Showing posts with label Deceased. Show all posts
Showing posts with label Deceased. Show all posts

Tuesday, July 09, 2019

Paxon Fates

[ peksn fejts ]

 

Player: Quinn

FC: Alex Turner


Tesserae: 7 | Defense: 6

Contact: hg.annquinn@gmail.com

Age: 18 deceased - probodnutý hrudník: T. W.


Token: -




Nedá se říct, že by byl Paxon na něco nějak zvláště nadaný. Narodil se ale ve Dvanáctém kraji a to sebou jistě nese nějaké ty schopnosti. Neexistovalo, že by se někdy ocitl mimo chudobu, proto rozhodně není zvyklý na luxus. Pohyboval se v nehezkém prostředí celý život a nedělalo by mu problém ocitnout se někde, kde je ještě hůře. Jelikož jídla nebylo nikdy moc, byl tak trochu nucen osvojit si dovednost lovu. Musel si na to přijít sám, ale za ta léta už je docela dost trénovaný. Nemá problém klást pasti, vlastně je v tom docela přeborník. Má šikovné ruce a sestavit nějakou konstrukci, která mu zajistí jídlo na dalších pár dní, není pro něj vůbec žádný problém. Ani se zbraní by se ale neztratil. Nejdříve střílel pouze lukem, nebyla to perfektní zbraň, jelikož byla vytvořena jenom provizorně, i tak by měl nějaké základy mít. Mimo jiné se může pyšnit výjimečně dobrou muškou, takže by si nejspíše zvládl poradit s většinou střelných zbraní. Naznačuje tomu i jeho láska k pistolím všeho druhu. Ve Dvanáctce se jich sice moc nenajde a je obtížné je sehnat, ale on je velice přesvědčivý a šikovný, takže si i takovýhle luxus zvládne obstarat. Přijde mu lepší usmrtit zvíře kulkou, protože mu šípy a luk celkově přijdou velmi nepraktické. Takhle je to lehčí, rychlejší a není z toho takový bordel. Jak jste jistě už pochopili, nemá problém zabíjet a je mu dokonce jedno, jestli by to bylo zvíře nebo člověk. Nemá to moc v hlavě v pořádku, drsné podmínky a šílená rodina z něj udělali bezcitnou zrůdu, kterou zajímá pouze vlastní přežití a částečně přežití jeho rodiny – ti jsou ale i tak až na druhém místě. Vždy byl veden k tomu, aby se za každou cenu snažil být nejlepší v tom, co dělá a hleděl si svého. Příliš s nikým nekomunikuje a když už, není to nic příjemného. Slovně by vás zvládl potopit raz dva, o tom žádná. Vidí automaticky každého člověka jako nepřítele a také tak se všemi zachází. Celkově se jedná o dosti konfliktní osobu. Pokud ho štvete, je jen otázkou času, kdy přistoupí k násilí. Má v sobě spoustu hněvu a na někom si to prostě vybít musí. Díky špatné výživě sice nepatří mezi ty nejsilnější jedince, ale ránu umí dát pořádnou. Pak k tomu přidejte jeho přirozenou rychlost a mrštnost a budete z něj mít vcelku solidního protivníka. K tomu všemu je velmi paličatý, takže si vůbec nemyslete, že vás nechá vyhrát zadarmo. Bude se rvát do poslední vteřiny a vždy se vás bude snažit zneškodnit dřív, než vy zneškodníte jeho. V mnoha ohledech má dosti primitivní a zvířecí instinkty, jeho vina to ovšem není, může za to výchova. Kdyby se takhle nechoval, těžko říct, jestli by přežil ve světě, ve kterém žije.


Slabin má Paxon samozřejmě velkou spoustu, přeci jen není žádný trénovaný profesionál a taktéž nepochází z kraje, který by ho sám od sebe naučil spoustu věcí. Co se jeho fyzičky týče, určitě to není žádná sláva. Samozřejmě se umí pohybovat nějak přijatelně, ale určitě není hora svalů, která zvládne zmlátit kohokoli, i když si rád myslí, že přesně to je. Zvládl by přeprat maximálně někoho své výšky a váhy. Taktéž jeho bojové techniky nebudou nic zázračného. Pere se velmi instinktivně a vůbec nebere ohledy na férovost, kouše, škrábe a je spíše otravný, než aby vám udělal něco vážného. Jeho zkušenosti se zbraněmi jsou téměř nulové. Zvládl by zacházet pouze s věcmi, ze kterých se střílí, všechno ostatní jde naprosto mimo něj a popravdě by nejspíš většinu zbraní ani nezvládl pojmenovat. Inteligence není úplně jeho doménou, určitě ho neuvidíte vytvářet nějaké strategie a promýšlet věci dopředu. Žije okamžikem a nikdy nemyslí na víc než pět vteřin dopředu, proč by to dělal? V jeho životě to takhle stačí a nemyslí si, že by někdy potřeboval změnu. Je naprosto neschopný, co se socializace týče. Každý nový jedinec je pro něj nepřítel a nikoho nebude brát jinak. Jeho svět je vlastně celý dost pomatený, má zkreslené představy o realitě, a jediné o co mu jde, je trapná výhra v jejich rodinných soutěžích. Jiný svět nezná a nechce se s ním seznamovat. I když by nejspíš měl, nezná žádné bylinky a rostliny. Vše mu připadá stejně a zkrátka to od sebe nepozná. Navíc je velmi nevšímavý, takže i kdyby nějaké znalosti měl, nejspíše by stejně zvládl sníst něco jedovatého, protože by se zkrátka nezaobíral zbytečnostmi. Odmalička má velké problémy s agresí, za což asi ani nemůže vinit výchovu. Je to prostě v něm a nemůže s tím nic dělat. Zároveň má potřebu neustále něco dělat, nejspíš za to může hyperaktivita, takové slovo on ale ani nezná. 


Slovo “magor” tohoto chlapce popisuje nejspíše nejlépe. Vlastně by se tím označením dala popsat celá jejich rodinka. Narodil se do rodiny, kde se chovat šíleně a udělat všechno pro své přežití bralo za naprosto normální. Někdo u nich se zkrátka nechtěl smířit s tím, že žijí v mizerných podmínkách a už vůbec z toho nechtěl dělat tragédii, a proto ze života ve Dvanáctce udělal pro jejich rodinu takovou soutěž. Každé dítě se téhle zvrhlé hry účastnilo a bylo jasné, že dříve nebo později z toho museli přijít o rozum. Jeho život byl vždy o tom, jestli přinese nejvíce zabitých zvířat, nebo dokáže vytvořit nejlepší past a o spoustě dalších nesmyslných úkolech. Pokud jste vyhráli, nestalo se vám nic, pokud jste prohráli a neuspěli, čekal vás trest, většinou fyzický. Nebylo úplně úžasné v takovém světě vyrůstat, ale musí se říct, že mu to dost utužilo kořínek. Postupně se dostal až k tomu stavu, kdy mu začalo být všechno naprosto jedno, chtěl pouze vyhrávat a přežít, o nic jiného mu nešlo a vlastně tomu je až doteď. Jakkoliv však tato soutěž jejich rodinu rozdělovala, tak ji zároveň i spojovala. Nikde nebylo řečeno, že si nemohou pomáhat, a tak se někteří zkrátka spojili, aby měli lehčí výhru. Okolní svět je měl vždycky za blázny a nejspíše právem, to si ale celá jejich rodina, včetně Paxona, nemyslí. Podle nich je jejich způsob života ten nejlepší a všem by bylo mnohem lépe, kdyby do svého života zařadili nějaké to soutěžení. Odsud pochází ta nenávist k cizím lidem a potřeba je nějakým způsobem stále napadat. Přijde mu, že ho nikdo nechápe, a tak se s nikým nechce zdržovat. Do školy chodil vlastně z povinnosti, nikdy ho to tam nebavilo a vždy byl hlavou jinde. Inteligence moc nepobral a to je taky důvodem, proč ho žádné učení nikdy nebavilo. Stejně tak Hladové hry jsou něco, co ho nikdy nelákalo. On už jednu takovou podobnou soutěž má, tak proč by ho zajímala další. Navíc si nemyslí, že se do tohoto klání dostane, už jenom protože je to vážně malá šance. Sice ho trochu láká zkusit si někoho zabít, neumí si ale představit, že by se sám zvládl přihlásit do Her. Dokáže si dát dohromady, že by to asi byla jeho konečná a to on nechce. Navzdory všemu má život rád a vlastně si ho dost užívá. Pokud jste dobří, zvrácená soutěž jeho rodiny je vlastně dost velká sranda a on je v ní jeden z nejlepších, tak proč by ho to nebavilo? 

Sunday, July 07, 2019

Spencer Aiken

[ spencr ejken ]

 

Player: Renaiti

FC: Iain Armitage



Contact: renaiti@seznam.cz

Age: 12 deceased - sťatá hlava: A. Duesenberry


Token: Knoflík z košile




Jak on sám o sobě strašně rád tvrdí, umí úplně všechno a není nic, co by nezvládl. Jenže jak už to z těchto slov napovídá, něco na tom nehraje. Je pravda, že zvládne dost věcí, ale to především s herní konzolí či klávesnicí. Dokáže prosedět hodiny u nějaké hry, jen proto, aby byl nejlepší. Má to štěstí, že se učí – to, co zrovna chce – velmi rychle, takže mu netrvá příliš dlouho se vždycky do nějaké hry dostat. Pokud by vás potkal v herním světě a byli jste jeho nepřítel, zabije vás během několika sekund. Zkrátka a dobře ví, jak se ovládají tyhle virtuální srandičky a rozhodně se je nebojí použít. Jeho cíl je vždycky stát na prvních pozicích žebříčků, jelikož když už něco hraje, chce v tom být dobrý. Na jednu stranu se z her naučil i pár věcí, které se mu v životě hodí. Každý hráč svým způsobem musí myslet alespoň trochu strategicky, aby byl úspěšný. Vzhledem k tomu, že si libuje spíše v takových těch drastičtějších hrách, kde se hodně střílí a zabíjí, tak mu násilí nebo třeba pohled na krev vůbec nedělá nějaký problém. Takže za tyhle schopnosti by mohl hrám poděkovat. Zvládne vždy myslet už dopředu a přijít tak na několik možných scénářů, jaký dopad by jeho rozhodnutí mohlo mít. Do ničeho nejde po hlavě. Vždycky si to řádně promyslí a třeba i několikrát zaujme jiné stanovisko, než se zcela rozhodne. Je zkrátka hodně přemýšlivý. Na svůj mozek se plně spoléhá a občas udělá i něco, co je mu zásadně proti srsti, když mu to přijde jako chytré řešení. Jak už to tak u lidí z tohoto kraje bývá, je přirozeně chytrý. Má dobrou logiku a ve škole není nic, co by nezvládl. Přírodní vědy mu jdou však ze všeho nejlépe – fyzika, biologie, chemie. Z těchto odvětví si na něj nikdo nepřijde. Hodně ho baví se učit, jelikož se mu líbí ten pocit, když může být chytřejší než někdo jiný a někoho jiného poučovat. Kdyby se nejspíše našel někdo, kdo by mu ukázal, jak má zacházet s takovými těmi lehčími zbraněmi, typu dýky či vrhacích nožů, možná by to i zvládl, ale takhle nějak nemá potřebu. Stačí mu, že jeho postavy to umí, proč by to měl zvládat ještě on. Mimo her je i přeborníkem v hraní na nervy, to mu jde taky na jedničku. Je imunní vůči ironii a sarkasmu, dost možná proto, že tomu nerozumí – je totiž zvyklý věci říkat na přímo a ne se schovávat za takovéto ubohosti. 


Je rozmazlený, a to vážně docela dost. Tímhle by si ho někdo klidně mohl splést s nějakým dítětem z Kapitolu. Musí mít zkrátka všechno, nač jeho mozeček pomyslí. Když není po jeho, ztropí scénu. Nedělá mu to vůbec žádný problém. Křičet umí dost nahlas a pláč na povel mu také jde. Úplně ne na povel, že by si někdo luskl prsty a on by se rozbrečel, to ne, ale pokud nedostane co chce, klidně se rozpláče. Chová se zkrátka v mnoha případech dětinsky. Sice na to má věk a nemusí mu to nikdo mít za zlé, ovšem on se za to nemá rád. Snaží se pořád prezentovat jako ten chytrý a vyspělý, ale tomuhle prostě nějak nedokáže zabránit, protože ještě nemá to myšlení dospělých. Těžko říct, jestli by se dokázal v životě spolehnout i na někoho jiného. Je zvyklý na svoje rodiče, zatím bez nich netrávil nějak dlouhý čas a ví, že když je potřebuje, jsou tam pro něj. Lidem by se dalo říci, že spíše nevěří. Možná to bude i z toho důvodu, že většinu času tráví prostě mimo nějaké davy a dost často i realitu. Moc dobře ví, jak se taková zbraň používá – jeho postavy jsou v tom pod jeho velením vždycky dost dobré. Jenže to je všechno v takovém tom virtuálním nereálném světě. Kdyby to bylo na něm, nejspíše by nezvládl se ohnat nějakým těžkým mečem. Hlavně už proto, že tak těžkou zbraň by asi jen těžko nějakou delší dobu udržel v rukou. Hodně se na něm podepsalo právě to hraní her. Je zvyklý na to, že tam mu jde všechno a vlastně to svým způsobem není ani tak obtížné, jako kdyby to dělal v normálním světě. Představuje si tedy mnoho věcí až příliš jednoduše a jako naprostou brnkačku. Celkově je takový dost nesnesitelný. On jediný může a vždycky má pravdu. Je schopný vás o tom sáhodlouhým mluvením přesvědčit, že vás to unaví a nakonec mu to přeci jenom odkýváte, protože přijdete na to, že je to mnohem méně bolestivé než jeho žvanění. A tímto způsobem je zvyklý dosáhnout úplně všeho.


Když se narodil, asi nikdo nepředpokládal, že to bude takové číslo, jaké je. Možná i to je důvod, proč byl prvorozeným a zatím pořád jediným dítětem svých rodičů. Pokud by i druhé dítě bylo podobného ražení, jako je právě Spencer, pravděpodobně by to rodiče asi nepřežili. Těžko však říct, kde se jeho výchova zvrtla. Je však pravda, že nikdy na něj rodiče nebyli tak moc přísní. Nebyl totiž důvod, většinu času byl hodné dítě. Úplně nejhodnější poté, když mu do ruky vrazili nějakou elektronickou hračičku. Vážně mu ale přijde, že s rodiči vždy vycházel dobře. Nikdy do něj nemuseli sáhodlouze hučet, aby se dobře učil, to bral jako svoji občanskou povinnost. Naštěstí pro něj, neměli nikdy potřebu jej nutit do nějakých sportovních kroužků, aby to nebylo na úkor jeho vzdělání a s tím se naprosto ztotožňuje. Není totiž zrovna dobrý týmový hráč. Ani přátel moc nemá, vlastně nemůže říct, že by měl vůbec nějakého přítele, protože na přátelství nevěří. Nechápe, co lidi vede k takovým vztahům. Má jenom pár známých, jejichž přítomnost zvládne tolerovat a ačkoli si to nechce přiznat, je za ně i rád. A tím jeho společenský život zvesela končí. Mnohem zajímavější jsou jeho dosavadní úspěchy, kterých se mu podařilo dosáhnout. Výhry ve školních olympiádách považuje za naprostou samozřejmost, pokaždé když do toho jde. Ovšem je pyšný na to, že se mu podařil sestrojit mluvící budík, který mu jeho vlastním hlasem každé ráno oznámí nejen kolik je hodin, ale i jaké je datum a aktuální teplota. Kromě toho se mu také podařilo sestavit zmenšený model CT, díky kterému se mohl podívat, jak vypadá jeho morče zevnitř, tedy jen do té doby, než se i s přístrojem vznítilo. V ten moment se jeho rodiče přesvědčili, že není zrovna dobrý nápad, aby Spencer měl jakékoli zvířátko, báli se mu pořídit už i rybičku. Své volnočasové projekty většinou tvoří, jen když má opravdu nějaký geniální nápad a ty přeci člověk nedostává každý den. Jinak většinu zbylého času tráví před monitorem ve společnosti různých herních hrdinů. Rodiče mu to nijak nezakazují, nejen že by to nemělo smysl, ale hlavně z toho důvodu, že je děsí, co by si mohl najít za jinou volnočasovou zábavu. Je přesvědčen, že jednou si ho určitě najme někdo významný a zapojí ho do svého výzkumu. I kdyby to mělo být třeba zítra, určitě by neváhal a přijal to. Věří totiž, že mozkovou kapacitu na takové věci rozhodně má. Nikdy však nepřemýšlel moc nad Hrami, celé to dění kolem nich jde silně mimo něj. Kdyby se nelosovalo v kraji, asi by ani nevěděl, že vůbec začal další ročník.

Wednesday, June 19, 2019

Aiolos Bennet

[ ejolos benet]

 

Player: Renaiti

FC: Louis Hofmann



Contact: renaiti@seznam.cz

Age: 17 deceased - rozseknuté břicho: K. Drexcolt


Token: Kapesní hodinky




Odjakživa je zvyklý pohybovat se v té jejich rodinné partičce. Není proto divu, že je hodně extrovertní typ člověka. Rád se dostává do středu pozornosti, protože si potom přijde alespoň trochu důležitý. Hned, jak jim babička nechala vystavět jejich vlastní fitko, tak tam bez nějakého přemlouvání začal chodit a našel si v tom zalíbení. První věcí, kterou se tam naučil, bylo právě plavání. Postupem času se propracoval až k určitým posilovacím strojům a pár typům zbraní. Nejvíce se skamarádil se sečnými a vrhacími zbraněmi, ale k těm sečným přeci jenom tíhne o trochu více. Taková jeho top trojka je složená z mačety, kukri a motýlích mečů. Nejčastěji je zvyklý stát proti svojí sestřičce. Dá se říct, že ji má v mnoha ohledech dost přečtenou, neboť občas dokáže již odhadnout nějaké ty její kroky, které budou následovat. Těžko říct, jestli je to tím, že spolu tak dlouho trénují nebo je v tom nějaká "dvojčecí intuice". Celkově je při boji dost soustředěný. Svoje kroky má zautomatizované, a proto má čas sledovat pozorně svého protivníka. Jeho výhoda při boji by mohla být navíc i v jeho docela pohotových reflexech a mrštnosti. Pokud se na něj podíváte, můžete si povšimnout, že má takovou atletickou postavu. Tělo má zpevněné a jisté obrysy svalů jsou na něm též patrné. Veškerý sport a posilování dělá čistě pro své zdraví, protože nechce skončit s pupkem na gauči a chce mít ze sebe dobrý pocit, že je fit. Proto do svých věcí, které rád dělá, zařadil i běh. Přišel ale na to, že není zrovna sprinter, ale je spíše stavěný na delší tratě. A jelikož se všechny tyto věci pro něj brzy staly stereotypem, potřebovalo to trochu něčím oživit. To naštěstí přišla Athene s nápadem parkouru. Začátky byly trochu krušné, ale postupně se v tom opravdu zvládl zlepšit a neustále piluje nové a nové triky, kterými by se mohl před sestrou předvádět. Je prostě strašně soutěživý. Vzhledem k této neobvyklé zálibě, musí být jasné, že něco jako strach z výšek u něj nenajdete, vlastně by se dalo říct, že nemá snad z ničeho fobii. Možná by se v některých ohledech dalo jen polemizovat nad tím, zda-li má občas zdravý pud sebezáchovy. Nebojí se totiž riskovat a hazardovat, jako by si neuvědomoval, že není nezranitelný. 


Chorobně se bojí samoty. Možná si teď řeknete, že by se měl tedy chovat trochu jinak, aby se jí nemusel bát, ale to se nestane. Má strach ze svojí vlastní odpovědnosti, jelikož někdy jeho úsudky nejsou zrovna ty nejlepší a on to ví. Od prvních pár minut svého života je zvyklý, že ho doprovází jeho dvojče Athene a pomyšlení, že by měl být někde sám, bez ní, je nepředstavitelné. Chce mít totiž vždy jistotu, že když do něčeho jde, má ji po boku. Když tomu tak není, tak je takový hodně roztěkaný a jde na něm vidět, že ho jeho sebevědomí trochu opouští. Neumí se zrovna dvakrát moc přetvařovat, i když se třeba snaží, ale vždy nějak vypluje na povrch, že to nemyslí vážně. Co mu ale jde, je být hodně upřímný. Bez mrknutí oka vám klidně vysype na dlaň, co si o vás myslí a rozhodně při tom nebude šetřit kritikou, půjde-li o nějakého chudáka. Neuvědomuje si, co by to mohlo mít za následky. Že by mu jednou za to třeba někdo mohl dát pořádnou nakládačku. Ani to, že by to někomu třeba mohlo ublížit na citech. V tomto ohledu je hodně sobecký. Ostatní ho nikdy moc nezajímali. Snad jediná osoba, která není on sám, pro niž by byl schopen něco udělat, je právě Athene a možná i ostatní z rodiny, ale u těch už by se trochu rozmýšlel. Ostatní by nechal, aby se v problémech plácali sami a klidil by se hezky do bezpečí, kde by mu nic nehrozilo. Pravidla ani zákazy respektovat taktéž neumí, protože byl vždy vychováván stylem, že si může dělat co chce, když jeho babička je někdo. Občas jde na něm už na první pohled vidět, jak nezdravé sebevědomí má. Má za to, že není nic, co by nezvládl a mohl by se přetrhnout, aby vám to dokázal. Je tím čas od času tak zaslepený, že je schopen hravě přecenit síly. Zatím to nikdy nedopadlo nějak katastrofálně, ale jednou by mu to mohlo i zlomit vaz – a to třeba i doslova. Neuvědomuje si, jak dokáže být život v mnoha ohledech obtížný. Je zvyklý ráno vstát z pohodlné postele, jít se najíst a po zbytek dne dělat jenom to, co ho baví. Nikdy neuvažoval nad tím, že někdo jiný by to takhle mít nemusel, bere to jednoduše jako naprostý základ. Asi těžko by dokázal přežít v přírodě, protože moc znalostí o přežití opravdu nepobral. Nikdy nic nezabil, sám si neuvařil ani nezakládal oheň. V tomto ohledu je naprosto nepoužitelný. Sice ho Athene nutila k tomu, aby se nějaké základy naučil, ale spíše to flákal, a tak mu do hlavy prostě nic nenalezlo.


Aiolos není jen tak typický teenager z Devítky, který by se do úmoru musel dřít na poli a div nepadal únavou. To vůbec. Tenhle popis k němu ani zdaleka nesedí, neboť měl to štěstí, že se narodil do o dost lepší společnosti a zároveň, ne každý kluk má blonďaté dívčí dvojče. Říká se, že pokud někdo vyhraje Hry, je obdařen opravdu obrovským bohatstvím a málokdo ví, že s pomocí těchto peněz daná osoba může zaopatřit ještě několik generací svojí rodiny a zároveň i sebe a budou se mít pohádkově. Jak jistě podle příjmení všichni dobře odhadnou, jeho babčou není nikdo jiný, než Kapitolany milovná Lacey Bennet. Odmalička měl tudíž jenom to nejlepší, stejně jako ostatní jeho příbuzní. Ačkoli by to do této blonďaté vítězky asi jen málokdo řekl, že bude mít ráda děti, svá vnoučata si opravdu rozmazlila, jak by to pravá babička měla dělat. Vždycky mohli mít všechno a nic nebyl problém. Jenže na jednu stranu to není zrovna dobrý příklad pro malé dítě. Z tohoto postoje si totiž Aiolos odnesl, že je vlastně v pořádku používat peníze jako jakési měřítko a považovat ty, jejichž majetek není zrovna největší, za méněcenné. Není proto divu, že se v kraji s nikým moc nebaví, jelikož jen málokdo má více peněz než jejich babička. Jenže on má svoji velkou rodinu a to mu bohatě stačí. Nepotřebuje žádné ušmudlané zemědělce, aby mu dělali společnost. Rád se nad ostatní povyšuje, a když někomu může zkazit den, je to nejlepší. Tohle všechno je zapříčiněno tou jeho výchovou nevýchovou. Na druhou stranu se ale naučil dobrým způsobům, které by mohl využít v nějaké vyšší společnosti. Vždy jej totiž bavilo od babči poslouchat o všech těch vysoce postavených lidech v Kapitolu a o politice hlavního města. Zná snad každého, kdo něco znamená, protože mu to přijde jako naprostý základ. Kdyby se s nimi někdy mohl potkat, aby nebyl za nějakého burana. I v současnosti se docela snaží sledovat situaci na Kapitolské scéně, aby byl v obraze. Tohle je určitě jedno z hlavních témat, které má s babčou společné. Aby si však někdo náhodou nemyslel, že celý jeho život je pouze nudné učení se etiky či sociologie, kromě toho si svoje dětství naplno užil. Na rozdíl od ostatních dětí v kraji, nemusel už jako malý začínat s prací, a proto se mohl více věnovat jiným věcem. Vyrůstal po boku svých sestřenic a bratrance a jen to již svědčí o tom, že domácnost téhle rodiny nemohla být nikdy poklidná. Od poslušnosti měl vždycky daleko, a když se naskytla možnost udělat něco proti pravidlům, to by bylo, aby u toho nebyl i Aiolos. Nemá babičce za zlé, že je nikam zatím nikdy moc nebrala, protože si je vědom toho, že vychovat takovou partu vlčat, jako jsou oni, není jednoduché a musejí být připraveni, než je vezme mezi tu lepší společnost. 

Friday, May 31, 2019

Scout Maddox

[ skaut médeks ]

 

Player: Larsyn

FC: Lili Reinhart


Tesserae: 11 | Defense: 6

Contact: creationoflars@gmail.com

Age: 17 deceased - probodnutá skrz naskrz: T. W.


Token: -




Samotná Scout bez svého imaginárního vylepšení bojovými schopnostmi a silou statné bojovnice moc neoplývá, jelikož na to neměla prostředky a také se o to nikdy dostatečně nezajímala, aby s tím něco provedla. Uvědomuje si existenci Hladových her a možnost účasti na jejich klání, ale vždycky na to měla indiferentní názor. Stejně tak skoro se vším v životě, co by ji dokázalo vystresovat, proto bývá tak klidná, což je velká výhoda. Dokáže se tiše infiltrovat do nepřátelského území, a to je třeba velmi praktické, kdyby chtěla náhodou někoho sledovat, což se v jejím každodenním životě nestává, pokud nezapočítáme její časté projíždění novinek s celebritami. Umí si o lidech zajistit informace, aniž by je nejdřív znala osobně. Tuto funkčnost by využila snad jen tehdy, kdyby chtěla své protivníky rozhádat, ale to je poslední věc, kterou by chtěla udělat. Další schopnosti, které by ji udržely naživu snad ani nejsou za zmínku, ale dokáže se ošetřit, i když spíše očekává, že ji někdo zabije dřív, než s tím stačí něco udělat. V tomhle ohledu moc optimistická není, ale jak by mohla, když na obrazovkách vídá takové morbidnosti. Nebojí se smrti, protože by to nebylo prvně, kdy tomu čelila. Po těch bombardérech ve Dvanáctce očekává, že na ni smrt může vybafnout kdekoliv za rohem, ale samozřejmě by raději žila a snažila by se bojovat do posledních sil. Očekává, že jí v tom pomůže jakákoliv ostrá zbraň, se kterou bude máchat až udělá z protivníka fontánku kropící rudou tekutinu. Dalo by se říci, že se opravdu ničeho nebojí nebo to opět může být ta její indiference. Poté je tu ještě několik verzí Scout. Nejedná se o žádnou mnohopočetnou poruchu osobnosti, jenom si na ostatní osoby hraje a někdy jí to stoupne až moc do hlavy, že dokáže být dosti přesvědčivá a oklame i samu sebe. Pořád jí to však nemění schopnosti, ale dokáže být v těch stavech o něco sebevědomější a bude se v boji jevit kvalifikovanější, ale to je pouze jen iluze. Hlavně, když si usmyslí, že je vítězka Wynter. Pověděla by o sobě, že je fanynka číslo jedna a klidně by se s někým o ten post poprala, takže není divu, že si občas její personalitu přivlastní, ale to spíše jen svoji vizi. Nicméně je v její kůži docela krvežíznivá, tudíž by nebylo nejmoudřejší si ji v té době dobírat nebo jakkoliv naštvat. Stejně tak si osvojuje charakter Marvy, se kterou je pro změnu více ztotožněná, protože se od ní tolik neliší v neškodnosti. Pravda je taková, že by Scout ublížila spíše sobě než někomu jinému, a to zrovna není nejlepší vlastnost pro Hladové hry. To je ale jediná věc, kterou má s ní společnou. Scoutina úroveň normálnosti je bezpochyby na psychiatra a bývá pro mnohé zvláštní, že se jí lidé spíše straní. Pokud už někdo v její podivné přítomnosti vydrží, tak je zase nepravděpodobné, že vydrží její zvrácené konverzace. Působí to v podstatě jako její obranný systém, který si ani neuvědomuje, jelikož si o sobě myslí, že je zcela normální. Je to také zároveň škodný prvek v charakteru, který lidem dává důvod, proč by ji vlastně měli zneškodnit. Může to děsit nebo lézt na nervy, ale to už je o člověku. Zkráceně je Scout Maddox taková chodící inteligentní encyklopedie celebrit a sbírka fanfikcí.


Nejvíce znevýhodněná je v hledání si kamarádů, tudíž to bude podobné i se spojenci. Nikdy se o to tolik nesnažila, protože si vystačila sama se svými smyšlenými příběhy. Dokonce si sama uvědomuje, že její společenský status je docela chabý. Není to však nic, co by na sobě chtěla měnit, takže je pravděpodobnost změny velmi nízká. Stejně netouží po společnosti, pokud to není někdo z jejích slavných oblíbenců – ty by nedokázala odmítnout. Je totálně zamilovaná do vlivných mužů, udělala by pro ně snad vše a nevylučuje se, že by je poslechla na slovo. Dokonce by neusnula, kdyby před spaním nepřemýšlela třeba o Marcelovi – ach, ten pohledný Sinclair. Z řad vítězů se nemůže nabažit Christiana a Nadira, vlastně miluje úplně všechny mužské vítěze – ani společností staršího Styrona by nepohrdla, ale ti dva jsou pro ni prostě top na aktuálním trhu. Hlavním faktorem je jejich pořádná dávka výstřednosti a nebezpečnosti, a proto jsou podle ní nejlepším materiálem pro manželství. Má tak trochu jiné presumpce o tom, co je vlastně dobré pro vztah. Celkově je k opačnému pohlaví velmi poslušná a nechala by si od pana Wesmyrona klidně rozkazovat nebo si dát pár facek, asi by si moc se stoupenci feminismu nerozuměla. Není ale nic, co by těm vzhledným mužům nedovolila. Občas si říká, proč je mezi vítězi tolik krásných lidí, že jí to přijde trochu nereálný. Z toho důvodu si domyslela, že musí vzhled rozhodovat o vítězství, proto se nesnaží trénovat, i když si spíše dává naděje, že do arény vůbec nevstoupí. Zbraně a bojové taktiky jsou u ní jedna velká španělská vesnice, zná to jen z televize, odkud si může udělat nějaký obrázek, ale nikdy to nebude nic světoborného. Neočekává se, že by předvedla nějakou show, jedině tak tu iluzi, čímž by možná mohla někoho zastrašit a dostat se z boje jako vítěz. Její fyzička na tom také není zrovna nejlépe. Bývávalo lépe, když ještě měla po škole práci a potila krev pro Kapitol, ale teď se jen snaží udržet si váhu a být hubená. Když se to vezme kolem a kolem, tak svalstvo a kondici už nejspíše nenabere, protože od pádu Dvanáctého kraje dost zlenivěla. Obvyklé vlohy na plavání a horolezectví se taky vyškrtávají. Není asi tak úplně nereálné vylézt na menší strom, ale muselo by to mít dost pevných větví na uchycení. Strmé skály jsou pro ni už ale velkým oříškem. Nepředpokládá se, že by Scout uměla něco ulovit, protože to nikdy nezkoušela. O jídlo měla vždycky jakžtakž postaráno, sice se jí na talíř nenaservírovalo nic bohatého nebo tučného, ale nestěžuje si. Kvůli tomu je bohužel postavou chudší a slabší, než by holka v jejích poměrech měla být, ale už to tak má a není taková, že by s tím chtěla něco udělat. Do svého chudobného kraje se nedokázala adaptovat tak, aby přežívala alespoň v průměru. Je smířená s tím jaký nepříznivý život má, což je ve výsledku pozitivum a bude se méně věcí štítit. Neznamená to, že by se chtěla plazit ve všelijakých exkrementech. Nějaké hranice tu přeci pořád jsou.


Vyrůstat ve Dvanáctém kraji má přeci jenom nějaké výhody, ačkoli to může znít jakkoliv absurdně, je za žití v naprosté bídě celkem vzato ráda. Rozhodně by jako majorita neodmítla, kdyby jí někdo nabídl lepší život, ale jak to obvykle bývá – z horšího se vždycky lépe zvyká na to lepší, ale obráceně je to o několik stupňů náročnější. Odmalička z první ruky zažila radikální útlak a kvůli tomu má naučené se "podrobovat" nadřízeným, ale to se spíše prokazuje její netečný charakter, tudíž se nedá říci, že by byla zcela poddajná. Je pravda, že se nikdy ničemu nebránila, protože jí to přišlo k ničemu a ke všemu se konfliktům vyhýbá. V podstatě již mnohokrát dokázala všechny omluvit z nepříjemných situací, i když to bylo v těch momentech zcela zbytečné a nemístné, ale ona to vidí zkrátka pozitivně. Podobně to má se sebou, jelikož je Scout dost transparentní osoba a nevadí jí říct své myšlenky nahlas, aniž by si uvědomovala, že by ta slova dokázala ublížit nebo dostat člověka do rozpaků. Sama má problém rozeznat, zda k ní lidé hovoří vhodně. Průhlednost v jejím vystupování je již bohužel nedostupné, jelikož se častokrát chová jako tělo bez duše, a tak se těžko určuje, jestli nějaké city vůbec má. Avšak věřte, že jich má mnoho, jen je neschopná je navenek poukazovat – menší uculení je jediné, co občas zvládne. Svoje emoce tedy filtruje do svých příběhů, jež se mísí s jejími zvrhlými fantaziemi. Pikantním tématem jsou právě vítězové a slavní lidé, které vždycky vídá na obrazovkách, ale nikdy je osobně nespatřila. Má neomezenou a nehorázně silnou představivost, která se kolikrát zdá být tak moc realistická, že dokáže být někým jiným a prožívat jejich život. Třeba se na několik měsíců "převtělila" do Marvy Grainer a randila s Gunnerem Cosgrovem – sláva polštáři, které doteď páruje k sobě, protože pro ni není nic romantičtějšího než dva zcela odlišní lidé. Mohla by hodiny básnit o tom, jak moc skvělý by byl vztah Quinci s Naethanem nebo Sigourney s Omarem, protože incest zní jako riskantní činnost, což je nadmíru vzrušující. A v neposlední řadě napsala několik fanfikcí o jejích platonických láskách, Ulyssovi a Charonovi Vanderbiltovi. Kdyby měla možnost, tak by je snad začala i stalkovat. Už i tak se dost snaží imitovat Celeste, protože je to ministrova žena a hodně jí to závidí, ale zároveň jí to velmi přeje. Pokud by po ní někdo chtěl vyprávět o všech oblíbencích, tak je to na několik stovek hodin. Strašně moc favorizuje hezké osobnosti – slavný člověk rovná se automaticky přitažlivý. Ačkoliv jí bylo řečeno, že by neměla koukat jen na zevnějšek, tak to stejně dělá a o jiném ji nikdo nepřesvědčí. Sama si o svém vzhledu myslí jen to nejlepší a vždycky říká, že kdyby byl někdo jiný, tak se sebou bude klidně spát. Zní, jako by byla do sebe velmi zahleděná, což ale není úplně tak pravda. Dokáže být starostlivá i nápomocná, možná by se nenechala zmučit, ale pokud kvůli tomu nebude tolik trpět, tak ráda pomůže. Ovšem pozor na to, se kterou Scout mluvíte. Nemá sice rozpolcené osobnosti, takže si vše pamatuje a uvědomuje si, kdo je zač, ale někdy se ty fantazie mohou vymknout z rukou, a když si jednoho dne zatouží být někdo, kdo má náturu masového vraha, tak kdo ví?

other worlds

stranger2s.jpg https://lh3.googleusercontent.com/Pw0zB0hurIqLYe3Dbii8mgZ8-m5myKuUtsQ2qtwficdo5n9uKQvLA3mzvOkjh7iL3CUXJzXut2adFoTqKA=w200-h92