Wednesday, May 01, 2013

102nd Annual HG - Volcanic Wasteland

Jestli chcete pro někoho sázet, tak pište do komentáře pod svým jménem ve hře. Body se vám načtou podle toho, jaký měl výsledky ze všech akcí a také podle počtu hlasovacích. Nejvíce můžete dostat 10 bodů.

SPLÁTCI Přehlídka Soukromé vystoupení Rozhovor Celkem PROTIVNÍK
1. Madeleine Davidson 8 9 9/8 0 Nešťastná náhoda
1. Jess Terebith 8 8 7/0 0 Rozleptán kyselou déští
2. Anna Victoria Parker 0 0 0/0 0 Chantelle Raymond
2. Asterios Sargue
0
0 0/0 0 Chantelle Raymond
3. Isabelle Caedes 0 7 5/8 0 Pád do lávy
3. Rory Arthur Williams 0 0 0/0 0 Loras Stark
4. Arianne Simmons 0 0 0/0 0 Kelly Montiero
4. Loras Stark 0 6 1/7 0 Sebevražda
5. Kelly Montiero 6 0 0/0 0 Totální vyčerpání
6. Chantelle Raymond 10 0 7/8 0 + 5 Vítěz
7. Jessie Ina Faraday 9 0 9/8 0 Chantelle Raymond
7. Dyson Woodrow 0 9 7/9 0 Rozdrcen šutry
8. Stela Delivore 0 0 0/0 0 Isabelle Caedes
9. Lizzie Jane Wood 0 4 0/9 0 Jessie Ina Faraday
9. Erwan Collins 0 0 0/0 0 Isabelle Caedes
10. Brook Evangerová 10 0 0/7 0 Isabelle Caedes
11. Clare VanDame 0 0 0/0 0 Madeleine Davidson
11. Dave Treel 0 0 0/0 0 Jessie Ina Faraday
12. Cassandra DiSaphéis 6 7 0/8 0 Pád do lávy
12. Mike Brody 0 0 0/0 0 Jessie Ina Faraday

1. den - 1 mrtvý (Clare VanDame)
2. den - 4 mrtví (Dave Treel, Mike Brody, Erwan Collins, Stela Delivore)
3. den - 2 mrtví (Arianne Simmons, Asterios Sargue)
4. den - 5 mrtvých (Anna Victoria Parker, Rory Arthur Williams, Cassandra DiSaphéis, Dyson Woodrow, Brook Evangerová)
5. den - 1 mrtvý (Kelly Montiero)
6. den - Nikdo
7. den - Nikdo
8. den - 2 mrtví (Madeleine Davidson, Jess Terebith)
9. den - 2 mrtví (Isabelle Caedes, Lizzie Jane Wood)
10. den - 1 mrtvý (Loras Stark)
11. den - 1 mrtvý (Isabelle Ina Faraday)

Vytvořeno: Devlin Antoinne

KOSTÝM DO ARÉNY (návrh od: Cadence Lexie Joslyn)

Wednesday, April 03, 2013

Rozhovor s Jasonem

*Vejde na pódium a usměje se do publika, které už netrpělivě očekává začátek rozhovoru.* Zdravím vás, doufám, že se těšíte na letošního vítěze, který právě přichází. Jason Seatton ze Čtvrtého kraje, vítěz 101. ročníku Hladových Her *Řekne dost hlasitě a ukáže směrem odkud má Jason přijít.*
*Vejde na pódium a usměje se do publika, které už netrpělivě očekává začátek rozhovoru.* Zdravím vás, doufám, že se těšíte na letošního vítěze, který právě přichází. Jason Seatton ze Čtvrtého kraje, vítěz 101. ročníku Hladových Her *Řekne dost hlasitě a ukáže směrem odkud má Jason přijít.*

*Koukne na Jasona, pak se posadí na křeslo určené jemu a zadívá se na něj.* No, myslím, že začneme stejně jako vždycky. Jak se momentálně cítíš jako vítěz? *Zeptá se a pozvedne trochu obočí. Je mu i celkem jasné, že tohle pro něj asi není moc příjemné.*
*Upře pohled na Lea a chvíli se na něj jen tak kouká.* Moc dobře ne. *Vydá ze sebe chraplavým hlasem, je vidět, že mu dělá problém mluvit.* Žiju, to stačí. *Dodá ještě s pokrčením ramen. Jeho přípravný tým se snažil dát jeho vzhled nějak do kupy, ale moc se jim to nepovedlo. Vypadá unaveně, ztrhaně a kruhy pod očima tomu moc nedodávají.*

Nebudu říkat, že to chápu, protože to bych rozhodně lhal *Odvětí a pousměje se. I když možná to částečně chápe, ale nezažil si to co on.* Takže, vrátíme se do arény. Vlastně ještě před ní. Chtěl si vyhrát už tehdy? *Zeptá se a sleduje ho. Tenhle rozhovor pro něj nejspíše není zrovna teď to pravé, ale bohužel.*
*Poslouchá jeho slova a párkrát přikývne. Potom sklopí pohled k zemi a zakroutí hlavou.* Já nevím. Chtěl ale i nechtěl. Vlastně vůbec nevím, co jsem tenkrát chtěl. Než jsem potkal..*Trochu se otřese, asi nedokáže vyslovit její jméno aniž by mu vrhli slzy do očí.* ..Veronicu, tak jsem chtěl vyhrát, ale po tom, co jsem jí poznal blíž, tak jsem chtěl nechat vyhrát jí. V aréně se to ale všechno změnilo. Posledních pár dní jsem cítil, že moje hlava není v pořádku, ale nedokázal jsem nic dělat..*Odpoví a spolkne slzy.*

*Chápavě přikývne a podívá se do publika, které je zticha a ani nedutá, pak se vrátí pohledem zpět k Jasonovi.* Dobrá, když se tě zeptám na Veronicu, jaký jsi k ní měl vztah? Viděl jsme závěr Her a všiml jsme si, že ti něco říkala, bohužel to nebylo slyšet. Jaká byla její poslední slova? *Zeptá se a trochu pozvedne obočí.*
*/A už je to tady...asi jim bude hodně vadit, když sebou fláknu uprostřed rozhovoru, co?/ Zeptá se sám sebe trpce a zakroutí hlavou.* Vztah? Měl jsem jí rád, ale nedokážu říct, jestli jsem jí miloval. Znali jsme se pár dní..Poslední slova? *Znovu po Leovi zopakuje otázku a chlupy na zátylku se mu zježí. Bože jak moc on o tom nechce mluvit..ale musí.* Chtěla, abych se postaral o jejího malého brášku. *Odpoví stěží a víc jim neřekne, víc toho vědět nemusí.*

No, vypadá to, že tohle téma se ti nelíbí *Odvětí. Nechce ho tím trápit, takže se raději rozhodne pro jinou otázku.* Byl jsi ve spojenectví s Veronicou, Brutem a Codym, že? Proč sis vybral právě je? Ale nakonec jste se od nich s Veronicou oddělili? *Zeptá se. Tohle ho celkem zaujalo.*
Díky. *Poděkuje mu upřímně a konečně zvedne hlavu. Chvíli přemýšlí, co odpovědět.* Jeden den po sklizni jsem byl mimo a Veronica byla aktivní. Aniž by mě znala, tak dohodla spojenectví s klukama. Byli celkem fajn a tak jsem to přijal. *Pokrčí rameny.* Ano, oddělili jsme se od nich. Brut se nám nezdál jako férový hráč a nevěděli jsme, jak by se Cody zachoval, kdyby nás Brut napadl. Šli jsme pro vodu a potom už jsme se k ni nevrátili, bylo nám jasné, že by nás přemohli. *Odpoví prostě, v jeho obličeji už se nezračí taková bolest jako předtím.*

Nemáš vůbec zač. Částečně chápu jak se cítíš *Usměje se a opře se do křesla.* Myslím, že arénu už necháme arénou. Tohle bylo naposledy, co jsi v ní byl. *Ujistí ho a usměje se.* Přesuneme se teď spíš dopředu. Co budeš dělat, až se vrátíš domů do čtvrtého kraje? Tedy kromě toho, že se nejspíše postaráš o brášku Veronicy? Už víš na co se zaměříš? *Zeptá se a sleduje ho.*
*/Naposledy? No v to pevně doufám.../ Pomyslí si a na jeho tváři se objeví menší úšklebek. Divá se na něj a pozorně ho poslouchá.* Nejdřív se přivítám se svojí rodinou a hned potom půjdu navštívit rodinu Veronicy. A potom? Asi se zaměřím na výcvik obou dětí. Mojí sestry a jejího bratra. Vezmu jejich výcvik do svých rukou a připravím je na arénu, kdyby je náhodou vylosovali ať jsou připravení. Jiné plány prozatím nemám. *Odvětí a trochu pokrčí rameny.*

To je dobrý plán, řekl bych. *Usměje se a přikývne.* Myslím, že už tě přestanu trápit a nechám tě jít. *Usměje se a stoupne si. Kývne na Jasona, aby si taky stoupnul, pak zvedne jednu jeho ruku.* Dámy a pánové, vítěz Hladových Her, Jason Seatton *Řekne, pak se koukne na Jasona.* Časem se to možná zlepší *Zašeptá a pousměje se. Doufá, že mu dojde, že myslel to s Veronicou, pak ho nechá jít.*
Díky. *Poděkuje mu upřímně a postaví se vedle něj, načež si nechá zvednout ruku. Vyslechne si šeptaná slova a přikývne.* Ještě jednou děkuju. *Řekne znovu a zmůže se na poklonu, potom se otočí a rychlým krokem vyjde pryč z pódia. Je rád, že už to má za sebou.*

Friday, March 29, 2013

Chantelle Raymond

[ šontel rejmnd ]

 

    

Player: Morgan

FC: Amanda Bynes

Mentor: Rowan Grier Willdone-Mallder

Victory year: 102nd Annual Hunger Games



Age: 25 deceased - drogy





[ before the Hunger Games ] Má zkušenosti s vrháním nožů i s lukostřelbou. Díky otci, který jednou Hladové hry vyhrál, si rozumí i s kopím a oštěpem. V bylinkách a plodech se velmi dobře vyzná. Ovšem dělá jí problém mačeta anebo meč.

[ the days after ] Hry ji toho moc nenaučily. Každopádně je to pořád lepší než nic. K jejím přednostem se nyní řadí i běh na delší i kratší tratě. Má i docela dobrou výdrž. Díky své aréně se naučila lépe snášet vyšší teploty, i když jí to asi bude k ničemu. Ale zase se aspoň nezpotí tolik jako třeba ostatní v jejím okolí. V aréně přežila prakticky jen s foukačkou s jedovatými šipkami, tudíž s touto zbraní umí velmi dobře nakládat. Dále se zlepšila v boji s katanou, což si protiřečí s tím, že nikdy neuměla ovládat meče, mačety a tak. Nikdy se jí to nedostalo do ruky. Katanu má ale docela ráda. Není to tak těžké. Naučila se i docela plavat.


[ before the Hunger Games ] Slabin měla vždycky hodně a nijak to neskrývala. Přeci jen, každý je má, tak jaképak s tím cavyky, no ne? Má nulové orientační smysly. Naše drahá Chantelle se dokáže ztratit všude, pokud to zrovna není nějaká pustina, kde prakticky nic není. Obrovskou slabinou je taky její rodina. Vždycky měla ke svým příbuzným dost blízko a hodně prožívá špatné události, které se jim přihodily. Neumí moc šplhat po stromech. Sečné zbraně jsou pro ni tabu. Krom katany a nožů. S těmi se ohánět umí.

[ the days after ] Tak, jak se to děje snad u každého vítěze, hodně zlenivěla. Chuť něco dělat ji přejde hned poté, co dosedne na křeslo ve vlaku se splátci a objedná si pomerančový džus a tác s krevetami. Snaží se s tím něco dělat, ale ta slast z toho všeho luxusu a z toho, co se jí nabízí, je až moc příjemná na to, aby se jí vzdala. Čím déle je vítězem, tím víc začala být lhostejná vůči splátcům a hrám. Hry jí přestaly vadit. Vnímá je jako něco naprosto normálního a běžného. Přesně jak Kapitol chce. Je pravda, že si občas přijde trošku zkažená, ale to k vítězství zkrátka patří. Často trpí nočními můrami.


[ before the Hunger Games ] Narodila se v 6. kraji jako první ze tří dětí. Jejich rodina na tom nebyla vůbec špatně, protože její otec Carl v minulosti vyhrál Hladové hry. Tajně ji učil nějaké základy přežití v aréně, ale profíkům z 1. či 2. kraje se nemůže rovnat. Její matka Darlene byla léčitelka a znala bylinky a jedlé i jedovaté plody. Matka tedy obohatila její vědomosti o velmi podstatnou věc. Chantelle má dvě mladší sestry, sedmiletá dvojčata Jasper a Faith. Chan je má strašně moc ráda. Kdyby byla vybrána do her, bojovala by do posledního dechu. Nejen kvůli otci, který doufá, že i ona se stane vítězkou her, ale i kvůli matce a sestrám.

[ the days after ] Chantelle vyhrála 102. ročník Hladových her. Nikdy své vítězství neočekávala, ale je nakonec ráda. Svého života si začala docela vážit, navzdory tomu ale začala využívat bohatství a slávy, kterou jí poskytlo vítězství. Ale přesně to taky má za vinu její nynější problémy. Potřebuje se často někomu vyzpovídat, občas propadá depresím a opíjí se. Alkoholička z ní ale zatím není. A snad taky nikdy nebude. Zas tak špatně na tom není, aby propadla alkoholu nebo jinému svinstvu. Moc často ji v šestém kraji nezahlédnete. Skoro pořád figuruje v Kapitolu, nejčastěji v nějaké kavárně či baru, kde popíjí kávu, kakao anebo svůj milovaný pomerančový džus. Anebo ten alkohol. Právě proto moc přátel nemá. Jenom mezi vítězi. Je to docela nepěkné, ale už se s tím prakticky srovnala. To je zkrátka úděl všech vítězů. Tedy až na jejího otce, který se mentorování a podobných akcí už nějaký pátek neúčastní. Někdy by chtěla jít v jeho stopách, na všechno se vykašlat, ať už si lidé myslí, co chtějí. Vnitřní hlas jí to ale zatím nepovoluje. Když už zrovna není v Kapitolu, vysedává doma schoulená u krbu s hrnkem citronového čaje a zírá do plamenů ohně. Tohle ji dokáže zabavit na hodně dlouho. Když k tomu přidáte i nějaký smysluplný román, který v Kapitolu najde ojediněle, je jí naprosto dokonale. Její denní program není moc obsáhlý, ale to jí zase nevadí. Chantelle je dokonalý příklad toho, že život vítěze není tak dokonalý, úžasný a bezproblémový, jak si všichni myslí. Často se nudí a ráda by konečně zažila i nějakou srandu. Proto by s velkou radostí uvítala nějakou kapitolskou akci. A když už ne v Kapitolu, tak aspoň v Šestém kraji. To se ale načeká.

Wednesday, March 27, 2013

other worlds

stranger2s.jpg https://lh3.googleusercontent.com/Pw0zB0hurIqLYe3Dbii8mgZ8-m5myKuUtsQ2qtwficdo5n9uKQvLA3mzvOkjh7iL3CUXJzXut2adFoTqKA=w200-h92