Showing posts with label Deceased. Show all posts
Showing posts with label Deceased. Show all posts

Sunday, October 01, 2017

Malachai Nielsen

[ melakáj nýlsen ]

 

Player: Larsyn

FC: Lucky Blue Smith



Contact: creationoflars@gmail.com

Age: 18 deceased - podříznutý krk: Triston Kyle


Token: Prsten z bílého zlata s jeho iniciály


Život v Prvním kraji je pro Malachaie dosti složitý, i když si kolikrát lidé myslí opak. Kvůli přísné rodičovské výchově musel dennodenně tvrdě trénovat. Samozřejmě, že to dělal i z vlastní vůle. Jenže, když ho otec představuje jako syna, který je naprosto k ničemu a navíc ještě zoufalec, trochu se to ego pošramotí. Pocit, který ho sžírá a nutí ho si myslet, že své schopnosti nedotahuje do konce a není to na správném úrovni profesionála, u něj vypěstovalo tendenci se utlačit za svojí limitovou hranicí. Stejně jako většina v kraji, i on začal svůj trénink v tom momentě, kdy mohl držet tréninkovou zbraň. Ovládat umí snad všechny základní zbraně, které jsou k dispozici v aréně, ať už jsou to sečné, bodné nebo střelné. Každou umí ovládat aspoň malinko. Nejvíce zdokonalenou eficienci má u meče, se kterým trénuje již od prvního dne, kdy dostal zbraň do ruky. Obratnost, rychlost a síla mu rozhodně nechybí. Dokázal by si poradit i s holýma rukama, ale jelikož není taková korba, raději se tohoto způsobu boje vyhýbá. Schopnosti mimo bojovou oblast mu samozřejmě také nejsou vůbec cizí. V mladičkém věku se věnoval atletickým sportům, kvůli kterým se stal excelentním skokanem, ať už do výšky nebo dálky. Běh na dlouhou trať je pro něj jak meditační procházka, občas chodí běhat, aby se zbavil špatných myšlenek. S tím přichází i dobrá výdrž. Exceluje ještě v plavání a lezení, ačkoliv by se tomu raději vyvaroval, protože se nerad pohybuje ve výškách a vodě, fóbie ale žádná, jen mu to není nejpříjemnější. Již bylo zmíněno, že jeho výchova byla nehorázně přísná, a důsledkem toho se vytvořila krvelačná bestie. I když nezabíjel, protože nemůže, tak se v kraji rád dostával do bitek a nevadí mu, když do krve trpí. Bolest pro něj není překážkou, dá se říci, že je to jedna z jeho zvrhlostí. Silné stránky jsou v rozhodování, neváhá a vše provádí rychle. Kdyby měl někoho zabít, prostě ho zabije a nemyslí na to, co mu to přinese za konsekvenci. Ke všemu je mu to jedno, protože je v tomhle ohledu bezcitný. Má strategické myšlení a dokáže přemýšlet rychle, je vcelku složité s ním udržet krok, protože bude lidi většinou honit, když jsou až moc zpomalení. Jeho nejlepším řešením ale bude, že vás prostě zabije, protože ho budete zdržovat. Přežívání v přírodě má také na háku, bodejť by ne, když musí mít vše stoprocentní. Větší kořist dokáže ulovit s lukem, ty menší dá i s kapesním nožíkem. Bezvadně umí lidi odhadnout a poznat, co mají za lubem. Pro ostatní je zase těžší přečíst jeho. Už jen proto, že je tichý, tak se moc neprokazuje jeho reálná osoba. I tohle má za velký plus, že se zvládne nepozorovaně a v tichosti pohybovat. Bohužel je to dost vysoký klučina, takže i když bude velmi nenápadný, tak se může stát, že bude někde vyčnívat. Člověk by se ho jen tak z jeho charakteru nebál, skutečnost je ale taková, že si adoruje lidskou anatomii. Pokud se situace zvrtne a vy se mu opravdu znechutíte, nemá problém vás ještě před smrtí zmučit. Ví, kam zasadit rány pro rychlou a méně bolestnou smrt, nebo taky takové brutální řezy, že bude protivník umírat velmi pomalu a ukrutnou bolestí.


Celá jeho slabina již spočívá v tom, že potřebuje mít všechno v naprosté dokonalosti. Bylo zmíněno, že se v trénincích žene do extrému, tudíž dost zapomíná na to, kde je vlastně lidská hranice. Je to sice energický klučina, ale zase se umí vyčerpat hodně rychle, pokud to přežene. Neumí si určit limity a někdy jede jako mašina, i když je třeba už vyčerpaný. Sice si myslí, že umí ovládat všechny zbraně, ale na spoustu z nich se vykašlal. To ale proto, že je většinou neměl k dispozici, nezaujaly mu nebo na ně zapomněl. Do toho patří například řemdihy, kusarigama a vrhací nože. S lukem nebo kuší je slabší, již s tím v minulosti manipuloval, ale dlouho se u toho nezdržel. Cíle sice umí jakžtakž trefovat, ale ne tak, jak by on sám chtěl. Odmalička na něj byli rodiče dost tvrdí, hlavně otec, který mu lásku projevoval velmi zvláštním způsobem. Pokud se mu dařilo, tak ho nemusel po večeři zbít a občas ho i pochválil. Z toho získal ty jizvy, ať už interně nebo externě. To zanechalo ty následky, proč je vlastně takový magor. Čas od času se trestá za svojí nedokonalost, pokud to zrovna nedělají jeho rodiče. Nemá problém si ublížit, je docela dost možné, že si spíš ublíží on než ostatní. On sám je svým největším nepřítelem. Nikdy nepoznal tu vstřícnou rodičovskou lásku, tudíž netuší, jak to v normálních rodinách chodí. Je to pro něho taková norma. Řadí se spíše k introvertům a moc se ve společnosti neukazuje. Ke všemu by si jejich přízeň nezískal. Má zvláštní humor, většinou černý, mluví sarkasticky nebo většinou uráží, což zrovna nejsou ty nejlepší vlastnosti k získávání přátel. To ovšem neplatí pro dospělé, ke kterým chová velký respekt. Jeho nejlepším přítelem je sestra, což je teda hodně marný. Zřídkakdy spolu promluví a řekněme, že jejich rozhovory nikdy nebyly tak hluboké, jak by se dalo očekávat od nejbližšího člověka. Je to velký problém, když se nemůžete někomu vypovídat. Jenže on to nikdy neměl zapotřebí, nebo spíše ho nikdy nenapadlo, že se vůbec něco takového dělá. Raději si své problémy nechává pro sebe, což není zrovna to nejlepší řešení. Častokrát se potýkal s nočními můrami, mívá spánkovou paralýzu a nikdy to není nic příjemného. Nejhorší je, že se z toho nikdy nemůže probrat. Na Freyu platí všechny pravidla sourozenecké lásky. I když by ji to nikdy neřekl do očí, má ji svým způsobem rád. Nemůže si dovolit ji ztratit. Je to vcelku o zvyku, vyrůstal s ní a je na ni tak zvyklý, že by se jeho láska mohla rovnat k závislosti. Nepotřebuje s ní být pořád a každý den, ale odloučeně s ní žít nemůže. O těchto pocitech sám netuší. Kdyby se stalo, že ji ztratí, sám nebude vědět odkud se vzala ta prázdnota. Sám neví, jak moc pro něj sestra znamená.


Posel nebo anděl, to prozrazuje právě jeho jméno. Bohužel, nemá to s tím nic společného. Pravděpodobně se to rodičům prostě zalíbilo a nebyl v tom žádný hlubší význam. Již odmalička se něčím lišil, ať už to bylo výchovou nebo jeho vizáží, která snad vynikne v celém Panemu. Jeho bílých vlasů si nelze nevšimnout. Nemluvě o tom, jak moc mrtvolně bledý ten klučina je. Jen tak se přehlédnout nedá a určitě na něj jen tak nezapomenete. Přece už takový vzhled nepatří do skupinky lidí, kteří mají známou tvář a vypadají jako každá čtvrtá osoba v kraji. Výchova byla již od útlého věku velice drsná, nezná jiný způsob výchovy a je tím tak ovlivněný, že by se stejně choval ke svým dětem. Dokonce se párkrát k mladším zachoval opravdu hnusně a vyžadoval po nich nemožný úkoly, když se jim snažil pomoct ve výcvikovém centru. Dopadlo to vcelku špatně, jelikož jednoho kluka skoro zapíchl katanou. Ke starším by si to vůbec nikdy nedovolil. Ve společnosti dospělých se chová korektně a snaživě, i když se zrovna dotyčná osoba k němu nechová úplně nejvlídněji. Má až nezdravý respekt vůči starším lidem, že se v jejich přítomnosti chová submisivně. Je to zajímavý kontrast, který může být pro mnohé matoucí. Může to působit jako přetvářka, ale rozhodně to tak není. Sám se sebou zápasí, jelikož má dvě rozdílné povahy, kdy chce člověka totálně semlít a na druhou stranu se pak snaží pro jinou osobu udělat první poslední. Má narušenou empatii a většinou mu dělá dobře, když se někomu nedaří a trpí. Celkem vzato si v tom libuje, vyhledává násilí a lidské utrpení. Mimo jiné postrádá smířlivost, tudíž ho rozhodně neprovokujte, má sklon k pomstě a nikdy to není neškodný žertík. I kdybyste se pokoušeli o vtípek, nepochopí to. Hned bude vše brát jako útok. Je nepříčetný a dost nepochybně se stane, že půjde přes mrtvoly. Ve stejné míře je jeho nesmírná tvrdohlavost a hádat se s ním je naprosto hloupý tah, protože ve výsledku má stejně vždy pravdu on. Je velice hyperaktivní. Vždycky měl energie na rozdávání, proto není divu, že se odmalička věnoval různorodým aktivitám. Věnoval se hlavně sportům, a doteď si mimo výcvikové centrum zajde i na ragby. Musí být perfektní ve všem, protože to po něm rodiče požadují. Má naplánovaný celý život, ve kterém je zahrnuté vítězství v Hladových hrách. Je to jeho sen, i když mu to bylo jaksi naučené. Na rozdíl od sestry nechová k rodičům takovou důraznou nenávist. Nejsou to sice lidé, u kterých by si na pohřbu pobrečel, ale snaží se je pochopit. Někdy mu to ale dělají velice složité, ale s tím se už naučil žít, stejně jako se vším ostatním.

Saturday, September 30, 2017

Katie Brewster

[ ketý brůhstr ]

 

Player: Renaiti

FC: Raffey Cassidy



Contact: renaiti@seznam.cz

Age: 14 deceased - podříznutý krk: Triston Kyle


Token: Počítačová myš


Kdokoli by o ní řekl, že je to knihomol, určitě by to nějakou pořádnou bichličkou schytal rovnou mezi očka. Tenhle malý andílek si totiž jen tak něco líbit nenechá. Pokud jí něco zní jako sebemenší urážka, i když to nebylo myšleno špatně, prostě tomu člověku jasně ukáže, že si nezačal s tím pravým stvořením. Už když se na ni člověk podívá a spatří její oči, ihned mu dojde, že má vždycky něco za lubem. Jen je těžké přijít na to, co. Jestli vás samou láskou obejme, a nebo máte očekávat, že na vás něco spadne. I přes to, že je to to křehčí pohlaví, tak si pro ránu nejde zrovna daleko. V její třídě snad nikdo není takový rváč jako ona. Rozhodně se boje tělo na tělo nezalekne, ba naopak, zbožňuje ten adrenalin, který jí proudí, když může někomu pěkně vrazit pěstí do obličeje. Jelikož v jejím kraji existuje nepřeberné množství knih úplně o všem, dokáže teoreticky zcela bez problému určit různý hmyz či rostliny a pozná také nepřeberné druhy zbraní nebo bojových umění. Mohlo by to pro ni být výhodou, neboť alespoň částečně ví, co dělat a i když se to v praxi vždycky trochu liší, je velmi pečlivá a pozorná, tudíž vždycky všechno dotáhne do konce, ať by ji to mělo stát cokoli. Navíc si myslí, že pokud zná teorii toho všeho, praxe už tvoří jen nějakých zbylých 25% a hlavní je, že se třeba neotráví nějakou jedovatou bobulí, to jaký je to přesný druh, už poznat nemusí. Řadí se mezi vůdcovský typ, který musí mít pod palcem všechno a všechny a jasně si jde za svým vysněným cílem. Dokáže to tedy dobře se slovy, jelikož musí mít takové své opičky, aby měla koho vést a byla spokojená. Pokud se jí něco nelíbí, dokáže to patřičně dát najevo a rozhodně se nebojí použít své dětské zbraně v podobě kňourání, pláče, vztekání, citového vydírání či neodolatelného kukuče, v tomto ohledu je vždy opravdu velmi přesvědčivá, neboť je zkrátka a dobře dobrá herečka. Nedělá jí vůbec žádný problém ubližovat ostatním stvořením. Ba naopak, oblíbila si pokusy na zvířatech. Dost zručná je také v ohledu chemie, kdy dokáže připravit různé výbušné věcičky, či jedy.


Neumí plavat. To je asi to nejhlavnější, protože neměla kde se to naučit a vlastně ani nikoho, kdo by jí s tím pomohl. Vody jako takové se neštítí, ale vana je v porovnání s širým mořem trochu jiné kafe. Těžko soudit, jestli je to dobře nebo ne, jelikož ji mnohdy napadají takové šílenosti, za které by si to mohla šeredně odskákat. Problém je ale zakopaný v tom, že si to neuvědomuje. Dokáže přinutit ke konfliktu i toho největšího dobráka, tudíž přesně ví, do jakého místa má slovně uhodit, aby to způsobilo to, po čem touží. Je to prostě provokatérka. Neustále se jí z pusy valí nějaká slova a umlčet ji proto není jednoduché. Prostě povídá to, co má zrovna na srdci a nad slovy nepřemýšlí, někdo jiný by řekl, že si prostě nevidí do pusy. Také by se to tak dalo pojmout. Nejspíše proto si nikdy jen tak nové přátele po prvních pár slovech nezíská, jelikož je až příliš upřímná a realistická. Luxus v podobě výcvikového centra jí bohužel nebyl dopřán, tudíž o zbraních a jejich zacházení ví jen teoreticky ze svých knih. Je sice dosti učenlivá, ale jelikož nemá možnost zbraně sehnat, ani by nějaké základy s nimi zkoušet nemohla. S její proříznutou pusinou je celkem křížek v tom ohledu, že se nebojí veřejně přiznat, které straně to vlastně fandí. Je to obrovská milovnice 13. kraje a celého návrhu o ukončení Hladových Her. Už v minulosti kvůli tomu měla nějaké problémy, ale je na to natolik hrdá, že by o Třináctém zvládla mluvit klidně před mírotvorcem. Každý by si řekl, že ta holka nemá vůbec žádný pud sebezáchovy… je to pravda. Ničeho se nebojí a proto má občas až příliš velké sebevědomí, s nímž si myslí, že je zcela nedotknutelná. Tak trochu si neuvědomuje, že tomu vůbec tak není. Prakticky vzato, nemá vůbec žádné city, pouze ty, které předstírá, ale ty nejsou pravé.


Dříve by tato mladá slečna byla označena jako pohrobek. Narodila se totiž až po tom, co její otec zemřel. Z počátku se hodně řešilo, že stejně nejspíše její matka potratí, ale nakonec se tak nestalo a Katie spatřila světlo světa. Nebylo pro ni tak těžké vyrůstat bez otce, protože měla vzor ve svojí matce. I tak ji však postupem času celkem trápilo, že všichni ostatní měli normální rodinu a ona nic podobného mít nemohla. Kompenzovala si to něčím jiným. Smála se ostatním za to, jak jsou hloupí. Ona měla totiž výhodu poměrně vysokého IQ. Dokázala svým vrstevníkům, ale i mladším či starším spolužákům, udělat ze života doslova peklo. Znemožňovat je před ostatními a trápit je, pro ni bylo něco jako uspokojení. Nikdo jí za to nikdy nepotrestal, jelikož učitelé se jménem Brewster nechtěli mít vůbec nic společného z jednoho prostého důvodu. Její otec byl totiž rebel. Spolupracoval s Třináctým a dodával jim podstatné informace, aby měli před Kapitolem vždy náskok. Jednou byl nedopatřením odhalen a zcela bez milosti na náměstí popraven. Katie všechny tyto informace – a mnohem podrobnější – našla v jeho deníku, který jí matka ve dvanácti letech dala, prý tak jak si to otec přál. Od té doby to začalo. Snažila se přijít na svět s něčím, co by mohlo rebelům pomoci. Zkoušela to na svých pokusných krysách, kdy jim do mozečků implantovala jakýsi čip, který je měl dělat mnohem silnějším a odolným vůči zraněním. První pokusy byly katastrofální, neboť ji nikdo takto náročné operace neučil, takže se z nich brzy stalo pitvání. Po mnoha mrtvých jedincích konečně přišel úspěch. Měla z toho obrovskou radost, jenže krysa během dvou dnů pošla, když jí rána na hlavě začala hnisat po nedokonalém zašití. Od té doby se stále po krůčcích zdokonaluje, dokonce k tomu přidala i pokusy o různé tabletky, ať už smrtící nebo hojivé. Většinou to všechno končilo stejně – smrtí, ale ona z toho má dobrý pocit a to je pro ni hlavní. Jejím snem je změnit celý svět a dostat se do vedení rebelů, aby všem ukázala, zač je toho loket.

Thursday, September 28, 2017

Sebastian Santagostino

[ sebastien santagostýno ]

 

Player: Renaiti

FC: Sean O'Pry



Contact: renaiti@seznam.cz

Age: 18 deceased - probodnuté srdce: L. Exeter


Token: Rudá kravata


Tenhle kluk má dvě zcela odlišné tváře. Jednu, kterou chce, aby o něm všichni věděli a druhou, o níž nikdo zdánlivě netuší – asi by na ni někdo dokázal přijít, kdyby nad tím trochu uvažoval. Je to prosté. Jeho výchova byla tvrdá, což se na něm jasně podepsalo. Ve společnosti se dokáže chovat podle všech pravidel a všichni si tak myslí, jaký je to slušňáček. Je to dobrý řečník a přesně ví, jaké slovo použít, aby si vás získal na svoji stranu, aniž byste poznali, že s vámi vlastně manipuluje. Navíc si je až příliš jistý tím, jak na něj reaguje ženské pohlaví a dokáže toho patřičně využít. Stejně tak rád nechává všechny při prvním dojmu, že se jedná pouze o hezkou tvářičku s minimálním IQ. Je to pro něj výhoda, neboť nikdo potom neví, čeho všeho je vlastně schopný. A co že se to vlastně skrývá pod tou slupkou dokonale upraveného hocha? No, dalo by se říct, že celkem zkušený mladý muž. Asi nejvíce mu to jde s otcovým vlastnoručně vyrobeným lukem a šípy. Přeci jen, zaměřit cíl a z dálky se trefit, pro něj není zase nic moc obtížného, neboť v tom má jistou praxi. S kuchyňským nožem si je také jistý, nicméně spíše v ohledu porcování masa nebo zařezávání nějakých dřívek, na lovení by určitě raději sáhnul po tom luku. Naučil se však také dávce trpělivosti a to při sestavování malých pastí na králíky, aby na ně zbytečně neplácal šípy. Pokud pršelo nebo nebylo hezky, otec ho doma učil boji tělo na tělo. To ho dost baví, dávat kopance a rány. Taky je zvyklý na posilování s vlastní vahou, tudíž se mu podařilo svalstvo celkem dost vypracovat. Díky svojí matce má v rukou jemnou motoriku, tudíž vázání různých uzlíků mu nedělá problém. Stejně jako zašívání něčeho roztrženého. Konec konců, to by byla hanba, kdyby nezvládal, když je to hlavní činností jejich kraje. Díky modelingu se také naučil chodit po mole, což mu umožnilo pracovat dobře se svojí rovnováhou a koordinovat své pohyby.


Jeho asi největší problém je zakotvený v tom, že je to bezpáteřní člověk. I když se to všechno snaží skrýt pod hezká slovíčka, ostatní většinou jen využívá k tomu, aby dosáhl toho, čeho chce. To, že je to morálně špatně si nějak neuvědomuje, neboť když z něj otec vymlátil city, tohle se vytratilo také. Sice se po většinu času tváří jako milý a chápavý člověk, ale není to tak úplně pravda. Navíc je poměrně dost sebevědomý, což může být na škodu, jelikož občas prostě nedokáže dobře odhadnout, na co mu síly stačí a na co ne. S tím celkem úzce souvisí i jeho přehnaná soutěživost. Pokud před něj někdo postaví nějakou výzvu, musí ji stůj co stůj splnit, ať už by ho to mělo stát cokoli. Asi takovým hlavním jeho nedostatkem je nemožnost trénování ve výcvikovém centru, kde je nepřeberné množství zbraní. Takhle je odkázaný pouze na to, co si s otcem vyrobil. Běžec je to dobrý, ale pokud jsou před ním nějaké překážky, které musí přeskočit, je to s ním asi těžší, většinou totiž nedokáže správně odhadnout to načasování, kdy by měl skočit. Rozhodně nezvládne plavat ve vodě, aniž by nohama nedosáhl na dno. Neměl žádnou možnost ani příležitost se to někde naučit, tudíž pokud by byl někde ve vodě, potřeboval by pod nohama pevný podklad, aby se odtamtud dokázal dostat pryč. Je celkem puntičkář, tudíž není s ničím spokojený, pokud to není úplně tip top. Rostlinstvo je pro něj španělská vesnice. Nerozezná od sebe pomalu ani smrtelně jedovatou a jedlou houbu, natož aby ještě poznal nějaké bylinky či květiny. Nikdy se mu nezdálo, že by tohle mohl potřebovat. Není přeci býložravec, aby se tím musel někdy živit, zkrátka mu to nepřijde důležité.


Narodil se jako vytoužený chlapec. Jeho otec si přál pouze syna, nechtěl nějakou slabou dívku. Přání se mu tedy splnilo a již od útlého věku začal Sebastiana vychovávat k obrazu svému. Něco jako dudlík pro něj neexistovalo, neboť otec to považoval za slabošské uklidňování. Když se malý hoch učil chodit, za každé zavrávorání či chybný krůček dostal pořádně na pamětnou. Jeho matka byla ale kus dobré duše, a proto si jej začala s sebou brát do práce. Tam se učil všem těm dovednostem, které může od návrhářky a švadleny získat. Poté co se vrátil domů, tak si jej táta převzal a trávil čas zase s ním. Měl to proto takhle hezky rozdělené. Dopoledne s matkou a odpoledne s otcem. Jeho rodiče totiž měli jiný pohled na výchovu a možná i to byl ten hlavní důvod, který je rozdělil. Zůstávali spolu jen kvůli malému Sebastianovi, jinak to u nich doma byla taková italská domácnost. Úplně všechno mělo peří a létalo vzduchem. Pan Santagostino si nikdy nic ze zákonů nedělal, a proto ve svém volném čase bral syna do lesa, který je na okraji kraje. Tam ho učil všem různým dovednostem, jež by se mu mohly někdy hodit, neboť nechtěl mít ze svého syna chcípáčka, který bude jako nějaký slaboch sedět a vyšívat křížkovým stehem, takový pohled by asi nestrpěl. Je zastáncem toho, že muž má být mužem a tuto myšlenku si od něj převzal i Sebastian, i když z počátku ne zrovna dobrovolně. A tak je tedy takový jaký je. Ve společnosti vždy dokonale uhlazený, zatímco v soukromí je z něj lovec, téměř na plný úvazek a dokáže se s lecčím ohánět. Už někdy od třinácti let se pohybuje na módních molech, kam se dostal hlavně díky konexím svojí matky. Předvádění oblečení se mu líbí a dost si to užívá, především tedy to, že je středem pozornosti a pohledy ostatních míří k němu. V tomto ohledu má takovou rozpolcenou osobnost, neboť na jednu stránku je strašná primadona, která si potrpí na čistotě a hezkých věcech, ale na druhou stranu se nebojí si ušpinit ruce či oblečení blátem nebo krví. I když je to celkem netypické na jeho kraj, táta nepochází původem z osmého. Nikdy se s ním moc nebavil, odkud to vlastně uprchl, ale někde se svoji dovednost a tvrdost ohledně trénování naučit musel a také se ji snažil předat právě jemu. Jeho sen však není vyhrát Hladové hry, ale získat si dobré místo v Kapitole a předvádět módní kousky zdejších návrhářů.

Friday, September 22, 2017

Catastropha Ria de la Saineverrex

[ katastrofa rija de la sajnevreks ]

 

Player: Rywaine

FC: Perrie Edwards


Tesserae: 10 | Defense: 26

Contact: nielle.shine@gmail.com

Age: 18 deceased - brutálně zmlácená: O. Lunsford


Token: Černý diamant


Spolu s temným smiechom sa sai dýka zapichla do hlavy figuríny. Potom ju dievča pred ňou dýkami rozreže a dobodá. Ešte si do nej nezabudne kopnúť. Postaví sa dozadu, vezme si luk, figurínu strelí do srdca a nakoniec jej mečom z celej sily usekne hlavu. Kútiky sa jej prvýkrát po toľkých rokoch bezcitného života zdvihnú do výšky a pošepky zahlási: "Raz takto zmasakrujem teba otec, budeš prosiť o milosť, kňučať, plakať a žobroniť o svoj bezcenný život…" Catastropha. To je meno tejto teenagerky, a popravde hovorí za všetko. Niekto by sa zasmial, ale radšej to nerobte. To meno presne vypovedá o jej charaktere. Už v mladosti stratila city a emócie, psychicky je teda naozaj katastrofa, nič jej neprekáža. Dokonca by vám zlomila väzy len tak, z nudy. Nebezpečná je teda už tým, že stojí desať metrov od vás. Ale keď sme u tej psychiky, je naozaj silná. Dokonca ju matka učila, ako si omotať okolo prstu hocikoho, koho len bude chcieť. Bez väčšej námahy, ujmy, všetkého. Naučila ju urobiť zo seba krásnu a získať si na svoju stranu koho bude chcieť. A bez ľútosti danú osobu zabiť. Citové vzťahy si teda nedokáže vytvoriť. A ani nechce. No nie je to len psychika, ktorou oplýva. Je veľmi silná, už od piatich rokov trénovala na Hunger Games. Otec ju aj jej štyri ďalšie sestry násilným spôsobom všetko učil. Mal ale aj svetlejšie stránky. Doma ich učil rôznym bojovým umeniam, pri ktorých bol pokojný a miestami aj milý. Nezakryl tým ale fakt, že bol tyran a svoje deti využíval len na to, aby bol raz ešte bohatší, než bol. A on bol aj na jednotku dosť bohatý a vplyvný. Mala dosť dobrý život, ale aj tak toho znesie minimálne toľko čo nižšie kraje. Otec ju rezal, bil a potom ju posielal do výcvikového centra. Dokonca ju chodil pozorovať alebo ju dával zranenú behávať. Či už po parku alebo lese vedľa ich kraja. Ešte jej aj pripravoval pasce, ktoré sa naučila práve preto dokonale rozoznávať a niektoré aj vyrábať. Tiež si vytvoriť úkryt v ťažších podmienkach a založiť oheň čo najnenápadnejšie a potom ho bez stopy zakryť. Nájdenie potravy, stopovanie, zistenie smeru, severu a maskovanie sú už pre ňu primitívnymi zručnosťami. V bylinkách sa vyzná len tak-tak ale jedovaté rozozná. Samozrejme k tomu niekoľko liečivých, ktoré by je mohli zachrániť život. Inak sú jej ukradnuté a nerieši ich. Spolieha sa na to, že sa jej nič nestane, že je dostatočne pripravená. Vlastne niekedy ani nevníma, keď jej niečo je. Má silný žalúdok, a tak jej strávi aj "jedlá" z ktorých by bolo ostatným už na zvracanie. Sila, rýchlosť a výdrž jej problém nerobia. Už len kvôli tomu, že sa to učila aj ranená. Proste extrémna výchova, ktorú by nikto nechcel. Ale zocelila ju na maximum. A urobila z nej bezcitného psychopata. So zbraňami je zase vynikajúca. Dokáže narábať s každou zbraňou, akurát najlepšia je so sai dýkami, vrhacími nožmi a dýkami. Vie to ale aj so zbraňami ani diaľku, luky, kuše a praky jej nerobí žiadny problém. Dokonca to vie aj s mačetami, mečmi, katanami, shurikanmi, sekerami, kopijami a oštepmi. Naučila sa trošku aj s netradičnejšími zbraňami typu srpov alebo aj s pálkami a palicami, keby v aréne neboli zbrane. Skúsila si vlastné všetko a zo všetkého vie aspoň základy. Otec ju do toho násilne nútil, takže sa naučila naozaj všetko. Inak by ju doma zmlátil a nemal by s ňou zľutovania. To bolo na jej výchove to úplne najhoršie. A pokojne sa zaobíde aj bez zbraní. Ovláda rôzne bojové umenia po svojom otcovi. Naučila sa tiež lepšie znášať bolesť, naučila sa ju ignorovať a zamerať sa hlavne na boj. Najlepšie je ale, že vďaka tomu, že je ako prázdna schránka sa nebojí ničoho, všetko je jej ukradnuté, keď má svoj cieľ. Dokáže rýchlo behať, šplhať aj plávať keď je zranená. Aj plávanie je ale jej silná stránka. Má totiž veľmi veľké pľúca a zadržať dych vie aj cez dve minúty, ak sa sústredí. Nikdy ale nepanikári, proste nedokáže. Robí čo ju prvé napadne a väčšinou jej to ale pomôže. Je inteligentná a má logické myslenie, len dlho nemyslí. Nemá prečo. Nechce sa jej. Chce len zabíjať a prežiť. Ale čo je jej skutočným cieľom? Vyhrať hry a potom zničiť jej otca. Podarilo sa jej dokonca dostať na jednu akciu v dvojke, kde si precvičiť svoje schopnosti a naučila sa niekoľko oveľa zaujímavejších vecí. Dokáže rozoznať míny, chodiť pomedzi ne a nájsť pohľadom aj pod zemou. Naučila sa lepšie liezť po stromoch, keďže pochytila štýl zo siedmeho kraja. Otec ju síce učil, ale bolo to tak, že ju naháňal po lese s nožom, takže sa tomu nijako dobre nenaučila, toto ju posilnilo a už to dokáže profesionálne.


Toto telo bez duše nemá veľa slabín. Vďaka prísnej výchove je veľmi silné, a tak si poradí aj s viacerými ľuďmi naraz. Ovláda toho naozaj veľa a nájsť u nej slabé miesto je niekedy naozaj náročná úloha. Ale hlavné je to, že nemá emócie a city. Niekedy je to výhoda, niekedy nevýhoda. Ide o to, či to niekto vie správne využiť. Manipulovať sebou nenechá, ale niekedy sa jej môže vypomstiť, že to robí s ostatnými. Môže sa jej na to prísť, má chvíle, keď sa doslova vie sama prezradiť, a iné, kde by ste jej zožrali aj z ruky. Najväčšia slabina je ale, že nikdy nemala možnosť dostať sa k technológii. V Jednotke jej je málo a ani otcovi sa nepodarilo jej nejakú zohnať, aby sa na to pripravila. Akurát každý ročník sledovala hry a čo-to sa naučila z nich. Iné skúsenosti nemá, a preto ju to môže nepríjemne prekvapiť. Asi jediná vec ktorú naozaj v živote nedržala v rukách. S bylinkami má zvláštny vzťah a pozná len tie hlavné jedovaté a liečivé, v iných by sa asi stratila – a aj tie čo už pozná sú u nej niekedy španielska dedina. Tiež má niekedy problém nájsť si niekoho komu verí. Vie si vás omotať okolo prstu, ale získať si vás môže byť niekedy ťažkým orieškom aj pre ňu, čo sa psychike učila dlho. Strach aj keď z ničoho nemá, máva nepríjemný pocit, keď je v blízkosti nového prostredia, na ktoré nie je zvyknutá. Tiež nikomu neverí, takže aj keby mala spojencov, ťažko by šla v noci v pokoji spať. Preto a naučila spať s nožom a zobudiť sa aj na maličké vrznutie. Preto sa v noci často budí. Je to aj schopnosť, ale aj slabina. Ak jej niekto nestíha, tak ho pokojne, aj spojenca nechá za sebou. Niekedy jej to môže prísť draho, ale to je ona. Tiež je to veľmi konfliktná osoba. Ak nevelí ona, je to naozaj zlé. Preto radšej uprednostňuje niekoho, kto ju rešpektuje skôr zdola a nie na rovnakej úrovni. Keď nie je tá vedúca, dokáže spôsobiť naozaj obrovský problém. No nevzdáva sa. Bezhlavo ide za svojím cieľom a i to sa jej môže niekedy vypomstiť. Ona si to neuvedomuje. Je múdra, ale keďže nič neprežíva ako ostatní, málokedy si uvedomuje niektoré veci… Ale keď sa to tak vezme, má jeden jediný strach, nenávidí svojho otca a keď jej ho niečo pripomenie, zachváti ju amok a nevie čo robí. Proste je ako nezastaviteľné tornádo. Snaží sa urobiť všetko, aby sa ho zbavila. Nenávidí ho z celého srdca a to do konca života. Pri živote ju drží práve tá vec, že mu raz ublíži natoľko, aby si vypil všetko, čo robil dovtedy jej aj jej sestrám. Jediná emócia, ktorá v nej teda zostala je nakoniec nenávisť, preto je taká aká je. Istú slabinu má aj v tom, že ľudia, ktorých má rada (mať rád je u nej iný pojem ako u ostatných, pri nej je to niekto, komu dôveruje a kto má u nej isté miesto, osoba, ktorá je už v jej živote istým spôsobom zasadená) sú pre ňu dôležitý a nedokázala by im nijakým spôsobom ublížiť. Síce je to len niekoľko osôb v jej živote ale aj tie majú putá s ďalšími osobami a preto sa nerada na niekoho viaže, musí si potom dávať pozor, aby danej osobe nijakým spôsobom neublížila. Nie je veľmi prispôsobená na zmeny teplôt, nie je ani otužilá a veľké teplo jej robí závrate. Horúčavu znáša horšie ako zimu, ale ani jedno u nej nie práve v poriadku. Oboje je pre ňu ťažké na prežitie. Síce sa v poslednej dobe snaží to nejako zakopať, ale ide jej to naozaj pomaly.


Na parapet padali dažďové kvapky, všade sa ozývali zvuky búrky. V ten deň mala zákaz vyjsť von. Už tam bola a všetko sa skazilo. Mala ho počúvať, nemala sa nechať ovplyvniť. Z dolného poschodia sa ozýval hrmotný krik jej otca a o niečo tichšie protesty jej matky. Ak je matka tichšie ako otec, je to zlé. Ale naraz všetko stíchlo úplne. Už-už začínala mať nádeje, že sa to urovnalo. No nebolo tomu tak. Dvere otvoril akoby ich chcel vylomiť. V rukách držal remeň. Ten, ktorý používal, keď sa mu niečo nepáčilo. Keď dcéry nerobili, čo on chcel. Ten deň ju poslal do výcvikového centra na šesť hodín. Malé šesťročné dievčatko. Rada tam chodila, ale keď tam mala byť celý týždeň po šesť hodín, nedokázala to. Matka ju preto chcela nejako kryť, nech sa dostane aspoň do parku, zabehať si. Že sa to takto vyrieši, ale nebolo tomu tak. Len sa to všetko zhoršilo. Nechcela, aby ju za to otec zbil, nemala však na výber. Švihal ju ním, kým bola ticho, kým nemala na tvári jedinú slzu, kým sa "nepoučila" zo svojej chyby. Dievčatko ešte dlho ležalo na koberci v svojej prepychovej izbičke a čakalo. Čakalo, kým za ňou neskoro v noci príde matka a uloží ho. Prišla ako vždy. Uchlácholila ju, ospravedlnila sa a dievčatko zaspalo. Taký život mala Catastropha. A dali jej to meno naschvál? Kto vie? Len rodičia. Samotné dievča vedelo len pár vecí. Vybral ho otec, nejaký vysoko postavený muž, takže niekedy prehliadli, keď jeho dcéra mala modriny, jazvy alebo pomliaždeniny. Vekom ich ale ubúdalo. Z malého dievčatka vyrástla silná žena. Rozhodnutá vyhrať Hry stoj čo stoj. Ale za vysokú cenu. Otec z nej vymlátil všetky city, pocity, emócie a vlastne celú osobu. Nezostalo z nej nič, len schránka kedysi možno milej osoby z jediným cieľom. Vyhrať hry. Od piatich do šiestich rokov sa musela učiť dýkam a nožom. Nech vie aspoň niečo. Veď je to predsa dieťa z Prvého kraja, nesmie byť bezbranná! Matka ju zase učila ako zaujať pozornosť, ako urobiť krásne divadlo, ako si získať koho chcela, to ju učila celý život. Sama si manžela obmotala okolo prsta, i keď nie veľmi dobre. Od veku siedmich do ôsmich zase chodila behávať a využívala celé zariadenie výcvikového centra. Na silu, výdrž a rýchlosť. Šplhanie po stenách, stromoch a sieťach. Dokonca už vtedy chodila po nociach d o lesa. Od deviatich do desiatich sa učila prežiť v prírode, variť, ale musela si po celé tie roky udržať svoje obľúbené sai dýky, s ktorými sa snažila byť najlepšia… Tiež zakladanie ohňa, určenie severu, získanie jedla, stopovanie. Jedenásť až dvanásť, kuše, lúky, praky, sila a výdrž. Nemohol z nej byť krehotinka. Už v tomto veku ju mohli vylosovať do Hier, a preto do výcviku vložila samú seba. Keď sa ale prihlási, chce byť pripravená. Trinásť až štrnásť, mačety, kopije, katany, sila a rýchlosť, stále sa učila aj novým veciam, ale aj si opakovala tie staršie. Od pätnásť po šestnásť, meče, harpuny, sekery, výdrž. A sedemnásť, osemnásť, všetko pospolu. To bol jej život. Taký mala plán. A ak ho nedodržiavala, otec ju mlátil remeňom. Práve v ôsmich rokoch stratila emócie, city a skrátka. Akoby aj dušu. Nevedela, čo je to láska, ľútosť, pochopenie, nevedela už nič. Nemala problém s ničím. Bola ako trénovaná na arénu. Telo bez duše. Ale čo je na jej príbehu najhoršie? To, že má dvojča. Catastropha a Titania sú takmer rovnaké, akurát Titania si zachovala čo-to z citov a emócií. Síce nie veľa, ale je to taká lepšia verzia Catastrophy. Aj keď vyzerajú rovnako, vždy je vidieť, ktorá je ktorá. A akoby to nebolo málo, otec má ešte dve dcéry. O dva roky mladšie ako Catastropha s Titaniou. Na jednej akcii sa opil, žena porodila deti, dala im ich pred dvere a už ju nikto nikdy nevidel. Ďalšie dvojčatá do ich rodiny. A otec im dal ďalšie strašné mená. Nemal ich rád, ale s manželkou ich aj tak vychovávali ako svoje. Volali sa Apocalypse a Armageddon. A na ne bola ešte tvrdia výchova. Toho si ale Catastropha nevšímala. Mala svoj cieľ, svoj výcvik, svoj… Hm, dá sa to nazvať životom? A aby nebolo málo, majú ešte jednu mladšiu sestru, o štyri roky mladšiu ako je Catastropha, Toxicu, ich pokrvnú. Život v dome bol hlučný, ale Cata tam aj tak skoro nikdy nebola. Žila vlastne vo výcvikom centre, v parku a v lesoch. Keď sa však vezme jej charakter, ktorý je veľmi krátky a už časť jeho bola spomenutá, Cat by nikto nikde nechcel. Okrem otca sa jej aj tak trošku bála celá rodina. Citový pozitívny vzťah má teda len ku svojim sestrám, trošku k matke a ešte jednému človeku, tým je víťaz zo Sedmičky menom Archer. Pomohol jej aj keď absolútne nemohol, postaral sa aby nezostala sama v jame, aj keď by mu to bolo pomohlo. Je to tiež jediná osoba, voči ktorej sa ako-tak prejavila. Je totiž vysoko agresívna, ironická, sarkastická, nič jej nepríde vtipné, nič ju nezaujíma. Hlavne zničiť životy ostatných a vyhrať hry. Asi jedinou kladnou vlastnosťou je cieľavedomosť, inak takmer nič, čo by stálo za zmienku. Ako bolo spomínané, jednoducho je to takmer telo bez duše. Nedokáže cítiť nič. Dokonca si už zvykla aj na bolesť, takže ju lepšie znáša. Nikdy sa ale jej zjazvené telo nespamätalo, bolesť tam je, ale bojuje s ňou nejakým zvláštnym spôsobom vo vnútri. Otec ju raz porezal na nohách a naháňal po lese. Od tej doby, keď sa k nej niekto priblíži čo i len s kuchynským nožom, je extrémne nebezpečná. Naozaj sa s ňou neradno zahrávať… Síce už nemá nič, ale psychické divadielko na vás vďaka máme dokáže dokonale zahrať. A vzhľad? Krásna teda je, ale niekedy dojem kazia jazvy, na svaloch, ktoré sú na dievča niekedy až príliš veľké. Tvar jej lemujú svetlulinké vlasy, odlesky blonďavej, bielej a striebornej. Oči má nebeské modré, i keď je v nich vždy pekelný pohľad. Pery plné a svetlé, maľuje sa stále, ani nie preto, že chce, ale kvôli matke, ktorá ju na to tak naučila, že to robí mechanicky, už z nejakého pravidla. A toto je Catastropha, z malého dievčaťa sa vykľulo monštrum. Nakoniec jej dali aj dobré meno. Úplne triafa to, kým v skutočnosti osemnásťročná teenagerka je. Preto je tu rada na záver. Radšej sa jej veľkým oblúkom vyhnite, než by ste mali riskovať, že vám z nudy zlomí väzy. Alebo tiež nie, záleží na všetkom.

other worlds

stranger2s.jpg https://lh3.googleusercontent.com/Pw0zB0hurIqLYe3Dbii8mgZ8-m5myKuUtsQ2qtwficdo5n9uKQvLA3mzvOkjh7iL3CUXJzXut2adFoTqKA=w200-h92