Showing posts with label Edits. Show all posts
Showing posts with label Edits. Show all posts

Saturday, February 24, 2018

Dorian

[ dorien ]

[player] Renaiti

[fc] John Newman
 

the quieter you become the more you are able to hear

× [species] human
× [date of birth] march 3, 2200 | ♓︎ pisces
× [loyalty] capitol
× [credits] 0

× [level] 1
× [age] twenty-four | 24
× [occupation] avox, spy
× [gems] 0




defense [ 0 ]
  • Jeho vzhled vás na první pohled nijak výrazně nezaujme. Nic moc Kapitolského na něm není. Možná snad ten jeden nabarvený pramínek vlasů v jeho ofině, jinak nic jiného. Vždy se spíše zajímal o výrazné oblečení a ne celkový vzhled. Taky si hodně vždycky zakládal na drahých doplňcích, ať už ze zlata nebo posázené drahokamy, to bylo hold jeho. Vždycky mu všichni říkali, že je to taková straka. Od malička nosí na krku řetízek, na němž je zavěšený prsten, kde je vyryto jeho jméno i příjmení společně i s jeho datem narození a místem bydliště - adresa na rodiče, kterou musel potom zaškrtat, pokud by se však někdo hodně soustředil, asi by dokázal písmenka rozeznat. Takhle na první pohled působí jako ten největší pokorný mazlíček, který by pro vás klidně skočil i z okna, kdybyste mu to přikázali. Konec konců to je jediné, co smí vlastně dělat. Něco, co mu někdo jiný přikáže. Vždycky byl strašně komunikativní, jenže se ztrátou jeho jazyka se to změnilo. Nicméně i tak strašně rád tráví čas mezi lidmi. Je prostě společenský. Dříve by si jen tak od někoho poroučet nenechal, ale jeho postavení mu nedovoluje v poslední době mít jiný názor. S úsměvem musí dělat vše, co je mu přikázáno. Působí tak velmi poslušným dojmem. Nikdo ve skutečnosti už nezjistí, jak popichovačný a provokativní dokáže být. Všechny své jízlivé poznámky a připomínky má už jen ve svojí hlavě. Občas je vidět, že se tím hodně baví, když si o lidech myslí různé věci a oni ho za to nemohou nijak odsoudit, protože vůbec neví, co se v mysli toho usměvavého hocha děje. Vždycky byl hodně vypočítavý a to mu tak nějak zůstalo do teď. Najednou se mu otevřel svět plný možností. Může se pohybovat kdekoli a slyšet všechno, protože má s Kapitolem trochu jinou dohodu. Vůbec mu nedělá problém dělat krysu a odhalovat možné rebely, kteří se skrývají za Kapitol.
× × ×
  • [ file 001 ] Nenarodil se nikam jinam než sem do Kapitolu. Možná se ptáte, co se s ním stalo, že skončil takhle. Je to docela prosté a nijak složité, jen nad tím mnoha lidem zůstává rozum stát. Ale vezmeme to hezky od začátku, co myslíte? Jeho rodiče sice neplnili první stránky Guilty Pleasure, ale i tak si nežili nijak špatně. Peněžně byli takový ten střed, což je oproti okolním krajům hodně dobré finanční zajištění. Už jako malý měl naprosto vše, na co si jen ukázal a po čem jeho srdce - či spíše mozek - toužil. Nijak mu to nepřišlo divné, prostě byl na to zvyklý. Ukázal na nějakou hračku a ihned ji jen tak pro nic za nic dostal, jelikož kdyby tomu tak nebylo, předvedl by před výlohou takovou scénu, za niž by se rodiče studem propadli do horoucích pekel. Nástupem do školy se trochu umírnil, co se týkalo těch hraček, věci si vymrouskával i nadále, to ho nepřešlo. Už v tak útlém věku byl tím hlavním v jejich úžasné partě. Nedělalo by mu problém někoho jen tak šikanovat, ale nebylo to potřeba, tady v Kapitolu není nikdo taková socka, která by si to zasloužila. Jednou si dokonce i vyplakal zlatý mikrofon, i když se zpěvem nezabýval, prostě se mu velmi zalíbil, jak jen tam byl tak vystavený. Sem tam si ho vzal doma do ruky a zkoušel do něj zpívat oblíbené písničky, ale nikdy ho to úplně nechytlo. V šestnácti to všechno teprve začalo. Se svými kamarády nevynechal jedinou party, jež jen byla na dosah. Byl zvyklý na hodně panáků - se zákonem si hlavu nelámal, věděl, že rodiče všechno případně zaplatí - a většinou to s ním nic nedělalo, nebyl nijak agresivní nebo naopak přehnaně veselý, jediné k čemu jej to nutilo, byl zpěv a občas také k sázkám, pokud tedy stály za to. Na jednom večírku si jej všiml jakýsi skladatel, který mu nabídl spolupráci. Samozřejmě si to moc dobře nepamatoval, ale do dvou měsíců měl na svém stole svoji první vlastní písničku s níž se vyšvihl do paměti mnoha Kapitolanů. Na večírcích už nejen popíjel, ale i zpíval se svým zlatým mikrofonem, který mu k něčemu konečně byl. Na oslavě svých osmnáctin se mu popíjení se stalo osudným. Zapletl se s jakýmsi dealerem, který mu nabízel prvotřídní zboží. Peněz měl na rozhazování a tak si umanul ho vyzkoušet. Byl naprosto v extázi, ale to trvalo jen několik hodin, ihned potom následovaly prudké deprese. Nedokázal se z nich dostat ani když chtěl, připadalo mu, jako by na něj byl celý svět zlý a nikdo ho neměl rád. Chtěl to skoncovat, ale na sebevraždu neměl dostatek kuráže. Dostavil se proto na místo, kde končila cesta mnoha rebelů, které mírotvorci chytili. Za pomoci peněz je přinutil, aby i z něj udělali avoxe, i když není rebel a vzbouřence ze srdce nenávidí, nabízel tolik, že ten chlapík ho tam prostě propašoval. Teď už má od všech naprosto svatý pokoj, i když sám svého činu nyní lituje, jelikož jeho zlato v hrdle nyní už zní jen v jeho myšlenkách. Brzy se však naučil, co je po něm požadováno a svoji práci odvádí - jak si sám myslí - více než dobře. Zvykl si, i když mu tedy upřímně ten přepych chybí, ale byla to jeho blbost, zavinil si to sám. Nicméně už od začátku měl s Kapitolem jistou dohodu. Pomáhá jim v odhalování rebelů, kteří se skrývají jako obyčejní obyvatelé Kapitolu. Odposloucháváním, které mu jde dobře, prostě získá potřebné informace, které přes papír poté předává vyššímu vedení. Většina lidí se totiž neostýchá před ním mluvit, jelikož snad všichni vědí, že všichni avoxové mají zakázáno mluvit, vlastně ani nemohou. To však nikdo netuší, jakou dohodu má s vedením on. Možná proto je pořád tak veselý, jelikož na rozdíl od ostatních avoxů má prostě určité výhody.

Tuesday, January 23, 2018

Sigourney Wesmyron

[ sigorny vesmájron ]

[player] Larsyn

[fc] Dua Lipa
 

    

just remember all the good the purge does

× [species] human
× [date of birth] november 15, 2201 | ♏︎ scorpio
× [loyalty] capitol
× [credits] 47 750

× [level] 3
× [age] twenty-three | 23
× [occupation] espionage, game designer
× [gems] 20





vitality [ 0 ] × defense [ 39 ] × replicas [ 0 ]
  • Ne každému se poštěstí odcestovat do jiného kraje, a právě u ní to byly rovnou tři - hory, moře, lesy. Je to celkem velkým přínosem pro trénink do Hladových her, kór když si mohla ozkoušet rozdílná prostředí. Svých výhod využívala naplno již od svého útlého věku, takže se dá očekávat, že má Sigourney všechny předpoklady pro špičkově trénovaného profesionála. Začalo to ve Dvojce, kde si získala mnoho kvalitních vlastností, především od svých rodičů. Průbojnost a vůli být tou nejlepší má zasazenou v krvi, proto ji máloco umí zastavit a jde si stoprocentně za svým cílem. Rozhodně není lenivá a pouští se do věcí s veškerou razancí, je to aktivní člověk a potřebuje být neustále zaměstnaná. Při svých studiích z Hladových her pochytila nějaké ty základy boje, které pak převedla do praxe. Pouhým sledováním se totiž dokáže něčemu rychle přiučit a aby to bylo efektivní, tak jsou v tom samozřejmě roky nesmírné dřiny. Je velmi vynalézavá, to je důvodem, že si jako dítě dokázala najít způsob, jak se po zavíračce dostat do výcvikového centra. Nutno podotknout, že je na vysoké úrovni sociopata, proto jí takové strategické a logické myšlení rozhodně nechybí. Co jí naopak naprosto chybí, tak je jakákoli forma empatie, proto pro ni nikdy nebude složité kohokoli zabít. Miluje manipulaci s lidmi a dělá jim život schválně horší, nejvíce to ale schytají ty největší chcíplotiny, které jsou v nižších společenských třídách. Baví se na bezmocnosti a strachu bezvýznamné minority. Sigourney je skutečně ten typ člověka, který prakticky dostane, oč žádá, půjde klidně i přes mrtvoly. Dost si jako malá zakládala na výuce lidské anatomie, což v současné době využívá hlavně na mučení lidí. Dokáže tak člověka udržet dlouho naživu a přesto mu vyvolat takové bolesti, že by si dotyčný přál raději zemřít. Též si ráda udržuje respekt, i za cenu, že ji nikdo nebude mít v lásce. Je vůdčí typ, takže úplně nesnáší, když se ji někdo snaží předčit. Jsou výjimky, kdy ustoupí, ale je to u takových lidí, kteří dávají smysl a samozřejmě musí být tak trochu na její úrovni. Ona sama se bere jako nadčlověk, ačkoliv to tak samozřejmě není, protože nic takového neexistuje. To ale zkuste přesvědčit jí, když má božský komplex. Později získala kvality Čtvrtého kraje, takže se očividně naučila plavat i potápět. Umí se ve vodě parádně pohybovat a nemá problém uplavat dlouhé vzdálenosti. S potápěním je na tom sice o něco hůře, ale i tak něco málo vydrží a ulovit si harpunou rybu zvládne vcelku bezproblémově. Avšak se raději pohybuje po pevné zemi, jaksi voda není jejím živlem. Věnovala se tedy spíše tréninku ve výcvikovém centru, proto zvládá ovládat téměř s každou sečnou zbraní alespoň základově. Dokonce je s těmi zbraněmi tak spjatá, že dokáže odhadnout jakost zbraně a zda se nachází v dobrém stavu či je to totální šunt. Ničím jiným než být dobrou bojovnicí nežije, je to celičký její život. Do svého programu zařadila posilování na sílu a později i rohování, jelikož je to dobrý způsob, jak legálně někoho zmlátit, tak se v tom dost surově vyžívá. To, že je to v některých krajích možná zakázané, to zcela ignoruje. Ovšem si kvůli tomu zajistila skvělou obratnost a rychlé reflexy, také to přidalo na její fyzičce a mohla si tím zmírnit svojí agresivitu, které má plno na rozdávání. Ke všemu má až zvrácené chutě vraždit ty, které nemá ráda, a při horší náladě by sáhla i po nevinných. Nejvýše na nenávistném žebříčku si stojí i několik takzvaných podřadných sourozenců, které ani tak nebere jako příbuzné, ale spíše jako špínu lidstva. Boha jeho, jak ta je nenávidí. Pokud by se dostala do takového stavu, kdy potřebuje všechno ničit, dokáže ji uklidnit už jenom otec nebo Omar. Patří mezi ty blázny ve výkonnostním běhu, tudíž zvládne uběhnout klidně deset kilometrů do čtyřiceti minut skoro denně. Skoro protože si sem tam dává na den nebo dva dny pauzu, aby si nepřečerpala svojí energii. Je pro ni důležité, aby si udržela kvalitu své energie a nepotřebuje se dřít úplně každý den. Jindy si v klidnějších dnech zajde třeba lézt na vysoké skály, samozřejmě s jištěním. Do toho začala jíst zdravě a dává si na své figuře dost záležet. Samozřejmě se ale nijak neomezuje, a pokud si bude chtít někdy dát junk food, tak si ten junk food prostě dá a nazdar bazar. Tohle myšlení se naučila až v Sedmičce, čistý vzduch jí pravděpodobně pročistil mozek. Právě v tomto kraji začala její nejdůležitější tréninková etapa. Sice neměla možnost jít někam trénovat, ale našly se jiné bonusy. Jelikož už sama měla nějaké zkušenosti z dřívějška, neměla problém to zkombinovat s tímto mizerným stromovým krajem. Lesové prostředí ji přimělo k tomu, aby si vyzkoušela všechny různé možnosti v přírodě. Lezení po stromech nepochybně zvládá a umí se pohybovat nepozorovaně po lesích, je tichá a nedělá takový hluk. Samozřejmě věc o hlasitosti platí jen v jejím klidném módu. Taktéž je dobrou stopařkou, tudíž jí jen tak něco neuteče, nenechává se ani zmást falešnými stopami, ale dá se ji nějakým způsobem zmást. Dokáže nalézt zdroj vody, umí rozdělat oheň jen z pouhých dřívek a lov je v podstatě jejím denním chlebem. Zkrátka všechno, co se týče přežívání, tak ona má vskutku hvězdičkové. Společně se školou ještě pracovala, dejme tomu, že je docela odborník v "multitaskingu", ale samozřejmě na těch lidských hranicích. Má holt v sobě hodně energie. Začala pomáhat v lesích - kácela stromy, nosila dříví a odváděla v podstatě každou fyzickou práci, která se jí v okolí naskytla. Kvůli tomu dokáže unést velmi těžká břemena. Později si osvojila schopnost ovládat se sekerami, když si mohla domů nebo do lesa propašovat nějakou z nich. Je jedno, jestli je to tomahawk, dvoubřitá, vrhací nebo jen normální sekera. S každou umí ovládat naprosto výkonně. Co by si ale vybrala, tak to bude s největší pravděpodobností tomahawk, který je lehčí a do boje tvořený. Řekněme, že je to pro Sigg totálně snová zbraň. Obzvlášť, když má takovou super multifunkčnost a může s ním rozdávat tupý údery, pak sekat, z druhé strany zase může bodat nebo se s tím dá i dobře vrhat. Osobně si vyzkoušela všechny obranné taktiky a útočné chvaty, které zhlédla na těch lepších profesionálních splátcích, dokonce to má natrénované s živáčkem, což jsou většinou její oběti šikany. Nemá ani tak vyhrazený styl boje, zvládá skoro všechny možné taktiky, tudíž si dokáže poradit s kterýmkoli protivníkem, který proti ní bude stát. Má dokonce snížené receptory bolesti, takže ani to by ji nijak neoslabilo. Muselo by to teprve být vážné zranění, aby polevila. Rovněž je jedna z těch, která se na bolesti vyžívá. Je to taková její další abnormalita, ne že by jich neměla už dost.
  • Error, error! Ohledně něčemu, co se říká slabina, to Její Veličenstvo Sigourney Wesmyron ve svém slovníku nenalézá. Sama se přesvědčuje, že nic takového nemá. Ke své smůle to ale není pravda a přece jenom bychom na ni něco vytáhli, ačkoli je toho poměrně málo. Již bylo zmíněno, že trpí antisociální poruchou osobnosti. Pro zabijáky v aréně je to sice nehorázná výhoda, ale když dojde ke společenskému sdružení, je tak trochu konec. Absolutně nechápe, jak se ke člověku chovat. Ano, zná takovou tu manipulaci a dokáže být na člověka občasně milá, pokud něco fakt chce. Vstřícnost určitě nepatří do jejího charakteru, tudíž se na povrchu tato část povahy zdržuje jen na krátkou dobu neurčitou. Normální člověk s city by s ní špatně vycházel, takže si rozhodně najde mnoho nepřátel. Samozřejmě se dokáže chovat jako normální člověk a nikdo by ani nepoznal, že trpí nějakou chorobou. Jenomže také se nikdy nedá zjistit, jestli lže nebo mluví upřímně. Obojí umí dost rafinovaně, je to pak jen o tom, jak moc si všímáte její osobnosti a jak dobře ji znáte. Čas od času se i otevře, ale takovým lidem, kterým fakticky důvěřuje. A těch má ve svém životě opravdu malé procento. A i když ji můžete jakkoliv nenávidět, může se vám zdát i tak v něčem fascinující, svůj egocentrismus netají a dokonce umí přesvědčit o tom, aby byla ona jen vaším jediným vesmírem. Tomu více podlehnou takoví tupci, co z ní budou paf jen z vnější podoby. Ve většině případech si se člověkem jen hraje, to je potom na dotyčném, aby rychle utekl. Jak se s tím vším netají, tak je v podstatě celá její povaha viditelná a chytřejší si od ní mohou dát odstup. Další věc s její poruchou nemá nic společného, je to spíše z minulosti. Dost lidí ji za tu krátkou dobu zradilo, proto se jí nedaří lidem moc věřit a trvá jí než si na člověka zvykne. Z tohoto důvodu není vůbec loajální, sice se najdou výjimky, ale je jich málo. Nejspíš by si kvůli tomu nedokázala najít spojence, aspoň sama od sebe by určitě nešla dobrovolně hledat. Taktéž je dost cholerická a vybouchne klidně z maličkostí, které si přebere v hlavě dost v nadsázce. Potom se její logické myšlení zcela vytratí, a proto dokáže nadělat hrozné trable sobě i okolí, to je s ní již zcela nemožné přežít v jedné místnosti. Následující slabina je na ní poněkud neobvyklá, jelikož se v nich nacházejí city, a to docela velké. Nikdy by nedovolila, aby se něco stalo jejím oblíbeným sourozencům. Sice má neustálý pocit, že ji všichni zradili, hlavně její nejbližší sestra Thais, jenže jí to nějak dokázala odpustit. Dost dlouho se neviděla ani s Rethou a Omarem, ale vždycky a doteď k nim chová až nezdravou náklonnost, protože je miluje. Ono, kdyby neměli stejného otce, to by se pak mluvilo o něčem jiném. Do její ochrany spadají ještě pár dalších nejmenovaných lidí, s tím by se nikdy nesvěřila. Nemůže si dovolit, aby si o ní někdo myslel, že jí na někom záleží. Přijde jí to dost slabošské a trapné. Také výchova v raném dětství nepřispěla na jejím dobrém chování. Naučila se nemít respekt k autoritě, rozhodně ne poté, co se stalo s jejím otčímem ve Čtvrtém kraji. Nemá žádný slovní filtr, je šíleně drzá a na plnou hubu řekne, co si o někom myslí. Rychle se uráží, i kdyby ji urazil někdo s vyšší mocí, tak by se neudržela. Nenechává si nic líbit a dokáže kvůli tomu být velmi zlá, vůbec jí nezajímá, že z toho vzejde nějaký průser. Vcelku vzato ráda riskuje, takže by z toho stejně měla nějaké potěšení. Na druhé straně se zase bojí smrti, ale nehodlá ještě v brzké době umírat. Uklidnit ji dokáže pouze otec nebo Omar, většinou ji ale musí rovnou vytahovat z průšvihu. Dokonce za těch pár let v kraji přilnula k Archerovi, takže snad i tenhle týpek by ji uklidnil. Za celý život se nikdy nenaučila se střelnou zbraní, dokonce ani s pistolí, protože v té době byla ve Dvojce ještě dost malá. Tedy jedna nula pro střelné zbraně, jelikož s nimi tahle slečna umí zacházet nulově. Na seznam se připojí vrhací nože, oštěpy a překvapivě nunchaky. S nunchakama by leda tak uměla někoho škrtit nebo bezhlavě mlátit, ale účelný boj s tím nesvede. Zbytečnosti jako jsou léčivé a jedovaté rostliny, to od ní neočekávejte. Všechno je to pro ni plevel a nepředpokládá to za důležité. Bude přece jíst to, co zná. Léčit se bylinkami taky nebude, protože se spíše spoléhá na sponzorské dary. Též nepatří mezi ty jedince, co se umí správně ošetřit. Jo, asi není zcela tupá, aby na sebe stříkla dezinfekci, ale to je tak asi vše. Jediné, co by ještě provedla, tak by hluboké rány propálila a tím to ucpala. Jak má vysoký práh bolesti, tak jí to ani moc nezabolí a možná si to ještě užije. To je vlastně další zádrhel, který ji bude oslabovat v tom, že si lehce přehlédne svá zranění nebo to bude zcela ignorovat, což je více pravděpodobné. Maskování je taky jedna velká ztráta času, i když se párkrát v lesích povalovala v bahně, což může být jednoduchá verze kamufláže. Jednou se nutně potřebovala poprat s veverkou, která jí ukradla klíče od baráku. Byl to celkem boj, z toho důvodu fakt nenávidí veverky a jiná podobná zvířátka, ba dokonce má panickou hrůzu z jednoho zvířete. Zní to absurdně, ale je to los, protože je podle ní prý agresivní zvěř. Není to ani tak věc, za kterou se stydí. Docela se s tím svěřuje a vysvětluje ostatním, jak jsou nebezpečná a chtějí lidi napíchnout na ta ohavná paroží. Může se dost bezpečně říci, že slabiny v oblasti boje toho moc nemá. Jediné, co by stálo za zmínku je to, že by jí otec mohl snížit ego. Potom by se tak destruktivně snažila, až by nezvládala zdatně bojovat. Celkově jí kdokoliv řekne, že je slabá, tak ji tím dost rozhněvá. Dost si zakládá na tom, aby patřila mezi jeho oblíbence, ale zároveň se od něj maximálně distancuje a nesnáší ho. Nepřijímá od něj alimenty, protože si tím dokazuje, jak moc dobrá dokáže být bez něj. Občas je tak pomatená, že vlastně ani neví, co vůbec potřebuje. Bývá nerozhodná, tudíž jí nikdy nedávejte na poslední chvíli na výběr, protože si to nedokáže určit.

  • [ file 001 ] V prvních letech svého života si žila na nejvyšší možné úrovni a byl jí dopřán veškerý komfort. Bývalo, kdy s otcem měla vážně dobrý vztah. Bylo to právě kvůli její matce Angele, která tu rodinu spojovala. Po její náhlé smrti se vše změnilo a tím dnem se začalo všechno hroutit. Jednak proto, že se musela přestěhovat do domu své rigorózní macechy, která jí dávala dosti zabrat. Sledovala na ní každičký detail a čekala, kdy Sigourney konečně udělá nějakou chybu. Ono to jaksi nikdy nebyl problém, protože již odmalička byla velmi chaotické dítě a všechno bourala. Poté jí byla diagnostikovaná ta Anetická psychopatie. Ke všemu je bezohledná, impulzivní a nezodpovědná. Častokrát se stalo, že ublížila svým sourozencům, což nikdy nebrala vážně, protože to byla jen hra. Nikdy jim ale neublížila natolik, aby kvůli tomu šli na pohotovost, takže naprosto nechápala, proč na ni ta fúrie pořád řve. Hlavně měla po smrti své matky fakt špatné období a nedávala, když po ní řval ještě někdo, kdo ani není její pravá maminka. Reagovala na to tak, že po ní házela vším, co jí přišlo do cesty. Chtěla ji umlčet, jenže jako malé dítě toho moc nesvedla. Poté na ni začal být přísný otec, to už nevystála a od té doby k němu chová zášť. Poslali ji na léčbu, ale moc dlouho to nevydržela, jelikož neměla dostatečnou motivaci. Macešin plán tedy nevyšel a musela vymyslet něco stálejšího, proto začalo přesvědčování otce, aby obě dcery Sigg a Thais, poslal pryč. Prý měly špatný vliv na její děti, což absolutně nebyla žádná pravda. Vztah s Rethou nebyl pochybný, protože jí byla dobrou starší sestrou a někdy jí dokázala poradit, i když to byly takové dětské rady. Taktéž s Omarem si velice dobře rozuměla, dokonce s ním měla partičku kamarádu, se kterými se bavili. Právě oni jsou důvodem, proč se tak snaží být lepším člověkem, ale moc dobře jí to nejde. Za ten čas, co byli pospolu, si k nim vypěstovala doslova závislost. Více lpí na Omarovi, jelikož je starší a nalézá u něj bezpečný azyl. Co se týče Thais, tak tu bere jako samozřejmost, ale moc jí připomíná tu dokonalou minulost, tudíž se k ní po rozpadu rodiny nikdy neměla. Ani ne dlouho musela přežívat to peklo s tou vychrtlou modelkou, protože se macešce doopravdy povedlo přesvědčit otce, aby je poslal do jiného kraje. Byl to od něj největší podraz, tím pak začala celá ta nenávist k němu a úplně se od něj odloučila. Nevěří, že tohle něčím může kdy napravit. Dokonce pro něj stvořila slovník s urážkami, což je takový tenký poznámkový blok s básničkami, které jsou o tom, jak moc je její otec na nic. To, že se dostala do Čtvrtého kraje pro ni byl velký mínus. S nikým si nerozuměla, celý kraj jí přišel ohavný. Nesnažila se mít nový domov ráda, protože byla zvyklá na Dvojku a nic pro ni nebylo lepší. Jenže neměla na výběr, a tak tam nějakou dobu pobyla, než si pak nechtěně koupila lístek do Sedmého kraje. Zastihla totiž otčíma s Thais u nechutné aktivity, kterou by nejraději vymazala z paměti. V té době bylo Sigourney třináct. Byla z toho nehorázně v šoku a ani nechápala, proč se s tím o tom sestra nikdy nesvěřila. Vybouchla a vrhla se agresivně po otčíma. Měla to štěstí, že se po ní nevrhl on, a něčím ji nepraštil. Vlastně celý ten masakr byl jen z její strany. Otčím ji nechal být a jediné, co udělal, tak zavolal otce Wesmyrona, který ji odvedl jinam. Nikdo jí nevěřil, že to celý mělo nějaký důvod. Sestra ji v tom nepodporovala a každý věděl, že má problém s chováním. Dále to ani neprožívala, protože ztratila všechnu energii a důvěru. Zkrátka jí začalo být všechno jedno, i to, že se dostala někam, kde je naprostá nuda. Otec ji ani nechtěl dávat do normální rodiny, protože by se mohlo stát to samé a taky se tam lidé neměli moc dobře. Stejně tak jí nemohl koupit dům a nechat ji samotnou, tak vyhledával pomoc u vítězů. Nejprve šli ke Callistě, na kterou přede dveřmi koukala tak vražedně, že si otec řekl ne. Poté přešli k Archerovi, na kterého se pro změnu koukala hladově. Taky si řekl, že to není dobrý nápad, ale ona sama ho přesvědčila, že se jí dům líbí a chce u Francise zůstat. Musela si zvyknout na zcela jiný život. Osamostatnila se a nepřijímala žádné peníze od otce, nechtěla mu za to být vděčná, tak raději "trpěla". Ne však na dlouho, protože si našla práci. Zpočátku to bylo složité, protože není zvykem, aby se ženy zaměstnávaly v lesích. Na práci v papírně by nikdy nekývla, a tak jim nabídla, že bude pracovat pro bono, a pak se mohou rozhodnout, zda ji za to později budou chtít vyplácet. Dlouhé týdny se snažila a dokazovala jim, že může být v této práci stejně výkonná jako muži. Začala s tím v hodně mladém věku, proto jí to šlo dost těžce, ale po pár měsících si našla to správné tempo a začalo to pro ni být čím dál tím více snazší. Měla pár úrazů, ale přesto se nevzdávala, protože to by nikdy stejně neudělala. Je prostě tak vytrvalá a tvrdohlavá. Také je to jediná věc, která ji nejvíce zaměstnává kromě školy. Nemá v kraji moc kamarádů, řekněme, že spíše žádné. Možná by si nějaké stejné domýšlivce, jako je ona dokázala najít, ale prostě nechce. Raději se soustředí na to, že ostatní šikanuje a libuje si v tom, má to v podstatě za svůj koníček. Říká se o ní, že je dost "severe", což se taky stalo její přezdívkou. Též si je vědoma toho, že má v kraji dalšího sourozence Jareda, kterého sem tam párkrát zahlédla a bavila se sním, ale jinak jeho existenci totálně ignoruje. Zprvu si na něm zkoušela hledat druhého Omara, ale připadal jí nezáživný, tak to prostě nechala být. Občas bývá otravná tím, že je to Omar sem, Omar tam. Jaksi má v hlavě hodně "vyomarováno". Dokázala si vcelku snadno zvyknout na život v Sedmičce, přestože má občas chuť vyrazit někam za lepším. Bohužel si to dovolit nemůže, tak je pro ni ještě další východisko v podobě Hladových her, na které se tak pečlivě připravuje. Do těch se chce dostat i z toho důvodu, že chce ty rádoby vychvalované sourozence zabít. Jakkoliv se snaží nebýt dcerou Wesmyrona, tak je tam stále chtíč po jeho pozornosti a rodičovské lásce. Někdy by si přála, aby si mohla ještě jednou popovídat s mamkou, což se nejspíš už nestane. Má ji ale uchovanou v paměti, a na její památku si vytetovala "Angel" na pravém rameni. Rozhodně to tam není kvůli tomu, že by Sigg byla nějaký andílek, ona je spíše opak.


  • Archer Francis Jr. × Byla to její první láska a dokonce si myslela, že bude poslední, ale to byla nejspíše jen pubertální naivita. Pravděpodobně by nějaký vztah mezi nimi stále fungoval, kdyby nebyl svůj, a právě v tom je problém. Jsou si v několika ohledech strašně odlišní, proto ty nekonečné rozepře mezi nimi. Samozřejmě nenapomáhaly manipulace k jejímu prospěchu ani necitlivé poznámky vůči celé jeho osobě, ale to si ona nedokázala uvědomit a stejně tak by tomu bylo i dodnes. K tomu ten hloupý fakt, že je smířený se svou smrtí v budoucí aréně, jí drásá na nervy. V podstatě se do něj zamilovala zvláště kvůli tomu, že byl starší a to jí zřejmě dodávalo nějakou sílu nadřazenosti. Měla z něho trofej a objekt zakázané touhy. Je vůbec záhadou, jaký názor na něj současně má, ale nejspíše k němu pořád chová kladné city, ačkoli k němu má dost despekt. Celý jejich vztah byl velkým tajemství, vědomě to tajila kvůli studu. Ne ani tak kvůli jeho původu, ale spíše to byla chyba z její strany. Nebyla si schopna veřejně přiznat, že by byla v nějakém intimním vztahu. Hlavně to pro ni bylo dost nové a nedokázala si s tím poradit, proto tak rychle sabotovala jejich vztah tím, že odešla za jiným, který optimálně zapadal více do jejích poměrů. Za všechno, co pro ni udělal, je mu v rámci svých možností vděčná, ale kdyby si to měla nahlas přiznat, tak si už raději podřízne hrdlo. Nebývá vděčná nikomu, což je značný důkaz, že ho má upřímně v oblibě.
  •  Elijah Wesmyron × Ve svém životě nenalézá osobu, jež by respektovala více jak otce. Ano, zní to absurdně, když se vezme v potaz její nenávistné chování vůči němu. Skutečnost je ale taková, že ho nesmírně adoruje - to však ponechá svým tajemstvím, protože by moc poukazovala slabost. Samozřejmě byla doba, kdy ho chtěla považovat za mrtvého, jelikož se jí a Thais zbavil. Nebyly to její nejsvětlejší chvíle a pěknou řádku let žila v domněnce, že ji nenávidí a ona mu to cítění oplácela s ještě větší vervou. Posílil to hlavně fakt, že její zesnulou matku vyměnil hrozně rychle a také mu vůbec netolerovala, že se zajímal o nějaké mouly z Prvního kraje. Několikrát se pokoušela si získat jeho přízeň, a pokud ne ona, tak to aspoň chtěla pro svojí mladší sestřičku, která to potřebovala více než ona, jenže to se nestalo a pak už bylo pozdě. Každopádně se ten vztah po jejím vítězství v Hladových hrách obrátil k pozitivu. City do svého života nikdy moc nemotala, tudíž nebylo problémem nechat minulost za sebou a dokonce mu dost věcí prominula. Dokáže být spokojená už jen s tím, že se mnohem více zajímá o Omara, a jeho štěstí je pro ni důležitější než ten její, i když by si i něco ráda ukradla pro sebe. Ve výsledku je jí jedno, jaký na ni má současně pohled, protože se přes tu nezdravou touhu po pozornosti již přenesla.
  •  Gunner Cosgrove × Patří mezi její nejlepší kamarády, ale ono to ani není nic zvláštního, když se vezme v potaz, že Sigg moc přátel nemá. Gunnera zná už odmalička a taky to měl být její manžel, jenže se kvůli nešťastným událostem v jejím životě svatba neuskutečnila. Srdíčko jí to ale rozhodně nedrtilo, protože ho vůbec nebrala jako partnera na celý život, taktéž byla v té době ještě dítě, aby vůbec pochopila, co je láska zač. Samozřejmě nikdy nepopře, že by se jí nelíbil, z vizuální stránky je ideální, jinak by se s ním přeci nevyspala, ale to je tak všechno, tečka. Jsou si ve svých vlastnostech nehorázně podobní, což je v mnoha případech super, ale u nich by to pravděpodobně bylo katastrofální, jelikož spolu sdílí zrovna ty nejhorší povahové rysy. Velmi ráda si ho dobírá nebo se s ním hádá až to někdy působí, že je za tím něco více, ale je to opravdu jen kamarádské pošťuchování. Vlastně má někdy dojem, že je do ní zamilovaný, ale že by si s tím lámala hlavu, to zrovna ne. Rozhodně to není hrozba pro jejich přátelství. Koneckonců má o sobě dost velké mínění, takže je pochopitelné, že si myslí, jak je do ní celý Panem poblázněný. Kromě toho má k němu majetnické sklony, takže si docela hlídá teritorium kolem něj, kdyby se náhodou poblíž ochomýtala nějaká nevhodná holka.
  • Omar Wesmyron × Vzhledem k tomu, že se jedná o jejího bratra, tak si dost hlídá, jak se s ním prezentuje na veřejnosti. Nikdy mu zatím nelegitimizovala své romantické city vůči němu. Uvědomuje si moc dobře, že tohle není vhodný vztah, ač je jakkoli mentálně vadná. To ji ovšem nebrání k tomu, aby se těch citů zbavila úplně. Naštěstí je docela mistrem potlačování citů, spíše je většinou ani nemá, tudíž se dokáže skvěle ovládat, aby náhodou neudělala nějakou hloupost. Není známo, odkud se to všechno v ní bere. V minulosti, ještě bez své pošramocené osobnosti, ho skutečně brala jen jako staršího bráchu a kamaráda, ale po odloučení se jaksi upnula na nějakou vizi, jež jí pomáhala zvládat život mimo rodný kraj, a především smrt její matky na ní zanechaly hluboké šrámy. Měla nějakou nereálnou představu o svém bratrovi a stvořila si ho perfektního, což se jí později při shledání potvrdilo, že není tak docela pravda, ale stále to na ničem neměnilo. Možná právě kvůli tomu ho prostě miluje. Přesvědčila se o tom už v aréně, kde si byla naprosto jistá, že by bez něj prostě nechtěla být a byl by to pro ni nenávratný konec. Udělala by pro něj první poslední, nemusí ji o to ani žádat, zkrátka je na jejím prvním místě, ale nikomu by se o tom jen tak nesvěřila. Dost se jí příčí představa, že by měl ve svém životě přítelkyni, ale donekonečna mu v tom zabraňovat nemůže a ani nechce. Jelikož bude vždycky šťastná, když bude šťastný on, jakkoli moc ji to bude ničit. Je to jediný člověk, který z ní dokáže vytáhnout tak lidské emoce.

  • Interview | ID Card
  • 3x obsidiánový klíč, obsidiánový box [k otevření potřeba 5 obs. klíčů]
  • cestovní doklad, mobil - Advansy, řidičský průkaz: Quasar Xenox-0.1

Saturday, January 20, 2018

Omar Wesmyron

[ omar vesmájron ]

[player] Renaiti

[fc] Bob Morley
 

    

whatever it takes

× [species] human
× [date of birth] march 24, 2200 | ♈︎ aries
× [loyalty] capitol
× [credits] 43 187

× [level] 6
× [age] twenty-four | 24
× [occupation] personal trainer, peacekeeper
× [gems] 40




vitality [ +5 ] × defense66 ]
  • Všichni neustále říkají, že láska člověka dělá zranitelným a oslabuje ho. Výjimka vždy potvrzuje pravidlo, no a Omar byl vždycky tak trochu vyčnívající z davu. Ve výcvikovém centru se doslova a do písmene zamiloval. Nebyla to však taková ta poblázněnost s lidskými city, protože to, k čemu se tam upnul, ho rozhodně neoslabovalo, ba naopak, dělalo ho to mnohem silnějším. Odmalička s něčím třískal o zeď, když se mu něco nedařilo. Není proto divu, že se při tréninku upnul na vrhací nože, z nichž po nějakém čase přešel na vrhací dýky. Čím byl starší, tím více výzev vyhledával, proto mu pod rukama prošly i třeba takové vrhací sekery. Nicméně i když takhle různě střídal vrhací zbraně, jedné zůstal od prvního okamžiku bezmezně oddaný. Byla jí jeho láska, chakram. Naučil se dobrého zacházení se všemi rozměry této zbraně - od průměru deseti až po nějakých třicet centimetrů. Průměr deset se mu však zdá moc málo - nenadělá tolik škod - a třicet jich nadělá až tolik, že si to ani neužije. Je proto zastáncem zlatého středu, tedy chakramu zhruba o průměru 15 cm. Tohoto miláčka můžete v jeho ruce spatřit pokaždé, když se nachází v centru. Neustále zdokonaluje svoji techniku a snaží se vymýšlet s ním něco nového. I když se většinou věnoval tomuto krasavci, tak si přeci jen našel čas i na nějaké jiné zbraně. Z nutnosti se naučil zacházet s lukem a kuší, aby si získal potřebnou dobrou mušku. Nezapomněl ani na sečné zbraně, jako je meč nebo mačeta. Jenže zjistil, že nic z toho prostě není pro něj. Rád svůj cíl zaměřuje, a ne po něm jen něčím dlouhým bezhlavě seká. Díky centru může využívat možnost pravidelného každodenního tréninku nejen se zbraní, ale i sebe samého. Posilovací stroje jsou proto jeho oblíbeným útočištěm, společně s běžeckým pásem a veslařským trenažérem. Nutno podotknout, že tento mladík má nejen díky tomu velkou výdrž. I přesto všechno, jak moc se mu zbraně líbí, miluje boj tělo na tělo. Často vyhledává takové ty souboje, při nichž si nadšenci sází na to, kdo toho druhého více zpráská. Tam si získal mnoho zkušeností a rozhodně nemá strach se postavit svému vyzyvateli čelem. Není to ten typ, který by stáhl ocas a jako zpráskaný pes prostě utekl pryč, vždycky zůstává, dokud není po všem. Jistou míru zkušeností nabyl i při svojí soukromé informátorské "prácičce". Vždycky mu to dokonale zapojí mozek, aby byl co nejkreativnější při vytahování podstatných detailů z určitého člověka. Naučil se tak lidi špehovat, vyjednávat s nimi a klást takové otázky, aby si z nich dokázal přebrat vše co potřebuje. Rád si s lidmi hraje a používá intriky.
  • Na první pohled vypadá chladně a nepřístupně, takže se může zdát, že vlastně ani žádné slabiny nemá, není to však úplně tak pravda. Stačí si chvíli počkat a jeho špatné vlastnosti vyplavou na povrch samy. Jen co otevře ústa, tak snad každý musí ihned pochopit, že je to vůdcovský typ, což není asi zrovna dobře, jelikož si nenechá vůbec nic vymluvit. Jeho uvážení je pro něj vždy totiž to nejlepší, protože prostě on musí mít vždycky pravdu. V takové situaci by s ním nepohnulo ani stádo volů, s tvrdohlavcem jedním. Jenže s postem člověka, jež vede ostatní, přichází i určitá starost. A i když není zrovna někdo, komu by na ostatních moc záleželo, vůči své rodině a partičce kamarádů přeci jen nějakou tu zodpovědnost cítí. Byl by pro tyto lidi schopen udělat snad cokoli, hlavně tedy pro mladší sestřičku Rethu, Sigourney a Thais. Dalo by se říct, že po tom, co jeho sestry byly poslány pryč, tak se začal chovat o hodně hůř. Stalo se z něj to, co je nyní. Na jeho zbylou rodinu v kraji se hodně upnul a je doslova posedlý tím, aby už nikoho z nich neztratil, i když to veřejně nepřizná, ta představa ho prostě přivádí k šílenství. Nejspíše proto se z nich tolik snaží udělat perfektní rodinku. Otec mu to však trochu kazí tím, jak se o ně moc nezajímá a nejsou jeho no. 1. Frustruje ho to, a to neskutečně moc. Snaží si získat jeho pozornost čímkoli, jen aby na něj mohl být jeho táta hrdý. Nutno však podotknout, že Omar je tak trochu netrpělivý cholerik, který nechodí pro slova daleko a stačí mu skutečně jen málo, aby vyletěl a dostal se tak do hádky s kýmkoli, klidně i se svým otcem. S tím jasně souvisí i to, že na titěrné prácičky tohoto hocha prostě neužije. Zašívání oblečení rozhodně nepřipadá v úvahu, to to raději vyhodí, než aby se s tím musel vztekat. Skládání pyramidy z karet a podobné věci, při nichž je potřeba dávka trpělivosti, rozhodně není nic pro něj. Radši se bez věcí, kde je potřeba jemná motorika, obejde. Nějakou přehnanou úctu k autoritám také zrovna nepodědil. Ví, co je slušné, ale nijak si s tím zrovna neláme hlavu. Občas z něj něco slušného vyklouzne, když má zrovna náladu, ale jinak to příliš neprožívá. I přes to všechno každý, kdo není úplně slepý, pochopí, že právě Retha je jeho hlavní obrovskou slabinou a k jeho smůle není poslední. Další jeho velkou nevýhodou je Omarův sklon k hazardu. Miluje ten adrenalin, když si nemůže být jistý vůbec ničím - jestli se mu peníze třeba zdvojnásobí nebo o ně nadobro přijde. Sázení je jeho vášeň a vždycky si k němu nějak najde cestu.

  • [ file 001 ] Snad každý si myslí, že když má někdo peníze, jeho život musí být naprostou pohádkou. Nutno podotknout, že to není všechno. Pokud syn nemá milujícího otce, který by mu šel příkladem, dětství není takové, jaké by mělo být. Tento mladík o tom ví své. V prvních letech života byl jen s matkou, není proto divu, že první, co se naučil kdy říct, bylo zeptat se na to, kde je jeho otec. Potom se ty dvě hrdličky daly zase nějak dohromady a rázem mu přibily dvě sestry. Na svět potom přišla ještě Retha. Byli tedy čtyři. Čtyři neposedné děti, to bylo pro rodiče potěšení. Vymýšleli samé kraviny, lezli, kam jen se dalo a během svých her toho hodně i porozbíjeli. Většinou tu jejich partu vedl on a všechny ty kousky přišly z jeho hlavy, ale potrestány vždycky nejvíce byly od jejich matky Sigg a Thais. Otce jejich lumpárny nějak nevyváděly z míry. Pro Omara to byla nejšťastnější část jeho života, když byli takhle pospolu. Samozřejmě měl i povinnost chodit do centra, protože jedině tak si myslel, že získá pořádně otcovu pozornost. Potom ho to tam začalo natolik bavit, že tam chodil dobrovolně a tolik se nezajímal o to, jestli tam je otec taky. Jenže potom přišla rána. Jednou pozdě večer se chtěl vyplížit do té posilovny, kterou si otec nechal vybudovat v domě a kam měli přísný zákaz vstupu a uslyšel nějaký křik z pracovny. Byl strašně zvědavý, a tak se na chodbě zastavil a zaposlouchal se. Rodiče se hádali, což nikdy před tím neslyšel. Jeho matka mluvila o nějakých sourozencích v dalších krajích, a nakonec otce přesvědčila, aby Sigg a Thais poslal pryč. To bylo poslední, co slyšel, potom už utekl zpět do svého pokoje. Uběhl asi týden od té jejich hádky a Omar si myslel, že od toho upustili. Jenže mu moc nedocházely souvislosti - třeba proč si holky musely přebírat oblečení, hračky a tak podobně. Potom mu to matka přišla slavnostně s úsměvem oznámit. Snažně ji prosil, aby to nedělala. Bylo to poprvé a naposledy, kdy klečel a žadonil, ale výjimečně byla neoblomná. Otce také prosil, ale nepomohlo to. Musel přihlížet, jak ty dvě nasedají do auta a vezou je pryč. V ten moment jej doslova popadl amok. Vzal kuchyňský nůž a zamknul se v matčině šatně. Komplet všechny její milované šaty rozkouskoval na cimpr campr. Od té doby už nic nebylo jako dřív. Hodně času trávil v centru nebo s Rethou. Trénoval a doufal, že když oba rodiče uvidí, jak dobrý je, tak nakonec holky vrátí. Snažil se všemožně otci zavděčit, aby mohli být zase rodina. Jenže doma vůbec jméno Thais nebo Sigg nesmělo padnout. Rozhodl se proto vzít věci do vlastních rukou. Začal postupně kontaktovat všechny, kteří něco věděli i o těch dalších Wesmyronech. Pokud někdo nebyl sdílný, informace z něj vymlátil nebo psychickým nátlakem stejně dostal. Zjistil, že tatík je docela záletný a vůbec se mu to nelíbilo. Získávání informací a špehování jej však bavilo natolik, že brzy našel vlastní klienty, kteří mu za to ještě slušně platili. Bylo to něco jako bonus k výcvikovému centru - mohl si vyzkoušet své dovednosti přímo v akci. Také se v té době začal zapojovat do takových těch bojů, kdy ostatní na bojovníky sází. Samozřejmě jej bavilo i sázet a po čase se na tom stal celkem závislý. Teď už pro něj neexistuje nic jiného než výcvikové centrum, práce, ženy, občas tedy ty boje a samozřejmě Retha. Co se týče žen, tak se opravdu potatil, moc dobře totiž ví, jak na něj reagují a rád toho využívá, aby dostal, co chce. Občas mu sestra říká, že spíš myslí tou věcí dole než mozkem, asi na tom něco bude. Trochu naivně však stále věří, že pokud se přihlásí do Her a vyhraje, tak na něj otec bude pyšný a budou zase ta ideální rodinka jako před tím.

  • Elijah Wesmyron × Tak tenhle chlapík je v Omarově životě úplně kapitola sama o sobě. Svým způsobem k němu měl a má blíž než k matce. Vždycky k němu totiž až přehnaně vzhlížel a dělal všechno pro to, aby si získal jeho pozornost. Chtěl být jeho oblíbenec a aby na něj byl jeho táta hrdý. Díky němu si právě usmyslel, že půjde do Her a vyhraje je. Taky se tak stalo a on má trochu pocit, že se jejich vztah přeci jen zlepšil. To, že je on sám osobně korunoval na vítěze pro něj byl strašně úžasný pocit. Ale i přes to v něm neustále přetrvává ta touha vypadat v jeho očích co nejlépe a nyní se mu chce už i dokonce vyrovnat. Svým způsobem ho prostě obdivuje, co se týče práce a toho všeho kolem, kam až to dotáhl. Proto se také kontaktoval s Roycasterovými, jestli by jej přijali do jejich výcvikového programu a rád by se tak s jejich pomocí stal mírotvorcem. Tak nějak není moc zvyklý se mu s něčím svěřovat, to však neznamená, že by ho neměl rád. Je to spíše jeho povahou, nechce, aby v něm otec viděl nějakého ufňukaného slabocha. Samozřejmě po tatínkovi zdědil jeho lásku k ženám. Rád s nimi flirtuje a pokud by to mělo zajít až někam dál, většinou se nebrání. Na rozdíl od něj si ale dává pozor na to, aby si na každém kroku neudělal dítě.
  • Gunner Cosgrove × Gunner je pro něj jako brácha, už naprosto automaticky ho bere jako součást rodiny, protože se znají už odmala a navíc toho společně hodně prožili. Občas si dokonce jako malý přál být vážně jeho bratr a žít v jejich rodině, která mu připadala strašně super. I když ví, že to s tátou taky nemá jednoduché, stejně jako on. Všechno, co si spolu tihle dva řeknou, zůstává na konečné stanici u něj, nikdy to neroznáší někam dál, protože mu stačí, že oni dva se tomu zasmějí, ostatní si to musí zjistit sami. Zase naopak, když se něco dozví, první, komu to utíká říct, je právě Gunner. Vždycky věděl, že se na něj může spolehnout. On se snaží o totéž, když bude Gunner cokoli potřebovat, vždycky za ním může přijít. Přijde mu, že mezi sebou nemají zábrany a dokáží se spolu bavit snad úplně o čemkoli. Navíc mu teď přijde, že mají zase další společnou věc. Oba si prošli arénou, oba ztratili dvě sestry a oba to alespoň trochu změnilo. I tohle je osoba, která se mu pevně ukotvila v srdci a byl by schopný pro něj zabíjet bez mrknutí oka. Ačkoli není schopný mu do očí říct, že pro něj znamená vážně hodně, jeho činy to často prozradí i beze slov. Snad nikdy ho neomrzí s ním chodit na nějaké večírky a snažit se mu tam podstrkávat ženy, které po něm doslova šílí. I tohle jeho věčné dobírání je znakem toho, že ho má rád.
  • Sigourney Wesmyron × Vždycky k ní měl strašně blízko, zpočátku dokonce i víc než k Rethě. Po tom, co ji a Thais ale otec přestěhoval do jiného kraje, tak se s ní dlouho neviděl a nesl to vážně hodně špatně. Když ji však po tak dlouhé době znovu viděl, nemohl ji skoro až poznat, jak vyrostla. Jak potom v aréně jasně zjistil, nic se mezi nimi nezměnilo. Pořád to byla jeho mladší sestřička, pro kterou by udělal úplně cokoli. Taky to tak nakonec dopadlo, když mu promluvila do duše a vytáhla z něj toho sobce, kterého se tak pečlivě snažil pohřbít. Vlastně jí za svoje vítězství může být vděčný, protože nebýt ní, nebyl by tu. Je to teď jediná osoba, která z něj dokáže dostat city. Netuší jak to dělá, ale v její blízkosti má prostě strašné nutkání se jí s nimi svěřit. Nebojí se před ní otevřít, když je k tomu vhodná příležitost, má v ní obrovskou oporu. Takže by nesnesl pomyšlení na to, že by jí někdo ublížil. Ačkoli už jsou oba velcí, pořád v něm zůstává ta role velkého bratra a je schopný rozmlátit hubu každému, kdo by se na ni jen křivě podíval. Navíc, když mají tu možnost teď bydlet kousek od sebe, chce s ní trávit mnohem více času a vynahradit všechno, co ztratili. Chce ji poznat zase znovu, co se změnilo a co ne a jaká teď vůbec je. Je to teď poslední blízká osoba, která mu zbyla a hodně se na ni upnul, tak jako to po jejím přestěhování udělal s Rethou. Jenže v tomhle případě je to ještě silnější, protože je to prostě Sigg. Moc dobře si je vědom toho, že pokud by se jí - nedejbože - něco stalo, sáhl by si na život, protože by to bez ní nezvládl.
  • Shiro × Někdo má psa a někdo zase kočku. On nikdy žádného mazlíčka mít doma nemohl, ale teď už může všechno, takže jednou z prvních věcí, kterou si zařídil po dostavění domu, byl mazlíček. Sice se prezentuje tak, že se nedokáže o nic živého postarat, ale po tom, co Retha donesla domů ta malá štěňata a on se o ně staral do té doby, než je dal před arénou k adopci, tak přišel na to, že v tom není až tak marný. Nechtěl však nic obyčejného, a tak sáhl po něčem exotičtějším. Tenhle malý drobeček byl jasnou volbou po tom, co si prožil v aréně s krokodýly. Někomu to možná může přijít docela zvláštní až morbidní, jako by snad chtěl být zase pokousaný. Má to však jednoduché vysvětlení. Když zrovna nemá náladu na to být mezi lidmi, nechce být úplně sám, a proto je tu Shiro. Dělá mu společnost, když to potřebuje. Sice jednou vyroste a on to ví, ale díky nějakému vylepšení z Kapitolu v jeho genech to bude trvat ještě několik let, takže zatím se mu pořád vejde do rukou.

Tuesday, October 10, 2017

Deborah Blackweather

[ debrah blekvedr ]

[player] Pietro

[fc] Pauley Perrette
 

black can cover a lot of things, but never a real character of any person

× [species] human
× [date of birth] september 7, 2184 | ♍︎ virgo
× [loyalty] capitol
× [credits] 1 300

× [level] 1
× [age] forty 40
× [occupation] escort
× [gems] 0




defense [ 0 ]
  • Uvaděčka, jež by, podle jejího vzhledu poznal asi i slepý. Patří k těm menším lidem - se svými 172 centimetry si moc vyskakovat nemůže. Jednoznačně u ní převládá černá barva - co převládá, přímo dominuje. Jen se za ta léta proměnil šatník - z čistě holčičích šatů a oblečení je pro ní nyní pohodlnější spíše chlapecký styl oblečení - kalhoty, tričko, mikina, občas nějaká ta krátká sukně, aby tam zůstala ta ženská stránka její osobnosti. Dva černé copánky, obojek kolem krku, občas několik řetízků, tím šperky končí, levou ruku zdobí místo prstýnků jednoduchý ocelový boxer s maličkými hroty, který je jejím případě jen módním doplňkem, nikoliv zbraní. Vlastně jsou to jen čtyři prstýnky svařené dohromady. V letních měsících lze vidět většinu z jejích barevných, tetovaných ozdob, například pavučinu za levým uchem. Pro potřeby své nové práce si musela dokoupit pár kousků, aby na pódiích nevypadala jako buran. Sice měla ve svém životě všechno, na co ukázala, ale moc svou životní úroveň nevnímala, brala ji jako samozřejmost a než si začala žít sama pro sebe, byla i dosti zhýčkanou potvorou a když nebylo po jejím, řvala jako tur, dokud to nedostala. Nebojí se říct, co si myslí, ať jde o nějakého člověka nebo o situaci kolem, s výše postavenými lidmi ovšem tohle raději odpadá. Až na tuhle upřímnost je to normální ženská, které není moc věcí cizí a bavit se s ní dá o čemkoli. Hodně si věří, alespoň se tak tváří. S lidmi moc nesoucítí, jelikož neumí vyřešit jejich problémy a ani nechce. Její problémy taky nikdo druhý nevyřeší. Jako jedna z mála žen v Kapitolu, umí řídit motorku. Vlastní ale nemá. Práce ji cizí není, ale až na tu chvilkovou práci modelky, ji jinak, nutno dodat, nepotřebovala. Až bude potřebovat peníze, zase si nějakou práci najde. Jako modelka byla i u šití těch kousků a tak si umí i něco ušít sama, kdyby bylo nejhůře. Nakonec se doma jednoho dne při sledování ročníku Her rozhodla, že bude uvádět. Doma si přišla osamoceně, její veskrze příjemná a upřímná osobnost je halená jejím div ne démonickým vzhledem a ten všechny dosavadní nápadníky odrazuje. Měnit se kvůli nim nehodlá. A kromě toho že je to také práce a tedy jistý příjem, ji k tomu dovedla i ta představa té moci, co jí je tou prací dána - jedním sáhnutím do mísy lístků z někoho udělat buď mrtvého člověka, nebo hrdinu. Přihlásila se tedy a byl jí svěřen kraj Jedenáctý. Na vysokých kozačkách bez podpatku sice bude vidět kdejaký krajský bahno, ale nad tím mávne rukou s tím, že se to dá umýt. Tak cimprlich není. A to její vzezření může alespoň děsit ty nejmladší 12-13leté splátce, kteří si budou při pohledu na ní v černých brýlích a černém koženém kabátu až ke kolenům moci myslet, že umí nějakou temnou magii, pomocí které je vybere do Her, kterých se oni tak bojí.
× × ×
  • [ file 001 ] Už na škole se začala odlišovat - i když k tomu neměla důvod, vše viděla až moc pesimisticky a negativně. A začaly se u ní objevovat první černé kousky oblečení a excentrické doplňky. Rodičům se to zdálo netypické i na Kapitol. Poslední kapkou byl psí obojek s ostny. Uprosili ji, ať zkusí nějakého specialistu, psychologa. Tomu se sice podařilo v několika sezení vymýtit pesimismus, ale styl oblečení už ji nevymluvil. Léta postupovala a Deborah se časem ponořila do černé barvy celá. A ta je s tím obojkem pro ní tak typická, že kdyby to nosil někdo další, už by bylo bráno jako obyčejné napodobování. Doma už rezignovali na kdejaký odpor, na sny o tom, že bude chodit v normálních šatech a na výčitky, že by měla vypadat nějak jinak, aby více seděla do svého okolí. Školu absolvovala se slušnými výsledky, žádný premiant, ale taková "širší špička". Její styl oblečení ji vydělal nemalé peníze. Do té doby to totiž bylo něco, co se už tak ulítlým kapitolským trendům vymykalo a jeden z obchodního domů ji bohatě zaplatil za to, že jim bude stát modelem pro výjimečnou sérii oblečení. Série nebyla sice vyloženě kasovní trhák, ale na další slušné provize to stačilo. A tak se rozhodla postavit na vlastní nohy a koupila si malý dům, který je malým navenek, ale velikým uvnitř. Přibyla další léta a Deborah načala již čtvrtou desítku let života.

other worlds

stranger2s.jpg https://lh3.googleusercontent.com/Pw0zB0hurIqLYe3Dbii8mgZ8-m5myKuUtsQ2qtwficdo5n9uKQvLA3mzvOkjh7iL3CUXJzXut2adFoTqKA=w200-h92