Showing posts with label Deceased. Show all posts
Showing posts with label Deceased. Show all posts

Saturday, December 15, 2018

Nicolette Desantis

[ nikolet dysantis ]

 

Player: Renaiti

FC: Arielle Kebbel


Tesserae: 7 | Defense: 7

Contact: renaiti@seznam.cz

Age: 17 deceased - zlomený vaz: Symon Windsor


Token: Náušnice ve tvaru koně




První, co je určitě potřeba zmínit je to, že se u ní nevyplácí dát jen tak na vzhled. Nevypadá totiž jako někdo, kdo by mohl pobrat mnoho síly, ale opak je pravdou. Tím, že vyrůstala na farmě se již odmalička setkávala s těžkou prací. Vědra s vodou, pytle zrní nebo třeba štípání dříví, to všechno ji docela zocelilo, co se fyzické stránky týče. Na rukou svaly docela má a v případě nutnosti by byla schopna se nějakou chvíli přeci jen v boji tělo na tělo bránit. Vzhledem k tomu, že musela i nějaký čas pobýt ve věznici, tak tam neměla co jiného dělat, než posilovat. Od ostatních tam odkoukala nějaké cviky a více si tak posílila ruce. Naučila se v průběhu života i velmi rychle běhat, koneckonců bylo to potřeba, pokud nějaké zvíře uteklo, musela ho rychle zahnat zpět. Dost možná, být v lepším kraji, kde by nemusela jen pracovat, pravděpodobně by byla dobrá v soutěžích na sprinty, jenže bohužel je tam kde je. Jako malou ji občas i nějací kamarádi strčili do vody, tudíž trochu plavat zvládne, sice se to nikdy neučila, ale pravděpodobně by se alespoň hned neutopila. Nikdy se nesetkala s žádnou pořádnou zbraní, jen s tím, co používala v běžném životě. Sekera, bič, laso, jateční pistole, ale hlavně nože. K porcování masa je to dost důležité a po občasném pořezání si k nožům našla až takovou cestu, že v dnešní době s nimi dokáže pracovat s takovou obratností a lehkostí, jako by to byla její vlastní ruka. Je jedno jestli je to nějaký kapesní nožík nebo obyčejný kuchyňský nůž. S tím vším naprosto neodmyslitelně souvisí i to, že se nebojí zabíjet. Bere to jako naprosto přirozenou věc a ačkoli má ke zvířatům silné pouto, ví, že to tak musí být. Jelikož vnímá zvířata na mnohem vyšší úrovni než lidi, pravděpodobně by pro ni bylo zabití lidské bytosti ještě o to jednodušší, pokud by to dospělo až do takovéto situace. Rozhodně by si to nějak nevyčítala. Mimo nějaké její fyzické schopnosti je pro ni důležitější, co se jí odehrává v té její blonďaté hlavince. Má velmi dobrého pamatováka, ať už se jedná o nějaké rostlinky nebo třeba orientaci v prostoru. K přírodě má hodně blízko, a proto z ní vždy dokáže vypozorovat to, co potřebuje, například kde je jaká světová strana, kde by se třeba mohl nacházet nějaký zdroj vody či kudy zvíře šlo. Stopařské schopnosti rozhodně nepostrádá a ví, jak s nimi správně naložit. Tím, že jde s přírodou často ruku v ruce, tak i ví, jak se v ní pohybovat, aby byla co nejméně nápadná. Navíc je velmi učenlivá, není tím netrpělivým typem člověka, který by musel mít všechno hned. Podnikne klidně trnitou cestu, jen když se dostane ke kýženému cíli. 


Že v dnešním světě už dobří lidé neexistují? Chyba. A Nicolette je tomu jasným důkazem. Má tu smůlu, že na první pohled nevypadá zrovna nejmileji, ale když promluví, snad každému musí dojít, že má srdce na tom správném místě. Což samozřejmě není zrovna nejlepší vlastnost. Důvodů je hned několik. Především jde o to, že její povahy lidé často zneužívají. Občas se totiž uchyluje k jisté naivitě. Pokud se jí člověk opravdu zalíbí a ona v něm vidí jenom to nejlepší, těžko jí to někdo vymluví. Jedině až by jí dotyčný vrazil, jak se říká, kudlu do zad. Do té doby by za něj byla schopna stát za každou cenu. Dokonce je i ten typ, který se rozdělí s posledním kouskem chleba. Jistě, raději by ho věnovala nějakému zvířeti, ale pokud žádné není zrovna poblíž, tak by ho byla schopna dát i člověku. Tím, že vyrůstala na farmě, tak si vytvořila spíše vztah ke zvířectvu, než lidem. Není úplně upovídaná ve společnosti a pokud ji do hovoru někdo zapojí, rozmluví se, ale sama od sebe není schopná se s někým začít jen tak bavit. Je to jednoduše typická holka z farmy, co nikdy neměla tu čest s nějakou lepší technologií nebo pořádným moderním městem, to všechno je pro ni jedna velká neznámá. Pokud by se stalo, že by jí někdo takovou technologickou věcičkou dal do rukou, nejspíše by mu to ještě nějakým způsobem zvládla pokazit, než aby s tím správně zacházela. Nedá se říct, že by neměla určitý repertoár zbraní s nimiž jí to jde, má ho, jenom složený z trochu jiných věcí, než někdo kdo je odmalička trénován na Hry. Profesionální zbraň pochopitelně nikdy v ruce nedržela, nejen že k tomu neměla možnost, ale nikdy jí nepřišlo důležité trénovat na Hry, když celý její život byl vlastně o přežití. Od té doby, co jí zabili jejího milovaného hřebce, tak se u ní vyvinul takový jistý spouštěč. Pokud uvidí více krve najednou, je jako běsnící zvíře. Rozbíjí všechno kolem ní, křičí a chová se naprosto nepříčetně. Nikdy před tím jí pohled na krev nevadil, ale tahle situace na ní nechala svoje následky. Dost možná by proto měla i problém si třeba nějak zašít hlubší ránu. Ví sice, jak se to dělá, ale asi by toho v současném duševním rozpoložení již nebyla schopná. Nějaká lehká zranění, která stačí jen vydezinfikovat a zavázat by neměla být problém, ale něco horšího už ošetřit s velkou pravděpodobností nezvládne.


Narodila se do spokojené rodiny, tak jak to jenom v jejich kraji je možné. Nikdy toho neměli zrovna na rozdávání, ale možná i to ji naučilo vážit si toho, co má. Jenom co se naučila chodit, tak už pobíhala mezi zvířaty na jejich farmě a občas byla tak zamazaná, že by si ji klidně mohl někdo s jedním ze zvířat i splést. Byly to pro ni ty nejlepší možné okamžiky jejího života. Jen co trochu povyrostla, už ji nikdo nezastavil od toho, aby na farmě začala i pomáhat. Každá ruka byla dobrá, jelikož jejich malá farma si nemohla dovolit zrovna moc moderních vybavení. Krmit a starat se o zvířata bylo pro ni jednou z nejlepších aktivit. Štípáním dříví a nošení vody však také nepohrdla. Vždycky byla poměrně pracovitá a nebála se chytit jakékoli povinnosti. Navíc pro malé neposedné dítě to bylo jako stvořené, když mohla svoji přebytečnou energii využít a ještě při tom pomoci. Její matka je ta nejhodnější osoba, kterou kdy potkala a dost možná má celou svoji povahu vlastně po ní a rozhodně ji jako malou vedla k tomu, aby se k lidem chovala slušně. To Nicolette docela poznamenalo, jelikož nikdy není schopna říct rázné "ne", občas si to myslí, ale nikdy jej neřekne nahlas. Jak vyrůstala, čím dál více se u ní projevovalo to, že byla k ostatním strašně milá. Někdy až příliš. Ostatní si toho pochopitelně všimli a začali toho zneužívat. Dělala nejen svoji vlastní práci, ale dost často i práci ostatních. Jenže na druhou stranu jí to nevadilo, trávit čas se zvířaty jí vždycky bavilo. Ačkoli má velkou rodinu, u svých bratrů a sester nikdy nenašla nějaké zastání, když ji ostatní začali využívat, ba naopak dost často tihle její sourozenci byli těmi, kdo ji takhle využívali. Jenže ona byla spokojena s tím, jak to je. Zvířata byla jejími nejlepšími přáteli a ona měla v jejich přítomnosti vždycky pocit, že nikoho jiného nepotřebuje. Mazlila se se psy, kočkami, ale nevadilo jí si vzít na klín ani třeba takovou slepici. Má prostě ráda všechny němé tváře. Jistě, její srdce si získaly převážně koně, konkrétně její hřebec, kterého si vypiplala již od hříbátka. Nikdy si prostě nestrádala. Až do té doby, než se situace v Panemu začala zhoršovat. V té době už byla dost stará na to, aby to všechno vnímala a udělala si na to vlastní názor. Nestavěla se ani na jednu stranu, chtěla jenom aby to nezasáhlo jejich farmu. Jenže to byl omyl. Všechny farmy následně byly zrušeny a měla být pouze jedna hlavní, kterou vlastnil Kapitol a ostatní tam měli chodit pracovat. Smutně toho dne pozorovala, jak nakládají jejich zvířata do náklaďáků, přebírají slabé kusy – které bez prodlení zabíjeli i před očima jejich vlastníků a zbytek odvezli pryč. Nejhorší však pro ni byl pohled na jejího mrtvého hřebce, který se vzpouzel, když ho chtěli odvést pryč. Jednoho z mírotvorců dokonce kopl do hrudi a zlomil mu nějaká žebra, když se k němu ten hlupák přiblížil zezadu. Nicolette se snažila skočit před svého koně, ale nebylo to nic platné, byla to jeho konečná. Bylo to poprvé – a také naposledy – co měla slzy v očích, když někdo zabil zvíře. Její milované zvíře. Kéž by tím situace skončila. Možná ano, kdyby to Nicolette nechala být, jenže ona nenechala. Začala se s jedním z mírotvorců prát. To nebylo úplně moudré, ale adrenalin v té chvíli udělal prostě dost. Zaprvé neměla šanci přeprat cvičeného člověka a zadruhé si tím neprodleně vysloužila pobyt v té jejich nově udělané věznici. Sice v nějaké té sekci pro méně nebezpečné, ale získala si nálepku, že je nepřítelem státu a dokonce slyšela, že na ni občas pořvává někdo i jako na rebela. Nepobyla si tam naštěstí několik let, neboť to prý bylo pro výstrahu, ale i těch pár měsíců stačilo. Údajně se za ni bylo přimlouvat hodně lidí, co ji znali a věděli, že by ani mouše neublížila. Ale stejně je v její lékařské zprávě napsáno, že je mírně vyšinutá. I dobrákovi evidentně může rupnout v hlavě. Bylo pro ni docela těžké si zvyknout a zapojit se do toho nového systému. Přišlo jí to takové strašně neosobní. Jenže věznice pro ni byla docela strašákem, kam se nikdy vrátit už nechtěla, tak se od té doby snaží sekat latinu a hlavně, jazyk za zuby a držet krok. Stala se z ní taková ovce ve stádu. Tupě dělá to, co ostatní. 

Wednesday, October 24, 2018

Drake Sycamore

[ drejk sykamór ]

 

Player: Larsyn

FC: Samara Weaving



Contact: creationoflars@gmail.com

Age: 18 deceased - probodnutá skrz naskrz: T.M.


Token: -



Jak už to většinou u lidí ze Sedmého kraje bývá, tak ani ona není výjimkou, co se týče manipulace se sekerou. Přiznejme si to, není žádná věda držet v ruce zbraň a někam se s ní trefit, něco jiného už je s tím umět správně bojovat, ale takové kraviny Drake vůbec neřeší. Jí stačí, že se tím dá někoho zabít a to je vše, co je pro ni důležité. Nikdy se nezaobírala tím, že by se měla naučit nějaké "profesionální" taktiky boje, protože to je ztráta času. Ovšem je potřeba umět té zbrani pořádně vládnout, ale s tím si ona umí vcelku poradit. To jí práce v lesích naučila automaticky, takže se zvládá trefovat na mířená místa a je bezmála nemožné, aby zasekla jinam, než do určeného místa. Kromě obyčejného sekání, se naučila i se sekerami vrhat. V kraji je věčná nuda, tudíž se musí něčím zabavit a zrovna vrhání patří mezi její volnočasové aktivity. Má perfektní přesnost, a proto evidentně nemine. Jenže to nikdy nezkoušela na živý terč, zda by její trefa byla taky tak přesná, to ani ona sama neví. To ale na ničem nemění, pořád by se raději své oběti dívala do očí, když bude umírat a nevadí jí si špinit ruce. Kdyby mohla, nejraději by oběti holýma rukama vyrvala srdce z hrudi, ale až takovou sílu ona bohužel nemá. Docela často se dostává do potyček, takže něco takového již zkoušela praktikovat, avšak pokus byl marný a ví, že se jí jen tak někomu nepodaří z těla vyrvat orgán. Možná tak ještě s pomocí velmi ostrého boxeru, ale prozatím se bez této krvavé slasti bude muset obejít. S dalšími zbraněmi už se neměla možnost potýkat, ale bude na ně mít stejný názor jako se sekerou, pokud to zabije, tak je to v naprostém pořádku. Rozhodně by se ani nebránila nastřelovací pistoli. Taková hračka je velmi užitečná, když se třeba setká s velmi vlezlými lidmi, a to pak stačí do toho dotyčného párkrát zatlouct hřebíky, a voilà, je z něj úžasná ozdoba na zdi. Fyzické týraní lidí je u ní až na denním pořádku, lidský život pro ni moc neznamená, do čehož se započítává i ten její. V tomhle ohledu je Drake velmi nebezpečná, protože nemá žádné hranice a zabila by vás ať to stojí, co to stojí. Není tak silná, jak by to u ní možná někdo očekával, spíše je nehorázně agresivní a to je důvod, proč dokáže přeprat i silnější jedince. V násilí si naprosto libuje a není to tak, že by si tím něco kompenzovala, dělá to prostě z čisté vášně. Nejprve to začalo tak, že tím chtěla někoho zaujmout a až později si v tom tu zálibu vypěstovala, že je v tuto chvíli nemožné s tím přestat. Mimo její agresivní epizody je vcelku dobrá v plavání. Jednoduše za to může vděčit svým bývalým kamarádům, se kterými si občas zašla do řeky jen tak zaplavat. Vylézt někam po stromě, to snad ani není potřeba moc vysvětlovat. Stromů je v okolí mnoho, strach z výšek určitě nemá, jelikož odmalička lezla po stromech, jak se jen dalo. Rozdělování ohně v zimních časech? Taky úplná prkotina. V podstatě všechno, co se týče přežívání v divočině, tak to ona zvládá na jedničku s hvězdičkou. Pohyb v přírodě samozřejmě také úplně parádní, protože se přeci jenom narodila v Sedmém kraji, tak by byla trochu ostuda, kdyby se ve svém rajónu neuměla vyznat. Manuálně je velmi zručná, kdyby přišlo na to, že by neměla u sebe žádnou zbraň, tak by si dokázala vytvořit funkční zbraň s nějakou lepší odolností vůči zničení. Lovení zvěřiny má tak nějak v krvi. Sice jí to musel někdo naučit, takže se nepředpokládá, že se s tím narodila, ale šlo jí to skoro už napoprvé. Nevadí jí zvířatům ubližovat, je přeci predátor, takže se vůbec nezajímá o to, že tím trápí zvířata, pro ni je to prostě jídlo. Avšak se ještě nikdy nestalo, že by jim nehumánně jen tak ze srandy ubližovala, většinou je rychle zabila, takže nemuseli pociťovat nějaké větší bolesti, což už lidé takové štěstí nemají, když se jí zapletou do cesty. Drake by se dala přirovnat ke švábu, dokáže přežít snad cokoliv až se člověk diví, jak to může někdo zvládnout. Ona si vždycky najde způsob, jak se dostat z problému nebo jak to aspoň oddálit, než vymyslí, jak se z toho dostat úplně. Jakýsi její um. Je pravda, že způsobem života, kterým ona žije, takovou schopnost vyžaduje, jinak by už dávno skončila s tělem bez hlavy vyvěšenou někde na náměstí.


Spousta lidí, zejména takových profíků si slabiny vůbec nechtějí připustit. Drake je toho opakem, protože si moc dobře uvědomuje, že nějaké má. Samozřejmě by to svému protivníkovi nikdy neprozradila, protože k tomu přeci není žádný důvod a taky by musela být dost hloupá. Jednoduše ví, co jí škodí a čeho se bojí – má ofidiofobii. Hady naprosto nesnáší, kdykoliv je vidí, tak totálně ztuhne a vůbec se k ničemu nemá, protože toho není v té chvíli schopná. Začne reagovat až na poslední chvíli, a pokud se setká zrovna s těmi jedovatými, tak to pro ni může být zhoubný konec. Raději se těmto plazům bude obloukem vyhýbat nebo je vůbec nevyhledávat, takže nikdo od ní nemůže očekávat, že by je snědla, i kdyby to bylo to jediné jídlo v aréně. Naštěstí je to ale k jejím chorobným strachům vše, ke všemu ostatnímu už se staví odvážněji a najde se opravdu málo věcí, které by nezvládla zpracovat. Jak již bylo zmíněno, tak je to velmi agresivní člověk a s tím se nedá bohužel nic dělat, ne že by o to snažně stála. Ona je se sebou značně spokojená a stejně tak je i tvrdohlavá, takže si nenechá do něčeho jen tak mluvit. Moc kamarádů tedy nemá, řekněme, že v současné době jich na kontě má nula, nepočítaje osoby, které jsou známostmi jen na jednu noc, ve výjimečných případech je dokáže strpět ještě na pár dní, ale to je evidentně využívá ve svůj prospěch. Mívala sice svojí partu lidí, jenže postupem času jí to začalo nudit, a tak se na ně vykašlala úplně. Byla to chyba teda z její strany, protože ona byla ta, která se nehorázně změnila, což by si nikdy nahlas nepřiznala, protože bude věčně argumentovat tím, že taková byla vždycky. Z toho všeho vyplývá, že nejspíše nevyhraje cenu za nejsympatičtějšího člověka. Totálně nesnáší lidi z vyšších vrstev, protože nemůže vystát, když je někdo strašně arogantní – paradoxně se ale zabouchla do osoby, která je všechno, co ona nesnáší. Zde asi platí to pravidlo, že se protiklady přitahují. Ta je dokonalá a není nic, co by jí neprominula. Je schopná snad skočit i z okna, kdyby to něčemu přispělo. Pravděpodobně by nespáchala sebevraždu, ale kdyby z toho vyvázla třeba jen se zlomenýma nohama, šla by do toho stoprocentně. Pro ostatní by takovou hloupost už neudělala. První, co by se rozhodla zničit, jsou právě profesionálové, což jí může být osudným. Jak víme, tak není zrovna nejlepší bojovnicí. Není to tak, že by se neuměla ohánět se zbraní, jenom nikdy nebyla tak pravidelně trénovaná jako profesionálové. Nemá ve své taktice žádný řád, sekat a bodat bude tak, jak uzná za vhodné. Hlavní pro ni je, že prolije krev, ať už to vypadá jakkoliv. Spoustu zbraní nevyzkoušela a některé snad ani nezná, takže kdyby přišla někdy na takovou věcičku jako kusarigama, určitě by s tím byla naprosto levá, ačkoli by to nakonec stejně nějak zvládla, když to bude mít ostrou čepel. Střílet taktéž neumí, vlastnit kvalitní luk je docela těžké a nikdy jí nenapadlo, že by si mohla vytvořit vlastní. Nepřišlo jí to potřebný – je zvyklá na sekery, kterých je v kraji plno, tak se tomu nelze divit. A sice se narodila a vyrůstala v kraji plné přírody, nikdy jí nepřišlo důležité porozumět rostlinám. Rozdíly v nich vidí jen takové, že jedna kytka je hezká a druhá hnusná. Většina kytek jí taky dost smrdí, takže by si je rozhodně dobrovolně nenatrhala domů do vázičky. Taková technologická cinkrlátka jsou pro ni španělskou vesnicí. Hlavně to v kraji nikde nemají a také na to nejsou finance, takže je zcela nemožné, aby například uměla ovládat s mobilem. Ano, asi by na tom něco namačkala a číst zřejmě umí, není neandrtálec, ale prostě je to pro ni tak strašně cizí a matoucí. Sestrojení evolučního vynálezu tedy nepřipadá v úvahu, takové inteligentoviny přenechá raději Třetímu kraji.


Každému postačí jen pár sekund, aby si stačil všimnout, že je Drake nenapravitelná mrcha s maniakální náturou. Jestli někdo čekal, že tomu tak bylo odjakživa, nesmírně se mýlí. Narodila se jako druhá a poslední do skromné rodiny, jež dokázala přežívat nepříznivou situaci v kraji. Byla vychována přísnou, avšak velmi milující rodinkou. Nelze tedy říci, že za její současné chování mohou rodiče. Zde ten problém nikdy nebyl. To se u ní vyvinulo v pozdějším věku, kdy si procházela náročnou adolescencí a byla v té době snadno ovlivnitelná. Bývala to velmi milá a slušná holčina, taková kostelní šedá myška, která svému okolí nikterak neškodila. Jenže pak si prošla značnou proměnou, jak ve vizáži, tak i v povaze. Doopravdy nikdo netuší, co nebo kdo to zapříčinil, ale začala být pekelně nezvladatelná. Prvně to všichni omlouvali pubertou, pak v tom prý měly roli zase ženské problémky či nedostatek spánku, protože něco drobného vinit museli, jelikož si nikdo nechtěl připustit, že se s ní děje něco obsáhlejšího a trestat ji za to taktéž nemohli, protože by to bylo tak akorát horší. Dokonce si jednou připustili, že by za tím mohl být nedostatek oxytocinu, ačkoli by byli neradi, kdyby byla jejich dcera sexuálně aktivní. Tahle poslední možnost od pravdy tak daleko nebyla, nicméně je to také špatně podložená skutečnost, ale každý si na to může udělat svůj obrázek. V té době se totiž zamilovala do jedné dívčiny, byla to až posedlost, kterou k ní chovala. Drake se nedařilo s ní prohodit řeč, protože dotyčná neměla zájem o přátelství s nikým z jejich vrstevníků. Jenže ani to ji neodradilo, a tak si našla způsob, jak k ní může být ještě blíž. Jedná se konkrétněji o Sigourney Wesmyron, která je pro ni něco jako modla. Začala se zajímat o věci, které zajímaly jí. Právě kvůli tomu se jej nakonec podařilo si ji nějak spřátelit, i když to bylo takové dost utajované přátelství. Dala by ruku do ohně za to, že to bylo oboustranné. Nikdy by si sobě nepřiznala, že by mohlo jít o manipulaci nebo využívání. Je pravda, že byly dny, kdy na sebe nechala mluvit, jako kdyby vůbec nebyly kamarádky. To jí vše prominula, protože pro ni byla vším. Je ochotná pro ni udělat první poslední, a tak jednou zabila chlapce ze školy, protože o Sigg řekl jedno křivé slovo, které nebylo nijak extrémně urážející. V tomhle je naprosto chorá, protože zabila nevinného člověka a samozřejmě se po incidentu žádné špatné svědomí neobjevilo. Neměla z toho žádný problém, vyvázla z toho s čistým štítkem a neexistuje svědek, který by věděl o jejím trestném činu. Bohužel se ale kvůli tomu dostal do vězení někdo jiný, což je s velkou pravděpodobností nějaký další nevinný chudák. Touha po Siggině pozornosti a uznání pro ni bylo to nejdůležitější, že jí to udělalo v hlavě nehorázný chaos. Ztratila při tom procesu samu sebe a už ani nevěděla, jak by se měla chovat, ani neměla zájem se začít chovat jinak. Všechno na ní je protivné a zahořklé, její způsob vyjadřování bez nadsázky nezní vůbec jako od inteligentní bytosti. Najdou se i dny, kdy se chová normálně a o její mentální inteligenci se dá ještě diskutovat, ale musí se podotknout, že je to její norma, a ta je od emocionálně stabilních lidí dosti odlišná. Na všechno, co se pohne a je jí nesympatické či se na ni jen křivě podívá, tak se to snaží zruinovat. Smrtelně zatím ne, to se stalo jen jednou, ale není pochyb, že by toho nebyla schopná znova. Jinak si své problémy řeší tak, že člověku zlomí nějakou končetinu nebo na něm realizuje nelidské pokusy. Je jednoduše úplně šílená, nezná morální hranice a dělá si takřka co chce, nestará se o životy jiných lidí. Neuvědomuje si, že to na ni může mít otřesný dopad, protože kdyby se tak stalo, pravděpodobně by to ani nepostřehla a bylo by jí jedno, že by skončila někde v kriminálu. S rodiči ještě na nějaký čas pobyla po tom, co se z ní stal naprosto jiný člověk, ale pak se velmi rychle odcizila, jakmile přišla ta fáze, kdy chtěli napravit její osobu. Nenechala se, neviděla v sobě žádný problém a názor na to má dodneška úplně stejný. Lítá z průšvihu do průšvihu a navíc do problému dostává i své rodiče. Jedině na školu se nevykašlala, ale také to není žádná pilná studentka a docela pravidelně to zatahuje. Zvláštní ale je, že se jí to daří všechno obcházet – nejspíše se na její straně drží štěstí. Takže ani se vzděláním to není nijak slavné. Jediné, co jí teď jde, je lezení do cizích postelí. To jenom kvůli tomu, aby nějak přežila, měla střechu nad hlavou a nemusela se vracet domů. Nemá ani žádné své životní cíle, prostě se nechává vést a je jí šumák, kam ji ten život dovede. Přemýšlela o tom, že by se přihlásila do Hladových her, jelikož není na pochybách, že by to nezvládla. Hlavně po tom, co vyhrála její kamarádka, tak má ještě větší touhu poukázat, že ona je taktéž podobně skvělá. Není to ovšem pravidlem, aby se do Her dostala nebo se stala vítězem. Vystačí si s málem, nikdy toho moc nepotřebovala, pokud se nezapočítá její nepotlačitelná potřeba si získat náklonnost své oblíbenkyně. Zda je to všechno vina slečny Wesmyronové, tak to ani tak zcela pravda není, ovšem na tom rozhodně nějaký podíl má. Drake Sycamore by i bez ní normální nebyla, nicméně by to nejspíš nebylo v takovém velkém měřítku jako je teď. Něco abnormálního v ní bylo zaseto odjakživa, to již mohly prozradit její velké šílené oči, ve kterých si původně každý našel roztomilou nevinnou panenku. Jenže stačilo jen stisknout spoušť a zrodila se tahle bestie.

Monday, October 08, 2018

Elyon Atkinson

[ elijen ádkinsn ]

 

Player: Larsyn

FC: Jade Weber


Tesserae: 2 | Defense: 3

Contact: creationoflars@gmail.com

Age: 13 deceased - udušená: Owen Lundsford


Token: Srpek měsíce




Kvůli specializaci Devátého kraje a také své chudobě, neměla moc možností, jak by do svého života zakomponovala trénink do Hladových her. Rozhodně měla možnosti, a rozhodně by se svou chytrou hlavičkou něco vymyslela, ale vždycky kolem ní byli tací, kteří se jí za nápady vysmívali, a tak se jí motivace časem úplně vytratila, potom zase navrátila a opakovala se historie pořád dokola. Vyrůstala za příšerných podmínek, tudíž je zvyklá na špínu a drsné zacházení. Nikdy to neměla úplně jednoduché a je až k nevíře, že si do současných dob dokázala udržet svůj optimismus. Díky tomu má vůli žít, někdo by řekl přežívat, ale ona si svůj život dokáže doopravdy užít, jak to jen jde. Právě proto se nesnaží plýtvat čas tréninkem, protože si je jistá, že se nikdy hlásit dobrovolně nebude. Je si vědoma, že může být kdykoliv vybrána, ale naivně věří, že se jí to obloukem vyhne. Kdyby došlo k přežívání, neměla by problém se ošetřit. Občas se stává, že se na poli při práci poraní ona nebo jiný člověk, a vždycky si s tím uměla poradit. Její další schopnosti mediky potvrzuje fakt, že je znalá v bylinářství. Již odmalička se o to zajímala a přišlo jí to zajímavé. Vyzná se ve valné většině léčivých bylinek a i těch, co dokáží lidskému tělu velmi ublížit. Jsou to hlavně její lektvary, jež dokáží dříve nebo později dohnat na smrtelnou lóži. V boji už moc znalá není, spíše vůbec. Zvládne možná tak někoho zapíchnout dýkou, ale skutečnost praví, že nedokáže ublížit ani mouše, a ty jsou dost otravné. Dokáže si udržet klid i ve společnosti nejnáročnějšího človíčka. Najde si důvod, proč by někomu měla pomoci nebo ho nezabít, protože v každém je přece aspoň trochu toho dobra – našla by to snad i v profesionálovi. Její talent je hlavně milé chování, a proto se majoritě lidí jeví sympaticky. Někdy dokáže i manipulovat, o čemž ani ona sama neví, zkrátka velmi dobře používá slovíčka ve větách. Hodně často sázela na roztomilou vizáž, když šla čas od času žebrat o prachy nebo jídlo. Později už ani nemusela, protože si v kraji vysloužila celkem dobrou reputaci, kvůli dobrovolné výpomoci a tím si pak vlastně začala vydělávat a ke všemu dostává i bonusy. Zvládá se poprat s každou situací, sice ještě oproti Smrti nikdy nestála, ale i v tomhle případě by se jen tak nevzdávala. Je to takový menší přínos, že se nachází na totální mizině a níže už to snad ani nejde, a proto ji jen tak něco nepřekvapí a v podstatě nemá ani co ztratit, ale raději by se vyvarovala všemu, co je spjaté se smrtí. Námaha a zodpovědnost, to ona všechno zná. Má velkou výdrž, protože se málokdy za den dostane k odpočinku, a tak je očividné, že nemá problém ujít dlouhé tůry a leccos uběhne.


Ačkoli má skvělou výdrž, tak bohužel nepatří mezi ty nejrychlejší běžce. Stejně tak není dobrá v plavání, protože se zdržovala jen na souši. Jasně, viděla řeku a nějaké to vodstvo, ale popravdě jí nikdy nenapadlo, že by se do toho šla koupat. Proč taky? Dost jí ta představa děsila, že by někdy měla vstoupit do vody. Kdyby to bylo rozhodování mezi životem a smrtí, pravděpodobně by to i riskla, protože pořád je v ní ten chtíč tu smrt co nejvíce oddálit. Není zběhlá v boji se zbraněmi a vlastně ani bez, není v tom dobrá vůbec a lhala by, kdyby jí to netížilo, ale stejně s tím nehodlá nic dělat. Má za to, že se jí to prostě vyhne. Vyhledávat si potyčky v aréně se silnějšími protivníky nikdy nebude. Pro ni to není soutěž o tom, kolik jich zabije. Stačí si přece poradit s posledním. Dění ve Hrách jde hodně mimo ní, proto si neuvědomuje, že by její strategie ani nemusela vůbec vyjít. Muti jí také nic moc neříkají, ale je si vědoma jejich existence, jenže si myslí, že jsou tam jen na okrasu a splátcům by ublížit neměli. Celá ta záležitost s reality show je jí šumák. Nestará se, většinou ignoruje tu skutečnost, že to existuje. Je tedy dost možné, že by začala dělat něco, co by vůbec dělat neměla, tudíž by se Kapitolu moc nezalíbila. Když to běží v televizi, tak to nesleduje, ačkoli by měla. Jenže ji u toho ještě nikdo nenachytal, takže se jí tresty zatím stále dost vyhýbají. Fyzicky je velmi neschopná, hodně jí v tom překáží věk – nemá tolik zkušeností. Nedokáže se jen tak někde udržet nebo viset. Lezení po stromech by ovšem zvládla, jen kdyby tam nebyl nějaký časový limit. Rozhodně jen tak někomu neuteče tím, že vyleze někam do výšek, jelikož jí to bude trvat. A také ta její mizerná síla v rukách, v tomhle by se gravitace postarala o její smrt, kdyby se nacházela hodně vysoko. Velmi špatně se adaptuje do chladného počasí, nedokáže strpět zimu. Pro ni je to něco nemožného. Zimu dobře zná, ale nikdy si na to nedokázala zvyknout. Musí mít na sobě několik vrstev, aby se cítila, že je jí alespoň trochu teplo, ale i tak to není žádná lahoda. Hodně rychle na ni přicházejí omrzliny, a pak nastane selhání imunitního systému, což není nic příjemného. Naštěstí ještě bydlí v části kraje, kam nedopadá brutální zima, tak se to dá jakžtakž přežít. Podobně to má se syrovým masem. Kdyby to byla její poslední možnost, jak přežít, tak si do toho nekousne, prostě umře. Zaprvé je to nechutné, a tak zvrací už jen z té myšlenky, že má jíst cokoli syrového, natož něco živého. Zadruhé je to pro ní nesmírně neetické – ano, i v nejhorších situacích nemůže být za žádnou cenu amorální. Všechno má podle ní svůj řád a cokoliv jiného, tedy i rebelského, se jí příčí. V tomhle by si s vládou Panemu možná i rozuměla, ctí totiž pravidla.


Je všeobecně známo, že rodina Atkinson nepatří do žádné elitní krve. Bohužel ne každý se narodí správně, a zrovna tak čisté duši jako Elyon se nepoštěstilo. Nezná nic, než chudobu, což je v některých případech docela výhoda. Zní to jako vtip, ale je to pravda. Cokoliv nového a dobrého se jí přihodí, je něco jako dárek. Takovému človíčku udělá radost i ta největší prkotina. Mohla by si na svůj život stěžovat, ale překvapivě na to, kolik má kolem sebe negativních lidí, to nedělá. Ona jim zase dá kousek svého optimismu, což může být občas otravné, ale vlastně to ke konci dne udělá každému radost. Nemá sice takovou moc jako prezidentka Panemu, ale pořád je ráda za to, že někomu může zpříjemnit den. Kromě té životní úrovně, je na ní v podstatě všechno perfektní. Nikoho za svůj současný status neviní, i když klidně může, jelikož jsou její rodiče totálně neschopní, že je až k údivu, že je Elyon takhle normální a během výchovy se z ní nestala nějaká troska. Její rodiče jsou jedna kapitola sama o sobě. Mají několik děcek a žijí z jejich oblázků, je jim úplně jedno, že mají jejich vlastní děti více lístků v osudí. Nikdy moc nepracovali, dokud je nedostihli mírotvorci. To pak museli nějakou chvíli pracovat až si pak zase našli další důvody, proč pracovat nemohou, než je někdo zase nabonzoval. Elyon je druhá nejmladší z rodiny, nemusí toho moc dělat, ale i tak se pokouší do domácnosti dát nějakou tu pomocnou ruku. Po zbytku času se pak rodině straní, protože má své vlastní cíle. Nepatří mezi ty sourozence, pro které je rodina vším a musejí se jeden o druhého postarat. Ona chce být něčím lepším a nežít si tak mizerně. Nejednou měla nápad se do Hladových her přihlásit, jenže pak došla k závěru, že by to s velkou pravděpodobností nemusela přežít, protože v něčem je pořád realista a není úplně zcela naivní, ačkoli se tak může neustále jevit. Ely si to moc dobře uvědomuje, že má nějaké své nápady trochu oslazené, ale i tak má pořád nějakou víru, i když jí to stejně někdo z rodiny nebo okolí pokazí. Její pozice v rodině je taková různorodá. Vztah s rodiči má docela dost nenávistný, ale nikdy by si to nahlas nepřiznala, protože matka je furt žena, která ji porodila a pak se o ní starala, i když to je bohužel minulostí. Otec býval úžasným mužským vzorem, ale to se postupem času také pokazilo, když začal pít tvrdý alkohol. Pravděpodobně je to vinou toho komfortu, který získávají z oblázků, potom i ta přehnaná péče od jejích sourozenců není úplně zdravá – jediná ona to omezuje, protože jí to nepřijde úplně fér. Někdy to zanedbá a úplně se na to vykašle, jelikož je to samé rozdávání a žádná zpětná vazba nepřichází, pokud nepočítá otcovy cholerické projevy o tom, jak nevychovaný někdo je. Prostě se o to raději nestará a tváří se pozitivně, a to jí vlezlo tak moc do hlavy, což je důvodem, proč se chová v současnosti tak barevně. Se zbytkem rodiny má kladný vztah, ovšem nastávají i dny, kdy u nich vládne chaos, ale to je u sourozenců zcela normální. Snad bude mít jednou ve svém životě štěstí a obrátí se jí to všechno k dobrému, kdy si bude žít bezstarostně – pro někoho nemožná představa, pro ni docela reálná. Byla by pak nejšťastnější a stačí jí k tomu fakticky málo.

Sunday, August 19, 2018

Carter Sinerger

[ karthr sinergr ]

 

Player: Diddi

FC: Chris Brochu


Tesserae: 7 | Defense: 6

Contact: hp.diddinka.hg@gmail.com

Age: 18 deceased - zelená žíravá tekutina


Token: Kazetový walkman



Za většinu svých dovedností vděčí svému staršímu bratrovi Donkervoortovi a kraji. Už odmalička se hrabal v součástkách a autech. Ačkoliv za tohle mohl jeho otec. V autech se teda rozhodně vyzná jako nikdo, a tak si sehnal částečnou práci jako automechanik, kde sem tam ukradne nějaké součástky, které zrovna potřebuje jeho autíčko. Dokonce v nich umí zapojit i elektriku, jelikož by přece byla nuda jezdit bez rádia na plný pecky. Ačkoliv to musí když jdou do nějaké akce, ale není to nic, co by nevyřešila sluchátka se starým kazetovým walkmanem, který našel jen tak ležet ladem, a tak si ho opravil. Má k němu celkem dost dobrých kazet. Také mu celkem dobře jde robotika. Jako malej si tak přivydělával na robotích zápasech, kde si vydělal celkem balík na poměry jejich kraje. Několikrát mu tam vyhrožovali s nožem pod krkem, takže umí celkem dost dobře utíkat a mapovat terén (jak by jej mohl využít) na poslední chvíli. Později se dokonce rozhodl si mapovat okolí, kde se bude uskutečňovat další robotí zápas předem, aby si předpřipravil případně únikovou cestu. Když byl starší, tak začal trénovat s bratrem, aby zesílil a mohl se bránit a nejenom pořád utíkat. Jasně několik prvních rvaček dostal na prdel a přišel o své vyhrané prachy, ale prostě odmítl utíkat. Našel si starou sedačku, ze které se mu podařilo sundat celkem v kousku kůži, a tak si udělal improvizovaný boxovací pytel. Tu kůži nějak nastříkal a zašil. Naplnil ji pískem a pak zašil úplně. Sice se mu jeho boxovací pytel častokrát zničil, ale on ho pokaždé opravil. Dalo by se tedy říct, že nápaditost mu nechybí. Později se v soubojích zdokonalil a už neprohrával, takže mu peníze zůstávaly, ale nebylo jich tolik, aby je to uživilo. Od svých protivníků pomaličku odkoukal, jak zacházejí s nožem a páčidly, když šli proti němu, a tak se s nimi vlastně postupem času naučil taky. Také se díky svým protivníkům naučil vyčistit si ránu, obvázat ji a dokonce se ji naučil i zašít. Také z ní dokáže vyndat kulku, ale jestli je to něco vážnějšího, tak mu to bude stejně k ničemu. Ovšem, pokud by to bylo něco hlubokého, tak s tím asi nic nesvede. Také často zašíval Donkeymu rány. Nikdy se ho neptal, kde k nim přišel, ale bylo mu to jasné. Jeho bratr živil celou jeho rodinu a ta troška z robotích zápasů, kterou přispíval Carter, byla skoro jako nic. Vydal se tedy cestou, po které už Don kráčel nějakou dobu. Teda Carter dělal sám na sebe, jelikož to bylo jednodušší a s nikým se nemusel dělit o svůj podíl. Donkeymu lhal, že je to z těch jeho robotích zápasů a ten mu to vždy věřil, jelikož Carter umí opravdu dobře lhát. Začal vykrádat menší benzínky a obchůdky. Vytipoval si takové, kde by to nenahlásili mírotvorcům. A většinou se nespletl. Zprvu vykrádal jenom se stříkací pistolkou a s nožem připraveným v kapse, ale to nikdo nevěděl. Později se však dostal k opravdové střelné zbrani. Don o ní samozřejmě neví, jelikož by mu za to pořádně vynadal, i když on by se jí nevzdal ani potom. Nejdřív se s ní naučil střílet na plechovky, než se odvážil ji vzít na skutečnou misi, která se nevyvedla podle jeho přestav a plánů. Většinou jsou však jeho plány bezchybné a dopodrobna proplánované. Má celkem dobré taktické a logické myšlení a také orientaci, což jeho plánům hodně napomáhá. Další jeho vlastností, kterou umí jen díky bratrovi je odemykání zámků. Nejdříve mu to nešlo, ale teď už to dostal do ruky, a tak je zvládá odemykat kancelářskou sponkou. Také je to dost dobrý řidič, což mu zajistilo další práci, ve které nedělá nic nezákonného.


Rozhodně o svých slabostech ví a i si je dokáže přiznat, což mu dost hodí, když se něco posere. Tak třeba neumí plavat. To je něco, co se za celý svůj život nenaučil a nejspíš ani nenaučí. Teda vody se nebojí, ale prostě nemá prostor, kde se to naučit. Rostliny šly zcela mimo jeho znalosti, jelikož v jeho kraji není ani kousek zeleně. Jasně, pozná jablko od banánu, ale třeba borůvky od vraního oka by rozhodně nerozeznal. Oheň taky rozhodně nezaloží jenom díky dvěma klacíkům, ale za pomocí zapalovače. Dále taky není zrovna moc komunikativní, to spíš zdědil jeho bratr. Dokáže s lidmi mluvit normálně, ale prostě nikdy nebude ten první, co tu konverzaci začne. On se radši bude soustředit na práci než vykecávat. Sice je dobrý leader a rozhodně se rozčílí, když někdo chce rozhodovat za něj, a že ho pak jde slyšet pořádně. Prostě není ten, kdo začne konverzaci jako první. Teda on bude klidně ve skupině ten, kdo jenom poslouchá a pak o všem rozhodne a zadá úkoly, co mají splnit. V jeho branži je navíc někdy lepší být nekomunikativní. Aspoň se nestává, že by ho někdo slyšel se bavit s jeho kumpány, když už s nějakými pracuje. Je docela dost podezřívavý. Rozhodně nemá rád, když mu někdo něco rozkazuje, a tak ty rozkazy většinou ani neposlouchá. Je schopný vyslechnout si i plán někoho jiného, ale jestli je lepší, si ve většině případů myslet nebude a navíc se bude tvářit dost kysele, jelikož chce mít věci pokaždé podle sebe, protože tak je to prostě nejlepší. Má problém si někoho skutečně pustit blízko k sobě, a tak se často chová odtažitě i k lidem, které má rád. Tento jeho problém je ještě více znásoben, pokud se jedná o dívku. V jejich okolí je dost nejistý a snad nikdy se nestalo, že by se s nějakou začal bavit sám od sebe. Takže holky tak maximálně pozdraví a jde dál. Když s nima však musí pracovat, tak mu problém nedělá je zaúkolovat, ale většinou se této variantě vyhýbá. Dělá mu dost problém projevovat jakékoli intimnosti na veřejnosti. Prostě, i kdyby měl jen obejmout někoho, koho má rád, před náměstím plných lidí, tak to neudělá. Další jeho slabinou je jeho rodina. Sice nikdy nebyli ideální rodinka, ale pro svého bratra a matku by udělal cokoli. Vlastně oni jsou důvodem, proč se pustil po této dráze. Nikdy nedržel nějakou jinou zbraň kromě nože, páčidla a pistole. Jasně, zvládl by si ještě poradit asi s nějakou baseballkou nebo tyčí, možná dýkou, ale to je tak vše. Respekt k autoritám mu moc neříká, jelikož jich moc ve svém životě neměl, však matku bral spíše jako kamarádku a otec mu zemřel. Sice s nimi nevyhledává nějaké konflikty, ale kdyby se tak přece jen stalo, tak by mu nedělalo problém se jim nějak bránit nebo na ně být drzý. Ano to je jediné, kdy dokáže začít i on mluvu a to, když může být drzý, ale to on moc často nedělá, jelikož ho prostě nedokážou chytit a jinak se autoritám vyhýbá, jak jen to jde. Klidně se k vám obrátí zády a nechá vás ve štychu, pokud nejste osoba, na které mu záleží, pro ty by se klidně i obětoval. Těch ovšem moc není. Nerad před lidmi vypadá zranitelně, jelikož si myslí, že by toho hned využili. Snaží se kvůli tomu vyhýbat všemu, co je mu nepříjemné a neprojevuje na veřejnosti slabošské emoce.


Svoje dětství by nejspíše popsal jako jednu velkou horskou dráhu. Nejdříve to bylo plné radosti a smíchu a následně mu zemřel otec a bylo smutné období, jelikož s ním trávil hodně času. To on byl ten, kdo s ním vyráběl jeho roboty, jelikož malý Carter nemluvil o ničem jiném než o tom, že chce mít svého robota, co by nakopal všem, co by jim kdy chtěli ublížit, zadky. Jo možná byl trošku šikanované dítě, ale o tom nikomu nikdy nic neřekl, pak vyrostl a naučil se bránit. Také s otcem opravoval jedno staré auto, které mělo být k Donovým 18 narozeninám, takže se naučil o autech, co jen šlo ještě v předškolním věku. Nebyli nijak bohatí, takže plno součástech chybělo, ale vždy, když si mohli nějakou dovolit, tak ji pořídili. Jak už bylo zmíněno, tak mu v pěti letech umřel otec a jejich matka na ně zůstala sama, což teda moc nezvládla, ale Carter jí to rozhodně nemá za zlé. K němu se vždy chovala pěkně a vše, co chtěl, mu povolila, takže se jí později už ani neptal, jestli něco může nebo ne. Prostě si dělal, co chtěl. Po smrti otce dodělal svého vysněného robota a začal s ním chodit na robotí zápasy, kde překvapivě hned od začátku vyhrával, což mu vydělávalo jako dítěti celkem dost peněz, ale to se nelíbilo jeho protihráčům. Poprvé, když vyhrál, tak na něj jeden hned vytáhl nůž s tím, že si vezme peníze i robota. Jelikož ten robot byl jediná památka na otce, tak ho Carter rychle sbalil i s penězi a začal utíkat. Naháněli ho opravdu dlouho, ale on byl dost chytrý a vynalézavý, aby se jim nakonec ztratil. To mu ovšem nezkazilo radost ze získaných peněz a na dalším zápase se objevil znova. Sice potom následovala ta samá naháněcí scénka, ale vlastně i to ho bavilo. Později si začal mapovat terén, aby měl výhodu. Při jednom zmapování našel na zemi ležet starý rozbitý walkman, a tak si jej vzal. Později ho ještě v ten den opravil. Pak většinu svých peněz ze soubojů utrácel za kazety do něj, ale to se rozhodně vyplatilo, jelikož mohl poslouchat pořád a všude. Nikdy nechápal Dona, když se přihlásil jako sirotek. Vždyť měli matku, která je milovala. Sice teda moc jako matka nekonala, ale bylo to jejich matka, takže to od něj bylo kruté. Peníze na jídlo měli. Teda díky těm jeho robotím zápasům, ale to nikdy neměl nikomu za zlé. Prostě Donovo počínání nechápal a častokrát mu to ještě pořád vyčítá. Možná v tom je ještě něco hlubšího, o čem Carter neví, jelikož mu to Donkey nikdy neřekl. Když ho Donkey vzal sebou na akci, tak mu bylo teprve 14 a moc pořádně nevěděl, co má dělat, jelikož byl vážně celkem nervózní. S každou akcí z něj ta nervozita, ale opadala víc a víc. Také tomu možná přispělo to, že se díky robotím zápasům už naučil i prát a zacházet se zbraní. V patnácti se mu poštěstilo a sehnal si práci jako automechanik díky jeho schopnostem. V dílně ho mají rádi, jelikož si hledí svého a maká. No to, že si hledí svého je pravda ještě více, než jak si myslí oni, jelikož se jim sem tam pár součástek, který zrovna potřebuje na jeho auto, "ztratí". Ano, mělo být původně pro Dona, ale Carter se ho rozhodl nakonec nechat. Navíc mu rozumí víc než Donkey a ten neví, že mělo být pro něj, takže no big deal. Navíc mu zalhal, že ho táta chtěl pro něj, hodný bráška, že? Teda dokončil ho teprve nedávno, ale je na něj opravdu pyšný. No i tak s ním už byl na pár ilegálních závodech, jelikož jim prostě nemohl odolat vyzkoušet, co jeho Baby dokáže. Celkem s přehledem vyhrál, což mu vlastně získalo další legální práci a ta se přece hodí vždycky. Teď ho často používají jako řidiče, který jim vozí různé věci a lidi do jiných krajů. Není to sice nějak pravidelné, ale je za to pořádný balík, který ale končí v jeho autě. Častokrát se jen tak potuloval v té zapadlé dílničce, kde měli s otcem schované Donovo, teď už jeho, auto, jelikož o ní nikdo neví. To byl taky důvod, proč si tam udělal takovou malou základničku. Později tam vlastně schovával i přebytek peněz, jelikož se bál, že by je našla jeho matka a utratila. Také tam má svůj boxovací pytel a pistoli s nožem, jelikož tyto dvě věci nemůže nosit před Donkym. To, že chodil do akcí s ním mu zvedlo sebevědomí, a tak se začal vydávat na sólo mise. Když se na jednu takovou vydal poprvé se skutečnou zbraní, tak se mu moc nepoštěstilo, jelikož si vybral špatně. obsluha na něj vytáhla také pistoli a vystřelila rychleji než on. Carter zpanikařil a rychle utekl. V tu chvíli ani necítil, že jej trefil do ruky. To až, když byl o pár bloků dál, jelikož to začalo bolet jako čert. I přes to se mu povedlo nějak dostat do svého úkrytu a tam na několik hodin zkolaboval. Když opět přišel k vědomí, tak věděl, že tu kulku musí nějak dostat ven, jelikož to nebyl čistý průstřel. Opálil nad ohněm nůž a pak s ním v té ráně nípal tak dlouho, dokud ta kulka nevypadla ven. Pak zase odpadl bolestí. Nejspíš měl celkem štěstí, že nevykrvácel. Když se probral, tak to nějak vyčistil, stlačil a zavázal. Ještě několik dní se tam raději poflakoval, jelikož kdyby ho tak Don viděl, asi by ho zabil. 

other worlds

stranger2s.jpg https://lh3.googleusercontent.com/Pw0zB0hurIqLYe3Dbii8mgZ8-m5myKuUtsQ2qtwficdo5n9uKQvLA3mzvOkjh7iL3CUXJzXut2adFoTqKA=w200-h92