Showing posts with label Deceased. Show all posts
Showing posts with label Deceased. Show all posts

Saturday, December 14, 2019

Dave Norfleet

[ dejv norflýt ]

 

Player: Renaiti

FC: Froy Gutierrez



Contact: renaiti@seznam.cz

Age: 16 deceased - podříznuté hrdlo: Freya Nielsen


Token: Tkanička z mikiny




Má to štěstí, že když mu někdo něco dá do ruky, tak se s tím zvládne vcelku rychle naučit. V tomhle ohledu je rozhodně šikovný a učenlivý. Pravděpodobně by mu tedy nedělalo problém se s nějakou zbraní naučit, když by mu někdo ukázal jak. Ani nějaké tvrdší práce se nezalekne, když ví, že je to potřeba udělat. Dokáže tedy sklopit hlavu a udělat to, co se po něm žádá, aniž by k tomu měl nějaké hloupé komentáře. Jednoduše má v hlavě srovnané určité autority a ví, kdy by měl někoho poslechnout a kdo mu naopak nemá vůbec co rozkazovat. Dobré vychování tedy rozhodně nepostrádá. Ve škole byl vcelku bystrý, a tak si z hodin zvládl do praxe přenést i určité znalosti. Příkladem by mohla být třeba taková první pomoc. Ošetřit zranění, včetně vyčištění a zašití rány, je pro něj brnkačka, dokonce si to už i několikrát sám na sobě vyzkoušel, když se nějak poranil. Samozřejmě za předpokladu, že k tomu má potřebné věci, jelikož není zase kouzelník, aby jen tak z ničeho dokázal krvácení zastavit. Rozhodně to tedy není žádný tupec, ba naopak. Stačí mu vážně jen dávat dobrý pozor, aby se něco zvládl naučit. Není proto divu, že si z té školy zvládl odnést i takové ty základní poznatky o bylinkách a rostlinkách. Nezná sice všechno, avšak nějaké to povědomí o nich má, stejně jako o jedovatých hmyzácích či hadech. Celkově by se dalo říct, že kdyby měl možnost žít třeba v takovém Třetím kraji, jeho mozek mohl mít velký potenciál. V dětství si často hrával se sourozenci a dětmi ze sousedství, což bylo jen nevinné hraní a sám si nikdy neuvědomil, že by mu to mohlo přinést i nějaké schopnosti a něco do života. Rozhodně může být ale těmto hrám vděčný za to, že zvládá vcelku bez problému vylézt na nějaký strom. Po všech těch tvrdých dopadech si totiž již v hlavě dokázal srovnat, které větve jej udrží a které naopak ne. Stejně tak získal i vcelku dobrou mušku, kdy při různých sněhových či kamenných bitvách, byl většinou ten s největším počtem zasažených. Jistě, je něco jiného střílet kamínky z praku a házet sněhové koule, ale i tak by se mu mohlo s nějakou zbraní pracovat lépe, než kdyby mířit vůbec neuměl. Tím, že mu zabili rodiče, tak se musel naučit o sebe starat sám. Ví, co to je zodpovědnost a i jak tvrdá práce umí ve skutečnosti být. Není už jenom takové to tintítko, které by zlomil sebemenší pokryv větru, ale na jeho pažích by se daly najít obrysy rýsujících se svalů, jež si postupně buduje právě svojí pravidelnou prací.


Kdybyste ho potkali dříve, zjistili byste, že to býval vcelku usměvavý chlapec, který byl pro každou legraci. V dnešní době už ale smysl pro humor silně postrádá a většinu času je zachmuřený. Kdo jej potká s náznakem úsměvu, tak se může považovat za šťastlivce. Dave dočista přišel o veškerý optimistický přístup k životu a vždy na všem už teď vidí jenom to nejhorší. Nejsmutnější je, že ani nemá snahu hledat něco pozitivního, neboť mu to přijde zbytečné, protože má za to, že na něj už stejně v životě nic dobrého nečeká. Často tedy na ostatní od prvního pohledu může působit nepříjemně, až nepřátelsky. Po té psychické stránce je vážně značně zdevastovaný. Občas má i pochyby sám o sobě a svých schopnostech. Navíc od smrti rodičů a staršího bratra, už i několikrát smýšlel o sebevraždě, to mu však naštěstí vždy nějakým způsobem sestry stihly zarazit a nikdy se mu to nepovedlo dodělat. To jasně napovídá tomu, že mu je všechno jedno. Je mu jedno, jestli bude žít ještě pár hodin nebo let, upřímně by byl radši pro tu kratší verzi. Jednoduše už ale nemá takovou tu správnou chuť do života a jeden by i uvažoval, jestli u něj pud sebezáchovy vůbec funguje. Jeho dušička je roztříštěna na miliony kousíčků, které by jenom někdo těžko dával zase dohromady. Kromě těchto věcí je nutné zmínit i to, že pokud by po něm někdo požadoval nějaké znalosti či práci v okolí moderní techniky, s velkou pravděpodobností ho čeká zklamání, neboť Dave žádné takové schopnosti v tomto oboru nemá. S mnohými výdobytky dnešní doby neměl tu čest se ještě setkat, takže kromě tlačítka na zapnutí a vypnutí je v tomto ohledu naprosto nepoužitelný. Stejně tak, pokud byste ho strčili do vody. Možná by se v ní nějak chvíli plácal, než by mu došlo, že se v ní dá celkem snadno utopit, a tak by se snažit přestal. Neumí totiž plavat. Nejen, že ho to neměl kdo naučit, ale ani především kde. Taktéž nikdy nebyl zrovna stavěný na běh na nějaké delší tratě, což je zapříčiněno pravděpodobně hlavně tím, že při sportu se mu často zrychlí dech a ztěžka dýchá s menším tlakem na hrudi. Expert by mu řekl, že jsou to příznaky astmatického záchvatu, ale on o tom nikdy nikomu nepověděl, protože to považuje za svoji největší slabost a snaží se dělat, že to u něj neexistuje, což by se mu mohlo někdy šeredně vymstít. Když už jsme u toho, co by tohoto mladíka mohlo zatáhnout do problému, tak by se hodilo asi zmínit, že si často nevidí do pusy a plácne první věc, co mu přijde na mysl. Což by se nemuselo setkat s úplně kladným přijetím a mohl by schytat i jednu do zubů.


Jako každý si ani on nemohl vybrat komu a kam se narodí. Nutno však podotknout, že už od začátku nikdo neměl zrovna radost, že na svět vůbec přišel. Jeho matce v té době bylo čerstvých osmnáct a nebyla připravená na to být matkou, nedokázala se postarat pomalu ani o sebe, natož o živé dítě, které na ní bylo od prvního nádechu naprosto závislé. Zachovala se proto tím nejhorším a nejzbabělejším způsobem, jakým jen mohla. Nechala malé, bezbranné, ubrečené dítko v náruči muže, který ani nevěděl, jak mu vyměnit plenky. Naštěstí, pro ně pro oba, jeho táta měl starší sestru, která se pravděpodobně nemohla dívat na to, jak se její bratr trápí, a proto si malého Davea společně s manželem osvojila. Nikdy proto nepřišel na to, že onen muž, který ho vždy tak fascinoval a jehož nazýval strýčkem, byl ve skutečnosti jeho pravý otec. Vlastně by se dalo říct, že celý jeho život byl založen na lži a nikdy se nedozvěděl a ani nedozví pravdu. Všechno se ale zdálo být naprosto v pořádku, nikdy ani neměl podezření, že by jeho rodiče nemuseli být jeho rodiči, protože ho milovali stejně jako ostatní sourozence. A pravděpodobně tím, že bylo jeho dětství naplněno rodičovskou láskou, tak se z něj stal tak milý člověk. Nenechte se však mýlit, jeho život nebyl zcela bez chyby. Čtyři děti na dva dospělé, to nebylo nic jednoduchého na uživení, obzvlášť ve Dvanáctém. Nikdy si tedy nežil v žádném přepychu a ví, co to znamená, když se člověk musí uskromnit či potýkat s hladem. Nicméně i tak může být rád, že prožil lepší dětství, než mnoho jiných v jeho kraji. Jenže jak už to tak na světě bývá, všechno chce svoji rovnováhu a to dobré musí být vyváženo i něčím špatným. Při nepokojích, které v kraji probíhaly, byli jeho rodiče nařčeni z rebelství. Sám neví, jestli to byla pravda, nebo si jen chtěl někdo zachránit svoji vlastní zadnici a udal je, každopádně oba byli na náměstí popraveni spolu s jeho nejstarším nevlastním bratrem, který se jich zastal. Rázem se tak Dave stal jediným mužem svojí rodiny a na krku mu zůstaly dvě starší sestry. Nejhorší bylo, že i zbytek jejich příbuzných se postupně začal pohřešovat a nikdo nevěděl, co s nimi je, nebo kde jsou. Lepší varianta byla, že se přidali k rebelům, ale ta horší, že jsou jednoduše mrtví. Tak zbyli jenom oni tři. Netrvalo dlouho a brzy se z nich k tomu všemu stali ještě bezdomovci, protože nebyli schopni platit nutné poplatky za vodu a elektřinu. A to bylo přesně to období, kdy ztratil veškerý optimismus a chuť se usmívat. Každé ráno se probouzí s tím, že svým sestrám nemůže dopřát nic jiného, než spánek na tvrdé zemi. Ačkoli se všichni tři snaží pracovat, nedají dohromady tolik peněz, aby mohli mít střechu nad hlavou a zároveň nestrádat hlady. Je to pro něj naprosto příšerná situace. Jak byl vždy zvyklý na fungující rodinu, tak tohle jej zcela devastuje. Připadá si, že selhává a nemůže se na to dívat. A právě tak se ukazuje, že je opravdu synem svojí matky, protože už si nějaký čas pohrává s myšlenkou na to, že to všechno vzdá a dobrovolně půjde do Her. Nic se tím sice nevyřeší a pravděpodobně sestry odsoudí k úplné smrti, ale jeho trápení se tím ukončí, až ho tam někdo zabije. Je prostě stejný zbabělec jako jeho pravá matka.

Cole Benson

[ kól bensn ]

 

Player: Pietro 

FC: Lucas Hedges



Contact: Butschek.Petr@seznam.cz

Age: 16 deceased rozseknutý vejpůl: Freya Nielsen


Token: Podtácek od květináče


Mít původ v Jedenáctém kraji nedává do vínku zrovna nějaké velkolepé bojové dovednosti a schopnosti. Cole se také primárně nikdy za žádnými nehrnul. Až pak později, když uviděl jiné děti, že se přece jen ohání zemědělskými nástroji i jinak, než na polích nebo ve sklenících, musel také zvážit tuto možnost. Nelenil tedy, a jakmile to bylo byť jen trochu možné, pokoušel své štěstí také. Jako občan zemědělského kraje měl tak široký výběr. Ten se mu zúžil poté, co zjistil, že rodiče jsou přiděleni do částí, kde se věnují rostlinám, než obilí a podobným věcem. Nezbylo mu tedy nic jiného, než fungovat většinou s malými nástroji jako motyčkou a nebo lopatkou. Ale mohl zkusit i větší nástroje jako rýče či krumpáče. Zůstal však nakloněn těm malým věcem. Hlavně si nemohl vynachválit starý dlouhý a už notně tupý kuchyňský nůž, který dostal jako svůj první nástroj a kterým vyrýpával ze země plevel. Forma pěstování však plevelu moc nenahrávala a postupně se tak přesunul na běžné sázení. Láska k ostrému nástroji mu však zůstala, a i když už jej nepotřeboval, nechal si jej opětovně naostřit a ve volných chvílích s ním trénoval a sem tam se pokoušel jej i házet. To se však ne úplně dařilo a než aby si ublížil, raději si jej nechal při tréninku v ruce. Při jednom akčnějším zkoušení, si zlomil jeho čepel, o polovinu si ji tak zkrátil. Nově tak odpovídala více skutečnému bojovému noži a bylo pro něj tak snazší různé výpady napodobovat. Samotnému ty jeho postupně se zlepšující výkony dělaly radost, je si však vědomý toho, že do opravdu konkurenceschopných dovedností mu ledasco chybí. Nejen však ohánění s nožem jej živí. Jelikož v kraji není nějaká tréninková plocha nebo snad posilovna, jediný způsob, jak si zocelit fyzičku, je klasická práce. Když už dosáhl adekvátního věku, začal pracovat jako ostatní muži. Zejména rýpání záhonů je celkem makačka a celkem dost se tím dá trénovat. Minimálně unavený je stejně, jako po tréninku. Na svůj kraj tak dosahuje celkem adekvátní síly, není to však na něm nijak poznat a hodně kluků bude asi i silnějších než-li on. Hlavně ti starší. Zjednodušeně, je takovým lepším průměrem. Ohledně jiných znalostí je to snadné. Více než svět zeminy a zeleně nezná a má tak osvojené pouze poznávání rostlin a plodin, a přípravy jídel z nich, případně jejich léčebné účinky. 


Těch má nepoměrně více než dovedností. Někdy možná až moc. Nuže, tedy postupně… Plavání. To je v jeho rodném kraji celkem obtížné praktikovat. Cole si to chtěl vždy vyzkoušet, nikdy k tomu nedostal však příležitost a rád by si to ozkoušel alespoň jednou. Další v seznamu je ovládání a znalost "lepších" zbraní a nástrojů. O nějakých mečích a nebo sekerách si mohl nechat jen zdát, a kdyby teď dostal do ruky nějaký podobný druh zbraně, nejspíše by ublížil nejen sobě, ale i někomu v jeho bezprostředním okolí. Nejenže tyto druhy zbraní nezná, ale není ani zdatným kutilem, aby si je sestrojil. Vlastně cokoli vyrobit je pro něj úkol takřka nesplnitelný. Rukama je zručný pouze v rámci své práce a nebo v rámci tréninku. Jinak jeho ruce víceméně zahálí. Nad všemi jeho fyzickými či jinak zaměřenými slabostmi však ční jedna – jeho velmi nízké sebevědomí. Když je sám, není to tak patrné a leckoho by tím zmátl, ale pokud stojí před náročnějším úkolem či prací, má sklony k tomu se podceňovat a tendence si vsugerovat postoje o neúspěších či dílčích nezdarech. Pokud se však odhodlá výzvu splnit, musí na to jít sám a v naprostém klidu. Také na něm nesmí záviset nějaká obrovská zodpovědnost, nebo snad dokonce nějaká skupina lidí. To pak může být i velký nezdar. Není vůdčím typem. Je tichým, možná snad až dokonce zakřiknutým člověkem a všechno, co kdy dokázal, ať pro stránce pracovní nebo tréninkové, si nechává tak pro sebe a s nikým se o úspěch nepodělí. Možná i proto, že není moc lidí, kteří se s ním baví a on pro změnu s nimi. 


Cole se narodil v Jedenáctém kraji do úplné rodiny, v níž jak otec, tak matka pracovali tehdy ještě na klasických polích. Jeho dětství je tak ve znamení zemědělské revoluce, kdy dlouhá léta používaný způsob se postupně změnil ve velmi úsporný systém hydroponiky. V té také začal dělat první kroky, když sázel nové sazenice. Jak bývá v tomhle zvykem, mladí se v nových věcech učí rychleji a občas tak poradil matce a nebo otci, pokud si nevěděli rady. Dosavadní život nemůže hodnotit jako přehlídku luxusu, ale nemůže však také říct, že by mu kdy něco chybělo, nebo chybí. I z toho mála, co tu měli, se dalo vždy nějak vyžít. Je spořivý člověk a pokud měl někdy nějaké finance, spíše si je ukládal, aby je pak mohl proměnit za něco opravdu slušného. Vzdělání se mu dostalo jen opravdu toho nejzákladnějšího a nejpotřebnějšího, takže o nějakých znalostech více jazyků a nebo složitých počtech nemůže být ani řeči. Trénování a nebo alespoň to málo, co je u něj vzhledem k podmínkách možné, provozuje v tajnosti. Rodiče jsou totiž proti jakékoli formě násilí, instituci Hladových her ale schvalují, jelikož ji vnímají jen jako show a zábavu. Představa, že by se toho měl jakkoli účastnit jejich syn, je jim silně proti srsti a ani si to neumí představit. Jsou s tím však jedním dechem smířeni, berou to jako jistou formu daní, kterou tím státu odvádí. Cole jim to za zlé nemá, nechává se však často slyšet, že je mu sem tam líto, když vidí, jak jsou jiné děti v tomto svými rodiči podporovány, neřku-li přímo i jedním z rodičů trénovány. Ačkoli je spíše tím tichým v pozadí a sólistou, jenž nemá rád velkou zodpovědnost, má dost koníčků. Asi tím největším je čtení. Odmala přečetl snad vše, od běžné knížky až po složení směsi na pytli substrátu. Čtením si tak zvyšoval a zvyšuje svou inteligenci. Velmi rád také poslouchá povídání svých rodičů o původním způsobu zemědělství. Ve srovnání s tím, co zná a co dělají nyní, mu to přijde jak z jiného světa, i když jde jen o velmi neúspornou verzi jejich současné práce. Nikdy nebyl a ani není středem pozornosti jako jiné krajské děti, je však ochoten se změnit. Pořád na to má čas. Možná jen čeká na tu správnou příležitost.

Thursday, November 14, 2019

Lucrezia Faiair

[ lukrecia férér ]

 

Player: Nina

FC: Milena Ciciotti



Contact: ninalapcikova@zoznam.sk

Age: 16 deceased - prostřelený krk: S. Verros


Token: Prsten se zubem




V jejím životě nelze popřít vliv kraje, ve kterém se narodila. Je jedním z těch lidí, kteří jsou schopni i z mála vytvořit věci, které by nikoho ani jen nenapadli, a už vůbec by je nebyli schopni zkonstruovat. Ale ona má v sobě vynalézavosti a tvořivosti opravdu hodně, a jelikož patřili její rodiče k velmi známým umělcům, které si oblíbil i Kapitol, její zvědavost a hlad po vědomostech byly vždy dobře živeny a dostalo se jí nejlepšího vzdělání, jaké se mohlo v Osmém kraji najít. To zahrnuje i to, že umí pracovat s různými materiály, prostředky a dokonce i pokročilejší technologii rozumí a umí ji ovládat. Její psychika a strategické myšlení je velmi rozvinuté. Má také oko pro detail, umí si všimnout, když něco nesedí nebo si zapamatovat i titěrné informace během minima času. Ve všech základních předmětech je dost zběhlá, vždy byla přirozeně inteligentní a měla bystrou mysl, ale v její speciální škole se to rozvinulo obzvlášť. I když její kraj není nijak bohatý na zeleň, ona se ve floře i fauně vyzná velmi dobře. Netřeba ani zmiňovat, že v tom, co jí může pomoct, nebo zabít, má dobrý přehled. Je i hodně přizpůsobivá a jelikož se její mozek moc nedrží daných hranic a má dost otevřenou mysl, je schopná všechny své vědomosti použít v pravou chvíli. Biologie a chemie jsou jí velmi blízké, s hodně věcmi i experimentovala, nebo je využívala v práci alternativními způsoby, když se jí naskytla možnost. Po svých rodičích i zdědila artistický talent a dokáže velmi přesně stvořit obraz, ať už z jakéhokoliv materiálu, či barvy, aby byl téměř nerozeznatelný od reálného světa. I přesto, že Osmý kraj není nejbohatší, Lucrezia i vzhledem vypadá dobře živená a také fyzicky zdatná. Už od nízkého věku se totiž věnovala ve volném čase atletice a gymnastice. Umí být velmi tichá a lehce našlapovat, umí se dobře pohybovat a ovládá svoje tělo skvěle. Udržovat se fit jí pomáhá udržovat si i bystrou hlavu a vyrovnanost. Fitness je její koníček. Velmi rychle běží, extrémně dobré časy, a její kondice je opravdu něco, co by mohlo celý Kapitol překvapit, jelikož vzhledem na její původ je v této oblasti dost schopná. Vydrží hodně a má v sobě i hodně energie. Taky má velkou sílu v rukou i nohou a celkově, a lezení jí nedělá žádný problém. Je to její druhá přirozenost, ať už to používá kvůli hloupostem, nebo užitečně. Leze odmalička až parkourovým stylem a spolu s těžkým sportovním zátěžovým tréninkem, kterému se také už věnuje roky, jí to pomohlo nabrat její tělesnou zdatnost a pořádně se vytrénovat. Umí v sobě najít opravdu hodně fyzické síly netypické na dívku. Zastávala opravdu velkou část práce, jelikož se její rodiče museli plně soustředit na své umění, a jelikož nechtěli utrácet peníze za to, co si můžou udělat sami. Lucrezia umí taky dělat i se sekerou, nářadím i noži a vším, co se v normální domácnosti nebo v oborech v kraji vyskytuje. Co se její schopnosti ošetřování a znalosti medicíny týče, má více než jen laické vědomosti a i v tomhle oboru ví svoje, navíc i šije precizně a její práh bolesti není zrovna nejnižší. Navíc když logicky ví, že je to pro její dobro a dobro jejího těla, nijak se neostýchá a klidně si projde nějakou bolestivou procedurou.


Co se přežití v přírodě týče, nemá moc zkušeností, ale se svojí chladnou hlavou je schopná z každé situace vytěžit to nejlepší a zachovat se podle selského rozumu. Navíc není jednou z těch, co by se báli divočiny a přírody nebo pobytu v otevřeném světe bez jistoty a bezpečí moderních obydlí. Skládání pastí nikdy neměla možnost vyzkoušet nebo využít, ale možná by si hravě poradila i s tímhle hlavolamem, uvidí se až bude nucena to zjistit. Také zrovna nedisponuje znalostí mnoha druhů uzlů nebo prací s lanem jako takovým. Jak už bylo zmíněno, fyzicky je celkem trénovaná, ale s plaváním to není až taková sláva. Neutopí se, ale ve vodním prostředí by nad ní někdo mohl mít silně navrch. Také není zvyklá na to, jak se velká voda chová a tak, jelikož se v jejím okolí nikde nevyskytovala ve velkém množství, takže to opravdu není jejím prostředím. Taky nikdy neprošla žádným profesionálním tréninkem zaměřeným na zbraně. Žádné seriózní nástroje s jediným zaměřením – zabíjet, jí nepřišly do ruky, i když má takovou tu vypěstovanou zručnost s potencionálními zbraněmi jako nůž a sekyra, či kladivo a jehla. Reálně ale nikdy netrénovala s meči, oštěpy nebo luky a šípy. O všech zbraních má teda jen teoretický přehled a vzdělání. Nikdy si neprošla ani nějakým tréninkem bojového umění, ale kdyby byla postrčena správným směrem, určitě by svoji sílu a fyzičku spolu s gymnastickým tréninkem byla schopná využít v tomhle oboru. Taky jí může pomoct, že umí být dost neohrabaná a neohleduplná a ne vždy odhadne, kdy přehání, ať už se sílou, nebo tempem. Každopádně na dovednost sebeobrany nebo boje na blízko nemá žádný reálný základ. Její největší nevýhodou je pravděpodobně vrozená vada. Narodila se s cukrovkou, ale díky finančním prostředkům a pokročilé medicíně ji to minimálně omezuje v jejím životě, i když nějaké komplikace by tam mohly být. Naučila se ale vše vyvažovat a zpracovat tak, aby jí tahle dysfunkce nijak neovlivňovala bytí a aby mohla žít svým rychlým fyzicky vytíženým životním stylem.


Jméno rodiny Faiair patří k těm známějším z Osmého kraje. Oba Lucreziiny rodiče totiž svými uměleckými schopnostmi zaujali velmi mocné individua v Kapitolu, a díky tomu se jim podařilo získat si lepší pracovní a životní podmínky. Díky svému talentu jsou uznávaní, a i když nejsou vysloveně celebrity, několik Kapitolanů si je opravdu oblíbilo a stalo se jejich patrony. Umožnili jim se naplno věnovat umění na vyšší úrovni. Když se Lucrezia narodila do téhle rodiny, nikdy neměla nouzi o jídlo nebo jiné prostředky, a typické problémy pro rodiny z Osmého kraje se jí vyhnuly. Měla tak skvělé podmínky pro rozvíjení své přirozeně bohaté hlavy. Můžete si ji představit jako hvězdnou dceru excelující vědomostmi a fyzickými sportovními úspěchy, dokonce i špetku artistického cítění od svých rodičů zdědila, ale Lucrezia má v sobě mnohem víc, a to se týká i stinných stránek. Fitnessu a sportovnímu rozvoji se věnovala nejen kvůli tomu, že jí to pomáhalo se držet v duševní pohodě a vždy si vyčistila hlavu, ale i proto, že si jistým způsobem užívala svoji bolest. Užívala si překonávat samu sebe, přetěžovat se, a nikdy se necítila dost dobrá, nikdy jí to nestačilo. I když je jí umění blízké, velmi brzo bylo jasné, že v něm kariéru, jako její rodiče, neudělá. A ona cítila, že jako jediné dítě v rodině je povinná pokračovat v tradici a udělat díru do světa. Měla silný pocit méněcennosti, jako by svou úrovní nedosahovala svých rodičů, a proto se špičkovala a někdy až trestala, byla trošku fanatik. Nikdy moc nepocítila rodičovskou lásku, jelikož byli často pryč, vždy jen cítila, že kdyby byla v umění trochu nadanější, mohla by být často s nimi a patřit víc do jejich světa, ale v tomhle ohledu zklamala. Kdysi měla malého bratra, ale když ho měla hlídat, jelikož její rodiče byli zase pryč, ona byla mladá a chtěla se věnovat svému přehrocenému životnímu stylu, a nedopadlo to dobře. Nejenže se jí bratříček pletl pod nohy a vybila mu nespočetněkrát zuby (jeden si i schovala a proměnila ho během jedné ze svých tvořivých chvilek), ale jednou se ji snažil následovat, když lezla po budovách a dělala dost nebezpečné věci, spadl z velmi velké výšky a ve svých 4 letech umřel. To se ještě víc podepsalo na Lucrezii a na jejím pocitu, že rodičům dluží, aby byla lepší. Bála se, že jí to nikdy neodpustí, protože ho měla hlídat, ale ti jeho ztrátu překonali mnohem rychleji než ona. Ona byla totiž ta, co s ním vyrůstala a vychovávala ho, ale měla 11 a sama byla ještě dítě, nebyla připravená na zodpovědnost za něj, když tolik chtěla pracovat na sobě. Časem, když jí došlo, že její rodina je jako rodina v pravém slova smyslu dysfunkční, její psychické problémy polevily a teď už se sportu věnuje čistě pro sebe a svůj pokoj v duši. Smířila se se svou minulostí i sama se sebou, a přestala cítit, že patří ke své rodině víc než jen známým jménem. Teď je z ní víceméně normální mladá holka, která ale vyspěla dost předčasně, a tak už se teď nenachází v problematickém pubertálním období. Teď už jen žije svůj život, spokojená sama se sebou, ale něco jí v životě chybí. Parkour byl kdysi její formou rebelie proti obrazu sebe samé, který jí byl předurčen, ale dnes je to prostě jen její trénink a terapie. Skoro se kdysi začala dostávat do problémů kvůli extrémnímu lezení a skákání tam, kam nemá, a to bylo asi v období, kdy se snažila naposledy upozornit rodiče na svoji maličkost, a tak změnila taktiku. Ale zjistila, že být rebel a výtržník jí není blízké a není to ona, a vrátila se ke snaze být co nejlepší verzi sebe samé, ale tentokrát ne pro své rodiče, ale pro samu sebe. Má minimum přátel, spíše jen známe, je hodně introvertní a zvyklá se nesvěřovat lidem a vystačit si sama se sebou. Je to proto, že v Osmém kraji je většina lidí s omezenou myslí a se závistí hluboko v kostech. Její rodině nepřáli jejich úspěch a vždy o nich jen kolovaly ty nejhorší pomluvy a byli vyčleňovaní. V kraji se tak nenašel nikdo myšlenkami tak, aby si s ním Lucrezia rozuměla. V ruce má zabudovaný miniaturní přístroj, který jí pravidelně dávkuje inzulin, jelikož se u ní vyvinula cukrovka. Naštěstí jí to ale ovlivňuje život jen minimálně, a fyzičku už vůbec.

Monday, October 14, 2019

Esteban Berrios

[ estéjvan berióus ]

 

Player: Renaiti

FC: Alexander Skarsgård



Contact: renaiti@seznam.cz

Age: 18 deceased - rozseknuté břicho: Brent Nimshi


Token: Dámský snubní prsten




Oproti ostatním z Osmého má bezesporu jednu obrovskou výhodu – nenarodil se tady. Měl možnost tréninku, kterou rozhodně hodně využíval a proto je, co se zbraní a jejich použití týče, oproti těmto lidem ve značné výhodě. Tak nějak počítá s tím, že použití zbraní se jen tak nezapomíná a zvládl by se do toho dostat zase zpět i po nějaké době, co neměl možnost Výcvikové centrum navštívit. Rozhodně by mohl někdo litovat, kdyby měl tendenci ho podcenit jenom kvůli tomu, že si myslí, že Esteban pochází z Osmého kraje a tudíž ani nic neumí. Ačkoli už teď nemá určitě zrovna čas a myšlenky na posilování, jeho ruce ani břicho nejsou jen kost a kůže, obrysy svalů jsou tam stále patrné. Pravděpodobně by tedy měl nad někým netrénovaným pořád jistou výhodu, co se pěstního souboje týče. Dost možná by mu nedělalo problém ani vyšplhat do nějaké menší výšky, protože by se rukama udržet zvládl. Navíc se naučil naprosté základy prakticky snad se všemi zbraněmi, které mu centrum poskytovalo, aby byl na arénu patřičně připraven. Jak už tomu však klasicky bývá, tak si po čase našel nějaké ty favority, s nimiž se mu pracovalo nejlépe. Mezi tyto zbraně rozhodně patří motýlí meče, mačety, kukri a klasické meče. A kvůli reprezentaci kraje se samozřejmě naučil i práci s trojzubcem, jelikož by bylo divné, kdyby to neuměl. V současné situaci může být rád, že kdysi tuhle možnost měl, protože momentálně jeho jediným nástrojem jsou tak akorát holé ruce a kapesní nožík. Nutno podotknout, že mu občas ty časy, kdy se mohl jenom tak bezstarostně zavřít ve výcvikáči, chybí. V hlavě mu však zůstalo i něco, co se týče základů přežití v přírodě. Zvládl by se tedy orientovat podle nějakých záchytných bodů, k čemuž mu dopomáhá i jeho dobrý smysl pro orientaci. Pokud by v daném prostředí nalezl potřebné věci, pravděpodobně by byl schopný si vytvořit i oheň či najít někde vodu. V krajním případě, kdyby nebylo vyhnutí, neboť hlady by opravdu pojít nechtěl, rozezná i nějaké známější jedlé druhy rostlin. Ovšem razí si zásadu, že čím si není stoprocentně jistý, to raději nechá svému osudu, protože smrt otrávením mu přijde taktéž dosti ubohá. Díky nuzným podmínkám v Osmém se naučil různé, na první pohled vypadající zbytečnosti, využívat ve svůj prospěch a přetvořit tak tyto věci na něco užitečného, co mu pomůže přežít další den. Vzhledem k tomu, že vyrůstal ve Čtvrtém, tak je naprosto samozřejmé, že voda je něco, čeho se nebojí. Plavání se jenom tak nezapomíná a ačkoli není profesionální potápěč, nějakou chvíli by přeci jen pod vodou vydržet zvládl. S takovou jistou tradicí jeho kraje souvisí i to, že byl nucen se naučit i různé typy uzlů. V praxi je nikdy pořádně využít nedokázal, ale v případě nutnosti je umí. Po fyzické stránce na tom tedy není zase tak špatně. Co se však týče toho, co se mu odehrává v hlavě, to je již mnohem složitější. Bezesporu je pro něj dobré to, že už nemá svědomí. Bez mrknutí oka vás klidně jen využije či podrazí, když mu k tomu dáte příležitost, a rozhodně z toho nebude mít žádné výčitky. Nijak devastující pro něj není ani pomyšlení, že by měl někoho zabít. Už to jednou udělal a klidně by to udělal znovu. S tím se bezesporu pojí i jeho silný pud sebezáchovy. Ačkoli se sám sebe snaží přesvědčit, že když už nemá Holly, jeho život nic neznamená, jeho podvědomí to vidí trošičku jinak. Touha po tom, aby mohl žít dál, jej přinutí udělat cokoli, jen aby si zachránil svoji kůži. Což je důvod, proč utekl z kraje a opustil rodinu. I když si vždycky myslel, že rodina pro něj znamená všechno, ve skrytu duše je to strašný sobec, který vidí jenom sám sebe a nikdo jiný pro něj neexistuje. Tuhle vlastnost u něj hodně potlačila Holly, ale po její smrti už nebyl nikdo další, kdo by z něj mohl dál dělat toho lepšího člověka.


Už jen ztěžka byste v něm hledali člověka, kterým byl předtím, než se dostal do téhle své životní fáze. Úsměvy a slovy na ostatní opravdu hodně šetří, jako kdyby se jednalo o nějaké nedostatkové zboží. Snaží se jednoduše držet si od všech jistý odstup, nikoho si nepřipouštět k tělu. Nezajímají ho životy ostatních, ani nepotřebuje, aby někdo litoval jeho osud. Nesnáší proto, když se někdo snaží vrtat v jeho minulosti. V takových okamžicích dokáže být hodně nepříjemný a vzteklý, pokud si dotyčná osoba nebude dávat pozor na jazyk, dost možná od něj schytá, kromě vražedných pohledů, i nějakou tu ránu. Dalo by se totiž říct, že je celkem výbušné povahy a jeho nervy nejsou ze železa. Navíc, tohle je pro něj ještě o to citlivější místo, když v jeho minulosti velkou roli hraje právě Holly. Občas mívá stavy, kdy si přeje to všechno jednou pro vždy ukončit, ale to se pak většinou ozve pud sebezáchovy a ukáže mu, že za žádnou cenu zemřít nechce. V těchto pocitech je tak hodně nestabilní a dokáže své rozpoložení měnit jako počasí na horách, tudíž rychle a nevyzpytatelně. V jednom okamžiku je schopný riskovat úplně všechno, ale jakmile se mu ohlásí mozek s tím, že by mohl přijít o život, tak se zase rychle stáhne. Miluje totiž život, to že může dýchat. Hlavním důvodem bude asi to, že se bojí smrti. A vlastně celkově neznáma, protože neví, co se s ním po smrti stane a to jej děsí ze všeho nejvíce. Chce proto svoji smrt jakýmkoli způsobem co nejvíce oddálit, jenom kvůli tomu, že se jí jednoduše bojí. Kdyby musel vyhladit celé lidstvo jenom proto, aby nezemřel, udělal by to bez mrknutí oka. Už na první pohled tedy rozhodně nepůsobí jako ten největší sympaťák pod sluncem, takže si už zvykl, že se mu lidé spíše vyhýbají a to je asi dobře pro obě strany. Neumí si dělat přátele a vlastně většinou ani moc nepřemýšlí nás tím, co říká, tudíž by někoho mohla odradit i jeho mluva – protože si rozhodně nebere servítky a když se mu něco nezamlouvá, jednoduše to řekne na plná ústa. Myslí si, že nikoho dalšího k sobě nepotřebuje a všechno zvládne sám, jenom si neuvědomuje, že je občas dobré, aby mu někdo kryl záda. Jenže je problém v tom, že lidem už z velké části prostě nevěří a za vším, co řeknou, hledá nějakou past či lež. Je hodně paranoidní v tomhle ohledu, což také není nic dobrého, protože si kolikrát všechno přebere jinak, než jak je to opravdu myšleno. Pokud si z něj chce třeba jen někdo udělat srandu, rozhodně to nepochopí a bude to brát jako urážku či útok na svoji osobu. S tím trochu souvisí i to, že se řídí takovým lehce barbarským heslem – oko za oko, zub za zub. Když mu někdo něco řekne, rozhodně si to jenom tak líbit nenechá a oplatí mu stejnou mincí. Což by asi nastalo i v případě, kdyby jej někdo napadl. Rozhodně by to dotyčnému chtěl stejnou měrou vrátit. A tímhle způsobem většinou začínají rvačky. Ačkoli je jeho drahá Holly již mrtvá, i přes to je stále jeho největší slabinou. Vidí ji vždy, všude a ve všem. Strašně mu chybí a ubíjí ho, že s ní nemůže být. Občas se tedy stane, že si s ním jeho mozek a podvědomí začnou pohrávat a opravdu mu připadá, jako by ji zase viděl. Dokonce si s ní i povídá. Nejhorší na tom je, že si vůbec nechce připustit, že jde o pouhé přeludy a ve skutečnosti tam s ním není. Pokud by ho někdo jiný viděl, jak si povídá se vzduchem, dost možná by si zaťukal na čelo a řekl si, že je to blázen. Jemu to však přijde naprosto normální. Má tedy čas od času problém s tím rozeznat, co je realita a co ne. On to totiž všechno vnímá už jako realitu a je nad jeho síly určit, že to nemusí být opravdové.


Jeho život začal jako naprosto průměrný ve Čtvrtém kraji a nikdy ho ani v nejdivočejším snu nenapadlo, že by se mohlo stát tolik věcí, které by jej přiměly si změnit jméno a opustit rodinu. Bohužel, život je velmi nevyzpytatelný a možné je tak tedy vše. A jak že se to vlastně z Jamese stal Esteban? Jeho rodiče neustále balancovali na hranici s chudobou, neboť stačil jen jeden neuvážený výdaj v měsíci a všichni mohli klidně zvesela bydlet na ulici. Naštěstí pro ně se o výdaje starala matka a tedy i o to, aby se to nestalo a mohli svým dětem dopřát důstojný život. James tedy vyrůstal v prostředí, kde by pro něj rodiče udělali naprosto všechno a stejně tak i pro jeho další dva bratry. Rodiče je nade všechno milovali a z toho důvodu byli všichni tři už odmala vedeni přísnou rukou, aby z nich později vyrostli spořádaní občané, na něž by mohli být pyšní. Jako prostřední dítě James vzhlížel ke svému staršímu bratrovi, ale zároveň si moc dobře uvědomoval, že musí jít příkladem i tomu mladšímu bráškovi. Už od nástupu do školy se tedy snažil vyhýbat jakýmkoli problémům. Což bylo občas celkem náročné, protože některé děti měly tendenci se nad něj povyšovat a smát se mu za obnošené věci, které nosil po starším bratrovi. Není proto divu, že čas od času se to jednoduše už nedalo vydržet, ruply mu nervy a s někým se popral. Rodiče pochopitelně nebyli nadšení, když se o tom dozvěděli a museli jít do školy, aby si vyposlechli, jak nevychovaný jejich syn dokáže být. Pokaždé za to pak James doma dostal pořádně vynadáno, hlavně od matky. Otec na něj však postupně přestával být za takovéto projevy naštvaný a obhajoval jeho chování tak, že ostatní musí jednoduše znát limity, co si k němu smí a nesmí dovolit. Tahle myšlenka později vyústila v to, že jakmile James získal přístup do Výcvikového centra, tak na něj táta hodně tlačil, aby měl co nejlepší výsledky. Důvody byly zcela prosté. Otec v něm pravděpodobně viděl jakýsi potenciál a začal v něm probouzet myšlenku na dobrovolné přihlášení do Her, ale hlavně chtěl, aby se James pokusil pak v aréně zvítězit a již nemuseli mít nouzi o peníze. Myšlenka to byla vskutku chytrá a James ji velmi brzy přijal jako svůj cíl, jehož chce dosáhnout. Dával do svého tréninku opravdu všechno, neboť chtěl být všestranně připravený na nástrahy v aréně, aby se ji mohl pokusit vyhrát a splatit tak rodičům dluh za to, že se mu díky nim dostalo takového života, jaký měl. Jenže jak už to tak bývá, nalajnovaný život nikdy nedopadne podle plánů. Několik let všechno hezky klapalo a James se zdál být jako kůň s klapkami na očích, neboť neustále viděl před sebou pouze výhru a svůj cíl. Jenže to se pak celkem rychle změnilo, když se kolem něj začala motat jakási plavovlasá dívka. Zpočátku to nebral jako nic vážného, bral ji jako každého jiného, kdo chodil trénovat. Později už však nebyla jenom ta neznámá, dokonce už měla i jméno, následně se z ní stala parťačka pro trénink, nerozlučná kamarádka a ve výsledku i jeho životní láska. Ačkoli si uvědomoval svoji povinnost k rodině, Holly pro něj znamenala všechno a nebyl připravený ji pak opustit, aby mohl bojovat o výhru. Začal si totiž uvědomovat to riziko, které s sebou dobrovolné přihlášení nese. Dlouhé měsíce sváděl krutý boj sám se sebou, až našel odvahu to všechno prozradit matce. Té nedělalo problém jeho smíšené pocity pochopit a snažila se jej uchlácholit. Měla pravdu v tom, že se do téhle doby zvládli uživit, tak proč by tomu mělo být v budoucnu jinak. Rozhodně pro ni bylo důležitější štěstí jejích dětí než peníze. Dala proto Jamesovi rodinný snubní prsten, aby ho pak jednoho dne mohl Holly nasadit. S vědomím, že se nemusí hlásit do Her se James snažil se svojí přítelkyní trávit ještě více času než předtím. Dalo by se říct, že byl opravdu šťastný. Dokud se jednoho večera nevraceli domů z kina. Každou minutu si teď vyčítá, že šli tou zapomenutou uličkou, že ji jednoduše nevzal jinudy. Stali se totiž svědky chladnokrevné vraždy. Ačkoli se jim odsud podařilo celkem tiše dostat pryč, následky na sebe nenechaly dlouho čekat. James se snažil Holly přesvědčit, že o tom nesmějí nikomu říct a doufal, že ho alespoň jednou poslechne. Bohužel k jeho smůle se tak nestalo. Krátce po škole mu další den zazvonil telefon a když videohovor od své přítelkyně přijal, spatřil ji svázanou na židli. Chlápek, držící její telefon, mu prozradil, že se snažila celou věc udat mírotvorcům. Snažil se ji bránit, ale takhle na dálku to bylo velmi obtížné a nemohl dělat nic jiného, než sledovat, jak jí prohnali spánkem kulku a její tělo i s židlí spadlo na zem. Tento výjev má před očima téměř neustále. Sám si pořádně nepamatuje, co se dělo poté, jenom ví, že ho matka prosila, aby opustil kraj, že oni si nějak poradí. Jenže je už taktéž nikdy neviděl, takže pochybuje, že někdo z nich stále ještě dýchá. Teď už ví, že svoji rodinu zabil, když tak zbaběle utekl. Ani sám neví, jak dlouho byl na cestě, když se konečně dostal do Osmého. Důvod, proč se tam chtěl zdržet byl, že mu přišlo jakoby mezi ty ztroskotance naprosto zapadal. Žil z ruky do huby a neměl vůbec nic, kromě oblečení, jež měl na sobě a snubního prstenu. Vždy, když se na něj podívá, tak si připomene, co všechno ztratil a dodá mu to sílu žít, aby se jednoho krásného dne mohl třeba pomstít za smrt jeho milovaných. Bylo však potřeba, aby Jamesova existence byla smetena z povrchu zemského a nikdo ho tady nenašel. Obarvil si vlasy ukradenou barvou, aby nebyl hned na první pohled k rozeznání. Spolčil se ještě i s jedním chlapíkem, Estebanem, který na tom byl stejně bídně jako on. Za jiných okolností by možná mohli být přátelé, ale to by ho ve spánku nesměl uškrtit. Převzal jeho identitu i s rodnými papíry, aby mohl doložit, že je opravdu Esteban, kdyby to někdo potřeboval vědět. Navíc tak již podruhé oslavil osmnácté narozeniny, tudíž papírově se stal o pár let mladším než ve skutečnosti je. A tak se tedy zrodil nový Esteban, který přežívá a dělá to, co si zrovna situace vyžaduje a zároveň se snaží co nejvíce skrývat, aby náhodou jeho existenci někdo neprokoukl. Nastává tedy otázka, jestli to, co teď prožívá je vůbec život a nebylo by pro něj lepší, kdyby se někým nechal jednoduše zabít v kraji.

other worlds

stranger2s.jpg https://lh3.googleusercontent.com/Pw0zB0hurIqLYe3Dbii8mgZ8-m5myKuUtsQ2qtwficdo5n9uKQvLA3mzvOkjh7iL3CUXJzXut2adFoTqKA=w200-h92