Showing posts with label Deceased. Show all posts
Showing posts with label Deceased. Show all posts

Monday, March 26, 2018

Lissette Harris

[ lýset heris ]

 

Player: Renaiti

FC: Kat Dennings


Tesserae: 9 | Defense: 6

Contact: renaiti@seznam.cz

Age: 18 deceased - zmasakrované torzo: N. C.


Token: Kočičí ocásek



Snad jako každý v jejich kraji i ona je velmi chytrá, občas by někdo řekl, že až moc. Rodiče se už od první chvíle, co dokázala držet v ruce tužku a podepsat se, snažili trénovat její mozek. Takže by se vlastně dalo říct, že v tomto ohledu jim může poděkovat, neboť má vskutku úžasnou paměť i logické myšlení a pokud se jí zrovna chce, dokáže se velmi dobře soustředit. Díky tomu, že jí to poměrně pálí, tak se může pyšnit svojí dobrou znalostí chemie, kde jí vyčíslení rovnic nedělá poměrně žádný problém a jen tak si na ni někdo s něčím v tomto předmětu nepřijde. Aby toho nebylo málo, je docela i nebezpečná, co se týče praktického využití chemie, kde zvládá věci od slabých kyselin, přes pěkné chemické reakce až po nějaké jedy na hubení škůdců, či vlastní rodinky. Stejně jako chemii zbožňuje i technologii a všechny tyto elektronické věcičky protkané drátky. Baví ji je sestrojovat, opravovat či vylepšovat, v tomto ohledu je velmi zručná. Vzhledem k tomu, že mnohokrát jí tělem projel i nějaký ten slabý elektrický šok, tak se naučila bolest moc nevnímat a nenechat se tím rozházet. Mimo to ji však baví i šťourat se v životech jiných a hrát si na hackerku. Dokáže si více méně poradit s každým počítačem či mobilem v jejich kraji, samozřejmě jí to bude pokaždé trvat různě dlouho, ale prozatím selhala snad jen jednou či dvakrát. Tak nějak nenachází soucit s ostatními lidmi. Bere je jako součást populace, pokud někdo zemře, někde jinde se zase někdo narodí, nemá důvod z toho dělat nějakou vědu, prostě to bere tak jak to je. Rozhodně jí proto není proti srsti někoho zabít vlastní rukou, není ten typ, který by si to potom vyčítal, možná by se tomu dokonce i zvládla zasmát. Díky knihám, které má dosti načtené, se dozvěděla nějaké lidské slabiny, takže by v případě nutnosti věděla, kam efektivně někoho zasáhnout, aby to nadělalo co nejvíce škody. Také se mezi řádky dočetla pár podstatných informací o rostlinkách, které je dobré sbírat a kterým je naopak lepší se obloukem vyhnout. Co se týče však její fyzické stránky, tak na tom není až tak špatně, jak by se mohlo na první pohled zdát. Umí využít své přednosti ke svému prospěchu. Získala si poměrně dobrou kondičku, takže se jen tak při nějaké velké námaze nezadýchá. Ze začátku se snažila trénovat s kuchyňským nožem, takže matce trochu pomáhala při vaření, aby se s ním sžila a později to dospělo až k takové té hře s nožem, kdy si člověk jeho ostří zabodává do mezer mezi prsty na druhé ruce. Poté přišly na řadu nunchaky. S těmi to ze začátku měla docela obtížné, než se naučila koordinovat své pohyby a dávat do toho sílu. Teď už je dokáže používat i s takovými těmi vychytávkami, jako je třeba přehození z jedné ruky do druhé nebo výkop proti protivníkovi. Mimo to umí dobře zacházet i s dýkami. Jelikož měla trochu náskok s nožem, šlo jí to poměrně rychle se s nimi naučit. Ačkoliv na to dýky nebyly moc stavěné, zkoušela s nimi i vrhat, aby se naučila trochu mířit a nutno podotknout, že to zkoušela tak dlouho, dokud se jí to alespoň jednou nepovedlo. Zvládá docela i boj tělo na tělo, protože má v rukou sílu a nebojí se do toho opřít. Nedělá si totiž ani těžkou hlavu z toho, že by si nějak mohla poničit zevnějšek.


Takovou její největší poruchou je to, že pokud se někdo zmíní o rodině – vlastní či její, na tom nezáleží – docela jí přeskočí. V ten moment se začne nekontrolovatelně smát a v pravém oku jí začne cukat. Nijak to neovládá, nemůže ovlivnit jestli se jí to stane nebo ne, prostě to tak je. Většinou to odezní tak nějak samo, někdy dříve a někdy zase později, většinou záleží na situaci. To, že špatně snáší všechny stresové situace, kde je na ni kladen hodně velký tlak, je známé už od malička. Na rozdíl od ostatních se ona v takovém případě nezhroutí, místo toho v ní propukne takové docela zvláštní nálada, při níž je asi nejlepší se jí stranit. Její mozek totiž není úplně něco, na co by se v tomto ohledu mohla spolehnout, jelikož v takové situaci jde její racionální myšlení úplně stranou a na povrch vyplouvají takové lehce agresivní nebo spíše psychopatické myšlenky. V ten moment jí je úplně jedno, kdo nebo co jste, postavili jste se jí do cesty a ona půjde klidně i přes mrtvoly. Takovým docela varovným signálem, že by něco podobného mohlo přijít, často bývá to, že se jí rapidně změní nálada a nebere si servítky v tom, co vám řekne. Pokud vás to urazí, je to dobře, pokud ne, bude muset přidat. Prostě si jednoduše nevidí do pusy a nějak ji nenapadá, že by její slova mohla mít nějakou špatnou odezvu, v tomto ohledu je opravdu až přehnaně upřímná a nad tím co říká, nepřemýšlí. Stejně jako každý živý tvor ani ona není neomylná. Občas se také splete i v tom, v čem si je jistá na sto procent. Často je to způsobeno její nepozorností. Jediné o co se tahle holka stará, tak je ona sama a kočičky. Ano, čtete dobře, úplně ujíždí na kočkách. Pro toto stvoření by byla schopná udělat prakticky a úplně cokoli, protože je jednoduše miluje. Kdyby byla nějaká tato čtyřnohá kočkovitá šelma v nesnázích, neváhala by ani minutu, aby ji zachránila, i přes svoje vlastní nebezpečí. Někdy to až hraničí s posedlostí, neboť kočky má úplně všude. Na sešitech, učebnicích, pyžamu, oblečení, prostě všude. Moc si neví rady s první pomocí. Někomu jinému by určitě nezvládla pomoci, tím si je jistá. A u sebe, těžko říct. Asi by něco malého splácala a napáchané škody by se nějak snažila minimalizovat, ale v žádném případě netuší co dělá, takže by to byla jedna velká improvizace. Po fyzické stránce se u ní samozřejmě najde také několik slabin. Hned na první pohled je jedna z nich patrná. Výškově je docela malá se svými 160 cm, takže jen tak někam nedosáhne a pokud je něco na vysoké polici, prostě si musí přitáhnout žebřík, židli nebo se pokusit po tom vyšplhat nahoru, samozřejmě pokud se jedná třeba o nějakou stabilnější skříň. I když snila o velkém Výcvikovém centru, žádný takový luxus u nich doma není, takže si musela vystačit s odbornými knihami a vlastní pevnou vůlí. Zná sice teoreticky velké množství zbraní a v tomto ohledu je jistě znalá více než někteří kluci z jejího kraje, ovšem v ruce je nikdy nedržela a neměla tedy možnost si zkusit, jak se jí s nimi bude zacházet.


Jakožto prvorozené dítě, do ní oba rodiče vkládali opravdu obrovské, možná až astronomické naděje. Věřili totiž, že všechny jejich nejlepší vlastnosti zdědil právě tento andílek. Těžko říct, jestli se pletli nebo ne. Zdá se totiž, že ve 3. kraji je chytrý snad úplně každý od přírody. Tak jako se někdo v Panemu narodí se sekyrou v ruce, ona se narodila s obličejem v knihách. Hned jak se naučila podepsat a trochu zacházet s tužkou, už po ní její dospěláci chtěli, aby řešila jednoduché hádanky či spojovačky a čím byla starší, tím obtížnější se snažili jí nastavit úroveň. Hráli s ní také různé hry, jako bylo pexeso či puzzle. V těchto dvou disciplínách je prakticky neporazitelná. Do školy tedy nastupovala s bravurními schopnostmi a velkým náskokem oproti standardům. Rodiče se s ní stále učili dopředu, protože chtěli, aby byla tou nejchytřejší. Jenže si neuvědomovali, že v ní pomalu začínají probouzet takové vzdorovité myšlenky. Nechtěla se pořád jen učit a něco se biflovat, to ji nebavilo. Až v druhé třídě začala mnohem více tedy nějak vnímat Hladové hry a místo učení tíhla spíše tímto směrem. Na tajno se nabourala k rodičům do počítačů, na čemž pracovala mnoho měsíců, ale poté se dostavilo kýžené ovoce a ona odsud mohla sledovat archív Hladových her. Snažila se v těch ročnících nakoukat především taktiku a veškeré strategie, takže by se dalo tvrdit, že od té doby je dosti vypočítavá a za vším co udělá ona sama pro někoho, tak samozřejmě čeká něco na oplátku. Celkově se z těch videí hodně naučila, jak to v této soutěži chodí. Od té doby však začala docela dost kašlat na školu. Známky raději rodičům neukazovala a lhala jim o nich, aby ji nechali být. Jednou se jí dokonce podařilo napojit se na tatíkův pracovní mail a objednala si z něj nunchaky a sadu dýk. Věděla totiž, že pokud někdo chce přežít ve Hrách, musí něco umět. Od té doby začala hodně trénovat svoji fyzičku. Dřepy, zakopávání, posilování bicepsů a tricepsů, to všechno a ještě více se zařadilo do jejího denního plánu. Když došel balíček se zbraněmi, samozřejmě to pořádně slízla. Rodičům ani tak moc nešlo o peníze, jako spíše o to, že její otec za to byl dosti nepříjemně popotahován, protože je to přeci jen nedovolené ozbrojování. Naštěstí byl tatínek dobrý přítel s jeho nadřízeným, tak se rozumně domluvili na tom, že ho "jenom" vyhodí. Liss to nijak netrápilo, protože ona svého cíle dosáhla, mohla konečně trénovat s něčím pořádným a ne pouze s kuchyňským nožem. Ztráta otcovy práce byla pouze vedlejší škoda. Samozřejmě to pro ni i tak mělo následky. Rodiče ji mnohem více sledovali a hlídali. Nakonec jí dali ultimátum. Dokud dostávala dobré známky, mohla trénovat, když však sebeméně klopýtla a její průměr se zhoršil, všechno jí sebrali, dokud si znovu svoji reputaci u nich nevylepšila. Samozřejmě její trpělivost nebyla nikdy tak velká, takže po nějakém čase přišla na to, kam ty věci schovávají a vždy se k nim potají nějak dostala. Jednoho večera, kdy se zrovna snažila vylepšit domácím úkolem svůj průměr v chemii se stalo něco, co ji opravdu hluboce poznamenalo. Nechala pootevřené dveře do jejího pokoje, kam vběhla její milovaná kočička a nikdy už odsud znovu živá nevyšla. To, že její domácí úkol ji zabil pro ni bylo opravdu obrovské sousto. Několik dní, možná i týdnů, zůstala zavřená ve svém pokoji, mazlila se s uříznutým ocáskem, protože na svého mazlíčka chtěla mít památku, navíc chtěla být stále s ní, a vymýšlela pomstu. Nakonec se jí podařilo nahradit tabletky na posílení imunitního systému, které maminka, tatínek i její povedený bráška, zobali ve velkém. K její smůle nebyla tak precizní a všichni tři skončili se slabou otravou v nemocnici. Od té doby je už nikdy neviděla. Sbalila si své věci a šla si po svém. V té dobře pověsila studium doslova na hřebík a začala se o sebe starat podle svého. Liss teď žije u svého kamaráda, který pro ni vždycky byl takovou tou morální oporou a dokázal ji vytáhnout ze všech těch sraček, jež se jí odehrávají v mysli.

Sunday, March 25, 2018

Cyan Wharton

[ sájn vahrtn ]

 

Player: Quinn

FC: Martin Wallström


Tesserae: 8 | Defense: 7

Contact: hg.annquinn@gmail.com

Age: 18 deceased - sežrán levharty


Token: -


Je to převážně klidný člověk, kterého jen tak nenaštvete. Opravdu, v tomhle ohledu vyniká více než většina lidí. Všechno řeší s chladnou hlavou. Je zvyklý pracovat pod velkým tlakem, tedy si nějaké panikaření a hysteráky nemůže dovolit. Táta ho nutil pracovat už od mala. Na práci je zvyklý a nevadí mu, ba naopak, je to spíš dost workoholik. A co vlastně jeho rodina dělá? Whartonovi jsou jednou z rodin, která po řece převáží dřevo. Nikdo se k téhle práci nechce ani přiblížit, protože patří k jedné z nejnebezpečnějších. U nich je to ale rodinný byznys, který dělají už po generace. Neexistuje, aby se dítě z jejich rodu neumělo pohybovat ve vodě a na vodě. Umí tedy perfektně plavat, docela i rychle. Nedělá mu problém postavit si vor a už vůbec mu nevadí ho řídit i ve velmi špatných podmínkách. Řeky v Sedmičce bývají divoké a vyžaduje to celkem dost síly, celý vor udržet spolu i s dřevem a většinou i několika lidmi. Rozhodně tedy nepatří mezi slabé jedince, jeho život přímo vyžaduje, aby byl silný. Je ze Sedmého kraje a i když ke své práci sekeru moc nepotřebuje, stejně s ní umí bravurně zacházet. Pokud by měl do něčeho seknout, určitě by se trefil přesně tam, kam chce. Vrhat tou sekerou by pro něj také neměl být žádný problém. Občas to trénuje, jen tak pro srandu. Je si vědom toho, že ho kdykoliv mohou vybrat do Her, takže se snaží každou volnou chvíli trénovat alespoň s touto zbraní, aby měl nějakou šanci. Není to sice žádný rváč, ale ubránit by se 100% zvládl. Speciálně pokud by v tom konfliktu byl zapleten ještě někdo z jeho rodiny. Rodina mu dodává sílu, kdykoliv jde někomu z nich o život, jeho instinkty a dovednosti se ještě zdvojnásobí. Nutno říct, že Cyan je vážně hustej týpek. Jejich rodině je hustá, takže on logicky musí být taky. Většina lidí ho vidí jako charismatického klučinu, o kterém koluje spousta neuvěřitelných historek. A vlastně je to i pravda, charisma se v jejich rodině dědí, většina z nich jsou velmi dobří řečníci. Dokázal by si pouze slovy získat člověka, kdyby bylo potřeba. Ve společnosti bývá veselý a jeví se jako obrovský extrovert, což mu bez pochyby může být výhodou. Jeho tatík je takový poloblázen, každý rok svým dětem chystá sérii úkolů místo Vánoc, aby se naučily jak přežít v různých situacích. Má tedy naprosto perfektně zvládnuté přežití téměř ve všech prostředích. Podzemí, extrémní výšky, cokoliv, prostě je na to připraven. Nikdy neví, co je čeká, nemůže se tedy na nic spoléhat. Ví, že nesmí nikomu věřit, ví, že v případě nouze musí bojovat za celou rodinu, popřípadě jenom sám za sebe. Hlavním účelem těchto cvičení je přežití. Otec je chce připravit na všechno, co by jim bláznivý život v Panemu mohl připravit. Dokonce trénovali i na případnou jadernou válku, kterou by blbá Třináctka jednou mohla rozpoutat. Dobře si uvědomuje, že smrt je součástí lidského života a moc si z ní nedělá. Už mu zemřeli i blízcí příbuzní a prostě to musel skousnout. U nich se na žádné dlouhé truchlení prostě nehraje. Díky těm otcovým tréninkům se naučil spoustu věcí. Umí vyrábět pasti, jak na zvířata, tak na lidi, zvládne si bez problémů sehnat potravu, rozdělat oheň, zkrátka vše co se týče přežití v přírodě. Kupodivu jim tahle cvičení pořád vychází a nikdo si ještě nevšiml toho, že je dělají. Jejich táta má dokonce i tajný sklad plný zbraní, do kterého sice své děti moc nepouští, ale Cyan už tam párkrát byl. Hlavně protože je nejstarší, tak se ho otec snaží trénovat i mimo čas Vánoc. Naučil ho jak se slušně bránit, ukázal mu lidskou anatomii, aby v případě nouze věděl, jak někoho zabít. Zabíjení by mu nedělalo problémy, hlavně protože mu do hlavy vždycky bylo vtloukáno, že to není nic špatného, pokud mu to nějakým způsobem pomůže přežít. Párkrát střílel i z luku, čehož by v případě nouze také dokázal využít. Má na to takový přirozený talent, protože má prostě dobrou mušku a vždycky se nějak záhadně zvládne trefit.


Vždycky je na něj pokládána velká námaha, ať už psychická, nebo fyzická. To by mu mohlo poměrně uškodit, jelikož to bere jako samozřejmost. Jakmile nemá dostatek práce nebo zodpovědnosti, trošku panikaří. Ze všeho je ustaraný, hlavně pokud se jedná o jeho rodinu. Navenek může působit v pohodě, hlavně ve společnosti lidí, ale když je sám, nebývá moc veselý. Prostě se pořád moc strachuje a to je špatně. Někdy je díky tomu schopný i spoustu dní nespat. Stres je pro něj každodenní záležitostí a i on toho má občas plný brejle. Neumí samozřejmě zacházet s žádnou jinou zbraní, než sekerou. I když jich jeho táta pár má, nikdy ho nenechal s nimi trénovat, Cyan tedy ví pouze jak vypadají. Mnoha lidem se může zdát necitlivý, především vůči smrti. Neprojevuje v tomto ohledu moc emocí, vlastně on většinou neprojevuje žádné emoce. Jasně, něco ho mrzí, z něčeho je šťastný, ale nikdy to nedává moc najevo. Nesnáší konflikty, je to obrovský flegmatik a kdykoliv se naskytne nějaká hádka nebo rvačka, je nesvůj. Není to nic pro něj, on by si nejradši všechno v klídku a v pohodičce s dotyčným vyříkal a pak by ho třeba nějak pozval, aby neměl zbytečné nepřátele. Je to vysoký hromotluk, což mu může být výhodou, ale bývá kvůli tomu o něco pomalejší. Kdyby útočil, tak spíše spoléhá na sílu, než na rychlost. Není to dobrý běžec, protože si neumí rozložit dech. Krátké trasy mu tedy problém nedělají, ale s něčím delším by se asi moc dobře nevypořádával. Ani jejich otec nebyl tak schopný, aby jim zajistil trénink v nějakém městě, tedy tohle prostředí je mu zcela neznámé. Jasně, umí si to představit, ale pohled na velkoměsto by pro něj jistě byl obrovským šokem. Nikdy nebyl moc chytrý, umí se vypořádat s problémy, které potřebuje v praxi, ale nějaká škola mu nikdy nic moc neříkala. Umí psát a počítat a to je asi tak všechno, jinak v tom dost zaostává. Občas je to pěknej paličák a staví se hodně do vůdcovské pozice. Cítí prostě za všechny ve svém blízkém okolí zodpovědnost a chce být vepředu, aby je mohl ochránit. V tomhle nikdy neustupuje a staví na tom celý svůj život. Nejdřív ostatní, potom on. To je proti všemu, co se do nich táta snaží vtlouct, ale to je mu prostě jedno. On by si nedokázal jen tak říct "Ha, a teď se na vás vykašlu!", takový on prostě není a nikdy nebude. Umí být vtipný a v pohodě, ale jakmile přijde na práci, nebo přežití, stává se z něj seriózní protiva, jehož oblíbenou činností je štvaní všech lidí okolo. Dokáže být neskutečně otravný a ani si to neuvědomuje. Nikdy nic nemyslí zle, nikdy nikomu nechce ublížit, ale prostě čas od času řekne něco fakt zlýho a pak toho lituje. Tohle je jeho hlavní specialitou, když je naštvaný. Málo kdy mu rupnou nervy, ale když už, tak to stojí za to. V naštvanosti dokáže být i pěkně strašidelnej a nejde pro ránu daleko. On celkově všechno moc prožívá, ale vždycky jenom uvnitř. Dusí to v sobě a pak to nedopadá dobře. Veškeré technologické vymoženosti jdou mimo něj, tedy od něj nečekejte, že bude vědět, jak něco elektronického opravit. V jejich kraji je jakákoliv technologie vzácností, což mu v tomhle oboru poskytuje naprosté minimum znalostí. Stejně tak je na tom s auty, a vším dalším, co má kola. Nevěděl by, jak s něčím takovým zacházet.


Cyan je momentálně nejstarším dítětem ze zvláštní rodiny Whartonů, která pochází ze Sedmého kraje. Má kopu mladších sourozenců, šest aby byl přesný. Spousta lidí by v tom asi měla bordel, ale jelikož Whartonovi mají ty rodinné vztahy takové prapodivné, zná všechny své sourozence naprosto perfektně. Zvládl by je z paměti seřadit podle velikosti, věku, pořadí, prostě jakkoliv. Jsou si velmi blízcí a opravdu o sobě ví všechno. Před pár lety měl ještě staršího bráchu, jenže ten umřel při nešťastné nehodě v práci. Byl u toho, všechno to viděl. Nikdy na to nezapomene, protože ho to dost vzalo. Na nějaké smutnění ale nebyl čas, u nich nikdy na nic není čas. Smrt je něco, na co jsou kvůli jejich nebezpečné práci zvyklí, tedy to už ani nějak moc neřeší. Drží vždycky jenom minutu ticha a potom jde život dál. Mají přece ještě spoustu dalších dětí, za které se nejen rodiče, ale i Cyan, cítí zodpovědní. Možná ti rodiče ani tak ne, ale Cyan určitě. Udělal by pro dobro svých malých sourozenců cokoliv, vždycky se pro ně snažil být co nejlepším příkladem. Nechce, aby se jim stalo to co jeho staršímu bratrovi. Dost se za jeho smrt viní. Táta mu vždycky říkal, že to, že skončil pod jezem, nebyla jeho chyba, ale i tak se za to cítí zodpovědný. Jelikož je teď nejstarší, jeho otec na něj spoléhá nejvíc, tedy má také nejvíc práce. Většině lidí by se taková každodenní práce mohla zdát až příliš, ale jemu to nevadí. Za nedlouho po smrti staršího bráchy mu při podobné nehodě zemřel i mladší brácha. To ho samozřejmě taky vzalo, ale už ne tak moc. Naučil se, že smrt je součástí života a není to zas taková tragédie, jakou ji lidé rádi dělají. Má ještě čtyři mladší bratry a dvě mladší sestry. Všichni z nich už s ním a otcem byli na vodě, samozřejmě kluci víc, protože jsou silnější a to se na divoké vodě vždycky hodí, ale snaží se zapojovat i holky, aby se to naučili. V jejich rodině na to pohlaví moc ohled neberou, všichni pracují stejně, i když holkám občas trošku víc pomáhají. Hladové Hry se u nich nikdy moc neřešili, berou tu sklizeň pouze jenom jako další povinnost. Když je vyberou, smůla, ale život jde dál. Ví, že ho kdykoliv mohou vybrat, ale nějak se toho nebojí. Rodina by se bez něj obešla, o to by se otec zajisté postaral. O jejich rodině kolují různé podivuhodné historky a většinou jsou pravdivé. Jejich rodina je opravdu zvláštní na poměry Sedmého kraje. Tatík jim každý rok místo Vánoc chystá trénink na apokalypsu. Každý rok si vybere jinou pohromu a na tu se potom své děti snaží připravit. Je to trošku blázen, o tom žádná, ale rozhodně to těm dětem dává obrovské výhody. Jednou jim třeba všem dal zásoby na dva dny, odvezl je daleko od sebe a čekal, kolik se jich vrátí. Potom jsou tu ta rutinní cvičení, jako zombie apokalypsa a jaderný útok Třináctky, na které třeba trénovali už několikrát. Dříve se tyhle klání snažil vyhrávat, aby otci ukázal, že je opravdu nejlepší, posledních pár let už mu na tom ale nezáleží. Dělá všechno pro to, aby se při nich nic nestalo jeho mladším bratrům a hlavně sestrám. Těm pomáhá nejvíc, protože chce, aby se těm klukům vyrovnaly. Je mu jedno, že kvůli tomu každý rok končí poslední a má nejhorší časy, hlavně že to všichni přežijí. Jeho sourozenci si za to z něj často utahují, ale jejich otec dobře ví, proč to Cyan dělá. Snažil se ho to odnaučit, ale prostě to nejde. Záleží mu na celé jeho rodině a pro jejich ochranu by udělal cokoliv. Často přebírá vůdčí roli, jenom aby měl všechno pod kontrolou a mohl na všechny dohlížet. Není tak blbej, aby nevěděl, že až jednou táta nebude, on bude ten, kdo se o ně všechny bude muset postarat. Ačkoliv se ve společnosti jeví jako extrovertní a veselý člověk, v soukromí takový moc není. Dříve býval, ale ta zodpovědnost a obavy ho změnili. Je to prostě kliďas, kterému záleží na své rodině a udělal by cokoliv, aby je ochránil.

Saturday, March 24, 2018

Werritha Lauren Nywaive

[ veríta lóren nyvájf ]

 

Player: Rywaine

FC: Karlie Kloss


Tesserae: 9 | Defense: 6

Contact: nielle.shine@gmail.com

Age: 18 deceased - utnutá hlava: Selector Fusecoil


Token: -


Ako každý profík aj Werritha tvrdo trénovala celé svoje detstvo vo výcvikovom centre. So zbraňami si rozumie tak dobre, ako každý nadpriemerný profík, ktorý za niečo stojí. Má ale aj iné prednosti, ktoré možno iní ľudia nenabrali. Werrithini rodičia boli majstrami bojových umení, ktorým sa teda venovala už od štyroch rokov. Jej prvým bojovým umením bolo Aikido, kde sa naučila rôzne páky, hody, využívanie nestability protivníka a hlavne správne načasovanie. Už keď mala sedem rokov, získala biele kimono, čiže na rebríčku v Aikide bola nejaká tretia. Jej rodičia síce niekedy porušovali čakacie lehoty medzi jednotlivými stupňami, ale ich dcéra bola natoľko oddaná týmto cvičeniam, trénovala dokonca i po nociach, takže jej schopnosti išli hore rapídnym tempom. V ôsmich rokoch ale prešla na iné bojové umenie – džiu džicu. Toto umenie využívala skôr na to, aby sa naučila brániť improvizovaným zbraniam. Kolíkom, rozbitým fľašiam alebo všemožným iným nástrojom, ktoré by si mohli ľudia vyrobiť, a ktoré napadli jej rodičov. Toto učenie trvalo asi rok, kedy v deviatich rokoch jej života vstúpil do jej hlavičky bojový štýl džudo. V tomto boji sa za dva roky vyšplhala na pozíciu piateho danu, alebo tiež go-danu, za ktorý si vyslúžila čierny pásik. Jej chvaty sa teraz stávali oveľa nebezpečnejšími. Vyššie ale už nemierila, džudo ju síce zaujímalo, ale čím ďalej, tým viac si robila zálusk na iné a iné bojové umenia. V podstate chcela vedieť všetky bojové umenia, aké poznali jej rodičia. Tak prišlo na rad Karate. To bolo asi najpreslávenejšie a najpoužívanejšie – aspoň ako jej to povedali rodičia. O karate vedel skoro každý, ostatné boli síce tiež známe, ale toto patrilo medzi tie najrozšírenejšie. V tomto si vyslúžila hnedý pásik prvého kyu. V skutočnosti si ale myslela, že schopnosti na takých úrovniach nemá, keďže jej rodičia jej často niektoré veci zľahčovali, no zároveň za to mohla jej povaha – nikdy si nepripadala dosť dobrá, stále chcela byť lepšia a lepšia. Zdala sa sama sebe stále slabá. Párkrát dokonca skúšala v rámci karate aj boj kumite, avšak to nebolo nič pre ňu. Posledným je Taekwondo. K tomu sa dostala, keď mala niečo cez štrnásť rokov a učila sa mu až do osemnástich. V tomto sa stala úplným majstrom. Získala deviaty dan s našitou rímskou číslicou deväť. Následne si ale začala uvedomovať, že si nie je istá, či jej rodičia majú právomoci vôbec niečo také udeľovať. Preto si povedala, že to nebude brať vážne a zameria sa na zbrane. Istú ladnosť a obratnosť získala hlavne z bojových umení. Preto pre ňu neboli boje v dvojici ani vo väčších skupinkách nijakým zásadným problémom. Zbraniam sa venovala už od desiatich rokov, pričom niektoré používala úž pri bojoch, zatiaľ čo nejaké s tým nemali absolútne žiadnu spojitosť, avšak medzi jednotlivými tréningami si našla čas naozaj na všetko. Získala naozaj veľkú silu a vytrvalosť. K tomu všetkému sa stále stravovala veľmi zdravo a tak má svalnatú a atletickú postavu. Zo zbraní preferuje najviac katanu. Avšak rozumie si aj s lukom, vrhacou sekerou a vlastne všetkým, čo mala aspoň trikrát v ruke. V skutočnosti by jej stačila aj stolička, aby vás zabila, nemá problém využiť hocičo v jej okolí. Mimo tréningov boja a zbraní veľa posilňuje. Či už doma, vonku alebo v tréningovom centre. Zároveň je veľmi rýchla a vytrvalá bežkyňa. Neraz si dala dlhú trasu aj cez hory a dosiahla excelentných výsledkov. Popri inom sa tiež výživa v šplhaní a lezení. Má dobrý odhad pre detail, takže ak by liezla po horách, vie presne kde sa má chytiť a kde je to nebezpečné. Z tých menej zaujímavých a menej zábavných schopností sú to napríklad zakladanie ohňa, stopovanie zvierat a anatómia tela – tú sa učila ešte v rámci výučný bojových umení. Vie, kde zasiahnuť nerv, ako spôsobiť zlomeninu, či zabiť jediným bodnutím. Je veľmi komunikatívna a iste príjemný poslucháč aj osoba na rozhovor. Ľahko si narobí priateľov, avšak nikdy sa na nich neviaže, takže by nemala problém spôsobiť im utrpenie, či napokon možno aj smrť. Je to vynikajúci stratég, často si vie vopred niečo naplánovať a vyjde jej to. Tiež je predvídavá a v boji je pripravená na všetko, čo by mohlo prísť. Je výborná kuchárka, ale vždy varí len zdravo. Vie, ako získať proteíny a iné dôležité látky aj v prírode. Zároveň je to naozaj zdatná plavkyňa, aj keď nemala veľa času trénovať. V poslednom čase ale začala s gymnastikou, ktorá je zatiaľ ide aj bez nejakých väčších problémov.


Nie je zbehlá v druhoch rastlín a stromov. Nikdy nepokladala za dôležité sa to naučiť. Rodičia ju ale donútili zapamätať si niekoľko dôležitých a niekoľko jedovatých byliniek. Nerozozná však dub od buku, je jej jedno po čom šplhá. Zároveň je úplne nevzdelaná v odvetví technológií. Pozerala sa na Hunger Games, ale ani za mak nevie, ako to všetko funguje. Ak by teda mala dočinenia s niečím takýmto, je dozaista v keli. Nikdy sa naučila vytvárať pasce. A síce ani loviť, ale jej zručnosti ju na to dostatočne pripravili. Dych nedokáže zadržať na viac ako štyridsať päť sekúnd, robí jej to veľké problémy, aj keď jej plávanie je dobré. Nie je sebavedomá, myslí si o sebe, že nie je dostatočne dobrá a často si preto dáva ďalšie a ďalšie ciele. Snaží sa byť lepšia a lepšia a často sa udrie až do úmoru. Má potrebu časti flirtovať s opačným pohlavím, aj keď jej to vo väčšine prípadov ide, môže jej to spôsobiť problémy. Nevie veľmi hrať pretvárku. Avšak ak už ste jej priateľ, nerobí jej problém vás podrezať, zase nie je žiadne neviniatko, na tom by sa len zasmiala. Je veľmi zahľadená do svojho výzoru. Rada vyzerá dokonale a upravene. Určite by neskočila do bahna len preto, aby sa zachránil. Radšej by už bojovala, ako si zničiť svoj výzor. Preto urobí čokoľvek aby zachránila svoju krásu. Myslí si, že je veľmi pekná, to je asi jediné, čo na sebe vôbec neodsudzuje. Veľmi často sa maľuje a zaberá jej to aj pár hodín, aby vyzerala tak, ako chce. Aj v tejto oblasti je na seba kritická. Vlastne je veľmi kritická a tak jej dokáže ujsť naozaj nepríjemná poznámka. Ako ďalšie by bolo dobré spomenúť, že má fóbiu z veľkých hĺbok. V aréne ako Atlantída by mala preto veľké problémy, aj keď sa vo väčšine prípadov vie udržať a nevšímať si to. Rovnako ako fóbia z hmyzu a pavúkov. Všetko to malé jej príde odporné a proste fuj. Ak môže okamžite to zabije. Ak nie, tak sa radšej decentne dostane preč. Dokáže podceniť súpera, docela často všetko podceňuje celkovo, ale to jej zase až taký problém neurobí, v dostatočne rýchlom čase si následne všetko uvedomí a môže pokračovať bez väčších problémov. Spolieha sa na všetky svoje schopnosti, aj keď niektoré sú u nej úplne nepodstatné. Zároveň ale nie je zbabelec, takže by ani zranená nutiekla, proste by sa nepriateľovi postavila stoj čo stoj. Radšej zomrie v boji ako zomrieť niekde na vykrvácanie, lebo chcela byť dlhšie pri živote. Na zľutovanie, kľudne by zahrabala aj malé decko, čo nemôže byť práve milé a sponzorov jej to určite nedonesie… Je nerozhodná, ak by si mala vybrať spojencov, je to naozaj ťažké a trvalo by jej to poriadne dlho. Na mentora sa ale nespolieha, myslí si, že je to len vedľajšia osoba, ktorá toho aj tak veľa nezmôže. Možno je to aj istá nedôvera? Prejavuje sa však len v malom množstve, takže to nie je nijaká zásadná slabina, ktorá by jej nejako veľmi urobila… Zle. Niekedy sa necháva uniesť imaginárnou hudbou v hlave a len tak zrazu začne tancovať. Áno, miluje tanec. Kľudne by to robila celý deň a celú noc. Ale nemala na to kvôli tvrdému tréningu veľa času. A rodičia to zároveň neschvaľovali. Mysleli si, že je to stráta času a nemá sa tým zapodievať. Prestala teda. A začala až keď sa jej tréning pomaly chýlil ku koncu. Väčšinou zastávala pozíciu vodcu a zakladá si na tom. V spojenectve by preto mohla mať nejaké tie problémy. Nemá rada, ak jej nieto rozkazuje, no sama veľmi rada rozkazuje druhým. No, má to v svojej kvetnatej povahe, ktorá by vám prišla na jedného človeka až veľmi rozmanitá, ale Werritha nikdy nebola ako ostatní, vo väčšine vecí je… Proste iná a dosť divná.


Werritha sa o svoj vzhľad dokonale stará, snaží sa byť nádherná. Má svetlé modré oči, blond vlasy siahajúce asi tak po lopatky. Meria asi stoosemdesiat centimetrov a váži päťdesiat kíl. Väčšina z toho sú jej svaly. Vždy je namaľovaná. A ak aj nie, nejako sa postará o to, aby vyzerala aspoň dostatočne dobre. Stavba jej tela jej zaručuje dokonalú obratnosť, ktorá sa jej hodí skoro v každom boji. Dlhé nohy zabezpečujú rýchly beh a celkovo všetko jej robí svaly, ktoré sa nebojí použiť v akejkoľvek situácii. Jej povaha je nestála. Môže byť vaša kamarátka a o päť minút vás bude nenávidieť do špiku kostí. Často je nepredvídateľná, ale stále si uchováva vodcovské schopnosti. Má v sebe aj istú chladnokrvnosť, ktorá by jej dovolila zabiť bez toho, aby pri tom čo i len žmurkla. Často sa zvykne sťažovať a hľadať príčinu v niekom inom. Inak je na seba ale veľmi kritická a veľakrát si všetko vyčíta – hlavne ak je zjavné, že to nemá na koho zvaliť. Inak rada pôsobí nebezpečne. Na nepriateľov alebo na možné hrozby hádže pohľady, aby ich uistila, že to nie je žiadna bábovka. V nepríjemných situáciách inštinktívne napína svaly, ktorých má naozaj dostatok a často vydáva aj isté vrčanie, ktoré sa podobá skôr na zviera ako na človeka. Narodila sa v druhom kraji, čiže je to profíčka ako vyšitá. Aj ona mala už od narodenia veľký potenciál byť budúcou splátkyňou. A dostatočne dobrou na to, aby sa dokázala v aréne predviesť. Učila sa všetkému veľmi rýchlo. A minimálne za polovičku svojich zručností vďačí len a len svojim rodičom, ktorí sú majstri bojových umení a naučili ju takmer všetko, čo vedeli. Takže na veľmi dobrej úrovni ovláda päť bojových umení. Mimo to chodila do výcvikáča asi ako každé dieťa so snom zažiariť v hrách. Učila a všetkým možným zbraniam, posilňovala skoro celé svoje telo a učila sa zdravej kuchyni. Aj tej normálnej, aj orientálnej. Jej žalúdok však nemá problém s ničím. Je dokonale plochá, keďže vie ako sa udržiavať vo forme. A to aj s obmedzeným množstvom potravín a vody. Aj keď sa snaží byť priateľská a komunikatívna, nie vždy jej to ide tak, ako by si priala. Chodí teda na vernejšie miesta a rada oslovuje aj úplne neznámych ľudí. Vždy je predsa dobré mať nikoho po boku. Pred niekoľkými mesiacmi sa jej narodila mladšia sestra. Síce ju má rada, no to vriskanie a plakanie jej uši nevedeli ustáť, tak sa presťahovala do vlastného bytu niekde v centre dvojky. Zároveň tak môže byť aj viac v dianí, nie len okrajovo sa po niekoľkých dňoch dozvedať novinky. Z rodiny sa najviac ale chodí baviť so sesterkami, ktoré sú v jej veku a zároveň majú podobné záujmy ako ona. Dokonca spolu chodia aj často trénovať. V zmysle jedna na dve, aby si zlepšili bojové techniky s viacerými protivníkmi naraz. V poslednej dobe už len trénuje a nijako inak sa nezaoberá životom. Maximálne ju tak stále bavia prechádzky a to, že chodí poza kraj o hôr. Cíti potom tú rebéliu, ktorá sa v nej pomaly usádza. A je to naozaj skvelý pocit. Tieto mesiace už dokonca trénuje boj jeden na troch, či dokonca jeden na štyroch. Aj bez zbraní, aj so zbraňami. Aj so ženami, aj s mužmi. Nevidí pri tomto rozdiel, cíti sa silná a odolná, keď porazí o hlavu vyššieho a na prvý pohľad silnejšieho chlapa. Vtedy sa vie potľapkať po pleci a povedať si, že je naozaj dobrá. Síce vlastní pásiky z Taekwonda, či Karate a tak ďalej, nehovorí to ale nikomu. Má totiž zvláštny pocit, že rodičia jej vlastne ani nemajú právo niečo také dať. Hovorí teda len, že dané veci študuje a venuje sa im. Ešte to tak, aby hovorila, že je v aspoň dvoch na úrovni profesionála. Síce klame, ale to už je v istej stránky jej povahy. Nedokáže síce hrať žiadne divadlo, ale o nejakých veciach klamať, to jej nerobí absolútny problém. V celku je teda dobré ju mať za kamarátku a zlé za nepriateľku.

Tuesday, March 20, 2018

Bellisarius Lizardcourt

[ beliséryjs lizrdkórt ]

 

Player: Pietro

FC: Ian Somerhalder


Tesserae: 6 | Defense: 8

Contact: Butschek.Petr@seznam.cz

Age: 17 deceased - rozdrcená lebka: K. Wesmyron


Token: Kousek látky


Kluk z textilky. Taková ještě velmi stručná charakteristika tohoto mladého člověka. Ovšem, že by byl on nebo rodina vlastníky textilky, či továrny, to věru ne. Jsou jen jedněmi z mnoha, jež tvoří Osmý kraj a kteří v něm i dělají. Mohl si vybrat. Buď se dřít jako mezek na polích bavlny, kde se dřou převážně ženy a holky kraje a nebo dělat v továrně, kde by obsluhoval všechny ty strašně komplikované stroje plné všelijakých válců a složitých pletacích mechanismů, které z vláken dělají nitě. Nakonec se rozhodl pro ty stroje, ovšem i ta pole se ho týkají. Kdo by však čekal, že přijde ke stroji, zmáčkne čudlík a večer ho zmáčkne znovu a stroje vypne, asi by se zmýlil. Jeho činností je udržovat stroje v chodu a dobře promazané. A jelikož jde o stroje poněkud zastaralé, má o práci postaráno a mnohdy je zapotřebí i velká síla, protože je třeba nějaké části strojů i zvedat a bohužel vše je z oceli nebo kovu. Pokud je však díl moc těžký i na něj, pomůže mu nějaký dospělý chlap v okolí. Není to však jeho jediné zaměstnání. Když není, co by stroje pletly a musí se něco napřed sklidit, funguje nakonec i na poli, když s dalšími chlapy kosami sklízí úrodu bavlníku. Kosy se však nestaly jeho zbraní, kterou by se měl ohánět. Tou se staly dva nože kukri, na nichž se mu zamlouvala jejich zahnutá čepel a lehkost, kterou disponují. Samozřejmě hned skvělý v jejich obsluze nebyl. Začal napřed s jedním nožem a jen v krátkých intervalech, aby se naučil je držet efektivně v ruce a aby ho ruce nebolely. Až poté si troufl délku tréninku zvětšovat. Na balících odřezků látky z továrny si zkoušel i některé útoky a výpady. Trénink vskutku levný a finančně nenáročný. Nože získal zadarmo jako rezavé a tupé. Až když si byl sám jistý, že jeden nůž zvládne, připojil i druhý. Naučit se s druhým však nebylo tak snadné, jak si myslel. Při tréninku musel zohledňovat fakt, že v druhé ruce už nůž jeden je. Jeho ruka tak dosud má na sobě patrné jeho začátky tréninku se dvěma kukri-noži v podobě malých jizev. Doma to svedl na ostré součástky ve strojích v textilce. Doma vůbec nemá matka tušení, že s noži Bell, jak mu sama jméno zkracuje a což on nesnáší, umí tak dobře zacházet. Bellisarius však kromě dvojice kukri umí i s jiným nástrojem a tou je vařečka. Doma vařila napřed máma, ale po ní to všechno převzal on sám. Jak sám řekl.. "Je škoda, že neexistuje kraj vyloženě přes jídlo a vaření, jen na hrubé plodiny. Tam bych byl králem." Vaření ho neskonale baví a je to na pokrmech vidět. Díky těm strojům v textilce se umí skvěle maskovat, i když zatím jen olejem a šmírem a má i technické znalosti, takže umí i něco sestrojit, případně vyrobit i nějakou pomůcku, je-li potřeba a má k tomu patřičné potřeby.


Osmý kraj nikdy do Her nepošle chladnokrevného zabijáka. Ani on jím není. Urostlá postava je v jeho případě spíše přítěž, jelikož je obratný jako slon v porcelánu. Ten by nadělal kravál i v haldě peří. S tím vůbec je spojená celá fyzička. Sílu mít musí, aby se stroji vůbec pohnul, ovšem dlouhý běh, nebo šplh, nebo snad nedej bože přímo lezení, to je hotová noční můra. Když prostě ze země nedohlédne na vrchol kopce nebo hory, nevleze na to. Je moc energický, na vše jde hrubě bez přípravy, aniž by si omrknul, o co vlastně jde. Nepřemýšlí. Jde hned na věc, ať jde o cokoliv. On sám tohle vnímá jako slabost a nerad ji přiznává. Na chlapa jeho vzhledu má i slabiny, které byste do něj neřekli. Jako každý Osmičkař neumí plavat, což je k zaměření kraje pochopitelné. Ze zbraní mu nedávejte nic, co je dlouhé. Zabije s tím buď sebe a nebo omylem vás. Na dlouhé věci je nešikovný. Energičnost jde ruku v ruce s tvrdohlavostí. Může se mu říct stokrát, ať se rozmyslí, ale většinou je to zbytečné, protože už má jistě vlastní plán a podle něj se to udělá. Co na tom, že to nevyjde. Pak pokorně uzná svůj omyl. A také mu nedělá dobře společnost bohatších lidí. Je natolik zvyklý na chudinu Osmičky, že by pro něj společnost či zájem lidí z krajů lepších byla natolik netypický, že by se prostě neuměl chovat na jejich úrovni a cítil by se nesvůj. Bude tím potěšen a poctěn, ale to je tak všechno. Naopak chudší kraje, tedy vyšší čísla než Osm, s těmi se cítí jako ryba ve vodě a on ten lepší.


Rodina Lizardcourtových je cokoliv, jen ne vlivná. Jsou to takoví pracovníci všeho druhu. Asi nejlepší práci, co kdy měli, měla, a má Bellova matka, která projevuje svůj smysl pro design, přesněji pro tvary a vzory a na již hotová oblečení vymýšlí různé ornamenty, obrazce a vzory, které jsou jen doplněny maličkým monogramem ML, což je její jméno – Maryland Lizardcourt. Když tedy v Kapitolu uvidíte někoho se vzorem přes celý přední díl trička, na tuty bude jejím dílem. Na výdělku se však nijak tahle ozdoba neprojevuje. Samozřejmě její vzory se dostaly i k výrobci bot Zancanellovi, a ten jí poslal dokonce nabídku, aby u něj pracovala, že dostane vlastní kolekci botek. Maryland jeho nabídku sice vyloženě neodmítla, je však moc skromná na to, aby jen tak kraj nechala ladem. Ovšem, kdo ví, co bude. Však – není jí ani 40. Bellisaria počala totiž mladá (v 20 letech) a tak trochu z nerozumu. Otec už nežije. Zemřel na nějakou nemoc. A on ho ani moc neznal. A když tak poslouchal Maryland, jak o něm mluvila, je to asi nejspíše i dobře. Nebyl asi dobrým člověkem. Bellisarius byl v kraji zamilován do děvčete jménem Lister, která pracovala na poli. On do ní ano, ona do něj ne, on však v tomhle zaváhal a nic jí nikdy neřekl a neodvážil se jí ani oslovit. Ona nikdy ani o něm nemluvila a jak sám poté v televizi při posledním ročníku zjistil, už ani nepromluví. Zařekl se proto, že jakmile se mu bude zase nějaká líbit, nebude nyní váhat. Co je ovšem jeho plus a on to moc dobře ví, je jeho tvář s jakýmsi zákeřným a úlisným výrazem. Může tak někomu vymluvit do hlavy díru a tím ho ukecat i k naprosto pro daného člověka nevýhodným dohodám a tak ho využít k obrazu svému. S tím kukučem by prodal snad i vlastní matku, kdyby měl někdo zájem a dal dobrou cenu… Není to ale dovednost, spíše taková vypečenost. Bellisarius naprosto nesnáší, když je jeho jméno krácené na familiárního Bella. U cizích lidí, jež ho neznají, je ochoten to snést, ale lidé co ho znají a kterým to řekne, a oni nejsou schopni se toho držet, už tolerantní moc není. Bell dle jeho slov "nemá vejšku". Bellisarius zní o mnoho lépe, no ne?

other worlds

stranger2s.jpg https://lh3.googleusercontent.com/Pw0zB0hurIqLYe3Dbii8mgZ8-m5myKuUtsQ2qtwficdo5n9uKQvLA3mzvOkjh7iL3CUXJzXut2adFoTqKA=w200-h92