Showing posts with label Victors. Show all posts
Showing posts with label Victors. Show all posts

Wednesday, August 07, 2019

Anniston Irvine-Duesenberry

[ énistn ervajn-ďůznbery ]

[player] Pietro

[fc] Luisa D'Oliveira
 

    

as long as the heart beats, you can still win

× [species] human
× [date of birth] december 21, 2206 | ♐︎ sagittarius
× [loyalty] neutral
× [credits] 11 200

× [level] 2
× [age] eighteen | 18
× [occupation] unemployed
× [gems] 7




vitality [ +10 ] × defense [ 18 ]
  • Umí ta holka vůbec něco? Samozřejmě, není to jedna z těch líných děvčat, které má všechno poleháváním v posteli. Jakožto obyvatelka Prvního kraje má tu čest využívat možností výcvikového centra a to by bylo, aby se tam nestavěla a netrénovala. Avšak v začátcích tam chodit vůbec nechtěla. Tvrdošíjně si myslela, že se všechno dá naučit i doma s tím, co je po ruce. Nakonec jí otec po několikadenním přemlouvání umluvil, ať to zkusí alespoň jednou a najednou měl co dělat, ji odtamtud dostat. Intenzita tréninku a jeho náročnosti rostly s ní, ale už od počátků bylo zjevné, že sečné a bodné zbraně budou její cílová skupina. Od malých nožíků, se přes vrhací nože a jiné zbraně dostala až ke kataně, u níž skončila. Před ní měla i období mečů, ty jí však neuchvátily, jelikož pro ni, jako děvče se zdály moc těžké a neohrabané. Naopak dlouhá, tenká a vskutku ostrá čepel katany se po několika zkouškách na figurách v centru ukázala jako nejideálnější. Dva bleskové švihy a je to. Svistot vzduchu po máchnutí se pro ni během tréninku a vlastně i celkově stalo tím nejhezčím zvukem. Sekundární zbraní je u ní klasický nůž. Protože už s nimi měla co do činění, umí tak proměnit v účinnou zbraň u obyčejný kuchyňský. A když není po ruce katana a ani nůž, musí holt přijít na řadu holé ruce a nohy. V začátcích trénink často neváhala přepálit a zůstávala v centru skoro až do padnutí. Až později si stanovila s pomocí rodičů, hlavně otce, plán, který se snaží dodržovat, přesto se stále přistihne, že si nabírá více, než je potřeba. Vyjma dnů, kdy se ohání katanou, pracuje i na své fyzické kondici, kdy běhá s pauzami tak dlouho, dokud se tričko nedá ždímat a nekape. Postupem času si tak vypracovala slušnou rychlost. Neběhá jen v centru, je možné na ni narazit i ve městě. Nezahálí ani její ruce. Když se do centra vydá se svým otcem, je to znamení právě tréninku rukou a horních částí těla. To si oba nasadí rukavice a helmy a není problém si tak regulérní boxerský duel. K tomu ráda říká, že nejlepší chvíle byla, když se jí dobrou ranou podařilo otce omráčit a probrat jej pak skleničkou vody. Většinou však Anniston boxuje jen do chráničů, které si pro tu příležitost otec nasadí, nebo jen do klasického pytle. Poslední položkou jejích tréninkového seznamu z fyzické části je prosté posilování na strojích, zaměřených na zbytek těla, aby neudělala ostudu v boji beze zbraně. Bojových a fyzických dovedností je hodně, ale co jiné, nebojové? Po každém z rodičů zdědila nějakou vlastnost, pro kterou vykonávají svá zaměstnání. Pečlivost, pozornost, trpělivost a smysl pro eleganci. To vše se sice při boji se zbraní i bez hodí, ovšem Anniston je schopna využít toho i jinde. Například při maskování. Sice nikdy kouzlu nákupů tuny šminek, líčidel a rtěnek nepropadla, ale s těmi matčinými si hrála odmala a právě tehdy to vypadalo tak slušně, že by i zkušený člověk v maskování kýval uznale hlavou. K tomu je právě přímo vhodné to tetování na tváři, velká část je tak namalovaná. Trénink jí pomohl rozšířit znalosti anatomie. S mírnou nadsázkou lze říci, že by se uživila i jako lékařka. Na figurách po ranách katanou, nebo na svém těle po boxování nebo posilování, kde se občas ozval sval nebo něco mírně krvácelo, ví, kde co je a jak funguje a kde je tedy dobré udeřit, aby to když už nic jiného, alespoň pořádně bolelo. S tím se pojí i naprostá absence strachu z krve. Pohled na ni není pro ni problém. Je spíše zastánce rychlé a čisté práce, proto ten smysl pro eleganci, protože i nepopulární věc se dá udělat elegantně.
  • Další velký seznam... Ona má všeho spoustu. Předně sem spadá její povaha. Je sice komunikativní, když jí tedy někdo před tváří mávne rukou, nebo jinak vizuálně upozorní, pokud nestojí před ní, protože přes sluchátka nic neslyší. Ale jak s kým. Není pro ni sice problém povídat si s Dvojkou a nebo Dvanáctkou, s mírou životní úrovně daného kraje však roste podvědomě jisté pohrdání tím daným člověkem a objevují se více rýpavé poznámky. Co jí vadí velmi, jsou lidé "sladcí" a až moc přátelští, kteří by ji nabídli kdeco, i když to není potřeba a dělají to jen proto, aby navázali přátelství. Přátelství ano, ale s mírou. Při povídání s těmito lidmi pak dává sem tam nepokrytě najevo, že to přehání a i když má milion chutí poslat toho člověka do háje dubového, z konverzace nikdy neodejde. V těchto případech se jí hodí ta trpělivost aneb Bla, bla, bla, ať se ta miloučká dušička vykecá. Názor si udělá až potom. Stejně tak jí nejsou milí ani lidé, kteří se tváří, že umí všechno, všude byli a od všeho mají klíče a dělají se vůbec větší, než jsou. Ti ať si o ní pak myslí, co chtějí, jí jsou jejich názory volné, stejně jako ti lidé. Jinak do ostatních slabostí se řadí vlastně všechno, co nebylo řečeno výše. Její boření konvencí je však patrné i zde a to tím, že když je holka, nemá vůbec žádné potuchy po tom, jak a co uvařit. Smíchat několik věcí dohromady sice nezní nijak složitě, ale proč by se to měla učit nebo to zkoušet? Jídlo se dá dneska přece už hotové koupit nebo ohřát. Navíc, až to bude potřeba, dá se to dodatečně dohnat, není to tak těžké. Je s tím spojená tedy i totální neznalost v podstatě jakékoli zeleně, ať už jedlé nebo nejedlé. Svět jídla pro ni končí u běžných potravin. Ačkoliv má matka s otcem vyvinutý jistý cit v prstech, nutný pro jejich práce, a ona zdědila vlastní již dříve řečené, Anniston má prsty na jemnou práci absolutně jalové. Nějaké pletení pastí nebo práce s provazy, natož snad dokonce vázání uzlů je tak úkol nadlidský a to může být pečlivost a trpělivost klidně bezedná. Rozplete si akorát kabely u sluchátek. Skuhrající a nadávající Anniston je tak signál, že něco nejde a není v pořádku. V tu chvíli se však nedoporučuje za ní jít a snažit se jí pomoci. Třeba zrovna provazy neváhá po dotyčném pak mrštit, ať si to zkusí sám, když je tak chytrý. K tomu všemu má dva kostlivce ve skříni, které by raději nechala tam, kde jsou a nesmírně se za ně stydí. Voda a výšky. Vždy, když se má s těmito "veličinami" setkat, nějak se snaží vyvléct. S vodou je smířená pouze potud, pokud dosáhne nohama na dno. Z výšek ale je strach nepřekonatelný, s plaváním je na tom stejně. Sice se za sebe v plavkách stydět věru nemusí, ale dosud žádný z kluků neměl tu čest jí v nich vidět. Bazénům a vodním plochám se vyhýbá a vodu používá jen k mytí a pití. Ve výcvikovém centru bazén je, a jí už i lákalo to přece jen zkusit a překonat svou bázlivost, nakonec však po namočení nohou honem rychle vylezla. Pokoušet výšky však nezkoušela vůbec. Jedním dechem ale dodává, že pokud bude někdo, kdo by jí u toho jistil nebo přivázal, pak je ochotná se kousnout a zkusit to. Ostatně fyzičku by na to měla, ale když na to chybí žaludek...

  • [ file 001 ] Je tak nějak všeobecně dané, že Jednička musí být nutně kraj arogantních splátců. Nebo alespoň měl by být. Nemusí, ne nutně úplně těch arogantních. A právě sem spadá Anniston. Celý život se vymyká mustru klasického Jedničkáře, resp. Jedničkářky. Od oblečení až po... třeba účesy. Život ale má jako z té nejlepší pohádky. Neví, co je nedostatek nebo bída. A i když ji k tomu předurčuje její kraj, drží svou aroganci na uzdě. Dávat najevo luxus uměla však vždycky. Nešlo však nikdy ani tak o oblečení, jako spíše o elektroniku, dokonce vymezený druh a to sluchátka. Už v mládí dostala přezdívku "Lady Earphone", právě díky sluchátkům v uších, při poslechu hudby, které se staly jedním z jejích poznávacích znaků. Nejen ta malá, ale i ta veliká, co připomínala ty pilotní. Jen málokdy je sundá a když s ní chce někdo mluvit, musí ji dát nějak neverbálně vědět a dát signál. Hudba a její poslech se stal pro ni jakýmsi alternativním světem, který ji pomáhá při tréninku, nebo při čemkoliv, co chce dělat. Je to pro ni taková nabíječka energie. Sluchátka sundá jen při dvou věcech, a to je sprchování a spánek. Jaký je vlastně její příběh? Nezažila nikdy nic špatného, nebo si z toho alespoň nikdy nic nedělala. Otec se zhlédl v novém oboru kraje - vinařství, a je zaměstnaný ve vinicích a matka vyrábí ručně šperky. Otec zkusil ve šperkařství také štěstí, ale uznal, že manželka je pro tuto práci více talentovaná a šikovnější. Anniston se dosud nemusela rozmýšlet, co by chtěla za práci dělat. A kdyby se jí chtělo, nemusela by pracovat vůbec. Tak dobře se má. Pomalu už má sem tam ale myšlenky na to, že by si taky nějaký job někde našla, nechat se vydržovat od rodičů nemůže věčně. Jak je to vlastně s tou arogancí u ní? Jí přijde arogance profisplátců jako přežitek a staromódní stereotyp. Naopak, je toho názoru, že profesionál, chce-li vzbudit respekt, musí slabšího ne odradit, ale právě naopak, nalákat jej, a ten v domnění, a případném okouzlení z faktu, že profesionál povídat nebo jinak pracovat, se pak snáze zabije. Lži, pokud jsou potřeba, jsou povolené. Jako úplný milius se k lidem samozřejmě nechová, ale jedovatá poznámečka, sarkasmus, ironie a nebo popichování si neodpustí. Ta přívětivá zase být nemůže. Citlivější osoby a ti, co si všechno moc berou, by s ní tedy moc mluvit neměli. Kromě poslechu hudby moc jiných koníčků nemá, ve volném čase, když se nevěnuje centru, funguje například jako předváděcí model. Ne, o nic sprostého se nejedná. Je jen předváděcí objekt matčiných šperků, kdy si je na sebe navlékne a matka si je pak fotí do nabídky, aby měli lidé přehled, jak to na lidském těle vypadá. Vzhledově se také trochu vymezuje od většiny dívek v kraji. Dlouhé černé vlasy, mírně exotické rysy tváře, ale co je asi největším poznávacím znakem, je hlavně tetování - ornament na tváři. Nemá žádný specifický význam a je to vlastně výsledek jedné prohrané sázky. I když to vypadalo zpočátku... mno... divně a ani rodiče se netvářili nijak nadšeně, časem se s tím srovnali a i jí se to zalíbilo a o pohledy zejména kluků nemá tak nouzi. Kromě tohoto ornamentu na tváři, má jedno menší na šíji, kde je silueta sluchátek převázaných stuhou s nápisem "Listening is my Life." Na zápěstí má pak náramek - řetízek s plíškem od matky, na kterém je vyryté její jméno. Inteligenčně je vybavená, jak se sluší a patří. S oblečením si hlavu moc neláme. Ovšem, pokud to vyžaduje dress code, adekvátně se oblékne. Jinak všechny tyhle starosti nechává svým marnivějších krajským vrstevnicím. Ačkoli je Jednička kraj v podstatě bez jakékoli kriminality, když to s trénování přežene a vrací se v nočních hodinách domů, je připravená bránit se vystřelovacím nožem, který si bere vždy s sebou. Ten dostala v tajnosti od otce, na konci čepele u držadla je vyrytý malý znak kraje. Otec ji v trénování nesmírně podporuje a nezřídkakdy, když má čas, jde s ní. Od matky se jí podpora dostává sice též, ale ta se drží zkrátka, v počátcích měla o dceru obavy, aby si neublížila, když se do tréninku pustí. Obavy sice už mít nemusí, a i když se snaží, plnou podporu jako otec dceři prostě dát nemůže. Nejednou se už kvůli tomu obě pohádaly, Anniston však matčin postoj začíná pomalu chápat, že v tom není z matčiny strany nic zlého, ani nějaký náznak, že by v ní nevěřila.

  • Interview | ID Card
  • 1x obsidiánový klíč
  • mobil - Advansy, řidičský průkaz: Helix Cataclysma W, herní konzole Élysion

Saturday, January 05, 2019

Leonardo Zamora

[ lýonardou zamora ]

[player] Renaiti

[fc] Timothy Granaderos
 

standing on top like a champion

× [species] human
× [date of birth] may 3, 2206 | ♉︎ taurus
× [loyalty] neutral
× [credits] 505

× [level] 1
× [age] eighteen | 18
× [occupation] student, model
× [gems] 0




vitality [ 0 ] × defense [ 0 ]
  • Pokud bychom se měli zaměřit na jeho přednosti, tak přes všechny kecy, které na rodinu má, tak pro něj do jisté míry bylo docela i přínosem to, že k němu rodiče byli neúprosní a v mnoha případech tvrdí. Naučil se tak věci dotahovat do konce a neodflakovat je. Ovšem jeho nejdůležitější přednosti se právě ukrývají v tom, že měl vždycky možnost provozovat různé sporty. V tomto ohledu je tedy velmi všestranný. Celkově, už od prvního pohledu je na něm vidět, že je to ten sportovní typ kluka. Pokud začneme úplně od toho nejtriviálnějšího. Jeho první krůčky ve sportu byly právě v oblasti atletiky, kde ze začátku jeho hlavní dovedností byly běhy na dlouhé tratě a sprinty. Ve sprintech byl vždycky o něco lepší, ale i ty dlouhé tratě zvládne, jenom občas trochu uhýbá kolenům, pokud nemá svůj den, a proto někdy ten čas není úplně perfektní, jak by si přál. Sprint je prostě jeho. Chvíli mu to sice trvalo, než si ve běhu vypracoval svoji vlastní techniku, ale nyní už to má všechno plně zautomatizované a nad dýcháním a podobnými věcmi již nemusí vůbec přemýšlet. Vzhledem k tomu, že později byl trénovaný i na skoky do dálky, tak tam se mu právě ten sprint docela hodil. K atletice se později přidalo ještě plavání – vzhledem ke kraji, tato schopnost nesmí být opomenuta. Ve vodě se opravdu našel a plavání se stalo jeho vášní. Není den, kdy by si nešel dát pár bazénů. Dominuje především na trati 200 m volný způsob a 100 m a 200 m motýlek. Ačkoli se plavání může zdát nenáročné, rozhodně tomu tak není. Je to především zátěž na ruce a je tedy nad slunce jasné, že na rukou musí mít nějaké svaly, aby mu to šlo. Je to tak, kvůli plavání musel začít posilovat, ale ne že by mu to dělalo nějaký velký problém. Má to štěstí, že svalová hmota se mu nabírá dobře, a proto se nemusí dřít zrovna od rána do večera, aby dosáhl kýženého výsledku. Stačí mu jenom pravidelně cvičit. Později byl přinucen i k nějakým těm týmovým sportům, jako je basketbal a florbal. Ještě než přišel na to, že bez ostatních by dokázal lepší výsledky, tak si z toho přeci jen i něco odnesl. Naučil se koordinovat své pohyby a být průbojný případně drsný tak, jak si to situace vyžaduje. Často se mu stává, že se pohybuje svým chováním až na hraně morálních hranic, jako když při sportu používal zákroky na hraně pravidel. Pokud si potřebuje trochu pročistit hlavu, vezme si míč a jde si jen tak zastřílet na koš, ale do žádného týmu už nepatří. Mušku má však stále celkem přesnou. Tím, jak je zvyklý jet na výsledky a dát do toho všechno, tak se ve většině případů spoléhá jenom sám na sebe. Má totiž tendenci všem hned nadávat, pokud něco pokazí. Díky sportu se dokázal velmi dobře sžít se svým vlastním tělem. Ví, co je pro něj nejlepší a mnohdy dokáže rozeznat různé signály a porozumět, co je s jeho tělem v nepořádku. Navíc, jeho dobré výkony se odvíjejí právě z toho, že dokáže dobře spolupracovat se svým tělem. Pokud je to potřeba, je schopen si rozložit energii tak, aby danou věc zvládl bez zadýchání a podobně. Také mu v tom značně pomohlo to, že kvůli sportům byl nucen se naučit různé poznatky, co se týče lidského těla. Jeho znalosti v oblasti kloubů, svalů, jejich fungování až po nějaká onemocnění, jsou na dobré úrovni. Na poslední příčce u něj vždycky stojí trénink se zbraní. Povinnosti ho váží k tomu se s nimi naučit, ale moc radosti mu to nepřináší, dělá to spíše z donucení. Úplnou klasikou je pro něj trojzubec. Přijde mu to jako nejlepší zbraň. Na jedné straně to má hroty a druhým koncem může někomu případně pěkně pocuchat ciferník. Jednoduše ideální. Aby se neřeklo, tak se pokusil i trochu skamarádit s lukem. Není to pro něj sice ideál, ale v nouzi by to prostě zvládl. Co mu však přijde jako dobrá zábava na nudu, je nůž motýlek. Baví ho se s ním učit nějaké triky, motat si ho kolem zápěstí, házet z ruky do ruky, je to fajn. Ostatní zbraně logicky také někdy vyzkoušel, ale moc mu neutkvěly v paměti.
  • Jeho asi největším problémem je to, že nikdy netrénoval pro Hry, aby je vyhrál. Vždycky to dělal jenom sám pro sebe a pro svůj vlastní dobrý pocit. Proto je u něj docela problém v tom, že nemá úplně nějaké základní znalosti, které jsou pro přežití v aréně základní. Třeba takové rozdělání ohně nebo najití zdroje pitné vody? Vůbec, proč by něco takového měl umět, když stačí otočit kohoutkem a má pitnou vodu. Počítá s tím, že ani o teplo nebude mít nikdy nouzi, když tak si doma zatopí. Je zkrátka a dobře naprosto zhýčkaný. Je zvyklý na čisto a vždy ten nejlepší komfort. S velkou pravděpodobností by si ani nezvládl sám uvařit nebo jakkoli jinak opatřit jídlo, pokud by si ho nemohl koupit v obchodě. Z toho, že by se měl ušpinit nikdy není zrovna odvařený. Sice nedělá hysterické scény, ale rozhodně mu to vadí a umí to dát najevo. S tím také naprosto nekompromisně souvisí i jeho posedlost vzhledem. Je zvyklý se o sebe starat a pečovat, mnohdy v koupelně tráví i více času než nějaká dívka. V tomto ohledu je na sebe hodně přísný, chce stále vypadat dokonale. S tím jde také ruku v ruce to, že lidi odsuzuje na první pohled. Pokud vypadáte už na první pohled jako socka, tak jí také zůstanete a tohle tvrzení u něj nezmění vůbec nic. Hodně si prostě všímá vzhledu lidí. Další takový jeho nedostatek je i to, že si je až moc jistý sám sebou. Ne všechno umí na sto procent, ale i přesto se snaží prezentovat jako ten nejlepší a bezchybný, i kdyby ho to mělo zničit. Ale tak, kdo v dnešní době ne, že ano? Nikdy nepřizná, že na něco nemá. Takový jeho úplně malilinkatý problém, který on vůbec jako problém vlastně nevidí, je i to, že existují zbraně, kterých se ani nedotkl. I když by se toto u profesionála nejspíše vyskytovat nemělo, ale jak již bylo zmíněno, netrénuje kvůli Hladovým hrám, tudíž je logické, že některé zbraně dočista vynechal. Třeba taková kuše, oštěp nebo třeba shurikeny – tyhle zbraně pro něj vypadají dost nezáživně a nudně, takže je jasné, že ani neměl tu snahu se s nimi kdy setkat. Avšak to nejhorší co jej trápí, jsou jeho kolena. Tím, jak začal se všemi těmi sporty opravdu brzy, tak to dopadlo tak, že je má úplně zhuntovaná. Často ho bolí a občas se mu i stává, že ho chytne do nohy nějaká ta křeč. Nic s tím nedělá, což je samozřejmě chyba, protože se mu to nejspíše bude zhoršovat. Ani o tom vlastně nikdy nikomu neřekl a nemá to v plánu, jelikož nechce poukazovat na svoji největší slabinu, které si je i zároveň vědomý na sto procent. Kvůli kolenům je také dost opatrný například při skocích, aby mu v nich nekřuplo a nebyl konec, to by asi psychicky neunesl. Než aby tedy skočil z nějaké větší výšky, tak radši najde způsob, jak slézt dolů. Nejspíše si neuvědomuje, že takové uhýbání mu ta kolena už stejně nespraví. Už od prvního pohledů musí být jasné, že to není nějaký šprt. Nemá tedy moc znalostí, co se týče rostlinek a podobných kravinek. S velkou pravděpodobností dokáže rozeznat jehličnatý a listnatý strom, popřípadě keř, ale tím to asi vesele končí. Nikdy neměl potřebu se nic podobného učit. Stejně tak, pokud by se na něj někdo vytasil s chemickým vzorcem, nejspíše by dostal jednu do zubů, než aby se dočkal odpovědi. Leo je docela horká hlava, která pro pěsti nechodí daleko, když má pocit, že si to situace vyžaduje.

  • [ file 001 ] Jakmile ho spatříte, tak vám jistě hned dojde, že se jedná o takového toho typického středoškolského miláčka, který kolem sebe má partu kamarádů, s nimiž znepříjemňuje život každému “loserovi”. Rozhodně by na něj tenhle popis dokonale seděl, ale pojďme to vzít trochu obsáhleji. Jeho rodiče nepatří mezi nějakou Panemskou elitku, ale rozhodně jejich jméno tady v kraji něco znamená. Protože kdo nemá sportovní potřeby Zamora, tak jako by ani nebyl. Je tedy nad slunce jasné, že o peníze Leo nikdy neměl nouzi. Když po něčem zatoužil, stačilo si lusknout prsty a měl to. Vždycky to v tomhle ohledu měl strašně jednoduché. Jenže těžko říct, jestli je to závistihodné a nebo přesně naopak. Za všechno se platí daň a za svůj život, kde mu nic nechybí, ji musel zaplatit taky. Nikdy nežil v nějaké bezchybné rodině, mají dost problémů, které se řeší za zdmi jejich domu, ale mimo ně je nikdo netahá, aby si zachovali svoji dobrou tvář na veřejnosti. Je to u nich taková italská domácnost. Rodiče se hádají, sourozenci se hádají, všichni se vzájemně hádají. Občas by z toho řevu doma byl někdo na prášky a možná proto je nyní ve většině času dům prázdný, aby se všichni vyhnuli hádkám, tak si jdou po svém. Leo rozhodně není výjimkou. Nemá potřebu se svojí rodině nějak vnucovat, radši bude s partičkou kamarádů, než aby od někoho poslouchal, jak je neschopný. Když byl malý, rodiče na něj měli opravdu velké nároky. Chtěli, aby byl vrcholový sportovec snad všech sportů a všechno mu šlo nejlépe – kvůli jméně rodiny a firmy. Byla to pro ně výhodná strategie, když tím vlastně propagoval i rodinnou firmu. Kdo by přeci odolal si vybavení koupit od Zamory, když s jeho pomocí člověk dosahuje takových dobrých výsledků? Jenže není superman, bohužel, a v té době byl ještě prostě dítě. Proto často slýchával, jaký je budižkničemu a jak si vůbec nezaslouží nosit svoje příjmení, hlavně pokud se v nějaké soutěži neumístil na prvních třech příčkách. No uznejte, malému dítěti tohle musí prostě poznamenat. Na něm to rozhodně nechalo svoje následky. Jedním z nich je bezpochybně i to, proč se k ostatním chová, jako by byli smetí. Zkrátka a dobře si tím kompenzuje to, že jeho dětství nebylo zrovna slavné. Sice mu to už nevynahradí to, co se stalo, ale alespoň se cítí líp. Možná je to na jednu stranu smutné, ale je to pro něj lepší, než kdyby se užíral. Celkově se vždycky snaží házet vinu na ostatní, aby on vypadal jako obětní beránek a chudáček, který za nic nemůže. Nejspíše je to i důvod, proč se se sestrou tolik odcizili. Bianca je ze stejné rodiny, a tak si logicky prošla dost podobnými věcmi jako on, a i když by je to mělo spojit, dělá to z nich teď spíše nepřátele, jelikož každý z nich se s tím vyrovnává po svém. Jemu se nejednou podařilo pár špatných věcí hodit na sestru, která z toho nebyla zrovna nadšená, a proto se tak nějak jejich cesty rozešly. Ze začátku si byli docela blízcí a Bi, jako starší sestra, ho brávala s sebou na tréninky a tak podobně, dokud rodičům nezačal tvrdit, že se mu ve sportech nedaří proto, že pořád tráví jenom svůj čas se sestrou, která ho pořád někam tahá. Od té doby ho Bianca nechala, ať se o sebe stará jak chce a to taky dělá. Moc se s ní už nevídá a ani mu to nevadí, protože když už se setkají, tak se jenom ustavičně hádají. Leo má totiž za to, že neudělal nic špatně a on je ten chudáček, kterého tyranizuje. V současné době, kromě sportu, se věnuje i určitému typu modelingu. Pokud rodiče potřebují nafotit nové sportovní potřeby, je to buď on, nebo Bi, kdo jim dělá modely – občas oba. Postupem času si našel také zálibu v zakázaných sportech odehrávajících se v Dezu a to především v motokrosových závodech. Jeho rodiče o tom nemají sebemenší ponětí, jelikož se ani nezajímají, a jemu to přináší potřebný adrenalin. Ve své podstatě má jeho život klady i zápory a on se naučil si jednoduše nestěžovat, mohlo by to totiž být horší, mnohem horší.


  • Bianca Zamora-Forsythe × Jejich společný vztah se ani časem nijak nezlepšil. Stále je to špatné, možná i dokonce horší než kdy dřív. Nemá k ní žádné hlubší city, jež by mu naznačovaly, aby jí byl trochu nápomocný. Jako naprostý slušňáček se tváří v momentě, kdy na ně míří fotoaparáty, případně pokud jsou kdekoliv na veřejnosti. To je však jedna velká kamufláž pro veřejnost, aby vypadali jako skvělá příkladná rodina. V soukromí si však nebere servítky a je schopný ji seřvat jako malé dítě. Nemá k ní žádnou úctu, natož respekt. Podle něj nic nedokázala a všechny bonusy má jenom díky svému sňatku. Je pro něj lepší se sestře vyhýbat, protože to šetří jeho nervy. Jejich vztah nikdy nebude už pravděpodobně skvělý, hlavně díky tomu, že on nemá potřebu s ní jakýkoliv kontakt mít. Bez ní se cítí dobře. Je pro něj hluboko pod mořskou hladinou, i rybičky v jejich akváriu mají v jeho žebříčku oblíbenosti lepší postavení, než má právě Bianca.
  • Larsyn Kai Scorsese × Vždy se k ní choval přívětivě, neboť to byla sestra jeho přítelkyně a nechtěl k ní být nijak hrubý. Postupem času se však ukázalo, že jeho přístup nebyl čistě přátelský, ale skrýval v sobě něco více. Trvalo mu nesmírně dlouho, než si vůbec tyhle city dokázal přiznat, natož je vůbec říct nahlas. I když se snažil si Larsyn držet u těla pouze jako kamarád, věděl, že mu to nestačí. Vše se prolomilo při Atroxu, kdy ji poprvé dlouhodobě viděl s nějakým dalším klukem, což pro něj bylo devastující. V chování k oběma sestrám Scoreseovým se nejvíce projevovalo jeho sobectví, kdy nebyl schopný se vzdát ani jedné. Larsyn bezpodmínečně miluje za to, jakým způsobem se k němu vždy chovala a dokázala mu pomoci, když se cítil na dně. Tyhle všechny pocity v sobě má již hodně dlouho, ale poprvé je nahlas řekl až poté, co se Lars vrátila do světa živých. 
  • Lynx Eowyn Scorsese × Lynx byla jeho první láskou, o níž si myslel, že je to opravdu osudové. Nikdy nebyl tak naivní, aby věřil, že spolu zůstanou navždy, ačkoliv by se za to nezlobil. Jejich vztah zpočátku byl velmi idylický. Všechno jim klapalo, dokud nepřišla aréna, v níž zemřel Caspian. Od té doby sám Leonardo cítí, že se hodně věcí mezi nimi změnilo. Nemůže se na Lynx kvůli tomu zlobit, protože si nikdy ničím takovým neprošel. Stále ji miluje, ale pociťuje, že jeho zamilovanost postupně vyprchává. O vztah se totiž musí pečovat, jako o vše, co má dobře fungovat a má pocit, že ani jeden z nich jejich vztahu v poslední době nevěnuje tolik pozornosti, kolik je potřeba. Slabost pro ni však bude mít vždy a to pravděpodobně nikdy nevyprchá.

  • Interview | ID Card
  • 1x obsidiánový klíč
  • mobil - Advansy, řidičský průkaz

Tuesday, August 07, 2018

Theo Wadsworth

[ týou vedsvortf ]

[player] Renaiti

[fc] Nick Robinson
 

    

champions train, losers complain

× [species] human
× [date of birth] august 10, 2204 | ♌︎ leo
× [loyalty] capitol
× [credits] 800

× [level] 2
× [age] twenty | 20
× [occupation] triathlon, adrenaline sports
× [gems] 1




vitality [ 0 ] × defense [ 2 ]
  • Tak jako snad každému profesionálnímu splátci i jemu byla do vínku dána touha po vítězství a slávě. Myslí si, že je předurčený k tomu se stát vítězem a tvrdě si za tím jde. Rodiče mu nikdy nedovolili, aby byl v něčem snad třeba průměrný. Vždy musí dosahovat nejlepších výsledků, ať to stojí co chce. Ze začátku začínal na takových těch lehčích trénincích a nějaký čas se věnoval především atletice. Tím, že rodiče jsou vzdělaní, tak ví, že je to úplný základ pro boj. Všechny základy o koordinaci svého těla má tedy odsud, jako je třeba rovnováha nebo správné dýchání a mnoho dalšího. Vždycky se tam dokázal vybít, co se jeho energie týkalo. Běhání, skákání, vrhání a hody, to se potom dítě cítí jako v ráji, ježe když ho chválí, že něco dělá správně. Má to štěstí, že je dobrý běžec na všechny tratě, ale vyhovují mu přeci jen ty delší úseky. Na základě toho, když rodiče viděli, jak mu to jde, tak ho začali směřovat směrem k triatlonu, tudíž svoji fyzičku má opravdu na velmi dobré úrovni, stejně jako plavání. Má sílu v rukou, takže se na ně při plavní může spolehnout. Díky tréninku dechu se také nebojí, že by se hned utopil, neboť zvládne pod vodou bez kyslíkové masky vydržet skoro až pět minut. Tenhle sport ho velmi baví a proto u něj zůstává i nadále, protože vidina těch zlatých medailí ho vede stále kupředu a nutí ho to pořád na sobě pracovat. Jakmile mu to jen věk dovolil, ihned začal navštěvovat Výcvikové centrum. Kromě boje se tam zaměřuje i na posilování celého těla, protože to u triatlonu rozhodně potřebuje. Rozkládá si tedy tréninky tak, aby nic nezanedbával. Jeho schopnost boje je tedy na úrovni, která se od profesionála z 1. kraje čeká. Kromě zbraní je schopen se protivníkovi postavit i na přímo, ale s něčím v ruce si je prostě jistější. Tohle je něco, co jej baví až do morku kosti, proto je často těžké ho nějak unavit, kdyby to jen bylo možné, klidně by trénoval od rána do večera. Tím, že centru navštěvuje už docela dlouho se mu dostalo té možnosti si vyzkoušet snad každou zbraň, kterou tam mají. Základy boje ovládá tedy se všemi, ale jeho srdcovou záležitostí se stal meč. Byla to téměř láska na první pohled. Těžko říct, proč tomu tak bylo, možná ale tím, že si uvědomil, kolik škody tato zbraň dokáže nadělat, když je v těch správných rukou. Přijde mu, že spolu k sobě tak nějak prostě patří. Dlouhé ostří mu poskytuje dobrou obranu a možnost rychlého protiútoku, ale zároveň, když bude chtít, tak si může se svojí obětí zašpásovat i v boji tělo na tělo. Naučil se s ním snad všechno, co jen může a že to nebyla nějaká krátká cesta. Trvalo mu to opravdu dlouho, protože si na tom dával hodně záležet, aby si byl v každém kroku s mečem zcela jistý. V současné době už ani jeho váhu v rukou nějak nevnímá, jak se s ním dokázal sžít, bere ho už skoro jako součást sebe samého. Často se s ním snaží přijít i na nějaké úplně nové triky a hodně s jeho zacházením experimentuje. Tím, jak je takový fanatik do Hladových her, tak hodně postojů a právě nových způsobů zacházení se zbraní se učí odtamtud. Všichni profíci v aréně jsou pro něj vždycky inspirující a on se snaží si vštípit jejich chování a taktiky. Dalo by se říct, že vlastně má dopodrobna nastudovanou snad každou arénu od jeho narození. Zná veškeré trumfy vítězů a celkově se učil právě od těch nejlepších. Mnohdy pozastavoval televizi, jen aby se správně naučil postavení, které profík měl. Dělal to do té doby, dokud nenastudoval každý jeho krok a nepohyboval se úplně identicky. Jeho mozek má na tohle strašně dobrého pamatováka, takže zrovna toto jsou věci, které nikdy nezapomene, to raději vytěsní něco méně důležitého ze školy. Vlastně jen díky svým oblíbencům si dokázal vštípit, jak třeba v přírodě najít takový zdroj vody nebo se orientovat v přírodě. Zkrátka je takový dost všímavý, takže často dokáže zaregistrovat detaily, které by třeba jiným úplně unikly. S tím souvisí i jeho reflexy, které mu fungují dobře. Dokáže zareagovat na sebemenší náznak protivníka, občas má samozřejmě špatný odhad, ale ve většině případů ho reflexy nezklamou.
  • Tahle bytost je až přehnaně cílevědomá. Pokud si něco umane, jen těžko ho z jeho cesty někdo dokáže svést. Je paličatý až do takových extrémů, že půjde klidně i přes mrtvoly. Pokud mu bude někdo něco tvrdit, i kdyby to byla pravda, a on si postaví hlavu, nehne s ním vůbec nic. Jen snad kdyby to řekla jeho oblíbenkyně, tak možné, té by věřil úplně všechno, ale jestli nejste pohledná blonďatá vítězka z Prvního kraje, pak máte smůlu. Má v sobě tu lhostejnost, že mu nedělá problém někoho psychicky nebo fyzicky napadnout, jen aby se tím dostal ke svému cíli. Pokud při tom někomu ublíží, je to ještě bonus pro něj. Prakticky ho ostatní nezajímají, i kdyby z nich mohl mít nějaký prospěch, on jede jen sám na sebe. To je jedna z věcí co mu soutěže také daly, že všechno je to pouze o něm. On se postaví na horní stupínek, když vyhraje, nikdo jiný, žádné zásluhy nebo něco podobného neexistuje. Dokáže být až přespříliš zaujatý. Pokud se někdo nedokáže vyrovnat jeho oblíbencům z Her, absolutně pro něj ztrácí smysl se s takovým člověkem bavit. Není proto často zrovna jednoduché s jeho osobou vyjít. Nejraději by se pohyboval mezi vítězi s nimiž by si určitě měl hodně co říct. To také patří mezi jeho slabiny. Jak se snaží své oblíbence z arény imitovat, tak pokud je někdo takový blázen jako on a sleduje do detailu každé hry, pravděpodobně by jeho kroky mohly být snadno prokouknutelné a mohl by být v nevýhodě. V tomto ohledu není vůbec nějak kreativní ani originální, prostě se snaží používat to, co už se osvědčilo u někoho jiného a on by podobného úspěchu taky chtěl dosáhnout. Když se to vezme kolem a kolem, neustále je pro něj prioritou fyzická zdatnost. Trochu opomíná i to, co by měl mít v hlavě. Sice tam má všechny taktiky a bojové techniky profíků, ale co je mu to platné, když nepozná rostliny? Opravdu nedokáže s přesností určit, jakou rostlinu nebo snad bylinu to má před sebou. Na tohle ho prostě nikdy neužilo. Přišlo mu to strašně nudné a nezábavné, jen sedět nad knihou a takhle se něco učit. Samozřejmě pozná třeba takovou jabloň nebo hrušeň, ale kdyby mu dal někdo borůvku a rulík, prostě by mu to narval do pusy a zkusil, jestli se z toho otráví nebo ne. Když jo, tak by to nejedl. Sám nepozře nic o čem nic neví, na to je chytrý dost. Není zvyklý na to být bez jídla a pití a i když může působit sebejistě a mít drsné řečičky, že to nic není, vůbec si to nedokáže představit, protože nikdy nic podobného ještě nezažil. Dokáže se velmi dobře přetvařovat a lhát, což může být k užitku, ale většinou ani moc ne. Když mu někdo nabídne pomoc, bude se tvářit, jako že dotyčný nejspíše úplně spadl z višně. Tím, jak se často snaží na okolí působit drsně a mnohem lépe, než jaký je, od sebe dokáže spoustu lidí účinně odehnat. Jenže v tom je ten problém. Nedokáže se spolehnout jen sám na sebe, pořád kolem sebe někoho potřebuje. Možná aby ho někdo obdivoval nebo tahal z průšvihů, to je jedno, důležité je to, že není schopen být samostatnou jednotkou, musí pracovat v týmu, jinak dokáže být velmi zbrklý až impulzivní, když ho nikdo nezastaví. Je takový hodně vznětlivý. Ačkoli nemá city k ostatním, k jedné osobě je má hodně hluboké - kromě sebe samého - k vítězce Emerson Caelum. Byl by pro ni schopen udělat cokoli. Pokud se tedy objeví nějaký posměváček, který ji před ním začne nějak urážet, pořádně to od něj schytá, tím si může být jistý.

  • [ file 001 ] Stejně jako snad život každého, tak i ten jeho začal tím, že se někomu narodil. K jeho štěstí to bylo do rodiny, která sice nepatří k těm nejbohatším v kraji, ale přesto patří mezi obyvatele Jedničky, což je už samo o sobě dost velké plus. Měl možnost vyrůstat v luxusu a nikdy si nemusel stěžovat, že by mu něco chybělo. Hry sleduje... no už od té doby, co pamatuje. Každý rok měl nějakou nafukovací zbraň a potom s ní mlátil rodiče, když přišel na řadu nějaký boj. Někdo sleduje pohádky, on sledoval arénu. Přinášelo mu to takový strašný pocit uspokojení. Když někomu odletěla hlava nebo se mu vyvrhly vnitřnosti, začal se tomu smát a ještě pleskat. Užíval si to prostě se vším všudy. Nijak se netají tím, že v aréně fandí pouze profíkům, jeho krajanům samozřejmě o něco více. Dokáže však uznat, pokud se objeví nějaká socka se schopnostmi, ale rozhodně má radši profíky. Takhle to šlo rok co rok. Rodiče mu v tom nijak nebránili, protože takhle je to v kraji normální. Je schopný naprosto normálně přijímat pokud někdo zemře a kdyby mu k tomu měl dopomoci, určitě mu to vadit nebude. Zároveň se jedná o takovou tradici, který stále přetrvává. Každý rok sleduje hry a každý rok se z nich přiučí něčemu novému. Když začal chodit na atletiku, najednou si připadal jako velký sportovec a náležitě si to užíval. Jakmile přišel na řadu triatlon, tak pochopil, že už je to něco vážnějšího a opravdu pilně se tomu věnoval. Vždy raději dával stranou školu, než aby zanedbával sport, to by jeho psychika asi nezvládla. Bere to totiž tak, že všechno se může vždycky doučit, když bude chtít, ale pokud jednou zaostane ve fyzičce, špatně by se mu to dohánělo. Velkou část energie proto vždy věnoval přípravám na závody. Je to něco, co ho v současné době strašně naplňuje. Ačkoli by si nikdy nemyslel, jak by ho jízda na kole mohla bavit, opravdu tomu tak je. Běh a plavání jsou takovými třešničkami na dortu. V té době, kdy chodil do první třídy tak se k vítězství probojovala Emerson a to byl také jeden z obrovských průlomů v jeho životě. Tu arénu si pamatuje ze všech nejvíce. Proseděl tehdy před televizí snad celé hodiny, jen aby mu nic neuniklo. Od té doby se snažil chovat hodně jako ona. Stala se takovým jeho obrovským vzorem, který přetrvává do teď. Když ji poprvé během turné uviděl naživo, tak se málem zbláznil radostí. Dalo by se říct, že v té době se v něm objevil ten malý klíček, který rostl tak dlouho až jednoho krásného dne přerostl v naprostý a nefalšovaný crush. Všechno, co ve výcvikovém centru dělá, tak říká, že je pro rodiče. Ve skutečnosti vlastně ani ne, dělá to pro sebe, protože chce, aby si ho Emerson všimla a když půjde dobrovolně do her, bude si ho muset všimnout. Je strašně posedlý tou myšlenkou, že ji má rád. Když také přestěhovali Vesnici vítězů, málem z toho dostal infarkt, jelikož tak ji mohl potkat, alespoň náhodou v kraji, ale takhle nic, všechno zmizelo. Už mu zbývá jen jedna věc. Ačkoli má nějaké přátele, nikdo z nich o tomhle neví. Jistě, mluví o ní celkem často a neustále ji vychvaluje, ale nikomu to ještě nedošlo. Možná to bude tím, že až tak moc kamarádů zase nemá. Nejspíše to bude tou jeho náladovostí, která je často až nesnesitelná. Chvíli dokáže být jako největší miláček a po pár minutách by vás nejraději zavraždil pohledem. No a takhle je to u něj pořád. Připravuje se na soutěže a zároveň i na Hladové hry, aby se konečně mohl setkat s dívkou, která mu je už obrovskou část života vzorem.

  • Wynter Emerson Caelum × Vždy byla, je a bude jeho obrovským vzorem a nic to asi nikdy nezmění. Jedná se o takovou jeho osobní Bohyni. Sice se s ní nezná nijak důvěrně, ale nepochybuje, že by se jeho názor nějak moc změnil, kdyby ji více poznal. Svým způsobem jí vlastně vděčí za ten život, který teď vede. Nebýt ní, asi by se totiž do Her tolik nehrnul. Zpětně ho jenom štve, že se s ní jako s mentorkou nebavil více, ale nechtěl zase vypadat nějak vlezle nebo nedejbože jako nějaký creepy fanoušek. Tak trochu doufá, že když je teď ale ten vítěz, tak se s ní bude moci vídat častěji a při troše štěstí budou třeba alespoň přátelé. Dal by prostě cokoli, jenom aby mohl být chvíli s ní a to mu asi taky jen tak nikdo nevymluví. Navíc má pořád i schovaný ten vzkaz, který mu poslala s adrenalinem do arény. Prostě a jednoduše obdivuje nejenom ji, ale i život, který žije.

other worlds

stranger2s.jpg https://lh3.googleusercontent.com/Pw0zB0hurIqLYe3Dbii8mgZ8-m5myKuUtsQ2qtwficdo5n9uKQvLA3mzvOkjh7iL3CUXJzXut2adFoTqKA=w200-h92