Showing posts with label Deceased. Show all posts
Showing posts with label Deceased. Show all posts

Saturday, January 07, 2017

Nerva Keithsbone

[ nerhva kýtsboun ]

 

Player: Larsyn

FC: Alysha Nett



Contact: creationoflars@gmail.com

Age: 18 deceased - uškrcena: Warner Malcolm


Token: Silikonové vycpávky


Již od útlého věku pro ni bylo nutností navštěvovat výcvikové centrum a trénovat na Hladové hry. Rodiče to chtěli, prarodiče to chtěli a v podstatě všichni blízcí z ní chtěli vychovat nového vítěze. Jako malá si Hry nikdy nedávala za prioritu, vlastně si na to zvykla až časem. Nakonec to pro ni bylo denní rutinou, a chtíč k dosažení vítězství pro ni bylo každým dnem silnější a silnější. Na tréninku jí záleželo a praktikovala to téměř všude, ať už v centru, doma nebo venku. Pokud zrovna nepracovala, tak trénovala. S čím se může chlubit, budou její horolezecké schopnosti, které postupně vypilovala po letech strávené v horách, v dolech a vyhledáváním dobrodružství v Panemu nebo spíše jenom v Druhém kraji, protože o tom, že se někdy pokoušela opouštět kraj, nikdy nikomu nepověděla. Mezi takovéto schopnosti patří i její rychlý běh na dlouhé vzdálenosti v jakémkoliv terénu, opět se odkazuje na její vycházky po horách, kde cesta není žádné pohlazení a rovný asfalt. Kvůli těmto vycházkám poznala mnohé, takže jí rozhodně nevadí horší podmínky. Je dobrá lovkyně, ať už by se kořist snažila ulovit sama nebo by na to seskládala primitivnější past, které jsou pro ni trochu nuda, ale zvládá je. Vždy byla trochu zbrklá a všechno chtěla mít hned, proto je taky v několika věcech dobrá, že jen tak něčeho nenechá. Kromě takových talentů, to samozřejmě umí i s pěstním bojem anebo bojem se zbraní. Dokázala by snad bojovat i se cepínem, který dost využívá, když se vydává na tůru nebo lézt. Kdyby si mohla vybrat kteroukoliv zbraň, pravděpodobně by sáhla po kordu, rapíru nebo by si vybrala podlouhlejší deskovitou čepel jako je katana a mačeta. Kromě normálního tréninku se taktéž věnovala šermování jen tak pro zábavu. Někdo si může říct, že je to naprosto neschopný sport, kde dva lidé nekonečně šermují až jeden toho druhého zapíchne. Jenže ona se tím šermováním dost přiučila, například od toho získala dobré reflexy a rychlé pohyby. Dokáže bojovat i s jednou rukou za zády a druhou se zbraní provádět své smrtelné výpady. Ve výcvikovém centru se samozřejmě zase věnovala jiným zbraním, aby v podstatě porozuměla všemu, s čím by se náhodou mohla setkat. Mimo sečných zbraní by si rozuměla i s nunchaky nebo boxerem, jelikož i v pěstním boji vždy zářila.


Nerva není ten typ, co by se úplně odmalička věnovala tvrdému tréninku. Pár let jí trvalo, než se do toho naplno dostala. Takže v něčem určitě polevuje, kdybychom si to měli srovnat s ostatními vrstevníky. Nedokáže bojovat s dálkovými zbraněmi jako je luk, kuše, foukačka a cokoliv tomu podobnému. Ke všemu se jí nikdy nelíbil ten fakt, že by si furt musela na to shánět šípy, proto taky nikdy nevyzkoušela vrhací nože nebo cokoliv jiného vrhacího, protože by se neustále musela starat o to, kolik jí toho ještě zbývá nebo kam se to všechno podělo. Tohle ji tedy nikdy nelákalo a vždy věděla, že by ji to v aréně jenom zdržovalo, tudíž se k těmto zbraním vůbec nedostala. Taky by nezvládla nic s trojzubcem, a to jen proto, že ho prostě nezná. Jistě jako každá zbraň má nějakou ostrou stranu, tak samozřejmě by s tím něco jako profík svedla, ale uznejme, že to prostě efektivní nebude. Nikdy se nenaučila plavat, i když k tomu měla několik příležitostí. Má thalassofobii, což je panická hrůza z velkých vod – konkrétněji k otevřenému oceánu a taky k místům, kam nemůže dohlédnout. Nekonečné tmavé vody, hluboká jáma, nikdy totiž nevíte, co se tam dole skrývá. Nedokázala by si ani poradit, kdyby se setkala s žraloky nebo dokonce s neškodnou velrybou, prostě z toho má strach i veliký respekt. Raději tráví čas na souši a v horách, takže od vody bývá vždycky dost daleko. Nikdy nebyla fanynkou rostlin, jako, co to vůbec je? Kytky jí nezajímají, pokud do toho nepočítá kaktusy. Takhle si nechala na zahradu dát několik kaktusů, protože se vždycky o něco chtěla starat. Jenže cokoliv, co potřebuje větší údržbu nebo péči, tak to většinou do týdne zemřelo. Proto jí rodiče dali kaktus a s tím si odmala vystačila. Z toho vyplývá, že by se nedokázala ani postarat o spojence, ale v aréně je to jedno a každý by si měl vystačit sám, takže co? Další nekvalitou se uchovává v ní samotné, je to její horkokrevnost. Vlastně se dost často rozčiluje a potom jí to moc dobře nemyslí, je zbrklá a dělá kraviny. Nepřemýšlí o svých činech, a to je občas nebezpečné.


Nerva je jedináčkem v rodině Keithsbone, která je po několika dekádách věrná Kapitolu spolu s dalšími, co se podílí na jejich podniku. Nejsou nijak vlivní a bohatí, ale vystačí si s tím vším. Jejich rodina zkoumá trosky, divočinu, historii Panemu a vlastně cokoliv jiného, co po nich Kapitol chce. Proto ta záliba ve vycházkách mimo kraj a časté dobrodružství v dolech. Takhle jednou právě Nerva nalezla dávno ztracený Ořech ve Dvojce. Nikdo vůbec netuší, jak se něco takového mohlo ztratit. Mohou za to však vděčit 13. kraji, se kterými jsou teď Kapitol s Dvojkou v "tiché válce". Toto vojenské velení se prozatím udržuje v tajnosti mezi Druhým krajem a Kapitolem. Ona za to získala velmi tučnou odměnu pro celou rodinu a je spokojená, pořád neustále provádí skvělou práci. Kvůli tomu, co se děje v jejich rodině, ví mnoho o minulosti, ale je natolik věrná, že tohle nikdy nehodlá prozrazovat stejně jako všichni ostatní, kteří se na tom podílí. Vlastně kvůli tomu musela jít pod krevní přísahu, takže kdyby něco takového prozradila, byť jen málo – zemřou všichni, co jsou krevně spojení s ní. A celá rodina, to je docela dost, takže by se raději nechala i zmučit a zabít. Toho se nebojí, ona už je sama celkem drsná a statečná, zas to ale nemůžeme přehánět. Na pohled se sice kvůli tetováním může zdát jako naprosto bezcitná mrška, co by se nebála nic provést a rozdrtila by všem nepřátelům lebky, ale přece jenom se v ní najde ta citlivá část. Sama se ještě dost hledá. Citlivá je hlavně ke své bisexualitě. Ví, že tohle Panemský zákon nepodporuje, a proto se k tomu chová jako k nemoci. Jenom proto, že ji z větší části přitahují slečny, tudíž by se z ní mohlo ke konci vyklubat plnohodnotná lesbička. Neví, co s tím má dělat a nikomu to nikdy nepověděla. Snaží se to skrývat svým "až příliš" dívčím chováním a častým střídáním partnerů z mužských řad. Cítí se lépe a má pocit, že se to tímto způsobem zlepší, když jenom bude předstírat, že je ve společenské normě Panemu nebo bychom mohli spíše říci Kapitolu. Kvůli tomu se naučila tolerovat dost lidí, i když ji bezmezně omezují a štvou. Dokonce nechová žádnou velkou zášť k jiným krajům a bere všechny rovnocenně, i když si nikdy neodpustí pár vtípků k chudým krajům nebo k takovým, kteří neměli nikdy tu možnost trénovat a jsou v jejích očích tak trochu slaboši.

Tuesday, January 03, 2017

Zephyrus Printemps

[ zefyrus phrantomb ]

 

Player: Fenhrier

FC: Matthew Gray Gubler



Contact: roman.ladi1@gmail.com

Age: 16 deceased - prostřelený krk: S. Echelon


Token: List od Cosa Nostra v italštině


Zase preto, lebo má rád prácu okolo vinice neznamená, že je nejaký slaboch, alebo čo. Sakra, je to rodák Prvého kraju, ťažko trénovaný profesionál o výške dvoch metrov a sile troch koní. Otĺkať sa s niekým vie prakticky odjakživa. Brániť svoju česť a hlavne drzý slovník Primaveri za pomoci svojich mocných rúk dokázal už od ranného detstva. Začalo to tým, že ve škole šmaril spolužiaka do brucha za to, že si dovolil nesúhlasiť s ich šikanou. Čo to už len má znamenať? Keďže povaha jeho a jeho dvojičky sa nezmenila, túto zručnosť musel naďalej v hojnom množstve používať, aby nedostali kopanec do ich dokonalých malinkých noštekov. Zephyrusovi netrvalo až tak dlho, kým sa naučil uštedriť perfektný úder hoden ma jstra pouličných bitiek. Možno je za to zodpovedná aj jeho ostrá navervovanosť, čo sa teda týka jeho prílišnej sebamotivácie do fyzických konfliktov. Stačilo pár odporcov jeho dokonalosti a on sa na nich po hoci len pár pokusoch dokázal naučiť, kam presne človeka kopnúť, aby skuvíňal od bolesti ako choré zdochýnajúce šteňa. Trafiť niekomu krk, keď to nečaká, rozbiť nos, zlomiť rebro, či udrieť ranu pod pás mu nerobí sebemenší problém. Jeho špinavá povaha zamorila jeho svedomie rýchlo a bez akýchkoľvek prekážok. Bola to ako rádioaktivita, uniknutá z poškodenej jadrovej elektrárne, čo bez toho, aby uberala zo svojej intenzity a sily, sa šírila do okolia jeho psychiky a kompletne ju premenila na emocionálnu pustatinu prahne po násilí na prevažne slabších jedincov. Utekať pred niekým síce nikdy nebol jeho štýl, ale dokáže i to. Nenaučil sa to v tréningovom centre, pretože tam kladú dôraz hlavne teda na silovú časť prípravy na Hry, ale doma, pri práci vo vinici s naučil rýchlo uháňať medzi množstvom stromov. Teda naučil, jemu to dosť išlo samé od seba, dá sa povedať. Už ako krpec Zephyrus nosil svojmu otcovi niektoré veci, čo si zabudol doma. A keďže mnohokrát bol už veľmi vzdialený od chalupy, musel sa fakt poponáhľať, aby stihol aj doručiť potrebný materiál a aj stihnúť vyučovanie v škole. V polohe poslíčka sa síce nerád, no stále nachádza. Je prvý, kto musí utekať do obchodu, ak jeho mamka zabudne nakúpiť potrebné potraviny na nedeľný obed. Je možnosťou číslo jedna, keď sa niekto musí obetovať a rýchlo doniesť nejaké víno z pivnice pre vzácnu návštevu. Je to celkom voprus, ale čo narobí. Takto sa teda stáva majster behu na krátke a stredné vzdialenosti. Nevedno, na čo mu to bude v aréne, keďže profíci väčšinou pred nikým neutekajú. Skôr sú tí, pred kým by mali utekať druhí. A niekým takým Zephyrus bez väčších pochýb je. Nesúhlasiť s jeho myšlienkami sa rovná pre odporcu trestu smrti, a to poriadne bolestnému. Z arzenálu širokej škály zbraní, čo sa naučil vo výcvikovom centre ovládať, sa mu najviac pozdávajú strelné zbrane. Zastreliť niekoho na diaľku je tak nehorázne bitchy, až mu to príde vtipné. Jeho skill s lukom je viac než obdivuhodný, s kušou možno ešte viac než to. Zamieriť dokáže veľmi rýchlo, za nízkej viditeľnosti a dokonca i za horších poveternostných podmienok. Pevné ruky, čo sa netrasú sa žiadnych podmienok a vedia veľmi dobre koordinovane poslúchať jeho rozkazy, sú najmä pri tejto disciplíne veľmi žiaduce, a tak je veľmi šťastný, že je práve on ich majiteľom. Okrem tejto zbrane celkom dobre korešponduje s hocičím, čo je zamerané na presnosť. Možno nejaké tie oštepy, fúkačka s jedovatými šípkami – veď to poznáte. Keď bude veľmi zle, dokáže niekoho zakolať aj dýkou, nožom. V tréningovom centre sa naučil nielen mlátiť sa, vykryť silné útoky, strieľať s milimetrovou presnosťou, no čosi pochytil aj z prežitia v prírode. Bavilo ho to najmä preto, lebo vždy mal nejaké to nadanie na biológiu a chémiu. Mal ku tomu samozrejme vrodené citové väzby, pretože keď váš otec vyrába drahé vína, destiluje alkohol, ste proste odkázaný na to, aby vás to zaujímalo. Rastliny po mene síce nepozná, ale vie ich zaradiť do dvoch zoznamov: jedovaté a jedlé. V krajnom prípade si určite bude vedieť nájsť aj potravu v podobe červíkov či niečoho, čo by ostatní možno nedali ani len do úst. Je to tak trochu maniak na tieto adrenalínové veci, takže nebude to pre neho až taký veľký problém, ako by sa mohlo na rozmaznaného fagana z Jednotky zdať. Je veľmi mentálne nezávislí od spoločnosti iných ľudí. Je totižto len veľmi málo ľudí, čo si zaslúžia jeho ctenú pozornosť a nemá chuť im streliť facku, alebo ich mentálne ničiť. Zephyrus je inak dosť vytrvalý jedinec, mimo teda vzťahov s ľuďmi. Jedna z jeho najväčších síl ,podľa jeho slov, je prepojenosť so svojou sestrou. Nevedno, či je to nejaké veľké plus do hier, ale fakt s ňou dokáže na nejakej inej mimotelovej úrovni komunikovať. Vie vycítiť ako sa cíti, či nemá s niečím problém, alebo i to, či je hladná a smädná. Je to naozaj niečo veľmi jedinečné, čo podľa toho, čo teda počul z nejakých televíznych relácií, alebo z toho, čo čítal v časopisoch, sa občas medzi dvojčatami môže diať. Okrem iného, sa po vzore ich vzťahu dokáže dobre dostávať do myslí druhých ľudí, a tak predpovedať ich emócie, ktoré môže neskôr zneužívať. Je to veľmi dobrý empatik a psychológ.


Povedzme si, že charizma z neho úplne tak nejako nevalí. Alebo ak aj áno, tak ju z nejakých príčin veľmi dobre potláča. Kamarátov si získava veľmi ťažko, pretože jeho kritériá sú často príliš vysoké na to, aby nimi niekto prešiel. Dialo sa to tak aj v škole, kde mal len pár veľmi dobrých kamarátov, niekoľko takých priemerne obľúbených spolužiakov a ostatný zvyšok teda dosť hate-oval a pravidelne šikanoval. Možno by som mohol zmieniť i tento fakt. Je o ňom rozšírené, že si rád dokazuje svoju moc nad inými tak, že ich ponižuje. Nie vždy je to len psychické, vo veľkej väčšine prípadov to prechádza i do telesného ubližovania, či vyhrážania fyzickou likvidáciou, ktorej je Zephyrus schopný. Niekto v aréne by sa mu možno za to rád pomstil, alebo si nebude vedieť nájsť spojenca, ťažko povedať. Vôbec nevie zakladať ohne. Dá sa povedať, že ohňa sa v istom štádiu dokonca i bojí, hlavne teda keď ho nemá pod kontrolou a nevie ho v prípade potreby urýchlene zahasiť. Keby má v aréne umrznúť k smrti, alebo si zapáliť oheň, pravdepodobne umrie. pokúšať sa síce môže, no nikdy sa na to nesústredil, zrejme mu to spolu s hľadaním zdroja pitnej vody prišlo moc low-end, pre socka kraje, však viete. Skôr než nejakú vodu nájde, bude očakávať od sponzorov, že mu niečo pošlú, pretože je možno trochu viac namyslený, než ostatní. Teda ak sa to dá nazvať namyslenosť – ide skôr o prehnané spoliehanie sa na svoje vlastnosti, v tomto prípade krása, pôvod z nóbl kraja. S tým, že pochádza z jednotky súvisí aj to, že je dosť navyknutý na dostatok všetkého, čo kedy potreboval. No povedzte, kto je už len v jednotke chudobný? Nemusí mu nikto práve prinášať pečené holuby pred ústa, ale tak pokiaľ nemá zdroj potravy na dosah, je nervózny. Rovnako to funguje aj s vodou, či hocičím iným, o čom sa domnieva, že to v tej chvíli potrebuje. Je trucovitý, čo sa týka rád okolia a máva celkom nervové výbuchy, keď dlhšie obdobie nejedáva. Dá sa to zhrnúť asi tak, že je to vlastne celkom obyčajný chlap, čo v transkripcií znamená, že je to len veľké nevyspelé dieťa, čo tak trochu aj keď s tým nesúhlasí, potrebuje pozornosť a starostlivosť niekoho iného. Ešte aj v lone matky sa jeho dvojčaťu Primavere vodilo lepšie. Zatiaľčo je ona tá dokonalá, perfektná ľudská bytosť, tento chlapec mal toľkú smolu a narodil sa s výrazne oslabeným sluchom. Tento zmysel mu pravdepodobne nebol súdený, lebo pri hre so svojou sestrou si raz dokonca poranil ľavý ušný bubienok, odvtedy počuje len na pravé ucho, a aj to len do istej miery. Jeho sluch je postihnutý tak na 40-50%. Vie čo-to odčítať z pier, pretože sa bojí, že raz ohluchne úplne. Každý v jeho prítomnosti musí hovoriť trochu nahlas, ak sa s ním chce porozprávať v hlučnejšom prostredí. Našťastie, na rozdiel od iných nahluchlých, nerobí hlasné zvuky, ktoré by si sám neuvedomoval. Pláva-NIE! Vie sa udržať na vodnej hladine, ale tomu z velikánskej časti vďačí svojej nadmernej výške, než svojmu skillu v plávaní. Aj keby teda nemá pôdu pod nohami, možno sa nejakými epileptickými manévrami udrží na hladine, prepláva pár metrov, no rozhodne to nebude žiaden rýchlostný rekord. Preferuje skôr beh, alebo keď tak chôdzu, ako spôsob presunu medzi dvoma miestami. Aj keď mal milión možností to zmeniť, nechcelo sa mu. Na bazén v tréningovom centre sa takmer vždy úplne vykašlal, pretože voda bola moc studená a celé to tam nebolo zrovna moc "comfy". Chlad predsa nie je príjemný nikomu, všakže? Pri Zephyrovi to platí trojnásobne tak, hlavne po tom, čo si ešte aj v lete dáva dlhé rukávy, pretože čo keby vietor?


Je tak trochu malou záhadou, že výsledok krátkeho manželstva pána a pani Printemps boli práve dvojičky. Často si vravievali, že dve sú vždy lepšie ako iba jedno, a že pán Printemps je proste tak šikovný vo všetkom, čo robí, že aj toto sa mu podarilo na prvýkrát. Niekomu to môže prísť vyslovene ako niečo proti prírode, nadiktovať si, koľko potomkov sa vám narodí, no sú to len trápne reči od ľudí, čo závidia to šťastie, ktoré bolo tejto rodine dopriate. Možno je za tým šťastím skrytá silná arogancia, čo si už niekoľko generácií v ich rodine vštepujú tým, že posielajú svoje deti do výcvikového centra, aby sa premenili na profesionálnych vyvolených (neznamená to, že sa aj do Hier dostali, zväčša mali veľkú smolu a niekto ich pri dobrovoľničení predbehol). Viete, iste to poznáte aj z reálneho života. Tým najnafúkanejším sa skrátka vždy bude dariť najlepšie. A výnimkou nie sú ani dvojičky Primavera a Zephyrus, výstavný klenot rodu Printempsovcov, ktorý na svoje dve "malé" poklady nedá nikdy dopustiť. Ich malí anjelici pritom vôbec nad hlavami nemajú takú jasnú svätožiaru, akoby rodičia chceli, alebo možno aj pod silnou vsugeráciou mohli vidieť. Ale poďme poporiadku. Tieto dvojčatá sú odjakživa veľmi silno prepojené svojimi mysľami. Nevedeli si to nikdy vysvetliť, ale často dokážu odhadnúť náladu, cítenie toho druhého bez toho, aby sa na seba čo i len pozreli, či zdieľali tú istú miestnosť. Je to niečo, čo od veľmi skorého detstva vedeli využívať vo svoj prospech. Od nevinných podvádzaní pri kartovej hre, až po už vtedy rozvinuté základy nejakej tej spoločenskej šikany. Vedeli sa vždy dokonale zhodnúť. Dokonca aj keď ich za nejaký ten prečin "vyšetrovali" každého zvlášť, mali toľké šťastie, akoby to teda niekto mohol nazvať, že sa dokázali presne trafiť a dokonale zapadnúť do vymyslenej výpovede toho druhého. Roky plynuli a oni rástli bok po boku spolu a len do horšieho. Síce doma sa dokázali premôcť a byť poslušní, všetok ten útlak osobnosti si museli niekde vybíjať. Tréningové centrum ich naučilo do života veľa vecí. Jednou z nich bola pýcha, čo teda rozhodne spolu s celou ich perfektnou rodinkou neúnavne neskrývajú. Ani sa len nesnažia pôsobiť priateľsky na ostatných. Keďže ich rodičia sú vinári celkom na úrovni, s vlastným domácim podnikom, za fľašku rizlingu sa im vždy prepieklo takmer všetko. Takže všetko, čo kedy robili, dokonca i stále robia, zostáva bez väčšieho povšimnutia zo strany okolia. Kradnutie sladkostí, hračiek prerástlo do väčších konfliktov, vyhrážanie sa, bitky. Spolu s rastúcou silou prichádzalo i rastúce sebavedomie a pocit nepremožiteľnosti. Ako pätnásťročný dokázali zarábať peniaze takým spôsobom, že si vyhľadávali pár outsiderov, od ktorých brali výpalné výmenou za fyzickú ochranu. Nikdy nikomu z nich ale reálne nepomohli. Bol to len spôsob, ako niekoho fakt zúfalého s bohatou rodinou ošklbať o menší obnos peňazí. Lenže malé čiastky drobných mincí sa zrátali a oni mohli na sklonku šestnásteho roku života začať s niečím celkom novým, na vyššom mieste v rebríčku spoločenskej neakceptovateľnosti. V Prvom kraji je život celkom easy, to všetci dobre vieme. Ľudia sa narozdiel od takej Desiatky či Dvanástky skôr vedia zabaviť, a tak zohnať drogy nie je sebemenší problém. Zephyrus sa vôbec nenahneval, keď jeho ctená sestrička rozbila dobre našetrený bank za trochu heroínu. Dá sa povedať, že sám prišiel s nápadom ho trochu rozriediť a poponúkať pár psychicky slabším jedincom, ktorý si dopredu vyhliadli v škole, akadémií, zo susedstva… Prvú dávku rozpredali na domácej párty, čo poriadali s "vybranými" osobami pri príležitosti zberu hrozna v ich viniciach. Alkohol a drogy – to je najlepší spôsob ako z niekoho učiniť notorika. Okolo polnoci boli dvojčatá jediné triezve osoby v dome, pomaly povynášali tie socky zo svojej chalupy. Zephyrus sa doteraz chechce na tom, ako sa ani neobťažoval ich prebúdzať. Len ich zobral pod pazuchu a zaviedol na verandu, pred dvere, na čo následne zazvonil na domový zvonček a stratil sa v tme. Takže to by sme mali skupinu "hrdinov", ako si to sami pomenovali. Následne ešte vytvorili mnoho ďalších, po každej droge pomenovali jednu grupu závislákov. Sieť sa výrazne rozrástla, poslední v reťazci sú zatiaľ ľudia závislí na ópiu, v kuloároch nazývaní "Makovice". Napriek tomu, aký mocný chemický arzenál skrývajú doma pod posteľami, okrem alkoholu, v podobe vína a cigariet nič z toho nikdy neužili. Nemusia skúšať nič, na čom by im potom mohol zostať akýkoľvek druh závislosti. Sú až moc psychicky silní na také hlúposti. Skôr strategicky a múdro uvažujú a sťažujú život druhým, pretože to je to, čo je pre nich skutočná zábava. Jednou zvláštnosťou je, že Zephyrus nikdy netrénoval so svojou sestrou. Trénovali síce paralelne, každý v ten istý čas, no nikdy na tom istom mieste v tréningovom centre. Možno si ju nechce asociovať ku ničomu, čo by mohlo súvisieť s Hrami. I keď cíti, že rodičia by z oboch mali radi víťazov, vždy bola ako tá krehkejšia braná práve Primavera, čo ho možno trochu zaráža. No teda, nie priamo to samotné pomenovanie, ale spôsob, akým sa ju snažili ochrániť pred ranami osudu bol niekedy vskutku prehnaný. Nedá sa však povedať, že by jeho radi nemali či ho nejako separovali zo svojej rodičovskej lásky. Len skrátka keď prichádza na ich favorita, tak je to práve jeho dvojička, ktorá je preferovaná. Paradoxne bola vždy práve ona tá, čo bola do morku kostí skazená a zaťahovala dokonca i Zephyrusa do zlých rozhodnutí. On sa im neštítil, ale povahu nemá rozhodne tak zlú. Keby boli rozdelení, je len málo pravdepodobné, že by z neho vznikla taká istá negatívna osobnosť, akou je teraz. Má veľkú fyzickú silu, no reálne ho kdesi moc moc hlboko v duši ju nebaví používať. Rád síce vidí ostatných trpieť, ale v rukách iných, nech sa s tým nemusí paprať on. Skôr, než nejaké bitky, sám od seba rád vyhľadáva prácu vo viniciach.

Tuesday, December 27, 2016

Darren Brightwell

[ daren brájtvel ]

 

Player: Nightmare

FC: Graham Phillips



Contact: aschmied55@gmail.com

Age: 15 deceased - protrhlá plíce: E. Leone


Token: Papírová loďka


Mnoho lidí si myslí, že pokud se narodíte do bohaté rodiny, tak jste na celý život šťastní a máte vše, co potřebujete. Ano, Darren možná má vše, co potřebuje, ale šťastný rozhodně není. Vyrůstal totiž ve stínu své naprosto dokonalé sestřičky Aurory a on byl vedle ní vždy ten špatný a zakřiknutý. Nikdy neměl nějaké skvělé komunikační schopnosti a mnoho přátel se v jeho okolí nepohybovalo… Dobrá, popravdě neměl žádné a ani se je nesnažil vyhledávat, protože nevěří, že existuje někdo, s kým by si rozuměl. Celkově je dost velký pesimista a nevěří, že se někdy jeho život změní, a když už, tak určitě k horšímu. Dále se také naučil nevěřit nikomu, ale zase není tak paranoidní, aby si myslel, že ho chtějí všichni zabít. Je spíše opatrný, aby člověk, se kterým hovoří, neudělal něco neočekávaného, a proto často zvažuje všechny možnosti, které by se mohly stát. Proto dokáže jednoduše předvídat, co se stane, nebo co kdokoliv udělá. Nevěří ani Kapitolu a lidem v něm a očekává, že jej každou chvíli vyberou do Her. Nebyla by zábava, poslat tam dítě majitele elektrárny? Často cvičí a snaží si udržet aspoň nějakou fyzičku. Občas se proběhne nebo udělá pár kliků, jenže mezi dívkami mu to z nějakého nevysvětlitelného důvodu moc nepomůže, protože to s nimi prostě neumí a občas je za to sám na sebe naštvaný. Co se týče zbraní, není to nějaký odborník, ale když mu bylo třináct, vyloudil ze svého otce sadu vrhacích nožů a smutné je, že to byl jeho poslední dárek k narozeninám, který od něj dostal a dostal tak najevo, že se na něj otec absolutně vykašlal. Se svými noži cvičil dost často, protože čím dál víc počítá s tím, že se do Her přihlásí dobrovolně. Co jiného by měl dělat? Být do smrti to "druhé dítě"? Radši umře někde v aréně, než aby byl po celý život zakřiknutý. Pravdou zůstává, že stále nedosahuje profíckých schopností, ale dokáže celkem dobře mířit. Jedinou další zbraní, kterou by čistě teoreticky mohl bojovat, je obyčejný nůž a samozřejmě, kdyby jeho protivník měl něco jako meč, tak by byl v koncích. Darren se rozhodně neštítí krve a nebál by se někoho zabít, protože Hladové hry mu ukázaly, co je život v Panemu a hlavní heslo Hunger Games je: Nezabiješ, nevyhraješ, a proto se tím řídí. Má také nějaké základní znalosti o anatomii, ale nejsou nějak moc podrobné, aby znal latinský název každé kosti. Co se týče přežívání v přírodě, opět to není úplně dokonalé. I když možná by zvládl rozdělat oheň, nebo postavit opravdu jednoduchý přístřešek a s trochou fantazie by nastražil i nějakou jednoduchou past. Rozhodně by stálo za zmínku, že tento klučina není vůbec blbej. Ve škole měl vždy dobré známky a dával pozor, ale stejně to nestačilo proto, aby ho papá měl rád. On sám si myslí, že by se mnohem víc hodil na nástupce svého otce, ale ten si to zřejmě myslí trochu jinak, navíc by byl dost špatný v pokusech si udržet respekt a autoritu. Ze sledování Her má také nastudované různé taktiky splátců všeho druhu, pamatováka on má. Takovou menší perličkou je, že umí skládat origami, dělá to hlavně, aby si vyčistil myšlenky.


Často je dost nemotorný a převrhne kdejakou sklenici, kolem které byť jen projde. Většinu času trávil o samotě, proto neumí moc dobře spolupracovat s ostatními lidmi, což by mohl být veliký problém v případě spojenectví. Vždycky to byl sólový hráč, avšak postrádá sebevědomí. Kvůli svému pesimismu vidí všechno černě, a to i svoji budoucnost, což ho sice připravuje o většinu sebevědomí, ale na druhou stranu se snaží být na všechno připraven, ať už psychicky, tak i fyzicky. Jeho problémem je, že je hodně tvrdohlavý a když si něco umane, nikdo ho nepřesvědčí k opaku… Většinou ani není nikdo, kdo by se ho přesvědčovat pokoušel, ale on si na samotu už zvykl a zatím si žádné imaginární kamarády nevytváří, zdá se tedy, že je prozatím v pořádku a není blázen. Většinou se snaží skrývat své emoce, ale je to mizerný herec, nikdy se nepotřeboval před někým přetvářet a ani lhát, takže pro jistotu bývá dost pravdomluvný, aby nevyšla najevo jeho lež a bylo to ještě horší. Trpí lehkou nyktofobií, což se strach ze tmy, není v úplně pokročilém stádiu a projevuje se jen, když nemůže opravdu dlouho usnout, najednou pak začíná slyšet různé zvuky, které nic neznamenají, ale jemu nahánějí strach. Ačkoliv se dost snaží cvičit, není nijak extra silný, prostě se narodil spíš jako myslitel, než jako rváč a v boji tělo na tělo by pravděpodobně prohrál. Moc žádné fyzické handicapy naštěstí nemá, pouze by stály za zmínku jeho výjimečné bolesti hlavy, když je vystaven přílišnému horku. Kromě svých vrhacích nožů neumí používat žádnou jinou pořádnou zbraň, takže žádné oštěpy, harpuny, meče, mačety, luky a kuše pro něj nejsou. Nevyzná se moc v bylinách, protože krajina v Pátém kraji je totálně zdevastovaná a ve školách se všechna výuka motá kolem energetických zdrojů a vlastností elektřiny, učivo je tedy mnohem více zaměřeno na fyziku, než biologii.


Snad nejbohatší rodina v Pátém kraji – rodina Brightwell se těšila nového přírůstku, ovšem pan Hugo Brightwell si přál druhou dceru, neboť jak se zdálo podle jeho prvorozené dcery, tak dívky bývají hodnější a možná mají lepší vůdčí schopnosti, které on potřeboval pro své nástupce ve vedení továrny. Zklamáním bylo, když jeho žena porodila syna, a už začal klíčit jeho nezájem o něj. Z počátku se o něj víceméně staral, dokonce ho naučil chodit a mluvit, ovšem zhruba když mu bylo pět let, přestal se o něj zajímat úplně a Darren se na světě ocitl sám. Po zbytek celého svého života byl nucen poslouchat, jak je jeho sestřička Aurora dokonalá a jak bude úžasným dědicem elektrárny. To jej naučilo ji nenávidět a závidět jí její oblíbenost u rodičů. Už v té době neměl žádné kamarády a ostatní děti si ho nevšímaly, protože prostě si nechtěly znepřátelit Auroru, která byla takovou dětskou "celebritou". Často se společně prali, přičemž jeho sestra skoro vždycky vyhrála. Naučil se vystačit si sám a na ostatní kašlat. Nejvíce času tráví u turbín, kde je aspoň nějaká příroda a kde je klid na přemýšlení. Se svými noži trénuje u sebe v pokoji, kam stejně nikdo nechodí, takže nikomu nevadí zničená zeď naproti jeho posteli, do které byly nesčetněkrát zabodnuty a opět vyjmuty jeho nožíky. Jeho pokoj je celkově v dost dezolátním stavu a jediný kus nábytku, který je bedlivě střežen, je knihovna, kam se mu podařilo nastřádat pár svazků. Převážně je ukradl rodičům, ale ty něco tak nudného jako knihy nezajímá, když mají tak drahou televizi, na kterou se Darren dívá, jen když běží Hunger Games. Nikdy nemívá nějakého určitého favorita, spíše studuje taktiky splátců, ale nelze popřít, že by nějaké ty oblíbence neměl. V zásadě jde o, jak jim on říká, překvapivé splátce. Jsou to ti, kteří na začátku vypadají úplně neškodně a poté prostě vyhrají. Jeho současný vztah se sestrou už není tak hrozný, jako býval dříve. Ano, stále se moc nemusí, ale už se neperou a většinou si jdou z cesty. On se sice snaží se s ní nějak opět spřátelit, ale bojí se, že když se o to pokusí, tak se mu sestra vysměje nebo něco podobného. Přijde mu ale hezké, že stále se snaží mu dávat dárky k narozeninám, když už na něj papá kašle, a on jí to, dá se říci, oplácí. U ní je jednoduché dát jí dárek, stačí nějaká obyčejná rtěnka, nebo lak na nehty, který pořídí se svým kapesným, kvůli kterému se za něj výjimečně postavila matka. Ano, s matkou měl vždycky lepší vztah než s otcem. Ona ho totiž stále bere za svého syna, kterého porodila, a tak se čas od času snaží zastat nějaké ty mateřské povinnosti. V těchto momentech bývá pro uzavřeného Darrena celkem nesnesitelné, když se ho ptá na školu, kamarády nebo dokonce na děvčata. Zkrátka nemá to lehké a ani nevěří v to, že se to zlepší.

Aurora Brightwell

[ aurora brájtvel ]

 

Player: Maddie

FC: Skyler Samuels



Contact: maddiepond@email.cz

Age: 18 deceased - protrhlá plíce: E. Leone


Token: Origami jeřáb od bratra


Tahle princezna se sice může na první pohled zdát jako neškodná mladá dívka, ale je to jenom první dojem. Aurora je sice princezna, ale všechno jenom v dobrém. Její hlavní plus je v komunikaci s lidmi, kde nemá problém a nebojí se svoje schopnosti použít k tomu, aby dostala, co chce. Neustále si posouvá mez toho, co je ještě únosné a co už ne. Z toho vyplývá, že se nebojí nových věcí. Vlastně je celkově dobrodružná a ráda něco podniká, nevydržela by jenom sedět na zadku a čekat, až se něco stane. Dokáže se vydat do nebezpečí a dokáže i vést ostatní za sebou, takže má vždycky houf kamarádek a kamarádů a s nimi zažívá největší dobrodružství. Jako dědička elektrárny musí zvládat všechny věci jako finanční matematiku, statistiku nebo pravděpodobnost, což jí ale nedělá problém, na to je chytrá dost. Chytrá a cílevědomá, celkem vražedná kombinace, ale ona to používá jenom k věcem, o kterých si myslí, že jsou dobré. Vyzná se v energiích, v elektřině a i celkově nějak v technologii, tam je hlavně doma. Nikdy si nebrala oblázky a taky nikdy nemyslela, že by šla do Her, což zatím funguje, ale každé ráno chodí běhat a posiluje, což spíš dělá kvůli sobě, aby se udržovala fit a měla hezkou postavu. Má geny spíš na sprinty, ale chodí běhat alespoň pět kilometrů, aby si na to zvykla a vydržela. Zpočátku to byla cesta peklem, ale teď už se zlepšuje. Je schopná celou dobu běžet bez zastavení, jenom je to dost pomalé. Posiluje potom hlavně břicho a ruce, s tím už problém nemá. Spíš se jí líbí to, že vypadá a cítí se dobře, než že má pevný břicho. Občas chodí plavat, což umí, ale ne tak rychle a ne s takovou výdrží, ale udrží se nad hladinou, nebo na kolečkové brusle, které má dost ráda. Tam jezdí rychle a umí toho dost. Kdyby šla do Her, určitě by tam nebyla jako nějaký kekel, ale něco by vydržela. Hlavně, protože je tak důležitá osoba, jak si její papá myslí, chodila i na kurzy sebeobrany, aby nebyla tak zranitelná, takže se i umí celkem dobře bránit, třeba by něco zvládla s pepřákem a potom i s nožem. Dobře ví, kde jsou choulostivá místa a jak se dostat třeba ze škrcení. Tenhle kurz nebyl nic jako výcvikové centrum, takže se umí především bránit, ne útočit a zabíjet, to by si snad ani nepřála. Ještě aby toho neměla málo, tak chodí s kamarádkami jednou týdně na kickbox, což je spíš kvůli tomu, že spolu rády tráví čas a baví je to, než aby se nějak zlepšovaly v boji.


Toho, co Aurora neumí, je celá hromada, i když se to snaží co nejvíc maskovat, aby vypadala vždy dokonale. Neumí moc bojovat, zabíjet, neumí se zbraněmi, jedinou, co viděla, je nůž nebo větší nůž, ale ty jenom v kuchyni a na ty také nikdy nesáhla. Střelné zbraně a zbraně na dálku vůbec. Nějak by se to naučila, ale není s nimi zvyklá a ještě nikdy neubližovala člověku, aby byl potom mrtvý. Jasně, když byli mladší, tak se s bráchou prali, ona většinou vyhrávala, jednou ho dokonce rozbrečela, to na sebe potom byla napůl hrdá a napůl se strašně styděla a strašně se mu omlouvala. Když to byla říct rodičům, rozbrečela se také. Jenom tu sebeobranu zvládá a taky je schopná někoho praštit nebo kopnout dost silně, ale to je celé. Hry bere jako součást života, ale to není důvod, aby se na ně připravovala celé dny. Je na světě spíš od myšlení, třeba by se jednou mohla propracovat až do Kapitolu a tam bydlet. Vzhledem k tomu, že je z kraje, který je spíš přes techniku, příroda jde mimo ni. Je v ní ráda a ráda běhá v lese, ale nebyla by schopná se v ní orientovat a případně přežít. Ani kytky nerozeznává, neví, co je jedovaté a co by jí zase mohlo pomoci. Stejně je na tom se zvířaty, až na to, že mají doma kočku, takže vlastně ví, kde je nejlepší je podrbat a nějak zvládne vyčíst trochu výraz a chování, ale to je pořád kočka domácí, která kašle na to, co se po ní chce, a dělá si, co sama chce. Je to kočka. Neumí žádné takové věci na přežití, neumí si najít vodu a převařit ji, i když teoreticky by na to mohla přijít, neumí stopovat ani klást pasti. Také s vařením má problém, o to se doma stará maminka, a Aurora je spíš na ty záležitosti s otcem. Pomáhá jí jenom s cukrovím jednou ročně, a to ho hlavně zdobí. Ještě nikdy nic nevařila, a kdyby na to přišlo, nebyla by si schopná rozdělat snad ani oheň, pokud by neměla líh a výboj nebo optickou čočku. Potom má strach, skoro až fobii, z výšek, nikdo by ji nikdy nedostal na žádnou rozhlednu. Ani stůl nemůže mít u okna, kde by viděla dolů, dělá se jí z toho neskutečně špatně. A potom je tady hlavní problém, což je její bratr Darren. Má ho ráda a chtěla by mu to říct a ukázat, ale vlastně se ho snad i bojí, protože nikdy neví, co si on myslí a jak bude reagovat. Neumí s ním mluvit, vlastně ani neví, jaké má koníčky a co ho baví. Celý rok má hrůzu z toho, co mu má koupit k narozeninám. Když byli mladší, nejdřív ho nenáviděla, potom si na něj zvykla a přišla na to, že je ta starší, takže se o něj bude starat a bude dávat pozor, aby se mu nic nestalo. Jenže tam byl ten problém, protože Darren nic takového nechtěl. Takže teď je to prostě její bratr, o kterém vlastně moc lidí neví, protože ona o něm ani nemluví, když nemá co říct. Spíš toho vždycky zpackal víc, než co udělal správně, což je pro ni zkouška ohněm. Normálně lidem, co něco zkazí, už novou šanci nedá, ale tohle je její bratr a nemůže ho prostě vyškrtnout ze svého života, takže to s ním musí zkoušet znovu a znovu. Vůbec ho nezná, ale už má zkušenosti a čeká, že všechno pokazí nebo že to nezvládne, takže má potřebu mu ve všem pomáhat, aby ho ochránila před ním samým.


Aurora, miláček Pátého kraje, je přesně taková dívka, za kterou by byl každý rodič rád. Je milá, stará se o svou rodinu, má hodně kamarádů a vždy si ráda udělá nové, zkrátka drží rodinné jméno v jistém stylu. Dokáže být oblíbená a také vždy myslí i na druhé, což by někdo u rodiny Brightwellů nemusel čekat. Její papá je majitel prosperující elektrárny, jejich rodina je až nechutně bohatá, jelikož se oženil s velmi bohatou dámou. To jsou její rodiče a Aurora přišla jako první do rodiny. Byla vychovávána ve stylu princezny, ale není rozmazlená, jenom snad díky své rodině i tomu, jaká je, jí vždy všechno vyjde, lidé ji mají rádi a vždy dokáže pomoci a přitom si udržet svoje místo hodně vysoce postaveného člověka. Jako dědička rodinné firmy už k tomu byla od mala připravovaná, chodila s tatínkem do práce, důvěrně se seznamovala s prací každého zaměstnance a byla tam s nimi. Všechno v jejím životě bylo a je perfektní, až na jednu jedinou maličkost, což je její mladší bratr Darren. Narodil se, když jí byly tři roky, a to malá princezna, která byla zvyklá, že má všechno jenom pro sebe, nenesla dobře. Nejprve strašně zlobila a z té dokonalé malé holčičky se stalo monstrum, které bylo schopno křičet i několik hodin, protože žádného bratříčka nechtěla. Tak jí tatínek začal radši brát do práce a hlavně tím se všechno zlepšilo. Zase se vrátila do svého normálu a pomalu se začínala učit, jak mít ráda Darrena. Zvykla si na něj, zvykla si, že se teď o hodně věcí s ním dělí, ale to je tak všechno z toho, jaký mají mezi sebou vztah. Ti dva by se nemohli lišit víc. Ona je blondýnka, on má tmavé vlasy, ona je oblíbená se spoustou kamarádů, jeho ještě nikdy nikým neviděla. Dokud to neřekne, nikdo by je na sourozence netipoval. Ne že by se za něj úplně styděla, ale je to lepší, že si nejsou tak moc podobní. Aurora v něm trochu vidí dost neschopného člověka. I jeho zkoušel papá zasvětit do tajů své obchodní politiky, ale při představě, že by Darren vedl podnik, rozhodoval by o osudech hromady lidí, toho radši hned nechal. Hlavně Aurora se na to hodí skvěle. Má vždy svoje nápady, dokáže se rychle rozhodnout, umí pracovat s lidmi a před všemi se snaží být vždycky dokonalá, aby nikoho nezklamala. Má toho sice hodně, ale dost jí to baví. Jenže Darren je pravý opak, je to takový samotářský podivín. Také je to jediný člověk, ke kterému se Aurora neumí dostat. Ne že by se nesnažila, žere jí to srdce. Ale neví, o čem si s ním povídat a jak ho třeba přimět, aby se taky uměl bavit, takže ho bere jako prostě mladšího bráchu, na kterého se vždycky usmívá. Aurora je dost chytrá a ví, co chce, jde si za tím a občas ani nekouká na ztráty, protože ví, že výsledek je mnohonásobně nahradí. Je to dobrý vůdčí typ, ale problém je, že se umí rychle naštvat a dokáže říct i něco, co by nechtěla. Také je dost naivní, všem věří, že chtějí také to nejlepší, což je dost problém, nedokáže odhadnout člověka hned napoprvé, ale to se kompenzuje tím, že se skamarádí skoro s každým. Ovšem nevěří na druhé šance, ani na svoje a ani u dalších lidí, takže všechno musí fungovat hned napoprvé.

other worlds

stranger2s.jpg https://lh3.googleusercontent.com/Pw0zB0hurIqLYe3Dbii8mgZ8-m5myKuUtsQ2qtwficdo5n9uKQvLA3mzvOkjh7iL3CUXJzXut2adFoTqKA=w200-h92