Showing posts with label Edits. Show all posts
Showing posts with label Edits. Show all posts

Tuesday, October 10, 2017

Brigado Andrijevica

[ brigádo andrijevica ]

[player] Pietro

[fc] William Fichtner
 

best defense is attack

× [species] human
× [date of birth] may 7, 2172 | ♉︎ taurus
× [loyalty] capitol
× [credits] 4 700

× [level] 1
× [age] fifty-two 52
× [occupation] trainer
× [gems] 1




vitality [ 0 ] × defense [ 10 ]
  • -
  • -

  • Bývalý příslušník jednotek mírotvorců se nakonec zhlédl v trénování splátců na Hry v oblasti zbraní a nejen v nich, jelikož válení se doma za ušetřené platy, jež si vydělal za jeho časů ho nebavilo. To prý může dělat až o dalších 30 let později. Trénování ale z celkem příjemného muže toho přísného člověka přece jen udělalo. Nesnáší, když někdo nedává pozor. Možná je to ze vzteku, že mu slušnou kariéru překazila obyčejná akce na kolejích, kterých absolvoval stovky, možná je to z té jakési zodpovědnosti, kterou k těm splátcům má. Toho člověka pak neváhá po upozornění vyhodit a ať se ubrání, jak dovede sám. Vrátit se člověk může, ale s pokornou omluvou. Není radno jej ignorovat, natož mu projevovat až moc velké sympatie. Přece jen, charisma mu nějaké ještě zbylo. Výhody nezískáte ani v jednom případě. U každé zbraně zvládne vyjmenovat její slabiny, i silné stránky, proč si ji vzít, nebo proč se jí vyhýbat, některé, jako oštěpy nebo praky zvládne i vyrobit. A to vše v podstatě od obyčejného kamenu až po velké střelné zbraně, co mají jeho bývalí kolegové. Ty uměl i rozebrat a znovu sestavit, ale to již nepředvádí, v aréně střelné zbraně nejsou, jen ty beznábojové jako luk a kuše. Ne všechny zbraně, co do výše zmíněného výčtu spadají, umí ovládat. Tak šedesát procent ale ano, u těch ostatních, méně častých, má jen základy, aby nevypadal jako truhlík. Základní znalosti má i o ostatních částech tréninku, byť někde je to opravdu tak základní, že to mnohdy pro nezasvěceného musí vypadat, jako když splátci učí jeho. V normálním životě mimo Hry je to přijemný člověk, i když se tváří věčně otráveně nebo vážně. Poznávací znamení budou asi hnědé vlasy a neustále upřený pohled. Žádné barevné přikrášlení v podobě tetování na něm nenajdete. Přísný je jen v centru. Společenský život vyloženě nevyhledává, ale akcí se rád zůčastní, zvláště je-li pozván. Prostě když se mu chce, tak jde. Ženu na celý život nehledá, a když už by nějaká měla být, tak by musela mít asi jeho věk a zastat nějakou práci. Žádná mlaďoučká pipka, co tráví dny v nákupáku. S ostatními lidmi to má co se povídání a jednání týče, podle toho, odkud jsou. Kapitolany a profesionální kraje bere jako sobě rovné, ostatní kraje už tolik ne, nehledí však na ně s úplným odporem. Ani nemůže. U trénování musí být fér ke všem.
× × ×
  • [ file 001 ] Tento muž, který je na půli cesty k pátému křížku v kolonce věku, měl vcelku obyčejný kapitolský život. Jako malý měl sice milující rodiče, kteří ale vyznávali přísnou výchovu. Nebyl sice každý den mlácen pro úplně pitomosti, ale jeho poslušnost zajišťoval respekt, který měl k otci - mírotvorci. On sám ale přísný nikdy nebyl. Matka byla sice mírnější typ, ale málokdy proti otci v něčem šla. Kolem desátého roku věku malého Brigada začala fascinovat otcova práce. Ty uniformy, zbraně, obrněné vozy a druhy trestů mu učarovaly. Jediné co se mu nelíbilo, bylo bičování. To mu bylo těch lidí i líto. Když se otce ptal, proč ty lidi tak mlátí, tak se mu dostalo odpovědi, že kdyby se nemlátili, udělali by to znovu. Takhle si to budou pamatovat. Jako Kapitolana se ho Hry netýkaly, a tak když dorostl do věku vhodného pro akademii - nastoupil do ní, aby kráčel v otcových stopách. Avšak bral to na lehkou váhu ve smyslu, "nějak to absolvuju." Když mu v akademii dali několikadenní propustku domů, tak jej právě doma uvítala smutná zprává - otec zemřel při jednom z bojů v jednom z krajů, kde se pokoušeli rozjet povstání proti prezidentce Virtue. Povstání bylo potlačeno a vše se ututlalo, ale otec dostal nešťastnou ránu do nohy, kterou zasáhla infekce, která se poté rozšířila. Tahle událost Brigada nakopla ve zdravém slova smyslu a byl ještě více odhodlán akademii, kterou začal brát opravdu vážně, dokončit. To se mu podařilo a nakonec byl přiřazen k 7. kraji dřevařů. Ten kraj se mu stal osudným, ale ne díky jeho krajanům. Při jedné z prohlídek kraje, kdy se měli pochytat případní krajští uprchlíci natrefil s dvěma dalšími muži na dvojici bělochů a jednoho černocha. Na jejich oblečení bylo zjevný, že jsou z jednoho ze zemědělských krajů, Devítky a nebo Jedenáctky a neměli tak tam co dělat. Tak se tedy vydal k nim, že budou chyceni a odvedeni na pranýř. Jenže trojice mužů byla nejspíše známými firmami, protože se s nimi pustila do rvačky. Všechno se seběhlo moc rychle na to, aby byly užity zbraně. Nakonec byla trojice chycena, ale mírotvorci dostali hodně namláceno. Brigadovi kolegové si odnášeli několik řezných zranění, ale Brigado to odnesl řeznou ránou na tváři a po jednom dobře namířeném kopnutí i zlomenou nohou. Zranění se vyléčila, ale jsou na něm patrná. Na tváři je k vidění díky moderní kapitolské péči jen malá jizva, ale opravená noha je vidět dosud. Na pravou nohu lehce napadá a kulhá. Ta noha se sice nezdá nějak vážná, ale jak se později ukázalo, brzdila jej při akcích a tak se po 20 letech služby rozhodl uniformu pověsit na hřebík.

Thursday, September 28, 2017

Nadir Calloway

[ nejdýr kalouvej ]

[player] Quinn

[fc] Rami Malek
 

once you care, you're fucked

× [species] human
× [date of birth] november 10, 2202 | ♏︎ scorpio
× [loyalty] capitol
× [credits] 20 850

× [level] 4
× [age] twenty-two | 22
× [occupation] -
× [gems] 3




vitality [ 0 ] × defense [ 16 ]
  • V Nadirově světě moc soucitu a emocí nenajdete. Většinu lidí buď nesnáší, nebo jsou to prostě takoví žabaři, že mu ani nestojí za povšimnutí. Nikdo ho nikdy k ničemu nenutil a hlavně se o něj nikdy nikdo pořádně nestaral. Tedy jeho velkou výhodou je samostatnost. Vystačí si sám, nikoho jiného k životu nepotřebuje. Nemá k tomu genetické vlohy, ale je velmi chytrý. I když k tomu nemá genetické vlohy, je dost chytrý. Jeho mysl často pracuje až přes limit, což občas vede k nedostatku spánku. Má velice dobrou paměť, vzpomínky na každou událost ve svém životě má natolik pestré, že je schopný vám popsat každý malý detail toho momentu. Svým způsobem je to prokletí i neskutečná výhoda. Taktéž má zapamatované různé fajnové informace, které se mohou zdát na povrchu naprosto nedůležité, ale třeba by mu jednou mohly pomoci. Třeba takové bylinky a jak s nimi zacházet, aby se neotrávil nebo naopak otrávil někoho jiného. Vlastně naprosto nepodstatné, ale může se to jistě jednou hodit. Pochází z Druhého kraje, což je samo o sobě opravdu velkou výhodou. Odmala se mu naskytuje toho nejlepšího tréninku. Nadir do toho byl vždycky zarytý ještě víc než ostatní. Trénoval si i sám navíc, aby byl prostě nejlepší. Dává si opravdu záležet, aby svou vizi toho, že je ze všech nejlepší, také řádně ukázal ostatním. Každý den posiluje, cvičí a běhá, aby neztratil svojí sílu a fyzičku. Má každý den perfektně naplánovaný tak, aby stihl udělat všechno, co potřebuje. Jeho plány jsou vždycky naprosto perfektní. Má dost času je tvořit, tedy vždy myslí úplně na všechno. Rozeberme si tedy dopodrobna všechny schopnosti, které si za svůj život ve dvojce vypiplal k dokonalosti. Síla, první z nich. Není to žádný kulturista, ale svalové hmoty má dost. Troufá si říct, že lidi svého věku by bez problémů strčil do kapsy, i když to možná je jen jeho představa. Svou sílu dokáže i chytře využít. Vždycky ví, na co si může troufnout a na co ne. A pokud si na to troufnout nemůže, vždycky si to stanoví jako cíl a trénuje, aby tu překážku či člověka, nakonec zdolal. Hodně se učí z vlastních chyb, můžete si být jistí, že dvakrát stejnou blbost neudělá. Další schopnost, výdrž. Má opravdu působivou výdrž. Ať už je to běh, boj, či jiné fyzicky náročné činnosti, ví, jak si rozložit sílu, či dech a vydrží opravdu dlouho. V boji se nikdy nevzdává, to je jedno z jeho pravidel. Vždycky bojuje do posledního dechu, nekončí, dokud není v bezvědomí, popřípadě úplně kaput. Běhat umí rychle a na dlouhé vzdálenosti. Posledních pár let na tom opravdu hodně pracoval. Taky si tak čistí hlavu, takže ho to dost baví. Dále stojí za zmínku jeho rychlost a tichost. Má rád, když jsou věci hotové rychle a při nejlepším beze slov. Ani si ho nemusíte všimnout a za chvíli máte probodnuté srdce. Rychlé, ale účinné. Na tom on si zakládá. Na rozdíl od ostatních ve Dvojce nemá nějakou potřebu svou oběť mučit. Je to rychlý a tichý zabiják, nechce si totiž špinit ruce. Nikdo by do něj na první pohled neřekl, že je schopný někoho zabít a to mu přináší další řadu výhod, jako třeba nevyzpytatelnost a hlavně, moment překvapení. Co se týče boje, samozřejmě ovládá perfektně sebeobranu. Nikdy se bojová umění neučil zvlášť, prostě jenom potřeboval vědět, co na lidi platí a to se naučil. To znamená, že si ze všeho vzal to nejlepší a to se snažil naučit. A že mu to jde sakra dobře. I tak by asi ale boj holýma rukama nebyla jeho první volba. Se zbraněmi mu to jde lépe a to dost podstatně. Za tu spoustu let, co trénuje, si stihl vyzkoušet snad všechny zbraně, co ve výcvikovém centru našel a něco základního by nejspíše byl schopen předvést s každou z nich. Má ale své oblíbence. Tak například taková katana nebo mačeta patří většinou mezi jeho první volby. Dokáže s nimi doslova divy. Zkráceně řečeno, Druhý kraj za jím zničené figuríny platí celkem pořádnou sumu. Dalším oblíbencem je pro něj sekera. Neví přesně, co ho na téhle zbrani láká. S katanou a mačetou si více vyhraje, sekera je jeho volbou spíš když chce mít něco rychle za sebou. Ačkoli boj na dálku moc neuznává, začal se učit vrhat nože. Nikdy ho to moc nebavilo, a dělal to jenom, když už se opravdu hodně nudil, i tak si zvládl vypracovat poměrně dobrou mušku. Nemá vůbec problém být vytrvalý a soustředěný, jen tak něco ho nerozhodí a v žádném případě se nenechá vyvést z míry, pokud nejde o něco opravdu velmi vážného nebo něco, co by ho vyloženě sralo.
  • Nadir a jeho slabiny, to je kapitola, kterou on moc rád nemá. Vždyť je z Dvojky, je to profík, mít slabiny by pro něj mělo být nepřijatelné. U tohohle kluka je třeba hledat problémy spíše psychické než fyzické. Trpí dost tím, že má zkreslenou představu o světě a životě. Pro sebe je to největší frája a v jeho očích neexistuje nikdo lepší než on. Takhle mu to jeho mozek napovídá, takhle taky nad vším smýšlí. Vždycky všechny musí stoprocentně ujistit, že on je ten nejlepší v okolí. V žádném případě by si tuto skutečnost nenechal vymluvit. Na to je moc tvrdohlavý, což je jedna z jeho největších slabin. Nedejbože, aby byl někdo lepší než on. To je pro něj dost pohoršující a vlastně se lidí lepších než on docela bojí, i když jich moc není. Je velmi paranoidní a hlavně jeho paranoia nikdy nemizí. Často mu to nedá spát, spánek je pro něj občas slovo úplně neznámé. V hlavě se mu toho děje tolik, že to čas od času nedokáže procesovat a prostě křičí a mlátí všechno okolo sebe. Poslední dobou mívá tyto záchvaty agrese dost často a pro jeho duševní a občas i fyzické zdraví to není nic příjemného. Dusil v sobě svoje emoce tak dlouho, že zapomněl, co to vlastně emoce jsou. Neví jak emočně reagovat na situace v jeho životě. Co by normálního člověka přinutilo k empatické reakci, on totálně zazdí a prostě na to reaguje absolutně nějak, nebo ještě pronese nějakou kousavou poznámku, aby to udělal horší. Na cizím utrpení vidí něco fascinujícího, možná proto s ním většina lidí nechce mít vůbec nic společného. Nechápe základy slušného vychování a rozhodně od něj nemůžete čekat, že by se zvládl chovat úplně slušně. Není zdvořilý, ani možná neví, co to slovo znamená. K lidem necítí absolutně žádný respekt, pokud nejsou opravdu hodně vysoko postavení a často se k nim chová velmi nevlídně, skoro až hnusně. Možná jste z tohohle usoudili, že to asi nebude nejcharismatičtější člověk na světě a máte naprostou pravdu. Nerad se baví s lidmi, je hodně asociální, skoro až do extrému. Většinu svého času tráví doma, nebo někde sám, popřípadě v opravdu malé skupině lidí. Jedna z věcí, co ho opravdu nutí panikařit, jsou davy lidí. Je rád středem pozornosti, ale nikdy ne před velkým publikem. Svou aroganci opravdu neskrývá, ba naopak vám ji flusne přímo do obličeje hned, co se s ním poprvé setkáte a věřte mi, i tohle je dost velká slabina a mohlo by mu to v budoucnu hodně ublížit. Nereaguje moc dobře na nová prostředí. Částečně za to asi může jeho paranoia, v nových prostorách se většinou cítí dost nesvůj a v horších případech ho to i docela dost rozhodí. Nikdy to nebyl dobrý střelec. Ať už to zkoušel s lukem, pistolí, či čímkoliv jiným, prostě mu to nešlo. Hlavně ho to neskutečně nudí, takže o to ani nemá zájem. Stejně tak se nikdy nenaučil plavat. Neviděl důvod, proč by to dělal, stejně to asi k životu nikdy potřebovat nebude. Nemá absolutně žádný respekt k lidskému životu. Ať už cizímu, nebo svému, je mu to jedno. Ano, slyšíte správně, nemá respekt ani k svému vlastnímu životu. Rád se vystavuje nebezpečným situacím, třeba ho to jednou i zabije, ale to mu absolutně nevadí. Hlavně, že ho to baví. Pro svou zábavu je schopen udělat cokoliv, když se totiž nudí, tak moc přemýšlí a přijde mu tedy 100x lepší hledat si zábavu, než si nonstop chtít rozbít hlavu jenom kvůli tomu, že mu mozek nedá pokoj. Není to totální psychouš, k tomu se zatím nedostal, ale má k tomu hodně dobře nakročeno a možná by stačilo jenom nějaké větší popostrčení, aby se jím stal. Týmová práce? Co to je? Tohle si on nejede. Jak už bylo zmíněno, s lidmi není moc za dobře a už vůbec ne, když s nimi má něco dělat pohromadě. V týmu je většinou dost nesnesitelný a snaží si ukrást všechnu pozornost pro sebe, aby bylo vidět, že ostatní jsou proti němu jenom velký blbý nuly a on je to jediné, na čem na světě záleží. To je totiž to, co se mu jeho hlava snaží namluvit. I přesto si ale pár přátel našel, většinou jsou to ale lidi stejné nebo ještě víc šílení jako on. Nemají na něj dobrý vliv, ale to si on neuvědomuje. Jsou to jediní lidé, s kterými se dokáže normálně bavit.

  • [ file 001 ] Nadir Calloway, prvorozený syn dvou velmi vlivných obchodníků se zbraněmi z Druhého kraje. Bohužel, nechtěný syn. Jeho rodiče jsou typický příklad dvou rozmazlených fracků z Dvojky, kterým jejich původ naservíroval všechno až pod nos a oni pro svou kariéru nemuseli hnout prstem. I tak se jí ale vždy věnovali víc než Nadirovi. Jak by taky ne, udělali si omylem nějaký děcko, ale práce byla přece důležitější, tak ho prostě nechali služce a pápá nazdar, neotravuj. Jaká to úžasná domácnost. Už v dětství se u něj začaly rodit všechny ty problémy, co už jsou dneska plně rozběhnuté. Paranoidní byl vždycky, za to nemůže vinit rodiče, spíš nějakou vrozenou vadu. Za co je ale vinit může, je ten jeho "jsem nejlepší, nikdo jiný není důležitý" komplex. Jelikož se mu nedostávalo téměř žádné pozornosti, žil v neustálém domnění, že si ji musí získávat. Většinou byl na to všechno sám, a jelikož sebevědomí mu nechybělo už v tomhle věku, udělal si o sobě dost silnou představu. Byl bohatý, z vlivné rodiny, tedy usoudil, že nic nemusí a je úžasný sám o sobě. Už tehdy pro něj veškeré lidstvo pod ním bylo pouze smetí na povrchu zemském. Nějak si nedělal starosti s pravidly, chodil kam chtěl, kdy chtěl a jediný komu to dělalo starosti byla ta služka, co se o něj měla starat. Moc dobře věděla, že kdyby Callowayova synáčka ztratila, její budoucnost by nebyla moc zářivá. Jeho rodiče si ho sice nevšímali a projevovali o něj naprostý nezájem, ale pořád chtěli, aby o něj bylo postaráno, protože Lena Calloway nemohla mít syna, který by vypadal zanedbaně, ačkoliv by ho tak ona sama nejraději viděla. Nedá se říct, že by nějak žil v nedostatku, když si o něco řekl, vždycky to dostal, ať to byla sebevětší kravina. Jeho blaho v tomto ohledu jakkoliv nepokulhávalo. Co bylo naopak dost chabé, byla právě tak potřebovaná rodičovská láska. Nikdy ji nedostal, a to ho určitě taky dost poznamenalo. Občas teda jeho matka dostala nějaký mateřský pud a chvílemi se o něj zajímala, ale upřímně, moc jí to nešlo. Vždycky bylo vidět, že ho má méně ráda než jeho mladšího bratra, který byl na rozdíl od něj chtěný. Jeho brácha mu i tak přijde docela v pohodě. Překvapivě mu nevyčítá, že má víc rodičovské přízně než on, takže mezi nimi není žádný větší konflikt. Nějak už se smířil s tím, že on ten vztah s rodiči nikdy mít nebude a zkrátka to neřeší. Možná mívá chvíle, kdy mu je to fakt líto, ale to se stává pouze když už je psychicky úplně vydeptanej. Hned, jakmile mohl začít chodit do výcvikového centra, šel do toho. Bylo to už dávno, to se na sebe ještě snažil strhnout pozornost rodičů a na chvíli se mu to jeho perfektními výsledky podařilo. Nakonec ale, ke svému vlastnímu překvapení, přišel na to, že ho to tam opravdu baví i bez toho, aby musel  někomu něco dokazovat. Je z Dvojky, asi tu lásku k násilí má v krvi. Trošku si tu naštvanost a samotu kompenzoval na těch figurínách a vlastně to tak dělá dodnes. Možná proto je při boji tak agresivní a neodbytný, kdo ví. Výcvikové centrum bylo vždycky jedno z jeho nejoblíbenějších míst. Trávil tam vždy i přesčasy, musel si být přece jistý, že je lepší než ostatní. Slabost u něj postupně přestala existovat a nedokázal se vyrovnat s tím, že by nějakou měl. Kupodivu byl ve škole vždy nekonfliktní dítě. Lidi tam pro něj nebyli dostatečně dobří na to, aby se s nimi chtěl prát. Odseděl si tam, co musel a známky měl vždy výborné, hlavně kvůli jeho paměti. Nemusel se nějak extra učit a stejně vše věděl, takže škola ho děsně nebavila. V tomhle věku začal hledat něco, co by ho udrželo zabaveného, když zrovna nemůže být ve výcvikovém centru. Našel si kámoše. Hledal hlavně v těch vyšších vrstvách Dvojky, protože nikoho jiného nikdy nepoznal. Jejich rodina se bavila se spoustou velmi významných lidí, takže měl opravdu dost velký výběr. Nakonec se to všechno snížilo jenom na dva - Gunner a Omar. S nimi prožil prakticky celé své dětství a jsou to opravdu jeho nejlepší kamarádi. Ačkoliv by jim to nikdy nepřiznal, dal by za ně ruku do ohně. Jinak jsou jeho vztahy s lidmi dost chabé. Je to rozmazlenej arogantní fracek, takže na lidi pod ním kouká s nosánkem nahoru. Opravdu není moc lidí, kteří mu jsou dost dobří. Kromě jeho kamarádů dokáže dobře vycházet i s lidmi, co respektuje. To jsou většinou právě ti starší lidé z rodin, s kterými se občas stýká. Ví, že jsou důležití a neměl by si je znepřátelovat, tedy se k nim snaží být alespoň trochu milý, v jeho případě spíše snesitelný. Poslední dobou si hodně pohrává s myšlenkou, že by šel do arény. Vlastně už je rozhodnutý, že tam určitě půjde a všem dokáže, jak moc je dobrý. Začala to být obsese, která neskončí, dokud nevyhraje nebo se o to alespoň nepokusí.
  • Aphrodite's Temple

  • Lena Neith Calloway × Jak může příjmení napovídat, jedná se o jeho matku, jestli ji tak vůbec může nazývat. Za celý jeho život vůči němu neprojevila žádné známky rodičovství a zájmu, a proto je o tom pojmu “matka” možné diskutovat. Jako malý se snažil získat její pozornost a vše, co dělal, dělal aby si ho začala vážit, nebo alespoň všímat, jenže to nikdy jaksi nevyšlo a to se na něm poznamenalo, ačkoli by tvrdil, že to není pravda. Jako každé dítě chtěl mít milující rodiče, ale to by jeho máma nesměla být tahle fúrie. Nikdy její nenávist k němu nechápal, protože se k tomu matinka ani nikdy pořádně nevyjádřila, takže je mu to neznámé dodnes. Když už se s ním stýkala, bylo to pouze z donucení nebo v prospěch její reputace, což brzy zvládnul prokouknout, jelikož to není úplný debil. Je si moc dobře vědom toho, že pro tu ženu neexistuje nic důležitějšího než její pověst, a proto se jí už dlouhou dobu pokouší zničit. Nikdy jí nezvládne odpustit to, jak se k němu celé dětství chovala. Dala ho pryč nějakým blbým služkám a sama mu snad milionkrát ukázala, jak pro ni nemá žádnou cenu. V jeho očích je to ta nejhorší osoba na světě, vlastně z ní má dost strach, což opravdu ve vztahu matka/syn asi normální není. Je schopný s ní vést konverzaci, ale bývá to velmi krkolomné a většinou se to neobejde bez hádky, protože se k ní nedokáže chovat slušně. Nutno ovšem podotknout, že je stále jeho matkou a nějaký ten respekt k ní nejspíš mít bude, jinak si nedokáže vysvětlit, proč by se s ní vůbec ještě stýkal.

Sunday, September 24, 2017

Ashildr Lancaster

[ ašildr lenkestr ]

[player] Larsyn

[fc] Alissa Violet
 

    

my middle finger salutes your attitude

× [species] human
× [date of birth] december 3, 2200 | ♐︎ sagittarius
× [loyalty] neutral
× [credits] 2 838

× [level] 1
× [age] twenty-four | 24
× [occupation] combat spy, strategist
× [gems] 0





vitality [ 0 ] × defense [ 5 ]
  • doplním...
  • doplním...


  • [ appearance ] Suďte si ji jak chcete, má ráda hezké lidi. Ráda se o sebe stará, což je vidět na jejím šatníku a jak se upravuje. To má za vliv Kapitol, ve kterém tráví poměrně dost času kvůli své pozici špióna. Pořád se ale nedá přiřadit ke slečnám, které se o sebe starají dennodenně jako to v Kapitolu bývá. Je šik po tom svém a je vidět, že je to stále ta dívka ze Čtvrtého kraje. U ní není tak velká spotřeba make-upu, vlastně to ani nevyužívá a raději nechává zářit tu přirozenou krásu, se kterým je spokojená a nic by neměnila. Jiní by ale měli jiný názor, protože přece ne každý má stejný vkus, že? V každém se ale něco najde. Ráda se obléká do pohodlných věcí, klidně ji uvidíte i v teplákách a mikině, ale někdy si ráda vyrazí i v tom hezkém, ale při svém volném času raději zvolí ten komfort - externě je určitě jednodušší než interně. Nemusí ze sebe dělat někoho, kdo je něco víc a ani nepotřebuje zaujmout. Je šťastná s tím, že zaujme právě jen sebe a ostatní jsou jí jedno. Nechová se, nevypadá a ani se neobléká pro někoho jiného. Občas ale změny musí nuceně podstoupit, jinak by ji mohl poznat někoho, koho v minulosti znala pod svým jiným jménem, a to by nemuselo dopadnout dobře.
  • [ personality ] První dojmy z její pravé osoby budou pravděpodobně negativní. Už jen proto, že z ní srší sarkasmus a neustálý negativismus. Pokud si vás zrovna nedobírá, tak je zase totálně zticha a moc toho nenamluví. Je to jakási forma její obranné masky. Povahovou stránku má velmi náročnou, jde z ní těžko vyčíst. Celkově je tichá, nemá zapotřebí se k někomu hlásit a vyvěšovat transparent, že je v místnosti a musí si ji každý všímat. Raději se lidí straní, sama se s někým dobrovolně neseznamuje, takže první krok je spíše na jiných. Samozřejmě se to nestává pokaždé, čas od času se i odhodlá někoho oslovit, pokud jí ten člověk fascinuje už vzhledem. Ash je ale osoba, kterou je dobré si držet v blízkosti. Nejen kvůli tomu, že kdybyste byli proti ní, tak by vám nakopala konečník, ale je to důvěryhodná osoba, které může svěřit i vlastní život. Je běžným jevem, že byste si s ní neměli zahrávat a určitě ji neštvat. Promluví si s vámi o čemkoliv, vyslechne vás a ráda s něčím pomůže. Pokud patříte mezi oblíbenci, obětuje se za vás, jestli nejste totální nula, ale takové lidi stejně nemá v oblibě. Člověk by občas řekl, že má některé radši než sebe, což je pravda. Avšak, neberte si zase, že pro ně udělá víc než pro sebe. Dost si zakládá na svém komfortu, takže nedává přednost někomu jinému, pokud sama nemá tu ideální pohodlnost. Jinak je ale ochotná zajistit přátelům vše, co je potřeba a to jde i přes mrtvoly. Moc se s ničím nepáře a rázně si svojí cestičku vyšlape. Je zapálená do nebezpečných věcí, ráda si zahrává s ohněm. Je to nejspíš tím, že nikdy neměla příležitost si vyzkoušet Hladové hry na vlastní pěst, takže jí to svým způsobem chybí, že tu šanci propásla. Jindy má i svou druhou tvář nebo spíše několik tváří najednou, protože to je v podstatě celý její život. Vždy musela být někým jiným a stále to pokračuje. Už jen proto, že se na některých místech vyskytuje dlouho a musí si získávat důvěru cílových lidí, což má za vinu její současná práce. Zajímá jí lidská psychologie, proto se jí věnovala tolik, že zvládá lidi rychle odhadnout jen z pouhého pohybu, pozdravu, stisku ruky a úplných titěrností. Zvládá si zajistit i to, aby byla člověka sympatická. Občas se ve svých povahách ztrácí, že sama neví, která je vlastně ona. Je to s ní někdy chaotické, ale dá se na to zvyknout. Rozhodně není falešná, i když se to vcelku protiřečí, ale to vše platí pro ty, které ji opravdu znají a nejsou to jen bezvýznamné osoby. 
× × ×
  • [ file 001 ] Ashildr Lancaster, nebo ještě jinak známá pod jménem Urchin Croft, byla narozena ve Čtvrtém kraji, který je stále jejím domovem. Nikdy se do Třináctého kraje doopravdy nepřestěhovala. Se svou rodinou byla odjakživa spojená s rebelským krajem, takže i ona o tom něco málo věděla. Nikdy však neopustili svůj rodný kraj, i když rodiče dělali špinavou práci pro rebely, což jim mohlo stát život. Důvod, proč zůstali v kraji je prostý - žili si na vysoké úrovni, vztah s místními mírotvorci měli výborný, což rebelům velice vyhovovalo, takže získávali informace prostřednictvím její rodiny. Tím ji ale jako malou nikdy nezatěžovali. Žila si život jako každé dítě v kraji a nemusela řešit problémy dospělých. Když ale dosáhla dvanácti let, byli rodiče nervózní, co se s Urchin po dalších letech stane a zda bude vylosovaná. Chtěli se z kraje dostat, aby udrželi jedinou dceru naživu, jenže to přece jenom Třináctému kraji nezajímalo. Urchin to nijak obzvlášť nevadilo, protože ráda trénovala na Hladové hry. Dokonce se dokázala bavit na celé té show, které každoročně sledovala a měla ten sen, že se jednou stane vítězkou. Při jedné takové, v začátcích své puberty prohlásila, že se přihlásí do Hladových her, což rodiče vyvedlo z míry. Sice věděli, že je jejich dcera trénovaná, ale nevěřili jí natolik, že by něco takového mohla kdy vyhrát. Zešíleli a dělali všechno proto, aby dostali dceru pryč z kraje. Bohužel, stalo se neštěstí a přišel ten hrůzný osudný den, kdy se její rodiče dostali do průšvihu a byli za to popraveni. Urchin toho byla svědkem a na Kapitol náhle změnila názor. Poté byla daná do pěstounské péče a pokračovala ve svém životě utápěná ve smutku, že za to vše mohla ona. Uzavřela se do sebe a soustřeďovala se jen na každodenní trénink do Her. Avšak už v tom nenacházela takovou zálibu jako dříve, jenom měla zapotřebí ze sebe dostat tu zlost a nenávist. Učila se hlavně bojovému umění, ať už to bylo se zbraní nebo beze zbraní. Můžete ji vidět nejčastěji s tonfou nebo s dlouhou tyčí. Ostré zbraně si moc nevybírá, ale když už na to dojde, tak sáhne po mačetě nebo něčemu podobnému. Zkrátka je jí to dost jedno, moc vybíravá ve zbraních není, hlavně, že to řeže. Taktéž je strategická a dokáže vymyslet plán i při velikém chaosu, rozhodně talent. Je to něco, co jí nesmírně baví - vymýšlet plány a nahlédnout do mysli svého protivníka. Plavání, lovení a rozpoznání terénu je u ní něco tak přirozeného, že to dělá bez jakýkoliv zádrhelů. Během svého žití v kraji pátrala po Třináctce, kteří se jí v podstatě ozvali sami a od té doby přešla na jinou stranu. Změnila si i jméno, pod kterým je v současnosti známá. Stala se bojovým špiónem a stratégem. Již tedy ve svých šestnácti let začala pendlovat mezi svým krajem, kempem rebelů a tam, kde ji bylo potřeba. V podzemí Třináctky se moc nezdržovala, protože tam byly jistá pravidla, která ona úplně nectila, tudíž tam nebyla i tak žádaná. Když konečně ukončila poslední sklizeň, opustila pěstounskou rodinu, kterou neměla vždy v lásce. Nikdy si nebrala oblázky, proto měla nízké šance, že se do arény dostane. V plánu ale bylo, že se Urchin do 132. ročníku dobrovolně přihlásí, aby se mohl provést útok na Kapitol. Nechtěla tam, protože to pro ni byla sebevražda a úplně nevěřila rebelům na to, že to zvládnou a z té arény ji dostanou. Nakonec to bylo vcelku úspěšný, jestli se tomu dá vůbec říkat úspěch. Kapitolu to zničili, ale z arény dostali jen jednoho kluka, což jí jako úspěch moc nepřipadá. Každopádně je jí to jedno. Pomalu nejde poznat, zda to rebelování myslí vážně. Ve většině případech to vypadá, že jen ráda ničí, protože už nemá co ztratit. Jenže Ashildr životu dává ještě šanci a nalézá v ní krásu, proto ji nehodlá nějak v blízké době opustit. Když už by musela, tak při boji, který předá Panemu alespoň důležitou zprávu. Dá se říci, že je prospěšná a věrná. Ví se, že Kapitolu úplně nefandí a v tom je ta jistota, že špión Lancaster určitě nezradí. Nejčastěji je využívaná právě jako bojový špión, což znamená, že na mise chodí vždy jako první a kontroluje různá území, zda nejsou někde pasti a tak. Je sice vysoká šance, že umře jako první, ale na to se upsala a je si toho vědoma. Jejím nutným vybavením jsou samozřejmě granáty a útočná puška. Musela se naučit ovládat se střelnou zbraní, což je podle ní strašně super schopnost. Ke všemu se přitom cítí hrozně husťácky a miluje zvuk té střelby. Někdy i bývá na misích, kdy je za dlouhodobějšího špióna, jelikož se umí snadno infiltrovat do cizího území a dokáže leccos uhrát. Pomáhá prakticky se vším, o co ji požádají a ona to zvládá. Nemá problém s tím, že se může dostat do nebezpečí. Z nějakého důvodu ji to naplňuje a zbožňuje hru se životem, když už tedy nemůže do Hladových her. Je neustále v pohybu, takže se nezdržuje na jednom místě dlouho. To je také důvod, proč nemá přátelé, ale v utužování vztazích ona přeborník moc stejně není.

  • mobil - Advansy

Monday, January 02, 2017

Manfred Cosgrove

[ manfred kóstgrouv ]

[player] Renaiti

[fc] Liam Neeson
 

i want someone to look at me and say "because of you I didn't give up"

× [species] human
× [date of birth] november 15, 2170 | ♏︎ scorpio
× [loyalty] capitol
× [credits] 68 750

× [level] 1
× [age] fifty-four | 54
× [occupation] head trainer
× [gems] 0




vitality [ 0 ] × defense [ 3 ]
  • -
  • -

  • Manfred i přesto, že vlastně už bydlí v Kapitolu, stále v duši zůstává natvrdlým obyvatelem Druhého kraje. Nikdy si nezvykne na ten směšný kapitolský přízvuk a zapomeňte na to, že by si někdy na sebe vzal nějaký kapitolský módní výstřelek, nebo že by si obarvil vlasy třeba na růžovo, na to opravdu rovnou zapomeňte. Vůbec se mu nelíbí, že jeho žena Severinne, kterou z celého srdce miluje, jim už propadá taky. Jemu se vlastně nelíbí mnoho věcí, ovšem svůj názor říká nahlas pouze, pokud se opije, a proto musí sám sebe na většině večírků hlídat, aby se nedostal do problémů, což mu dost často dělá velký problém, jenže avox být nechce, takže mu nic jiného nezbývá. Jinak je velmi tichý a snaží se vyhýbat ostatním lidem, a když už se s někým baví, je to většinou jen proto, že s ním potřebuje nebo musí mluvit a že si ho on sám vyhledal. Bývá často dost výbušný a když se naštve, tak si moc rád zakřičí a obvykle v takové situaci neví, co vlastně říká, takže mu vyklouzne něco, co by nemělo. Obvykle ho vždy rozčilovaly jeho děti, které měl vždycky rád a ačkoli by to do něj nikdo neřekl, že bude až tak rodinný typ, byl by schopný pro ně udělat vše. Po tom, co přišel o obě dcery, jeho milovanou Bumpey a Halcyone, tak ho to hodně zasáhlo. Nikomu o tom neřekl, možná ale Severine to přeci jen poznala, ale nikdy se o tom nikomu nesvěřil, protože na to on není. O Gunnerovi si vždycky myslel, že se až příliš stará o svůj zevnějšek, což on nikdy nedělal a bylo mu úplně jedno, co si o něm ostatní lidi po vzhledové stránce myslí. A především neschvaluje synovo barvení vlasů. Jenže vzhledem k tomu, že se mu podařilo vyhrát Hladové hry, tak se mu na něj názor pomalu mění. Sice už nezachrání to, co je mezi nimi roztrhané a on to ví. Jenom už se ho snaží trochu více respektovat. Holky mu dost často chybí a je to na něm vidět, má občas trochu strhanější výraz než kdy dříve. Není tak úplně blbej, ale spoustu věcí mu nedochází, takže hodně často vypadá jako idiot, a i když vypadá hodně nevraživě, pod kůží se mu schovává dobrák, kterému nejvíce záleží na blahu své rodiny.
× × ×
  • [ file 001 ] Narodil se do velice vlivné rodiny v Druhém kraji, jakožto druhý potomek madame Cosgrove. Jeho celé dětství bylo plné hraček a většinou to byly především buď plastové anebo dřevěné napodobeniny zbraní. Rodiče usoudili, že nejlepší bude ho připravovat na Hry co nejdříve a také chtěli, aby se jméno rodiny proslavilo ještě víc, i kdyby tam měl synáček umřít. Jen co mohl, začal chodit do výcvikáče a mezi jeho oblíbené zbraně patřil především oštěp nebo kopí. Zvládal ovládat i ostatní zbraně, často běhal, plaval a rodiče o něm začali brzy všude v kraji mluvit jako o jasném vítězovi a v jeho aktivitách ho podporovali. Měl na to také skvělého parťáka. S Elijahem byli nerozlučnou dvojkou a on se občas cítil jako jeho starší bratr. Ovšem, když se na sklizni konečně hodlal přihlásit, někdo ho předběhl a bohužel to zároveň byla jeho poslední sklizeň. Jeho rodiče z toho byli nanejvýš zklamaní a v podstatě ho zavrhli. Potřeboval práci a hlavní trenér v centru v Druhém kraji mu nabídl, že by mu mohl dělat výpomoc. To bylo přesně to, co potřeboval, a navíc žádná jiná práce by ho tolik nebavila. V té době si v centru všiml velmi pěkné dívky, o které se dozvěděl, že se jmenuje Severine. Dlouhou dobu jí jen stalkoval, a když se ukázalo, že do Her také nepůjde, začal se o ní ucházet. Snažil se, kupoval jí dárky a nakonec se přeci jen vzali. A stalo se něco nečekaného, jeho žena získala místo mezi tvůrci, a tak se vlastně oba propašovali do Kapitolu, který on nepoznal jako splátce, ale jako dospělý muž. Díky přimluvení od svého nadřízeného ve výcvikovém centru ve Druhém kraji se dostal do toho Kapitolského, které připravuje splátce na Hunger Games. Postupně šplhal po žebříčku, až se konečně dostal na místo vedoucího tréninku, což je pro něj veliká pocta. Za tu dobu se mu stihla narodit tři dítka, přičemž prvnímu a poslednímu směl jméno vybrat on, a vybral jim ta, která se nejlépe hodila k jejich dosavadní povaze. O pojmenování Halcyone se jeho žena téměř prala, neboť to byla její první dcera. Své děti vždy podporoval hlavně v tréninku na hry, protože to ho dostalo až tam, kde je. Vždy, když mohl, tak jel domů, aby se s nimi viděl a oni mu mohli vyprávět spoustu historek, ovšem Gunner a Halcy v té době byli v pubertě, a tak se k němu zas tolik nehlásili, proto si obvykle povídal jenom s Bumpey. Samozřejmě očekával, že jeho syn půjde dobrovolně do Her, celý život se na to připravoval a na rozdíl od něj, jeho nikdo nepředběhl. Jenže to netušil, že se do té stejné arény dostane i Bumpey. Byl z toho skoro na prášky, ale snažil se pořád vypadat vyrovnaně, protože nic jiného ani neumí. Mít vítěze v rodině, ještě když je to váš vlastní syn, to by měla být radostná událost, že? On neměl moc času se z toho radovat, protože se mu vrátilo jen jedno dítě. Když se to samé stalo i s Halcy, dost se mu otupily city. Občas má pořád takové ty smutné stavy, kdy jen sedí a před očima, jako by mu běželo, jak děti vyrůstaly. Vždycky byl prostě strašně rodinný a manželka a děti pro něj byly vším. Musí normálně fungovat a on to ví, takže na veřejnosti a před ostatními nikdy nesmutní. Je si vědom toho, že už je nic nevrátí, ani to, že by třeba Gunnera neměl rád. Snaží se k němu tedy chovat normálně a nevyčítat mu nic, co se stalo. Život jde bohužel dál.

  • Brysen Angela Roycaster × Bylo by asi hodně špatné, kdyby neznal lásku života svého drahého přítele. Docela dost o ní kdysi mluvil a od té doby o ní měl jenom to nejlepší mínění. To se nezměnilo ani když se spolu potkali. Příjemným překvapením bylo i to, že je to snad jediná žena, kromě Severine, s níž dokáže navázat naprosto nezávislou konverzaci a nevzniká takové to trapné ticho. Dost možná je to zapříčiněno právě tím, že je vojákem a mají tak určité společné téma. Z jeho strany tam byl vždycky určitý respekt k její osobě. Nejen kvůli práci, kterou odváděla, ale i to jak se se vším dokázala vypořádat. Když se dozvěděl o její smrti, rozhodně ho to vzalo. Z velké části i kvůli tomu, když viděl co to udělalo s Elijahem. Nikdy by ho ani ve snu nenapadlo, že by ji mohl znovu vidět chodit živou a zdravou, natož, že by s ní mohl opět někdy promluvit.
  • Celeste Vanderbilt × Má s ní takový docela neutrální vztah. Je to blízká přítelkyně jeho ženy, a proto ji respektuje. Nijak mu její přítomnost nevadí a je schopný si s ní normálně povídat, pokud se někde sejdou. Že by si s ní zašel jen tak někam na kávičku, to ale už úplně ne. Každopádně se k ní chová hezky. Nikdy na něj nebyla nějak zlá nebo nepříjemná, tudíž se snaží o totéž. Ani v její přítomnosti třeba nemusí předstírat nějaký zájem o jejím životě, opravdu ho zajímá, jak si žije. Svým způsobem má prostě k lidem určitý obdiv, když se dokáží pohybovat v tak vysokých kruzích a nešlápnout vedle. Působí na něj jako dobrá duše a nemá důvod ji podezřívat z nějaké přetvářky. Je si vědom toho, že si jsou se Severine dost blízké a občas má i trochu strach, co jí o něm jeho drahá žena napovídala.
  • Elijah Wesmyron × Bratr, kterého nikdy neměl. Úplně takhle jednoduše by jejich vzájemný vztah šel charakterizovat. Trávili spolu opravdu hodně času. Prožil s ním tolik věcí, že by to vystačilo na jeden celovečerní film a ještě by bylo potřeba pokračování. Ty zážitky nikdy nezapomene a nikdo mu je z paměti nevymaže. Tenhle člověk je pro něj hodně důležitý, a proto se už i občas stalo, že se s někým popral, když měli na Elijaha nějaké poznámky, které mu nebyly po chuti. Za přátele je přeci v pořádku se rvát, ne? Vlastně mu docela i vděčí za manželství se Severine. Vzhledem k tomu, že to se ženami umí, tak mu občas i radil, jak na ně, což vedlo k tomu, že si našel tak úžasnou ženu. On se mu snažil být velkou oporou v kraji a Elijah mu je teď velkou oporou zase v Kapitolu. Neumí se moc pohybovat v takové společnosti, po tom co ho rodina zavrhla a Elijah ho naučil co a jak.
  • Gunner Cosgrove × Dříve se mu snažil vážně věnovat, jenže pak tak nějak viděl, že jeho syn má vzor v někom jiném, což ho samozřejmě štve, jelikož ať se tváří jakkoli, pořád je to snad sen každého otce, aby ve vás váš syn viděl vzor nebo ne? Nikdy mu nebyl úplně lhostejný, pořád je to jeho syn. Když byl v aréně s Bumpey, bylo to pro něj dost těžké. Nechtěl ztratit ani jednoho. Smrt nejmladší dcerky mu nejdříve měl za zlé, ale už ho to přešlo. Dostal se do té fáze, že je rád, že se z arény dostal živý. Uvědomuje si, že jejich vztah je takový všelijaký, ale on není ten typ, který by to měl sílu nějak měnit. To jeho žena. Občas má pocit, že oba jsou úplně rozdílné povahy a jejich cesty se rozešly už dlouho před tím. I přesto, pokud s někým mluví a dojde řeč na Gunnera, tak je schopný o něm hrdě mluvit, ale zase to nepřehání.
  • Severine Cosgrove × Jeho skvělá a hlavně cílevědomá žena. Měl velké štěstí, že mu před lety řekla to osudové "Ano". Ani on v té době nevěděl, že to dotáhne až na hlavní tvůrkyni, ale samozřejmě v ní věřil. Každý čas, který teď spolu stráví je pro něj vzácností, protože je opravdu pracovně vytížená. Občas si myslí, že to až moc přehání, ale nemluví jí do toho. A i když se často nevídají, zůstává jí věrný a nikdy jí by jí nepodvedl. Snaží se vůči ní chovat jako vzorný manžel, neboť chápe, že prostě nemá dostatek času. V poslední době má tendenci stmelování rodiny a on z toho samozřejmě není moc nadšený, ale co by pro ni neudělal. Šel by pro ni třeba až na samý kraj světa, tak občasné rodinné večeře nějak zvládne. Čas od času se snaží udělat nějaké pěkné gesto, aby trochu vypnula a zahodila všechen ten stres ohledně arény.
  • Ulysses Vanderbilt × Je si vědom toho, že oproti němu je jeho původ dosti zanedbatelný a nesnaží se to nějak skrývat, třeba tím, že by v jeho přítomnosti ze sebe dělal něco co není. Ne, prostě ví, že takhle už to je a nic to nezmění. Je taky rád, že mu to nedává zase tolik najevo, ten rozdíl mezi nimi. Celkově je pro něj docela čest, že se s ním někdo takového postavení dokáže bavit. Jejich ženy jsou velké kamarádky a na akcích většinou jsou spolu, takže jim občas nezbude nic jiného než se spolu bavit. Jemu to nevadí, ale pokud by neměl náladu, nevnucuje se. Ulysses se k němu nechová nějak nadřazeně nebo tak, a tak nemá důvod být na něj hnusný. Jistě, má k němu respekt a určitě by před ním neřekl úplně všechno, co si zrovna myslí, ale snaží se ho vnímat jako fajn chlapa. Nemá s ním žádný osobní problém nebo spor.

other worlds

stranger2s.jpg https://lh3.googleusercontent.com/Pw0zB0hurIqLYe3Dbii8mgZ8-m5myKuUtsQ2qtwficdo5n9uKQvLA3mzvOkjh7iL3CUXJzXut2adFoTqKA=w200-h92