, která musí umět všechno na sto procent. Jenže ani ona není bezchybná a nějaké ty slabiny se najdou, možná dokonce více, než by si někteří mysleli. Nemá cit k dálkovým zbraním, s těmi je na nulové úrovni. Není sice tak neschopná, že by nevystřelila z kuše, ale neumí mířit nebo na to spíše nemá trpělivost. Stejně tak nebude zvládat házet oštěpem. Nic takového by si teda nikdy nevybrala. Vždycky byla pro akci, takže se nikdy nezajímalo o rostlinky, vytváření pastí a v podstatě vše, na co je potřeba trpělivost. Kromě teda lovu, který jí jde překvapivě samo od sebe kvůli svým reflexím. Taky má za to, že to budou dělat ostatní za ní. Nenaučila se za tu dobu plavat a ani šplhat, neměla k tomu důvod. Není fanouškem uzavřených prostor a celkem dost se bojí hadů, ale to nikomu neprozradila. Pokud se někdy nesetká v tváří v tvář s hadem, bude v pohodě. Věřte, nebo nevěřte, ale Desirée dokáže být dost citlivá nebo spíše urážlivá. Takže nesnese urážky a vše si bere moc vážně, z toho se bude hned vztekat a pravděpodobně vám nějakou vrazí, protože to jen tak nenechá být. Musí mít také poslední slovo a konflikty si vyhledává docela často. Slečna Masonová je tak horkokrevná, že když už se nezaměstnává tím že trénuje, potřebuje někomu "plivat" do obličeje, nebo někoho rychle zmlátit. Každého uspokojuje něco jiného, pro ni je to zase činnost, která by neuspokojovala jiné. Možná jako malá spadla na hlavu či za to může ten její přísný trénink, ale má sadistickou psychopatii. To už se projevilo v jejím dětství, můžeme ji dokonce označit jako vraha, protože je to pravda. A i když se to nezdá, protože je Desirée částečně tomboy, tak vcelku dbá o svůj vzhled a dává si záležet na tom, aby vypadala vždycky dobře. Z tohoto důvodu se rozzuří kvůli každé prkotině, která bude směřována k jejímu vzhledu, ať už ji někdo bude chtít zničit účes, anebo ji bude urážet. Také neumí být moc tichá, takže ji většinou zaslechnete, protože to sama chce. Miluje, když jí někdo věnuje pozornost a je vidět. Opravdu necítí žádnou bolest, protože má postižené nervy, tudíž necítí mnoho věcí. V některých částech něco málo sice pociťuje, ale nikdo neví kde. Je to špatné z tohoto důvodu, že by si něčeho nevšimla a mohla by lehce ignorovat vážnější zranění, kterou nevidí.

[ the days after ] Stále nemá ty výjimečné schopnosti s dálkovými zbraněmi, kromě vrhacích nožů. Pořád ji to prostě neláká a nemá na to trpělivost. Ke všemu nepotřebuje umět tolik věcí jako před arénou. Bylo by sice fajn, kdyby se tam někdy zase dostala, ale teď svůj trénink soustřeďuje jen k tomu, aby byla ve správné kondici a to je vše. Ví, že budou další Hladové hry, kde bude bojovat s dalšími silnými vítězi, takže chce být připravená na všechno. Nikdy vlastně nevyšla ze cviku, ale pořád je na tom se slabinami podobně jako předtím. Schopnost rozpoznávat bylinky jsou k ničemu a poznala by jen růži nebo pampelišku. Ke všemu jsou to jen kytky, co je na nich tak zábavného? Taky rostliny nemá zapotřebí jíst, protože doma má jídla dost. Stále má ty tendence si vyhledávat konflikty a někomu si jen tak vrazit či přizabít. Když se při finále pokoušela o sebevraždu, trochu přitom pociťovala bolest. Chtěla se spálit o zdi arény, ale jaksi se jí to nevydařilo. Po pobytu v aréně k Lukovi chovala jakousi náklonnost, i když to nepoznala. Dá se tedy říct, že se v ní při finále něco pohnulo a nedokáže být tak bezcitná jako předtím. Je umírněnější a pro ni je to veliká slabost. Pochopila, jak takový city fungují a byla by teď fakt mimo, kdyby se někomu blízkému něco stalo. Je ochotná se pro takové víc obětovat a není tak sobecká, jak bývala. Aréna ji moc nepoznamenala, ale dala jí psychické slabiny, za které se neskutečně stydí, a proto se snaží být ta mrcha, kterou bývá pořád.


[ before the Hunger Games ] Narodila se do významné rodiny Masonových, která je zabezpečená z toho důvodu, že její otec i sestra jsou vítězové Hladových her. Nikdy neměla problém s tím, že by buď hladověla, nebo neměla kde spát. Na cokoliv si ukázala, to dostala. Byla rozmazlená a všechno měla, ale i tak by se její dětství nedalo označit jako za šťastné. Proč? Protože se její otec zbláznil a už od devíti let ji nutil k tomu, aby byla ta nejlepší. Nechtěl přijít o další dítě, tak je to celkem pochopitelné. Kyle byl jeho oblíbenec a ztratil jediného syna, kterého měl, proto už odmala Desirée vychovával jako kluka. Její starší sourozenci nemají stejnou matku, proto byla mezi nimi takový vyvrhel. Sice se neví, jaký vztah by měla s Kylem, protože neměla nikdy tu možnost ho blíže poznat. Zemřel, když byla ještě batole. A Cloveray? Tak tam se trochu válčilo. Obě jsou docela živly, a každá chce být ta nejlepší a povahově jsou si dosti podobné, proto není divu, že se nemohly vystát. Smutné je, že je Cloveray pomalu její nejlepší kamarádka. Takže by se snažila ji samozřejmě chránit, protože jsou to sestry, ale zas tak velké krevní pouto je nespojuje. Pravděpodobně by se ale dlouho nechala přemlouvala, protože je docela sobecká a moc pro ty druhé neudělá. Desirée je egoistická mrcha, která udělá klidně tu nejhorší věc, co může udělat, aby dosáhla svého cíle. V lepších dnech je docela společenská a dá se s ní bavit jako s člověkem, pokud nejste úplně tupec. Co ona ze všeho nejvíce nesnáší, tak to jsou vysoce neinteligentní lidi. Přímo je nesnáší a nejraději by je umlčela. Sice není úplně ta nejchytřejší osoba na světě, ale prostě nemůže vystát, když je někdo vysloveně tupý. Třeba nemá ráda, když musí každému stokrát něco vysvětlovat, přece stačí jednou a konec. Někdy umí ukázat tu svojí atraktivnější část a spolu s její manipulací jsou vražedná dvojka. Většinou vás využije pro své dobro. Zakousne se do vás jak nějaká pijavice a saje, dokud z vás nevyprchá život - ne doslova, spíše se z ní můžete zcvoknout nebo vás uvede do velké deprese. Snaží se, aby dostala přesně to, co chce. Ten, kdo ji odmítne, tak ji prostě odmítnou nemůže, protože se o to postará, ať to stojí jak moc času. Je to přece Desirée, touha v jakémkoli významu.

[ the days after ] Život se jí moc nezměnil. Vždycky byla v rodině vítězů, takže už nějaká znala tu jejich slávu a přiživovala se na ní jako malá. Teď je jenom více na výsluní a má vlastní barák. Luxusu pěkně využívá a je taková víc snobská, ale ne nic kýčovitého jako Kapitolani. Ona je na rozdíl od nich vkusná a sama to ví. Zjistila, že nemá ráda Kapitol a lidi v nich. Přijdou jí zbabělí a k ničemu. Vlastně nemá vůbec ráda nic, co nepatří do její rodiny nebo do Druhého kraje. Svůj vztah se sestrou si trochu zlepšila, ale to jen proto, že se už tolik nevídají a lépe se takto snášejí. Otec na ni není už tak tvrdý, ale pořád pro ni chce to nejlepší. Snažila se dlouho přežívat ten životní styl Kapitolanů, protože hodně času trávila v Kapitolu kvůli akcím, nebo Hladovým hrám, kde mentorovala své svěřence. Nikdy své svěřence nezanedbává, je ve své práci dobrá a dělá pro ně maximum, i když si několikrát myslí, že jsou úplně na nic a nejraději by je zabila sama. Tajně sní o tom, že se jednou dobrovolně přihlásí do arény s vítězi, ale s každým dalším rokem ten její sen padá. Jak je starší, je rozumnější a více si váží toho, co má. Nikoho si za tu dobu nestačila oblíbit, snad jen jednu vítězku ze Čtvrtého kraje, se kterou byla chvíli kamarádka, ale ta zesnula a tak to nedopadlo. A co se týče lepšího vztahu s mužem, tak to je jen Holbourn. Sice se za tu dobu seznámila s několika muži, ale nikdo ji neoslnil, pouze Lewis. Je to jediný člověk, na kterého nedá dopustit, i když je několikrát schopná mu sama ublížit. Po něm se na seznamu hned objevuje otec a její sestra. Cloveray jí zemřela v jeden osudný den, kdy Des udělala chybu. Kvůli tomu je od té doby věrná Kapitolu a snaží se udělat vše proto, aby neměl někdo její blízký problém. Vše to dělá tajně, takže nikdo vlastně nemůže tušit, že některé neodpustitelné věci dělá jen kvůli nejbližším lidem. Zabila pár lidí a vlastně si na to vůbec nestěžuje, protože si tím nahrazuje arénu. Za tu dobu už zjistila, že to není vždycky jen pohádka, ale stále se umí dost dobře přetvařovat a je stále tou mrchou, kterou byla a kterou je vždy. Pořád má tu svojí sadistickou psychopatii, takže neohrne nosem nad něčím zvráceným - umí s tím zajít do extrému. Taktéž se jí narodily dvě děti, respektive dvojčata, se kterými je vždycky "radost" pracovat. Děti nesnášela a stále je nesnáší, proto je pro ni hrozně složité mít něco takového doma. Nebylo to chtěné, prostě se to stalo, ale jsou to její děti, takže na ně nedopustí a udělala by pro ně první poslední.


× Archer Francis Jr. - Debil, takto ho může popsat jedním slovem. Nemá ho z nějakého důvodu moc ráda a někdy zas... bohužel jo. Občas je jí úplně jedno, že tato osoba existuje. Však je to 7. kraj, proč by měla něco takového mít ráda, a vůbec, proč takové ošklivé zvířátko z lesů. Nemá ráda způsob, kterým vyhrál, tudíž si nemůže zvyknout na ten fakt, že vůbec vítězem je, a proto k němu nechová ani žádný respekt, protože taky proč by měla. Je starší, lepší, krásnější a ovšem dokonalejší. Je to prostě podivný debilní podivín, se kterým občas hodí slovo a dělá mu mámu.

× Bradley Nogard - Její oblíbená stylistka. Nikdy se spolu moc nebavily, kdyby se začaly spolu více bavit, možná by si spolu i rozuměly, jenže ona má sama dost práce s výtvory a Des zase se svými problémy. Vždycky o ní smýšlela v dobrém a líbilo se jí vždy všechno, co pro ni kdy navrhla - trefila se vždy do jejího vkusu. Nemá proti ní vůbec nic, jelikož je od ostatní Kapitolanů dost rozdílná a to se jí líbí.

× Brysen Angela Roycaster - doplň...

× Chace Styron - Vždycky jí dost přitahoval, když býval s Cloveray, ale nijak víc se k němu neměla. Jelikož ví, jaký je člověk a určitě by s ním nemohla nikdy vydržet. Avšak, líbí se jí to, jak jí věnuje pozornost, takže ho ani neodmítá. Většinou ho jen provokuje, ale na jejího blonďáčka, tenhle chlap prostě nemá, i když se jí častokrát líbil víc jak Lewis.

× Cloveray Mason - Byla to její sestra, takže se bohužel znali. Chovali k sobě normální sesterskou lásku/nenávist, většinou ji neměla moc ráda. Moc se s touto osobou nescházela a ani s ní pravidelně nekomunikovala. To jen, když byly doma nějaké nutné rodinné sešlosti, to přežila. Dá se ale říct, že jejich vztah byl lepší, než to bývalo před její Sklizni. Ano, je to vše v minulé čase, protože její sestra zemřela. Bylo to její vinou, ale nikdo to neví. Proto se vždycky snaží o ní mluvit hezky. Také si uchovává nejlepší okamžiky s ní v paměti.

× Dylan Frenandéz - Poprvé se setkali ve vlaku, kde na ni chtěl tento vítěz zaujmout tím, že hodil jednu avoxku z vlaku. Nijak úžasné to podle ní nebylo, ale budiž. Nikdy jí nepřišel atraktivní, protože už jak ho Cellence v jeho vtipné aréně vykastrovala, tak v něm už neviděla chlapa ale srandu. Nicméně ji neobtěžoval, takže jí nevadila jeho společnost a občas si z něj dělala otroka, pokud tam zrovna nebyl Logan Dust. Bohužel zesnul v mladém věku, a proto už nemůže využívat jeho služeb.

× Lewis Holbourn - Toto je její kalhotový parťák. Tak začal jejich vztah. Znali se sice už před arénou, ale ona z něho měla takové kvítko, že ani nevěřila tomu že někdo takový dokázal vyhrát Hladové hry. Stalo se a osud je spojil. Nejprve teda jen jako kamarády, ale vždy byla dost žárlivá, když se kolem něj motala nějaká blbka. Holčiny pak nějak odkopla a Lewise profackovala, takže se to vyřešilo. Nakonec se zjistilo, že k němu chová až nenormálně velkou náklonnost, ale trvalo dlouho než se úplně přiznala. Teď s ním má děti a je to pěkný vopruz. A i když to vypadá, že ho občas chce zabít, tak ho neskonale miluje, ale jejich vztah je neustále takový divný a takhle to pravděpodobně zůstane už napořád.

× Lily Ellingson - Tato slečna byla něco jako její nejlepší kamarádka. Sice k ní chovala jistou zášť, protože to byla holka a byla ze Čtvrtého kraje, ale i tak byla něčím super a dokázala se s ní bavit. Byla v podstatě jediná mezi vítězky, se kterou se dalo bavit, a tak si udržovala její společnost. Jejich vztah nebyl nikdy tak deep, spíše něco jako frenemy, ale i tak jí poznamenala její smrt, protože přišla o svojí jedinou kámošku.

× Richard Mason - Tento chlap je pro ni něco jako noční můra. Ano, hrozně k němu vzhlíží a má ho ráda, protože je to její otec. Jenže její dětství a jeho přísný režim ji dost poznamenalo, takže z něj vždycky měla strach. Jak už je starší, tak se o něj spíše bojí. Udělá pro něj cokoliv. Kvůli němu přece přežila Hladové hry a dosáhla tak všeho, co si od života slibovala. Neví se, jaká by to byla osoba, kdyby neutrpěla takový hrozivý trénink, ale je mu dost podobná, takže to už bude v genech.

× Shelia Holbourn - Matka Lewise, je jasné, že na ni bude milá a bude ji mít ráda. Ke všemu chová respekt ke všem starším vítězům, takže si jen tak na nikoho nedovolí. Byla chvíle, kdy chtěla, aby se Shelia dala dohromady s jejím otcem. Jenže po tom, co zjistila, že jejího syna miluje, tak to nebylo úplně nejlepší nápad. Jednoho osudného dne byla zastřelená jedním mírotvorcem, jenže nebyla ještě tak úplně mrtvá. Ona sice měla za úkol ji odstranit, jenže to nemohla, vždyť je to matka Lewise. Tudíž jí pomohla k útěku a zabila namísto ní někoho jiného. Předtím, než prezidentka Virtue oznámila, že budou Hry s vítězi, tak jí tuto tajnost prozradila dřív Shelia.

× Theodor Finnigan - Je to nejzvláštnější vztah, který kdy utvořila. Měla trochu horší dny, a tak pro ni byl a nadále zůstává její kotvou. Nedá se říct, že si s ním rozumí. Je to taková ryba a je pro ni až moc divný, ale i tak se zdá být celkem fajn. Pravděpodobně by s ním nikdy neprohodila slovo, kdyby nebyla tak na dně z Holbourna, ale stalo se a nestydí se ani za to, že si ho udržuje v blízkosti.

Monday, July 15, 2013

Karalynn Ringrose

[ karalyn ringrous ]

 

    

Player: Tonie

FC: Genevieve Hannelius

Mentor: Ezekiel Arthur Pott

Victory year: 107th Annual Hunger Games



Age: 25 deceased - anorexie





[ before the Hunger Games ] Díky bratrům, kteří jí dělali ze života peklo se naučila výborně lézt po stromech a dělat pasti z různých volně přístupných předmětů. Je strašně drobounká a tak se pohybuje velmi potichu. Má výbornou paměť a pamatuje si všechno, co jí kdy otec říkal o Hrách, jak se má správně zachovat, když jí do nich vyberou a jak přežít. Jelikož je z 8. kraje tak výborně pracuje s jehlou a malým nožíkem, který nosí u sebe. Její otec jí ho dal k narozeninám, které měla nedávno a teď je součástí jejího já. Jako malá si kreslila pro sebe kostýmy, které si pak šila a umí pracovat s barvami.

[ the days after ] Karalynn po hrách byla převážně s rodinou, které dala část své výhry. Nijak moc své schopnosti tedy nerozvíjela. Tak tedy neumí nic moc nového. Jediné, co by možná stálo za zmínku je její paměť a všechno ohledně vzpomínek. Dokázala by vám říct jakýkoliv moment z Her do detailů. Pak její schopnosti lezení, které využívala při šplhání ve finále si taky pokusila potrénovat na zahradě svého domu. Taky samozřejmě umí velice slušně zacházet s naběračkou. No a nakonec nožík. To je její specialita. Doma si koupila nový a má ho vystavený v obýváku svého malého a útulného domečku.


[ before the Hunger Games ] Neumí zacházet s žádnou sečnou zbraní kromě svého nožíku. Nikdy by nikomu nedokázala ublížit, jelikož nechce být jako její bratři, kteří jsou po kraji známí svým šikanováním a mlácením dětí. Dokáže rychle začít věřit neznámému člověku a to se jí vždy vymstí. Není rychlá v běhu a taky neumí moc dobře plavat. Nikdy to nezkusila a ani nechce. Viděla totiž souseda co se utopil v jezírku a tak se bojí i k vodě přiblížit.

[ the days after ] Je v podstatě pořád stejná, až na to, že se její důvěra k ostatním vrací. Ještě pár dní před hrami, by nikomu nevěřila, ale teď když je po všem se to prostě zase vrátilo zpátky k normálu. Takže už zase klopýtá mezi tím komu věřit a komu ne. Samozřejmě její veliká slabina je plavání, což do dnes (ani po hrách) neumí. S tímhle se ani nijak moc nezměnila. Taky samozřejmě objevila svoji novou slabinu a to svoji rodinu. Po hrách se díky nim dostala do pár problémů, ale nechali to všichni v podstatě být, protože je to vítězka. Její bratři jí zase začali dost otravovat a stále to té malé chudince leze na nervy.


[ before the Hunger Games ] Karalynn je z úplné rodiny. Má dva bráchy a měla i sestru, která zemřela. Její matka byla ze smrti její sestry tak strašně zdrcená, že se uzavřela do sebe a o rodinu se musel starat otec. Mezitím, co pracoval v továrně a její matka se toulala bůh ví kde po městě, se o ní její bratři měli starat, jenže místo toho jí pouze provokovali a dobírali si ji za její výšku a věk. Kara je za to začala nesnášet a naučila se kvůli nim spoustu nových věcí, jak by jim mohla všechno to co jí dělali oplatit. Nové poznatky, které díky nim získala, pořád vyvíjela a osvojovala si další. Teď už se jí její vlastní bratři i začali trochu bát a už se k ní ani moc nepřibližují. Teď už má v rodině pouze jednoho člověka, se kterým si může popovídat, a to svého otce.

[ the days after ] Nikdo neví, proč se Kara chovala v aréně tak zvláštně. Proč se v podstatě usmívala pořád dokola a hrála si na malou chudinku. Ještě před tím než šla do Her se párkrát náhodně setkala s jistým chlapcem. Ten se jí jednou snažil uškrtit a po druhé dokonce znásilnit. Samozřejmě podle všeho, to mělo být z jeho pohledu něco jako sranda nebo ponaučení. Ona to však tak nebrala. Když uviděla svoji nejlepší kamarádku líbat se s tím zákeřným klukem, cítila se zraněná a tak si řekla, že ať kdokoliv chce nebo ne, pomstí se každému, kdo se jí vplete do cesty. I kdyby jí za to měli zlynčovat. A tak se v tomhle stavu dostala do Her. Nijak jí to nevadilo. Pak ale Hry vyhrála a jako by se v ní něco zlomilo. Možná to, že nikdy nevíte kdy, kdo umře a nebo kdy, kdo něco provede. Rozhodla se tedy obou odpustit a nechat je žít si svůj sen a být spolu. Jakmile se dostala domů, tak nečekala ani minutu a vydala se za svoji rodinou. Uvědomila si taky totiž, že její rodina je vlastně to, co jí možná popohánělo k tomu, aby vyhrála nebo aby pomstila sestru. Teď už však jen pochoduje mezi svým domem nebo svým rodným domem a nijak ji tenhle život vítěze nevadí.

Sunday, July 14, 2013

1st Pentagames - Rozhovory II



1st Pentagames - Rozhovory I


Stephanie Borman

[ stefaný bor-rmen ]

 

    

Player: Maddie

FC: Berit Birkeland

Victory year: 108th Annual Hunger Games

Hobby: Skateboarding

Contact: maddiepond@email.cz

Age: 44 deceased - soukromá poprava

Token: Mini rubiková kostka



level [ 0 ] • credits [ 0 ] • gems [ 0 ]

Interview | ID Card ]


[ before the Hunger Games ] I když nepochází z nějakého zajímavého kraje nebo není profík, zvládla by se celkem dobře ubránit. Především tím, že je malého vzrůstu, takže by se dokázala velmi snadno schovat. Kdyby k tomu ale došlo, rozhodně by neopovrhla vrhacími noži. Připadá jí, že je to nádherný nástroj. Mnohokrát sledovala, jak se s touhle zbraní zachází, ale nikdy se jí do ruky nedostala. Nedávali jí do ruky totiž víc věcí, protože moc neoplývá šikovností. Rozbila už mnoho drahých porcelánových váz a shodila několik obrazů. Má totiž velmi nešikovné ruce. Zato ale byla obdařena úžasným sluchem, někdy dokonce slyší šeptat trávu. Ani nemá problém s očima. Ale její nejúžasnější věcí je skvělá paměť. Pamatuje si slovo od slova, co kdo povídal, co kdo dělal, co kdo nosil. Neovládá tedy žádné zbraně, ale dost se jí líbí práce s jedy a všemi možnými bylinkami a jedovatými neřády. Také se vyzná v energii, ví, jak funguje slunce, a malinko rozumí i elektronice. A ráda běhá, rychle a vydrží někdy až děsivě dlouho. Dobře se jí při běhu přemýšlí. Už od narození je ještě ke všemu obdařena zvláštní schopností, je to vrozená empatička. Dokáže vycítit pocity člověka, jaký je, jako nějaké zvíře. Když se na sebe dívá a porovnává se s ostatními, vždy se zděsí. Připadá si jako nějaké zlé strašidlo. Všichni ti lidé, s obrovskou nenávidí v srdci, má z nich strach. Dokáže tedy poznat zlého člověka, dokáže si vybírat mezi lidmi. Děsí se sama sebe, že ví, jak lidé přemýšlí, a že to používá.

[ the days after ] Když zašla do výcvikového centra, vlastně tam toho tak moc ani nestihla, spíše se jenom podívala na svoje milované vrhací nože, dokonce se i několikrát trefila do terče a v házení se ten den dost naučila. Ze zbraní můžeme ještě podotknout mačetu, která se stala její nejlepší kamarádkou v aréně, ale ono není nic těžkého nějakým nožem bodat do člověka. Hry hodně rozšířily její představivost, jakmile uvidí nějakou zajímavou věc, celkem rychle ji napadne, jak ji použít, aby vás co nejvíce zranila. Tyhle myšlenky se ale snaží potlačovat a vůbec si nepřipouští, že jsou její. Aby to však přeci jenom nějak vypadalo, že je na své vítězství hrdá, začala si více rozumět s elektronikou a se všemi těmi drátky. Nesmírně ji baví nechávat něco shořet a takhle strašně ráda ničí věci. Když se potřebuje znovu hýbat, vyjede si po kraji na skateboardu, který jí velmi pomohl v aréně, ale na něm se má ještě stále co učit. Nakonec začala skládat puzzlíky, nemusí při tom vzpomínat, cvičí si svou šikovnost a také paměť a navíc se nad nimi může na několik dlouhých hodin zabavit.


[ before the Hunger Games ] Nikdy v ruce nedržela žádnou zbraň, takže když na to přijde, neví, jak se používají. Velmi se snaží něco pochytit z obrázků, ale neví, jak by si vedla s něčím takovým v ruce. Při plném vědomí nedokáže nikomu ublížit, je jí všech líto. Nedokáže se dívat na utrpení ostatních, všechno to strašně prožívá. Co se týče nějaké fyzické připravenosti, neumí ani plavat a není moc silná. Je nešikovná, všechno kolem sebe rozbije, ale dokáže se pohybovat celkem tiše. Má trošku strach z výšek, ale vždy si to uvědomí pozdě, až když někam vyleze. V tom případě ztuhne a nikdy s ní už nikdy nepohne, dokud se sama nerozhodne. Když je v záchvatu, je doslova neovladatelná, ani sama nemá nad sebou kontrolu. Stává se z ní jiný člověk. Také si sama sebe dostatečně neváží, připadá si jako parazit živící se pocity ostatních. Je si vědoma, jaké v ní žije monstrum, a chce ostatní před sebou ochránit. Udělá pro ostatní, zvláště pro ty, které si oblíbí, cokoli, takže si dokáže ublížit i sama. Kdyby se dostala do arény, byl by to pro ni konec.

[ the days after ] Největší slabinou pro ni nyní je absolutní nevědomost o nebezpečí. Z toho jejího "trošku mimo" je teď najednou "hodně mimo", takže se nevěnuje žádnému cvičení se zbraněmi, se kterými by mohla někomu doopravdy ublížit. V aréně jí to jednou stačilo. S překonáváním všeho, z čeho má strach, nijak nepokračuje, ani nezačala, spíše se teď bojí ještě více věcí. Výšky, lidé, krysy a samozřejmě všichni zlí splátci ve snech. Stále neumí plavat, kdyby měla vlézt do vody, nikdy by ji tam přes její odpor nedostal, ale vodu samotnou má ráda. Při Hrách sice nepřišla o žádnou končetinu, ale ještě chvíli potrvá, než se jí vrátí cit do špiček prstů, takže zatím necítí téměř nic, tudíž je schopna se jakkoli zranit sama. Přestala se vídat s lidmi, aby v nich neviděla něco strašného. Také moc neřeší, co se o ní povídá, takže je schopna si jediným slovem zkazit svoji reputaci. Od té doby, co vylezla z arény, se jí drží mnoho psychických nemocí. To je dost velký problém, protože není schopná normálně fungovat, pokud do ni někdo nenacpe hromadu léků a antidepresiv. To, že má deprese z toho, kolik lidí umřelo a že někoho také zabila, to je celkem i normální u citlivějších vítězů. Přidala se k tomu úzkost a schizofrenie. Pořád kolem sebe vidí různé lidi, kteří na ní mluví a jsou nepříjemní. A hlavně si neuvědomuje, že neexistují. Teda hodně doktorů to s ní probíralo, takže to ví, ale nechce tomu věřit. Je to už nějaký pátek, co vylezla z arény. Za tu dobu se stala dost závislou na prášcích, bez nich se zase dostává do různých stavů a také může chytit pořádný absťák.


[ before the Hunger Games ] Steph pochází z Pátého kraje, z té bohatší části. Vždy měla všeho dostatek, nikdy netrpěla hlady, nikdy nepoznala nedostatek, nikdy si nemusela brát oblázky. Její rodina je jedna z nejbohatších v kraji, avšak ne natolik vlivných, aby se o ně někdo zajímal. Má staršího bratra, který už je odrostlý slosování, a mladší sestru, kterou to bude ještě čekat. Moc se o svou rodinu nezajímá, všechno je jí ukradené, protože má pro svou schopnost strach být občas s cizími lidmi, ale nade vše miluje svou mladší sestřičku, Ashley. Vidí v ní samu sebe, ještě nezkaženou tímhle strašlivým světem, takže se jí snaží před vším chránit. Jinak je však Steph černou ovcí rodiny. V hlavě se jí to malinko pomátlo, už je to nějaký pátek. Moc nemluví, pokud se však nerozpovídá po nějakém citovém vypětí. Všechno strašně prožívá, je velmi snadné se jí dostat do srdce. Hodně přemýšlí, i když svoje myšlenky neposlouchá, pohybuje se jako stádové zvíře. Byla tak vychována, je poslušná a uctivá. Avšak když má svou chvilku, je až hysterická, pláče, křičí, kope kolem sebe. Vlastně tohle všechno začalo, když její nejlepší kamarádka z dětství zemřela v aréně. Steph má dodnes strašlivé bolesti hlavy, pláče pro své přátele a špatně se vyrovnává s jakýmkoli citovým vypětím. Nikdy se však nestala zlou, ve svém normálním stavu a při smyslech by nikdy nikomu neublížila. Ochraňuje všechny kolem sebe, i na úkor svého pohodlí. I když je bohatá, nezapomíná na ty chudší části kraje, dokonce někdy chodí pomáhat na brigády. Lidé už si zvykli nespojovat si ji s její rodinou. Avšak ani její rodina ji nezavrhla. Tichými pohledy si v její přítomnosti říkají vše, co by neměli. Je velmi nepravděpodobné, že by se dostala do Her a takovýmto malým počtem zápisových lístků, takže se nijak speciálně nepřipravuje. Chodí do přírody, to ano, ale většinou hledat skřítky a duše stromů. Věří na všechno, co jí ostatní poví, ale nevětří všemu, co se k ní dostane. Má mnoho přátel, o které se bojí. Miluje lidi, nějakou zábavu, ještě ke všemu naprosto malé děti, protože ty nejsou ještě tak zlé jako tenhle svět, ještě nejsou zkažené. Ráda všem pomáhá, ale nikdy na nikoho nedá dopustit, ani na sebe, na svou rodinu nebo na svůj kraj.

[ the days after ] A potom se jako zázrakem stalo, že se Steph z arény vrátila. Ona sama to rozhodně nečekala, i když zemřít se jí nechtělo. Především pro své přátele. Ještě před dávnými časy se velmi dobře seznámila s malou a roztomilou Karou z osmičky, z čehož vyplývá, že byla tak trochu rebelka, když chodila za plot a seznamovala se s ostatními lidmi. Ale Kara byla vybrána ročník před Steph a když vyhrála a rok na to tuhle holku z pětky vybrali také, bylo jí jasné, že umřít nesmí. A také to nějak zvládla. Celý pobyt v aréně i v Kapitolu si však velmi užívala. Stále miluje všechny lidi, ráda si popovídala s lidmi z jiných částí Panemu. Když přišlo na umírání a zabíjení, až do posledního okamžiku se od toho všeho držela dál. Jenom se svými spojenci přežívala a vozila se v popelnicích. Až poslední den, kdy měla všeho dost, dokázala mačetou probodnout i svého krajana. Ještě při vítězném rozhovoru se chovala a vypadala jako naprosto spokojená plátkyně, která prostě přežila. Zlom nastal až po příjezdu do kraje, když se odstěhovala od rodiny a sama se zabydlela ve Vesnici vítězů. Všeho jí začalo být líto. To, že spoustu tak skvělých lidí umřelo, aby ona sama mohla žít. Všichni tak narychlo seznámení jí začali chybět. Byla moc sama, takže si začala vymýšlet obrazy lidí z arény, občas si s nimi povídá a žije si, jako by s ní stále byli. Neuvědomuje si ani si nechce uvědomovat, že skutečnost je značně jiná. Ztrácí se mezi těmito dvěma světy, je teď značně rozhozená, klidně celé hodiny dokáže jenom sedět a zírat do prázdna s mrtvým úsměvem na tváři. Nemá u sebe nikoho, kdo by ji zase hodil zpět do reality. Na rozdíl od těchto chvilek dokáže být znovu pěkná hysterka, když se bojí o někoho sobě blízkého nebo když se ve svých představách vrací zpátky do arény. A když má náladu na něco mezi tím, přeci jenom je u ní nějaká změna viditelná. Přestala celkem myslet na ostatní lidi, na svůj kraj, víceméně se jim začíná vyhýbat, nebo se s nimi nezastaví a nepopovídá si. Nestojí o ně, nestojí o jejich péči ani o jejich pomoc. Ani nestojí o cizí názor. Přestala si lidí vážit, protože teď, když už si připustí, jací jsou to sviňáci a jak se jako další velký sviňák vrátila z Her a dokáže to u každého poznat, jí jsou všichni nesmírně ukradení. Nicméně většinu svého života teď už bude jenom zalezlá za skleněnou stěnou a bude jenom přemýšlet a držet tiše palce svému kraji. To jí ovšem vydrželo jenom do doby, než se stalo přesně to, co jediné nechtěla. Ashley, její nejmilovanější člověk na světě byla vybrána. A zrovna tenhle ročník Her neměl žádného vítěze. Steph to na několik let doslova zabilo. Nemluvila, nevycházela ze svého domu a prostě ani neexistovala. Vydrželo jí to dlouho, než přestala litovat sama sebe. Protože takhle ničeho nedosáhne. Takhle nezachrání svojí sestru – to, že už je dávno po smrti, je maličkost. Její nová teorie jí říká, aby se začala chovat jako ona. Takhle to pro Steph funguje. Co by dala za to, aby její sestra žila a ona zemřela místo ní. I do té arény by vlezla. Takže bude lepší, když se na Steph zapomene, protože ta je teď mnohem energičtější, kdy se snaží vychovat nové vítěze pro svůj kraj, dělá pro ně první poslední, šťastná, protože si konečně začala vážit lidí, co kolem sebe má, svého vztahu s Theodorem, rozhodná a snad i trochu bláznivá, aby zaplnila to prázdné místo po Ashley.


× Theodor Finnigan - Theo je kluk, kterého miluje. Celým svým srdcem. On je ten, o kterém ví, že je jediná skutečná věc v jejím životě, i když má nejrůznější halucinace, tak ví, že Theo pořád existuje a že je schopný se o ni postarat. V jeho společnosti se nebojí a cítí se v klidu. Nějak tak ví, že jí její city opětuje. Škoda, že se vidí jenom občas, protože nejsou spolu v kraji, ale jinak je celý svět jejich. Spolu jsou kouzelní, protože jak jsou oba dva naprosto mimo společnost, tak jsou nejdřív rádi jeden za druhého, že vůbec někoho mají.

other worlds

stranger2s.jpg https://lh3.googleusercontent.com/Pw0zB0hurIqLYe3Dbii8mgZ8-m5myKuUtsQ2qtwficdo5n9uKQvLA3mzvOkjh7iL3CUXJzXut2adFoTqKA=w200-h92