Showing posts with label Deceased. Show all posts
Showing posts with label Deceased. Show all posts

Tuesday, August 07, 2018

Brianna Duvall

[ briana duvól ]

 

Player: Renaiti

FC: Eve Harlow


Tesserae: 6 | Defense: 4

Contact: renaiti@seznam.cz

Age: 17 deceased - vykrvácení: C. R. Saineverrex


Token: Mušlička



Dříve se učila se zbraněmi, které zvládla udržet a byly jí ve Výcvikovém centru půjčeny. Takže se jednalo spíše o takové ty srandičky, jako třeba dýky. S těmi to poměrně uměla. Byla to zbraň téměř pro ni. Dokázala ji skrýt za ruku, aby působila, že ji v ruce téměř nemá a až na poslední chvíli se s ní vytasit. Strašně ji bavilo s ní trénovat nové triky a pořád zkoušet něco nového. Mimo to nezavrhovala ani třeba takové vrhací nože, protože s nimi se mohla procvičit v trefování cílů. Její repertoár není tedy nějak přehnaně dlouhý. S malými zbraněmi by si snad zvládla poradit i nyní, neboť to se přeci nezapomíná, ne? Stále s tím má alespoň více zkušeností než někteří z tohoto kraje. Po tom, co se však dostala sem, tak ji to celkově hodně fyzicky i psychicky posílilo. Psychicky hlavně z toho důvodu, že se pořád snaží být nad věcí. I když se všechno podělá, ona si v tom najde nějaké světlé místečko a třeba si i představí, že je úplně někde jinde a je spokojená. Dokonce se odnaučila poukazovat nějaké slabosti. Vždycky všechno udělá, i když je to nad její síly, jen aby někdo nezjistil, že to třeba nezvládne. Je zvyklá na nedostatek spánku, který jí chybí neustále. Kvůli práci toho moc nenaspí a už jí to přestalo vadit. Stačí jí i těch pár hodin spánku, co teď má, její tělo se tomu nějak zvládlo přizpůsobit. Dokáže ze sebe dokonce vydat i velkou fyzickou aktivitu. Tím, jak často šplhá mezi stromy nebo přenáší těžké koše plné ovoce se jí zpevnily paže a má na nich svaly, které samozřejmě hojně používá, protože nechce spadnout jako nějaká hruška dolů. Není to pořád žádná kulturistka, ale přeci jen svaly trochu má, takové ty přirozené. Nemá čas na posilování, ale ve výsledku, je sad asi i docela dobrou posilovnou, protože do něj musí jít za každého počasí, ať je jakékoli roční období, stromy potřebují péči pořád. Její imunita je tedy vcelku odolná a jen tak třeba nějaký obyčejný bacil rýmy ji neskolí, dokáže si s ním poradit, aniž by u ní nějak nemoc propukla. Vlastně jí ani nevadí, pokud si třeba nějak ublíží. Když se někde škrábne, nějaká včela jí dá žihadlo, nejprve to ani necítí, až když je zase v klidu, tak si to nějak ošetří. Takovouhle bolest třeba vůbec ze začátku nevnímá. V tomto ohledu ze zkrátka zocelená a jen tak jí něco nerozhodí. Pokud tedy na ni nejde pán s bičem, to přímo nenávidí. Díky své učenlivosti byla schopna se naučit se vším, co jí kdy dali do ruky. Občas jí s nějakým nástrojem trvalo chvíli se sžít, ale po nějakém čase to šlo všechno hladce, když si našla svůj způsob, jak ho účinně používat. Ničeho se prostě jen tak na začátku nezalekne. Ať motyka nebo třeba krumpáč vypadali sebe děsivěji na počátku, teď by na ně nedala dopustit, protože práci hodně ulehčí. Snad jako každý tady v kraji i ona je velmi dobrá v poznávání rostlinek a bylin. V tomto ohledu je jako chodící encyklopedie. Když nevíte, zeptejte se Brianny, ona to vědět určitě bude. Vlastně by se dalo říct, že ví většinu věcí. Je velmi inteligentní a nikdy jí učení nedělalo problémy, takže si pamatuje ze školy i třeba něco navíc. Chcete vědět základy o přežití v přírodě? Není problém, ona vám to všechno hezky do detailu povypráví. Jednou dokonce zkoušela ty základy i na vlastní kůži a dopadlo to tak všelijak. Oheň sice zapálila, ale úplně jinde, než kde chtěla, ale to je jen detail, který se musí dopilovat. Důležité je, že ty znalosti má. Celkově je ten typ osoby, který se jen tak lehce nevzdá. Když se jí něco nedaří, bude to dělat tak dlouho, dokud se to nepovede.


Jeden čas bývala velmi extrovertní, ale teď na to kvůli práci nemá moc času. Když už by si nějakého toho kamaráda v sadu našla, schytala by výprask a to ona nechce, takže radši bude se sklopenou hlavou pracovat a nebude se muset biče obávat. Celkově asi její největší slabinou je právě to, že se bojí toho, že bude mít na svém těle zase krvavé šrámy, které jí budou příšerně pálit. Byla totiž od mala zvyklá na to, že ji vždycky za všechno chválili, co udělala správně a to ji strašně motivovalo. Pak se dostala sem a nastala tahle negativní motivace k práci, což pro ni byl obrovský šok. Udělá prakticky cokoli, jen aby jí někdo neublížil. Strašně se totiž té bolesti bojí. Když udělá něco špatně, automaticky očekává, že přijde nějaká rána. Její postoj se v ten okamžik úplně změní. Svěsí ramena, sklopí hlavu, nahrbí se a takhle je připravena na to, co přijde. Stala se strašně submisivní vůči autoritám. Pokud jí někdo něco přikáže, bez nějaké prodlevy to udělá, jen aby nedostala za to, že to neprovedla. Nevadí jí, pokud si při tom něco udělá, jen na ni nesmí nikdo vztáhnout ve špatném ruku, to jí potom začne srdce divoce bít a v očích jí je vidět, jak se toho bojí. Když byla ještě v rodném kraji, neměla možnost se naučit pracovat s trojzubcem nebo třeba mečem a dalšími takovými většími zbraněmi, protože v té době byla ještě dítě a neměla zkušenosti, takže tahle obratnost jí chybí do teď, neboť zde nemá možnost to nijak dohnat. Kromě toho je u ní docela problém i v tom, že dost často přeceňuje síly. Kvůli tomu, jak moc se snaží vyhnout biči, tak často dělá i věci, na které fyzicky nemá, ale ona si usmyslí, že je musí prostě udělat. Radši zničí sebe samu sama, než aby na ni někdo musel vztáhnout ruku. Je prostě tvrdohlavá a to z ní nikdo nevymlátí, taková už zkrátka bude. K tomu, když se přidá ještě její puntičkaření, tak je to vražedná kombinace. Nesnáší, když někdo dělá práci a nechá ji odfláknutou. Je potom klidně schopná jít a dodělat to za něj, jen aby to bylo všechno podle ní v perfektním stavu a tip ťop. V tomhle ohledu je zkrátka taková strašně hloupá. Lidé toho často zneužívají, když už se jim něco nechce dělat, ví, že Brianna přiběhne a dodělá to za ně. Byla by schopná se klidně rozkrájet a dělat více věcí naráz, jen aby byl pán spokojený a ona se mohla v klidu před spaním najíst, aniž by schytala pár ran bičem. Celkově se její svět teď točí jen kolem toho, jestli bičem dostane a nebo ne. Jako by ani nic jiného neviděla. Je z toho v tomhle ohledu úplně paranoidní. Pořád v sobě potlačuje nějakou nenávist nebo jen i blbé nadávky. Neodkáže zanadávat nahlas, protože se toho prostě bojí. Uvnitř jí to všechno samozřejmě užírá, ale především se to tam všechno hromadí. Jenže to vypadá, jako by byla bezedný pohár a nikdy tahle zloba u ní nedokázala probublat až na povrch. Zkrátka nikomu není schopná říct, co si o něm skutečně myslí, vždycky bude říkat jen hezké řečičky, i kdyby vás nenáviděla sebevíc.


Většina lidí zná její jméno, ale neví, jak to s touto dívkou vlastně celé bylo. Ačkoli může působit, že do kraje naprosto dokonale zapadá, nepochází odsud. Narodila se ve Čtvrtém, kde to všechno vlastně začalo. Všechno se zdálo být naprosto idylické, mladý pár čekal zdravou holčičku, na kterou se moc těšili. Jenže nikdy nic není tak jednoduché. Před tím, než vůbec přišla na svět, tak přišlo první neštěstí. Otec při návratu z moře zahynul. Nikdy jej tedy nepoznala a byla vychovávána mladou, občas docela nervní vdovou. Ačkoli se pro ni matka snažila vykouzlit to nejlepší dětství, otcovo místo zaplnit nedokázala a malá dívka nedokázala pochopit, proč všechny děti kolem tátu mají, ale ona ne. I přes to byla Bri živé a energické dítě, které matce nadělalo mnoho vrásek. Jednou rozbila tamto, podruhé zase něco jiného, když se snažila napodobit boje z arény. Neměla sice protivníka, ale předstírání bylo vždy její silnou stránkou. Její fantazie na tohle byla vždycky dostatečně bujná a to jí tak nějak přetrvalo vlastně i do teď. Když se jí něco nelíbí, prostě si realitu přetvoří podle sebe, jak by to chtěla mít. Jen co to bylo možné, hned jakmile dovršila školního věku, ji matka začala posílat do centra. Alespoň od ní měla chvíli pokoj a na starosti měl tohle hyperaktivní dítě někdo jiný. Je pravda, že se tam vskutku dokázala vybít. Konečně měla figuríny, které mohla zničit a nikdo jí za to nenadával. Tohle všechno ji dělalo šťastnou. Její osobnost se začala dost projevovat a vytvářet. Přestala mít nějaké zábrany a vůbec jí nevadilo chovat se oproti ostatním povýšeně. Ve škole už nebyla za úplného outsidera a našla si i nějaké ty kamarády. Což pro ni bylo fajn, jelikož nebyla na matce již tolik závislá a dokázala se brzy zabavit i bez ní, aniž by ji otravovala. Po škole chodila rovnou do centra, takže se s ní vídala opravdu jen málo, ale když už, matka ji naplno podporovala ve všem, co dělala. Zase to všechno vypadalo idylicky. Byla chytrá, dobře se vzdělávala, měla kamarády a ve Výcvikovém centru jí to také šlo. Tak musela přijít nějaká rána. Tak to v jejím životě prostě chodí. Když se všechno zdá až příliš v pohodě, něco se pokazí. A taky že ano. Pokazilo se toho docela dost. Bylo jí něco málo přes čtrnáct let, když na práh jejich skrovného domečku nakráčeli docela nepříjemní chlápci. Matka po ní chtěla jedno, aby utekla, ale jako tvrdohlavé děvče se jí postavila po boku a chtěla jim čelit společně s nimi. Už tehdy matka vypadala dost strhaně, jenže ona si toho nikdy nevšimla, až ten den jí to všechno zapadlo do sebe. Matinka se zapletla se Scorsesemi, kterým dlužila nějaké peníze. Chtěla pro svoji dceru dobrý život, který by ji dostal do vyšších kruhů společnosti ve Čtvrtém kraji a tak si od nich půjčila peníze. Jenže se svojí mizernou výplatou to nebyla schopná splácet a tak si to přišli vyřešit k nim po svém. Brianna si pamatuje, že moc nemluvili, jen něco málo. Potom už na ně jen matka křičela a jeden z těch hromotluků Briannu popadl za pas a táhl ji pryč. Křičela, kopala, brečela, zarývala nehty do písku, ale nebylo to nic platné. Stejně ji odtáhl. Z toho dne má mušličku, která jí při její úpěnlivé snaze zůstat matce blízko, uvízla v rukou. Je to její poslední vzpomínka na kraj a snad i trochu důkaz pro její vlastní mysl, že tam opravdu žila a není to jen výplod její fantazie. Následně na to strávila několik dní možná i týdnů v chladné cele. Až potom se ocitla tady v kraji, kam ji převezli. Vůbec nevěděla o co jde, že se vlastně stala součástí jistého obchodu s lidmi a oni za ni dostali dobře zaplaceno. V jedenáctém je vedená jako sirotek, kterého adoptoval zdejší majitel obřích ovocných sadů. Ačkoli příjmení Duvall není její rodné, naučila se proti němu neprotestovat, neboť její nový pán vždy, když promluvila o minulosti, jí ukázal, jakou sílu má vlastně takový bič. Díky biči se naučila držet jazyk za zuby, dělat to, co se musí a neplakat. Často kvůli tomu může působit, že vůbec žádné city nemá, ale to není pravda. Ona třeba pláče nebo se směje, ale jen uvnitř sebe. Na povrchu prostě nic, nechce, aby přišel trest. Od té doby už žádné vlastní potěšení nezná. Od rána do večera pracuje, za jakýchkoli podmínek a situace. Prostě musí a ona to ví. Alespoň za to má jídlo a střechu nad hlavou. To jí momentálně stačí. Hodně se od té doby změnila. Naučila se radovat z maličkostí a být za ně vděčná. Dokonce je mnohem skromnější a rozhodně už se nechová povýšenecky. Tohle z ní prostě pánův bič dost jasně dostal. To, že Brianna už vlastně není Brianna ona moc dobře ví, ale naučila se s tím žít, protože jí nic jiného nezbylo. Protože ač je její život teď mrzký sebevíce, pořád žije ráda. V poslední době se jí svět zase urovnal a ona už všechno bere jako samozřejmost. Není tedy čas na další ránu v jejím životě?

Sunday, July 08, 2018

Donkervoort Sinerger

[ dankrvurt sinergr ]

 

Player: Pietro

FC: Dan Stevens


Tesserae: 7 | Defense: 12

Contact: Butschek.Petr@seznam.cz

Age: 18 deceased - vykrvácení: Nadir Calloway


Token: Stará prázdná karta bez kreditů


Dovednosti, které získal, nabral až později v mládí svou… mno… obživou. Aby se akce vydařily, musel také trénovat. Jelikož šlo o jeho život, obživu a ze začátku dokonce nejen jeho, vzal to důsledně a nenechával nic náhodě. V kraji není moc míst, kde se dá trénovat, ale i okna níže u země poskytují alespoň nějakou možnost, jak se naučit někam lézt a případně i těch výšin seskakovat bez toho, aby si ublížil nebo zanechal nějaké stopy. Na co je obzvláště pyšný je jeho tichý pohyb, ani v haldě šustícího listí by nebyl slyšet. Zpočátku jej tichý pohyb ani trénovat nenapadlo, ale když jej při prvních akcích chytili, protože byl hlučný, musel se tím začít zaobírat. Za tu dobu získal i slušné technické znalosti a cit do rukou, takže klíče nebo ještě hůře vykopávání dveří není vůbec třeba a zámek otevře i kancelářskou sponkou. Technické znalosti využije jen tehdy, pokud je potřeba si sestrojit nějaký nástroj pro ulehčení práce a snaží přístup k vytipovanému cíli. Je z něj díky těmto svým dovednostem prostě malý kriminálníček par excellence. Aby jím byl ve vším všudy – musel se naučit ovládat i nějakou tu zbraň, kdyby se nedejbože stala chyba a bylo to třeba. V začátcích si bral krátkou kovovou tyč, ale ta se ukázala později jako nepraktická a když ji někde opřel, cinkala a vydávala zvuk. A tak se vyzbrojil noži. Pokoutně si sehnal jeden balíček vrhacích za výdělky, za rozvoz „jistých“ zásilek. Poctivě se s noži naučil zacházet a ovládat je. A že začátky stály za houby. Nože sice moc často nepotřebuje, spíše vůbec, ale není ke škodě umět něco navíc. A aby výčet jeho schopností byl úplný – je obstojný běžec. Není ani moc zbytí, jinak už by jej chytili dávno.


Slabosti jsou v podstatě to všechno ostatní. Nožům se věnoval s takovou pečlivostí a dlouho, že už jinou, účinnější nebo větší zbraň neovládá. Do ruky si jí vezme, ale delší boj je věc při níž jde o životy a to hlavně ten jeho. Čeho občas zalitoval bylo, že neměl kde se naučit plavat. Kraj, kde žije je silně industrializovaný a tam na vodu není místo. Jediný v čem tak mohl plavat, byl olej z aut a jiných prostředků, kde se u nich v kraji vyrábí. Zmíněná šikovnost je u něj sice dovednost, ale i slabost. Má cit pro jemnou práci, ale ne všechno jde vyřešit „jemně“. Hrubá síla mu je mu tak víceméně cizí. Je také docela na sebe opatrný. Není sice cimprlich, ale je-li to nutné, rozmyslí si, kam ruce strčit a kam ne. Však ho i živí. Slabostí a to celkem velkou, která ho už málem jednou stála krk je jeho občas se projevující neschopnost říct si, kdy má dost a kdy ještě hromadit. Kdysi zcizil několik desítek kreditů na čísi kartě, ale než, aby se sbalil a vypadnul, musel ještě prohledat i další prostory. To ho už ale zaslechli majitelé a měl co dělat, aby utekl a oni ho nepoznali a posléze nenahlásili. Co je dalším jeho nedostatek, který jde na vrub kraji, je příroda. Jediná zelená, kterou viděl, je na leda barva na autech, případně zelené byly nějaké tabletky, co byly v jednom balíčku. Rád by se naučil alespoň poznat, co je k jídlu a co není. Celkově by se dalo říct, že je sice vyspělý v oblasti fyzické, leč v té druhé, nefyzické stránce je to amatér – rostlinky nezná a oheň nerozdělá, pokud nemá kanystr benzínu a zapalovač.


Donkervoort neměl v dosavadním životě mnoho štěstí – spíše žádné. Už jen to, že se narodil v Šestém kraji je znamení, že sudičky neměly při jeho narození asi dobrou náladu. Odjakživa mu všichni říkali jen a pouze Don, jelikož jeho jméno vyslovit činilo zpočátku velké potíže. Rodina nikdy bohatá nebyla, však, kde by taky bohatství v kraji mohli nashromáždit. Korunu k tomu dalo to, že otec v jeho šesti letech odešel na druhý břeh a matka byla všechno možné, jen ne matkou. Přihlásil se tedy jako sirotek a doufal, že si jej vždy někdo vezme. Také vzal. A on nelenil a konal. Napřed u rodiny vždy uzmul nějaké malé jídlo a pečlivě jej střádal, aby se poté provinila vážněji a rodina jej vrátila jako nezvladatelného. Postupně jeho kariéra drobného lapky rostla. Ve 14 letech už uzmul první kredity a hned je utratil. Když se ho ptali, kde je sebral, prostě nalhal, že si vydělává bokem a myje okna u aut na pumpě. Později na své akce, když už byl právně volnější – bylo mu 15 – přibíral i brášku Cartera, který se náramně hodil, pokud byla akce větších rozměrů. Akce ale plánovali tak, aby je nechytli anebo si přivlastnili tolik, aby měli dost, a zároveň okradení mnoho nepoznali. S tím občas byly problémy, Don prostě hledal někdy tak dlouho, až celou akci málem zkazil. Samozřejmě s jídlem roste chuť, a tak se v 16 nechal zasvětit do dealerství drog, které má v Šestce velkou tradici. Nikdy si nic nevzal, na to má své zdraví až moc rád, ale pokud má zájem, a nebo je bez kreditů, plní funkci dodavatele, pouze přebírá zásilky a předává danému cíli. Podle toho, jak moc zásilku při přepravě zničí nebo poztrácí, je mu zaplaceno. Dává si ale pozor, a tak odměny nejsou malé. Pořád žije na hraně zákona, ale občas i života. Jedno chycení může být v novém Panemu fatálním a také tak k všemu přistupuje.

Wednesday, July 04, 2018

Owen Lunsford

[ ouven lansfrt ]

 

Player: Renaiti

FC: Tom Hardy


Tesserae: 8 | Defense: 38

Contact: renaiti@seznam.cz

Age: 18 deceased - probodnuté srdce: N. Calloway


Token: Zlatý řetízek s boxovacími rukavicemi



Každý má svůj osud, a tím Owenovým je právě život v Prvním kraji. Nutno však přiznat, že na svůj původ je náležitě hrdý, snad jako většina obyvatel tohoto kraje, a rozhodně by ani za nic na světě neměnil. Je si totiž až moc dobře vědom toho, jaké tu má možnosti, co se týče tréninku. Hry jsou tady něco jako znak prestiže a odmala měl prostě to podvědomí se do nich dostat, protože nechtěl zůstávat pozadu od ostatních. Jakmile mu to jen věk dovolil, začal chodit do Výcvikového centra. Od té doby v téhle budově tráví svůj volný čas a vlastně tak trochu se postupem času tahle povinnost stala i jeho koníčkem, což je nejlepší možný výsledek. Začínal trochu neobvykle oproti svým vrstevníkům, a to s bojem tělo na tělo. Než se však mohl vůbec proti někomu postavit, bylo potřeba, aby si získal nějakou fyzičku a měl sílu ve svojí ráně. Začínal nejdříve pozvolna, pod velením svého otce, což i tak ale bylo docela náročné. Nikdy od něj neznal žádné slitování, a proto ani on sám neví, jak to vůbec vypadá. Vždycky, když do něčeho jde, tak na sto procent, nikdy neustupuje. Ze začátku to bylo takové posilování s vlastní vahou, aby se nepřelomil jako stéblo suché trávy ve větru a také se hodně zabýval gymnastikou. Neopomínal ani akrobatické cviky, jako byly přemety, kotouly a další věci. Chtělo to hodně silnou vůli a výdrž – díkybohu Owen nepostrádá ani jedno z toho. Vždycky, když se mu něco nepovede, zatne zuby a zkusí to znovu, dokud není spokojený s výsledkem. Jako základní kámen prostě musel mít zpevněné tělo, dobrou rovnováhu a posílení. Nic z toho mu dodnes nechybí. Mimo centrum se zabýval a stále zabývá běháním a skoky přes švihadlo, aby měl trochu té výdrže. Nedělá mu tak problém běhat delší tratě, protože umí dobře pracovat se svým dechem. Zvládne se dostat i přes nějaké ty překážky, aniž by si nějak výrazně ublížil. Nejspíše by neměl problém ani vylézt na nějakou skálu či strom, protože v rukou má dost velkou sílu na to, aby se tam udržel. Potom se už konečně dostal k tomu thai boxu a kickboxu. V tom se hodně našel a přišel na to, že tam může vybít svoji přebytečnou energii a především, že je to něco, co mu opravdu jde. Jeho rána není zrovna nějakým pohlazením a dokáže i holou pěstí soupeři pěkně pocuchat ciferník. Kromě toho strašně rád posiluje, hlavně tedy ruce, je pravda, že nohy občas opomíná. Ruce jsou jeho prioritou, protože mu právě jde o to, aby měl silnou ránu. Pořád se snaží překonávat svoje hranice a zvedat čím dál tím těžší váhy. Svaly jsou prostě něco, na čem on si bezprostředně zakládá. Box mu však přinesl i jednu velkou výhodu a tou je to, že přesně ví, jak si má krýt obličej a více zranitelná místa. Nikdy je nenechává odhalené natolik, aby se do nich soupeř mohl strefit. Ačkoli se snaží hlídat si vždycky pohyb těla protivníka a trochu předvídat i jeho kroky, nemusí se tím tolik trápit, protože má hodně rychlé a dobré reflexy. Mimo to se naučil i se zbraněmi u nich v centru, což bral vždycky jako takové odreagování. O všech něco ví a se všemi umí zacházet, ale nejvíce si rozumí s dýkami, protože tam také hodně záleží na práci rukou, jen jako by ruce měl o něco prodloužené a ostřejší. Aby však byli všichni spokojení, naučil se i dobře zacházet s kuší, protože si musel někde získat přesnou mušku a tahle zbraň mu na to přišla ideální. Líbí se mu ten pocit, že tímhle může někomu ublížit i z docela velké vzdálenosti. Celkově se mu nikdy nehnusila myšlenka někoho zmrzačit či hůře, dokonce ani nemá nějaké zábrany, co se týče boje s dívkami. Když si o to koleduje, pak nemá problém jednu vrazit i holce. Hodně v něm vždycky podporovali myšlenku, že je nejlepší a zvládne úplně všechno, takže se rozhodně nevyhnul ani tomu, že mu narostlo vysoké sebevědomí. 


Jeho nejlepším přítelem není nikdo jiný, než pár činek. Zatímco malé děti v ohrádce si hrály s plyšovými hračkami nebo plastovými zbraněmi, jemu tam otec hodil půl kilové činky. Samozřejmě z toho neměl moc rozum a hlavně si s nimi nemohl hrát, což bylo najednou k breku, ale teď když se zpětně ohlédne, tak si uvědomuje, že vlastně už od té doby mu činky dělaly společnost. Nedá se říct, že by byl úplný asociál, s lidmi se dokáže bavit a navázat s nimi nějaký kontakt, ale moc to nevyhledává. Myslí si totiž, že všechno zvládne vždycky sám a nikdy nebude nikoho potřebovat, protože má za to, že další osoba by ho jen tahala dolů. Ovšem i přesto mu strašně záleží na tom, co si o něm ostatní myslí a vždycky chce být viděn jen v tom nejlepším světle a jako ten nejlepší. Paradoxně k tomu však trpí hodně takovými paranoidními stavy, kdy si najednou zničehonic myslí, že všichni mu kydají hnůj na hlavu a on by nejraději všechny zmlátil, aby utnul pomluvy hned v zárodku. Celkově jeho smysl pro humor je pod bodem mrazu a něco jako vtipy, které jsou mířeny na jeho osobu, vůbec nesnese. Bere to jako útok na něj a vlastně obecně, pokud někdo něco řekne, hodně si věci vztahuje na sebe, ačkoli to tak třeba vůbec nemuselo být mířeno. V centru svého vnímání má prostě jen sebe a svoje pocity, jak jsou na tom ostatní ho moc nebere a ve většině případů je mu to i srdečně jedno. Pokud někdy schytá nějakou ránu, netrvá mu dlouho se oklepat a vrátí to soupeři i s úroky, což ve většině případů prostě vede k pořádné bitce. On si prostě jen tak něco líbit nenechá. Takovou jeho slabostí je jídlo. Hodně si na svůj jídelníček dbá, aby měl všechno vyvážené a nic mu nebránilo v tom nabírat svalovou hmotu. Úplně proto nesnáší, když mu někdo dává něco sladkého nebo všelijaké tyhle kalorické pochutiny. S tím souvisí i to, že je docela závislý na proteinech. Přišel totiž na to, že podporují svaly a výsledky potom vidí rychleji, takže do čeho to jenom jde, tak přidává proteiny. Jednou se dokonce i stalo, že mu jeho milovaný pistáciový protein došel a on proto v záchvatu zuřivosti prokopl dveře. S tím také souvisí to, že je horká hlava. Nedokáže moc věcí řešit tím, že by si třeba s někým promluvil, prostě se rovnou popere. Jenže když se dostane do toho svého módu, je úplně nezastavitelný a vypadá jako nějaký robot – vůbec nepřipomíná člověka. V ten okamžik vůbec necítí bolest a od protivníka by ho neodtrhlo ani stádo volů, v ringu s ním také kolikrát mají rozhodčí co dělat, aby ho přinutili přestat. Kdyby ho nikdo nezastavil, byl by určitě schopný někoho umlátit do krve, když by na to přišlo. Ve většině případů prostě nutně potřebuje, aby bylo po jeho, jinak je nepříjemný a nevrlý – tedy ještě více než obvykle. Není totiž zvyklý na to, že by někdo neudělal to, co on řekne. Tím, jak vždycky se zabýval spíše tou fyzickou sílou, tak nikdy neměl možnost se dostat k bylinkám a podobným, podle něj, kravinám. Takže rostlinstvo mu nic moc neříká. Rozezná tak maximálně keř od stromu, ale více by po něm asi nikdo chtít nemohl. Moc mu nepřijde důležité tyhle vlastnosti mít. Ačkoli by to do něj nejspíše nikdo moc neřekl, jednou jeho nejhlavnější slabinou je to, že je čestný a férový. Naučil ho to box, kde jsou prostě pravidla, jaké chvaty se nesmí používat a on se toho drží. Pokud by se k němu někdo třeba otočil zády a začal utíkat, nevrazí mu kudlu do zad, prostě si ho doběhne, aby mu stál čelem.


Owenův život je jako vystřižený z akčního filmu, který nikdy nepůjde do kin, protože by byla nutná cenzura. A tím by z toho filmu zbylo možná tak pět minut. Už od útlého dětství bylo jasné, že z něj nevyroste klidný účetní, nesmělý učitel nebo vůbec příkladný občan. Jeho život odmala tvořila akce. Rvačky nejen s vrstevníky, ale také se staršími výrostky, později pouliční bitky a dospělo to až k boji v ringu. Zkrátka a jednoduše tenhle mladík si prostě užívá všeho, co mu v tomhle ohledu život nabízí. Jeho matka z něj často mívá těžkou hlavu a neví, co si s ním počít. Jenže nezná jednu dost podstatnou část jeho života a to tu, proč je tím, čím je. Nenarodil se takhle, někdo ho takhle stvořil. Byl tím jeho otec. Ten zřejmě nechtěl jen bezduchou schránku, která bude trénovat na Hry, chtěl něco trochu jiného. Matka pocházela z bohatší rodiny, která se jí však zřekla, když si vzala takovou – oproti nim – nulu, jako byl Lunsford. To však nikdo nevěděl, odkud většina jeho příjmů pramení. A protože se mu již nejspíše nechtělo žít v nejistotě, tak ho napadlo, že když si vychová vlastního bojovníka do ringu, na kterého bude moci vsázet, tak bude za vodou. A tenhle plán začal realizovat, hned od chvíle, kdy byl Owen schopný začít chodit do Výcvikového centra. Zatímco matka se jej snažila vychovávat docela pevnou rukou, aby z něj vyrostl vychovaný člověk, otec mu povoloval co jen mohl. To je nejspíše ten důvod, proč je z něj teď takový zmetek, který si myslí, že může vše, co se mu jen zlíbí. Nutno však podotknout, že alespoň trochu zná své hranice a ví, co už je přes čáru. Co se však týkalo tréninku, tak v tomto ohledu na něj byl otec velmi přísný. Konec konců, jeho působení jako mírotvorce se prostě nedalo zapřít. Sice utrpěl zranění, které ho přinutilo opustit práci a usadit se v Prvním kraji, ale neznamenalo to, že by se z něj najednou stal měkota. Tím, jak moc se mu otec snažil věnovat pozornosti, tak odmítal další děti, takže to nakonec dospělo až do bodu, že Owen je jedináčkem. On si to ale tak nijak nepřipouští, nikdy nepotřeboval mladšího usmrkaného sourozence, o kterého by se musel starat. Snad jako každé malé dítě ze začátku trochu protestoval, když všechen volný čas musel trávit jenom trénováním. Netrvalo to však dlouho a přišel tomu na chuť. Čím více trénoval, tím více měl potřebu si svoje dovednosti na někom vyzkoušet. Jelikož od otce to měl zakázané, zvolil cestu, kde na něj jeho drahý táta nemohl. Ve škole vyvolával konflikty u takových vrstevníků o nichž se vědělo, že jsou vznětliví a na něj potom tak nebyla svalena vina, že byl tím, který zasadil první ránu. V téhle době už se jeho život točil jen kolem školy a tréninku, nic jiného pro něj neexistovalo. Přátelé? Rodina? Ztráta času. Prostě pořád jen trénoval a nic jiného pro něj neexistovalo. Po několika letech tvrdého tréninku potom konečně přišel jeho první zápas. Přišlo mu to až příliš jednoduché, protože jeho soupeř byl spíše tlučhuba, než aby ho vůbec dokázal srazit k zemi. Od té doby absolutně nesnáší takové ty kecy kolem boje, přijde mu to jako úplná ztráta času. Navíc proč by měl dávat prostor k tomu, aby jeho protivník nabral další síly a odpočinul si? U amatérského boxování nezůstal příliš dlouho, přišlo mu to moc nudné a přesunul se proto rovnou až do toho profesionálního, kde už nejsou žádné vyztužené rukavice ani chrániče hlavy. To pro něj bylo přesně to pravé ořechové. Navíc se mu strašně moc líbilo, jak ho otec podporuje. Nikdy nezjistil, že to nikdy nedělal z čisté lásky k němu, ale že si na něj prostě vsázel, dokonce nejednou si vsadil i proti němu, když se mu Owen sám svěřil, že si myslí, že na to ten den zrovna nemá. To by si nejspíše zasloužilo cenu otce roku, co? Když už mu připadalo, že i box je takovou procházkou růžovým sadem, začal se hlásit ještě navíc i do soutěží K-1, které jsou na pomezí právě thai boxu a kickboxu, které ho vždycky tolik bavily. Prostě a jednoduše, když může být v boxerských kraťasech a do někoho mlátit hlava nehlava, je to ten nejšťastnější člověk pod sluncem. Po některých vyhraných zápasech si dokonce nadělil i odměnu v podobě nějakého toho tetování, protože ho potom rád dával v ringu na obdiv. A takhle prostě pořád teď vypadá jeho život. Spánek, jídlo, trénink, zápas, nic jiného se u něj nestřídá.

Friday, June 29, 2018

Justine Slater

[ džastýn slejtr ]

 

Player: Quinn

FC: Lauren Jauregui


Tesserae: 8 | Defense: 9

Contact: hg.annquinn@gmail.com

Age: 18 deceased - zelená žíravá tekutina


Token: Obroušený střípek skla



Justine disponuje spoustou schopností, které valné většině lidí z Pětky nic neříkají. Je tomu tak hlavně kvůli podmínkám a prostředí, ve kterém vyrůstala. Můžeme s klidem říct, že její život není žádná procházka růžovým sadem, ale spíše pěkně trnitým křovím. Všechno, co se v jejím životě pokazit mohlo, se pokazilo, proto je dost zvyklá na neúspěch. Jen tak něco ji nerozhodí a ať už do ní ryjete jakkoli, většinou je to naprosto marné. Vždycky dokáže sebrat své poslední síly a vydrápat se z úplného dna. Tím pádem má obrovskou psychickou sílu. To, co vydrží ona, vydrží jen málokdo. Jakkoliv je její situace špatná, vždycky si dokáže najít cestu, jak si ji alespoň trošku zlepšit. I když by si to při prvním pohledu na ni nikdo nemyslel, je opravdu chytrá. Patří to mezi její vrozené schopnosti a popravdě neví, po kom to má, protože oba její rodiče jsou dle jejího názoru úplně vygumovaní. Třeba jí to předal nějaký dávný předek, kdo ví. Obelstít ji je opravdu těžké. Lež pozná v podstatě po čuchu a ještě vás v tom hezky vymáchá, když se vůbec odvážíte jí lhát. Nemá žádný problém se za sebe postavit. Může být sebevíc chudá, neslušná a nepříjemná, stále o sobě bude mít úplně to nejvyšší mínění, takže sebevědomí má opravdu na rozdávání. Vždycky si věří, ať už se pouští do čehokoliv a v tom tkví její největší přednost. Život mezi spodinou Pětky ji naučil spoustě věcí. Tak například je to vážně dobrá zlodějka. Kdykoliv bylo potřeba něco sebrat, byla právě ona první volbou. Pokud chce, dokáže působit dost nevinně. Mrkne na někoho, obmotá si ho kolem prstíku a jakmile ztratí pojem o svém okolí, jednoduše si od něj tu potřebnou věc sebere. Pokud náhodou tohle nefunguje, přichází na řadu její rychlost a šikovnost. Občas je to až neuvěřitelné, jak jsou její prsty rychlé, když je potřeba. I když už se zlodějině příliš nevěnuje, stále jí tyto schopnosti zůstávají. Je to jako jízda na kole, když se to jednou naučíte, pravděpodobně to budete umět do konce života. Protože si nemohla dovolit být v jejich skupině jakkoliv slabá, taky trošku mákla na svojí fyzičce. Snaží se cvičení věnovat minimálně obden, aby nevyšla z formy. Na rozdíl od ostatních v Pětce, se ona většinou živí rukama a to jí na té síle také dost přidává. Určitě by se dalo říct, že by byla schopná podat si jakéhokoliv cápka z bohatší rodiny v jejich kraji, protože to jsou většinou ti inteligentní, slabí jedinci, co pracují pouze hlavou a kdyby měli vzít do ruky třeba lopatu, nejspíše by se u toho zranili. Navíc by to s její bojovou technikou také nemuselo být vůbec špatné. Protože ta společnost lidí, ve které se dříve pohybovala, nešla pro ránu daleko, rychle se naučila alespoň základní sebeobraně. Mimo to dokáže použít naprosto cokoliv jako zbraň. Nemá problém na vás zaútočit třeba s cihlou a myslet to smrtelně vážně. Její kreativitě se v tomhle případě meze nekladou. Když už by si nějakou zbraň měla vybrat, nejspíš by to byla nějaká palice, nebo tyč. Pokud je potřeba, nebojí se být vážně surová, hlavně když to budete vy, kdo první zaútočí. Pro záchranu svého života by udělala cokoliv, i když by to znamenalo nehrát zrovna fér. Slovo "fér" a ona totiž nejsou zrovna kamarádi. Fér k ní nikdy nikdo nebyl, tedy je jasné, že jí přijde normální, aby taková nebyla k ostatním ani ona. Nikoho a ničeho se nebojí, což jí občas může dát vážně velkou výhodu. Její kuráž vás kolikrát může až překvapit. Před pár lety dostala pořádnou ránu do hlavy a v tu chvíli jako by se jí rozsvítilo a dostala rozum. Začala si uvědomovat, čeho je a není schopná a své oponenty a činnosti si vybírá adekvátně ke svým dovednostem. Je jí jasné, že nepřepere dvoumetrového chlapa, tak si z něj radši udělá kámoše a využije ho ke svým účelům. Dala by se označit za opravdu dobrou manipulátorku, je to něco, co ji vážně baví. Získávat lidi na svou stranu prostřednictví hraní si na něco jiného, byla schopnost, jenž se musela naučit už v dětství. Dnes už je v tom naprosto výborná a jen tak někdo její lži neprokoukne. I přestože je to dost impulzivní člověk a často skáče do všeho po hlavě, na všechny větší akce si vymýšlí naprosto perfektní plány. Nemůže si dovolit selhat, protože to by v jejím případě často znamenalo smrt nebo uvěznění a na takové kraviny ona rozhodně čas nemá.


Jelikož nikdy žádné moc milé lidi nepotkala a jejími vzory byli většinou největší grázlové z celého kraje, nemůžete od ní čekat, že by byla jako milius. Mnohým lidem její povaha nevyhovuje. Je dost ostrá, přímočará a své názory dává najevo dost nahlas. Většinou je na ostatní hnusná a to jí dává vážně velkou nevýhodu. V posledních letech si dost zvykla na samotu a opravdu neví, jestli by ještě měla nervy na to být součástí nějaké skupiny. Věří, že ji ostatní lidé pouze zpomalují, proto se s nimi většinou nezdržuje moc dlouho. I když se hrozně tváří, jak jí je všechno jedno, ve skutečnosti to tak vůbec není. Hluboko uvnitř jí záleží na všem, co dělá a i na tom, co všechno už udělala. Hodně si svá rozhodnutí vyčítá, ale většinou až v soukromí, protože žije v domnění, že nesmí ukazovat žádnou slabost. Kvůli celému jejímu dětství má dost velké psychické problémy, které se jí ale stále daří držet na uzdě, protože prostě nemá na výběr. Není to nic, za co by mohla ona. Všechno špatné, co se odehrává v její hlavě, je jenom důsledkem špatné výchovy, příšerných rozhodnutí a několika chyb, kterých nikdy nepřestane litovat. Je jaká je a nejspíš se nikdy nezmění. Kdokoliv si  k její osobě dovolí mít nějaké připomínky, nejspíše skončí se zlomeným nosem. Takhle ona totiž řeší všechno, na co neví, jak reagovat. Násilí je její reflex, neví, jak jinak by se měla bránit. Celý svůj život žila ve městě a nic jiného vlastně nezná. Ve volné přírodě by asi dlouho nepřežila, pokud by neměla něčí pomoc. Také veškeré rostlinstvo a zvířectvo jde úplně mimo ni. Tyhle věci jí nezajímají a věnovat se jim nikdy nehodlá. Samozřejmě ani bojové schopnosti u ní nejsou na úplně profesionální úrovni. Ano, umí se bránit, ale rozhodně ne jako třeba někdo z Druhého kraje. Její trénink jsou pouze pouliční bitky a tím to končí. Zbraně jdou také mimo ni, prostě použije to, co jí přijde pod ruku a je jí úplně jedno, jestli s tím zachází úplně špatně. Když už jsme u těch zbraní, s čímkoliv na dálku jí to nepůjde určitě. Důvod je jednoduchý – opravdu špatně vidí na levé oko. Někdy je to lepší, ale většinu času je to tak vážné, že by se to dalo označit až za slepotu. Když se jí náhodou něco nepodaří, bývá opravdu extrémně vzteklá. V tu chvíli rozhodně není moudré se k ní přibližovat, protože by vám v té ráži byla schopná vážně ublížit bez svého vědomí. V podstatě je neustále v jakémsi stavu naštvanosti. Je naštvaná na sebe, na své okolí, na svůj život, prostě úplně na všechno. Neví, jak se s tím má vyrovnat, proto bývá kvůli tomu dost protivná. Pokud má někdo to štěstí a ona si ho oblíbí, byla by najednou pro toho člověka schopná udělat cokoliv. Přátel si váží víc než čehokoliv na světě, protože jí pomáhají zapomenout na její hrozný život. Bez mrknutí oka by pro ně byla schopná obětovat svůj život, což také není úplně dobře. Z velké části jsou právě její blízcí její největší slabinou. Je neskutečně tvrdohlavá a nikdy své názory nezmění, jakkoliv přesvědčivé by vaše argumenty byly. Taktéž jí chybí slušné vychování. Neví, jak se má chovat v kultivované společnosti, protože nikdy nebyla její součástí. Vulgarismy jsou u ni na denním pořádku a vůbec by se nebála je používat před širokou veřejností. Nikdy jakkoliv netrénovala na Hladové hry, protože jí je celá tahle divnoakce úplně šumák. Všechno, co umí, používá pouze ke svému přežití v kraji a neví, co by dělala někde v aréně. Tak nějak počítá s tím, že když už má v životě tolik smůly, už ji nějaká ta vyšší síla nebude trápit a nebude ji posílat ještě někam támhle do hlavního města na smrt. Celé tohle dění jde úplně mimo ni, proto je občas dost mimo, když se o něčem významném mluví. S pravidly a zákony si nikdy moc starostí nedělala. Věří, že jsou zde od toho, aby byly porušovány a přesně to dělá každou chvíli. I když by o různých mechanických a technologických věcech měla něco vědět, opak je přesně pravdou. Nemá k tomu vůbec blízko, asi by věděla nějaké základy ze školy, ale to by bylo všechno. Vlastně jde skoro celé zaměření jejího kraje mimo ni, kvůli čemuž má také velký problém sehnat jakoukoliv pořádnou práci, za kterou by jí slušně platili.


Tak se jednou stalo, že se v Pětce narodila malá Justine. Co pro většinu rodin bývá velkou slávou, pro ně nebylo nic radostného a její matka z toho byla na prášky, protože si dítě nepřála. Kdo by si ho taky přál, když ho máte s někým, koho vlastně nemilujete. Její rodiče dala dohromady dohoda dvou rodin, což většinou nedopadá dobře. Máti se s Justine a jejím otcem tolik trápila, až jí z toho jednou přeskočilo a jednoduše je opustila – to jí byly asi dva roky. Zůstala tedy s tátou sama. Už si nepamatuje, jaké to je být v kompletní rodině, protože otec se nikdy znovu neoženil. Ani šťastnou rodinu nikdy nepoznala. Jo, měli se sice docela dobře, ale i tak tomu prostě chyběl ten pocit opravdové rodiny. Od otce má do hlavy vryté, že je její máma nejhorší osoba na světě. Nikdy jí neodpustí, že je nechala samotné, i když k tomu měla sebelepší důvody. Její dětství nebylo zrovna radostné. Provázela ho spousta problémů a to na ní zanechalo následky, které si nejspíš ani dnes neuvědomuje. Celkově by se její život dal označit za jedno velké neštěstí. I když se tatík snažil, nikdy nedokázal vydělávat nějaké pořádné peníze, a proto skončili v té nejchudší části Pátého kraje. Odmala musela být zvyklá na ty nejhorší podmínky, nedostatek jídla a občas i děravou střechu nad hlavou. Už tenkrát se jí to zdálo hrozně nefér. Co udělala tak hrozného, že ji svět takhle trestal? Tahle otázka se jí vrací do myšlenek celý život. Jelikož její výchova také nebyla nějaká světoborná, stala se z ní poměrně neslušná a nepříjemná osoba. Je asi docela jasné, že kamarádů moc neměla. Vždycky se kolem ní dělo nějaké drama a nikdo s ní nechtěl mít nic společného. Fám a pomluv o ní stále po Pětce koluje spousta, ale to je jí úplně jedno, protože ona má větší problémy, než svou reputaci. V brzkém věku se začala zahazovat s dost špatnými lidmi. Tátovi se to nelíbilo a několikrát se ji od toho snažil dostat, ale ona si nikdy nedala říct. Tenkrát ještě neměla vůbec žádný rozum a tihle lidé se jí zdáli normální. Mluví se zde o lidech, co nejdou pro ránu daleko a ilegální činnosti jim nejsou vůbec cizí. Hodně se jí v téhle partě zalíbilo, jednoduše kvůli ideám, které propagovali a způsobu života. Nebylo jí ani čtrnáct, když se s nimi zapletla do první akce. Protože byla rychlá, chytrá a šikovná, dokázala jim s kdečím pomoct a dostávala za to celkem tučné finanční odměny. V tu chvíli si řekla, že se možná její život konečně obrací k lepšímu. To jí vydrželo do prvního velkého problému. Jejími přidrzlými poznámkami a nepříjemným výstupem se jí brzy podařilo dostat do konfliktu, který nakonec skončil pořádnou rvačkou. Zbraní v tomhle případě bylo vše, židle, stoly a především láhve. Vedla si docela dobře, než jí jeden chlap rozbil skleněnou láhev o hlavu. Po této ráně se probrala až o několik hodin později, se zkrvavenou tváří a téměř úplnou slepotou na levé oko. Dostalo se jí do něj několik malých střepů a s tím už bohužel nejde nic moc dělat. Nechala si to nějakým způsobem ošetřit, ale rovnou jí bylo řečeno, že na to oko už nikdy nebude vidět pořádně. Tenhle incident na ní zanechal nejen pár vad na kráse, ale také na psychice. Byla z toho dlouho dost špatná, nesla si kvůli tomu velké následky a dokonce svých rozhodnutí začala i litovat. Tahle jediná rána jí konečně dala rozum a donutila ji přerušit veškeré kontakty s tímto typem lidí. Táta na ni byl vážně hodně naštvaný, když domů přišla s tím, že se porvala a má trvalé následky a také nad ní kvůli tomu tak trochu zlomil hůl. Byla to pro něj poslední kapka a po mnoha letech snášení veškerých jejích průšvihů konečně řekl dost. Usoudil, že je jeho drahá dcera nezdařená a ztratil o ni veškerý zájem. To pro Justine byl ten nejhorší trest. Dalších pár měsíců měli tichou domácnost. Velmi si spolu nerozuměli a začali být vůči sobě nepříjemní. Jediným útěkem od reality pro ni tehdy byla škola, kde měla alespoň chvíli klid. Nebyla nějaký zázračný student, ale určitě nebyla nejhorší. Chytrá je od přírody a zapamatovat si těch pár věcí, co je tam učili, pro ni nebyl žádný problém. Aby toho nebylo málo, když jí bylo šestnáct, zničehonic se do jejího života rozhodla vrátit její matka. Nejdřív moc nevěděla, jak má reagovat, její konečný přístup k ní byl ale nakonec neskutečně negativní. Možná by byla schopná si s ní vybudovat nějaký lepší vztah, kdyby důvod jejího návratu nebyl naprosto mizerný. Vrátila se, aby Justine představila nějakého cápka, kterého si podle slov její matky měla vzít. V životě se s ním nebavila a protože viděla, jakým způsobem skončilo manželství jejich rodičů, v žádném případě do toho nechtěla jít. Její matka ovšem byla neoblomná, a tak Justine nezbývalo nic jiného, než prostě utéct a schovávat se. To je teď její život. Živí se kdejakou prací, většinou legální, ale občas je to i něco menšího nezákonného. Snaží se nějak přežívat a neupozorňovat na sebe. Nemá se moc dobře a je si toho vědoma, ale alespoň je volná. Na tom jí záleží nejvíc a to ji žene kupředu. Na svých nynějších cestách také potkala jednoho kluka. Nejdříve to byl jenom její kamarád, ale brzy to přerostlo v něco víc. Je to asi první člověk, do kterého kdy byla opravdu zamilovaná. Má to jenom jeden háček, ten kluk je přesně tím, kým ona nikdy znovu nechtěla být – kriminálník. Neustále na něj apeluje, aby toho nechal, jenže je to marné. Jelikož se ho nechce vzdát, rozhodla se ho nakonec podpořit, jakkoliv je jí to proti srsti. Neví, jestli jim ten zatím poměrně krátký vztah vydrží, ale dost doufá, že ano, protože dělá její mizerný život alespoň trochu snesitelnější.

other worlds

stranger2s.jpg https://lh3.googleusercontent.com/Pw0zB0hurIqLYe3Dbii8mgZ8-m5myKuUtsQ2qtwficdo5n9uKQvLA3mzvOkjh7iL3CUXJzXut2adFoTqKA=w200-h92