Showing posts with label Deceased. Show all posts
Showing posts with label Deceased. Show all posts

Monday, March 23, 2020

Mars Pylon

[ mars pajln ]

 

Player: Fion

FC: Miles Teller

Vitality: +15


Contact: silviech@post.cz

Age: 18 deceased - rozseknuté břicho: A. I-D.


Token: Náboj ze samopalu




Mezi své vrstevníky z Akademie nikdy příliš nezapadal. Většina budoucích profesionálních splátců se soustředila hlavně na fyzickou sílu, Mars však nikdy nepodceňoval důležitost bystré mysli. Rozhodl se, že tuto svou „slabinu“ využije ve svůj prospěch – na první pohled se může jevit jako dokonale povrchní, typický představitel Druhého kraje, který ostatní hodnotí pouze na základě toho, jak umí vrhnout nožem nebo s jakou vervou zmlátí svého protivníka. Mars však vždy mířil dál a naučil se odhadovat své soupeře i po psychické stránce – je velmi všímavý a dokáže vycítit a odhalit některé menší slabiny ostatních lidí. Pod otcovým vedením se naučil používat většinu střelných zbraní, a to i těch méně obvyklých, které se v aréně většinou nevyskytují – například pistole a pušky. Byť se v Akademii naučil efektivně bojovat na blízko, boj na dálku je pro něj mnohem příjemnější a přirozenější. Jeho největší zbraní je chladnokrevnost. Dokáže se rozhodovat na základě toho, jak je pro něj současná situace výhodná či nevýhodná a nezatěžuje se emocionálními břemeny. Vždy se přiklání na tu stranu, která zrovna vítězí, což u Marse vyústilo v nespočet nepřátel na všech frontách. Nikdy to však nepovažoval za slabinu. Je totiž toho názoru, že přátelé představují nebezpečí, protože jsou nevyzpytatelní a jejich závist často vede ke zradě. Naopak nepřátele by si měl každý držet u těla, protože není těžké odhadnout, co od nich čekat, což činí případná spojenectví daleko jednoduššími. Díky svému sympatickému vzhledu působí důvěryhodně a přátelsky, což mu poskytuje skvělou budoucí pozici pro vrážení reálných i pomyslných kudel do zad. Tváří se jako přítel, avšak zrada vždy přichází v tu nejméně vhodnou chvíli. Díky své pověsti doma v Druhém kraji vystupuje velmi sebevědomě, je oblíbený mezi dívkami a snadno si je získává na svou stranu – má takříkajíc stříbrný jazyk.


Jako dítě býval citlivý a jemný, avšak trpké zkušenosti a tvrdý trénink jeho osobnost zformovaly jinak. Téměř všem splátcům z Druhého kraje je vlastní božský komplex a ani Mars není výjimkou. Domnělá představa o vlastní nadřazenosti, umocněná jeho jménem a dlouholetou manipulací ze strany otce, z něj udělala egoistu posedlého slávou. Do vínku dostal nepříliš stabilní psychiku a notnou dávku zbabělosti. Odjakživa měl problém podívat se pravdě do očí, všechny problémy řešil pomocí úskoků a intrik a nikdy se nedal považovat za zrovna loajálního. Díky své nezměrné touze po moci má tendence podceňovat situace a lidi kolem sebe, jako kůň s klapkami na očích, který se žene jen za blýskajícím se vítězstvím v dáli a nevšímá si vlků, kteří mu jsou v patách. Ačkoliv je chytrý, lstivý a po fyzické stránce také rozhodně nepatří mezi outsidery, je to právě jeho zaslepenost, která jej činí zranitelným. Stejně tak jako většina splátců z Druhého kraje ve svém výcviku příliš nevěnoval pozornost schopnosti přežít či rozeznávat byliny. Vždy to považoval za něco zbytečného, koneckonců, v aréně vám kytičky proti sekeře nepomůžou, jak by řekl Mars. Vůči silám přírody tedy není příliš imunní – spoléhá se zejména na svou fyzickou sílu, dobrý trénink a inteligenci. Má jednu vlastnost, která se řadí mezi jeho silné stránky, ale zároveň jej poněkud limituje. Jako každý muž je na fundamentální úrovni prakticky bezmocný vůči ženám, a vzhledem k životnímu stylu, který praktikoval doma, je pro něj relativně těžké se v tomto směru ovládat.


Mars, pojmenovaný po římském bohu války, svému jménu však nikdy nedělal čest. Ač si jeho otec myslel, že takové jméno z jeho syna zázrakem udělá bojovníka, Mars jej neustále přesvědčoval o opaku. Raději než zbraně měl knihy. Sledování Her jej utvrdilo v tom, že k výhře nejsou zapotřebí jen svaly, ale hlavně mozek. Když nastal čas, aby Mars začal trénovat v Akademii profesionálních splátců, zařekl se, že ze sebe nenechá vymlátit rozum. Dlouho otci odporoval, prosil jej, aby trénovat nemusel – zůstal by v bezpečí doma, vždyť ve Druhém kraji se to dobrovolníky každý rok jen hemží. Marsův otec měl však jiný názor. Byl posedlý vidinou slávy a bohatství – sám nikdy nebyl dost dobrý, takže si prostřednictvím svého syna chtěl plnit vlastní sny. Byl toho názoru, že chlapec narozený ve Druhém kraji nemá jiné poslání, než se stát profesionálním splátcem. V tom se však velmi rozcházel se svou manželkou, která se navzdory povaze typické pro občany Druhého kraje o syna bála. Mars tedy začal trénovat tajně, zpočátku s velkou nechutí. Tehdy mu bylo dvanáct let. Jak roky plynuly, v Akademii se mu však začínalo líbit čím dál víc. Mars objevil skrytou část sebe sama, o níž doposud neměl ani tušení. Najednou mu dělalo dobře, když jej slabší soupeř prosil o milost. Líbily se mu jejich slzy, kochal se pohledem na zakrvácené tváře. Přestával je vnímat jako lidské bytosti, představovali pouze další překážku na cestě za vítězstvím, které se bylo potřeba zbavit. Když bylo Marsovi patnáct, jeho matka se dozvěděla, že již několik let tajně trénuje a co víc, užívá si to a považuje to za svou vášeň. V jejích očích se dopustil ultimátní zrady – ze dne na den opustila Marse a jeho otce. Přestože věděla, že Marsova radikální změna byla zejména dílem manipulace jeho otce, rozhodla se svého syna zatratit. Ani jeden už ji nikdy neviděl. Pravděpodobně odešla do ústraní, aby Marse nemusela vidět umírat, protože ve skrytu duše věděla, že nemá šanci v aréně přežít. Znala jej příliš dobře – žádná přetvářka z něj nemohla udělat chladnokrevný vraždící stroj. A měla pravdu – navzdory tvrdému tréninku Mars nikdy nepatřil mezi ty nejlepší. Byl to průměrný kandidát na profíka – takových Druhý kraj produkoval desítky. Proto se dlouho odmítal přihlásit dobrovolně a vysloužil si za to černý puntík u svého otce. S každou další odmítnutou příležitostí v jeho očích klesal. Mars se s tím vypořádal po svém – zneužíval svého přirozeného šarmu a brzy si získal pověst největšího děvkaře v okolí. Zlom přišel až později, když se konečně rozhodl, že se nakonec přihlásí jako dobrovolník. Nedokázal by žít s vidinou, že zklamal člověka, který za ním celý život stál, byť mu svou náklonnost dával najevo podivným způsobem – svého otce. Zároveň však věděl, že jeho matku může jeho rozhodnutí úplně zničit. Rozhodl se tedy, že se vrátí s vavřínovým věncem na hlavě, nebo zemře smrtí zbabělce, který se nikdy nedokázal sám rozhodnout.

Monday, January 06, 2020

Kaizen Drexcolt

[ kajzen drekskolt ]

 

Player: Andy

FC: Robbie Amell



Contact: pospazail@seznam.cz

Age: 18 deceased - probodnuté srdce: Mars Pylon


Token: Medailonek s fotkou Fawcett




Byl bezproblémovým dítkem, které se nemuselo o nic starat. Proto sám u sebe nerozvíjel žádné dovednosti, které by mu mohly pomoci. Jediným rozdílem od svých sester byla jeho nadprůměrná inteligence, jelikož v brzkém věku začal plno věcí chápat dříve, než kdokoliv ostatní. Skládal si kostičky, stavěl věci z kusů dřívek a už v neobvyklém věku začal mluvit nebo dokonce i chodit. Zkrátka malý génius. Ve škole mu nedělaly problémy počty, ani logické řešení hádanek a rébusů, z čehož vyplývá, že má schopnost zamyslet se nad věcmi i jinak, než jak nad nimi uvažují obyčejní lidé. Po smrti první ze sester začal poprvé pracovat s ikonickou zbraní Sedmého kraje. Nutno podotknout, že sedmokrajané ho považují spíše za nástroj. Ano, jde o sekeru. S otcem začal chodit do lesů a pomáhal mu, co se sekání dřeva týká. V mladém věku přesekával pouze drobná polínka, ale již při takových situacích začal zpevňovat určitě části svého těla. Musel být schopný unést sekeru a to se postupem času zlepšovalo. Jak vyrůstal, práce se sekerou se zlepšila, neboť s ní trávil čas skoro každý den a stejně tak se jí i věnoval. Při dovršení aktuálního věku byl schopný sekerou i házet, což je obdivuhodné. Stejně tak, jak sílil, jeho svaly se začaly stávat mohutnějšími a to je na něm nyní znát. Hora svalů, která vypovídá o jeho tělesné síle. Silný musí být, přeci jen, tahá z lesa kopce dřeva za druhým. Dokázal by přenášet těžké předměty a stejně by ho to neunavilo. Po jistém čase samozřejmě ano, nebudeme naivní. V nízkém věku byl schopný schovávat se a maskovat za předměty, aby s nimi naprosto splynul a nebyl tak vidět. Znovu, po smrti Fawcett začal tuhle schopnost rozvíjet a dny, které trávil v pokoji sám, rozvíjel schopnost maskování do vyšších sfér. Maloval si na tělo a kupříkladu ruku nechal zmizet na parketové podlaze a to pouze barvičkami na tělo. Po smrti druhé ze sester se jeho schopnosti začaly stupňovat, neboť si dával na tréninku záležet o mnoho víc a to možná z důvodu toho, že byl poslední z dětí svých rodičů a nechtěl je zklamat i on. Začal běhávat. Zlepšoval si tím kondici a běh v přírodě ho naučil mnohému. Byl schopný soustředit se na více věcí, i když je to chlapec. Všeobecně známý fakt je ten, že to oni nedokáží. Běháním v lese se začal učit od pohledu jisté rostliny, bylinky a stromy, kterých je v Sedmém kraji nespočet. Tu stejnou flóru si potom doma vyhledával v knihách a ověřoval si správnosti svého uvažování. Další den pak ověřoval znova. Jak se říká, dvakrát měř, jednou řež. Svým běháním po lesích si zároveň trénoval vytrvalost, která se mu v aréně určitě bude hodit. Při západech slunce pak na louce kousek od jejich domoviny trénoval jógu a procvičoval tělo. Toužil být více obratným. Kromě jógy a atletických cvičení, které se učil sám, tudíž v nich nebyl žádný přeborník, dělal i různé akrobatické blbinky, ale to jen pro zabavení se v napjatých časech, kdy už trénování bylo otravné. Všemi postupnými osobními tréninky docílil dokonce i toho, že svou sílu, obratnost a vytrvalost vycepoval do perfektního stavu. Stejně tak se stal velmi rychlým, co se běhu týče. Práce se sekerou mu ovšem nestačila a věděl, že sekeru v aréně získat nemusí. Pořídil si proto několik dýk, kapesních nožíků a s nimi v lese trénoval. Okoukal od sestry, když byl ještě dítě, že s takovými nástroji odstraňovala kůrovce ze stromů a tato technika se posléze stala jeho vlastní. On ale kromě tohoto dýky a kapesní nožíky házel do stromů zdálky a zlepšoval si tím svou vlastní mušku ve snáze stát se dokonalým vrhačem dýk. Vtipné, co. Tím, že se Sedmý kraj rozšířil i o medicínu, byl schopen naučit se jejím základům. Má šikovné prstíky, tudíž pro něj nějaké šití či základní léčení ran není žádným problémem. Má skvělý orientační systém a dokáže podle budov či určitých věcí s naprostou přesností povědět, kudy má jít a nebo, kde se nachází.


Nejraději by pověděl, že žádné slabiny nemá, ale to přeci není možné, že. Každý nějaké má a on je má taky. Mezi tu nejhlavnější, která by se dala snadno přiřadit i ke schopnostem může být nedůvěřivost. Nevěří prakticky nikomu, kromě vlastní rodiny, kterou dává na první místo a bojoval by za ně do posledních sil. Ono už jich v rodině, té hlavní, moc není, takže nemá koho chránit, ale to je vedlejší. V Sedmém kraji se těžko dostanete k vodě, takže v plavání tápe, to ne, že ne. Pokud by se dostal do hlubokých, ba dokonce divokých vod, asi by nezvládl nic dělat. V klidné vodě by ještě jakžtakž přežil. Nějak by si přeci jen poradil. Je dost podobný Fawcett, ne tedy ve všem, ale v mnohém. Další podobností může být jeho strach z výšek. Nemá je rád, nepodporuje je. Nedokáže šplhat, nedokáže se dívat dolů z vysokých míst. Pokud by se stalo, že by se na nějaké takové náhodou dostal, nejspíš by tam zůstal sedět v klubíčku a nikdo by ho nedostal dolů. Mnohdy se stane, že vůbec nedokáže být trpělivý. Ne, že by nesnášel titěrnou práci, nevadí mu, avšak pokud by se náhodou stalo, že by musel na někoho, popřípadě něco dlouho čekat, asi si raději věci bude dělat po svém, nežli na někoho hodiny a hodiny čekat. Další problém pro něj, že i přesto, že má skvělý orientační smysl, často mu dělá problém odhadnout, kde by se mohlo nacházet jídlo a pití a pokud se mu dlouho stane, že nejí a nepije, je pěkně nervózní, ba dokonce agresivní. To z něj dělá velmi lehkomyslnou oběť. Spoléhá tedy na skutečnosti a i když je velmi chytrý, je možné ho i zmást. Jak? To vám nepovím, ale možné to je.


Život začal žít skutečně až po smrti dvou svých sester. Starší Vesper a nejstarší Fawcett, která byla od nízkého věku jeho velkým vzorem, i přesto, že byla dívkou. Na rozdíl od Vesper, kterou štvalo, byť jenom to, že Faw dýchá. Možná proto si po její smrti pořídil otevíratelný medailonek s její fotkou uvnitř, který ze svého krku nesundává. Jeho vyrůstání po boku svých dvou starších sester nebylo nikterak náročné. Náročné mohlo být to, že si svých dětí jejich rodiče vůbec nevšímali. Kai dělal všechno proto, aby jejich pozornost nějak zaměstnal, ale bylo to, jak už je psáno, těžké, proto se snažil nejvíc času trávit se svými sestrami. S Vesper to šlo těžko, útěchu nacházel u Fawcett. Často ji sledoval na procházkách v lese, kdy se schválně skrýval mezi stromy, aby nebyl viděn. O to víc ho ranilo, když byla vybraná do Her. Nemohl to pochopit a přeci, byl ještě malý. Se zatajeným dechem pozoroval každé sekundy dění v aréně a ostatní splátci ho nezajímali. Asi si dokážete představit, jakou měl radost, když se Fawcett dostala do finále. Věřil, že vyhraje. Tiše v to doufal. V tom největším očekávání se ale zrodilo obrovské zklamání a v ten moment se ozval hlasitý výkřik, který doprovázel sprchu slz, když před obrazovkou pozoroval okamžik, kdy Fawcett proletělo ostří její hrudí. Nedokázal to pochopit. Smířil se s tím, že bude mít sestru opět po svém boku a nestalo se tak. Uzavřel se svým způsobem do sebe a nechtěl s nikým dobré týdny, ba dokonce měsíce mluvit. Trávil čas pouze ve svém pokoji, luštil křížovky, jedl a nebo spal. Depresivní mód ustal po nějaké době a vrátily se mu i sociální funkce. Pomalu se začal bavit s rodiči, kteří jim věnovali pozornosti více, než bylo obvyklé a snad za to mohla i smrt Fawcett. Začal si pomalu hledat záliby a činnosti. Zároveň se i připravovat na dny budoucí, neboť si v ten moment začal uvědomovat, že brzy může být klidně vybraný i on, proto bylo na čase investovat čas a úsilí se minimálně připravit na to, co mohl vidět na vlastní oči v televizi. Ruku na srdce, Sedmý kraj není ideální na trénování pro Hladové hry, ale on chtěl využít všeho, co mohl, aby se začal připravovat. Více času tedy trávil mimo hranice domova. Hlavně tedy v přírodě. V brzkém věku se naučil zacházet se sekerou. Počin toho proběhl, když s otcem vyrazil do lesů sekat dřevo. Primárně se měl jít jenom dívat, ale ano, pochopil základy brzo. Rok uplynul a přišlo další losování splátců. Byl připravený, že se ozve jeho jméno, dobrovolně by však nešel. O to větší překvapení nastalo, když byl vylosovaný jiný splátce, povzdychl si, avšak zákon schválnosti je skutečně mocná čarodějka. "Vesper Framiré Drexcolt," ozvalo se vzduchem a on pohledem spočinul s vyraženým dechem na své sestře. Ruku natahoval v záchvatu. Myslel si, že větší rána už přijít nemohla a teď mu Kapitol chtěl vzít i druhou sestru. K Hrám jako takovým měl po vzoru Fawcett neutrální názor, ale teď když mu chtěl Kapitol vzít i druhou sestru, začal se měnit v negativní stvůru, Hry začal odsuzovat. Věděl, že Vesper nemá vůbec žádnou šanci, Faw byla více stavěná na hry takového druhu. Tentokrát už netrávil depresivní chvíle ticha ve svém pokoji, ale od toho momentu začal plně investovat svůj čas, aby minimálně on, jako jediný z rodiny, pozvedl její čest a pomstil své sestry. Stále by nebyl schopný přihlásit se dobrovolně, ale pokud na to dojde, bude připravený. Bude chtít být připravený. Po smrti i druhé sestry byla příroda jeho hlavní oblastí trávení času, už jenom kvůli tomu, že v Sedmém kraji široko daleko nebylo nic jiného, že ano. Rodiče se s ním snažili trávit čas, jak bylo nezbytné, ale on si žil vlastním životem a vlastně i vlastním rozumem.

Friday, January 03, 2020

Crispin Warren

[ krispin woren ]

 

Player: Andy

FC: Alberto Rosende



Contact: pospazail@seznam.cz

Age: 18 deceased - probodnutá plíce: C. Hastings


Token: Prsten na dva prsty ve tvaru pout




Možná si říkáte, že tím, že pochází z Desátého kraje, bude jako jeho ostatní vrstevníci stát za nic. Souběžně s tím se pak před nebezpečím a násilím schovávat, ale drazí přátele, opak je pravdou. Crispin je statný, velmi odvážný chlapec a to a mnohem víc ho provází životem od útlého dětství. Práh bolesti má každý umístěný v jiné rovině – to je známý fakt. On ho má mnohem výš, než je normální. To se v něm vypěstovalo v průběhu jeho dospívání, už kvůli tomu, že ho rodiče trestali fyzicky za vše, co jim přišlo špatné, takže vše. Tím se u něj ale vypěstovala jistá odolnost, psychická i fyzická. Fyzicky cítí méně bolesti, samozřejmě to souvisí s psychickou stránkou, kdy tu bolest doslova potlačuje. Tudíž si z případného útoku – jak slovního, tak fyzického nic moc nedělá. Tím pádem je u něj minimální šance na to, že by se psychicky zhroutil. Kromě toho mu také pomáhá upevňovat svou psychiku jeho brigáda. Pracuje občasně na jatkách, hlavně kvůli tomu, že už žije sám a potřebuje si vydělávat na živobytí. To poukazuje na jeho samostatnost a schopnost řídit se ve svém životě, organizovat si ho a chápat své určité priority, ačkoliv právě ty on velmi rád přehodnocuje, takže je to protichůdné. Jatka, to je téma samo o sobě, že ano, docela rozvinuté, tak se v něm malinko podrbeme. Pohled na mrtvá, zubožená zvířata, se kterými je nakládáno v nejlepším dobrém uvážení Desátého kraje – on je ale i přesto vidí jako pouze mrtvá a zubožená, tak to je. Takový pohled vás připraví na mnohé, ačkoliv není srovnatelný s kupříkladu mrtvým tělem kdejakého obyvatele, furt se okolo těla nachází spousta krve, nedejbože třeba při pohledu na vyteklé orgány, které se ze zvířat preparují. On už to také zkoušel, takže s takovouhle prací nemá žádné problémy. Ruce, hlavně prsty, má velmi šikovné a k tomu je pěkně pozorný. Při práci s každým jednotlivým zvířetem je důležité provést pečlivý řez skrze celé tělo. Po pár desítkách takových zvířat získal do svých očí mřížkové pravítko, které mu ukazuje různé body, tedy anatomie pro něj taktéž není problém. Ve chvíli, kdy se dostal do těla zvířete, bylo na něm odhadnout, kudy vést řez, případně jak nejlépe odstranit orgány pryč z těla. Zde upevňoval svoje logické uvažování, případně si i pěstoval své přemítání strategické, to znamená, jaké kroky zvolit ku nejlepšímu možnému výsledku. Na jatkách je také vcelku povinností přenášet mrtvá zvířata, potažmo se potýkat i s těmi živými než vlastně umřou, že ano. Bylo tedy na něm použít veškeré to svalstvo, které skrývá pod oblečením a porvat se s tím nejlíp, jak dokáže. To nasvědčuje tomu, že je chlapec obdařený celkem vysokou silou, někteří krajané z Druhého, či Prvního kraje, kterým se při trénincích tolik nedaří, by mohli závidět. Co se jeho psychických schopností týká, má schopnost okouzlujícího charisma, jinak by se mu přeci nepovedlo zamotat hlavu jedné, (otravné) kouzelné krajance, která je mu vlastně v některých věcech dost podobná. Čemu stoprocentně dokáže odolávat je manipulace a psychické hříčky, tedy všechny zákeřné techniky, co souvisí s psychikou. Manipulace, vydírání, přesvědčování, zkrátka namotávání si oběti na svůj prst, tomu všemu dokáže odolat a sám je pánem všech těchto technik. Ulice vás naučí spoustu věcí a než se dostal na místo, ve kterém se nachází, musel těchto několik technik použít několikrát. Rozhodně je lepší při souboji na blízko, mnohokrát vstoupil nebo dokonce vyvolal pěstní souboj, kdy zákeřně využil blízkých předmětů. Někdy to byl kus klacku, podruhé železná trubka, to nasvědčuje tomu, že pokud by měl bojovat s mečem, dýkou, čímkoliv, co je určené na blízko, měl by nejvyšší šanci vyváznout ze souboje živý. Kromě mečů a dýk by určitě uspěl i s takovým kopím, trojzubcem, nebo třeba kosou. Dá se to považovat za zbraně na blízko, i když je mezi zbraní, vámi a soupeřem určitý rozestup. Dalo by se říct, že je na svůj věk poněkud inteligentním agresorem a bojovníkem, už jenom kvůli tomu, že ho bývalá/současná přítelkyně neustále komanduje, bije, nadává mu, on si přesto nic z toho nenechá líbit a vřele jí to oplácí, čili trénink má každodenně zaručený. S tím tedy můžeme jasně říci, že se mnohdy i stalo, že takový nějaký konflikt sám vytvořil, ne zrovna s Charnou, ale konflikt jako konflikt. Když měl namále, musel použít své nohy a utéct, což pro něj nebyl vůbec problém. Běhat umí poměrně dobře, ne protože by snad měl trénink kvůli útěkům z boje, ale protože to rád sám dělá pro svou fyzičku. Vytrvalost má tudíž také na poněkud vysoké úrovni.


Jeho největší slabostí není něco ale někdo. Můžeme tuhle jeho slabost přezdívat jako největší zakopnutí a štěstí zároveň a nebo jí můžeme říkat zkrátka Charna Hastings. Zní to jako pěkně nepovedená a ve smyslu zdlouhavá telenovela, jenže to je všechno pravda, neboť je to opravdu slečna, která, stejně jako on, žije v Desátém kraji. Co by o ní pověděl on sám není podstatné, neboť není schopný to vyjádřit slovy. Minimálně se nedokáže natolik otevřít, aby byl schopný o svých pocitech mluvit, což může být také slabina. Nepovědět vždy upřímně, co má na srdci, je jeho specialita. Vězte ovšem, že šelest to skutečně není. Jedná se o dívku, do které se bezhlavě zamiloval a navzájem byli schopni si dávat šancí až do aleluja. První člověk, kromě své matky, který mu v hlavě dokázal udělat hotové tornádo a to dokonce i ve srovnání se zmíněnou matkou je nekonečný rodeo drive. Mezi nenávistí a láskou je pouze tenká hranice a on sám pořádně neví, kam by ji sám umístil a častokrát se stane, že se tyto dvě emoce protnou a ve výsledku vytvoří neskutečný, chemický výbuch, který s sebou nese následky. Skutečnost je ale taková, že důležitějšího člověka nezná, tahle holka mu ukázala všechny krásy světa v pouhých slovech a svých výrazech, jejíchž ohromení nezná pro jeho samotného konců. Ve skrytu duše ví, že ji miluje natolik, že z toho vlastně sám blázní a je pro něj takovým rozptýlením, které pro něj může být nebezpečné a drazí, on si tohle všechno uvědomuje a to je ten hlavní důvod, proč tohle všechno potlačuje, snad aby zamezil potenciálním škodám. Nedejbože, aby při nich kurážná Charna třeba zemřela, to by ho naprosto zlomilo. Je jeho druhým kouskem srdce, bez kterého mozek nemůže fungovat. Poškodíte tento kousek a stane se handicapovaným. To, že pochází z Desátého kraje není vůbec výhodou, protože kromě vězeňské sítě a chovu dobytku vlastně pořádně nic nezná. Za hranice tohoto kraje se v životě nepodíval a ani v to nedoufal. Pokud by se tak ovšem stalo, nejspíš by se v hluku technologických vymožeností naprosto ztratil. Stejně tak není vůbec trpělivý, tudíž právě z tohoto vědomí pramení to, že by na ty technologický kraviny ani neměl čas. Čas je totiž moc důležitý a on s ním umí nakládat, bohužel pro něj, netrávil moc času v knížkách a už vůbec netrávil čas vzděláváním se. Nějaké brožury s rostlinami či zvířaty, nemá ponětí, co je kopretina a co orangutan, jen si asi myslí, že oboje jsou rostliny. Pocity v něm dřímají a tím, že je nedává znát a nemluví o nich, se obvykle stane to, že vybouchne jako tlakový hrnec a pokud už se v něm tato cholerická povaha promítne, znamená to jedno, přepíná se do destrukčního módu a v té chvíli létají pohlavky, pěsti, krutá slůvka, lítají talíře, ničí se nábytek, cokoliv, co je v jeho blízkosti, je ve stavu ohrožení, proto není dobré si s ním začínat cokoliv, co by mohlo špatně dopadnout. Ano, Charna to kupříkladu moc dobře ví a stejně to dělá, mrška jedna.


Narodil se do chudé domácnosti kdesi uprostřed Desátého kraje. Zní to na nic, co? Na nic to taky je. Je nejstarším sourozencem mezi šesti dětmi, čili to pro vás může být jasným indikátorem toho, jak moc v prdeli je. To je možná důvodem, proč je v neustálém nátlaku ze strany rodičů, kteří po něm neustále něco chtějí. Potřebují přeci vydělávat peníze a děti také někdo hlídat musí, minimálně polovinu z nich. Ta druhá je už ve věku, kdy se podle společenských norem dokáží ohlídat sami, alespoň tedy uvnitř domova, samozřejmě. Je tomu tak od jeho raného dětství, protože s každým novým členem rodiny se pomalu, ale jistě dostával do pozadí. Ne, že by se na něj úplně zapomnělo, ale s řadou přibývajících jmen, je to první zvolené prostě náročné na zapamatování. Režim jeho výchovy se taktéž s nabývajícím věkem stupňoval. Nebyl v jeho počátečním dětství tolik tvrdý, ale oproti ostatním krajům či v porovnání s jinými rodinami to tvrdé bylo dost i tehdy. Tělesné tresty byly na denním pořádku a zkrátka za vše, co bylo v očích jeho rodičů trestuhodné, byť jen za to, že třeba zapomněl zavřít dveře. S tím se pomalu, ale jistě stával člověkem, kterým je dnes. Chladným a ledovým jako ten nejtvrdší ledovec. Černý jako ta nejhlubší propast. Nečitelný jako kniha na zámek, ke které někdo spolykal klíč. Těžko říct, jestli se mu nálady za ty léta vytratily postupně a nebo je neznámý zloděj ukradl a odnesl za sedmero hory a sedmero řeky. Když byl starší, přestával chtít trávit čas doma a více než to, začal prožívat svůj život mimo zdi domova, na půdě Desátého kraje. Zapletl se s partičkou, která měla v oblibě vyvolávat zlo a porušovat zákony. Byl tím hodně naočkovaný a neskutečně fascinovaný. Byla to zajímavá gradace, ten kontrast, který nedokázal pochopit mu v očích vytvářel několik výrazných jiskřiček. Pro rodinu se rázem stal nikým, to, že jednou byl jejich synem, bylo teď naprosto nepodstatné. To on totiž přeťal ta lana, která je všechny spojovala v jakémsi rodinném závazku. S výše zmíněnou skupinou rebelů, pak začal žít mnohem více dobrodružně. Neví, jakým jiným slovem by to popsal, opravdu to bylo jedno velké dobrodružství. Změnilo ho to od morku kostí a dokonce měl občas natolik dobrou náladu, že svým elánem rozesmával lidi v okolí. To ovšem nebylo vše, byl zvláštní, dokázal manipulovat s druhými a násilí, které mu bylo vtloukáno do hlavy, pojal jako standart, který si zachoval. V životě nepoznal nikoho, kdo by byl jako on a jistě, že ho to svým způsobem zneklidňovalo. Změnilo se to, ano, jednou ano. Je to jako mlhavá vzpomínka, kterou pokud se snažíte vypudit z vlastní hlavy, bodá vás to u srdce. Blíží se snad infarkt? Ne, je to jen znamení, že takové vzpomínky si člověk musí uschovat. Tato vzpomínka se jmenuje Charna Hastings, dívka ze stejného kraje. Už si nepamatuje, kde ji poznal, možná na jatkách, na kterých si stejně jako ona přivydělával ke svému žití. Změnila mu úhel pohledu a díky ní viděl věci, o jakých se mu ani nezdálo. I když to tehdy vypadalo, že to nebude mít dlouhého trvání, chvíle, které s ní dokázal prožít, byly mimořádné a jejich záznam by si s radostí opakoval zmáčknutím tlačítka restart. Po nějaké době se jejich vztah stal toxickým a nechuť, zloba a plno zákeřného a ďábelského se znova vrátilo. Jsou tajemství, která zkrátka druhým neříkáte. Tím zlým člověkem se stal v momentě, kdy se jedno takové dozvěděl a nehodlal ho povědět nikomu, zatím. Zemřela mu matka a příčina její smrti dokázala, jak moc podobný je svému otci, což nehodlal tolerovat a určitě se s tím nehodlal už vůbec zrcadlit. Jeho otec ji utloukl k smrti pod náporem nějakého amoku zloby. Ututlalo se to, protože všem bylo namluveno, že ji zabila nešťastná náhoda – pád. Směšné. Charna se potom stala jeho prioritou a měl potřebu ji podvědomě chránit, nedopustit to stejné, co se stalo jeho matce, když ve svém otci viděl tak moc sebe samého. Děsil se pokaždé momentu, kdy se s Charnou musel znova poprat, i když byly vlny agrese mnohdy intenzivní. Svým způsobem to po nějaké době začal brát taky jako zábavu. Věděl, že je pro něj důležitá, ale tu myšlenku se snažil vypudit a nehodlal to přiznávat ostatním ani sám sobě. Tak to bral jako něco, co se zkrátka musí zapomenout. Pravdou ale zůstává, že na jeho holku/neholku nemá nikdo právo sáhnout, neboť by v tom okamžiku stoprocentně zakročil, protože on je jediný, kdo si to smí dovolit. Se svým životem je nyní spokojený, dokonce i když má za zadkem neustále tu otravnou Hastingsovou.

Charna Hastings

[ čarna hestyngs ]

 

Player: Quinn

FC: Mia Wasikowska



Contact: hg.annquinn@gmail.com

Age: 18 deceased - sebevražda


Token: Nábojka




Dalo by se říct, že je docela schopná, minimálně v porovnání s ostatními v kraji. Už odmala se musela potýkat se spoustou bolestí. Její otec byl docela velký násilník a svou zlost si často vybíjel i na ni, což vedlo k tomu, že si na násilí i bolest zvykla. Celkově jí nepřijde nic nenormálního na tom, když se lidé servou do krve, naopak to vidí jako úplně normální a v případě, že je účastníkem, jí to přijde i dost zábavné. Nemá problém ubránit se, když se ocitne v pěstním souboji. Desítka je v posledních letech dost nevlídným místem a většina obyvatelstva má alespoň nějaký základ sebeobrany. Konkrétně ona chodila po ulicích a přímo bitky vyvolávala, nebo ostatní prosila, aby jí něco naučili. Jak už tomu na ulici bývá, v těchto soubojích nejsou žádná pravidla a dokáže tedy bojovat bez jakýkoliv zábran. Morální zásady jí nic neříkají, je schopná vám říct a udělat cokoliv bez ohledu na to, jak moc je to nekorektní. Zkrátka to má v hlavě nastavené trošku jinak než normální lidé. Nelze od ní očekávat, že by někdy boj vzdala, je totiž dost ctižádostivá a jakákoliv porážka, byť sebemenší, je pro ni velice hořká a těžce ji nese. Týrání mívá většinou za důsledek spoustu věcí a konkrétně u ní z toho vzniklo to, že nikomu nic nenechá zadarmo a za každou cenu se musí bránit každému útoku, ať už fyzickému či psychickému. Postupem času dokonce ona sama začala být útočníkem a pomalu, ale jistě se z ní také stává neskutečný násilník. Na chudou dívku z Desátého kraje také pobrala celkem dost síly. Jinak to při práci na jatkách nejde, nosíte těžké kusy masa, musíte umět se postavit zvířeti, pokud je to nutné a pro slabé jedince jednoduše místo není. Taktéž se na jatkách naučila pracovat s různými nástroji, které by se daly považovat za zbraně. Dokáže si poradit prakticky s čímkoliv, co má ostří, speciálně pokud se jedná o nějaký nůž, kudlu nebo třeba sekáček. Jestli by bylo potřeba, nejspíš by se zvládla ubránit i s něčím větším, ale zatím k tomu nedostala příležitost. Co jí také není cizí, jsou střelné zbraně. Zvířata často ničím jiným uspat nejde, a proto střílet celkem solidně umí a vlastně je to u ní i dost oblíbené, protože je to rychlé a účinné. Další výhodou takovéhle práce je určitě to, že ji jen tak něco nerozhodí. Jí by třeba krev a ubližování na zdraví nevadilo ani tak, ale stýkat se s tím každý den jí určitě také pomohlo, aby na to byla zvyklá. Ačkoliv je Charna velice toxickou osobou, lidé se jí drží jako klíšťata, protože má opravdu velké charisma. Dokáže si ostatní získat na svou stranu, vytěžit z nich úplně všechno a potom je odkopnout jako nic. Dalo by se to nazvat až manipulováním a je velice pravděpodobné, že tuto vlastnost zdědila po svém otci, který je na to přímo expert, když i po tolika letech mlácení stále zvládá vždy její matku umluvit, aby s ním zůstala. S Charnou už to tak jednoduché nemá, ta se mu totiž brání. Nemá tedy problém postavit se i mnohem silnějšímu oponentovi, což může být také výhodou. Je vidět, že si v konfliktech věří a cítí se při nich jako ve svém živlu. Neměla by problém zabít člověka, v případě svého přítele/nepřítele Crispina se o to dokonce i několikrát pokusila a i když to nedotáhla do konce, je si jistá, že u kohokoliv jiného by tu problém nebyl. S pokusy vzít mu život se začala zabývat i jedy a různými rostlinami, co by mohly mít fatální účinek. Není v tom jakkoliv dokonalá, ale určitě se vyzná víc než průměrný člověk. Kdybyste ji hodili do přírody, aby se o sebe sama postarala, pravděpodobně by jí to nedělalo absolutně žádný problém. Když žila nějakou dobu sama, nic jiného jí občas nezbylo, a proto s tím zkušenosti má. Taktéž je zvyklá strádat a určitě by ji pár dní v nedostatku nezabilo. Její tuhý kořínek, agresivní nátura a chybějící empatie z ní dělají soupeře, kterého byste raději neměli podceňovat, jinak to s vámi nemusí dobře dopadnout. Nikdy nemůžete vědět, co od ní čekat, ale vězte, že její úmysly nebudou jakkoliv andělské a většinou se ke každému bude snažit jenom dostat, aby ho mohla vysát jako správný parazit a poté se přesunout dále.


Za svou největší slabinu, kterou si uvědomuje, považuje jednoho člověka. Člověka, kterého tolik nesnáší, až ho vlastně miluje a v jejím životě dělá takový bordel, že je kvůli tomu schopná dělat neskutečné chyby, které by případně mohly být pro ni jednou i smrtelné. Tou osobou je Crispin Warren, její kluk, který vlastně není její kluk a je to zkrátka velmi komplikované. Je jejím rozptýlením, něco jako bolehlav, co nikdy nekončí a táhne se s ní pořád dál a dál a ona mu dobrovolně nezamezuje. Nutno podotknout, že na něm má také vypěstovanou nezdravou závislost a svým špatným způsobem ho neskonale miluje. Vztah je to nehorázně špatný, ale stále fungující, protože se ho zbavovat nechce, což ji neskutečně táhne dolů. Bez něj by se měla mnohem lépe, ale zbavit se ho nedokáže, už to zkoušela a vždycky musela couvnout, jelikož by to sama sobě nedovolila. Tohle je vlastně jediná její slabina, o které pořádně ví, ostatní jsou jí docela jedno a nikdy se tím nezaobírala. I když si o sobě myslí, že umí bojovat vcelku dobře, určitě by se to nevyrovnalo profesionálnímu tréninku. Občas se jí stalo, že by v bitce využila třeba nožík, ale jakékoliv další zbraně používala vždy pouze v kontextu jatek a těžko říct, jak by vypadal její boj s nimi. Sice by si troufla na mnohem silnějšího soupeře, jelikož je šiblá, ale určitě na silné jedince nemá, jakkoliv by vám tvrdila opak. S technologií se sice občas setkává, ale určitě to není její šálek kávy. Není to k jejímu životu vůbec důležité, tak to jednoduše neřeší a jde to úplně mimo ni. Když je v ráži, nedá se s ní vůbec mluvit, má rudo před očima a vůbec nemá smysl snažit se jí její akce rozmluvit. Ve svých stavech agrese se sama ztrácí a občas si ani nepamatuje, co všechno v nich řekla a udělala. Ačkoliv se může zdát bezcitná, naopak má emocí až moc a neumí je ovládat, spíše ony většinou ovládají ji a vypadá potom jak magor. Tyto emoce se ovšem týkají jenom jí samotné, vůči ostatním většinou necítí absolutně nic, pokud se nejedná o toho blbečka Crispina, který je výjimkou potvrzující pravidlo. Tvářit se, že jí na lidech nezáleží, je pro ni velmi přirozené, ve skutečnosti je na nich ale dost závislá. Potřebuje mít stále nablízku někoho, kdo ji bude následovat jako věrný poslíček a dělat přesně to, co chce, jinak se cítí nesvá. Absolutně neví, jak se vyrovnat s tím, když se někdo snaží na ni vykašlat a nejedná s ní s respektem. Je zvyklá být autoritou a jakmile ji ztratí, vracejí se jí vzpomínky na dětství a otce, což pro ni není úplně šťastné. Její psychika je stále dost v prčicích a je s ní spousta věcí špatně, i když ona by si to nikdy nepřiznala. Další věcí, kterou se nikdy nenaučila, je plavání. Z vody má strach, speciálně té hluboké a jakýkoliv kontakt s ní by u ní mohl vést až k panice a kdyby neměla nikoho, kdo by jí pomohl, nejspíš by to pro ni byla konečná. Kromě svých oblíbených jedovatých bylinek se v rostlinstvu zas až tolik nevyzná, třeba něco léčivého by nepoznala vůbec. Nechce totiž nic léčit, vždycky chce jen ničit, proto by třeba i její použití lékárničky nemuselo skončit úplně dobře. Samozřejmě se umí nějak základně ošetřit, ale určitě to nebude jako od nějakého špičkového lékaře, spíš naopak se bude jednat o velmi provizorní řešení problému. Určitě by jí nešla jakákoliv titěrná práce, má velice nešikovné prsty a zkrátka se s ničím takovým nekamarádí. Ke všemu jí chybí jakákoliv trpělivost a se vším, co jí nejde, okamžitě sekne a maximálně ji to rozčílí.


Narodit se do Desátého kraje určitě není výhra a Charna by o tom mohla polemizovat dlouhé hodiny. Jejich rodina nikdy nepatřila mezi ty bohatší, naopak se pohybovali dost na kraji společnosti. Její otec, jakožto velký milovník zábavy všeho druhu, většinu peněz prochlastal v hospodě a mzda matky na její výchovu pořádně nestačila. Matka byla celkově jedinou osobou, která o ni v dětství projevovala zájem. Otce skoro nevídala a když už, tak z něj měla tak maximálně strach, protože jeho pití vedlo často k agresi, kterou si vybíjel na své manželce a dceři. Vyrůstat v takovéhle domácnosti člověka poznamená, ať už chce, nebo ne. Hlavním důsledkem toho třeba bylo, že má v hlavě násilí nastaveno jako naprostou normu. Nikdy nepoznala, jaké je žít v prostředí bez něj a podle toho to vypadá. I přes svůj často agresivní přístup vždy měla hory kamarádů, jelikož umí lidem říkat to, co chtějí slyšet. Tuhle vlastnost nejspíš zdědila po svém otci, který ji často využíval k tomu, aby u sebe udržel ji a její matku. Dětství většinou trávila venku mezi kamarády, od kterých si získávala validaci, když už ji od své vlastní rodiny příliš neměla. Celkově se dost brzy osamostatnila a domů raději chodila jenom spát a jíst. Trávit tam víc času totiž bylo o hubu, chtěla se vyhnout otci a zároveň i matce, protože pohled na její utrpení ji celkem dost ničil uvnitř. Jako dítě nevěděla, jak se tomu všemu bránit, proto byl útěk tou nejlepší možností. Dalo by se říct, že už tehdy měla takové dva životy, jeden byl venku a druhý se odehrával za zdmi jejich domu. Byly od sebe všelijak rozdílné, hlavně tím, že mezi svými si připadala jako někdo a v rodině naopak jako nikdo. Čas šel dál a doma to bylo stále jen horší a horší, z otce se stával neustále větší pijan a s tím se stupňovala i jeho agresivita. Co dříve byly jenom pohlavky, nyní bylo brutální mlácení. Otec ale nebyl jediný, v kom rostla zloba a malá Charna brzy nebyla tak malá a začala se mu bránit. Neměla problém sehnat lidi, co by jí sebeobraně naučili. V Desítce je spousta maníků, co se prát umí, už jenom proto, že to není dvakrát bezpečný kraj a člověk to potřebuje. S jejím charismatem to šlo jedna báseň a brzy na sobě mohla začít pracovat. Z domova tenkrát prakticky utekla a raději žila kdekoliv jinde. Takový život ji docela otrkal a ještě přidal k její už tak dost kruté povaze. Když se potom vrátila po pár měsících domů, neměla problém svému otci odporovat jak fyzicky, tak psychicky a začala mu oplácet úplně vše. Samozřejmě proti němu neměla moc šancí, protože on byl dospělý chlap a ona malá holka, ale i tak to bylo alespoň něco, nějaký znak rezistence, který jí dodával pocit zadostiučinění. Nevěděla, jak moc je to nesprávné a že si tím koleduje ještě o mnohem větší problémy do budoucna, zkrátka se jenom chtěla postavit svému agresorovi, o nic jiného nešlo. Čím déle to takhle bylo, tím víc začala zjišťovat, že v tom dokonce nachází zábavu a nechtěla by jiný život vést. Trávila mnohem více času doma, protože už věděla, že nemá čeho se bát a její otec se ze strašáka stal obětí. Její matka s tímhle vším nikdy nesouhlasila, naopak jí několikrát řekla, že se chová jako šílenec, ale ona vůči tomu vždy byla hluchá. Pokud netrávila čas doma nebo ve škole, snažila se pracovat, aby měla nějaké peníze navíc. Jako většina lidí z Desítky, se usadila na jatkách a brigádničit tam chodí dodnes. Pro mnohé se stala naprosto nesnesitelnou, ale někteří jsou stále schopni jí podlehnout a v té chvíli je to pro ně konečná. Je to toxická osoba, která na ostatních parazituje, ale zároveň si je dokáže získat natolik, že oni sami netuší, jak moc jim ubližuje. Když jde totiž do tuhého, z jejích úst dokáží vycházet velmi pěkná slova, které vás rychle nahlodají k tomu, abyste jí ještě dali šanci. Spálila se v tomhle pouze jednou, když potkala Crispina. Zdánlivě románek na malou chvíli, jenže se ukázalo, že chlapec je úplně stejný jako ona a to ji u něj udrželo delší dobu. Jejich vztah byl ze začátku až příliš normální, neterorizovala ho a on neterorizoval ji, ale postupem času se povahy jich obou začaly projevovat a než se naděli, z jejich vztahu nezbylo nic jiného než hádky o ničem a výhrůžky, že jeden druhého zabijí. Jakkoliv ví, že je pro ni tenhle člověk tím nejhorším, zároveň ho ve své hlavě z nějakého jí samotné neznámého důvodu drží hrozně vysoko a nemůže bez něj žít. Proto se k němu pořád vrací a vše to jde od znova jako smyčka. Na plnou hubu by byla schopna říct, že ho nechce mezi živými, dokonce se několikrát pokusila ho zabít, ale nikdy to nedotáhla do konce, protože to nedokáže, je jím na to až příliš posedlá. Jejich vztah je pro kohokoliv normálního nepochopitelný, pro ně dva ovšem naprosto vyhovující. Jsou dva parazité, co se vzájemně vykořisťují a je jenom otázkou času, kdy jim to přeroste přes hlavu. Na druhou stranu platí, že kdyby se kdokoliv něco pokusil udělat Crispinovi, byla by toho člověka schopná naprosto zničit. Ona ho může mlátit, nadávat mu a dělat mu cokoliv chce, ale ostatní na něj nesmí sáhnout, jinak bude zle. Možná kdyby jí v dětství nebylo násilí prezentováno jako norma, nikdy by to až sem nedošlo, ale takhle se jí její život líbí a nenechá si do něj od nikoho kecat.

other worlds

stranger2s.jpg https://lh3.googleusercontent.com/Pw0zB0hurIqLYe3Dbii8mgZ8-m5myKuUtsQ2qtwficdo5n9uKQvLA3mzvOkjh7iL3CUXJzXut2adFoTqKA=w200-h92