Showing posts with label Deceased. Show all posts
Showing posts with label Deceased. Show all posts

Monday, February 20, 2017

Claude Erica Ashure

[ klávd erika ašjurh ]

 

Player: Nina

FC: Victoria Moroles



Contact: ninalapcikova@zoznam.sk

Age: 17 deceased - rozplácnutá na kaši


Token: Červený pokerový žeton


K jejím fyzickým zručnostem se na první místo musí dosadit vázání uzlů. Co to má společného z fyzickou silou? Nejspíš to, že tato holka s nimi dokáže udělat pěknou paseku. Zná různé druhy uzlů, ví, které se nejlépe kombinují a hlavně k čemu se nejlépe využívají. Obzvlášť si libuje v pastích, vážně. Ne jen v jejich vytváření, ale i v samotném promýšlení. Musíte se vžít do kůže kořisti, abyste ji zvládli nalákat, zabrnkat ji na smysly a pak je důležité, aby neselhala mechanika, kterou k polapení cíle chcete sestrojit. Takže ano, ráda klade pasti, je to její specialita a tuhle zálibu vypilovala k dokonalosti, takže by to mohla dělat pro druhé nebezpečným. Na druhé místo se usadila její hrubá síla, hrubá je ona až dost. Pokud se chtěla mít dobře, musela se rvát a kopat, a to celkem často, ne že by ji to vadilo. Ne že by byla nějak zvlášť prohnaná a agresivní, ale nijak se fyzické potyčky nikdy neštítila. Takže má hrubé svaly a takové ty pouliční zkušenosti, po čase to z nudy posouvala na nový level, pak se zaměřovala na to, aby dávala méně ran, za to mnohem silnějších. Už to nebyly jen bezhlavé bitky, pro ni to už sem tam byl zkrátka souboj, sport. Svaly na celém těla zpevnila lezením po budovách, po stromech, po čem se dalo (vlastně ji nedělá problém jakýkoliv terén), takže její jistota při ručkování, zachytávaní se a rychlém přemísťování ve vzduchu, je oprávněná. Má kontrolu nad svým tělem, dokáže mít malé těžiště a přesto si být jistá, že nespadne, má velkou kontrolu nad svou rovnováhou. Tvrdá práce v kraji se ji nevyhnula, podepsala se na ni, i díky tomu je zručná a silnější. Dalo by se říct, že ve všech ohledech v situacích, do kterých se dostávala, měla ostré lokty. I když to nikdy neměla s kým porovnat, nedělá ji žádný problém vyznat se v černo černé tmě. Prostě se její zrak rychle uzpůsobí nebo to je jen její pocit, kdo ví, každopádně tma pro ni nikdy nebyla nějakou nevýhodou. Umí se sama o sebe postarat, takové banality jako zakládání ohně a návyky pro přežití ve volné přírodě taky má, někdy je musela denně využívat, takže z ní je tak trochu expert, jelikož byla bez domova, takže se o sebe v tomto ohledu nijak nebojí. Nemohla mít ale ve všech aktivitách zas zcela volnou ruku. Kraj, ve kterém žije je celkem hlídaný, takže proto je potřeba i rozvážnost, aby se nedostala do potíží. Rvačky, do kterých se pouštěla, ale většinou moc lidí nezajímaly, i přesto si musela dávat pozor, aby její prudké způsoby neměly nechtěné svědky. Proto se vyhýbala rušnějším částem kraje, kde by byla moc na očích. Nezanedbatelně si cení i toho, že umí relativně dobře plavat. Potápí se, dokáže závodit, voda ji nečiní žádný problém, i když taky není jejím oblíbeným živlem. Je to však dovednost, které by neuškodilo, kdyby ji ještě Claude rozvinula. Těm pijavicím ze Čtverky se ale nemá jak v tomto ohledu vyrovnat. Co se týče strategii, v tom není pozadu. Musela si svůj život plánovat v různých ohledech, nemohla být impulzivní, změny na ni dopadali každý den, a kdyby nebyla strategicky rozumná, asi by to sama moc dlouho nezvládla a teď už by hnila někde v koutě. Díkybohu za pud sebezáchovy. Kdyby měla svou schopnost strategicky smýšlet, trochu pozměnit a otočit ji jiným směrem, třeba aby obezřetně plánovala proti někomu, zřejmě by v tom nebyla žádná potíž. Je celkem vynalézavá, i když má málo k dispozici. Co se týče běhu, nepochybně má nějakou kondici pro dlouhý běh. Silné nohy na to, aby pádila opravdu rychle a tělesnou stavbu tomu uzpůsobenou. Jako svou zbraň by si, kdyby na to přišlo, asi vybrala bič. Sem tam nad tím přemýšlela, jelikož kartiček se jménem měla v osudí dost, a ona si prostě rozumí s lany, ať už při těch pastích, lezení nebo případně při zabíjení, to ale ještě neokusila, co se týká lidí. Přijde ji, že prostě s bičem by se dokázala sžít, byl by její delší končetina. Možná je to tím, že je to skoro jediná zbraň, kterou viděla v boji. Bič je totiž miláček každého mírotvorce, a sem tam dopadl na záda nějakého krajana, Claude to viděla. Teď si sem tam zkouší různé triky s obyčejným lanem, ale to jistě není to samé. Stačit ji musí její pěsti a to, že ji nevadí nepohoda, protože v jejím životě nejsou nějaké zářné vyhlídky.


Byla by absolutně neschopná s jakoukoliv střelnou zbraní v ruce. Zasahuje sice celkem dost přesně, pokud se snaží trefovat tím, co zná, ale kdyby měla stát s lukem, prakem nebo snad i s pistolí připravená k pozoru, asi by se spolu s tou zbraní hodila do křoví. Nejenže jsou ji takové zbraně nesympatické, ji možná i trochu žere, že si s nimi neporadí. Ona nedokáže prostě jen stát a střílet, na to je v ní příliš hrubosti, aby nenechala všechnu práci udělat jen nějakou zbraň s tětivou nebo s kulkami. Prostě by to mohl být někdy v budoucnu problém, protože vedle nevysvětlitelné neschopnosti je tady i na první pohled neopodstatněná averze. Větší problém, než tahle malá patálie s tímto druhem zbraní, je její problém s nízkými teplotami. Už se s nimi v životě potýkala ve chvílích, kdy fakt mrzlo a ona byla venku nalehko celou noc, ale to měla většinou jednoduše štěstí a podařilo se ji neumrznout, snažila se všemožně zahřát. Pravda je, že ji nízké teploty nedělají dobře, je na ně náchylná, ani tak ne na nemoci jako na to, že už pak není tak aktivní, zima ji zpomaluje. Na sluníčku se ji vždy líbilo víc, i kdyby mělo být dusno, s tím naopak problém nemá. Je velká možnost, že výrazná změna teploty směrem dolů by mohla být velkou komplikací. Její tělo na zimu přehnaně reaguje, je to její slabinou. Neporadí si ani s mastmi a bylinkami, nikdy jim moc nevěnovala pozornost, i když v Devátém kraji měla trochu víc příležitostí. Ji ale nikdy nelákalo zkoumat, jak se liší jedna titěrná bylina od druhé, na co je využít a jak se z nich najíst, ona si radši vybila kousek chleba, než aby měla mírumilovně polykat pampelišky. Pak je nutno říct, že její schopnost ošetřování samu sebe není nejlepší, vlastně by nedokázala ošetřit ani nikoho druhého. Stehy dělá jen v případech největší nutnosti. Jeden z důvodů, proč se naučila pořádně bít a vyhrávat bylo, aby se musela méně často ošetřovat, i když prvně musela. Moc toho ale neovládá, jen to nejprimárnější z nejprimárnějšího, prostě se ani nijak obzvlášť nevyzná v lidské anatomii, jen tak, aby věděla, kde má ublížit druhým. Možná v maskování by nemusela být nejlepší, soudí to čistě z toho, že to nikdy vlastně nezkoušela. Rovnat každý lístek, aby nebyla vidět, to není její styl a pravděpodobně nemá zas tak dobré oči, aby poznala přesnost odstínů barev, korálově bílou od perleťově bílé. I když má celkem dobrou paměť, sem tam má momentální výpadky. Jako by se ji zamlžilo před očima a nic, co dělala, zrovna dělá nebo chtěla dělat, si nepamatuje po určitou chvíli. Tak max. na půl minuty má tak nějak černo. Nestává se to moc často, pak se ji mysl zas nahodí a zase jede na plné obrátky, jako by se nic nestalo, ale sem tam jako by ji prostě něco vyrušilo. Snaží se v takových situacích improvizovat, aby třeba nezůstala zamrzlá uprostřed věty nebo pohybu, takže tohle taky už patří k jejímu životu. Né že by si nepamatovala důležitá rozhodnutí, spíš momentální okamžiky jako by je sem tam nezpracovala, nechce to nikomu říkat, ale kdo ví, jestli se to nebude zhoršovat a není to počáteční stádium nějaké vrozené nemoci.


V Devátém kraji nebylo málo takových jako je Claude. Nikdy nezažila blahobyt, neměla moc peněz, její rodina nikdy nebyla dlouhou dobu za vodou, děti braly oblázky jedna báseň. Starosti o peníze se zhoršovaly a už to ničilo i poměry v rodině. Nešlo o žádnou vroucnou náruč nebo spolehlivý klan, Claude neměla domov v duchovním slova smyslu. Otec nenáviděl skutečnost, kolik hladových krků se na něj spoléhá, tak začal být hodně nevraživý a s nikým nekomunikoval. Matka byla z věčných starostí už vyčerpaná, takže se raději přestala o vážné věci zajímat. Každé z dětí v rodině Ashure se staralo samo o sebe, ani spolu nemluvily, sotva se stýkaly, a když už byli spolu v jedné místnosti třeba jen dva členové, nevydrželo to dlouho, prostě byl každý naladěný na naprosto jinou notu, ale rodina se nikdy oficiálně nerozpustila. Ti, kteří mohli, se snažili sami sobě vybudovat pevné zázemí a odejít oficiálně co nejdřív. Štěstí měla hlavně Claudina starší sestra, která prostě svedla někoho relativně vysoce postaveného, otěhotněla a už byla vdaná i odstěhovaná. Pak tady byl jeden starší bratr, který bral všechnu práci co mohl, sebe divnější, jen aby nemusel brát příliš oblázků. Jakmile už nebyl v hledáčku Hladových her, přestal chodit domů úplně, nastřádal dost peněz na to, aby žil jako spořádaný občan sám, i když chudý jako kostelní myš. Pak tu byly teda dvojčata, Claude a Peter. Po tom, co odešli starší sourozenci, tito dva se více méně drželi spolu. Peter byl o něco mladší, a trochu hloupější, jelikož se při svých výpravách za jídlem nechal často unést, jako by byl nepřemožitelný, vždy sebevědomý. Jednou ho to zabilo a Claude to fakt bolelo, protože i když každý byl v rodině sám za sebe a nepočítali se sebou navzájem do budoucna, Peter byl prostě parťák. Ale už je to hrozně dávno, asi sedm let. Zaměříme se teď tedy na Claude. Už od mala se raději zdržovala venku, do jejich domu vešla, jen když byl zákaz vycházení nebo fakt nesnesitelná zima. Jelikož nikdo nedával peníze ji, ona ty svoje taky nemusela nikomu dávat, tak to v rodině fungovalo. Moc velkého vzdělání se ji nedostalo, jen toho, co bylo zdarma, ale taky není zanedbaná, základy má. Její prioritou vždy bylo, aby měla týdenně nějakou tu práci, i když nikdy neměla v dětství stálou. Pomáhala, kde mohla, chodila do pekáren, zpracovávala obilí, nosila těžké pytle, pachtila se ve špíně, práce jako práce. Taky se ji dotkl její život na ulici, dostala se do takové menší komunitky podobných neoficiálních sirotků, kteří přežívali jako ona, i když ani oni nebyli jako nějaká rodina navázáni na sebe. Claude se často rvala, ale nikdy vůči nikomu necítila nevraživost. Tak trochu trénovala a nakonec ji málokdy někdo porazil, už z toho byla rozumnější. Claude je taková prudší, toulavá, ale zase né nestálá. Za svůj život neměla hodně kamarádů, ale když ji člověk rozumí, není problém s ní vycházet. I povahově je celkem rváč a nenechá si jen tak něco líbit, ale není přehnaně agresivní, umí si pomoct, je zodpovědná i rozumná, vždy se o sebe musela starat, aby měla co nejmenší ujmu, a tento cíl se zachovala do dnes. Je sem tam i vážná jako smrtka, protože ona se s problémy potýká, nevyhýbá se jim jako její matka, ale není ani agresivní a rozptýlená jako otec. Ráda lidi pokouší. Není to taková ta naoko drsňačka s tupou hlavou. Možná je sem tam vztahovačná, ale je s ní i legrace. Umí vás zabavit, rozptýlit, mluvit s vámi, ale není moc přeslazená, na takové srdceryvní věci a vztahy si moc nepotrpí. Není žádná drama queen, když se ji něco nelíbí, nedělá scény, prostě dá zdroji problému pěstí mezi oči, pokud si to může dovolit, a jde na to jednoduše a logicky. Je celkem sebejistá v tom, co dělá, ale ani se nijak silně neprosazuje. Není hloupá, ale spousta věcí se ji nedotýká tak, jak by měly. Dokáže být překvapivá, nápomocná (ale to jen zřídka), je zkrátka složitá povahově. Je hodně upřímná, na tom nevidí nic špatně. Momentálně je víc na ulici než v budovách, takže je jistým způsobem zdivočelá. Je celkem silná osobnost, umí si poradit. Ostatní jsou ji většinou celkem ukradení, ji nějaké manipulování nebo vytváření lidských vztahů prostě moc nezajímá, i když není zarputilá. Když někoho urazí, je to jejich chyba, i když se Claude umí omluvit, nedělá to často. Chtít s Claude udržovat vztah je jako Drtivá porážka – těžké, k vzteku, zdánlivě prohrané, ale nakonec jste rádi, protože je to i obohacující a ona umí s lidmi pohnout.

Friday, February 10, 2017

Futura Scarwave

[ futura skárvejf ]

 

Player: Larsyn

FC: Ming Xi



Contact: creationoflars@gmail.com

Age: 18 deceased - rozsápané tělo


Token: Onyx


Futura ví, ve kterém světě to žije, ale i tak se k tréninku do Hladových her nedostala. Avšak, najdou se u ní jiné kvality, které mohou být užitečné. Hry sledovala téměř neustále – protože se tomu jaksi nedá vyhnout, tudíž ví, jaký mají kraje systém boje a jak přemýšlí. U každého jedince je to jiný, ne každý kraj musí nutně praktikovat stejný styl, ale tak to už si dokáže určit po svém. Takhle si dost ošéfovala své schopnosti rozeznávat lidské chování a umí udeřit do jejich slabin, těch psychických samozřejmě. Ona obecně moc svalové hmoty nezískala a její síla je v porovnání s profíky naprosto nulová, ale zase se umí bránit. Najde si způsob, jak od takových jedinců utéct, jelikož ovládá základy sebeobrany. U ní je to spíše o útěku, nikdy by se do boje jen tak nevrhla a většinou by zdrhla, protože by ji každý rozpůlil napůl, jak je takové vyžle. Takže se dá říci, že v běhání je opravdový profík, rychle běhá a má velkou výdrž, která byla roky trénovaná. Nemá problém se dostat do malých prostorů a umí vyšplhat na cokoliv, je totiž tak lehoučká, že jí šplhání jde samo od sebe. Každopádně, inter alia, je ve škole skvělou studentkou a vždy ve svých výsledcích excelovala. Neměla by problém s ničím, co by každý průměrný obyvatel Trojky měl zvládat. To je pro ni zase úplně nejjednodušší, co může být. Kromě toho, zvládá složitější věci, jelikož pochází z rodiny vynálezců. Naučila se tak dost věcí od svých rodičů, což je kupříkladu sestavení robota nebo vytvoření funkční vysílačky od ultra nízkých frekvencích a výše. Zvládne do krátkého času sestrojit brýle na noční vidění v infračerveném spektru. A mnoho dalších, i tak ale od ní neočekávejte, že vám sestaví raketoplán, protože ten nikdy ani neviděla. Má smysl pro styl, takže mimo svých geekovských aktivit, se věnuje hlavně umění – je jedno, jestli je to design její pokoje, oblečení, kresby a tak, je v tom prostě skvělá. Je to perfekcionistka, takže i své vynálezy se snaží udělat hezký. Může se to počítat k její nápaditosti, je dost chytrá, ať je to už z učebnicového nebo humanitárního hlediska. Není to žádný neandrtálec, ale zase nezní jako naprostá intelektuálka. Říká si, že je něco mezi, ale to je spíše jenom skromná. Umí vařit, vlastně docela skvěle, tím pádem umí úžasně s kuchyňskými noži a párkrát si s nimi i nebezpečně pohazovala ve vzduchu, takže u toho může vypadat profi, i když teda moc není. Vyzná se v bylinkách, ale viděla je jen v učebnicích, takže by možná měla problém je rozeznat, pokud by v tom byla moc velká podoba, ale zas tak horké to není, takže by to nějak zvládla.


Její bojové schopnosti jsou příšerné, o zbraních ani nemluvě. Kdyby se s někým měla poprat, pravděpodobně by něco málo svedla, protože každý se umí tak trochu bránit, pokud není úplná lama. Co bude ale velkým problémem, tak bude její váha a velikost. Je malá, štíhlá a na váze moc nepřibrala, což je velkým problémem, kdyby se musela utkat s někým fakt silným, ale k těm se zase sebevražedně nežene – s rozumem je na tom ještě stále v pořádku. S žádnou zbraní by nesvedla pořádně bojovat, prostě by jen slepě rozdávala rány a doufala, že tím někoho třeba zabije. Ačkoliv je dost inteligentní, dokáže být občas dost naivní, lehce lidem důvěřuje a dokáže být na lidi dost hodná, i když si to vůbec nezaslouží. V tomhle světě je to možná nezasloužené, ale je to zároveň i dobrá vlastnost – v rámci možností. Neumí plavat. Teda, viděla lidi plavat a nějak tuší, co a jak, ale pro člověka, který nebyl nikdy v hlubokých vodách to bude dost složité, pravděpodobně by se jen plácala a možná by dokázala kousek uplavat, ale slavné to není. Je veganka a frutariánka, pomalu ale jí spíše jenom ovoce než zeleninu, což není vždy úplně správné, když jsou bílkoviny dost nutné. Dokonce ani ořechy nedává, protože je vybíravá a nechutná jí to. V přírodě se moc nevyzná a problém s lovením bude veliký. Nikdy to nepotřebovala a nemá zapotřebí zabíjet nebohá zvířátka, kor když je stejně vůbec nesní a dny a noci by nad nimi probrečela. Taky není kde, v kraji je přírody málo a sama nic takového nevyhledávala, protože je raději vevnitř nebo u elektroniky. Je na takové věci závislá. Mluvě o tom, je velmi závislá na kofeinu, který má denně. Pokud nedostane aspoň jedno "cup of coffee", začne být nehorázně nervózní a někdy se kvůli tomu dost klepe a nemyslí jí to snadno. Také bývá dost unavená, ale příčinou toho je spíše snížená koncentrace hemoglobinu v krvi. Co se týče jejího celkového zdraví, má docela dost problémů, ale nikdy se to neřešilo, protože si připadá úplně normální a vždycky si najde výmluvu, která omluví všechny ty nepříjemnosti kolem ní. Potíže s žaludečními šťávami, že na to musí brát prášky, jiné sračičky et cetera. Možná by k tomu všemu dostala i neschopenku od Hladových her, ale raději si nalhává, že je úplně zdravá.


Futura není ničím extra zajímavá, kromě toho, že má nadprůměrný inteligenční kvocient. Její rodiče jsou vynálezci a přišli s takovými věcmi, že to bylo Kapitolu na obdiv, tudíž si nežijí tak hrozně, ale přiřadit její rodinku k těm lepším také nemůžeme. Nikdy se o moc věcí nestarala. Její rodiče jsou přísní a chtějí, aby byla úspěšná a měla štěstí ve svém životě. Nikdy ji do tréninku Hladových her nenutili, vlastně nemají žádné výcvikové centrum jako mají profíci, ale vždycky se přece najde způsob, no ne? Tak ona k takovým stejně nepatří, má vlastní zájmy a vždycky se věnovala jinému smyslu života, nerada myslí na to, co se v životě děje. Snaží se být optimistická, i když o ni nemůžeme říct, že tím zrovna překypuje. Nemá ráda tu skutečnost, že musí přežívat a vždycky se něčeho bát, takže se to snaží ignorovat, ačkoli to jde opravdu těžce. Nechce věřit na zlo a v jejím světě nic takového neexistuje, vždy si najde svoje odůvodnění, aby se nemusela bát nebo myslet na to, co zlého se stane v dalších okamžicích. Z toho všeho vznikla její naivnost. Taktéž nedokáže být sama, proto hodně často vyhledává společnost. Je úplně jedno, co je to za člověka. Futura se dokáže bavit s každým o čemkoliv, je nesmírně přátelská a loajální, takže zrada je u ní velká vzácnost. Ráda poznává lidi a studuje jejich chování, je to něco, co ji naplňuje. Umí pomoct, když je člověk v úzkých a nedá dopustit na nikoho, kdo je její přítel. Hodně staví ostatní lidi před sebou, snaží se je ochraňovat a udělat pro ně vše, aby byli šťastní a v pořádku. Skutečně je obětavá a občas si stojí za názorem, že ona není ničemu moc prospěšná a dokáže být dost depresivní. Každopádně to ale znamená, že se smrti nebojí. Její mluva je spisovná a hodně intelektuální, snaží se chovat ke všem rovnocenně a nevyhledávat žádné spory, prostě to není v jejích žilách. Dokonce by se snad kamarádila s bláznivým profíkem, protože věří, že v každém je kousek toho dobra. Je to andílek, ale umí si prosadit slovo, pokud na ni někdo začne být zlý. Nenechá si to jen tak líbit, ale je pravda, že moc strach nenahání, i když může být dost překvapující, co vše svede. Nemá ráda, když jí někdo lže nebo před ní něco skrývá. Není to věc, se kterou se dokáže smířit, a proto kvůli tomu dokáže být dost nepříjemná a třeba s dotyčným už nikdy nepromluvit. Její život je takřka samý stereotyp, ale je s tím spokojená, protože vždycky může být hůř a ona je ráda za to, co má. Dokáže ji rozveselit jakákoliv maličkost a snaží se žít svůj život tak, jak chce a jak si ho plánuje, rozhodně ne jen přežívat.

Tuesday, January 31, 2017

Warner Malcolm

[ vonhr malkom ]

 

Player: Renaiti

FC: Luke Pasqualino



Contact: renaiti@seznam.cz

Age: 18 deceased - podřezané žíly


Token: Náramek z koňské hřívy


Svoje okolí vnímá vždy stoprocentně, a proto ho život v Desátém kraji naučil mnoha dovednostem. Práce s noži všech různých druhů či s dýkami, mu rozhodně není cizí, ba naopak, jako by se s tím v ruce už narodil. Dovede s nimi velmi dobře pracovat, řez má vždy přesný a hluboký tak, jak je nutné. Bez mrknutí oka by vám s tím mohl ublížit, s takovou samozřejmostí jako je pro člověka dýchání. Smrt ho obklopuje už od dětství a nutno říct, že často je jejím strůjcem právě on. Je zvyklý na zabíjení zvířat, je to nutnost a tak to i bere. Lidé se od zvířat mnohdy moc neliší, někdy se dokonce chovají i hůř. Zná dobře anatomii všeho dobytka na farmě, lidské orgány nemohou být snad zase tak rozdílné, aby tyto poznatky mohl použít. Nejednou se dostal i do pěstní potyčky, takže ví, jak to chodí. Pokud jej někdo naštve – a že to není až tak těžké – pěsti se mu zatnou a mlátí hlava nehlava, dokud jej někdo neodtrhne, aby toho nechal. V rukou má velkou sílu, ne jen díky taháním všech těch pytlů s krmivem pro zvířata a nošení jim vody, ale i díky svým provizorním boxovacím pytlům. V řeznictví má v chladící místnosti vždy alespoň jedno celé prase a do toho si po každém dni pořádně zabuší, aby se trochu uklidnil. Při zacházení se zvířaty je také potřeba nějaká ta síla, a to nejen v rukou. Třeba při zkrocení rozrušeného koně, nesmí pustit otěže, i když se vzpouzí vší silou. Nutno je také použít nějaká chlácholivá slova. Při prodeji musí působit co nejmilejším dojmem, a i když mu to dává hodně zabrat, tímhle směrem se přetvařovat umí. Dělá to už odmalička, takže to nikdo ani nepozná, že to není upřímné. Mnohem radši je však milý na zvířata než lidi. Jízda na koni mu rozhodně není cizí, jako snad každému tady v jeho kraji. Nejen díky tomu si osvojil práci s bičem. Také je docela mrštný a jeho reflexy jej zatím nenechaly ve štychu, když nějaké zvíře nereagovalo dobře na situaci a třeba by mu i ublížilo. Je zvyklý si všechno obstarávat a dělat sám, nepotřebuje žádnou chůvu ani se na někoho spoléhat. Zašívat roztrhané oblečení a ošetřovat různé odřeniny a rány je zvyklý.


Všimnout si ho v davu lidí není zase tak nemožné. Se svojí výškou 189 centimetry docela vyčnívá nejen mezi svými vrstevníky, ale také v řadě ostatních obyvatel. Ve své práci potřebuje hodně trpělivosti, ovšem když sundá řeznickou zástěru, jako by s ní sundal i toto. Je to horká hlava. Když se mu něco nelíbí, umí to patřičně dát najevo a nepřemýšlí, co za následky to pro něj bude mít. I když se jedná o člověka, který je přirozeně společenská rasa, i v tomto se liší. Společnost lidí nevyhledává, když to není krajně nutné, třeba při Sklizni nebo v prodejně. Lidem vlastně ani nevěří. Všichni jsou podle něj podrazáci, co jdou jen za svým štěstím i přes mrtvoly. Občas je to ale pokrytec, protože se chová stejně, pokud vidí možnost úspěchu. Někoho využije, aniž by si to třeba sám vůbec uvědomoval. Je to uzavřená kniha, pokud nepotřebuje, nemluví. Pokud už promluví, často naštve hned prvního člověka, když se nesnaží být milý. Možná proto se občas dostává do rvaček a má pár nepřátel. S rostlinstvem je skutečně na štíru. Trávu od asfaltu sice pozná, ale víc od něj nikdo čekat nemůže. Neměl ho to kdo naučit, i když by mohl sám, takovou trpělivost by na toto neměl. Přirozeně by si z kraje měl odnést lásku ke všem zvířatům, ale ne. Nesnáší hmyz a všechny tyhle malé potvory. Mnohdy je ani pořádně nejde vidět a už od nich máte žihadlo. Pokaždé, když nějakého brouka vidí, chytá úplný záchvat a okamžitě ho rozdupe. Možná se jich i bojí. Střelné zbraně neuznává. Pokud je někdo natolik zbabělý, aby se mu postavil čelem, je to pro něj mrtvá osoba.


Narodil se do farmářské rodiny jako druhé dítě. Svoji matku nikdy nepoznal, protože zemřela krátce po jeho porodu. Stále krvácela a nešlo to zastavit. Nikde poblíž nebyl tak dobrý lékař, aby ji dokázal zachránit. Samozřejmě ho to teď trápí, že ji nemohl poznat, protože otec s bratrem o ní neustále mluví jako o té nejlaskavější osobě na celém světě. Možná kdyby neumřela, War by byl úplně jiný. Už odmala se lidí stranil, nijak si se svými vrstevníky nehrál. Staral se raději o zvířata a trávil čas s nimi. Mimo to, ho otec učil krájení masa, aby si na nůž ve svojí ruce pořádně zvykl. Ve svých pěti letech dostal černou klisnu Suzi, jak je tomu v jejich rodině zvykem. Našel tak konečně svoji první spřízněnou duši. Je to jeho láska. Chodíval s ní na výstavy, dokonce i v dnešní době stále chodí, kde oba prokazují obrovskou soutěživost. Jaký pán, taková klisna. Na ni nikdy bič nepoužil, ale na ostatní koně v jejich stádě ano. V jeho osmi letech ho otec naučil zabíjet. Začal s králíky v kotci a postupně se to zvyšovalo. Warnera to nijak nepoznamenalo, viděl to už od dětství, mnohdy se i sám chodil na otce koukat, jak to dělá. Když jeho bratr dosáhl dospělosti, otec mu nechal celou farmu. War byl z toho celkem špatný, protože tam také udělal spoustu práce. Proto mu otec v den dosažení jeho patnáctin věnoval řeznictví, aby se náhodou ještě nestala bratrovražda. Tak jak to má být, spolu náležitě začali spolupracovat, čímž vytvořili jejich vlastní rodinný podnik. Bratr s otcem se starali o zvířata na farmě a Warner si je od nich bral do řeznictví. Je to celkem dobrá harmonie. War tak na svá bedra dostal velkou zodpovědnost a naučil se ji nést. Díky tomuto všemu jeho každodennímu kolotoči nikdy neměl moc čas přemýšlet nad Hrami ani nějakou vzpourou proti Kapitolu. Tyto věci bere jako okrajové části svého života, které když nemusí, tak raději vypustí z hlavy, aby se zabýval něčím, pro jeho život důležitějším.

Monday, January 16, 2017

Chester Fyord

[ čestr fijord ]

 

Player: Lukyner

FC: Jacob Tremblay



Contact: mokosik@seznam.cz

Age: 12 deceased - probodnuté břicho: H.A.


Token: Kousek uhlíku


Ačkoliv se může zdát jako malý bezbranný chlapeček, Chester už si toho spoustu zažil a už ví, jak nespravedlivý a těžký život je. Obzvlášť, pokud žijete ve Dvanáctém kraji. Už od útlého věku si musel zvyknout na těžkou a tvrdou práci. To ho naučilo vytrvalosti a on díky tomu zvládne pracovat stejně dlouho, jako dospělí. Je také zvyklý jen na opravdu malé porce jídla, dokáže si vystačit i s ubohým krajíčkem chleba na celý den. Ale on je vůbec rád i za to, jeho skromnost by mu ani nedovolila stěžovat si. Ačkoliv se silou nevyrovná větším a nebo starším dětem, on je silný uvnitř. Hodně toho vydrží, má silnou vůli. Pokud si něco umane, prostě to zvládne ať to stojí, co to stojí. Je zvyklý na těžko u a špinavou práci, dokonce i krev je u něj na každodenním pořádku a nenahání mu strach. Jeho rodiče jsou totiž doktoři a často si vodí zraněné obyvatele Dvanáctky i domů. Díky tomu se něco málo naučil o anatomii a o lehčích zraněních, ta vážná by nezvládl. Přesto umí dát první pomoc, umí rozeznat i některé léčivé byliny a dokonce dokáže zašít menší rány. Co se týče plodů a bobulí, často jsou to jediné, co za celý den sní a tak se v nich dobře vyzná. Rozumí si také s vodou, už jako malý s kamarády chodil k rybníku a učil se plavat. Umí dokonce i rybařit, takže občas přilepší své rodině i čerstvou malou rybkou k večeři. Co se týče fyzických dovedností, kromě celkem slušné výdrže je i díky své velikosti a malé váze lehký a mrštný. Naučil se lézt po stromech a z větví si dělá prolézačky, bere to jako hru. Co se týče zbraní, má celkem štěstí. Jeho dědeček si občas po nocích v hospodách přivydělával tím, že si zavázal oči a házel vrhacími noži. To také naučil svého malé vnoučka, který to sice spíše bere jako zábavu, ale ani si pořádně neuvědomuje, že by se mu to někdy mohlo hodit. Co se týče jiného arsenálu, už to taková sláva není. Jediné, co s čím by se dokázal ohánět je možná tak obyčejný nůž, pohrabáč a nebo běžné domovní nástroje . Umí se také dobře schovávat a maskovat. Nejprve toho využíval pouze ve hře na schovávanou, ale později se mu to hodilo i když se chtěl vyhnout příliš náročné práci. Také umí vázat uzly a splétat je do jednoduchých, ale pevných sítí.


Mezi jeho největší slabiny patří rozhodně malý arzenál zbraní, které umí ovládat. Příliš si nerozumí ani se střelnými zbraněmi, ani se zbraněmi moc na blízko. Proto mu pořádně vyhovují jen vrhací nože. Jeho menší vzrůst za slabinu nepovažuje, spíše naopak. Jeho negativem je spíše jeho nízký věk, takže ještě není tolik zkušený a pořádně neví, jak to ve světě mimo Dvanáctý kraj chodí. Také není ještě tolik fyzicky zdatný, takže by asi jen těžko přepral kluka třeba jen o tři roky staršího. Prát se vlastně ani pořádně neumí, nikdy neměl důvod se na někoho prostě jen tak vrhnout. A ačkoliv je lehký a výdrž docela má, běh mu z nějakého důvodu dělá problémy také. Nějakou dálku uběhne, ale potom se hodně zadýchává a bývá dost nápadný. Lov je u něj velkou neznámou. Maso jí, ale sám by nedokázal zabít nevinné zvíře jako srnku. I technologie, byť ne tolik náročné jsou pro něj něco, v čem se rozhodně nevyzná. Nedokázal by poznat nastraženou past a nebo silnou výbušninu, ať se to může zdát sebevíc zvláštní. On je malý a s podobnými věcmi prostě nemá zkušenosti. Také se děsí navazovat nové vztahy k novým lidem. Neví, co od nich čekat a jestli si spolu budou rozumět. V tomhle ohledu je také dost naivní, přeci jen je to ještě dítě. Neuvědomuje si to, že kamarádství s ním může někdo jenom hrát a v té nejvhodnější chvíli mu vrazí nůž do zad, doslova. Když se prostě s někým spřátelí, on to bere prostě na celý život. Jeho největší slabinou je ale strach. Přeci jen bude poprvé v životě úplně sám a bude se muset spolehnout jen a jen na sebe. Jeho velkým strašákem je také pocit samoty ve tmě. Bojí se tmy, nemá ji rád a rodiče ho musí vždy před spaním uklidňovat.


Narodit se do Dvanáctého kraje jako jedináček, už to je dost těžké. Své o tom ví i Chester, který se narodil jednoho prosincového dne do lékařské rodiny. Ačkoliv by se mohlo zdát, že v rodině se dvěma doktory peníze nechybí, opak je pravdou. Většinou si pacienty museli vodit až domů a většina z nich nebyla kvůli jejich zdravotnímu stavu schopná zaplatit. Proto musel Chester pomáhat tak, jak se dalo. Když byl menší, jenže o něco málo menší než teď, chodil alespoň s hrníčkem do lesa a trhal do něho borůvky, ostružiny a nebo lesní jahody. V zimě zase chodil tajně k zamrzlému jezeru na ryby, přičemž si sám musel vysekat otvor do ledu a vyrobit si prut. Během jarních a podzimních měsíců si našel práci v řeznictví, dokonce dostával trochu peněz a když odvedl opravdu dobrou práci, dostal také třeba uzenku a nebo nějaký kousek salámu. Díky této práci, a také zkušenostmi s pacienty svých rodičů se nebojí krve. Také už mu nevadí, když si během práce zašpiní ruce, to prostě k životu ve Dvanáctce patří. Co se týče školy, patří k těm průměrným studentům. Škola ho baví, ale prostě jsou pro něj i důležitější věci. Hladové hry nějak moc nesleduje, do teď ho obloukem míjely. I když dosáhl věku dvanácti let, a tak se jeho jméno už v celkovém slosování nachází, příliš nevěří tomu, že by měl být právě on ten nešťastník. K jeho oblíbeným zálibám patří hraní si s kamarády a trávení času v přírodě. Miluje především hraní si na schovávanou a taky si rád zlepšuje dovednosti ve vrhání nožů. Sám si není jistý, co by chtěl v budoucnu dělat a čemu by se chtěl věnovat, jeho rodiče ale tajně sní o dalším lékařovi. Protože ve Dvanáctém kraji není zdravotníků nikdy dost.

other worlds

stranger2s.jpg https://lh3.googleusercontent.com/Pw0zB0hurIqLYe3Dbii8mgZ8-m5myKuUtsQ2qtwficdo5n9uKQvLA3mzvOkjh7iL3CUXJzXut2adFoTqKA=w200-h92