Showing posts with label Deceased. Show all posts
Showing posts with label Deceased. Show all posts

Sunday, January 07, 2018

Lawrence Wesmyron

[ lóvrenc vesmájron ]

 

Player: Nightmare (Pietro)

FC: Brenton Thwaites


Tesserae: 5 | Defense: 5

Contact: aschmied55@gmail.com

Age: 15 deceased - otrava toxinu


Token: Fotka otce



On je v podstatě profík ve špatném kraji, ale je dost možné, že kdyby nebyl v Devítce, tak by tak vytrénovaný nebyl. Sice je to především díky jeho otci, tedy spíš díky jeho penězům, neboť si mohl zařídit jakési domácí výcvikové centrum, které pravidelně navštěvuje. Má opravdu dobrou fyzickou kondici, umí dobře a docela rychle běhat, a to jak na dálku, tak i na vytrvalost, ale na delší běhy je přeci jen o něco zdatnější. Reflexy má také dobré a celkově se na tyto schopnosti hodně soustředí. Nechybí mu ani síla a zvedne i těžší břemena. Dokázal by někomu ublížit jak v boji tělo na tělo, nebo se zbraní. Ovládá mnoho zbraní. Co se týče střelných, tak to ho zas tak nebere. Sice s lukem zacházet umí, ale není v tom žádný master. Co se týče bodných zbraní, tak s těmi je na tom lépe, ale pořád to pro něj není nejlepší volby. Má rád oštěp, ale přesto dává přednost různým mečům a mezi jeho oblíbené patří třeba ty motýlí. Líbí se mu, jak můžete zaútočit s jedním a poté překvapit s tím druhým. Svou techniku vypiloval téměř k dokonalosti, protože s nimi cvičí každý den. Stále čeká na den, kdy se bude moc otci ukázat jako jeho opravdový syn. Plavat umí také celkem v pohodě. Doma mají menší bazén, ve kterém si čas od času zaplave, protože mu to pomáhá ke zbavování nepříjemných myšlenek. Ačkoliv to není úplně schopnost, ale dokáže vydržet spoustu bolesti. Z nějakého důvodu mu bolest nevadí a občas se mu to dokonce líbí. Ne že by si nějak často ubližoval, ale občas sám sebe přistihne, jak si zabodává tužku do ruky, nebo si záměrně vytrhává vlasy. Je to pravděpodobně vlastnost, kterou zdědil po svém úžasném tatínkovi. Co se pak týče přežití i v tom je na tom poměrně dobře. Je připraven na jakoukoliv situaci v aréně a bedlivě sleduje všechny možné taktiky. Hry jsou v podstatě jediné, na co se soustředí, a proto se snaží na lidi okolo moc nevázat, jediný, koho má opravdu rád, je jeho pěstounka. On je ale spíš optimista než realista, takže se zatím nijak nesmiřuje s tím, že v aréně umře, ale určitě se do ní jednoho dne přihlásí. Umí založit oheň či naklást oko na ulovení nějaké menší zvěře, jako je třeba králík. Postaví si menší přístřešek z věcí, co se dají nalézt v různých biotopech a umí většinu základních uzlů. Díky zaměření svého kraje se vyzná i v rostlinách, ale pozná spíš jen ty jedlé. A co se týče komunikačních schopností, tak si opravdu jednoduše dokáže najít přátele. Má celkem smysl pro humor a často se většinu věcí snaží využít k vytvoření nějakého vtipu. Hodně rád si povídá a občas bývá ukecanější, než je zdravé. Vždycky dokáže odhalit na lidech tu lepší vlastnost, a proto se radši nehodlá v aréně s někým víc seznamovat, protože se bojí, že by ho pak nedokázal zabít. Sice mu nevadí koukat na krev a na to, jak lidi umírají, ale bylo by mu nepříjemné, kdyby to byl jeho kamarád, navíc, kdyby ho měl zabíjet on sám. Je hodně soutěživý typ, už jen proto, že se dlouhá léta snaží docílit toho, aby si ho táta všiml.


Rence mívá občas docela problém, že po své matce bývá až moc veliký dobrák. Sice to zní jako kladná vlastnost, ale pro chladnokrevného profíka se to moc nehodí. Když ho někdo, ke komu má nějaký vztah, o něco prosí, tak mu obvykle vyhoví, ale velice to záleží na situaci, a co po něm vyžaduje, protože stále se dost stará o sebe. Dá se také opravdu jednoduše zmanipulovat ostatními lidmi, zkrátka si toho většinou nevšimne, když se o to někdo snaží. Nemá žádný poker face a obvykle je na něm dost znát, co si myslí, takže to s žádnou přetvářkou moc nepůjde. Všechno to zkrátka souvisí s tou jeho dobrosrdečností, a i když sám takový nechce být, tak je prostě až moc hodnej. Další jeho problém, který by se jinak považoval za kladnou vlastnost, že vidí lidi lépe, než jací jsou. Vždycky má takové nutkání si skoro až "nalhávat", že ten člověk přeci není tak zlý… Možná mívá problém odhadnout soupeřovu kondici. Jakože nějakýho namakanýho profíka rozezná od hubenýho tintítka z chudších krajů, ale pokud to není tak znatelné, tak se mu špatně odhaduje síla, kterou by od určité osoby měl očekávat. Taky se neumí pohybovat nějak extra tiše. Je to takový lehký hromotluk a většinou při chůzi dupe nebo omylem shazuje předměty okolo sebe. Taky občas jedná mírně roztržitě a často vůbec nepřemýšlí nad tím, co vlastně říká, a potom toho třeba lituje. Není úplně jisté, čím to je, jestli to způsobilo občasné škrcení od sestřičky, o které vlastně neví, že je jeho sestřička, nebo něco jiného, ale občas se mu zničehonic udělá strašně nevolno a začne se mu motat hlava. Stává se to celkem výjimečně, ale mohlo by to značně ohrozit jeho situaci, kdyby byl uprostřed boje. Občas se mu vrací bolest do kdysi zlomené levé ruky. Většinou to bývá taková palčivá chvilková bolest, která taky může na moment oslabit. Protože vyrostl v kraji, kde kam se koukneš, tak tam samý obilí, tak nemá příliš zkušeností s věcmi, které se objevují v ostatních krajích. Elektronika jde úplně mimo něj, nebo nějaké pistole a granáty, to taky ne. Ve vodě by si nějakou rybku taky nechytil a nic by si asi nezašil, ale to nepokládá za nějak podstatné. Občas má taky problém se zabíjením holek a menších dětí, takže když proti němu pošlete osmnáctiletého frajera z Dvojky, tak mu to nebude vadit tolik, jako kdybyste proti němu postavili dvanáctiletou holčičku. Ale zdá se, že aby si získal otcovu pozornost, tak by dokázal zabít kohokoliv…


Lawrence se původně narodil v Šestém kraji, ale na toto období nemá téměř žádné vzpomínky. Jeho matka se zapletla s jistým mužem, který nesl příjmení Wesmyron. Byl to takový románek na jednu noc, bohužel se však stalo, že se narodil Lawrence. Jeho otec se o jeho matku delší dobu nestaral, ale najednou se objevil a ujistil se, že syn bude nést jeho příjmení. Wesmyron poté nenápadně zařídil, aby se jeho matka seznámila s jistou ženou, která měla dceru jménem Quinci. Ani Lawrence, ani jeho matka netušili, že Quinci je ve skutečnosti Rencova sestra, akorát má jinou matku. V útlém dětství se hodně skamarádili, a jelikož oba v sobě měli jakousi temnou část otcovy osobnosti, takže Quinci měla sklony k tomu Lawrence neustále škrtit a jemu se to líbilo. Bolest mu totiž nikdy nevadila a zrovna od Quinci se nechával škrtit opravdu rád. Otec si toho ale všiml a poté, co Rencova matka zemřela na nějakou těžkou nemoc, tak se rozhodl rázně zakročit a díky svým konexím přestěhoval svého syna do Devátého kraje. Nebylo to jeho nejoblíbenější dítě a nechtěl kvůli němu utrácet nějaké velké peníze, ale zase ho nechtěl poslat do nějaké špinavé díry. Sehnal mu příjemnou pěstounku, slečnu Werner, která se tehdy šestiletého chlapečka ujala. Dostala samozřejmě poměrně dost peněz od Wesmyrona, aby si mohla koupit lepší bydlení, které bylo v jejím kraji opravdu něčím hodně výjimečným. Celkově jsou díky financováním Lawrencova otce hodně bohatí a mají i nějaké dovezené luxusní zboží. Ačkoliv je Rence dítě, na které otec často zapomíná, protože má i větší oblíbence, i přesto se o něj hodně stará. V pozdějším věku mu prozradil existenci dalších sourozenců a z otcova vyprávění ví skoro o všech. Jediný, kdo mu zůstává "utajen" je Quinci. Jediné, co ví, je, že má nějakého sourozence v Šestém kraji, který ho velice zajímá, ale nechápe, proč se otec vždy snaží odvést řeč jinam, a jako jediného by ho chtěl poznat, protože neví, že už se s ním (nebo spíš s ní) už zná. Jinak všechno o tom, že se narodil v Šestce, ví. Celý svůj život se snaží svého otce zaujmout, protože mu přijde, že ho občas přehlíží a jeho návštěvy nejsou úplně časté. Snaží se být jako on, aby na něj byl hrdý a aby si ho více všímal. Proto si nechal doma zřídit takové "osobní výcvikové centrum" kde pravidelně cvičí a snaží se naučit zacházet se všemožnými zbraněmi a díky tomu je na tom tak na úrovni profíka. Co se týče jeho pěstounky slečny Werner, která je stará panna z vyšší vrstvy Devátého kraje, je sestřenicí starosty devítky. S Lawrencem mají skvělý vztah, protože Rence je od přírody celkem přátelský typ a se svou pěstounkou si rozumí. Jeho matku mu nahradila ve všech směrech a vždy tu byla pro něj. Co se týče vzdělání, tak je na tom poměrně dobře. Je od přírody zvědavý typ a všechno si pamatuje, takže ho to celkem zajímá, ale často ho nebaví dávat v hodinách pozor, takže je na tom tak všelijak a myslí si, že znalosti o obilí jsou mu absolutně k ničemu, když on přece nikdy v této oblasti pracovat nebude. Nicméně má hodně přátel. Jak už bylo zmíněno, je celkem přátelský a má spoustu kamarádů, ale stejně po tatíkovi zdědil nějaké ty horší vlastnosti, takže se mu líbí bolest cizích lidí, a proto ho nesmírně baví sledovat Hladové hry. Celkově hodně uvažuje o tom, že se přihlásí dobrovolně, aby si ho otec přeci jen všiml, ale stále si to rozmýšlí. Navíc má takový pocit, že jinak bude celý život sedět v Devátém kraji a přiživovat se na otci. Chce mu dokázat, že není jen nezajímavé dítě z nějakého zapadákova.

Tuesday, December 19, 2017

Kirsten Wesmyron

[ krhstin vesmájron ]

 

Player: Quinn

FC: Sofia Boutella


Tesserae: 7 | Defense: 16

Contact: hg.annquinn@gmail.com

Age: 17 deceased - probodnuté srdce: O. Wesmyron


Token: Gumička svítící ve tmě



První věc, kterou je dobré o Kirsten vědět je to, že je neskutečný dříč. Ráda na sobě tvrdě pracuje, jak po fyzické, tak po psychické stránce. Dělá jí to zkrátka dobrý pocit na duši. Odmala chtěla být ve všem nejlepší, byla to pro ni prostě úplná samozřejmost. Ta touha po tom, aby ji každý respektoval a nechtěl si s ní začít byť sebemenší konflikt ji hnala dost kupředu. Tahle holka má bez pochyby opravdu výbornou fyzičku. Tu mimochodem posiluje každodenním běháním a cvičením. Za úsvitu vždy vyráží na dlouhý běh po okolí. Trasy střídá, a pro každou z nich má stanovené cíle. Kdykoliv nějaký z nich překoná, dá laťku zase o něco výš a takhle to jde pořád dokola. Nikdy jí není žádný její výkon dobrý, vždycky má pocit, že může být lepší a dře dál. Kromě toho má také opravdu velkou výdrž. Za ta léta tréninku se naučila, jak si rozložit dech, kdy v boji přidat a kdy je zase čas na nějakou odlehčenější ránu. Co zde ještě nebylo zmíněné je to, že Kirsten je z Prvního kraje. To přidává všem jejím schopnostem ještě o něco víc, přece jenom má perfektní podmínky k tréninku. Když její chtíč po síle byl trošku popostrčen trenéry ve výcvikovém centru, začala se z ní vyloženě rodit lidská zbraň. Většině už nejspíš došlo, že vzhledem k jejímu každodennímu cvičení pobrala docela dost síly. Ona sama by si troufla říct, že má na kdejakého dospělého chlapa. Jak tedy vidíte, dost si věří, což také není vůbec na škodu. Moc ráda boxuje, je to její forma relaxace, dokáže si při tom vyčistit hlavu a vypustit všechny negativní myšlenky. Také často box používá, aby se zbavila agrese, když je třeba na někoho naštvaná. Konflikty jsou sice její vášeň, ale zdržují ji od práce, tedy jí přijdou zbytečné. Zvlášť bitky s nějakýma dementníma sockama, co jí nesahaj ani po kolena. Ten, kdo se s ní bije, by to totiž ani nemusel přežít, protože když k její síle přidáte ještě zuřivost, nemůže z toho vzejít nic dobrého. Vždy ji víc bavily souboje beze zbraní. Když byla opravdu malá, začala dělat karate, a dnes je v tomhle bojovém umění skoro na nejvyšší úrovni. Karate samozřejmě není jenom o nějakém bezmyšlenkovitém opakování chvatů, to právě vůbec ne, je hlavně o soustředěnosti a schopnosti srovnat si před bojem všechno v hlavě tak, abyste mohli podat ten nejlepší výkon. Právě proto se jí tohle bojové umění líbí, vyžaduje nejen dobrou fyzickou formu, ale i psychickou. V hlavě to má rozhodně srovnané. Učí se z vlastních chyb, jakmile nějakou chybu udělá, najde si další cestu, a když ani ta nefunguje, najde další, a tak pokračuje, dokud danou věc neudělá správně. Je to velká perfekcionistka, pokud o sobě řekne, že něco umí, buďte si jistí, že v tom opravdu exceluje. Jako úplně poslední začala trénovat se zbraněmi. Většina lidí z jejího kraje s tím začíná velmi brzy, ale ona nechtěla, vždycky stála za tím, že se nejdřív musí naučit bránit bez ničeho a vypracovat si nějakou fyzičku, než začne dělat něco se zbraněmi. Zkusila téměř všechny zbraně ve výcvikovém centru, nejvíc ji ale bavilo bojovat s meči všech délek. Brání se s nimi opravdu bravurně a ledajaké útoky jsou pro ni také maličkostí. Zatímco boxování je pro ni vybití agresivity a karate trénink mysli, tohle je pro ni prostě jenom taková sranda. Rozhodně ji to baví, o tom žádná, ani to nebere nějak na lehkou váhu, ale dělá to čistě pro své vlastní potěšení. Trošku se do toho občas musí i nutit. Jakmile se do toho ale dostane, je nezastavitelná. Ta rychlost a preciznost, se kterou při boji s mečem pracuje, je opravdu něco fascinujícího a nevidí se to každý den. Také se jí zalíbil luk. Věděla, že bude potřebovat umět i střílet, a luk se jí zdál jako ta nejlepší volba, s žádnou jinou střelnou zbraní ji to nikdy nebavilo. Je zvyklá tohle všechno trénovat ve dvojici, takže nic z toho, co dělá, není jenom bezhlavým útočením na figurínu. Z nějakého neznámého důvodu jí vůbec, ale opravdu vůbec, nevadí bolest. Ba naopak, má na ni snad i úchylku. Hodně lidí tím docela děsí, protože začít se smát, když vám z nosu teče krev a jste celí od modřin, není asi moc normální.


Slabiny, sama si každý den klade otázku, co je její největší slabinou? Hrozně jí to vrtá hlavou, protože si nechce připustit, že nějaké slabiny má. Nechce mít žádné slabiny, doslova se toho bojí. Její chtíč po dokonalých výsledcích ji občas úplně zaslepí, v těchto momentech je naprosto bezcitná, jediné, na čem jí záleží, jsou její výsledky a ona sama. Dokáže být pěkně protivná a náladová. Vůbec to není týmový hráč, neustále tvrdí, že si vystačí sama a že od nikoho pomoct nepotřebuje. Věřte mi, v tomhle jste opravdu tvrdohlavější osobu neviděli. Věřte nebo ne, bojí se hluboké vody, párkrát se zkoušela naučit plavat, ale nikdy to nevyšlo právě kvůli tomu, že začala šíleně panikařit. Plavání tedy logicky také neovládá. I když se to nezdá, není vůbec chytrá. Strategie, logika? Co to je? Na tohle si nikdy nepotrpěla. Má absolutně nulové logické myšlení, vždycky trvá děsně dlouho, než jí něco dojde. No, a kdyby snad měla něco naplánovat? To jí, pro vaše vlastní bezpečí, za žádnou cenu nedovolte. Rychle se urazí, řekněte jedno křivé slovo na její konto a už vás drží pod krkem. Nemá ráda kritiku, zvláště od svých vrstevníků. I když ji karate hodně vyklidnilo, stále má občas takové záchvaty vzteku a řeknu vám, nepřejte si být v jejím okolí, když nějaký takový záchvat má. Tohle není ani tak o její povaze, jako o tom, že je to nejspíš nějaká porucha, protože se v ten moment opravdu nedokáže ovládat. Je to jako chronická agresivita, které se nikdy nemůže zbavit, i kdyby si to moc přála. Často tyhle situace končí špatně a to, čeho je schopná, je moc i na ni, takže se po tom většinou zhroutí. Ano, to není dobrá věc. Na rozdíl od ostatních lidí z profesionálních krajů, kteří mají podle ní vrozenou nějakou krvelačnost, ona tyhle potřeby necítí. Nebo vlastně má pořád pocit, že potřebuje někoho mlátit, ale krev se jí docela hnusí, jasně, přežije to, ale že by se od něčeho takového musela umazat, to fakt ne. Není to tím, že by ta krev byla z lidí – tedy byla hnusná, ale spíš tím, že Kirsten nesnáší cokoliv, co dělá skvrny. Špína je pro ni prostě jedno velké ne. Nikdy nežila v nedostatku či bídě, je zvyklá mít krásné nové oblečení každý den, měkounkou postel a jídlo, jaké si jenom zamane. Dokonce má i služky, i když jejich služeb moc nevyužívá, pořád má tu jistotu, že jsou tu a ona si může zavolat, kdykoliv si něco zamane. Jakmile nalezla zalíbení v mečích a lucích, všechny ostatní zbraně vypustila. Vzhledem k tomu, že se zbraněmi si hraje jen tak pro zábavu, neviděla důvod učit se s něčím jiným. Když byly ve výcvikovém centru lekce přežití v přírodě či učení nějakých bylinek, vždycky se někam zdejchla, nebo nedávala pozor. Tyhle ty věci ji prostě moc neberou. S pozorností má velký problém, když se jedná o něco, co není v jejím zájmu. Vlastně se nikdy nestará o nic jiného než o sebe. Není to týmový hráč a nikdy nebude. Jeden za všechny, všichni za jednoho? Co to je za blbost? Ona si jede jeden za jednu a jedna za jednu. Z nějakého důvodu má pocit, že se vším musí prodrat sama. Je dost uzavřená do sebe a moc s ostatníma nevychází. Má pár kamarádů, to ano, ale opravdu jich není moc. Navíc, ti kamarádi jsou s ní většinou z donucení, takže se to asi nepočítá. Se slovy to neumí moc dobře, nechává za sebe mluvit své činy, protože moc dobře ví, že mluvit neumí. Je neskutečně moc awkward, když má mluvit s někým koho nezná, takže se o to radši ani nesnaží. Nedej bože, aby něco nebylo podle ní, to je hrozná katastrofa. Ona musí být vždycky ta nejlepší a vždycky vůdce. Když se jí nepodřadíte, nemá vůbec problém vás zmlátit a ukázat vám, že prostě bude po jejím i kdybyste nechtěli. To je hlavním důvodem toho, proč těch kamarádů nemá tolik. Většina lidí se jí bojí a nechtějí s ní mít nic společného.


Už je to dávno, co docela dost vážený pán, příjmením Wesmyron, zavítal do Prvního kraje a začal si takovou menší aférku s Kirsteninou matkou. Byl to mírotvorce, původem z Druhého kraje a navíc fešák, takže není divu, že si tu mladou blbou holku získal. Všechno to bylo moc moc fajn, až do té doby, než z té aféry vzešla dcera. Ano, Kirsten rozhodně nebyla chtěné dítě, ale co, už se stalo, tak si ji musela matka nechat. Jo, zůstala mamince na krku a ta z toho nebyla zrovna moc nadšená, protože vychovávat dítě jako Kirsten fakt nebyla žádná sranda. Vyrůstala bez otce, tatíka vídala jen občas, když si na ni vzpomněl. Téměř celý svůj život tráví tím, že se právě jejímu otci snaží něco dokázat. Jakože je fakt dobrá a že by jí měl věnovat více pozornosti, než věnuje ostatním sourozencům. Ano, má sourozence, všechny ale nevlastní a tak nějak vyskládané po celém Panemu. S některými z nich se zná osobně, o některých ví jen z doslechu. V Prvním kraji s ní ještě žije její nevlastní brácha, Naethan, s kterým má docela dost dobrý vztah. Už odmala s ním trénovala a snažila si ho držet blízko, protože to byl tatínkův oblíbenec a ona ho o to místo chtěla přes něj připravit, nebo se mu alespoň vyrovnat. Většinou se baví pouze se svými sourozenci profíky, protože ostatní jsou mega socky a nemá je ráda. To ovšem neznamená, že ty z profi krajů ráda má. Ti jsou právě její největší konkurence, a i když se to možná nezdá, chová k nim docela dost velkou zášť. Už jako malá nebyla zrovna 2x milá. Byla problémové dítě, matka z ní většinou byla totálně na prášky a úplně každý den strávila strachem z toho, co zase Kirsten provedla. Jo, klidně je schopná přiznat, že to nebyla zrovna daughter of the year, ale mámu respektovala, což je u Kirsten dost zvláštní věc. Snad ji dokonce i má ráda, protože hluboko uvnitř si uvědomuje, že jí klidně tenkrát mohla dát k adopci a mít pokoj, ale neudělala to. I tak se ale víc honila za tatínkovou přízní. Prostě to má nějak psychicky bloklé, že dokud ji taťka nebude mít rád, tak je její život totálně useless. S matkou s penězi nikdy neměli problém. Taťka na Kirsten přispíval docela dost prachů a Kirstenina máma taky nebyla nějak ubohá a pracovala na dobrých pozicích. Do školy chodila s největším odporem, nebavilo jí to tam. Všichni jí přišli jako mega dementi, a navíc se prostě nedokázala soustředit na to, co jim tam ti učitelé vyprávěli, protože duh, nebylo to zajímavé. V téhle fázi života jí také maminka dovolila zkusit poprvé chodit na lekce karate. To bylo alespoň trochu řešení Kirsteniné agresivity a dost se tam vyřádila a naučila disciplíně. Po několika letech karate jí byl konečně povolen vstup do výcvikového centra, což bylo už tehdy její nejoblíbenější místo. Pracovala na sobě, jak fyzicky, tak psychicky, a nemohla přestat. Vždycky musela být nejlepší, a tak je to do dneška. Nesnese, když je někdo lepší než ona, a tak na sobě pracuje kdykoliv jen to jde. S Naethanem se pořád baví a snad ho má i docela ráda. Kdykoliv s ním trénuje, nebo s ním prostě jenom je jen tak, cítí se silnější. Je to její spojenec a rozumí si s ním i normálně. Čím byla starší, tím víc se u ní začali rozvíjet takové ty issues, které si ani neuvědomuje, že má. Myslí si, že je psychicky dost ok, ale tím, že v podstatě neměla tátu je hodně nevrlá a agresivní a vždycky vyžaduje pozornost a vůdčí roli. Svoji agresivitu se časem naučila zvládat, i tak nikdy neřekne ne na nějakou super bitku. Je a vždycky byla dost asociální, tedy kamarádů zrovna dvakrát hodně nemá a ti, kteří jsou ochotní se s ní bavit, k tomu byli buď kdysi dávno donuceni, nebo jsou stejně praštění jak ona. I přesto všechno je Kirsten jedna z těch nejnormálnějších sourozenců Wesmyronů, což o jejich rodině říká dost.

Thursday, December 14, 2017

Jared Wesmyron

[ džehred vesmájron ]

 

Player: Renaiti

FC: Richard Madden


Tesserae: 8 | Defense: 9

Contact: renaiti@seznam.cz

Age: 18 deceased - probodnutý skrz naskrz: R.W.


Token: Psí obojek


Pokud ho někdo uvidí, s jakou lehkostí používá sekyru, musí si nejspíše ihned myslet, že mu chybí jedna ruka a má ji tam přidělanou místo ní. No je to skoro pravda, jen co se sotva držel na nohou, už mu strýček tento nástroj podstrkával. Takže je to skoro jako část jeho těla, není totiž dne, kdy by ji alespoň jednou nedržel v rukou. I když se říká, že s ostrými věcmi by se běhat nemělo, jemu se o tom nikdo nikdy nezmínil a pokud ano, tak prostě nedával pozor. Tudíž není nic divného, pokud ho uvidíte pobíhat po lese, jak si zkouší sekerou házet za běhu do stromů. Když už byl starší, zkusil si i ten nejnovější zázrak techniky, kterým je motorová pila. Zvládl s ní pracovat celkem bez problému, ale nakonec se přeci jen vrátil k té staré dobré sekyře. Zdálo se mu totiž, že ta motorovka až příliš usnadňuje práci a jde to s ní moc rychle, že se do toho ani nemusí pořádně opřít a skoro vynaložit žádnou sílu a to tím pádem není nic pro něj. Navíc mu přijde, že si na tom stromu nedokáže vybít tolik zloby, jako když do něj seká jen tou sekyrou. Pokud by mu ji však někdo dal do ruky, zvládl by s ní pracovat, ale raději zůstane u té tradice. Většina lidí si však myslí, že se v lese používá jen toto. Jsou trochu na omylu, neboť Jared o tom ví své a jen jedním nástrojem by si strom opravdu nedokázal zpracovat. V souvislosti s tím se musel také naučit s rámovou pilou. Trochu mu trvalo, než si získal ten grif, že se opravdu musí držet v jednom řezu, aby tam neseděl třeba celý den, než kládu přeřízne. Sapiny dostal také do rukou, až byl starší, neboť je potřeba je zabodnout hluboko, aby mu potom ten kus dřeva třeba nespadl za chůze na nohu. Nicméně přišel na to, že jsou také celkem dobré na házení do stromů. Takže občas, když nemá nic moc na práci, tak si to tak pro sebe zkouší. Je zvyklý také docela dost používat mačety. Ani se moc nerozmýšlí, kam s nimi má máchnout, aby správně větve osekal. Všech 10 prstů na nohou i rukou má, tudíž je vidět, že s nimi opravdu dokáže zacházet. Tak jako někdo u sebe nosívá nůž, on po kapsách neustále nosí kapesní řetězovou pilu. Občas mu při práci v lese pomůže, ale má ji spíše jen tak pro jistotu, pokud by šlo někdy opravdu do tuhého. S tím vším, co už mu prošlo pod rukama, se dá říct, že je mu prakticky jedno, co drží v rukou, ale svoji práci odvede, i kdyby měl ten strom okousat jako bobr. Navíc je hodně učenlivý, tudíž mu stačí, aby mu to párkrát někdo ukázal a on se po nějakém čase snaží chytit. I když neměl možnost navštívit Výcvikové centrum, nikdy si nestěžoval, neboť je toho názoru, že les je mnohem lepší. Místo nějakých těžkých činek, tu zvedá klády, namísto tahání těžké pneumatiky, přijdou na řadu zase kusy dřeva a všechny ty zbraně nahrazují jeho nástroje. I když o peníze nemají zrovna nouzi, sestrojil si také vlastní luk, aby mohl lovit nějakou kořist. Ne kvůli jídlu, ale spíše pro zábavu. Běh ho totiž baví a ten adrenalin, jestli mu to zvíře uteče nebo ne, ho úplně naplňuje. Z nutnosti kvůli zaměření jeho kraje se také naučil nějaké základní rostlinstvo, aby poznal co je jedovaté a co ne. Stromy jsou samozřejmostí, ty zná jako básničku.


Snad jako většina lidí z jeho kraje, i on má velkou slabinu ve vzteku. Dokáže hodit naprosto s čímkoli, třeba i po tom nejvýše postaveném člověku, v tomto ohledu rozdíly prostě nedělá. Ať si má ten člověk kolik chce peněz, když řekne něco, co se mu nelíbí, zadělá si u něj na pěkný problém. Je velmi háklivý na téma rodina, pokud se jej někdo dotkne, jen s velkým štěstím neskončí se sekerou zabodnutou v hlavě. Konflikty tedy u něj nejsou nic neobvyklého vzhledem k jeho popudlivosti. Říká se, že muži většinou dospívají mentálně pomaleji než dívky a Jared by se dal považovat za ukázkový případ. V některých situacích se dokáže chovat seriózně, ale ve většině případů má neadekvátní reakce. Například jeho zlozvyk, kdy se směje ve vážných situacích. Pokud si někdo nabije kokos nebo třeba někomu spadne na nohu strom, vždycky se začne smát. Uvědomuje si, že to není dobře, nicméně nedokáže to zastavit. Možná proto se také čas od času dostává do nějakých potyček. Je také hodně umíněný a tvrdohlavý. Za svým tvrzením si vždy stoprocentně stojí, i když si jím třeba sám není jistý. Jeho slovo prostě musí platit a přes to nejede vlak. Navíc k tomu všemu je až přehnaně ambiciózní. Že by to mělo být spíše pozitivu? O tom by se dalo dohadovat, ale v jeho případě je to jednoznačně negativní. Je totiž až přehnaně cílevědomý. Jde za tím, čeho chce dosáhnout s klapkami na očích, takže vidí jen svůj cíl a vůbec nevnímá všechny ty škody na okolí a ostatních, které páchá. Prakticky je mu to i jedno. Je schopný se dřít až do bezvědomí, jenom pro to, že ten strom chce prostě zvládnout pokácet úplně sám, bez cizí pomoci. Trpělivostí také zrovna neoplývá, to je jedním z hlavních důvodů, proč se nikdy nenaučil sestavovat žádné pastičky a podobné věci. Nikdy by neměl dostatek trpělivosti na to čekat, jestli se tam tedy nějaké zvíře milostivě uráčí chytit nebo ne. To si ho raději půjde ulovit, i kdyby za ním měl utíkat. Pokud najde člověka, který si ho nějakým způsobem dokáže získat, je schopný pro něj poté udělat naprosto cokoli. V tomto ohledu je občas až přespříliš loajální. Pakliže ten člověk za to skutečně stojí, je schopen se za něj porvat do krve, uslyší-li o něm nějaké křivé slůvko. Asi největší problém mu však dělá voda. Neměl nikdy možnost zkusit si, jestli umí plavat nebo ne. Většinou se říká, že pud sebezáchovy je natolik silný, že by měl dokázat hlavu alespoň udržet nad hlavou, ale úplně jistý si tím opravdu není.


Zatímco matka křičela a plakala, přišel na svět on. I když jej držela v rukou, stále její pláč neutichal. Nebyl totiž zrozen z lásky, ale spíše z chvilkového poblouznění. Ona byla krásná a mladá, on Kapitolský boháč, který využil její mladistvé lásky. Nejspíše ani jeden z nich nečekal, že z těch pár nocí, které spolu strávili, by mohlo něco vzejít. Jared si svůj osud nevybral, to jeho rodiče. Nicméně jednou už na tomhle světě je, tak to tak také bere. Dětství měl zcela tuctové, nic moc se na něm nelišilo. Jediné, co mu chybělo, byl otec. Poprvé, když se na něj matky zeptal, schytal za to pár facek. Chudák z toho neměl vůbec rozum, a tak se brzy zeptal znovu. Tenkrát to matka už nesla lépe a svému synáčkovi nakukala, že jeho otce zavalil strom v lese. Jistě, byl z toho chvíli smutný, ale ne příliš dlouho, neboť si myslel, že konečně pochopil, proč s nimi otec nemůže být. Nicméně bez mužského vzoru nevyrůstal, za všechno, co umí, vděčí svému strýci. Ten mu dal jako první do ruky sekyru. Matce to bylo poměrně jedno, jestli si syn ublíží nebo ne, příliš se o jeho bezpečnost nikdy nezajímala. Ze začátku to opravdu spíše vypadalo, že se s ní chystá zabít sám sebe, ale netrvalo to už ani tak dlouho a na sklonku svých čtyřech let už zvládl porazit malý náletový stromek. V té době se v něm začaly objevovat první stopy po klíčícím sebevědomí. Myslel si, že je nezranitelný a může všechno. Že je to vražedná kombinace u tak malého klučiny? To se brzy také potvrdilo. Byl neposedné dítě a tak stačil jen okamžik, kdy mu strýc v lese nevěnoval pozornost a už to bylo. Odběhl si od té party chlápků někam dál, protože si chtěl pokácet svůj vlastní stromek. Našel si nějaký dvouletý a prostě se pustil do práce. Sekeru do něj ale pořádně ani nezasekl a někdo ho odtáhl pryč. Byl tak naštvaný, že po dotyčném prostě vystartoval. Chvíli se tam tak pošťuchovali, když potom slyšel, jak se lesem ozývá křik, aby si dávali pozor, že strom padá. Bylo to asi naposledy, co se v Jaredovi nějakým způsobem strachem sevřelo srdce, protože ten mohutný strom dopadl na místo, kde před nějakou chvílí stál on. Od té doby se z něj a Leroye stali dobří přátele. Konečně na všechny své výmysly nebyl sám a měl s kým dělat kraviny. Vyrůstal prakticky po jeho boku. Několikrát si dali bobříka odvahy a na tajňačku se vyplížili z domu, aby mohli v lese přespat. Naučil se díky tomu rozdělávat oheň, aby tam nebyli úplně potmě a také si získal zkušenosti s lovem, protože hlad je prostě prevít. Po svojí první sklizni obdržel od jednoho z mírotvorců takový divný dopis. Psalo se v něm, že si může přát cokoli z Kapitolu, ale nejvíce ze všeho jej zmátl právě ten podpis, kde se dotyčný představil jako jeho milovaný otec. Hodně to potom řešil s matkou a ta se z toho psychicky sesypala. V záchvatu vzteku jí slíbil, že se do Her přihlásí dobrovolně, protože to bude mnohem lepší než žít ve lži. Netrvalo ani pět minut a na svůj slib už samozřejmě zapomněl. Nicméně rozhodl se odepsat. Přál si něco, co myslel, že ten chlápek, který se po dvanácti letech jen tak objevil a začal prohlašovat, že je jeho otce, nemůže splnit. Mýlil se, když mu na další sklizni bylo to malé chlupaté stvoření předáno do rukou. I když byl naprosto nadšený z toho mutanta vlka a psa, přeci jen se v něm objevila nenávist vůči otci. Už nikdy víc, po něm nic nechtěl, protože se cítil dotčený, že se o něj začal zajímat až takhle pozdě. Taky mu už nikdy víc nenapsal. S matkou se od té doby vůbec nevídal. Bydlel se svým strýcem. Byl z toho celkem špatný, i když se to snažil nedávat najevo. Naštěstí měl Leroye a to malé stvoření. Aby přišel na jiné myšlenky, od rána do večera byl jen v lese, kde pracoval a po práci se věnoval výcviku té chlupaté kuličky. Rostla mnohem rychleji, než by bylo normální, a proto brzy měli dalšího parťáka do party. Grey Sky je asi mnohem chytřejší než oba dohromady a také bystřejší, neboť jim ne jednou zachránila zadky, před pořádným průšvihem. Od té doby se už nic převratného nestalo. Většinu času tráví v lese ve společnosti těchto svou. Ví o svojí sestře Sigourney, která v kraji žije, a když má možnost prohodí s ní slovo, ale nijak se jí nevnucuje. Navíc si je čím dál tím více jistý, že mu po světě asi běhají i další sourozenci. Protože je až příliš zamlklý a společnost ostatních moc nevyhledává, začaly o něm kolovat po kraji různé povídačky. Někdo ho považuje za kapitolského špeha, jiný zase za nechutného zbohatlíka s dědictvím v Kapitole a malé děti si dokonce vymyslely, že prý se mění ve vlka a běhá po lese. Nejsmutnější na tom asi je, že někteří nevzdělaní lidé tomu skutečně věří a označení Young Wolf se stalo něco jako jeho přezdívkou. Naštěstí se proti tomu všemu už natolik obrnil, že jsou mu všechny tyto řeči jedno a občas si i na nějakého toho spoluobčana z legrace zavyje.

Wednesday, November 01, 2017

Robin Vitalla

[ robin vajtála ]

 

Player: Quinn

FC: Emily Rudd



Contact: hg.annquinn@gmail.com

Age: 17 deceased - zmasakrovaná: Triston Kyle


Token: Kartónový smajlík


Robin je bojovnice, vždycky byla. Nezáleží na tom, v jakém stádiu jejího života jste jí zastihli, vždycky musela za něco bojovat. Nechybí jí proto i bojovný duch, který nikdy neztratí. Jejím největším nepřítelem je chudoba, s kterou se rve už pořádnou dobu. Je to holka z ulice, pořádný domov nikdy nepoznala, takže si ani na vteřinu nemyslete, že je zvyklá na komfort. Nikdy si na nic nestěžuje, nevadí jí špína, hlad a žízeň. Prostě se s tím vždycky nějak smíří, zatne zuby a jede dál. Její hlavní prioritou je přežít, za každých okolností. Přímo exceluje v drobných krádežích a dostávání se na místa, kde by rozhodně být neměla. K tomu potřebuje dobrou rychlost. Bez problému zvládne někomu vytáhnout peněženku z kapsy tak rychle a šikovně, aniž by si toho všiml. Umí i výtečně běhat, klidně i dlouhé trasy. Když se jí náhodou jedna z jejích krádeží nezdaří, musí utéct a kdyby se po pár minutách běhu unavila, tak by to s ní nedopadlo zrovna nejlépe. Pro ránu ovšem také nejde moc daleko. Kdybyste jí náhodou chtěli nějak vyhrožovat, nebo už jste jí nedej bože ublížili, můžete si být jistí, že vám to vrátí a nakonec vás ve většině případů i porazí. Rány umí rozdávat pořádné. Na ulici žijí ti nejzkaženější lidé ze všech, kteří nehrají férově a ona je úplně stejná. Vlastně se od nich naučila docela účinné bojové techniky, kterých by byla velmi dobře schopná využít. Pouliční rvačky jsou jejím koníčkem a zábavou. Boj trénuje téměř každý den. Má v rukávu několik podpásovek, které člověka dokáží sakra hodně zabolet. Pokud by jí k boji nestačili pěsti, vždycky má u sebe i kapesní nožík. Nebojí se do někoho bodnout, krev jí vůbec nevadí. Je na ni zvyklá, takže jí taková maličkost kufr opravdu nezvedne. Byla by schopná někoho zabít, pokud by jí šlo o život, nebo by měla pádný důvod to udělat. Výčitky svědomí jsou slova, která se v jejím slovníku nevyskytují už hodně dlouho. Život je svině a ona to ví, ostatní by si to také měli uvědomit. Má atletickou postavu, snaží se cvičit, pokud jí to čas dovoluje, protože ráda vypadá dobře. Sice pochází z ulice, ale vypadat tak nemusí, ne? Je to skvělá lhářka a ještě lepší herečka. Dokázala by vás během několika minut přesvědčit o tom, že je úplně někým jiným. Tvoření falešných identit jí totiž také není vůbec cizí, to ale není příliš důležité. Lezení by jí také nemělo dělat vůbec žádné problémy. Přece jen, má dost silné ruce a to jí při téhle činnosti může být velikánskou výhodou. Život v Šestém kraji jí také poskytl různé znalosti v oblasti všech možných dopravních prostředků. Umí nastartovat auto bez klíčků, umí auto i řídit. Na jakémkoliv dopravním prostředku by zvládla najít závadu a následně ji opravit, pokud by měla dostatek součástek a času. O těchto věcech by toho měla vědět dost, vzhledem k tomu, že pracuje v dílně. Tam si také získala celkem úctyhodnou sílu. Nikdo se tam s ní nemazlil, nutili jí tahat těžké pneumatiky, kusy plechů a tak dále. Neexistovalo, aby to nezvládla, jinak by dostala padáka a to si ve svém stavu rozhodně nemohla dovolit. Není vůbec hloupá, vždycky si musela nějak poradit a to by bez super plánů nešlo. Plánování je jednou z jejích nejoblíbenějších činností. Stejně jako její plány, ani strategie, které z její hlavy vzejdou, nejsou vůbec špatné. Právě naopak, většinou nemají žádnou chybu. Její velkou výhodou je pozitivní přístup k životu. I přes to, že by asi měla být zahořklá a negativně přihlížející na všechno okolo sebe, není taková. Bere svůj život spíš s humorem. Jen tak ji nerozhodíte, museli byste být opravdu špičkoví manipulátoři, abyste ji zblbli.


Má spoustu slabin a ví o nich, jenom si je nechává pro sebe. Nepotřebuje, aby o ní všichni tyhle věci věděli, přece jenom, může jí to dost ublížit. Celkově je skoro ve všem dost uzavřená do sebe a nikomu se s ničím nesvěřuje. Je naučená žít na vlastní pěst a nějaké pocity jdou stranou. Málo kdy se stane, že by se u něčeho upřímně bavila, nebo si naopak pobrečela. Jakožto člověk, co strávil celý svůj život ve městě, naprosto nezvládá jakékoliv přežití v přírodě. Asi by si zvládla rozdělat zapalovačem oheň, tím to ale končí. Hledání potravy, lovení, dělání pastí, nic z toho jí absolutně vůbec nic neříká. Má šikovné prsty na kradení, ale jakmile má něco vytvořit, nebo nakreslit, je na tom opravdu bídně. Nikdy v těchto artistických věcech nebyla dobrá. Tím u ní tedy padá i maskování. Ona stejně není typ člověka, co by se chtěl skrývat. To je také její nevýhodu, musí být pořád vidět a hlavně, musí pořád vyhrávat. Nesnese prohru, těch už za život zažila dost. Výhra je pro ni jediný přijatelný výsledek. I když se bojovat učila, pořád to nebyl profesionální trénink, takže na nějakého namakaného profesionálního splátce by si určitě netroufnula. Postavu má sice pěknou, ale dost pohublou. Málo kdy se jí dostane pořádného jídla, což ji dost ubírá na síle. Plavání jde těžce mimo ni, v Šestce není zrovna moc míst, kde by se to mohla naučit, takže to prostě neumí. Stejně vodu moc nemusí, asi by se v nějakých hloubkách i bála. Lezení po skalách a stromech by jí asi také bylo na obtíž, protože po takovém povrchu nikdy lézt nezkoušela. Co se týče jejích komunikačních dovedností, také nejsou moc na úrovni. Mluví nespisovně, většinou nadává a je jí to jedno. Působí velmi nesympatickým dojmem, i když taková třeba ve skutečnosti vůbec není. Celý život byla na všechno sama, takže není zvyklá na ničí pomoct a rozhodně by si nebyla schopná o ni říct. Celkově navazování vztahů není zrovna její nejsilnější stránka. Nikdy neviděla naživo jinou zbraň, než nůž, což by také mohl být dost velký problém. Střílet se jí z ničeho také nikdy nepoštěstilo, takže vůbec neví, jak se to dělá. Nejspíš by neměla dobrou mušku, to je ale jenom její osobní názor. Bylinky a rostliny celkově jí nic neříkají. Ve městě toho moc neroste a knížky o takových věcech čas číst nemá. Celkově je dost nevzdělaná, na školu vždycky kašlala a vždycky kašlat bude. Uživit se tenkrát bylo mnohem důležitější, než všechny předměty ve škole dohromady. Občas má problémy s udržením pozornosti, je moc roztěkaná. Nejradši by se soustředila na všechno, takže se nakonec nesoustředí na nic. Pro ránu nejde daleko. Z lidí, co si z ní dělají legraci nebo ji štvou, si nic nedělá, ale i tak jim vždycky minimálně jednou vrazí, aby ten úsměv přešel je a ne ji. Je dost sebestředná, i když to by nahlas nikdy nepřiznala. I když vám bude vyprávět, jak moc jí záleží na ostatních, vždycky pro ni bude důležitý jenom jeden jediný člověk a tím je ona sama. Co se týče různých elektrických vymožeností, také to není nic, s čím by měla zkušenosti. Nedokázala by se nějak porýpat v drátcích a zprovoznit danou věc, kdyby se nejednalo o auto, nebo jiný dopravní prostředek.


Robin se narodila v Šestém kraji, to opravdu není žádná výhra. Už od mala jí to bylo nad míru jasné. Žila v bídě a špíně, pomalu na ulici. Měla jenom tátu, máma umřela při porodu a tátu to tak vzalo, že nebyl schopen pořádně pracovat. Párkrát tedy opravdu na té ulici skončili. Snažil se Robin dát všechno, co mohl, ale opravdu to mnoho nebylo. Normální lidé z Šestky na tom ještě nejsou tak špatně, oni ale nebyli normální, hlavně protože táta moc nepracoval. Přežívali na dobrosrdečnosti jejich příbuzných, kteří je občas nechali přespat u sebe. Musela se osamostatnit v hodně útlém věku. Kdyby pořád nechávala svého tátu, aby jí strhával dolů, tak by z ní brzo byla pěkná troska. Jo, má ho ráda, jo, chápe ho, nic proti, ale fakt nechtěla skončit jako on. Brzo se naučila krást. Dokud si nemohla vydělávat sama, tohle byl ten nejlepší způsob obstarávání si všeho potřebného. Navíc, kdo by podezříval malou holčičku, že? Ze začátku se jí hodně stávalo, že ji někdo chytl a potrestal, nikdy to však nedopadlo nějak úplně příšerně. Teď už ví, jak moc si dávat majzla a opravdu se většinou nestane, že by si její krádeže někdo všiml. Několikrát se jí stalo, že ji někdo dokonce vyhrožoval zbraní, nebo ji prostě dal přes hubu, což se jí teda vůbec nelíbilo. Musela se naučit, jak se bránit. To nebyl, vzhledem k jejímu původu, problém. Po ulici se poflakuje několik typů lidí, ale největší část z nich tvoří alkoholici a rváči. Tajné pouliční bitky jsou jednou z nejzajímavějších věcí, co vás ve městě může potkat. Dodneška se jich účastní, dřív to brala jako povinnost, aby měla nějaké základy. Dnes už to bere jako zábavu, líbí se jí ten pocit vítězství a ještě víc se jí líbí to násilí. Prostě ji baví, když někomu může pořádně vrazit a vybít si tak veškerou zlost. Občas to přejde až do bitek s noži, to už taková sranda není, protože si musí dávat víc pozor, ale i tak ji to baví. Nedělá jí problém pro výhru někoho bodnout, nebo ho zranit. Mívala z toho výčitky svědomí, ty už ale přítomné dlouho nejsou. Moc dobře ví, že život není fér a pokud ti lidé nechtěli skončit zranění, neměli ji provokovat. Ona se pouze snaží přežít, to je jednou z jejích priorit. Jakmile jí to dovolili, začala pracovat v jedné místní autodílně. Nikdo se tam s ní nemazlil, chovali se k ní stejně, jako by se chovali ke chlapovi. Už tehdy teda musela být schopná snést nějakou zátěž, což s ní zůstává do dneška. Spoustě lidí se její život může zdát ubohý a on vlastně docela je. Ona se ale i tak snaží zůstávat pozitivní. Kdyby propadla negativitě, skončila by zase na ulici a to nechce. Teď mají s tátou byt, malý a polorozpadlý, ale pořád je to domov. U sebe neustále nosí kartónového usměvavého smajlíka, kterého jednou našla na zemi. Připomíná jí, aby za každou cenu zůstala pozitivní a vždycky v sebe věřila, ať už na tom bude sebehůř. Dokonce na něj i dala připínáček a občas ho nosí připnutý na tričku, nebo na bundě. Vypadá to sice dost hloupě, ale pro ni to má obrovský význam. I přes to, že se jí teď docela daří, chce víc. Ona chce vždycky víc a nikdy ničeho nemá dost. Už má až po krk chudoby a zkrátka ji celej její život nebaví. Proto se chce přihlásit do Her. Věří, že by mohla vyhrát a když ne, tak umře. To by se v Šestce asi brzo stalo tak i tak, proč tomu tedy nedat šanci? Odhodlání a chuť do boje jí vůbec nechybí, už je to jenom o tom, jestli si všechno dokáže v hlavě rozházet tak dostatečně, aby tu ruku při sklizni zvedla a opravdu do Her šla.

other worlds

stranger2s.jpg https://lh3.googleusercontent.com/Pw0zB0hurIqLYe3Dbii8mgZ8-m5myKuUtsQ2qtwficdo5n9uKQvLA3mzvOkjh7iL3CUXJzXut2adFoTqKA=w200-h92