Showing posts with label Deceased. Show all posts
Showing posts with label Deceased. Show all posts

Thursday, January 31, 2019

Jordan Laiken

[ džórdn lejken ]

 

Player: Larsyn

FC: Jamie Campbell Bower


Tesserae: 7 | Defense: 7

Contact: creationoflars@gmail.com

Age: 18 deceased - sežrán krokodýlem


Token: -




Bezpochyby se jedná o profesionálního splátce. Jordan svůj trénink rozhodně nezanedbává, ale taktéž to přespříliš nepřehání. Nehodlá patřit do skupiny děcek, pro které jsou Hladové hry vším, co by ve svém životě chtěli a udělali by pro to první poslední, jelikož mu to celé přijde jako velká ztráta času. Hlavně z toho důvodu, že z toho nic nového nezíská. Jasně, slávu a peníze, ale to nikdy nespadalo pod jeho priority. Trénuje jen čistě kvůli zábavě a také aby si udržel správnou kondičku a nebylo to žádné vyžle nebo naopak přehnaná tuna svalů. Obvykle si párkrát do týdne zajde zaběhat nebo tráví hodiny na trenažérech a u různých závaží. Všechno to jde lehce a hodně mu v tom pomáhá jeho zdravý životní styl, čehož je velkým příznivcem. Na svém jídelníčku si dává velmi záležet, chce zkrátka žít dlouho a vyhýbá se všemu škodlivému, hlavně rakovinotvornému, ale zase se úplně neomezuje, i když to tak mnohdy nevypadá. Jakožto fanoušek bojového umění se naučil různým bojovým taktikám. Využití svého těla k souboji je u něj při normálních denních záležitostech přijatelnější, než se zbraní – zdá se mu to férovější a hlavně se u toho lépe porovnává pravá síla. Pakliže by se setkal se zbraněmi, určitě jim nepohrdne, kor v aréně, kde je pro něj už relevantnější přežití, i kdyby měl destruktivní zbraň nevýhodnou pro jeho protivníky. Férovost je v té chvíli zcela vedlejší. Nejvíce si oblíbil kratší meče a katary, pro něho nejpraktičtější zbraně, ale neodmítne ani harpuně nebo obyčejnému kopí. Schopný s nimi je tak na úrovni průměrného profesionála, takže by se schopnějším zabijákem měl možná menší problémy, ale v těchto situacích zapojí spíše hlavu a bude doufat, že mu jeho selský rozum poradí, stratégem totiž nikdy nebyl. Pohyb v boji jinak zvládá vcelku suverénně, má rychlé reflexy a obranu má ve většině případech v malíku. Takové velké plus do Her, kdyby se nedejbože ozvalo jeho jméno při sklizni, a samozřejmě ho trénink baví, jinak by se do toho nenutil. Nikdy nedělá nic s nechutí, prostě se do ničeho nenutí, což může být občas špatné, ale vždy záleží na konkrétní situaci. Rozhodně to není ten běžný profík, který by se slastí všechny vykuchal, nenachází v tom žádnou zálibu, ba naopak mu to přijde nechutné a barbarské. To ovšem neznamená, že by nezabíjel, toho je schopný už jen přirozeně z pudu sebezáchovy. Avšak ho pravděpodobně nikdy nespatříte se smát nad mrtvolou, ani kdyby to byl člověk, kterého fakt ze srdce nenávidí. Mívá velmi klidnou povahu a je trpělivý – právě tyto vlastnosti mu dopomáhají k tomu, aby si zachoval chladnou hlavu i pod velkým tlakem. Rovněž je imunní proti všem manipulacím a zvládne snadno odhalit faleš. Nemá takovéto lidi rád a obloukem se jim vyhýbá, a tak by se nikdy nespojil s nějakým pochybným individuem, co by ho ve spánku ještě zradil.


To, že se právě vyhýbá toxickým lidem, ho občas nutí k tomu, aby se společnosti vyhýbal úplně. Jordan je ve své podstatě spíše samotář a takový život mu vyhovuje. Je na to zvyklý odjakživa, jelikož částečně vyrůstal sám. Na spojence tedy není moc tvořený, ale předem to vědět nemůže. Taktéž o dobrovolnictví nikdy nepřemýšlel, tedy ani o tom, že by byl někdy v aréně a vymýšlel by kvůli tomu nějaké strategické plány, což by mu stejně nešlo. Strategie mu nedává smysl, protože i když umí odhadnout manipulaci, tak na odhadování kroků svého protivníka je totálně marný. Třeba právě takové šachy nesnáší. Pravděpodobně by ani nebyl skvělým vůdcem, ale po tom on nijak stejně netouží. Rád se drží v ústraní a k věcem se moc nevyjadřuje, aby si ho lidé nevšímali, jelikož je to tak prostě nejlepší. Pokud nepočítáme trénink v centru, tak se spíše pohyboval v moři. Umí lovit se sítí a na přímo s oštěpem či harpunou, ale na vytváření pastiček nebo lovení velkých zvěří na souši moc stvořený není. Zaprvé to nikdy nezkoušel, a zadruhé k tomu neměl vůbec důvod, když vše, co potřeboval, už u moře bylo. Pak je celkem ostuda, že neumí rozdělat oheň jinak než se zapalovačem nebo sirkami. Sice ho to zkoušel otec naučit, ale na to není moc zručný a taky v tom byla menší nechuť se to naučit. Živlem je voda, tak se s ohněm celkově moc nekamarádí. Ještě horší to ale má s rostlinami, nerozeznává fakt žádnou bylinu, co by mu mohla v horších časech pomoct. Mořská řasa je tak jediná flóra, kterou zvládne poznat. Kytky jsou podle něho jen na okrasu, takže z něj žádný kvítečkový medik určitě nebude. Jiná první pomoc ho také úplně minula, popravdě o tom nikdy moc nepřemýšlel a nikdy se nestalo, že by musel někoho zachraňovat. Jedině možná umí resuscitaci kvůli práci plavčíka, co brával po víkendech, ale stoprocentní to není, jelikož to v praxi ještě nikdy nezkusil. Holt v kraji umí většina dost dobře plavat. A dále i samotný boj je slabinou, jelikož má trochu "defekt" toho, že se na to nikdy nesoustředil prioritně. V mnoha věcech není tak dokonalý, jako někteří extrémisté. Není to nic za co by se styděl, je si svých chyb vědom, ale je to jen člověk a nechtěl své dětství prodat za nějaký pošetilý sen, co má valná většina v profesionálních krajích. Příkladem je jeho neschopnost se všemi zbraněmi na dálku či těžkými zbraněmi jako je válečné kladivo, které se mu do boje zdá nepraktické. Spíše tedy holduje lehčím zbraním, které moc nezatěžují.


Jordan, syn obyčejného rybáře Laikena, se nemá ničím ve svém životě moc chlubit. Nenarodil se do žádné privilegované rodiny a jejich dědictví stojí vážně za starou bačkoru. Ne, že by to pro něho bylo bídné. Je to nesmírně skromný chlapec a ke štěstí mu postačí opravdu málo. Jeho příběh začal velmi tragicky smrtí své matky, která to nezvládla a po porodu ihned zemřela. Je jedináček a žije momentálně jen s otcem, který se je snaží oba uživit. Nechce po svém synovi, aby dřel s ním a namísto toho se soustředil raději na to důležité, na školu, aby z něj pak mohl být něco lepšího, než jen rybář s mizerným honorářem. Avšak si i tak najde Jordan čas na to, aby svému otci pomohl, protože z vlastní vůle chce a taky potřebuje trávit nějaký kvalitní čas s rodičem, když se tolik nevídají. Může si za to sám poděkovat, protože se na lodi leccos naučil. Chytání ryb v síti sice nezní jako velká parádička, ale zvládne kvůli tomu unést docela masivní množství ryb, a to rozhodně není žádná lehká sranda. Má to vlastně místo tréninku, když zrovna není ve výcvikovém centru. Tam také tráví většinu času, pokud se nesoustřeďuje na vzdělání, jelikož má trochu takový sen být mořským biologem, ale to si prozatím uchovává v tajnosti. Současně si do toho všeho vzal brigádně práci plavčíka, tudíž s tréninkem trochu zaostává a rozvrh není tak akurátní jako to bývalo, ale až tak rozdílné to není. Prozatím všechno zvládá a je ve svém životě vcelku systematický, takže se nestává, že by v něčem hořel. Dává si na tom záležet, když si nemůže dovolit luxus. Vůbec mu práce navíc nevadí, alespoň je seznámený s tím, že život není žádná pohádka a do náruče mu jen tak nic zdarma nespadne. Alespoň se na něj může každý spolehnout. Věří, že s tvrdou prací přijde den, kdy se mu to všechno vrátí. Jen snad ne v podobě Hladových her. I kdyby to byl schopný vyhrát, tak si tím nechce projít. Nechce mít na svědomí něčí smrt, ale taky by se nechtěl vzdát, protože není ještě připravený zemřít. Celkově chce ten život a svět ještě probádat, ale to je pro některé v Panemu docela náročný úkol, pro něj to bohužel platí. Nenechává se tím však zastrašit a snaží se ten život nějak prožít v klidu, proto je tak poslušný, co se týče zákonů a je vůbec těžké ho přesvědčit k nějakým nekalostem. Samozřejmě, asi jako každý zkusil něco, co se nemá, ale na seznamu, jako jiní jeho vrstevníci, toho tolik nemá. Problémy jsou něco, čemu se chce zcela vyhnout, nesnáší konflikty a vůbec si to nemůže dovolit. Už tak má jeho otec konflikty se šéfem, jelikož to není zrovna nejvlídnější člověk a je na všechny své zaměstnance nepříjemný. Dokonce Jordanovi nikdy za výpomoc neplatil, ale tak pomáhal spíše jen kvůli otci, aby toho neměl moc. Někdy se zdá, že dává více ostatním lidem než sobě, ale jemu to nikterak nevadí, protože mu postačí nadšení z radosti jiných.

Sunday, January 20, 2019

Brent Nimshi

[ brent nymši ]

 

Player: Quinn

FC: Taron Egerton



Contact: hg.annquinn@gmail.com

Age: 18 deceased - rozseknutý krk: D. Sycamore


Token:  Orgonitová mušle - náhled 




Profesionální trénink není vždy pro někoho ze Čtyřky samozřejmostí, spousta lidí na to kašle a Brent by nebyl výjimkou, kdyby ho k tréninku rodiče nedonutili. Nyní jim za to ale může děkovat, jelikož si tím získal spoustu schopností a zkušeností, které by bez problému zvládl využít v praxi. Už jako malé dítě začal vykazovat celkem slušný pohybový talent. Stačilo jen malé popostrčení a šlo mu to prakticky samo. Nikdy neměl problém s během, ať už na krátké, nebo dlouhé tratě. Vlastně to vždy byla jedna z věcí, na kterou se ve sportu specializoval nejvíce. Není žádný amatér, aby nepoznal, na jakou dráhu má a nemá síly a jak přesně si vše dopodrobna rozvrhnout, aby podal co nejlepší výkon. Tyto schopnosti pak dokáže využít i v boji, o tom ale až později. Rodiče odmala dbali na to, aby byl co nejzdravější, neminulo ho tedy ani každodenní cvičení a později i nějaké to posilování ve výcvikovém centru. Pokud opravdu nebyl nějak extrémně neschopný pohybu, vždy si denně našel alespoň pár minut na nějaký ten trénink. Posilování je pro něj nyní už nutností. Nejdříve ho to vůbec nelákalo, ale jakmile na sobě začal pozorovat výsledky, byla to jiná. Opravdu se snažil každý den zlepšovat, vydržet víc a víc a po nějaké době se z něj stal dost statný jedinec. Tahle snaživost je to, co ho odlišuje od spousty lidí. I když ho něco nebaví, vždy se to snaží dělat co nejlépe. Je pak jenom na čase, jestli ho to nakonec začne bavit, nebo jestli se do toho bude muset i nadále nutit. Taková věc, do které se opravdu nutit musel, bylo třeba lezení. Zkoušel to jen párkrát, ale s jeho silou by neměl mít absolutně žádné problémy někam vylézt a nebo se i déle udržet v nějaké výšce, pokud by se samozřejmě nejednalo o nějaké složité podmínky. Dělá to ovšem s velkým odporem, protože má velký respekt z výšek a je možné, že se mu u toho zamotá hlavinka. Jelikož mu bylo řečeno, že síla není všechno a jeho trénink musí obsahovat i nějaké to bojové umění, aby mu byl k něčemu, kdyby se chtěl před někým ubránit, začal makat i na tomhle. Na dlouhou dobu dal do pozadí všechno ostatní a začal se věnovat sebeobraně. Také se mu dost zalíbilo judo a karate. Začátky byly dost těžké, protože byl rozjuchané dítě, které chvíli nepostojí, vše se ale naučil ovládat a dá se říct, že nyní disponuje celkem dobrou disciplínou a morálkou. V těch samých vlastnostech ho ještě utvrdila práce s otcem na moři, kde si nemohl dělat jen tak co chtěl a musel hezky všechny poslouchat, jestliže chtěl, aby ho tam nechali. Moře bylo vždy něco, co ho kompletně fascinovalo a je tomu tak do dnešní doby. Plavat se naučil pomalu dřív, než uměl chodit a odmala jsou s vodou nerozluční kámoši. Stejně tak je jeho oblíbenou činností i potápění. Zde také může využít své dobré rozvržení dechu. Pod vodou bez problému vydrží klidně i kolem šesti minut, pokud je správně připravený. Nejsou mu cizí ani nějaké ty mořské potvory. Ví, co je pro něj nebezpečné a co mu naopak může nějak pomoci. Nejspíše by taktéž neměl problém s nějakým rybařením, ať už by měl chytat pouze pomocí nějakého ostrého nástroje, nebo si sám vyrobit provizorní prut. Další výhodou jeho tréninku je to, že většinou netrénuje sám. Často do výcvikáče chodí se svojí mladší sestrou, kterou má jako svého bojového parťáka. Zatímco ona má jako typická Čtyřka ráda trojzubec, jeho vždy lákali jiné zbraně. Mezi jeho absolutní oblíbence patří kuan tao. S touhle zbraní by bez sebemenšího problému dokázal zabít, třeba i jedním zásahem. Nemusí moc kontaktní souboje a kuan tao mu svou delší konstrukcí nesmírně vyhovuje. Když s ní bojuje, bývá to velmi rychlá akce a často je dost těžké vůbec se orientovat v tom, co dělá. V nějaké té bojové strategii dokáže být velice inovativní a málokdy lze odhadnout co udělá dále. Další zbraň, se kterou strávil poměrně dost času, je luk. Byla to pro něj celkem výzva, jelikož měl vždy mizernou mušku, byla to snad první věc, se kterou měl opravdu veliké problémy a nezvládal ji dlouhá léta. Vlastně ani teď není nějaký světoborný střelec, určitě by to ale nemělo být nějak hrozné. Když střílí, neexistuje pro něj nic jiného, než on a jeho zbraň. Potřebuje na svůj výkon jistou dávku klidu a ten si ve své hlavě umí vytvořit. Celkově je jeho velkou výhodou klid, se kterým všechno bere. Je velmi skromný a moc se nestává, aby přecenil své síly. Pokud ho někdo chválí, s pokorou tu poklonu přijme, rozhodně mu ale nic nestoupá do hlavy. 


Je to obrovský dobrák a jakkoliv se to může zdát jako výhoda, ve skutečnosti tomu tak není. Jelikož je to tak trochu trouba, věří dost lidem, i když ho třeba několikrát zradí, stále je schopen jim nadále věřit. Za tou vnější slupkou tvrďáka se skrývá poměrně obyčejný kluk, která nemá moc charisma a když má někoho získat na svou stranu, jeho argumenty se kolikrát rovnají argumentům malého dítěte. Se slovy to vůbec neumí a vlastně je zázrak, že se s ním chce vůbec někdo bavit. Nebývá totiž moc hovorný a na jakékoliv otázky odpovídá pouze pár slovy. Hodně věcí si nechává pro sebe a někdy je i to velkou nevýhodou. Tím, jak nic nikomu neřekne, se to v něm jen hromadí a nakonec z toho nevznikne nic dobrého. Není si jistý, že by někoho dokázal zabít. Při nejmenším na to za normálních okolností vůbec nemyslí a nikdy myslet nebude. Aby toho byl schopen, musel by být v nebezpečí on nebo někdo z jeho okolí. Kdyby se ovšem někdo snažil ublížit jeho mladší sestře, bavíme se úplně o něčem úplné jiném. Jelikož se cítí dost zodpovědný za to, že se jednou málem utopila, bývá vůči ní velmi ochranářský a kdyby se jí něco stalo, změnil by se k nepoznání. Pro její bezpečí by byl schopný kohokoliv zmlátit, zmrzačit, zabít. V tu chvíli by neznal přítele a dost by mu ruplo v bedně. Když už by zabíjel, určitě by nešlo o slabé jedince a děti. Nedokázal by ani zaútočit na někoho, kdo se nemůže nějak bránit. Jelikož je vysoký a poměrně mohutný, bývá dost nemotorný. Určitě od něj nečekejte, že by se k někomu zvládl bez hluku přiblížit. Když už jde, je to pořádně slyšet, dupe, šoupe nohama, zkrátka všechno. Je to jako by se kolem vás prohnala nějaká pohroma. Taktéž je velmi hlasitý, ať už vám říká cokoliv, jakkoliv tajného, vždy je to na nejvyšší hlasitost. On nevnímá, že dělá hluk. Nejspíš to může být i nějaká porucha sluchu, nikdy s tím ale nikam nešel a ostatní si na to už zvykli. Jak už bylo dříve zmíněno, nemá moc rád výšky. Kdyby se nacházel někde opravdu vysoko, udělalo by se mu špatně a nebyl by pravděpodobně ničeho schopný. Vždycky se bojí, že spadne. Bojí se celkově jakéhokoliv neúspěchu, proto se vždycky při všem tak neskutečně snaží. Občas s tím dokáže být až otravný, když se do něčeho opravdu zaryje a nechce se toho pustit. Nepatří určitě mezi nejchytřejší jedince. Vždy jedná srdcem, ne hlavou. Do všeho se vrhá bez rozmyslu a často to pak končí nějakou katastrofou. Žije okamžikem a moc nepřemýšlí o budoucnosti. Své činy a slova si obvykle neuvědomuje, dokud nemusí čelit jejich důsledkům, což také nepatří mezi jeho nejoblíbenější činnosti. Určitě od něj neočekávejte, že by to uměl se sečnými a bodnými zbraněmi. Nikdy ho nelákaly a nedával jim nějak velkou váhu. Vzhledem k tomu, že netrénuje kvůli hrám, ale spíš tak rekreačně a pro vlastní radost, nemá zrovna špičkovou techniku boje. Dělá si co ho napadne, což je účinné, ale oku to příliš nelahodí. Úplně kontaktní souboje jsou pro něj přijatelné pouze v případě, že jsou bez zbraní. Rád si od soupeře drží nějaký ten odstup. Celkově má rád svůj osobní prostor a pouští do něj málo koho. I když tráví spoustu času venku a očekávalo by se od něj, že nějaké to přežití v přírodě pro něj bude samozřejmostí, opak je pravdou. Neumí úplně základní věci. Kdyby měl třeba postavit stan, dokázal by se do něj prvně zamotat a pak si usmyslet, že to nemá cenu a radši by se vyspal venku bez něj. Nějaké to rozdělávání ohně, dělání pastí a další věci tohoto typu také nejsou žádným jeho hobby. Nikdy nemá moc přehled o svém okolí a kdyby byl někde, kde to nezná, stoprocentně by se zvládl ztratit. Dalo by se říct, že si občas dost sedí na vedení. Pokud mu něco nevysvětlíte opravdu dopodrobna a nemluvíte naprosto jasně, nejspíše vás nepochopí a ještě se vám vysměje, že jste úplně stupidní. 


Brent se narodil do průměrnější rodiny ve Čtvrtém kraji. Jeho rodiče nebyli nějak zvlášť bohatí, ale zároveň rozhodně neměli o nic nouzi. Neví, jaké je vyrůstání o samotě, protože po svém boku vždycky měl Marisol – jeho mladší sestru. Nepamatuje si, jaký je život bez ní, byl ještě škvrně, když se narodila ona. Všechno bylo fajn, jejich rodině se dařilo a nikde nebyl ani náznak něčeho špatného. Zkrátka řečeno, rozhodně si on ani jeho sestra neměli na co stěžovat. Dostali vše potřebné a rodičovská láska jim v žádném případě nechyběla. Jeho tatík pracoval na lodi a odmala ho bral na moře s sebou. Nejspíše odsud pochází jeho fascinace vodou. Oceán pro něj vždycky byl něco úžasného a není tedy divu, že uměl plavat pomalu dřív než chodit. Svou sestru prvních pár let života vůbec neřešil. Spíš mu vadila, než aby ji měl rád, ale zvládal ji tolerovat. Ono to ani jinak nešlo, když se kolem něj pořád motala. Když od jejich neustálého hašteření chtěla mít matka pokoj, posílala je oba sbírat mušle na pláž, v čemž malý Brent nikdy neviděl pořádně smysl. Neskutečně ho to nebavilo, ale někdo Marisol hlídat musel. Osobně si myslel, že by se o sebe zvládla postarat i sama a on by s ní tyhle trapárny nemusel provozovat, ale brzy se ukázalo, že se mýlil. Sestru jednou smetla vlna a jelikož neuměla plavat, bylo na Brentovi, aby ji zachránil. Byl to příšerný zážitek, ale tak nějak je to sblížilo. V tu chvíli pochopil, jak je důležité, aby stál vždy po jejím boku a dokázal se o ni postarat. Nikdy nevíte, co se stane a to Brentovi došlo možná až moc brzy. Už jako malý bral všechno extrémně seriózně, ale zároveň vždy s obrovskou dávkou pozitivity. Nebyl moc hovorný a spolu s jeho podivnou osobností to z něj nečinilo někoho, kdo by byl společností nějak zvlášť milován. Ano, měl pár přátel, ale vždycky byl jenom ten v pozadí. Moc mu to nevadilo, netoužil po tom být zbožňován desítkami lidí a opravdu byl radši v kruhu nejbližších přátel. Společnost mu většinou dělala jen Marisol, s kterou od toho incidentu trávil pořád čas, protože měl pocit, že ji musí za každou cenu bránit. Tohle mu zůstalo až dodnes, snaží se to ale limitovat, aby nevypadal jako hysterka, která ji nenechá ani dýchat. Na přání otce začal s tréninkem na Hladové hry. Vůbec ho to nebavilo a dělal to jen z donucení, to ovšem neznamená, že by mu to nešlo. Naopak, vždy podával nadprůměrné výkony, ať už se pustil do čehokoliv. Již tenkrát měl dost soutěživého ducha a jakkoliv to bylo otravné, stále v tom musel být nejlepší, jinak by se nejspíš zbláznil. Už má prostě takovou povahu. Později, když už toho uměl docela dost, začal sám trénovat Marisol, i když se to rodičům vůbec nelíbilo. Dokonce se mu to snažili zakázat, v tu chvíli ale on pohrozil, že sekne s tréninkem a najednou jim bylo vše dovoleno. Ano, rodiče z něj opravdu chtěli mít světoborného atleta, speciálně když viděli, jaké má výsledky. On jim to přání rád plnil, ale za jistých podmínek. Často to využíval k tomu, aby dostal, co chtěl. Nikdy to nebyla nějaká velká manipulace, ale stejně to od něj bylo dost sobecké. Čím byl starší, tím častěji také s tátou vyrážel na vodu a konečně tam také něco dělal. Naučil se tam celkem slušné disciplíně. Vždycky mu dost vadilo, když mu rozkazovali, ale umí to přežít. Dost do toho zasahuje fakt, že to nikdy nebyl konfliktní kluk. Opravdu, za celý svůj dosavadní život s nikým neměl nějaký větší problém. Žije si tak nějak ve svém světě a nesnaží se plést do problémů ostatních. V poslední době tak nějak přežívá a začíná se rozhodovat, čeho by doopravdy chtěl v životě dosáhnout. Marisol už je skoro dospělá a netráví s ním tolik času. On má tedy více volna na své koníčky a přátele. Jakkoliv se může jevit jako introvert, ve skutečnosti má přítomnost lidí docela rád a vyskytuje se v ní velmi často. Málokdy se stane, že by byl celý den doma. Pořád někde lítá a snaží se ze svého života vyždímat co nejvíce to jde. Postupem času si vcelku oblíbil svůj trénink, do kterého se dříve musel tolik nutit. Nyní to nedělá ani kvůli Hrám, ani kvůli rodičům, ale kvůli sobě. Dá se říct, že se u něj po tomhle převratu leccos změnilo, začal svůj život tréninku dost přizpůsobovat, jelikož to byl jeden z mála koníčků, které ho nepustily a opravdu se jim chtěl věnovat naplno. Kdekdo by mohl říct, že se tím stal až posedlým, ale není to pravda, hlídá si to a nic, co by mu bylo jakkoliv škodlivé, nedělá. Ačkoliv by mohl mít celkem dobré šance, nikdy neměl ambice přihlásit se do Her, jelikož se mu jeho život líbí a není takový blázen, aby se na ta jatka dostavil vlastní vůlí. Momentálně mu nejvíce záleží na své rodině, svých přátelích a samozřejmě v jisté míře hlavně na sobě samotném. Dělá všechno pro to, aby byl svou nejlepší verzí a nenechává se od toho jakkoliv rozptylovat či odrazovat.

Saturday, January 05, 2019

Dominic Clevenger

[ dóminik klevendžr ]

 

Player: Renaiti

FC: Wentworth Miller


Tesserae: 8 | Defense: 8

Contact: renaiti@seznam.cz

Age: 18 deceased - jedovatí hadi


Token: Náramek s malou zlatou činkou




Pokud začneme tím, co je nad slunce jasné, tak samozřejmě umí velmi dobře plavat. Snad není dítě, které by to tady neumělo, bylo by to ostudné, kdyby tuto schopnost neovládal. Vodu má skutečně rád v jakékoli formě – kapalnou, sníh, led, déšť, je to jedno. Nikdy by svoji osobu neoznačil jako pilnou nebo něco tomu podobného. Avšak co se týče právě tréninku, tak na tom si vždycky dává záležet na sto procent. Pro dosažení jeho cíle je to dost potřebné, a tak se to také snaží nešidit a věnovat tomu opravdu hodně úsilí. Má to štěstí, že se odmala mohl setkávat se zbraněmi všeho druhu. Získal si tak v tomto ohledu docela velký přehled. Vyzkoušel opravdu všechno, co bylo dostupné ve výcvikovém centru. Přesně ví, jaké druhy zbraní mu sedí nejvíce a co by použil jen v krajním případě. Nejvíce mu sedí úderné zbraně, kdy je v bezprostřední blízkosti. Líbí se mu ten pocit, že takhle na blízko může vidět i cítit, jak se dotyčný v ideálním případě bojí. Tím, že nevynechal snad jediný den, neboť chodí trénovat ve zdraví i v nemoci, tak je centrum takový jeho druhý domov. Zbraně jsou jeho miláčci, bez nich by jeho den vůbec neměl smysl. Jeden rozdíl však oproti ostatním ve svém kraji skutečně má. Ačkoli umí s trojzubcem dobře pracovat, mnohem lépe mu to jde s jeden a půl ručním mečem. Vždy, když ho vezme do rukou, tak je z něj o dost jiný člověk. Jako by ani v ten moment pořádně nevěděl, kdo vlastně je. Soustředí se jenom na práci těla a celkově při tom může vypadat jako člověk na drogách. Každý má jinou závislost a zbraně jsou ta jeho. Samozřejmě to nějak trvalo než si dokázal u těch pár oblíbených zbraní vypracovat techniku, ale v současné době s nimi zvládá zacházet opravdu dobře. Mezi takové jeho milenky patří právě válečné kladivo, nunchaku, válečná sekera nebo třeba takový boxer s ostny a ostřími. Mimo zbraně se však jeho návštěvy v centru nesou i v duchu posilovacím. Snaží se mít vyvážené svalstvo na rukou i nohou. Není žádný kulturista, ani vlastně nechce takové ty obrovské svaly na rukou. Svaly se snaží udržovat v takové míře, aby to na jeho těle stále vypadalo dobře. Na břiše má proto vyrýsovaný i pěkný pekáč buchet. Díky práci na lodi se také najde dost věcí, které si i osvědčil v praxi. Umí vázat různé druhy uzlů a jen málokdy se mu stane, že uzel povolí, pokud to tedy sám nechce. A to že má opravdu sílu se ukazuje, když musí na palubě přetahovat různé těžké bedny, například s chyceným úlovkem. Ono vlastně i to rybářské náčiní, jako jsou třeba několika metrové sítě, není lehká záležitost. Navíc na moři se počasí mění z hodiny na hodinu, takže mu většinou nedělají problém nějaké extrémní výkyvy počasí, protože si na to za tu dobu už docela zvykl. Kromě toho byl také nucen se naučit lézt po síti, aby třeba na lodi něco přivázal. Což nebylo ve své podstatě ani tak těžké, protože sílu v rukou má, aby se udržel a nespadl. Jenom nikdy nezkoušel šplhat někde v přírodě třeba po stromě nebo skalách, ale třeba by to taky zvládl, možná s pár odřeninami. Aby se však nemluvilo pořád jen o jeho fyzických schopnostech, tak kupodivu přeci jen existuje i něco, co mu jde a pozor, nejde o posilování a ani o zbraně. Mnoho lidí by ho kvůli takové schopnosti jistě označila za tlučhubu. Rád si prostě vymýšlí věci a nakecává lidem nejrůznější pohádky, třeba o tom, jak je nejlepší a celý jeho život bezchybný. Lhaní mu vůbec nevadí, jen nejhorší je, že je schopný těmto svým lžím vlastně i uvěřit. Jde hlavně o to, že jim chce uvěřit. Každou sekundu se u něj prokazuje to, jak moc touží po lepším životě, po životě na výsluní. Má štěstí, že se jen tak lehce nevzdá a je cílevědomý. Za úspěchem je schopný jít i přes mrtvoly.


Může se snažit svoje slabiny skrývat jak jenom chce, ale jednou jsou tam a bohužel nemá takovou moc je změnit či odstranit. Ačkoli se snaží se svým chybám velkým obloukem vyhýbat, je si jich i přesto dobře vědomý. Nejhorší na tom všem je asi právě ten fakt, že jeho vehementní snaha ukrýt všechny jeho nedostatky na ně občas právě až příliš poukáže. Nikdy by vám nepřiznal, že je něco nad jeho síly. K jeho smůle bohužel není žádný neúnavný android a občas vážně na něco nestačí. Většinou se v takových situacích chová zbrkle a může působit bezradným dojmem. Avšak to, že se do něčeho vrhá po hlavě není zrovna nic ojedinělého. Má potřebu všechno vyzkoušet a nějak neřeší, že by si při tom mohl třeba něco udělat, když nemá s danou věcí moc zkušeností. Nejraději by byl, kdyby se všechno naučil hned na první dobrou, jenže takhle bohužel svět nefunguje. Pokud se mu tedy něco nedaří, k povrchu se prodere ta jeho zuřivá část. V ten moment se chová jako malé rozmazlené dítě a vzteká se jako malý. Snaží si často hrát na něco jiného, než ve skutečnosti je. Nikdy nebyl rozmazlovaný nebo třeba hýčkaný, ale má nutnou potřebu se před lidmi ukázat, snad aby mu třeba i jeho život záviděli. Taktéž se u něj projevují sklony k sebeničení, v tom smyslu, že se hodně přepíná. Po práci musí ještě vždycky navštívit posilovnu a přes to jednoduše nejde vlak. Fyzická námaha je pro něj něco jako droga. Nejednou se mu však stalo, že si po práci naložil na osu větší zátěž a zkolaboval jim tam, když se to snažil zvednout. Jednoduše prostě nezná svoji mez. Všechno vždycky dělá až do úplného vyčerpání. K čemu si však nikdy nenašel nějak blízký vztah byly rostliny a zvířata. Ačkoli by se to mohlo zdát zvláštní, přeci jenom, tady ve Čtvrtém by měl znát alespoň ty mořské věcičky, ale nějak na to prostě není. Nejspíše je to zapříčiněno i tím, že si jeho mladší já nechtělo získat ještě nálepku "šprt", a tak se radši ani nikdy neměl moc snahu učit. Jistě, něco málo rozezná, třeba takové řasy nebo trávu, ale nějaký konkrétní druh už určit nedokáže. To vám radši vyjmenuje všechny druhy závaží, které jsou na posilování. Občas se prostě prezentuje tak, jako by měl místo mozku nějakou činku. S tím trochu souvisí i to, že není tak moc vynalézavý či kreativní, co se týče řešení nějakých situací. Nedokáže uvažovat, jak se říká za roh. Žije přítomností a následky neřeší. Má docela problém s lidmi, kteří se na něj křivě podívají. Chce od ostatních pociťovat nějaký respekt vůči jeho osobě a pokud je to nutné, třeba ho z nich i vymlátit. Nenechte se však vyvést z omylu, přeci jenom u něj existuje jedna hranice, kterou by nikdy nepřekročil. Malému dítěti by nedokázal zkřivit ani vlásek. Že má svědomí? V tomhle ohledu asi ano. Radši si najde podobně rovnocenného soupeře, než aby si nějakou svoji frustraci vybíjel na dítěti, přijde mu to slabošské. Jak už vyplývá ze způsobu jeho života, s nejnovějšími technologickými módními výkřiky to neumí. Nikdy nevlastnil žádné elektronické zařízení a tak není divu, že s tím nezvládne pracovat. Je to pro něj taková docela španělská vesnice. Umí ovládat jenom to, co mají v centru a tím to končí. Možná by ho někdo nazval nespolečenským. Vlastně to tak docela úplně není pravda, to společnost ho spíše moc nemusí. Kdo by mezi sebe chtěl někoho, kdo jenom lže a je schopný vám bodnout kudlu do zad každou vteřinou? K tomu všemu je vůči ostatním také často dost nepřístupný, nechce si k sobě jen tak někoho připustit, aby ho to třeba náhodou nezranilo ještě více než už je.


Jeho život nikdy nebyl procházkou růžovým sadem, ačkoli by si někdo mohl říct, že přeci se má lépe než lidé v jiných krajích. Za podobné řeči je schopný vám vrazit jednu mezi oči, aniž byste stihli zareagovat. Nesnáší všechny tyhle podobné chytráky, kteří se snaží sociální situace zlehčovat. Prožil si svoje, a tak o tom má mnohem větší páru, než nějaký boháč co si vozí zadnici v luxusním autě. Už když se narodil, tak to nebylo do žádné zlaté kolébky, ale do pěkně ušmudlané a skoro na rozpadnutí. Ve Čtyřce je hodně velký skok z bohatých až na ty chudáky, kteří pomalu nemají co do pusy. On k jeho smůle patří do té druhé skupiny. Tím, že rodiče nebyli schopni uživit pomalu ani sami sebe, tak jim byl brzy odebrán. Vůbec si na ně nepamatuje. Nezbylo mu po nich vůbec nic, ani jediná vzpomínka či fotka. Ani neví jestli jsou pořád naživu, ale to je mu vesměs jedno. Od té doby ho vychovával dětský domov a lidi v něm. To jaký nyní je, je hodně zapříčiněno právě tímhle obdobím. S dětmi tam vycházel docela bez problému, jistě k nějakým šarvátkám občas docházelo, ale to tak u dětí bývá. Horší to bylo až nastoupil do školy. Tím jak neměl rodiče ani spoustu peněz, tak si z něj kvůli tomu ostatní spolužáci utahovali, protože samozřejmě si nemohl dovolit to co oni. Těžko říct proč si vybrali zrovna Dominica, možná se jim zdál jako snadný cíl právě kvůli svému vzhledu. V té době byl ještě slabý jako párátko. Ani on sám to pořád nechápe, že neměli rádi zrovna jeho. Intelektem se jim rovnat mohl, jen neměl ty peníze no. A to je v dnešní době velké měřítko. Všechno to snášel zhruba tak do páté třídy, neboť někdy v té době měl oficiálně povoleno začít chodit do výcvikového centra. To se zároveň stalo jeho novým domovem, protože tam trávil tolik času kolik jenom mohl. Občas kvůli tomu šel i za školu, jenom aby mohl trénovat. Odmala se mu Hladové hry líbily a bavilo ho sledovat, jak se tam vraždí. Takže jeho hnacím motorem se stalo to, že se chtěl přihlásit dobrovolně a všem předvést, co takové nedochůdče jako Dominic Clevenger dokáže a všem jim pořádně vytřít zrak. Tenhle cíl se ho drží už opravdu hodně dlouho. Jenže tím, jak všechno věnoval tréninku, tak pěkně kašlal na všechny své povinnosti a s tím i na školu. Brzy to přerostlo až do té podoby, že vůbec nechodil na vyučování, jen aby si mohl dát pořádně do těla. Což škola samozřejmě nebyla schopna akceptovat a když se to dozvěděli od vedení i v domově, tak ho odsud vyrazili. Do školy taky vlastně nechodil, takže tam mu studiu také brzy ukončili. Prakticky jako ještě dítě z něj byl bezdomovec. Neměl nikoho, jenom sám sebe a svaly, které se mu podařilo získat. A jelikož jeho vůle žít je opravdu velká, tak už v té době začal pracovat. Měl tu výhodu, že byl silný a ačkoli byl mladý, zvládl zastat jednou tolik práce kolik dospělý muž. Vidina peněz se mu začala hodně líbit a jak už to tak u člověka bývá, chtěl více a více. Když měl o jídlo a pití postaráno, nechtěl už žít pod mostem jako nějaké zvíře. Tím, že začal brát téměř všechny pracovní nabídky, včetně těch nebezpečných a nelegálních, protože za ty je samozřejmě tučná odměna, tak se mu za nějaký čas podařilo naspořit tolik, aby se mohl nastěhovat do podnájmu. Není to sice nic světového, ale pořád je to jistá střecha nad hlavou. Někdo by si možná řekl, že kvůli tomu přestal trénovat, ale to je lež. Raději nešel spát, než aby po práci vynechal trénink. Občas to vypadá, jako by místo mozku měl jednu velkou činku, protože na nic jiného pomalu už ani myslet nedokáže. V současné době mu nedělá problém se uživit. Dokonce se mu podařilo dobře skloubit i práci a trénink. Ale pořád ho neopouští ta touha po luxusu. Sice by mohl být se svým životem teď šťastný, ale on chce víc. Chce být všemi uznávaný a bohatý. Chce to, co nikdy neměl.

Thursday, December 20, 2018

Caitlyn Fonseca

[ kejtlyn fónseka ]

 

Player: Renaiti

FC: Malina Weissman


Tesserae: 3 | Defense: 4

Contact: renaiti@seznam.cz

Age: 13 deceased - napůl useknutá hlava: A. D. A.


Token: Černá stuha do vlasů




Vzhledem k tomu, že je již odmalička zvyklá na malý přísun potravy, tak nějaký hlad či kručení v břiše už vlastně ani nevnímá. Dost možná by v případě nouze nepohrdla ani nějakými kroutícími se červy či brouky, hlavně když je to jídlo. Díky jejímu kraji je hodně zručná, co se šití týče. Oblečení dokáže zalátat jedna radost a pravděpodobně by zvládla ošetřit i nějaké to zranění, pokud by k tomu měla potřebné věci. Ono je přeci jedno jestli šijete látku nebo lidskou kůži, jehla propíchne obojí. Mimo to ji baví i vyšívání a jiné jemné ruční práce. Má hbité prstíky, které jsou zoceleny mozoly po několikerém popícháním ostrou jehlou. Bolesti se tedy nějak zvláště nebolí. Jako malá měla dost odřených kolen nebo třeba i nějaké pořezání od ostrých předmětů, když s bratrem hrála na schovávanou, tudíž pokud se jí takhle něco stane, zachová vždy chladnou hlavu a náležitě si to ošetří. Pohled na krev jí nedělá zvlášť nějaký problém, úplně to asi nebude vyhledávat, ale pokud už se třeba řízne, rozhodně neomdlí. Po tom, co musela nějaký čas trávit s bratrem mimo civilizaci, tak od něj odkoukala i nějaké fígle ohledně přežití v přírodě. Zná pár rostlinek, které se vyskytují v lese a jsou k jídlu, mimo to se naučila klást i jednoduché pasti či naostřit si klacek tak, aby s ním mohla něco bodnout. V tomto ohledu není úplně marná, protože se docela rychle učí, pokud se jí zrovna chce. Nejlépe ze všeho jí jde však maskování. Pokud ona sama nechce být vidět, dokáže prostředí kolem sebe využít tak, aby se schovala. Hodně jí v tomto ohledu pomohly schovky, které jako malá hrála s Danniem, byla v nich vždycky lepší než on. Dokázala nehnutě zůstat na jednom místě a téměř ani nedýchat, aby se neprozradila. Je to docela nezvyklé na dítě, ale pokud se jí zrovna chce a má náladu, dokáže ze sebe vydat maximum, aby ukázala, že i něco zvládne. Jen je ten problém, že tuhle pozici většinou přenechává bratrovi, před ním si nemá co dokazovat a raději se nechává opečovávat.


Jak se od dívky jejího původu očekává, je na ní vidět podvyživení. Nemůže to snad ani nikoho překvapit, pokud někdo viděl, v jakých podmínkách se v Osmém kraji žije. Jídlo by se tam najít dalo, ale spíše peníze na něj nejsou. Nikdy neměla možnost si nějak budovat svalstvo, vlastně na to ani neměla pomyšlení a vzhledem k jejím občasně vystupujícím kostem, by možná ani žádnou pořádnou svalovou hmotu nepobrala. Je to typická křehká dívenka, jak na první pohled už působí. Neumí se ani moc přetvařovat. Pokud se jí něco nelíbí, dá to dost jasně najevo, ale ještě nikdy nebyla schopna o svém rozpoložení lhát. Je totiž zvyklá na to, že pokud ukáže, že se jí děje něco špatného, vždy jí Dannie přiběhne na pomoc. S tím vlastně i dost souvisí to, že na svém bratrovi je až přehnaně závislá. Prakticky odmalička se od něj nehnula a teď je pro ni dost psychicky náročné, že ho kolem sebe nemá. Chce být totiž opečovávaná, aby se nemusela o nic moc starat, neumí totiž žít na vlastní pěst. Je to pro ni strašně náročné a vysilující. Chce být vždy na někom závislá, aby se o ni postaral a udělal pro ni vše. Neuvědomuje si, že v tomto světě hodně lidí jede jenom samo za sebe. Nikoho nepřekvapí, že kromě ostrého klacku nikdy žádnou zbraň v ruce nedržela, ani k noži se nedostala, protože to vždy všechno dělal bratr. Natož aby uměla zacházet třeba s takovým mečem, ten by ji spíše dříve převážil, než že by se s ním zvládla po někom ohnat. Nebyla vychována jako zabiják a také k tomu moc nemá sklony. Nevidí radost v tom, že by měla někoho zabít. Ona má smysl života v trochu něčem jiném. Digitální věcičky jsou pro nic jedna velká španělská vesnice. Neumí s nimi zacházet a vlastně ani nemá potřebu se to učit, protože nikdy nebude mít tolik peněz, aby si něco podobného pořídila. Svým způsobem nemá ani možnost se s tím ve svém běžném životě setkat. Jediné, co tak ještě zvládne ovládat je šicí stroj, ale nic více po ní nikdo chtít nemůže. Ačkoli má svůj život ráda a chce se za něj rvát, nejednou už jí proběhla myšlenka o tom, že když teď v jejím životě není Dan, tak nemá proč žít. V tomto ohledu má úplně vymytý mozek, jak moc svého bratra zbožňuje.


Přesto, že se nenarodila do zlaté kolébky nějakého profi kraje, vypadalo to, že by mohla mít šťastný život. Jenže to se vypravěč jejího příběhu šeredně spletl. Žádný happy end, jako je v pohádkách se nekonal. Pojďme se tedy podívat na to, jak to celé bylo. Ačkoli byli její rodiče chudí, své dvě děti nade vše milovali. Aby jim však mohli obstarat alespoň ty základní potřeby k životu, musely dřít od rána do večera a i to občas bylo málo. Sice tedy brali Caitlyn jako svého malého andílka a zbožňovali ji, avšak ona to tak vůbec necítila. Moc se s nimi totiž nevídala, když pořád jenom někde pracovali a mnohem více si vytvořila vztah ke svému o dost staršímu bratrovi, který ji měl za úkol během jejich nepřítomnosti hlídat. Když někdy v noci plakala, matka ji nedokázala utišit, tuto moc měl pouze její bráška. Dokonce, jakmile se naučila mluvit, tak první její slovo bylo právě "Dannie". Jak rostla, tak se z ní pomalu ale jistě stával takový bratrův ocásek. Pokud on něco udělal nebo šel, ona tam nemohla chybět. V tomto ohledu byl Dan vždy natolik tolerantní a nikdy mu nevadilo se o ni starat. Pokud si někdy udělala bebí nebo na ni někdo křičel, utíkala si pro útěchu právě k Danovi. Čím byla starší, tím více vnímala, že má vlastně i nějaké rodiče a že musí opravdu pracovat, ale už si k nim nikdy nezvládla pořádně najít cestu, ať dělali co chtěli. Nakonec to dospělo až do toho bodu, že ani nebyla schopná brečet na jejich pohřbu. Během nepokojů oba její rodiče samozřejmě stáli na straně rebelů, protože chtěli lepší život a více peněz, tak jako každý, kdo málo vydělává. To se jim však stalo osudným. Ti dva spolu zůstali až do posledních minut a společně zahynuli. Zanechali však po sobě dvě krásné děti. Dan se s Caitlyn schovával v lese, kde je oba udržoval naživu, o smrti svých rodičů se oba dozvěděli až po konci všech těch nepokojů. Naučil ji v lese i nějakým základním znalostem o přežití. Vlastně ani neví, kde se to mohl naučit on, ale to asi není tak podstatné. Caitlyn z toho celého nebyla až tolik zdrcená, moc si neuvědomovala, že teď budou mít minimální příjmy a na uživení jim to asi moc stačit nebude. Jí stačilo, že má po boku svého bratra. Skromnost nebo spíše dívčí naivita? Nic totiž nešlo potom tak, jak si ona představovala. Krátce po pohřbu její bratr někoho poznal. Nějakou blonďatou nádheru. Už od prvního pohledu ji Caitlyn neměla ráda a jak brzy zjistila, bylo to vzájemné. To samozřejmě nemohlo dělat dobrotu. Dannie a ta blonďatá cuchta to vzali dost hopem, a Caitlyn skoro ani nestačila mrknout a už se všichni tři mačkali v malé maringotce, kde za krátkou dobu bylo mezi těmito dvěma dívkami dost velké dusno. Caitlyn byla zvyklá trávit s bratrem opravdu veškerý jeho čas, byla a je na něm dost závislá – mnoho lidí, kteří je neznali, by klidně mohli říct, že je to spíše jeho dcera než sestra – a to se samozřejmě jeho přítelkyni nelíbilo. Nenechalo to na sebe dlouho čekat a tenhle malý andílek začal dělat Danově přítelkyni všechno naschvál. Jenže to byl dost možná kámen úrazu. Bratr po nějakém čase přišel na to, jak se věci skutečně mají a učinil svoje rozhodnutí. Dal Caitlyn ultimátum, že se buď bude chovat k jeho přítelkyni s respektem nebo může klidně jít. Ona si vybrala tu druhou možnost a naivně doufala, že za ní bráška poběží a bude ji prosit na kolenou. Ještě se tak nestalo, pořád na to marně čeká. Žije teď na vlastní pěst a protože byla zvyklá, že Dannie dělal vždycky všechno za ni, je v tomhle světě taková docela ztracená. 

other worlds

stranger2s.jpg https://lh3.googleusercontent.com/Pw0zB0hurIqLYe3Dbii8mgZ8-m5myKuUtsQ2qtwficdo5n9uKQvLA3mzvOkjh7iL3CUXJzXut2adFoTqKA=w200-h92