Showing posts with label District 13. Show all posts
Showing posts with label District 13. Show all posts

Tuesday, September 08, 2020

Evangelynn Roxanne-Guardian

[ evandželin roxen-gárdijen ]

[player] Pietro

[fc] Dichen Lachman
 

you will not hide anything from me in the virtual world

× [species] human
× [date of birth] march 30, 2196 | ♈︎ aries
× [loyalty] neutral
× [credits] 0

× [level] 1
× [age] twenty-eight | 28 
× [occupation] weapons engineer, hacker
× [gems] 0





vitality [ 0 ] × defense [ 1 ]
  • Evangelynn toho umí hodně a vlastně nic. Přesněji řečeno, většinu z toho nemůže využít na sto procent a není to její vina, ale pro ujasnění. Ještě v Sedmém kraji trénovala v lesích se vším, co bylo k mání, hlavně, jak je u Sedmičky zvykem, s věcmi používanými na práci, tedy mimo jiné se sekerou. Pravidelně se dostavovala na Sklizeň, ale nikdy se do arény nepodívala, před svou poslední Sklizní už toho měla po krk, nechtěla čekat na svůj osud a vzala život do vlastních rukou a z kraje utekla. Dovednosti se sekerou se poté, co se dostala do Třináctého, poměrně značně rozvedly. Ačkoli byla dovedená jako čerstvě plnoletá, hned se hrdě hrnula do věcí čistě mužských. Když už jí to v Kapitolu vnucovali, ať si to ve správnou chvíli užijí, no ne? Nabídli jí pilotování vznášedla a práci se zbraněmi. Nadšeně kývla a vše mohlo začít. Kvůli nízkému věku musela projít různými zkouškami a testy, z nichž některé daly její štíhlé, přesto fyzicky dobře vybavené postavě zabrat. Než se však mohla dostat do vzduchu a dostat hlavně patřičné osvědčení, přišla další revoluce a ona ji proseděla v bunkru. Nakonec to nedopadlo, a když viděla, že jedna z pilotek za to zaplatila životem, jen jí to utvrdilo, že opustit město bylo správné rozhodnutí a zároveň jí došlo, že ze vzduchu to odteď nepůjde a bude muset škodit jinak. Doklady o složení pilotních zkoušek sice dostala a několik kratičkých cvičných letů si vyzkoušela, nebylo to ale nic velkého. Nenáviděná aglomerace si dala záležet a letecká síla Třináctého kraje vlastně formálně neexistuje. Kdoví, třeba se jednou do vzduchu dostane. Přesto si ráda občas zalétá na simulátoru. Myšlenky na létání se vznášedlem tedy musely ustoupit do pozadí a svůj talent na techniku věnovala do zbraní. Nejen do boje s nimi, ale i do jejich vývoje, vymýšlení a navrhování. Až tady zjistila, že umí i dobře malovat. A navíc se naučila i na počítači. Ale ani tady to nevypadá na kdejaký pokrok. Vymyslela několik opravdu dobrých vylepšení zbraní, a u některých navrhla i modernější variantu, ale tím praktické využití končí. Pomocí původních starých plánů dovede nakreslit jakýkoli druh vybavení a následně pro něj vymyslet nějaké vylepšení či modernizaci. To vše jak v ruce, tak na programu počítače. Specialitou jsou pak biologické, ty jsou čistě na počítači. Nyní sice Třináctka nemá armádu, až ji zase mít bude, její nápady se budou hodit. Co na tom, že už tu možná nebude. Její poslední dovedností, kterou vlastně návrhy zbraní rozvedly je práce s počítačem. Když se to vezme, nic hezkého na počítači snad nikdy nevymyslela ani nevytvořila. Když ne zbraň, tak virus nebo jinou, pro síť škodlivou, věc. S větší či menší úspěšností posílá do kapitolských sítí jako hackerka své viry. Ve výsledku tak se svými prsty dovede sevřít knipl vznášedla, a nakreslit plánek zbrusu nové zbraně, ale nejvíce práce udělá, když ji prsty bubnují po klávesnici. Na požádání vytvoří počítačový vir na počkání. I když se nakonec vycvičila v boji s různými palnými zbraněmi a i v boji na blízko, a je velmi rychlá a obratná a s počítačem dokáže kouzla, stejně sní jednou o tom, že vyletí do vzduchu a pošle alespoň jeden pár raket do prezidentského paláce.
  • Její největší slabinou je puntíčkářství. Zvládne prosedět u obrazovky dlouhé hodiny a pořád něco dodělávat a ladit, nezřídka se jí tak stalo, že ve snaze to vyladit co nejlépe o celou práci přišla. Až tahle příhoda jí donutí přestat a dát si oddech. Je hodně sobecká, vlastně strašně. Jediné, o co se podělí, je jídlo, ale o materiální věci se dělit nechce a nebude, i kdyby na tom záviselo kdeco. Nedejbože, kdybyste si chtěli půjčit od ní její notebook, to je jako hrdelní zločin. Snad jen přátelům a těch v Třináctce moc nemá. Neměla je ani v Sedmičce, natož v Kapitolu. Takhle: měla, ale když zjistila, jací lidé jsou za zády, je daleko odměřenější a rezervovanější. Když se před ní otevře obrazovka notebooku, je odtržená od reality a nevnímá. Na první pohled, když ji někdo potká a vidí, je to prostě ženská jako gazela, celá v černém, s přísným výrazem a brašnou s notebookem přes rameno, někdy s brýlemi. Taková hypermoderní, elegantní učitelka. Sama konverzaci moc nezačíná, když už, je to pomalu na oslavu. Není tak příliš sociální typ, což v Třináctce je trochu na škodu. Kdyby se jí někdo zeptal, jakou slabinu má podle sebe, řekne jedinou: Obranu. V boji se nikdy moc obranou nezaobírala a spíš se věnovala útoku s tím, že pokud je útok dobře provedený, obrana netřeba. Základny obrany pochytila v Sedmičce, v Třináctce pak doznaly mírné modernizace. V boji člověka proti člověku by to stačit nemohlo. Případný výběr do Her by tak byl pro ni značně krvavým vystřízlivěním z tohoto mylného dojmu. Obranu svých dat má ale bytelnou a odolnou. Nemá ráda takové ty rýpaly, kteří všemu nejvíce rozumí, nebo když se jí snaží dokonce radit. Radu si vyslechne, není však záruka, že se jí bude řídit, nebo ji využije.


  • [ appearance ] V případě Evangelynn si Matka Příroda hrála s plánky a pravítkem. Výsledkem je 191 centimetrů vysoká štíhlounká postava, která vypadá jako vysoustružená do nejmenšího detailu, doplněná o exoticky laděné rysy. Až by někdo řekl, že se hledělo na aerodynamiku… Nehledělo se moc na ženské přednosti, asi v tomhle případu neměly nikdy hrát primární roli, každopádně celkový výsledek budí respekt i tak a je důkazem, že i bez nadměrných velikostí prsou a dalších částí těla lze stvořit ukázkové dílo, které se podle toho umí i náležitě pohybovat. Není to holka nebo mladá žena, kterou si je možno zamilovat na první pohled, spíše až na ty další. Dlouhé „špinavé“ blond vlasy sahají až ke konci zad a když na to přijde, dokáží vytvořit neproniknutelný závoj. Nejčastěji oblečenou je možné ji vidět v koženém oblečení, ale zato v ničem přiléhavém, to jí přišlo vždycky takové nechutné a ještě to lepí. Boty jsou vlastně totéž. Většinou si nazuje kožené, hlavně ty vysoké, které měla v Kapitolu. V novém působišti sice z kůže slevit nemusela, věci tady jsou ale o moc pohodlnější a odolnější. Parádiček na ní kupodivu moc není. Pouze na krku má jeden slabý řetízek, který je dlouhý a sahá až k břiše. Nikdo ho tedy neviděl celý, to by se musela svléct a tudíž je tak tajemství, co je tam za přívěsek, pokud vůbec nějaký. Spíše je možné zaregistrovat velký ocelový řetěz. Ten však moc často nenosí, protože je těžký a je to vlastně připomínka původního bydliště a znamení toho, že to byla tvrdá zkušenost. Těžko uvěřit, že právě pevná, skoro dokonalá postava byla její zhoubou a dostala jí tam, kde je.
  • [ personality ] Je možné změnit svou osobnost od základů a stát se úplně jiným člověkem? Je. A Evangelynn je toho živoucí důkaz. Na začátku v mládí to byla holka, která by se podělila i o poslední kůrku chleba a dala by ji hladovému. Milá, vstřícná, dnes by se řeklo až naivně blbá. Nikoho neodmítla a dalo by se říci, že nepoctivci z ní dělali troubu. Rodiče z toho měli radost, že je dcera milá a hodná, ale když byli svědky, jak byla dcera za svou dobrotu prachsprostě využita, rozhodli se postavit na odpor a do Evangelynn začali hustit, že je třeba si stanovit hranice a tak dál. Lidé tak přišli o naivní podržtašku a najednou jako by Evangelynn neexistovala a ani její rodina. Jiné holky se jí začaly smát, že je divná – byla o hlavu vyšší než ony a vůbec vypadala spíše jako kluk, i její zájmy byly spíše chlapecké. Povahu lidé sice dokázali odpustit a zvykli si, že nějaká naivní kravka už není po ruce, ale skrze postavu, ať už pro svou netypičnost, nebo prostě jen kvůli výšce či čistě jen exotickým rysům si to vyžírala až do konce studií a do dovršení dospělosti, kdy už to došlo tak daleko, že byla automaticky řazena ke klukům, což jí bytostně štvalo a v ní začala bublat nenávist k okolí, kde dosud vyrůstala. Nyní ve svém novém domově je celá protkaná nebetyčným vztekem, zuřivostí a nesnášenlivostí k čemukoliv, co z hlavního města vyjde nebo uvidí a co jí připomíná, jak s ní zametli jen proto, že byla kapku jiná. K lidem je od příhod v Kapitolu rezervovanější a sama konverzaci moc často nezačne, komu se však tohle povede, je odměněn pohodou, vstřícností. Není nijak náladová nebo jinak emočně nestabilní, to jen, když si to vyžaduje situace, to pak nezná bratra ani sestru. Ráda však provokuje a má k lecčemu a leckomu kousavé poznámky, dbá však na to, aby to nebylo totéž, co si dovolovali k ní. Též už si pouze rozmýšlí, komu pomůže a komu ne, tou naivní holkou už být nechce. Mluví-li s někým nezasvěceným tématicky k její práci, nemusí ji být pro technické výrazy rozumět.
× × ×
  • [ file 001 ] Psal se rok 2196, když přišla v hlavním městě Sedmého kraje, Epsilon Voidu, na svět jako Celina Hoovercraft. V miminkovských letech bylo všechno ještě v pořádku, ale s postupujícími lety a pubertou se všechno změnilo k horšímu. Snahu vše zvrátit mělo přinést přestěhování do hlavního města – Kapitolu, do jedné z chudších oblastí na periferii města. Vše se ale ještě víc zhoršilo, kapitolská omladina byla ještě více kousavější a talentovanější, co se ponižování a dobírání si Evangelynn týče. Největší malér byl, že se to semlelo v letech, kdy jsou děti nejvíce ovlivnitelné. Přežila šest Sklizní bez výběru, oslavila s rodiči osmnácté narozeniny, které značily, že za pár měsíců by ji čekala poslední sedmá Sklizeň, rozbalila dárky a snědla dva kousky dortu a druhý den jen napsala vzkaz rodině o svém záměru, kde důrazně varovala, aby ji nehledali a slehla se po ní země. S batohem s pár věcmi, kartou, o níž ani nevěděla, jestli v ní jsou nějaké kredity, se vydala z města dehonestace pryč. Několik dní putování pro ni skončilo v lesích, kde na ni natrefil nějaký muž, který zjevně vypadal, že Kapitolan nebude a ani z nějakého jiného kraje. Neměla na výběr, řekla mu jméno a on ji vzal s sebou. Než se nadála, objevila se v podzemní základně Třináctého kraje. Ani si neuvědomila v danou chvíli, že je na pomyslné druhé straně barikády, vojenské prostředí brala jako odlehlou základnu Kapitolu a tedy i očekávala, že ji šmahem deportují zpět a už jen za to, že vlastně zdrhla před Sklizní, by se s ní asi nemazali, co se trestu týče. Dostalo se jí ovšem uvítání od vedení a bylo jen na ní, čím se chce v novém působišti vyučit a věnovat. V Kapitolu jí vyčítali chlapecké zájmy, a tak na just požádala o něco čistě mužského. A toho se jí dostalo měrou vrchovatou. V současnosti prohlíží staré záznamy Třináctky o v minulosti Kapitolem použitých zbraních a technice různých druhů a přemýšlí nad jejich více destrukčními inovacemi pro Třináctku a tedy pro případnou další revoluci. Rudý metalický notebook obsahuje celou její práci, všechny poznatky, nákresy, plánky a složení a je chráněný tak, že se do něj dostane jen ona a má rozpoznání uživatele. Získá-li jej nepřítel, disk se sám smaže. Existují zálohy, ale jejich místo uložení nikdy neprozradí. Na to si s tím dala moc práce. Radši se obětuje, než dát Kapitolu klíč k definitivní destrukci Třináctky.

Sunday, April 12, 2020

Ceyx Spinster

[ čejks spinstr ]

[player] Fion

[fc] Joel Kinnaman
 

there is no way to achieve perfection

× [species] cyborg
× [date of birth] september 5, 2192 | ♍︎ virgo
× [loyalty] neutral
× [credits] 5 000

× [level] 2
× [age] thirty-two | 32
× [occupation] hacker, spy
× [gems] 5





vitality [ +5 ] × defense [ 11 ] × replicas [ 0 ]
  • -
  • -


  • [ appearance ] Vzhledově není kdovíjak výrazný – světle hnědé vlasy, pohledný obličej, který mu získává plusové body u žen, vysoká svalnatá postava a tmavé oblečení typické pro lidi, kteří neradi poutají pozornost. Jeho tělo pokrývá značné množství jizev, které utržil během misí. Jakmile se však ocitne v Kapitolu, proměňuje se v typického obyvatele hlavního města. I přes velkou nechuť je mu chování Kapitolanů velmi blízké a do značné míry je pro něj přirozené. Mnohé tedy může překvapit jeho přízvuk, který rozhodně neodpovídá mluvě typické pro obyvatele Druhého kraje. Do značné míry se mu jej sice podařilo zamaskovat, ale zejména ve vypjatých situacích je zřejmé, že Kapitolem pouze neprojíždí. Dokonce se u něj projevuje i jistý smysl pro kapitolskou módu, který v něm vypěstovali adoptivní rodiče. Je-li to nutné, od klasického Kapitolana je tedy takřka k nerozeznání. Jediná část jeho těla, která poutá abnormální pozornost, je jeho bionická protéza, která nahrazuje pravou ruku.
  • [ modifications ] Vzhledem k nebezpečné povaze jeho práce bylo pouze otázkou času, kdy přijde k nějakému vážnému úrazu – jizvy po kulkách a čepelích nožů mezi vážné úrazy nelze počítat, protože se jedná prakticky o škrábance. Až po několika letech rebelského způsobu života Ceyx nešťastně přišel o celou paži, když mu při zpackaném (byť nakonec úspěšném) pokusu o záchranu prezidentčiny dcery strčili pravačku do větrací turbíny. Ceyx si chybějící končetinu přirozeně nechal nahradit, a když už musel, rozhodl se pro lehce extravagantní způsob. I přes to, že dnešní vyspělá medicína nabízí bionické protézy takového charakteru, že je na první pohled nelze rozeznat od části těla z masa a kostí, Ceyx se schválně rozhodl pro takovou, u níž je ihned zřejmé, že se jedná o technologickou náhražku. Jeho nová ruka začíná hned u ramene a až k zápěstí se jedná o nefalšovaný stroj vyvedený z hladkého, stříbrného kovu, jehož celistvost narušují pouze bílé diody. Dlaň a její hřbet už však pokrývá vysoce citlivá syntetická kůže, takže i když bionická ruka přirozeně necítí žádnou bolest, dokáže zaregistrovat dotek, tlak a rozeznávat rozdíly v teplotě.
  • [ personality ] Aby mezi rebely zapadl, musel se začít přetvařovat. Díky svému pohledu na svět se i přes to velmi často setkává s nepochopením. Neustále se v něm sváří protichůdné ideály – zásadní část svého života, která formovala jeho osobnost, strávil v manipulativním prostředí hlavního města a zároveň se snažil vrátit ke svým anarchistickým kořenům. Vlivem toho Ceyx získal prazvláštní charakter. Vášnivost typická pro obyvatele Druhého kraje se v něm snoubí s kapitolskou upjatostí a určitým smyslem pro nadřazenost. Má pochopení pro obyvatele krajů, ale zároveň je neskonale pyšný na svou příslušnost k panemské metropoli. Výsledkem těchto neustálých niterných sporů se sebou samým je rozervaný misantrop, který se pro jistotu rozhodl nenávidět úplně všechny a aby se neprozradil, nikdy jen tak neblábolí. Díky tomu se Ceyx nejlépe cítí na neutrální půdě, kterou však není zrovna jednoduché nalézt. Odjakživa věděl, že zbytek života nechce strávit v Kapitolu, ale ani mezi rebely není dokonale spokojený. Myšlením má nejblíže k anarchistům, kteří usilují o rozpad aktuálního společenského uspořádání. Rád by se dožil nastolení nového, demokratického řádu. Jelikož se však Kapitolu nikdy oficiálně neznelíbil a stále je jeho právoplatným občanem víc, než obyvatelem jednoho z krajů, často se tam vrací coby špeh a účastní se společenských akcí. Nejlépe se však cítí za oponou – Ceyx není zrovna sdílný, když už se však rozhodne obohatit konverzaci, srší cynismem. Je obezřetný a nedůvěřivý, díky čemuž může působit chladně a mrzutě. V soukromí jej lze nejčastěji nalézt za počítačem či v objetí sličné dámy. Společnost mu pravidelně dělají i cigarety a sklenička whiskey.
× × ×
  • [ file 001 ] Necelou polovinu svého pohnutého života strávil ve Druhém kraji. Narodil se jako Joshua Corbyn uprchlíkům z chudší oblasti Panemu, kteří se usadili na předměstí Prokyonu a celý život zasvětili tomu, aby zůstali skryti před zraky Kapitolu. Když bylo Joshuovi jedenáct let, odhalili je mírotvorci, jeho rodiče na místě zastřelili a spolu s nimi i všechny, kdo jim kdy pomáhali. Tato událost na něm zanechala hluboké šrámy – často se k němu vrací v podobě nočních běsů. Osud tomu však chtěl, že se nad ním mírotvorcům zželelo a poslali jej na převýchovu do Kapitolu, kde se jej ujal manželský pár, který se již mnoho let zoufale snažil o početí dítěte. Joshuovi adoptivní rodiče však neměli v kapitolské společnosti příliš vysoké postavení, takže se museli spokojit se starším dítětem, které ještě ke všemu bylo potomkem rebelů. Svého syna však i přes to velmi milovali a snažili se mu do života dát to nejlepší. Právě od nich Joshua získal své nové jméno, na nějž si překvapivě rychle zvykl a přijal jej za vlastní – Ceyx Spinster. Navzdory nekompromisní výchově v Kapitolu Ceyx však nikdy nezapomněl na své kořeny a rebelující část jeho osobnosti zůstala i přes veškeré snažení adoptivních rodičů poměrně prominentní. Nikdy si neoblíbil Hladové hry, nedokázal je považovat za zábavnou reality show jako většina jeho nových přátel. Díky tomu nebral blahobyt jako samozřejmost, i když během svého pobytu v Kapitolu pochopitelně značně zpohodlněl a částečně převzal tamější mentalitu. Jakožto kapitolskému dítěti se mu dostalo perfektního vzdělání – vystudoval prestižní střední školu a ve studiu následně pokračoval i na univerzitě, kde získal doktorát z programování. Rodičům tvrdil, že chce přispívat k dalšímu technologickému rozvoji země; jeho tvrzení se však od reality značně lišilo. V pětadvaceti konečně opustil Kapitol a odcestoval do divočiny. Aby se jej úřady nesnažily vyčenichat, jako svou oficiální novou polohu uvedl Třetí kraj, kde údajně začal učit informatiku na střední škole. Dostal se tak zpět na úplný začátek, mezi rebely, kde chtěl pokračovat v odkazu svých zesnulých biologických rodičů. Metaforický kruh se tímto krokem sice pomyslně uzavřel, ale až tehdy Ceyxův život doopravdy začal. Ještě během studia poznal neblaze proslulého Bruta Hexspoora, který mu nabídl jeho vůbec první pracovní příležitost ve svém herním studiu. Brutus pro Ceyxe představuje téměř otcovskou figuru – odjakživa si s ním rozuměl víc, než se svým adoptivním otcem. Svou roli v tom musel hrát i fakt, že ani Brutus Hexspoor není čistokrevný Kapitolan, díky čemuž mezi ním a Ceyxem vzniklo jakési pouto. Sdílí spolu některé politické názory a často spolu kooperují. Mezi rebely je Ceyx známý pod jménem, které dostal po svém narození – Josh. Je si totiž dobře vědom toho, že by jeho kapitolský původ mohl působit potíže. Minulost je jeho největší slabinou, a proto se o tyto informace zásadně nedělí. Jediným veřejně známým faktem je to, že pochází z Druhého kraje. Lze tak vysvětlit i skutečnost, že může často navštěvovat Kapitol. Získal tedy reputaci tajemného muže, což lze rozhodně přičíst i Hexspoorovu vlivu. 

Sunday, September 24, 2017

Ashildr Lancaster

[ ašildr lenkestr ]

[player] Larsyn

[fc] Alissa Violet
 

    

my middle finger salutes your attitude

× [species] human
× [date of birth] december 3, 2200 | ♐︎ sagittarius
× [loyalty] neutral
× [credits] 2 838

× [level] 1
× [age] twenty-four | 24
× [occupation] combat spy, strategist
× [gems] 0





vitality [ 0 ] × defense [ 5 ]
  • doplním...
  • doplním...


  • [ appearance ] Suďte si ji jak chcete, má ráda hezké lidi. Ráda se o sebe stará, což je vidět na jejím šatníku a jak se upravuje. To má za vliv Kapitol, ve kterém tráví poměrně dost času kvůli své pozici špióna. Pořád se ale nedá přiřadit ke slečnám, které se o sebe starají dennodenně jako to v Kapitolu bývá. Je šik po tom svém a je vidět, že je to stále ta dívka ze Čtvrtého kraje. U ní není tak velká spotřeba make-upu, vlastně to ani nevyužívá a raději nechává zářit tu přirozenou krásu, se kterým je spokojená a nic by neměnila. Jiní by ale měli jiný názor, protože přece ne každý má stejný vkus, že? V každém se ale něco najde. Ráda se obléká do pohodlných věcí, klidně ji uvidíte i v teplákách a mikině, ale někdy si ráda vyrazí i v tom hezkém, ale při svém volném času raději zvolí ten komfort - externě je určitě jednodušší než interně. Nemusí ze sebe dělat někoho, kdo je něco víc a ani nepotřebuje zaujmout. Je šťastná s tím, že zaujme právě jen sebe a ostatní jsou jí jedno. Nechová se, nevypadá a ani se neobléká pro někoho jiného. Občas ale změny musí nuceně podstoupit, jinak by ji mohl poznat někoho, koho v minulosti znala pod svým jiným jménem, a to by nemuselo dopadnout dobře.
  • [ personality ] První dojmy z její pravé osoby budou pravděpodobně negativní. Už jen proto, že z ní srší sarkasmus a neustálý negativismus. Pokud si vás zrovna nedobírá, tak je zase totálně zticha a moc toho nenamluví. Je to jakási forma její obranné masky. Povahovou stránku má velmi náročnou, jde z ní těžko vyčíst. Celkově je tichá, nemá zapotřebí se k někomu hlásit a vyvěšovat transparent, že je v místnosti a musí si ji každý všímat. Raději se lidí straní, sama se s někým dobrovolně neseznamuje, takže první krok je spíše na jiných. Samozřejmě se to nestává pokaždé, čas od času se i odhodlá někoho oslovit, pokud jí ten člověk fascinuje už vzhledem. Ash je ale osoba, kterou je dobré si držet v blízkosti. Nejen kvůli tomu, že kdybyste byli proti ní, tak by vám nakopala konečník, ale je to důvěryhodná osoba, které může svěřit i vlastní život. Je běžným jevem, že byste si s ní neměli zahrávat a určitě ji neštvat. Promluví si s vámi o čemkoliv, vyslechne vás a ráda s něčím pomůže. Pokud patříte mezi oblíbenci, obětuje se za vás, jestli nejste totální nula, ale takové lidi stejně nemá v oblibě. Člověk by občas řekl, že má některé radši než sebe, což je pravda. Avšak, neberte si zase, že pro ně udělá víc než pro sebe. Dost si zakládá na svém komfortu, takže nedává přednost někomu jinému, pokud sama nemá tu ideální pohodlnost. Jinak je ale ochotná zajistit přátelům vše, co je potřeba a to jde i přes mrtvoly. Moc se s ničím nepáře a rázně si svojí cestičku vyšlape. Je zapálená do nebezpečných věcí, ráda si zahrává s ohněm. Je to nejspíš tím, že nikdy neměla příležitost si vyzkoušet Hladové hry na vlastní pěst, takže jí to svým způsobem chybí, že tu šanci propásla. Jindy má i svou druhou tvář nebo spíše několik tváří najednou, protože to je v podstatě celý její život. Vždy musela být někým jiným a stále to pokračuje. Už jen proto, že se na některých místech vyskytuje dlouho a musí si získávat důvěru cílových lidí, což má za vinu její současná práce. Zajímá jí lidská psychologie, proto se jí věnovala tolik, že zvládá lidi rychle odhadnout jen z pouhého pohybu, pozdravu, stisku ruky a úplných titěrností. Zvládá si zajistit i to, aby byla člověka sympatická. Občas se ve svých povahách ztrácí, že sama neví, která je vlastně ona. Je to s ní někdy chaotické, ale dá se na to zvyknout. Rozhodně není falešná, i když se to vcelku protiřečí, ale to vše platí pro ty, které ji opravdu znají a nejsou to jen bezvýznamné osoby. 
× × ×
  • [ file 001 ] Ashildr Lancaster, nebo ještě jinak známá pod jménem Urchin Croft, byla narozena ve Čtvrtém kraji, který je stále jejím domovem. Nikdy se do Třináctého kraje doopravdy nepřestěhovala. Se svou rodinou byla odjakživa spojená s rebelským krajem, takže i ona o tom něco málo věděla. Nikdy však neopustili svůj rodný kraj, i když rodiče dělali špinavou práci pro rebely, což jim mohlo stát život. Důvod, proč zůstali v kraji je prostý - žili si na vysoké úrovni, vztah s místními mírotvorci měli výborný, což rebelům velice vyhovovalo, takže získávali informace prostřednictvím její rodiny. Tím ji ale jako malou nikdy nezatěžovali. Žila si život jako každé dítě v kraji a nemusela řešit problémy dospělých. Když ale dosáhla dvanácti let, byli rodiče nervózní, co se s Urchin po dalších letech stane a zda bude vylosovaná. Chtěli se z kraje dostat, aby udrželi jedinou dceru naživu, jenže to přece jenom Třináctému kraji nezajímalo. Urchin to nijak obzvlášť nevadilo, protože ráda trénovala na Hladové hry. Dokonce se dokázala bavit na celé té show, které každoročně sledovala a měla ten sen, že se jednou stane vítězkou. Při jedné takové, v začátcích své puberty prohlásila, že se přihlásí do Hladových her, což rodiče vyvedlo z míry. Sice věděli, že je jejich dcera trénovaná, ale nevěřili jí natolik, že by něco takového mohla kdy vyhrát. Zešíleli a dělali všechno proto, aby dostali dceru pryč z kraje. Bohužel, stalo se neštěstí a přišel ten hrůzný osudný den, kdy se její rodiče dostali do průšvihu a byli za to popraveni. Urchin toho byla svědkem a na Kapitol náhle změnila názor. Poté byla daná do pěstounské péče a pokračovala ve svém životě utápěná ve smutku, že za to vše mohla ona. Uzavřela se do sebe a soustřeďovala se jen na každodenní trénink do Her. Avšak už v tom nenacházela takovou zálibu jako dříve, jenom měla zapotřebí ze sebe dostat tu zlost a nenávist. Učila se hlavně bojovému umění, ať už to bylo se zbraní nebo beze zbraní. Můžete ji vidět nejčastěji s tonfou nebo s dlouhou tyčí. Ostré zbraně si moc nevybírá, ale když už na to dojde, tak sáhne po mačetě nebo něčemu podobnému. Zkrátka je jí to dost jedno, moc vybíravá ve zbraních není, hlavně, že to řeže. Taktéž je strategická a dokáže vymyslet plán i při velikém chaosu, rozhodně talent. Je to něco, co jí nesmírně baví - vymýšlet plány a nahlédnout do mysli svého protivníka. Plavání, lovení a rozpoznání terénu je u ní něco tak přirozeného, že to dělá bez jakýkoliv zádrhelů. Během svého žití v kraji pátrala po Třináctce, kteří se jí v podstatě ozvali sami a od té doby přešla na jinou stranu. Změnila si i jméno, pod kterým je v současnosti známá. Stala se bojovým špiónem a stratégem. Již tedy ve svých šestnácti let začala pendlovat mezi svým krajem, kempem rebelů a tam, kde ji bylo potřeba. V podzemí Třináctky se moc nezdržovala, protože tam byly jistá pravidla, která ona úplně nectila, tudíž tam nebyla i tak žádaná. Když konečně ukončila poslední sklizeň, opustila pěstounskou rodinu, kterou neměla vždy v lásce. Nikdy si nebrala oblázky, proto měla nízké šance, že se do arény dostane. V plánu ale bylo, že se Urchin do 132. ročníku dobrovolně přihlásí, aby se mohl provést útok na Kapitol. Nechtěla tam, protože to pro ni byla sebevražda a úplně nevěřila rebelům na to, že to zvládnou a z té arény ji dostanou. Nakonec to bylo vcelku úspěšný, jestli se tomu dá vůbec říkat úspěch. Kapitolu to zničili, ale z arény dostali jen jednoho kluka, což jí jako úspěch moc nepřipadá. Každopádně je jí to jedno. Pomalu nejde poznat, zda to rebelování myslí vážně. Ve většině případech to vypadá, že jen ráda ničí, protože už nemá co ztratit. Jenže Ashildr životu dává ještě šanci a nalézá v ní krásu, proto ji nehodlá nějak v blízké době opustit. Když už by musela, tak při boji, který předá Panemu alespoň důležitou zprávu. Dá se říci, že je prospěšná a věrná. Ví se, že Kapitolu úplně nefandí a v tom je ta jistota, že špión Lancaster určitě nezradí. Nejčastěji je využívaná právě jako bojový špión, což znamená, že na mise chodí vždy jako první a kontroluje různá území, zda nejsou někde pasti a tak. Je sice vysoká šance, že umře jako první, ale na to se upsala a je si toho vědoma. Jejím nutným vybavením jsou samozřejmě granáty a útočná puška. Musela se naučit ovládat se střelnou zbraní, což je podle ní strašně super schopnost. Ke všemu se přitom cítí hrozně husťácky a miluje zvuk té střelby. Někdy i bývá na misích, kdy je za dlouhodobějšího špióna, jelikož se umí snadno infiltrovat do cizího území a dokáže leccos uhrát. Pomáhá prakticky se vším, o co ji požádají a ona to zvládá. Nemá problém s tím, že se může dostat do nebezpečí. Z nějakého důvodu ji to naplňuje a zbožňuje hru se životem, když už tedy nemůže do Hladových her. Je neustále v pohybu, takže se nezdržuje na jednom místě dlouho. To je také důvod, proč nemá přátelé, ale v utužování vztazích ona přeborník moc stejně není.

  • mobil - Advansy

Friday, October 28, 2016

Dollie Singer

[ dolí singrh ]

[player] Renaiti

[fc] Carolina Porqueddu
 

all the girls are dolls - some are Barbie, some are Annabelle

× [species] human
× [date of birth] december 12, 2207 | ♐︎ sagittarius
× [loyalty] anticapitol
× [credits] 0

× [level] 1
× [age] seventeen | 17
× [occupation] student
× [gems] 0




defense [ 5 ]
  • [ appearance ] Dollie, někdy zkráceně prostě jen Doll, vypadá vskutku téměř jako porcelánová panenka. Světlounká plet, štíhlá postava, dlouhé černé řasy, modrá očka a vlásky bílé jako je sníh. Její táta jí vždy říkal, že je jeho malou panenkou. Možná odsud pramení celé její jméno, kdo ví? Je drobounké postavy, tak jak to k dívce jejího věku patří. Nepovažuje to proto za žádné mínus, ví že časem vyroste a nyní svůj malý vzrůst dokáže využít ve svůj prospěch, jak jen potřebuje.
  • [ personality ] Je velmi cílevědomá, s čímž jde ruku v ruce někdy až přílišná tvrdohlavost. Pokud není něco po jejím, dokáže se i vztekat, ano, tomuto zdánlivému andílku to jde až příliš dobře, až by se jeden divil. Ale pokud jí někdo něčím zrovna nerozčílí, dokáže být příjemná a možná se někdy i usměje. Přes to všechno je to velmi citlivá osůbka. I jen zvýšený hlas jí dokáže dokonale uzemnit. Nesnáší, když se na ní někdo zlobí, obzvláště její táta. Minulost na ní samozřejmě nechala svoje, především v podobě nočních můr, kde jí neustále straší, jak do domu vtrhli muži v uniformách a chladnokrevně podřízli její mámě hrdlo. Ale i přes to si snaží zachovávat pozitivní mysl a nedávat tuto svoji slabinu v minulosti najevo. Snaží se být natolik praštěná a bezstarostná, aby to na ní nikdo nepoznal.
× × ×
  • [ file 001 ] Narodila se... vlastně ani neví, jak se narodila. Nepamatuje si to, tak jako většina lidí. Ale již od útlého věku vnímala tu jistou odtažitost její mámy vůči ní, na to prostě nelze zapomenout. Nechápala, co udělala špatně, když se k ní nechovala jako ostatní matky k jejím kamarádům. Nevěděla jestli je to tím, že jí všechny ty matky od jejích kamarádů říkali, jak velmi podobná je jakési návrhářce. Ale trápilo jí to, v tomto ohledu byla vždy velmi citlivá. Až když s nimi táta trávil doma více času, pomalu se to začalo měnit nebo jí to tak alespoň připadalo. K narozeninám od nich totiž dostala hnědého králíka, kterého si pojmenovala Chlupáč, což je samozřejmě velmi originální. Měla to zvíře strašně ráda, dělala s ním úplně všechno, dokonce se s ním i koupala, i když králík z toho nebyl kdo ví jak nadšený. Jednou však její maminku popadl neskutečný záchvat vzteku, když se zeptala, proč má bílé vlasy a ne hnědé. Jednu ránu talířem schytal tatínek, když se postavil před ni a tu další její Chlupáč, který se jí vysmekl z náruče a chtěl si jen tak pobíhat. Strašně moc ji to sebralo. Její pláč nebyl k zastavení. Nemohla překousnout to, že jí ho vezmou a zakopou někde na zahradě. Tatínek jí ho proto nechal vycpat, aby jej mohla mít pořád u sebe. Od té doby se svým tátou trávila hodně času v jeho pracovně, když vyřizoval nějaké věci. Proplétala se mu mezi nohama i se svým vycpaným hnědým zajícem, jako by snad pořád byl živý. Jen výjimečně od té doby zůstávala s matkou osamotě. Ten den však musela. Pamatuje si to jako by to bylo teď. Slyšela divoké bušení na dveře, matka jí řekla, že si teď budou hrát na schovávanou a ona bude pykat a že jí musí slíbit, že nevyleze. Jako nejvhodnější schovka jí v ten moment přišla právě pohovka. Zalezla si pod ni a v ten moment tam vtrhli. Horda ozbrojenců. Křičeli na matku a ta na ně zpět. Poté jí prostě podřízli hrdlo. Ten pohled má před svýma očima vždycky, když jde spát. To, co se dělo potom už nějak nevnímala. Prostě jen plakala a tiskla k sobě Chlupáče. Pak už se ocitla tady ve Třináctém. Kde jí trvalo se docela dlouho vzpamatovat ze smrti matky, ale nakonec se jí to alespoň trochu povedlo. Začala navštěvovat zdejší školu, kde ji zařadili do určité třídy, aby z ní vychovali budoucí stopařku.

  • Devon Singer × Je to poslední osoba, která jí na tomhle zavšiveném světě zbyla. Miluje jej z celého svého srdce. Nikdy o něj nechce přijít. V tomto ohledu je k němu až příliš ochranitelská. Vděčí mu za své vcelku hezké dětství, dokud se to všechno nepokazilo. Vždycky stál po jejím boku a staral se o ni. I když to nedává nejspíše moc najevo svým chováním, má ho prostě strašně ráda. Možná i proto jej tolik zlobí.
  • Kesame Brannan × Samozřejmě že tuhle ženu zná, v televizi ji vídá pokaždé při Hunger Games. Jediné, co jí na ní fascinuje je to, že má stejně jako ona bílé vlasy a modré oči. Takže jí je trochu líto, že někdo, s kým má tohle společné, žije v pitomém Kapitolu. Nijak ji ale více neřeší, rozhodně to není nějaká její oblíbenkyně nebo tak, to ne. Pořád je to totiž Kapitolanka, a ty ona nemá ráda. Vůbec nemá tušení o tom, že je to její pravá matka. Ani by ji to nenapadlo. Stejně jako to netuší táta, tak ani ona nemá páru o tom, jak moc se jí ve skutečnosti podobá, co se týče její povahy. 

  • obsidiánový box [k otevření potřeba 5 obs. klíčů]

other worlds

stranger2s.jpg https://lh3.googleusercontent.com/Pw0zB0hurIqLYe3Dbii8mgZ8-m5myKuUtsQ2qtwficdo5n9uKQvLA3mzvOkjh7iL3CUXJzXut2adFoTqKA=w200-h92