Showing posts with label Deceased. Show all posts
Showing posts with label Deceased. Show all posts

Saturday, April 07, 2018

Nicholas Christenson

[ nihkles kristensn ]

 

Player: Renaiti

FC: Frank Dillane


Tesserae: 12 | Defense: 13

Contact: renaiti@seznam.cz

Age: 18 deceased - vykrvácení, pád: S. Wesmyron


Token: Voňavý panáček do auta


Protože vyrůstal tak vlastně nějak na vlastní pěst, je zvyklý na to být samostatnou jednotkou. Ke svému životu jen zřídkakdy potřebuje nějakou další osobu. Bebíčka si odmalička foukal a ošetřoval vždycky sám, navíc díky tomu se naučil přežít. V zimě pod mostem si rozdělat oheň, aby nezmrzl, najít nějakou krysu nebo ukrást něco k jídlu mu taky nedělalo problém, když neměl zrovna moc peněz. Už od úplného mládí manipuloval lidmi ve svůj prospěch, dokázal téměř z každého člověka získat informaci, kterou chtěl, nebo je přesvědčil, že jsou "kamarádi" a daná osoba pro něj znamená celý svět. Samozřejmě to snad ani v jednom případě nebyla pravda, vždycky všechny jen využíval. Možná z toho důvodu, protože se bál, že někdo by mohl využít jeho a to by se mu nelíbilo. To on musí být vždycky ve všem první. V tomto ohledu je strašně soutěživý a ambiciózní. I když jde o úplnou banální věc, prostě musí zvítězit. Ani přes tento jeho um se už však na nikoho moc nespoléhá, spíše manipulaci s druhými bere jako takovou rezervní možnost, jen kdyby náhodou. V krizových situacích je ten typ člověka, který nezačne panikařit jako ostatní, maximálně se začne vztekat. Pokud proti němu někdo řekne nějaké křivé slovo, prostě si to s tím člověkem vyřeší ručně stručně, tak jak ho to ulice naučila. Koneckonců na ulici nikdy nežijí žádní andílci. Díky předešlému braní drog má vysoko posunutý práh bolesti, jelikož nitrožilní užívání pro něj nebylo žádné cizí slovo, takže na tuto bolest si časem zvykl a potom už ji ani nevnímal. Mimo to, když je člověk v rauši, tak se mu kolikrát stane tolik bolestivých věcí, tudíž nějaké pořezání nebo dokonce i zlomená ruka, ho nezastaví. Samozřejmě ruku v ruce s tím jde i fakt, že se neštítí krve. Ať už vlastní nebo někoho cizího. Při nástupu do práce začal dělat jen takové ty jednodušší práce se šroubky, které se hodně zaměřovaly na jeho motoriku, takže titěrné prácičky od té doby zvládá dobře. Postupem času se naučil mít se na pozoru před všemi nebezpečnými věcmi s nimiž se v továrně zacházelo, aby nepřišel k úhoně, což znamenalo dobře uhýbat a rychle reagovat. Brzy dospěl až k tomu, že také začal přenášet tyhle těžké kovové věci, jako – tyče, velké pláty nebo bedny plné šroubků, aby s nimi mohl dál pracovat. Ze začátku mu všechno připadalo strašně těžké a namáhavé, ale dopracoval se až k tomu, že tyto věci nosí, jako by to byla peříčka. Svaly se mu díky tomu dost zpevnily a nyní už mu nedělá problém ohánět se nějakými těžkými věcmi. Pokud by bylo tedy potřeba, dokázal by nejspíše pracovat s bodnými zbraněmi jako je třeba nůž, mačeta, dýka a možná by mu nedělal problém ani takový oštěp či kopí, jelikož to jsou taky takové dlouhé tyče, jen na konci mají ostří.


Takhle na první pohled by si všichni mohli myslet, že má jen jednu slabinu a to zlozvyk s kouřením. Nikotin a s tím spojené i cigarety jsou jeho vášní. Má na nich psychosociální závislost, jež se především projevuje v práci. Když má pauzu, tak si stejně jako ostatní zapálí jednu či dvě cigaretky. Ostatně proč ne, že? Je to zvyk, který se neporušuje. Ovšem pokud se s ním někdo bude bavit déle a pozná jej trochu blíže, zjistí, že stejně jako všichni ostatní není až tak úplně vyrovnaným člověkem, jak může působit, a má mnoho dalších slabin. Tak třeba, strašně moc se všem snaží dávat najevo, jak vůbec není týmovým hráčem, jenže to tak úplně není pravda. I když se snaží všechny odstrkovat, tak pokud se mu někdo dostane pod kůži a bude pro něj něco znamenat, udělá pro něj cokoli. Jenže pustit si takhle až někoho moc k tělu je pro něj docela těžké po tom všem, takže v tomhle ohledu je dost opatrný, aby se to moc nestávalo. S tím také souvisí to, že se nedokáže do lidí vůbec vcítit. Občas tedy dělá věci, které nemusí být ostatním úplně příjemné. Jemu by asi taky nebyly, ale tím jak si nedokáže představit jaké by to mohlo být z druhé strany, tak je mu to tak nějak jedno. Navíc k tomu všemu je ještě typ, který rozhodně neposlouchá. Pokud mu někdo něco přikáže, v téměř tři čtvrtě procentech případů udělá přesně onen pravý opak, což může dost často působit jako taková provokace. Navíc to někdy vypadá, jako by nad svými činy vůbec nepřemýšlel a naprosto bezmyšlenkovitě jednal, aniž by si třeba uvědomil následky. No není přeci věštec, ne? Jako takovou hlavní jeho slabinou je strach z hmyzu a fobie z pavouků. Všichni tihle malí tvorové se mu úplně hnusí, ty jejich malá chlupatá tělíčka s malými nožičkami a očky. Jen když o nich někdo mluví, tak už se tváří zhnuseně. Celkově ho nikdy moc fauna a flóra nebrala, je spíše ten městský typ. Pár základních jedlých věcí pozná, to je jasné, ale pokud by mělo něco vypadat podobně, raději se od toho bude držet dál, protože v tomto ohledu se na svůj mozek nespoléhá. I když má fyzické předpoklady k dobrému běžci, tak se na něm kouření podepsalo. Nedokáže vytrvale běžet dlouhou trasu v rychlém tempu, protože to jeho plíce neudýchají. Stejně jako všichni ostatní v kraji, ani on neměl nikdy možnost dostat se ke střelným zbraním, jako je luk či kuše, takže s nimi zacházet neumí. Viděl sice, jak je splátci používají v aréně, ale na živo si to sám nikdy nezkusil. Kvůli šňupání se mu docela poškodila nosní sliznice, takže jeho čich už není moc dobrý. Cítí jen takové ty hodně pronikavé zápachy či vůně ve vysoké koncentraci. Pokud mu někdo dá přičichnout ke květině, usměje se a řekne, že voní hezky, ale ve skutečnosti jen lže, protože nic necítí.


Už od první chvíle to neměl jednoduché. Bylo to vlastně tak, že dítě se s v podstatě narodilo ještě dítěti. Jeho matka měla ještě rok k plnoletosti. Nedokázala se postarat v podstatě ani o sebe, natož pak ještě o něj. Skončil tak bezprostředně po narození v ústavě, kde se starali o sirotky nebo děti, jejichž rodiče neměli peníze a žili na ulici. Nebylo to nic moc, ale alespoň tam dostával najíst. Dospívání bez rodičů však způsobilo špatný vývin jeho osobnosti. Už od dětství se v mladém Christensonovi projevovaly sadistické a psychopatické sklony. Společně se svojí skupinkou následovníků mučil ostatní děti, které se k němu nechovaly dobře. Nikdy si nemyslel, že by to bylo nějak špatně, protože vychovatelky se jim nijak moc nevěnovaly, takže jim to bylo jedno a tak jej za to nikdo nikdy nepokáral, protože ty děti si neměly kde stěžovat, takže mu to vždycky všechno hezky prošlo. Nepatřil k těm nejhodnějším a nikdy patřit ani nebude. Zvykl si na to, že pokud chtěl nějakou sladkost nebo cokoli navíc, musel si to s kumpány ukrást. Od té doby se v něm hodně vyvinula ostražitost, navíc se mu vždycky líbil ten adrenalin, který mu při tom proudil tělem. Jak pomalu rostl, rostla i obava většiny dětí v ústavě. Jednou totiž člena té jejich malé skupinky zmlátil doslova k nepoznání, pouze proto, že odmítl se podílet na vloupačce do jednoho zdejšího krámku. Ze srdce totiž nenávidí zbabělce, tak tomu nebožákovi dal prostě jasnou lekci. Takhle to trvalo až do nějakých jeho deseti let. Poté se chytl partičky starších chlapců, kteří na něj neměli dobrý vliv. Do ústavu už prakticky nechodil a žil pouze s nimi, na ulici, pod mostem, kde se jenom dalo, ale pořádnou střechu nad hlavou v té dobře neměl. Většinu z toho období si vůbec nepamatuje, protože byl téměř celý čas sjetý. Prostě tam má jen černo. Nic. K jeho štěstí ho však při jedné razii našli mírotvorci. Celá skupinka utekla, ale on nebyl vůbec schopný se postavit na nohy, takže nakonec skončil na odvykačce. Byly to pro něj hodně krušné časy. Jeho malé tělíčko si na drogy zvyklo dost rychle a proto to trvalo dlouho, než se vůbec zase trochu dostal do normálu. Nikdy už to však nebylo tak, jako dřív. Bylo to mnohem horší. Nechalo mu to na psychice svoje. Má poměrně dost zvýšenou dráždivost, i banální věc jej dokáže naštvat. Aby vůbec mohl zaplatit svoji léčbu musel nastoupit do místní továrny na výrobu automobilů. Bylo to pro něj docela krušné, nikdy totiž nebyl zvyklý pracovat v kolektivu nebo vůbec pracovat. K jeho překvapení mu však netrvalo dlouho si tam zvyknout. V prvních dnech sice schytal několik ran kovovými tyčemi či plechy, ale nakonec se s prostředím dokázal sžít a zvyknout si tam, protože už odjakživa je hodně přizpůsobivý k prostředí v němž musí žít. Netrvalo mu proto zase až tak dlouho naučit se uhýbat a držet krok s ostatními. Protože absolutně nesnáší, když se ho někdo snaží litovat nebo mu něco nabízet zadarmo, tak tu léčbu postupně pořád po malých částech splácí. Od té doby už se jeho život točí jen kolem práce a snahy se nějak uživit. Nijak nikdy nepátral po svých rodičích, popravdě ho ani nezajímají, nepotřebuje je. Je však dosti možné, že mu po kraji běhají nějací další sourozenci, o nichž zatím nemá ani ponětí.

Saturday, March 31, 2018

Laoghaire Nogard

[ léjerh nougárd ]

 

    

Player: Larsyn

FC: Yulia Rose

Occupation: Fashion designer | Stylist → D2

Contact: creationoflars@gmail.com

Age: 35 deceased - selhání báze




Na svůj věk tato dáma rozhodně nevypadá a někdo by jí za to mohl mít za lhářku. Jenže taková zůstane již napořád, jelikož je umělotina. Má sice myšlení reálného člověka, ale jaksi už to není ta správná osoba. Původně byste Laoghaire znali jako Bradley, jenže s novou tělesnou schránkou přichází i nové jméno a osoba. Na své příjmení nesáhla, jelikož pod ním má svojí značku, ale svoje jméno neměla nikdy úplně v lásce a nechtěla si to spojovat s novou tváří. Taktéž chtěla to jméno více umělecké. Po své genezi se její vizuální stránka dost změnila. Je o něco vyšší, hubenější a perfektnější. Předtím bývala dost nesebevědomá a nespokojená ze svým zevnějškem, a tak toho dost změnila. Nemá vůbec skoro žádné chyby a i obličej má vcelku symetrický, avšak si na sobě nechala udělat "mateřské znamínko" v podobě pihy nad levým rohem rtů a po těle má ještě pár menších pih. To jí dělá o něco víc reálnější, ale jinak je jak panenka. Nemusí se ani o sebe starat, aby vypadala přirozeně dobře. Pravděpodobně se za čas namaluje jen pro dobrý pocit. Postavu si nezničí ani kdyby snědla tunu nezdravého jídla, ne že by potřebovala vůbec jíst, protože by dlouho přežila i bez toho. Co se týče jejího chování, měla trochu nehodu při chirurgickém zákroku. Její behaviorální reakce jsou bohužel omezené, takže z ní při konverzaci nejspíš nebudete někdy moct něco vyčíst. Samozřejmě se usměje nebo na ní bude vidět náznak vzteku, ale její cítění se celkově zhoršilo a může se k lidem vyjadřovat velmi necitelně. Tím asi pár lidí může urazit, ale není to myšleno zle, prostě za to nemůže. Snaží se své emoce ukazovat, ale není to pro ní jednoduché. Člověk si bude muset zvyknout na to, že se jí bude muset pokaždé ptát, jestli to myslí upřímně nebo to byl jenom sarkasmus. Jinak dokáže jako živá bytost milovat, nenávidět a to všechno, jenom to prostě nemusí ukazovat. Od svého předchozího Já se až tak moc nezměnila, možná je o dost sebevědomější a komunikativnější. Je na ní vidět, že si života užívá více než dříve a občas může znít jako kniha, protože si na všechno vzpomíná. Co vidí, co slyší, to s ní zůstane napořád, pokud to sama nevymaže z paměti. Nijak se nevychloubá s tím, že si všechno pamatuje, takže by to člověk jen tak na první setkání nevěděl. Jenže pro známé to může být dost frustrující, ale dá se na to zvyknout. Rozhodně by si před ní nikdo neměl vymýšlet nebo lhát, protože by to pak moc přátelsky nedopadlo. Nemá moc v lásce negativitu, sice si na to kvůli splátcům z Druhého kraje zvykla, ale i tak by nerada, kdyby na ní začal někdo bezdůvodně řvát. Je naprosto nekonfliktní, ale když bude muset, tak zakročí. Ve svém nejlepším světle je na lidi dost milá a v její společnosti se budete cítit jako ten nejlepší člověk na světě.


Nikdy by předtím nevěřila, že by se dopustila takového zneuctění lidského života. Několikrát se jí Dynevision snažil přesvědčit, zda se nestane pokusným králíčkem pro jejich úžasný projekt, který předtím až tak úžasný nebyl. Neměla zapotřebí na to kývat, což udělala vlastně dobře, protože by tu jinak ani už nemusela být. Od svého minulého života se toho mnohé změnilo. Její kariérní postup byl rychlejší než předpokládala. Zvládla si po několikaleté dřině konečně vytvořit vlastní módní značku No Guard. Kvůli svému odkazu, který zanechala při přehlídkách Hladových her, se stala populárnější. Poté přišla tragédie, ve které jí zemřeli oba rodiče. Moc dobře to nesnášela, a tak se ještě více soustředila na svojí práci, aby zahnala všechny špatné myšlenky. To vedlo k závěru, že si na svůj život nedokázala najít čas. Její mozek se nikdy nedostal k odpočinku a po nocích pila kafe jen proto, aby byla vzhůru a stačila nakreslit návrh, který měla v hlavě. Bála se, že by se vzbudila s tím, že na to zapomene a to si nemohla dovolit. Dokonce to několikrát došlo k oblbovákům. Samozřejmě si našla čas i na spánek, ale stávalo se to zřídkakdy. V podstatě už ani neměla tak život, stal se z ní těžký workoholik. Bylo toho na ní jako na člověka moc. Několikrát kvůli tomu přemýšlela nad nabídkou Skarlextona, ale nikdy jí to zdravé myšlení nedovolilo, protože to nebylo stoprocentní řešení. Věděla moc dobře, že mohla přijít o život a to si nemohla dovolit. To se vše změnilo v jednom večeru při akci v Kapitolu. Přišla s tím, že vůbec neměla žádné očekávání a chtěla se jenom po dlouhé době bavit, jenže to vyústilo úplně v něco jiného než čekala. V ten večer se stačila seznámit s Ricardem Zancanellem, který to všechno změnil. Po jeho dočasné zkoušce v nové schránce změnila nakonec názor. Dávalo jí to zabrat, ale když jí pověděl, jak moc se cítil v mladším těle víc energetický, cvaklo jí v hlavě. Bylo to přesně to, co potřebovala, a tak si prošustila svojí kreditku a nasolila do své nové mladé schránky několik kreditů. Při změně se sice naskytly nějaké ty komplikace, ale vyvázla z toho celkem v pořádku. Požádala si rovnou o ten nejlepší model s několika dalšími vychytávky. Současně je z ní kyborg, zůstala v ní malá část Bradleyino myšlení, ale z většiny je kyberneticky řízená. Spánek už není tím jediným řešením, může se klidně na pár hodin nabít a je zase plná energií. Dokáže věci, která lidská bytost rozhodně nezvládne. Třeba, že má v sobě nastavenou databázi obyvatel, takže pokud bude někdo poblíž, bude vědět o koho se jedná, protože se jí to před očima ukáže. Také si umí její tělo nahrávat konverzace, ale to je jen taková malá vychytávka. Co je ale úplně skvělý, tak je to její jakoby astrální forma. Pokud se zrovna nabíjí, může své vědomí přesunout do prostoru, ale jsou na to v okolí potřeba čidla, která jí pohyb umožňují. To se pak může ukazovat v nehmotné podobě hologramu, kvůli tomu může pracovat neustále, kdyby to měla náhodou zapotřebí. Sice její vědomí nedokáže být na několika místech najednou, ale její tělo se v klídku může někde nabíjet, mezitímco se ona bude procházet a bavit se. Tímhle způsobem si získala lepší společenský život. Je to úplně senzační, kolik věcí teď může najednou dělat. Zdá se, že žije teď o dost více než předtím, i když je nějaká ta její část mrtvá.


    

    
    
    


× Avacyn - Tuhle umělou inteligenci v podobě mladé dívky si koupila nejdříve kvůli tomu, aby si jí nekoupil nějaký zvrácený člověk. Měla v plánu si je koupit všechny a vypustit je do světa, ale nakonec zůstala jen u jedné. Nechala si jí jako kamarádku a taky jako módní ikonu pro její značku, takže jí využívá hlavně jako modelku. Avšak nechává jí dost volného prostoru, aby si nemyslela, že z ní dělá nějakou otrokyni. Nechává ji u sebe bydlet a všechno, chová se k ní jako ke člověku a je s ní v rovnocenném vztahu. Ví moc dobře, že má svou vlastní vůli a kvůli tomu se jí snaží naučit dobré věci, aby se z ní pak nestala nějaká vražedná technika. Má k tomu respekt a zprvu byla velmi proti tomu, aby do světa vydávali androidy s vlastním myšlením, ale najde se na tom nějaký ten klad.

× Christian Jack Rutherford - doplň...

× Val-Kyrie - Její androidová kamarádka, která je pro ni velice důležitá. Už jen proto, že dohlíží na její zdravotní stav, kdyby se náhodou něco zvrtlo. Pořád stále věří, že ta její schránka nemusí být úplně bezpečná, ale právě s Val se cítí o dost lépe. Stejně jako Avacyn jí nechává dost prostoru pro osobní život a nedělá z ní žádného otroka. Občasně ji zaměstnává jako asistentku při stylizování splátců, aby se postarala třeba o jejich kožní problémy, protože velmi ráda drží zevnějšek svých modelů čisté a zdravé. Investuje do ní, jako kdyby to bylo její vlastní dítě. Občas je velmi protekční, co se týče scházení se s lidmi. Má pocit, že by jí mohl někdo ukrást už jen proto, že by pro někoho mohla být výjimečná.

other worlds

stranger2s.jpg https://lh3.googleusercontent.com/Pw0zB0hurIqLYe3Dbii8mgZ8-m5myKuUtsQ2qtwficdo5n9uKQvLA3mzvOkjh7iL3CUXJzXut2adFoTqKA=w200-h92