Monday, March 04, 2013

Hunger Games RPG

CO JSOU TO HUNGER GAMES?

Hunger Games je románová trilogie pro mládež, kterou napsala americká spisovatelka Suzanne Collins. Hunger Games (Hladové hry) jsou každoročně pořádanou reality show, v níž v přímém televizním přenosu na život a na smrt bojují náhodně losem vybraní – jeden chlapec a jedna dívka z každého z dvanácti krajů. Vítěz může být pouze jen jeden, proto jsou účastníci Hunger Games nuceni si navzájem usilovat o život. Vítěz je poté velmi štědře obdarován. Více...

PROČ JSOU HRY ZPĚT?

Však jak je psáno v ústavě Panemu v tzv. Ujednání o postihu za vlastizradu: „Jako pokání za vzpouru obětuje každý kraj chlapce a dívku ve věku od 12 do 18 let, kteří budou vybráni při veřejném losování. Tito Splátci budou poté převezeni do veřejné arény, kde budou bojovat na život a na smrt, dokud nezůstane jediný vítěz. Odteď budiž toto klání zváni jako Hladové Hry.

Ovšem po 75 letech se kraje pokusily zopakovat historii a počaly revoluci novou. Ta nicméně též skončila krachem. Vlády se po prezidentu Snowovi a posléze i prezidentce Almě Coin ujala dosavadní velitelka Paylor. I ta byla poté ze své funkce sesazena a její úřad převzala Vivian Virtue, která zemi rychle vrátila do stavu před Druhou revolucí. Vrátily se Hladové hry, načež nastal možná ještě tvrdší režim než za Snowa. Znovuobnovené Hry započaly 80. ročníkem. O ročnících 76.-79. se nehovoří, nikdy totiž neproběhly, ale tímto způsobem byla nastavena iluze, že se vlastně udály a nic se nezměnilo. Cokoli, co odkazovalo a bylo spojeno s minulostí, bylo zničeno nebo ztraceno. Lidé pozavíráni nebo popraveni. Hlavní tvář revoluce Katniss Everdeen a veškeré informace o ní nebo kontakty s ní byly pod trestem smrti zapovězeny, a pokud přesto kdokoli o ní něco věděl, byl buďto odstraněn nebo proměněn v avoxe, aby nemluvil. Díky tomu se na Katniss zanevřelo, a ta tak zemřela v naprostém zapomnění.

 NOVÁ ETAPA EON

Po dalších bezmála 60 letech prodělal Panem další revoluci, která dosavadní pořádky naprosto zbořila a převrátila mnoha lidem životy doslova o 360 stupňů. Nezůstalo kraje, jenž by nebyl po revoluci zpustošený nebo v podstatě úplně zničený. Devastace se však vyhnula hlavně krajům s profesionály, výjimku tvoří; i když jen částečně, Čtvrtý kraj. Souběžně s touto změnou probíhala a stále probíhá zemí i revoluce technologická, když se začaly mezi lidmi objevovat nové výdobytky chytrých hlav, jako jsou roboti, androidi či jiné druhy inteligentní techniky. Za velkou změnu lze považovat i naprosté zrušení zákazu pohybu. Nyní smí každý cestovat kamkoli a kdykoli chce. Ovšem přece jen, tak snadno to ale nejde. Od nynějška je nutné k vycestování vlastnit povolení – a ani s ním není úplně vyhráno. Možnost volného cestování sice existuje, přirozeně ne úplně pro všechny vrstvy obyvatelstva. Schválily se a nyní jsou již v platnosti nové zákony, které většinou život oproti starému režimu zpříjemnily. Důsledkem bojů je i mnohem větší bezpečnost v samotném hlavním městě Kapitolu, který se tak stal jedním z nejbezpečnějších míst na Zemi. Pro některé kraje události v minulosti nepřinesly zrovna příjemné zprávy. Dvanáctý kraj je od veškerého dění naprosto distancován a nemá žádné slovo. Lze říci, že jej potkal skoro stejný osud jako kdysi Třináctý kraj. Ten již není znám jako podzemní vojenská mocnost, jak tomu bylo dříve. Naopak, nyní úplně zanikl a jeho obyvatelé se vyskytují kdekoli po Panemu. Režimem jsou tolerováni, byť mezi nimi operují anarchisté, hackeři nebo špioni. Někteří však mohou pro své dřívější zařazení i pomáhat, například lékaři. Většinou se však jedná o obyvatele, kteří společnosti škodí a snaží se škodit hlavně u lidí, kteří patří k panemské elitě a mají vliv na chod země a Kapitolu.

Sunday, March 03, 2013

Rozhovor s Doutzen

*Stoupne si a podívá se do publika, které už čeká na příchod výherkyně* Přivítejte výherkyni letošních 4. Čtvrtoher...Doutzen Marine! *Řekne docela hlasitě a ukáže jednou rukou k místu, odkud má Doutzen přijít, samozřejmě se tam i podívá.*
*přichází pomalu na pódium, myslí si, že je to všechno jen sen a ona je ještě v aréně a nebo dokonce už mrtvá. Dorazí ke křeslu a posadí se. Ze všeho toho se jí začne motat hlava a podívá se do publika a čeká, co bude dál*

*Publikum začne tleskat. Podívá se na Doutzen a taky se usadí do křesla naproti ní.* Rád tě opět vidím Doutzen a jsme si jistý, že nejsme sám. *Z publika se ozvou radostné výkřiky.* Takže první otázka je už taková dost zavedená. Jak se jako vítězka cítíš?
Já tebe taky. *nejistě se usměje, přemýšlí o otázce, kterou ji položil* Hmm, zvláštně. Je to dobrý i zároveň špatný pocit. Teď to bude pro mě všechno jiné. Jsem také ráda, že už jsem od tamtud konečně pryč, ale teď když tu sedím, tak se cítím opravdu zvláštně. Nechce se mi věřit, že tu jsem. Nevím... *pokrčí rameny, moc si na to ještě nezvykla*

Jistě, to chápu. V aréně jste měli takovou čtyřčlennou skupinku spojenců, že? Spřátelila si se s nimi hodně? A proč sis za spojence vybrala zrovna je? *Zeptá se a usměje se. Publikum napjatě poslouchá, kdo by také neposlouchal rozhovor s vítězkou, že.*
Jo, to jsme měli. Spíš mi připadalo, že jsem tam ani nezapadala už od začátku. Moc jsem se s nimi ani nebavila, ale není to tak, že by mi byli jedno. I když jsem svého spolukrajana neznala, tak mi i chybí. Ani nevím, co se mu doopravdy stalo. *sklopí oči a pak se zase podívá na publikum a sebevědomě se usměje* No, vybrala jsem si Sebastiena už ve vlaku, protože to byl můj spolukrajan a vypadal na to, že to nebyl úplný dřevo. *usměje se* Ty další z dvojky? U toho už jsem nebyla a možná proto jsem si s nimi moc nerozuměla. Takže je spíš vybral Sebastien než já. *podívá se na uvaděče a pak mlčí*

Aha, takže jediný spojenec, kterého jsi si vybrala sama byl tvůj krajan. Nevím jestli ti to nějak pomůže, ale zemřel kvůli tomu, že mu nějaký splátce zlomil vaz. *Odvětí a pousměje se. Pochybuje, že jí to nějak pomůže, ale co.* Ve finále jsi musela zabít svojí spojenkyni. Jaké pro tebe bylo někoho zabít?
Ano, přesně tak. To jsem ani nemusela vědět, ale děkuji. *koukne na něj a potom jí přeběhne mráz po zádech.* Popravdě jsem myslela, že to bude delší. Faith je... byla silný protivník a já už neměla sama sílu, takže jsem spíš měla štěstí. *usměje se*

V tom případě se omlouvám, nechtěl jsme vás nijak ranit. *Omluvně se na ní usměje.* Samozřejmě, ale nechme arénu arénou, už se tam nikdy nebudete muset vrátit. *Usměje se a mrkne na ní.* Co vaše rodina? Myslíte si, že na vás bude hrdá? Přeci jen jste vyhrála jedny z nejdrsnějších Her vůbec.
Ne, to je v pohodě. Tohle přežiju. *usměje se* To doufám, že se nebudu muset vracet. I když musím přiznat, že to pro mě i bylo vzrůšo. *zasměje se* Moje rodina? Nebyla z toho nadšená, když jsem se párkrát pokoušela do her dostat. Myslím, že o mě určitě měli strach, ale teď jim to všechno oplatím. *sladce se usměje a podívá se do kamery* Myslíte, že byli nejdrsnější? Možná, je to opravdu dobrý pocit.

Jelikož to byli Čtvrtohry, tak jsou rozhodně výjimečné. Tyhle například tím, že nebyly zbraně ani Roh hojnosti, na což většina splátců spoléhá. *Usměje se a opře se v křesle.* No a teď poslední otázka, když jste teď vítězka, co budete dělat dál se svým životem?
Jo, to je pravda. *usměje se na něj a pak zase odpovídá na otázku* No, tak nejdřív budu trávit čas s mojí rodinou a pak budu příští rok zase tady, takže se možná i několikrát uvidíme. *zasměje se* A ještě turné vítězů? Bude toho na mě víc než kdy jindy, tak uvidíme. *usměje se*

Moc rád vás zase někdy uvidím mimo rozhovor. *Usměje se a přikývne.* No jistě, na turné vítězů se nesmí zapomínat. *Přikývne a vstane, vezme Doutzen za ruku a políbí jí na hřbet ruky, pak se otočí k publiku.* Toto je vítězka 4. Čtvrtoher, Doutezn Marine ze čtvrtého kraje *Řekne hlasitě do publika, které začne bouřlivě tleskat, pak pustí Doutzen ruku a usměje se na ní.*
*Už nic neřekne, jen se podívá na uváděče a do publika, usměje se. Pak s ním vstane a ona se ještě mírně pokloní. Pak už jim jen mává a odchází pryč z pódia.*

Saturday, February 23, 2013

Wednesday, February 20, 2013

Jason Seatton

[ džejsn sýttn ]

 

    

Player: Sabrae

FC: Francisco Lachowski

Mentor: Doutzen Marine

Victory year: 101st Annual Hunger Games

Hobby: Trenér ve výcvikovém centru

Contact: misadole@seznam.cz

Age: 46 deceased - usmrcen medúzou


Token: Rybička



[ before the Hunger Games ] Jelikož je Jason odmalička pořád ve vodě, tak umí skvěle plavat a zadržovat na dlouhou dobu dech. Je také profesionální splátce, takže mu nechybí velká síla, kterou si získal pravidelným cvičením. Zaměřuje se především na trojzubec a oštěp, takže umí zacházet se zbraní na dálku i na blízko. Samozřejmě také umí zacházet s dýkou, kterou například filetuje ryby. Než na někoho zaútočí, tak si předem všechno dobře rozmyslí a celkově jedná rozvážně. Dokáže nastražit i pasti, tím pádem i uzly. Nedělá mu problém nějaké maskování, oheň však není jeho parketa. V přírodě se orientuje, protože každý letní nebo jarní večer bloumá okolo jezer, moře nebo lesa. Hlavně aby nebyl doma.

[ the days after ] Nic moc se na jeho dovednostech nezměnilo. Cvičí stále dál, aby si udržel aspoň nějakou kondičku a pevnost postavy. Krátkou dobu po hrách pracoval i na ovládání jak oštěpu, tak trojzubce. S uzly to umí stále stejně dobře, jen je při nich ještě více obratný. Jason však zlenivěl, takže tak trošku pozapomněl na práci s dýkou, ryby si vždy nechával připravit od Kapitolu a doma ve vesnici vítězů mu vždy vařil někdo jiný. Plavat a potápět se chodí pořád, to je nedílnou součástí jeho života. S duševní silou je na tom už o poznání hůře. Nepřemýšlí nad následky svých činů a bezhlavě se žene kupředu a je mu celkem jedno, koho cestou strhne k zemi a nechá ho ležet, aniž by mu pomohl. V aréně se přiučil možná jen to, jak vypadají jedovaté keře a od kterých se má držet dál, však si to taky vyzkoušel na vlastní kůži.


[ before the Hunger Games ] Mezi jeho oblíbené činnosti rozhodně nepatří jakákoli manipulace s ohněm. Neoblíbená, protože je už od přírody vodní člověk a několikrát se už nepěkně popálil, takže má z ohně i trochu strach a rozhodně se mu vyhýbá. Také má problém s některými zbraněmi. Neumí s ničím jiným než s oštěpem, trojzubcem a dýkou. Kdyby mu někdo strčil do ruky luk, pravděpodobně by se sám zranil při natahování tětivy, nebo by si probodl ruku šípem. To podobné i s mečem. Zřejmě by se jen točil okolo své osy a nechal meč, aby se točil s ním. Rozhodně neumí nějaké výpady ani krytí s ním, přece jen je trojzubec trošku jiná kategorie. Jeho největším problémem je však dobrosrdečnost a ochota. Někdy se nechává strhnout a je schopný pomoct i svému nepříteli. Nedokáže se přetvařovat a lhát, kolikrát by pro dobro druhých nasadil svůj vlastní život.

[ the days after ] Technické slabiny zůstaly stále stejné. V aréně už byl a do výcvikového centra se splátci nesmí, takže už nemá potřebu se učit novým věcem. S mečem i lukem to umí stále stejně hrozně, ale něco na jeho povaze se změnilo. Stále jsou to ale slabiny. Už není tak dobrosrdečný a ani ochotný. Teď je spíše protivný, protože Kapitol opravdu nemá v oblibě. Ani teď se neumí přetvařovat a lhát, ale už se nebojí dávat najevo svoje pocity a dává jim volný průchod. Opravdu velký strach má z jakýchkoliv barevných keřů. V aréně totiž snědl pár úžasně vypadajících lístečků a ty mu způsobily halucinace a stav, kdy si připadal, jako by ani neměl mozek. Dále také nemá rád lesy, protože v aréně v lese potkal pár opravdu ošklivých trpaslíků, takže nemá rád ani žádné trpaslíky a vždycky poplašeně otočí hlavu, když nějakého vidí.


[ before the Hunger Games ] První důležitá informace o něm je, že se nechová jako profík. Ostatní kraje mu moc nevadí, je přátelský a milý, rozhodně v něm nenajdete špetku drzosti ani arogance. A proč se nechová jako typický profík? Chce být prostě odlišný od jiných a aroganci s povýšeností vídává u svých rodičů, což se mu vůbec nelíbí. Právě jeho rodiče ho poslali do výcvikového centra, aby se učil na profíka. Nakázali mu, že se prostě musí přihlásit, pokud ho v 18ti letech nevylosují, jemu je to úplně jedno. Každý musí jednou umřít, Jasonovi je ukradené jakým způsobem. Doma má ještě malou sestru, které si rodiče moc nevšímají. Děti mají jen na ozdobu. Maye je 8 let, takže už je dost velká na to, aby chodila s Jasonem plavat a nebo lovit ryby. Jsou rádi spolu a nahrazují si takové kamarády, které si nikdy moc nedokázali v kraji získat. Ne kvůli tomu, že by nebyli komunikativní typ, ale nikdo se s nimi nechce bavit kvůli jejich přátelské povaze. Takže spolu tráví co nejvíce času a Jason předává Maye všechny svoje dovednosti, protože chce od rodičů brzy odejít, ale ti si toho snad ani nevšimnou.

[ the days after ] V některých věcech se od základů změnil. Typický příklad je jeho chování vůči druhým. Ke své rodině se chová stále stejně, Mayu, svojí "malou" sestřičku miluje stále stejně, ale pořád se nedokáže smířit s tím, že už není malá. K ostatním se chová někdy vážně ošklivě. Hlavně když si mu ztěžují, jak strašně těžký život mají. On si myslí, že už nikdo nemůže mít těžší život než on. Stal se z něj velmi zvláštní člověk. Má všechny čtyři temperamenty v sobě a někdy se některý projevuje víc než ty další. Takže občas hází talíři, neovladatelně se lituje a má chutě se zabít, někdy se chová úplně normálně a někdy se mu úplně všechno jedno. I třeba to, že jeho svěřenec umírá. Předtím byl hodný, milý a pozorný kluk a teď je z něj špatný člověk. Velmi zřídka se mu však rozsvítí a on se chová stejně jako dřív. Ten fakt, že už není skoro vůbec se svou rodinou ho však ničí. A nejhorší vzpomínka jeho života je umírající Veronica… a on má na rukou její krev. Právě proto má fobii z barevných keřů. Veronicu zabil právě po požití onoho barevného lístečku… a můžeme také říct, že lísteček mu zanechal následky na mozku doteď a něco v něm nezvratně změnil.

other worlds

stranger2s.jpg https://lh3.googleusercontent.com/Pw0zB0hurIqLYe3Dbii8mgZ8-m5myKuUtsQ2qtwficdo5n9uKQvLA3mzvOkjh7iL3CUXJzXut2adFoTqKA=w200-h92