Showing posts with label Deceased. Show all posts
Showing posts with label Deceased. Show all posts

Tuesday, March 20, 2018

Arminia Della Acura

[ armínya déla akjura ]

 

Player: Pietro

FC: Evangeline Lilly


Tesserae: 6 | Defense: 19

Contact: Butschek.Petr@seznam.cz

Age: 16 deceased - sežrána krokodýlem


Token: Dřevěný panáček



I kvůli pohnutému rodinnému osudu, i pro vysokou spotřebu mužů v kraji, jež je jejím rodištěm ji mnoho lidí v kraji přezdívá „Dvě Tváře“. Ale vezměme to popořadě. Jakožto holka se moc do věcí kolem zaměření kraje moc nehrnula, i když se ze zvědavosti na řezání a práci se dřevem koukala. Dovednost ovládání všech těch nástrojů ji fascinovala a chtěla ji také ovládat, už jen pro to, co je pravdy na tom, že děti se tu s těmito dovednostmi rodí. To však netušila, jak moc jí to bude v životě ku prospěchu. Co se pomůcek a zbraní týče, je to ohledně samotných základů ukázkový univerzál. Na měřítka kraje profesionál je však jen ve dvou věcech. Vše začalo malou gumovou sekyrkou, a malou pilkou, která by spíše zpívala panemskou hymnu, než řezala dřevo. V papírně, kde už nějakým rokem vydělává, zase umí dobře zacházet s nožem, když velké archy papíru přeřezává napůl a ty dál krájí na menší listy, které už pak míří s mírnou nadsázkou rovnou na stůl prezidentky. Dvě rodinné ztráty ji však donutily proniknout i do světa mužů. Jeden z otcových přátel, říkejme mu třeba jménem Rock, který s ním pracoval, si ji v 13 letech vzal pod ochranná křídla s tím, že ji s chlapskými věcmi naučí zacházet. Něco již uměla z opravdu dětských let, nyní však začala pracovat a i trénovat již s opravdovějšími věcmi. Napřed s malými sekerkami a malými ručními pilami a v průběhu let se malé sekerky změnily v klasické dospělé dřevorubecké a malé pily ve velké ruční. Nyní v 16 letech si poprvé vyzkoušela i pilu motorovou, ale potom, co jí z nezkušenosti pila o větev nebezpečně cukla, ji raději vypla a má z ní respekt. Ovšem v budoucnu jí bude chtít také zdolat. Je to výzva. Svou učenlivostí tak dostala vedlejší práci mezi dřevorubci a nahrazuje, byť ne plnohodnotně otcův plat a dělá ovšem jen na těch menších porostech a stromech, které nejsou nebezpečné. Jak se postupně ukázalo, zastane spoustu chlapské práce a i hodně chlapům se vyrovná. Odlišnost pohlaví ale bude už vždy patrná. Pro svoje odreagování se občas přihlásí i do dřevorubeckých závodů, kde pro ty opravdu dobré byly připraveny drobné finanční sumy. Tahle krajská zábava ji nejenže přinesla nějaké výdělky, ale i fyzickou zdatnost, a u pár mužů i respekt. Rychlost, kterou dokázala se sekerou vyvinout a střídat strany ji přinesla několik úspěchů. Sekera ji společně s kapesním nožem, který získala od táty, zůstaly do dnešních dob i v rovině bojové jako její zbraně. Ačkoli jsou tam jistě ještě rezervy, naučila se i rychle běhat a díky pobytu v lesích má i přehled o bylinách. Ví, které jsou jedovaté a které se dají i jíst. Doba se však změnila a Sedmička, jako každý kraj, prošla změnami, ale k horšímu. Technická revoluce totálně převrátila její život na hlavu a Arminii to ovlivnilo velmi, kvůli její práci jako jediného ženského dřevorubce a pracovnice v papírně. Papírna tolik netrpí, ale i papír se používá méně a některé její kolegyně tam, se dostaly do existenčních potíží.  Někteří muži, to, že práce ubyla, nevydrželi a svůj život dobrovolně ukončili, jelikož najednou neměli jeho náplň a smysl. Dřevo a papír se skoro ze dne na den stalo méně důležitým artiklem a najednou se za pár dní staly všechny ty kmeny a stohy papíru připravené do Kapitolu naprosto zbytečné. Tedy ne úplně všechny, pár jich přece jen odvezli, ale spíš jen na sirky pro zazobance, nebo na toaleťák pro chudé kraje. Úbytek dřevorubeckých prací by za jistých okolností nesl i ochabnutí jejích dovedností, ale ne tak u ní. Právě naopak. Díky menšímu pracovnímu vytížení má s Rockem více času a může mnohem více trénovat a cepovat se.  Rock se nakonec tak stal čímsi, jako jejím trenérem.  Kromě používání nástrojů cechu dřevorubeckého jí naordinoval cvičení a posilování. Arminia v počátcích neuvěřitelně prskala a absolutně odmítala cokoli takového podstupovat, že je to hloupost, nadře se dost i tak. To už ale nyní neplatí a nemá tak výmluvy. Začala, až poté, co byla citově donucena, když jí bylo řečeno, že by si to táta jistě přál. Velmi nerada se do toho dali a po několika měsících to začalo nosit své ovoce. Aby ne, každý den, dvakrát po šesti hodinách jí s přestávkami honí po kraji jako nějakého psa, na poražených, neopracovaných stromech jí na čas měří rozsekávání kmene a odsekávání větví a vrhání sekery piluje na panácích ze špalků. Prostě bojové podmínky, kraji poplatné. Přání jejího táty tedy Arminia s Rockovou pomocí plní svědomitě, pokud na ní přijde řada, nechce udělat ostudu tím, že by něco neuměla. I když je po každém takovém drilu zpocená, špinavá od šmíru, s pilinami ve vlasech a servaná jako plakát ze stěny, je spokojená. Není to zbytečná dřina. Ty dovednosti se jí nikdy v životě neztratí. 


Mužská práce se stroji a nástroji a někdy i náročná práce v papírně ji moc času na jiné věci neposkytuje. Mít dvě zaměstnání je holt náročné. A tak vaření není zrovna činností, kterou by mohla návštěvu okouzlit. Zná bylinky, ale vařit z nich ne. Něco se sice dá jíst i jen tak, utržené, ale když z toho umíte něco stvořit, je to lepší. Její postava jí je, světe div se, i ku škodě – v podobě maskování a krytí se. Není sice cimprlich a namaže se snad čímkoliv (ano, i tamtím zvířecím, když by to bylo nutný…), ale i když je sportovní postavy, naskládat se do malého prostoru, aby byla co nejlépe ukrytá,  je problém, při dlouhé době jí zcepení nohy a chviličku trvá, než se může zase pohybovat. A to i sebelepší líčení je houby platné, když se furt vrtíte a šustíte. Voda je také její slabina. Má ji ráda, voda jí nevadí, ovšem plaveckým sportem je nepolíbená. Ví, že má nějak máchat rukama a nohama, ale jak rychle, to už ne. A ta rádoby říčka, po které se plaví kmeny, v tom se plavat nenaučí nikdo. I když by leckdo na první pohled řekl, že to zvládne, opak je pravdou. Neumí šplh a ani nikam jinam nevyleze. Bojí se výšek. Jakmile se koukne dolů, je zle a je to špatně. A že se dolů kouká pořád. Proto také na stromy na rozdíl od chlapů neleze a jakmile je to možné, pracuje na pevné zemi.To jediné ji na jejím kraji vadí. Jinak tu má všechno. Dva z několika škraloupů na jejím charakteru, to jsou její nedůvěra, a zdrženlivost.  Tohle přišlo samo s odchodem mužské části rodiny. Přišlo totiž mnoho nápadníků a nabídek pomoci, ale ne vždy byly s dobrými úmysly. Moc se jí do nějaké akce s opravdu cizím člověkem nechce. Něco jiného je, pokud je to krajan. Ať je tomu jak, chce, nerada by byla druhému člověku jeho živým štítem. To spíše naopak. Ona by ten štít ráda z někoho udělala. Třetí škraloup je její  impulzivní povaha. Pokud pracuje s blbcem, neváhá to tomu člověku říct. Ještě horší ale je (a lepší na ní nemluvit), když neříká nic a mlčky odejde…


Už od kolébky (a to doslova, jelikož byla dřevěná) je její život provoněný smolou a zasypaný pilinami. Narodila se do kraje dřevařského, honosícího se šťastným číslem sedm. Kromě matky Roweny měla ještě i tátu a o dva roky staršího bráchu – oba se stejným jménem Armin. Mnoho lidí ji, jak bylo řečeno na začátku, přezdívá „Dvě Tváře“. Není to nic hanlivého, ani ona sama není nijak z poloviny zohyzděná, jen to prostě vyplynulo z jejího dětství a mládí. Ženská stránka jejího života byla ta klasická – tedy spíše papírenská část krajského života, příroda, lesní zvířata a jiné ženské věci a byla holka jako každá jinačí v kraji. Ve dvanácti přišla však o otce Armina staršího, když se při jednom rutinním kácení stromů nečekaně ulomila díky padajícímu stromu velká větev z jiného stromu vedle a spadla na jejího tátu. Ten sice samotný pád větve přežil, ovšem o tři dny později v nemocnici zemřel na zranění, která utržil. Pak tedy přišla na řadu i mužská stránka jejího života – když ji otcův kamarád Rock rok po otcově smrti uvedl do světa smoly a dřeva. Pořád byla tato stránka ale upozaděná. Bylo tak tomu jen další rok do jejích čtrnácti. To přišla i o bráchu Armina mladšího, když ten nešťastně při opracování padlých stromů zakopl a nabodl se na čouhající větev. Matka nebyla daleko od zhroucení a zešílení, ale Arminia zůstala při smyslech a nenechala se těmito ztrátami sebrat. Zintenzivnila svou práci se stroji i v papírně, aby zvládla více práce a dostala tak více zaplaceno (platilo se podle vykonané práce) a držela tak rodinu nad vodou. V prvních dnech, které byly nejhorší, nebyla ani ona daleko od celkového vyčerpání. Matka Rowena se ale dala postupně do pořádku, ačkoli už ne na sto procent. I když normálně funguje jako dospělá žena, a i již částečně pracuje, je v skrytu duše pořád tím křehkým člověkem, který se může znovu sesypat a který, dokud má Arminii, bude v pořádku. Dcera jí pomalu však dávkuje do její mysli i možnost, že tu jednou nebude ani ona, což zatím skrývá za dlouhodobou práci mimo domov. Ale stejně jí je jasné, že na to přijde jednou sama. Tak tedy přišla ke své přezdívce. V práci, které již není tolik, nastavuje klasickou ženskou tvář, ale umí přepnout do „mužského“ módu a funguje jako muž a živí rodinu při práci se dřevem. To všechno ji však začalo odlišovat od jejích vrstevnic, které pořád zůstaly těmi mladými nedospělými holkami bez větších starostí. Když se pominou rodinné trable, je radost na Arminii pohledět, tedy pokud jste chlap.  Dlouhé hnědé vlasy, pronikavý pohled a rysy svalů na rukách, břiše a nohách z ní dělají přímo objekt mužského zájmu. Sama si všimla, že na ní koukají otcovi bývalí kolegové (a někteří i přitom cintají). Ti mají i díky slibu, co dal jejímu otci jeho kamarád Rock, smůlu. Několik románků s kluky jejího věku už proběhlo, ale když viděla, že neunesou ani obyčejnou ruční pilu, poslala je do háje. Měla i starší kamarádku, jmenovala se Patricie a chodila s klukem jménem Enrique. Toho ale sebrali při Sklizni a už se nevrátil. Sama tedy zašla za Patricií s tím, že ji ze ztráty bude utěšovat. Omyl. Patricie nebyla ani doma a ona ji pak viděla druhý den s jiným maníkem… Arminia sama je naprosto obyčejná holka, bez nějakých manýrů. Je si však vědoma své fyzické krásy a schopností, kterými by pak mohla využít nějakého kluka. Dokáže pracovat i s jinými lidmi, ale když je sama, také jí to nevadí. Jen je, jak bylo řečeno v tomhle rozvážná. Sice se nevedou žádné statistiky na toto téma, ale Arminia byla možná nejmladší výdělečnou osobou v kraji. Už v osmi letech totiž tahala vozík po kraji a prodávala piliny na topení. Ceny byly nízké – od čokolády po malou hračku. Jedna z nich – dřevěný panáček, což jsou jen spojené malované dvě kuličky, jí zůstal dosud jako památka a jako talisman. Finance se po technických změnách a razantním úbytku práce staly pro ni a její matku ožehavým tématem a tak škudlí, kde se dá, aby Arminia nemusela pro oblázky, přesto už to bylo několikrát třeba. Nové poměry zrovna její rodinné postavení nevylepšily.

Zeelandian Northsound

[ zílendyen nórtfsaund ]

 

Player: Pietro

FC: Scott Adkins


Tesserae: 6 | Defense: 9

Contact: Butschek.Petr@seznam.cz

Age: 17 deceased - rozsekán: Sigourney Wesmyron


Token: Slupka od brambory


Je z Jedenáctého kraje, tedy lánů prací a plodinami oplývající. Zaměstnání na polích mu tedy umožnilo nabrat mnohé dovednosti. Vzhledem k tomu, jak je kraj mechanizovaný, je jedním z nejlepších oráčů pole, kteří to dělají stále postaru. Zapřažený kůň s oracím pluhem. To je všechno, co potřebuje. Navigovat koně a tlačit pluh před sebou vydrží i celé hodiny. Nedokázal to ovšem hned. Už ve dvanácti s pomáháním začal. Táta mu dal samotné základy a Zeelandian, jakmile byl rovný úsek, se hned chopil pluhu a oral své první metry. Časem dostával větší a větší úseky až v 16 letech dokázal poprvé zorat celé pole, co měli doma. Pravidelná práce nejen na poli, ale i ve skladu plodin v centru kraje mu postupně dopřála dostatek svaloviny. Nejenom pluhem však živ jest Zeelandian. Ačkoliv se snažil každý rok celou tu věc kolem Her nějak nevnímat a ignorovat jí, nešlo mu to. Tomu se uniknout nedalo. Když už zapomínal, že tahle kratochvíle bohatých existuje, byl den Sklizně a zas to bylo všude kolem. Tak se rozhodl, že je lepší nenechat nic náhodě a tak hledal cokoliv, co by mohl využít jako zbraň. Zaměření kraje mu výběr dosti zužoval, pluhem se bojovat nedá. Nakonec několik dní po 14. narozeninách nalezl doma v dílně nástroj, kterému se říká cep. Byl už dost starý, leč stále ještě funkční. Převážně jsou k vidění hlavně u jejich zemědělských konkurentů v Devátém. Když byl cep ještě ve stavu, jak ho našel, tedy celodřevěný, jen s řetězem, učil se s ním o volných chvílích trénovat. Začátky nebyly růžové, kolikrát si jí tím koncem mlaskl o záda, což ho štípalo a měl velikou chuť se na to vykašlat a najít si jinou věc. Nevzdal to a na záda si tak začal přivazovat přeložené pytle, aby měl měkkou ochranu, kdyby mu zase cep ujel. Rány do zad postupně ustávaly a tak se rozhodl jej ještě vylepšit a tu mlátící část na řetězu opatřil železy a v poslední době i omotaným ostnatým drátem z elektrického plotu, který získal v době, kdy je plot vypnutý. To už si ale na záda jako jistotu zase začal dávat na záda ty pytle, ten svistot vzduchu, který vytváří ostny toho drátu, totiž zní velmi nebezpečně. Právě zisk ostnatého drátu mu dopřál i dovednost rychlého běhu. Nic jiného mu totiž ve chvíli, když jej z dálky uviděl mírotvorce, nezbývalo. Mírotvorce mu do tváře naštěstí neviděl, ale rozběhl se za ním a i střílel. V kukuřičném poli se tomu mírotvorci ztratil. Život je pro něj docela cenná věc a nechat se odstřelit jako prašivý pes by nebylo nic extra. Tak si střídal trénink ze zbraní a běh. I si vypracoval plán tréninku, aby na něco nezapomněl. Kvůli jejich životní úrovni se mu začaly kupit i lístky do osudí a je tak na případný výběr připraven. Přesto se však stále snaží tu bojovou show ze své hlavy vytěsnit. Není to něco, o co by stál.


Pokud běhání, velká síla a boj ze zbraní v podobě cepu jsou jeho dovednosti, pak to ostatní je jeho slabina. Uvařit dokáže jedině brambory. Ty má se solí nejraději. To ostatní uvaří matka a když je největší nouze, něco se dá i pořídit za těch pár mincí, co si vydělá. O vaření se nikdy moc nestaral, možná i proto, že byl, jako každé krajské dítě, celý dosavadní život doma s rodiči a nikde "na vlastní pěst." Voda je v kraji poněkud sice obvyklá věc, pokud se počítá ta užitková na kropení polí. Vodu tak on sám nemá vůbec v oblibě a kromě mytí a pití, a tak když nemusí, nevyhledává jí. Slabostí mu jsou i všechny jinačí zbraně a nástroje, které nespadají do jeho okolí, takže luxusní meče, a podobné hračky mu nic neříkají. Slabinou může být i jeho povaha. Není sice žádný vztekloun, rapl nebo notorický kecal, co nezavře pusu, ovšem není ani bůhvíjak družný s jinými. Když ho někdo osloví a chce si povídat, v tom problém není, ale že by sám běžně navazoval kontakty, to ne. Jakmile je to možné, je nejraději sám. Hlavně při práci a tréninku, přitom se nejlépe soustředí a odvede nejlepší výkon. Co se na poli dá také dost složitě natrénovat je lezení, šplh a podobné věci. Ani schovat se neumí. Jen v rozlehlých polích, ale ty nejsou všude.


Svou postavou jako celkem by měl u většiny ostatních kluků v kraji vzbuzovat respekt a ostřejší rysy mu dodávají na atraktivitě i pro opačné pohlaví, ovšem tohle je asi všechno. Jeho rodiče totiž nikdy nepatřili v kraji k bohatější a tedy atraktivnější části obyvatel. Co chodí na tomhle světě, žili si jen a pouze pro sebe. Pole středního rozměru, a zvířat, co by prsty na rukách stačily a ještě by zbylo. Ale jelikož má Kapitol pořád málo, i oni musí ze své sklizně, která není zrovna sama o sobě veliká, odvádět 50-70% na cestu do hlavního města, podle toho, jak se to zrovna hodí těm nahoře. Není jim to příjemné, ale raději plnit kvóty, než být v nemilosti a být na tom ještě hůře. Oba rodičové vystřídali v kraji několik prací, ale odevšad byli po nějaké době propuštěni, povětšinou pro nadbytečnost, což je ale kec. Spíše nechtěli hrát hru zaměstnavatelů, kteří platili za odvedenou práci málo. Oni se ozvali a tak letěli. Nakonec se upíchli ve skladech plodin, kde se vše balí, třídí a označuje. Ty zaměstnávají beztak nejvíce lidí, je tu ovšem nonstop dozor mírotvorců, kteří, jakmile uvidí, že se někdo snaží něco uzmout, dotyčného chytí a dost mu poničí vzhled. Ti, co si nedají říct ani potřetí, už pak více nenakradou, protože je zastřelí. Ten plat za ten dozor za zády ovšem stojí. Platí se totiž daleko nejvíce z všech možných zaměstnání, co jsou v kraji možná. Otec má již nějaké mírotvorce vytipované a oťuklé a když to je možné, oni mu dají nějakou tu zlatku k platu navíc, když jim sežene nějaké jídlo extra. Není to však často, asi dvakrát do čtvrt roku, jakmile by to totiž prasklo, vysloužil by si jednu do zátylku nejen on, ale i ti mírotvorci. Zeelandian už od malička byl obklopen zeminou, bramborami, kombajny a podobnými věcmi. Vztah k tomu všemu si pěstoval odjakživa. Nespočetněkrát byl jako malý odveden domů s perfektní bahenní maskou po celém těle, když se rochnil v kalužích na polích, až měli rodiče dojem, jestli se nestala chyba a místo malého kluka se jim nenarodilo malé prasátko. Prošel si i okrajově školou, ale jen proto, aby nebyl za blbce a poznal, co se u nich pěstuje, sklízí a jak to vůbec vypadá. Nějaké počítání rovnic, a nebo několik světových jazyků je proto něco, čím není vybavený. Zajímavý je i původ jeho jména. V době když se narodil, bylo v kraji období dešťů. Otec si nevěděl rady, jaké jméno synovi dát a tak pohlédl z okna, kde uviděl širý lán pole, v kterém bylo v kolejích od traktorů vytvořeno spoustu kaluží, které připomínaly malá moře. Byl to veliký kus země – země moří – "sea lands" a z toho už byl jen kousek ke konečné formě – Zeelandian.

Saturday, March 10, 2018

Shanti Weisberg

[ šentý fízberg ]

 

Player: Maddie

FC: Amiah Miller


Tesserae: 1 | Defense: 4

Contact: maddiepond@email.cz

Age: 12 deceased - udušena obrovitým pavoukem


Token: Stříbrný řetízek


Od Shanti není úplně očekáváno, že půjde do arény, a že by měla nějak bojovat. Má minimum lístečků v osudí a ani ona sama si nedělá nic z toho, že jistá pravděpodobnost, že by byla vybrána, tam je. Kdyby totiž byla vybrána, tak má jasný, že má hromadu sponzorů, třeba už jenom od své rodiny v Kapitolu, a taky nemá problém manipulovat s ostatními lidmi. To je asi její hlavní přednost, a sama si jí dokonce uvědomuje. Je skvělá, co se týče jakékoli komunikace s lidmi. Samozřejmě od své rodiny má východu zajištěnou a umí se chovat i vy vyšší společnosti, a to nejenom tady v kraji, ale i v Kapitolu. Nikdo by nepoznal, že se tam nenarodila, a že nepatří do nějaké extra významné rodiny, protože se tak umí chovat. Vlastně snad jenom na tom, že má trochu jinou výslovnost nějakých slov, což má právě z toho, že vyrůstala v kraji, tak vypadá jako Kapitolanka. Je skvělá herečka a umí se předvádět. A umí na sobě předvádět to, co považuje za své silné stránky. Dokáže se udělat extra roztomilá, dokáže brečet, když si umane, nemá problém se nějak zesměšnit, aby dostala to, co chce. Jinak je to totiž perfektní dáma, která nenechává emoce, aby ji ovládaly. Tady vůbec není poznat jako dvanáctiletá holka, co by si ještě měla hrát s ostatníma dětma. Může za to především odtažitá výchova jejích rodičů, protože v jejich vztahu je to spíš tak, že ona vychovávala je. Oni rozhodně nebyli připraveni na dítě, když se Shanti objevila mamince v bříšku, takže se o to musela postarat zase sama, jako se vždycky musí postarat o všechno. Už se naučila, že jestli něco chce, tak si to musí udělat sama, protože od nikoho jiného to nebude tak perfektní. A že všechno perfektní být musí, její chování, jeho hraní, vždycky musí být o krok napřed před ostatními. Je chytrá, toho se nemusí bát, a její největší přednost je, že umí číst v lidech. Pozná, když jí někdo lže, sama lže velmi dobře, dokáže odhadnout člověka na první pohled, hned si ho zanalyzuje a rozhodne se, pro co ho použije. Funguje to na všechny, u koho si umane. Navíc ještě vypadá jako malá princezna, a zkuste si jí říct ne. Její rodiče to nezvládli, a pokud by někdo měl říct Shanti ne, byli by to její rodiče. Přeci jenom je ale ještě dítě, takže má takovou tu dětskou energii, že se nikdy neunaví. Dokáže běhat vlastně bez přestání, nepotí se jako dospělý člověk, takže nemá ani nějaký psychický odpor k pohybu. Aby se nějak zbavila své přebytečné energie, rodiče ji už od mala vodili do různých sportovních kroužků nebo jí najímali soukromé trenéry přímo z Kapitolu. Shanti tedy dělá balet už od útlého věku, věnuje se sportovní gymnastice a velmi dobře je schopná se umístit na závodech v atletice. Je velmi sportovně nadaná, umí pracovat se svým tělem, i ve sportu vyžaduje, aby byla perfektní, což je. Baví ji hlavně pracovat s nějakými předměty, to v té gymnastice, je skvělá se stuhou nebo s obručí. Takže logicky by nemusela být úplně levá s nějakou takovouhle zbraní, ale ona je velmi všímavá na maličkosti, takže se dokáže rychle naučit s jakoukoli zbraní. Jenom to ještě nepotřebovala.


U Shanti je jasný, že nikdo neočekává, že bude nějak extra silná. To opravdu není, je to holka, je malá, je ještě dítě, není nějak silná. Má přednosti jinde. Je dost malá, takže ani tam nemůže nic velkého čekat, protože ji ještě nenavštívila puberta. Je to fakt ještě dítě, jenom její mysl je už dost starší, protože všechny ty intriky by dítě nevymyslelo. K tomu se váže, že je hodně podezíravá, pokud nemá svou jistotu, že všechno funguje podle ní, tak nikomu nevěří. A všichni musí taky fungovat podle ní, nenechá si od nikoho poroučet, to by ona sama nepřežila. Neumí to se zbraněmi, to je jasný, že na nic ještě nikdy nesáhla, ale na druhou stranu je skvělá s nářadím ve své milované gymnastice, takže určitě s věcmi pracovat umí a nemělo by jí dělat problém, že by byla nešikovná. Trochu větší problém má v přírodě, protože to není úplně její prostředí. Ona to umí spíš v Kapitolu nebo u nich v kraji ve městě, ale příroda už je horší. Samozřejmě parky má ráda a baví ji se koukat na různobarevné kytky, proti tomu nic nemá, ale někde v lese by byla poněkud ztracená. Neumí najít vodu, nedokáže si najít přístřešek, nezvládne rozdělat oheň. Neumí to se zvířaty, ale má nějaký speciální dar, že ji zvířata mají rády. Ona totiž vůbec není zlá, jak se může na někoho tvářit, protože když jí někdo není potřebný, tak si ho nevšímá, ale není na něj zlá, že by ho pomlouvala nebo by se neuměla chovat, tak se dáma nechová. Takže zvířata většinou zjistí, že není tak zlá, takže si je může pohladit. Jenže taky má astma a celkem problémy v přírodě, takže tam moc nepobývá, aby se třeba ještě něco nenaučila. Nedokáže ale nic vystopovat a vůbec, na takovéhle zálesácké práce ji vůbec neužije. Taky moc není zvyklá pracovat rukama, samozřejmě je šikovná, ale právě, kdyby měla za úkol vykopat díru, tak někoho přesvědčí svými schopnostmi, ať to udělá za ni, nebo, kdyby to nešlo, což nevylučuje, ale je to velmi nepravděpodobné, tak někomu zaplatí, ať to nedělá ona sama. Na špinavou práci ji tedy neužije. V přírodě se dál nevyzná v tom, jaká kytka je jaká. Ošetřovatelství jde taky mimo ni, ve škole mají samozřejmě nějaké kurzy první pomoci jednou za čas, ale ne že by si něco pamatovala, a už vůbec by si nenechala zaprasit ruce nějakou krví. Jak je perfekcionistka, tak nezvládne, když něco na ní není perfektní. I ona sama musí vypadat skvěle. S elektronikou si celkem rozumí, ale tím je myšleno to, že si zvládne zapnout televizi, a když nefunguje, tak do ní zvládne praštit, aby zase fungovala. Nějaké hraní si s drátky není vůbec její šálek čaje. Nedokáže si uvědomit, že třeba peníze jejích rodičů nejsou nekonečné, i když tady je to velmi těžké, protože peníze jejích rodičů jsou skoro nekonečné, takže je dost rozhazovačná a neuvědomuje si, že by si měla něco šetřit na zítřek.


Rodina Weisbergů není nijak zvlášť vlivná v kraji, ale je až nechutně bohatá. Oni si totiž koupili letní sídlo v kraji, to udělali už Shanti prarodiče, a její mámě se tady tak líbilo, že se sem nastěhovala i s manželem, i když oba pochází z Kapitolu. Koupili si všechny papíry, takže jsou teď občany Pětky a jejich děti jsou také občany Pětky. Takže i samotná Shanti je příbuzná s Kapitolem, má tam pěknou část rodiny, ti mají ale příjmení McNeal. Nevídá se s nimi tak moc často, protože v Kapitolu byla zatím jenom čtyřikrát, i když ona by tam mohla být pořád, jak moc miluje Kapitol, ale má je ráda. Jezdí tam za babičkou a dědou a potom ještě za strejdou a tetou. Má taky bratrance a dvě sestřenice, ale ti jsou o dost starší než ona. Stejně je má mega ráda, protože jsou z Kapitolu, to už vlastně stačí. Nejvíc z nich si rozumí se Selah, protože ta je od nich nejmladší a jsou vlastně nejblíž věkem, a hlavně ji vidí i trochu častěji, protože Selah často jezdí do Dvojky, tak se může stavit i u nich v Pětce. Takže Shanti má důvod, proč jezdit do Kapitolu, má tam rodinu a miluje to město. Její rodiče tam pořád jezdí, takže ona často zůstává sama a musí se o ni starat chůva. Má dokonce ještě mladší sestru, ale ta je o hodně mladší, protože když se narodila Shanti, tak rodiče byli ještě dost mladí, a ještě zdaleka neměli na to, aby se ji narodilo dítě. Takže s tím dalším počkali dost, a je to jenom mimino, takže k ní nemá Shanti vztah vůbec žádný. To bylo před půl rokem, kdy se ho narodilo, když zase naposled viděla celou svou rodinu, když se byli na to malé povídat. Je jí celkem jedno, že má mladší sestru, protože stejně rodiče se o ní nestarají, má chůvu, a je prostě moc malá, aby se o ni musela starat, takže zatím to je jako kdyby byla Shanti sama. Vypadá jako klasické rozmazlené děvčátko, ale je to s ní mnohem horší. Svoje rodiče už moc nebere jako nějakou autoritu, to rozhodně ne. Když si řekne, tak jede s nimi, i když oni pracují celou dobu a ona má povolené vycházky jenom se svou chůvou. I když je třeba u babičky, tak tam musí být její chůva, protože co kdyby se stalo něco špatně. A ona není zrovna holka, co by zdrhla, aby si mohla udělat něco po svém. Ona si to po svém udělá rovnou, protože ta chůva musí poslouchat její rodiče a její rodiče zase nejvíc poslouchají Shanti, protože ta je dost nezvladatelná, když se rozmyslí, že něco chce. Není vyloženě zlá, nemyslí nic nějak špatně, ale velmi dobře zná svou cenu a pod ní se chovat nebude. Takže všichni její kamarádi to musí ctít, že ona prostě nějakou špinavou práci dělat nebude, na to právě má své přátele, což jsou pro ni lidé, kteří dělají to, co ona nechce, a za odměnu můžou být viděni vedle ní. Je dost vybíravá v přátelích, protože si nemůže dovolit být viděna s někým, kdo si to moc nezaslouží. Nevadí jí moc, když její kamarádi nejsou stejně bohatí jako je ona, ale musí mít určitou noblesu a musí se umět chovat. Úplně nenávidí, když je někdo jako malé dítě, což by měla být ona, ale nenávidí to dětské chování, takže jí taky vadí, když si někdo myslí, že nic nezvládne, protože je prostě moc mladá. To by mu pěkně nakopala zadeček.

Monday, February 05, 2018

Erissa Ikarhé

[ erisah ikárhej ]

 

Player: Rywaine

FC: Chanelle Elise


Tesserae: 6 | Defense: 7

Contact: nielle.shine@gmail.com

Age: 17 deceased - uškrcena: Magnitude Wesmyron


Token: List od matky


Aj napriek tomu, že má Erissa len šestnásť rokov, brat aj sestra ju cvičili, aby z nej bola silná žena. Avšak už od mala bola jej sila skrytá najmä v jej pretvárke. Keď jej zomreli rodičia, úplne ju to zruinovalo, ale keď si uvedomila, že pri nej stojí jej rodina a sú spolu, nemohla sa ponoriť sama do seba. Stále má svoje chvíľky. Je však rada, že ju držia nad vodou. Miluje ich nadovšetko a pri nich nie je tou osobou, ktorú prezentuje zvyšku sveta. Správa sa k nim inak, je iná. Dokáže si podmaniť koho chce, hrá hry, ťahá za nitky. Len ona vie ako bude jej život postupovať ďalej. A snaží sa ho stupňovať, snaží sa robiť si cestičku aj nie veľmi dobrými rozhodnutiami. Istý čas na tom bola tak zle, že prepadávala ľudí a kradla, že hrala na to, že niekoho miluje a pritom ho len využívala. Nijako ju to ale netankuje, je jej to ukradnuté, berie to tak, že to urobiť musela. Zároveň často pracuje, takže si silu nabrala aj tam. So zbraňami si rozumie, avšak prístup mala len k niekoľkým. Srpy, kosy a nože. Zo všetkými si rozumie ako keby to boli časti jej tela. Stačí sa rozmáchnuť a má váš na muške. Fyzickú silu tiež trénovala s bratom a sestrou. Rôzne pästné boje, behy na výdrž i šprint. A spomínané šprinty jej idú asi najlepšie. V prírode sa vie orientovať veľmi dobre, pomáha tomu už len jej rodný kraj a jeho okolie. Niekedy vonku dokonca prespávala, takže si vie nájsť úkryt a zistiť kde nájsť vodu, či ako vystopovať zvieratá. Bola samouk, takže jej to istý čas trvalo, ale je vo väčšine veci aspoň na úrovni pokročilý. Pozná svetové strany, pozná rastliny, pozná huby, pozná každé jedno zviera. Je v tom doslova preborníčka. Stalo sa to jej hobby. Taktiež o daných rastlinách, hubách a zvieratách vie minimálne základnú charakteristiku, takže žiadny problém vedieť čo majú radi, aký sú rýchly a ku ktorým sa radšej nepribližovať. Taktiež vie napodobniť zvieracie zvuky a tým zapadnúť do prírody, akoby bola jej súčasťou. Od staršej sestry sa naučila základom maskovania a nejakých tých pastí, aj keď jej to nie vždy šlo podľa jej prianí. Na poli trávi viac času ako doma a kožu má voči slnku odolnejšiu ako ostatní. Zároveň je otužilá, takže jej zima nerobí nijaký problém a ani nemusí byť oblečená ako ostatní. Vo voľnom čase si číta rôzne príbehy, ktoré si zapamätala a tak dokáže rozprávať pútavo a zaujímavo. Ak raz začne, je ťažké sa od toho odtrhnúť. Inak si vrhá kuchyňské nože alebo trénuje. Ich brat si na to naozaj potrbí, čo ju istými chvíľkami naozaj prekvapuje, keďže sa o nich stará ako otec. Bojí sa o nich, čo je on neho milé a práve on ju vždy hodí späť do reality. Rovnako ako jej sestra – práve slniečko. Jej úsmev vykúzli na tvári úsmev aj jej. A deň sa vždy začína lepšie. Ale keď je sama, už je to zase iná stránka jej charakteru…


Ona sama si je istou slabinou. Veľa veci jej nerobí problém. Je silná, je rýchlo, má výdrž, obratnosť i taktiku. Ale daná taktika si vyžiadava daň. Erissa nie je človekom akým mohla byť, otca nepoznala, matka jej zomrela keď mala štyri roky. Život ju poznamenal už ako malú. I to je jej slabina. Je smutná, keď vidí šťastné rodiny, blízkych priateľov, partnerské vzťahy. Nevie si predstaviť, že by niečo také zažila skutočne. Áno, súrodencov má a ich vzťahy sú výborné, ale to nie je to, čo by si ona presne priala. Často máva depresie, často sa zahráva s vlastným životom, ale nikdy neurobí nič, čo by si nemohla odpustiť. So zabíjaním by nemala nijaký problém, sama seba už pokladá za človeka, ktorý nemá nijaký zmysel života. Avšak prežiť chce. Ďalšou slabinou sú technológie a všetky veci, pri ktorých je potreba sa sústrediť. To ona nemá, nedokáže sa sústrediť na nič. Väčšinou ide rovno po hlave a to by sa jej raz mohli stať osudným. Nerada sa s niekým baví normálne a vie byt agresívna, ak sa jej niekto pýta nepríjemné otázky. Po väčšine ostatných prípadov zase do všetkého zasahuje jej dokonalá pretvárka. Skoro stále sa na ňu spolieha a nemusí byť pripravená na to, že by nezabrala. Bojí sa pavúkov, má z nich doslova fóbiu. Ak by sa neovládla a neutikla, kľudne môže na mieste odpadnúť. A povedzme si na rovinu, to by jej v aréne rozhodne nepomohlo. Tak by sa stala rýchlym terčom všetkého. Tak ako celá jej rodina, nevie plávať. Erissa sa ale naučila ako sa udržať nad hladine a maximálne preplávať nejakým čudesným spôsobom pár metrov. Zadržiavanie dychu by nebol problém, avšak len na tridsať až štyridsať sekúnd. Na viac sa jej malé pľúca nezmôžu. Nie je práve jedna z tých najbystrejších, také jej ľahko ujde pointa. Na logiku sa zameriava len málokedy. Nedokáže navariť absolútne nič, neupečie mäso, nenavarí polievku. Na toto je naozaj veľmi hlúpa. A ani nezje nič, čo sa jej nezdá uvarené alebo upečené. Je veľmi háklivá na jedlo. Máločo jej chutí. Aj keby od hladu odpadávala, nedá si do úst nič iné ako "skutočné jedlo". Doma je to s ňou preto niekedy naozaj obtiažne. Keď pracuje, vždy pri tom aj kradne, nedá i povedať. Kadnutie berie za svoj koníček, všetko si schováva, porovnáva a sama seba prekonáva. Minule klas? Dnes náušnice! Našťastie o tom nevedia ani súrodenci. Ich berie za svoje všetko. Sú pre ňu najviac na svete. Nik pre ňu nie je dôležitejší. Takže ani v pretvárke by vás nad nich nepovýšila. A jedno krivé slovko? Päsťou by vám vybila zuby – na to je ona dobrá. Má sklony k násiliu už len kvôli "výchove" jej starších súrodencov. Zrejme nemali veľa skúsenosti s menšími deťmi, takže sa im to veľmi nedarilo.


Vzrastovo je Erissa vysoká 160 centimetrov, avšak telo pokrývajú svaly. Jej postava je atletická a chudá. Tvár je aj napriek tomu, že je časti vystavená slnku bledšia. Doplňujú ju tmavohnedé oči a ohraničujú krásne a husté čierne vlasy havraních odtieňov, ktoré sa niekedy skrúcajú do nepravidelných vlniek. Pery sú svetlo ružové a plné. Celkovo by sa dala nazvať naozaj peknou. A to aj často využíva spolu v kombinácii s jej schopnosťami, ktoré jej pomáhajú. Povahovo je skôr záporáčka. Nie je jednotná, rada hrá pretvárku. Niekedy je milá, inokedy sa len hrá na priateľskú, v ďalšom prípade ide len po tom, aby ste jej pomohli alebo aby vás mohla nejakým spôsobom využiť vo svoj prospech. Má veľmi silný pud sebazáchovy. Bojí sa smrti, to je isté, ale nerobilo by jej problém niekoho k nej poslať. Jej život nebol práve príjemný, takže ma okolo seba vytvorený akýsi "pancier", vďaka ktorému nemusí byť nijako socializovaná, len si z každého kontaktu niečo vezme. A ešte aj s úsmevom, popravde. Snaží sa každého obmotať okolo prstíku a následne ho pustiť k vode, až ho vysaje ako presne potrebuje. Ostatným príde povahovo neškodná, ale to je tiež len tá pretvárka, ktorú dokáže vytvoriť jediným pohľadom. Inak je docela pohodová a rada sníva. Často len tak sedí so zavretými očami a premýšľa, čo by bolo keby… Potom sa ale opäť poddá krutej realite, nad ktorou môže len krútiť hlavou alebo plakať. Narodila sa do chudobnej rodiny v deviatom kraji – obilie. Naozaj nič úžasné ani svetaborné. A ešte aj ten príbeh, ktorý si jej život pripravil… Nič príjemné ju teda rozhodne nečakalo. Jej rodičia sa milovali ako snáď nik, ale dlho im to teda nevydržalo. Erissa nikdy nepoznala svojho otca, ktorý zomrel ešte predtým ako sa narodila. Matka zomrela niekoľko rokov po pôrode. Práve Erissa sa nevedela vyrovnať s tým, že ich už nemá pri sebe. Cítila sa… sama. Bola smutná, prázdna. A jej charakter sa začal uberať zlou cestou už hneď na začiatku. Zabrániť tomu nemohli ani jej starší súrodenci. Naučila sa ale v ich prítomnosť správať inak. Má dvadsaťpäťročného brata Jessa a osemnásťročnú sestru Juliannu. Obidvaja sa jej venovali už ako bábätku, ale ešte sami boli deti, takže jej výchova bola… Nedáva sa popísať slovami. Niekoľko rokov bolo všetko len na jeho pleciach. Keď už mali ale dievčatá osem a desať, začali pracovať a tak rodine zarábať peniaze a nosiť jedlo. V ten istý čas s nimi Jess začal ako-tak cvičiť. Dievčatá už chodili behať dávno predtým, ale on chcel aby boli silné, aby sa vedeli ubrániť pred potenciálnymi hrozbami, alebo v najhoršom prípade v aréne… Bál sa, že keď stratil rodičov, stratí aj tie dve. Jeho strach ich teda pripravil po fyzickej stránke do celého ich života. Keď mala Erissa pätnásť rokov, našla si v škáre pod jej posteľou krabičku. Bol v nej starý lovecký nôž a list od jej matky. Matka jej zanechala nôž, ktorý si predávali z generácie na generáciu v celej ich rodine. Ani sestre a ani bratovi o tom nepovedala. List má stále u seba a v zlých chvíľach si ho stále čítava, či už aby sa zbavila zlých myšlienok alebo sa prestala báť, či získala odvahu. Pomohol jej vo veľa situáciách, ale nezachránil ju pred ňou samou. Zmenila sa definitívne už v trinástich rokoch. Možno ak by ho našla skôr, nebolo by to také ako teraz. Ľudí začala prepádať, kradnúť a využívať tých, ktorí si mysleli, že je im blízka. Celý svoj život teda stratila a vytvorila si svoj druhý svet. Jeden s rodinou, milý a príjemný každým dňom a druhý, taký v ktorom sa stala úplne inou osobou. Zahodila potenciál na dobrý život a vymenila ho za polovičný.

other worlds

stranger2s.jpg https://lh3.googleusercontent.com/Pw0zB0hurIqLYe3Dbii8mgZ8-m5myKuUtsQ2qtwficdo5n9uKQvLA3mzvOkjh7iL3CUXJzXut2adFoTqKA=w200-h92