Monday, January 21, 2013

Andy Foy

[ éndy foj ]

 

    

Player: Shany

FC: Ryan Merriman

Mentor: Adrienne Emilia Reyes

Victory year: 99th Annual Hunger Games

Hobby: Opravář elektroniky

Contact: sanianik@gmail.com, skype: shanydei

Age: 43 deceased - rozdrcen pod koly auta


Token: Pojistka od granátu



[ before the Hunger Games ] Za jeho hlavní přednost by se dala považovat jeho inteligence a smysl pro humor. Obvykle to byl on, kdo rodinu bavil, když bylo nejhůře, například každý den před sklizní. Dokáže řešit nejrůznější situace a celkem rychle uvažovat. Síly má také dost. Když dostal svůj první dětský mečík, věděl, že to bude pro něj to pravé, trénoval i s vlastně vyrobeným, a nad oštěpem taky neohrne nos, i s ním strávil dost času.

[ the days after ] Do výcvikového centra v Kapitolu si vždy rád zašel zatrénovat, a tak se zlepšil v ovládání meče a házení oštěpem. Obě dvě činnosti dotáhl do úplného mistrovství. Naučil se lépe běhat, takže už nemá takové problémy s dýcháním, stále je to však jeho velkou slabinou. Jediné, na co se zaměřil a přináší mu radost jsou souboje tělo na tělo. Dává jim přednost před používáním zbraní, a kdyby ho tedy teoreticky nepřítel odzbrojil, dokázal by udělat to samé i on a ještě by měl navrch.


[ before the Hunger Games ] Dalo by se říct, že nedokáže pravidelně dýchat, takže se při každém delším běhu zadýchá. Také neumí plavat. Neměl kdy se to naučit a taky ne proč. Je velmi přelétavý, což mu zapříčinilo nejen přezdívku děvkaře, ale také to, že přátele často střídal jako ponožky. Nikdy se nenaučil bojové techniky ani nic podobného.

[ the days after ] Jelikož v hrách přišel o zápěstí, měl s tím na začátku velký problém. I když řekl, že si nenechá udělat novou ruku, stejně mu v Kapitolu vytvořili umělou ruku. Bylo to pro něj i lepší, jelikož kdykoliv se podíval na svůj pahýl dolehl na něj smutek. Vlastně je mu nejvíc líto Juliet. Byla to taková ta klasická namotávačka, ale ona byla něčím zvláštní. Možná by jí tolik nelitoval, kdyby ji tehdy nezabil. A pak začal chlastat. Ne hodně a ne málo.


[ before the Hunger Games ] Narodil se do bohatší části 5. kraje. Když došlo na téma Hry a Sklizeň, vždycky si z toho dělal akorát tak srandu. Je to výborný společník, a tak často nepohrdl menší zábavičkou, jaké jen byla možná pod dozorem mírně opilých mírotvorců. Žil se svojí matkou, která mu jako jediná zůstala, když otec podlehl zákeřné nemoci. I přesto dokázali žít velmi dobře a hlavní zásluhu na tom měl právě Andy. Své matce říkal zásadně křestním jménem, Christie. Byla pro něj nejdůležitější osobou jakou kdy ve svém životě měl. Velkou oblibu získával hlavně u holek, ať už kvůli svému vzhledu nebo povaze. Jeho smysl pro humor se stal nezapomenutelným.

[ the days after ] Jakmile skončilo interview začal žít zase svým starým životem. To znamenalo, že chodil do Kapitolu namotávat dívky, ale brzo ho to omrzelo, a tak se rychle vrátil do svého rodného kraje, jelikož kapitolská móda stojí za nic. Doma ho čekala milující, ale chřadnoucí matka a za měsíc se konal její pohřeb. Ovšem místo toho, aby ho to zlomilo začal se ještě více zajímat o místní dívky. Někdy jenom celé dny sedí na lavičce před domem a čeká, až někdo přijde. Jenže nikdo nepřichází…


× Lily Ellingson - Andy není zrovna v kurzu, a tak je rád, že má někoho jako je Lily. Dá se s ní pokecat skoro o všem, najde si na něj většinou čas a pití s ní taky stojí za to. Zvláště, když se rozhodne zdevastovat půlku hotelu.

Sunday, January 20, 2013

Rozhovor s Elizou

*Čeká, až ji vyzvou na pódium. Ruce se jí klepou, ale ne tak jako poprvé. Teď už nezáleží na tom, jak se bude líbit lidem. Vyhrála Hladové hry. Capitolané ji budou milovat tak jako tak. Ale stejně je nervózní. Uhlazuje si šaty. /Tak, jsem tady. Kde jsem chtěla být. A mám na rukou krev několika lidí. Několika dětí. Jsem vrah? Asi ano./*

Přivítejte naší výherkyni 98. Hladových her... Eliza Taylor!
*Zaslechne, jak ji volají. Nadechne se a nahodí okouzlující úsměv. /Kvůli komu tohle vlastně dělám. Ve vlastním kraji mě nenávidí. Kam se vlastně vracím?/ Ladným krokem napochoduje na pódium. Dobře si pamatuje ty chvíle, kdy se mohla tak maximálně plazit. Sedá si do křesílka a blýskne úsměvem do publika. Pohodí vlasy.*

Vítám tě tu! Jsi živá a zdravá , to je dobře! určitě musíš být nadšená, že?
Jsem ráda, že jsem tady. Mám možnost znovu vidět všechny lidi v Capitolu a brzy i svou rodinu. Samozřejmě, že jsem nadšená! *odpovídá se smíchem a hodí pohled na svoje ruce. Už nejsou pokryté krví, ale ona ji na nich cítí.* Mohla jsem si splnit jeden ze svých cílů a jsem na sebe hrdá.

Kdy jsi v aréně měla největší strach?
*Zamyslí se. /Celou dobu je dost blbá odpověď.../* Myslím, že ve chvíli, kdy se na mě, Tiffany a Mitchel vrhla ta příšera u Rohu. V tu chvíli jsem si opravdu myslela, že už to nezvládnu. Jak nás pořád potápěla... Neměla jsem dostatek sil, abych vyplavala a nezbýval mi kyslík. Mohl by na mě kdokoliv zaútočit a já bych to ani nepostřehla. *popisuje a snaží se soustředit pouze na Eleanor.* A taky hned ze začátku Her. Když jsem se ocitla v aréně...Bylo to zvláštní. Všechen ten adrenalin a strach...Je to nepopsatelné. *dokončí svou promluvu a znovu se směje. Přehodí nohu přes nohu a snaží se působit uvolněne. Jenomže je všechno, jenom ne to.*

Měla jsi uzavřené spojenectví s Larrym , Justinem , Mitchel, Miou a Jessem. Proč zrovna s nimi?
Larry byl z mého kraje. Mitchel jsem znala z vlaku a Mia se i za tu krátkou dobu před arénou stala mou dobrou kamarádkou. A Jesse byl taky můj kamarád. Bylo to víceméně automatické. Chtěli jsme přežít a pokud jste ve skupině, máte větši šanci. *prozrazuje dívákům a pak se nadechuje, jakoby ztrápeně. Vrhá pohled na svoje ruce, pak k zemi a nakonec zpátky k Eleanor.* Justin...ten byl okamžitá, jasná volba. Tihle všichni byli silní. Uměli přežít, i se zbraněmi.

Když už jsme u spojenectví. Jednoho tvého spojence jsi zradila. Jaký z toho máš pocit?
*Tuhle otázku čekala, ale stejně na ní nebyla připravená. Na něco takovho se nejde připravit. Začala si pohrávat s lemem šatů.* Nejsem si jistá. Na jednu stranu, vyhrát může jenom jeden a v tomhle ohledu samozřejmě nelituji. Ale zase...byl ze stejného kraje. Je mi to líto, protože to byl přítel a krajan. *sdělí Eleanor a Capitolu, ale na srdci toho má daleko víc. Ale o tom bude mluvit doma s matkou, nebo snad i sama se sebou. Tyhle pocity nemůže probírat před celým Capitolem.*

Jak jses cítila, když se Jesse zabil? A ještě lépe... Jak ses cítila , když tvé lásce ukousl netvor hlavu. Konkrétně tu mluvím o Justinovi.
*Cukne sebou, ale doufá, že si toho nikdo nevšiml. Narovná se. Nebude působit jako chudinka.* Jesse...To prostě udělal. Nečekala jsem to já, ani Justin. Do téhle chvíle to příliš nechápu. Měli jsme šanci, myslím, že to neměl vzdávat. Měl zůstat a bojovat s námi. Na druhou stranu, umřel ze svho přesvědčení. Pokud to tak chtěl nepřísluší mi vynášet nad ním soudy. *odpoví a usměje se. Ani neví, proč to ještě dělá. Snad kvůli lidem? Ne, ani kvůli nic už to za to nestojí. Pak se pozastaví. Ptali se na Justina.* Byla jsem v šoku. V naprostém a totálním šoku. Nečekala jsem to...On byl jeden z těch, co to nevzdávali. On uměl bojovat a chtěl to. A pak prostě konec. Najednou nebyl. Bylo to lepší, než kdybych ho musela zabít já osobně, ale ne o moc. Viděla jsem jeho tělo, jak tam plave na hladině...Pořád to před sebou vidím. *řekne a konec věty už skoro zašeptá.*

Konec byl opravdu zajímavý. Dlouho jste bojovali ty, Mitchel a Tiffany. Nakonec to byl souboj mezi tebou a Tiffany. Tím mířím k otázce. Myslíš ,že na tebe maminka bude hrdá?
Doufám, že ono. Přežila jsem přeci Hladové hry! To se jen tak někomu nepodaří. Doufám, že na mě bude hrdá nejenom ona. *říká s širokánským úsměvem, i když moc dobře ví, že v kraji by teď minimálně pár lidí bylo radši, kdyby umřela ona.* S Tiffany už to bylo dost ošemetné. Obě jsme byly zraněné a vysílené. Myslím, že v tu chvíli jsem prostě už jenom chtěla domů. Navíc jsem krvácela. V takovou chvíli není moc času a prostoru se rozmýšlet, co uděláte. Pokud jsem chtěla domů, musela jsem jednat. A tak jsem jednala. *dopoví a oddechne si. Snad to bylo už všechno za ní. Hodí úsměv do publika i na Eleanoru a znovu pohodí vlasy, které má dnes prakticky rozpuštěné navolno.*

Tím by končil náš rozhovor. Ještě jednou obrovzký potlesk pro Elizu Taylor!

Sunday, January 13, 2013

Wednesday, January 09, 2013

other worlds

stranger2s.jpg https://lh3.googleusercontent.com/Pw0zB0hurIqLYe3Dbii8mgZ8-m5myKuUtsQ2qtwficdo5n9uKQvLA3mzvOkjh7iL3CUXJzXut2adFoTqKA=w200-h92