Showing posts with label Deceased. Show all posts
Showing posts with label Deceased. Show all posts

Wednesday, April 13, 2016

Hathor Bastetson

[ háthor bastetcn ]

 

Player: Fenhrier

FC: Conor McLain



Contact: roman.ladi1@gmail.com

Age: 18 deceased - probodnutý skrz naskrz: L.C.


Token: Balíček kondomů


V tréningovom centre vo svojom kraji sa odjakživa venoval gymnastike. Hathor sa tam dokáže moc poohýbať, že vyzerá, akoby si dolámal vo svojom tele všetky kosti, hoci mu prakticky vôbec nič nie je. V bežnom živote sa to zrejme použiť nedá, no v aréne by sa mohol dokázať preplaziť cez úzke miesta, alebo lepšie uhnúť súperovmu útoku. Jeho slabší intelekt by sa dal považovať v istých situáciách taktiež za jedno veľké plus, pretože nad ničím moc nepremýšľa. Medzi dvoma možnosťami si vždy vyberá intuitívne, alebo podľa akýchsi pudov. S touto skutočnosťou ide ruka v ruke aj to, že snáď neexistuje vec, ktorej by sa bál, nevidí logický dôvod prečo by z niečoho mal mať strach. Jeho životné krédo je: "Keď dávajú ber, keď bijú utekaj". Toto motto má preňho až dve dôležité charakteristické vlastnosti. Prvá je tá, že berie aj keď nemá. Tento chalan je kleptoman a nevie si pomôcť nebrať veci. Mnohokrát sa snažil nejakým spôsobom odhovoriť samého seba, no nedá sa to, túžba po cudzom majetku je priveľká. Všetok nazbieraný jemu nepatriaci majetok hocakej hodnoty si ukladá a skladuje. Robí mu radosť vlastniť niečo cudzie. Dá sa povedať, že Hathor je ako vrana. Druhá strana príslovia vraví o behu. Na to sa nesmie zabudnúť, aj to je Hathorovím veľkým plusom. Dokáže utekať tak rýchlo, že naň nikto v tréningovom centra nemá. I keď zrejme nebude potrebovať utekať pred súpermi, skôr naopak, môže sa to zísť pri nepríjemných kapitolských útokoch v aréne. Je celkom zručný čo sa týka lovu potravy, hlavne tej živočíšnej teda. Nerobí mu problém vyšplhať sa hocikde, kam sa chce dostať. Za prvé nemá strach a za druhé má výbornú stabilitu v nohách, čo si nacvičil pri spomínanej gymnastike. Jedným z jeho ďalších kladov je aj plávanie. Nie je síce nejaký najlepší plavec, nemôže sa zrovnávať s krajanmi zo štvorky, ale aj tak na pomery Prvého kraja sa vo vode pohybuje celkom obratne a efektívne. Hry však nikto nikdy nevyhral bez zbraní, všakže? Tak jemu to ide najlepšie so zbraňou vlastnej výroby, na ktorú si chcel istú chvíľu dať patent. Je to baseballová pálka, na ktorú pripevnil ozubené koleso z cirkulárky, čo jest druh stolnej píly na drevo. S takýmto niečím dokáže svoju obeť poriadne potrápiť, čo sa týka útoku. S týmto však samozrejme nemôže trénovať vo výcvikovom centre. Tam pracuje najradšej s oštepmi, mečmi a šabľami. Jeden s jeho obľúbených druhov čepelí je aj "Khopesh", čo je tradičný egyptský prehnutý meč.


Jeho vyšinutosť je síce aj pozitívum, v niektorých ohľadoch, no je to zároveň aj jeho najväčšia zábrana ku ceste k víťazstvu. Nie je nijaký možný spôsob ako ho utíšiť, keď má jeden zo svojich super záchvatov. Nikdy mu nepôjde logické myslenie, takže čokoľvek, nad čím treba použiť dve a viac mozgových buniek je pre neho úplné peklo. Ďalej je to totálny sexuálny deviant. Dá sa povedať, že Hathor je akýmsi druhom nymfomana, ktorý bez nejakého toho… Ehm… No dlho nevydrží. Ak sa počíta náchylnosť na získanie pohlavnej choroby medzi negatíva, určite má aj to. Popri všetkých jeho životných strastiach inklinuje aj ku alkoholu a ľahkým drogám, ktoré v prvom kraji nie je zas až tak ťažké zohnať, takže aké také skúsenosti s týmito látkami má. Po páde z výšky počas tréningu gymnastiky si narazil hlavu, ktorá ho veľmi často bolieva, dokonca v nej odvtedy aj počuje hlasy, čo mu radia ako sa správať, ako konať. Nikdy nebol nejakým skvelým človekom, bol a vždy aj bude neohrabaný grázel s vyšinutou hlavou. Nedokáže sa sám o seba plnohodnotne postarať, takže bude potrebovať nejakého spojenca, čo by mu pomohol s bežnými životnými potrebami. Ak by mal jeho život závisieť od získania tepla z ohňa, pravdepodobne by zamrzol. Netuší, ani ho to nikdy netrápilo, ako založiť nejakú vatru. Vodu sa taktiež nenaučil získať, takže ak v aréne nebude minimálne potok, tak má hold smolu. Na to taktiež bude potrebovať nejakého slave. Zo zbraní neovláda prakticky nič poriadne, okrem svojej lásky baseballovej pálky a pár čepeľ. Neznáša akékoľvek zbrane na diaľku, pretože to nie je tak osobné, ako vraždiť niekoho zblízka. V porovnaní s jeho vrstovníkmi je oveľa vyšší, čo mu znižuje šance ukryť sa pred náročným súperom takmer až na nulu. Aj keď trénoval na akadémií, nie je profesionál v pravom význame slova, akoby to všetci ľudia v hrách predpokladali. Skôr to je len nejaký vyšinutý exhibicionista, čo vie byť pekne agresívny v istých životných situáciách.


Život v jednotke je niečo tak úžasné. Niet na to, aby sa niekto narodil na dobré miesto, ku dobrým rodičom a dobrým súrodencom. Jeho rodina bola ten typický "sugar". Presladená rodinka z Prvého kraju, ktorú všetci obdivovali a ctili si ako akýsi ideál dokonalej famílie. Mohlo to tak byť aj naďalej, nebyť Hathorovho otca, ktorému po akomsi duševnom zvrate ruplo v bedni. Začal sa správať čoraz divnejšie, čo sa u nich doma zo začiatkov prikladalo ku obyčajnej prepracovanosti. To, že je za tým niečo úplne iné sa ukázalo až keď mal tento chlapec tak jedenásť rokov. Ide vlastne o to, že jeho ocino bol ku nemu véééľmi dobrý, kúpil mu véééľké lízatko, no sľúbil, že mu ho dá až po tom, čo mu dovolí sa s ním hrať. Áno tušíte správne, bola to Hathorova prvá sexuálna skúsenosť. Odvtedy sa veľmi zmenil, takže sa nedá povedať, že by sa z toho dostal. Úplne to spolu so spomienakmi na celú jeho rodinu vytesnil po tom, čo jeho fotrík zabil sekerou na drevo celú ich rodinu. Dôvod? Jeho manželka ho našla pri tom, ako vyzlieka ich syna. Ewww. Dosť nepríjemná situácia. Samozrejme, že sa na to prišlo a bol verejne popravený na námestí. Po tomto incidente sa Hathora ujala nejaká milá príjemná rodina, ktorej pán domu bol tréner vo výcvikovom centre. Zo začiatku bolo celé to trénovanie tak ubíjajúce, nič ho nebavilo, všetko bolo náročné, až kým neobjavil Hathor dar z nebies zvaný gymnastika. Zisťoval, že je omnoho o ohybnejší, než sa mu kedy zdalo a dokázal i bez dlhšej prípravy predbehnúť v atletike všetkých jeho spolužiakov. Keďže sa pri tomto športe využíva celkom hot oblečenie, najmä u dievčat, začal si uvedomovať tú hroznú nepotlačiteľnú túžbu sa zblížiť. Čím viac rástol, tým viac sa v ňom búrili hormóny. Nedá sa povedať, že by nejako aktívne vyhľadával prítomnosť chlapcov, no z času na čas neodmietol ponuku aj od nich. Hathor je vlastne taká slut. V prvom kraji to o ňom každý vie, takže sa mu to celkom úspešne toleruje. Navyše kto by odsúdil chlapca s takou ťažkou minulosťou?

Tuesday, March 29, 2016

Dahlia Bennect

[ dáhlia benekt ]

 

Player: Nina

FC: Sophie Vlaming



Contact: ninalapcikova@zoznam.sk

Age: 18 deceased - několikrát pobodána: M.F.


Token: Glitter - tmavě modrý textilní kamínek


Dalo by se říct, že je opravdu hodně přemýšlivá a neunikají ji ani maličkosti. Její výhodou je, že dokáže svou pozornost plně soustředit na vícero věcí, i když někdo by měl třeba oslabené vnímání. Dokáže běhat od jedné práce k druhé, a přesto ji odvede na 120%. Když se soustředí, hodně ale opravdu hodně si dopodrobna zapamatuje a jak bylo řečeno, ona se dokáže soustředit i na více věcí, takže je ,,rychlo uk". Dobře chápe vnímá a není nutno ji něco opakovat. Ve svém oboru se stará o opracovávání kůže. Ano, možná byste někdo řekl, že o to se starají ještě v samotném 10. kraji, pokud ale chcete koupit kůži opravdu levně musíte si veškeré úpravy od primárních až po specifické udělat sami. Má v rukou obrovskou sílu, i když by se mohlo zdát, že je má jako špejličky do jednohubek. Má pevné uchopení nožů se kterými pracuje a hodně toho udrží, obzvlášť když doručuje těžké zboží a nosí ho na rukou. Sice neměla moc možnost to vyzkoušet, ale zcela určitě by se díky síle v rukou dokázala rychle přemísťovat ve vodě a rychle plavat tempa. I když se na rukou nerýsují nějaké extra viditelné svaly a tím by nikdo netipl, že má takovou sílu v rukou jakou má, opravdu by vás až mohlo překvapit jaké rány dokáže tahle vysoká světlovlasá dívčina z Osmičky zasadit. Kdyby bylo potřeba, určitě by se někde dokázala dlouho za pomocí rukou udržet, třeba v korunách špatně dostupných stromů, kde je těžké se pohybovat nebo vůbec usadit. Dokázala by rychle lézt, jelikož by se odkázala na práci rukou a tím pádem by se rychle vyšvihla tak vysoko, jak potřebuje. Není obvyklé, aby ji síla v rukou zradila. Má celkem dobrou výdrž a umí se nadechovat tak, aby ji dech vydržel celkem dlouho. Tou výdrží myslím i zadržení dechu pod vodou a hlavně kondici u běhu, i když není nějak dvakrát rychlá, dokázala by běžet dlouho – jinak řečeno místo toho, aby rychle utekla by se dokázala rychleji postupně přemísťovat. Po zotavení z události, co se ji v šestnácti letech stala se snažila soustředit svou pozornost na boj. Aby si nikdo z jejich blízkých nemusel podobným projít, aby je ubránila, a aby svému dítěti odstraňovala překážky z cesty. Začala mít totiž záchvaty úzkosti a jak nejlépe se zapomíná na duševní bolest? Fyzickou prací, správně. Ze zbytků látek a kůží co ji u práce přebývali si sešila cvičnou figurínu (jako obyvatel osmičky jsou skvělé šicí schopnosti samozřejmostí) a i když pořád přemýšlela s chladnou hlavou, dokázala zasadit figuríně opravdu tvrdé rány, čehož by nikdy předtím při představě, že bije člověka nebyla schopná, to až to napadení ji nějakým způsobem zocelilo místo toho, aby se sesypala. Naučila se bojovat i pěstně ale také zkoušela řadu nožů a technik, což je ve spojitosti s jejím racionálním uvažováním opravdu vražedná kombinace. Po incidentu s těmi muži se ji v mozku nějakým způsobem zablokovalo vnímání bolesti. Sice ji pořád cítí, ale pouze otupěle jako vzdálený a nedůležitý vjem. Jakoby její mozek zablokoval veškeré cítění bolesti. Neví tak, kdy má dost a kdy je tak zraněná až je to vážné, dokázala by pokračovat jelikož se ji nějak vyvinulo dobré zvládání bolesti. Poslední dobou se snaží vyhledávat klid, i když ho má v životě kvůli nočním výstřelkům jejího dítěte málo. Přes to to ale není tak dávno co se ještě ráda smála ve velkých davech lidí, takže se umí skvěle pohybovat ve společnosti, prostě když chce, tak je nemožné, aby u ní řeč stála na bodě mrazu. Nějakým způsobem se před lidmi umí chovat vždy tak, jak je potřeba aby si ji oblíbili. Pokud má být akčnější, budiž. Pokud má být tou, co někoho následuje, budiž. Pokud má jen povídat nebo naopak sedět v roli posluchače, budiž. Ani se to nesnaží nějak odhadnout, podvědomě se prostě chová tak jak její odhad uzná, že v dané situaci a dané společnosti má – tak, aby si lidi dokázala získat. Nějakým způsobem vyřazuje sympatii, kterou by si mohla lidi opravdu dost získat. Nebavilo by ji hrát na světem ublíženou zraněnou holku, na které byla páchána nespravedlnost. To prostě není její styl, nemá ráda když lidé fňukají, pokud se jim něco nelíbí ať to samí z mění. Umí makat a psychicky je po tom napadení ještě o hodně silnější, než slabší. Maskování je její věc, na všechny barvy a odstíny nebo materiální rozlišení má prostě oko. Má smysl pro detail a často si všimne i maličkostí, pokud ji něco nesedí. Je všímavá i u své práce ale i mimo. Když se ale vrátíme k té fyzické síle, po bližším zkoumání a zkoušení všeho možného nového ji do ruky nejlépe sedla opravdu ta ostrá mačeta. Umí se jí mrštně a s rychlostí a přitom precizností ohánět. Na obyčejnou holku z Osmého kraje by i za tyhle ponuré schopnosti oproti profi krajům mohla být vděčná. Mačetu si nechala vyrobit u lidí, co se zaměřovali na kovové a železné honosné doplňky, takže měli k dispozici něco jako kovárnu. Vedl ji jeden z bratrových známých. Mačetu ji vyrobili a nebyla ani moc drahá. Trénovat s ní ji baví prostě proto, že může zapomenout a jen promýšlet strategii boje a využití technik. Je to takový únik od světa. Ještě, že má ona a její matka dost zákazníků, jinak by neměla zbytky látek a kůží, ze kterých by mohla vyrábět ty figuríny který jsou po jejich náletech vždy v dost zuboženém stavu s odťatou hlavou. Skrývá se v ní víc, než vám ukáže na první pohled nebo i po delším zkoumání. Jak říkám, opravdu dokáže překvapit.


Jak bylo zmíněno, není nějak dvakrát rychlá. Rozhodně není jedna z těch, co zaběhne úseky v rekordním čase, možná spíš v mírně podprůměrném. Sice ji to vynahrazuje úspěch u vytrvalostních běhů, přes to je rychlost nohou něco co by se mohlo hodit. Zkrátka neběží ani z daleka tak rychle, jak jí to pálí. Jako malou ji její starší bratr při koupání silně udeřil do hlavy a byla tak v bezvědomí téměř dva a půl minuty s hlavou ve vodě. Občas po tom incidentu, když měl za úkol ji hlídat jen tak ze srandy závodili o to, kdo z nich vydrží pod vodou nejdéle. Prostě si napustili lavory vodou tak, jak nejvíc si to mohli v Osmém kraji dovolit a snažili si co nejpřesněji stopovat čas. I když tím vlastně přišli na její výdrž bez kyslíku, vzadu na hlavě má ale do teď velkou jizvu, kolem které je okruh v poloměru asi tří centimetrů jediným místem na těle kde Lia cítí bolest jako normální člověk, ba by se dalo říct že víc. Nesmím zapomenout zmínit, že to její bratr zašil na jeho poměry brilantně, jelikož nemá prsty na to aby drželi jehlu – na to on vůbec není. Tím, jak se mu to povedlo se ještě dlouho potají chvástal a nešlo by jinak než neupozornit na to, že se opravdu snažil. Bylo ale jasné, že je to potřeba zašít, starostlivost doktorů byla hrozně drahým luxusem a chtěl to utajit před rodiči. Ani si nevšimnete, že tam má Lia malou vynechávku vlasů, jelikož ji je bratr mírně přistřihl aby se mu lépe šilo. Nosí účesy, kterými chybějící vlasy skvěle zamaskuje a nosí vlasy tak, aby to nebylo poznat. Naštěstí se ji tam nedostala nějaká infekce, ale ta obrovská jizva tam bude pořád, přece jen to že to bratr zašil jak nejlépe uměl neznamená, že se to vůbec mohlo vyrovnat schopnostem lidí z osmičky nebo samotných doktorů. Na šití opravdu její bratr nemá ruce, což je naprostý opak jejich matky která je v šití zručná. Lia neumí uzly. Nikdy je neměla proč vázat a kromě těch jednoduchých žádné neumí. Možná by se je ale měla naučit, nikdy nevíte kdy se to bude hodit. Těmi jednoduššími si pomohla při sestrojování figurín nebo nimi zkrášlovala designe bot, ale tam to končí. Neumí nějaké praktické. V Osmém kraji není moc zeleně, takže Lia neumí úplně nejspecifičtěji rozeznávat byliny. Vidí trávu, nějaký kopretiny, kopřivu ví jak vypadá květina co ji dala jméno, prostě obyčejné základy co se učí ve školách. Pokud jsou ale nějaké rostliny podobné, přičemž jedna je jedovatá, určitě by mohlo hrozit, že s ní přijde do styku. Nějak si nepamatuje co vše je v přírodě možnost jíst a co ne, jelikož v Osmém kraji to moc vědět nepotřebovala. Jídla měli dostatek a nebyly odkázání jíst byliny. Bylinné mastičky a jiné udělátka, které měli údajně ulevit od různých neduhů také kupovali rovnou od lidí, co se na to specializovali. Nevyráběli si je, prostě slyšeli o tom, že ta rostlina obsažená v té masti nebo roztoku pomáhá, a pokud to řekl někdo, kdo se v tom orientuje, brali to jako pravdu. Nekupovali jich moc ale ty byliny, o kterých někdy matka se známými mluvila si Lia zapamatovala, byly to ale většinou ty na bolest břicha, plodnost a jiné věci které nějak nepotřebuje léčit. Lia nemá ráda pláč a křik, dalo by se říct že ji nějakým způsobem děsí a často se ji vynořují nejhrůznější vzpomínky, když ho slyší. Prvních pár měsíců proto nebyla schopná starat se o vlastní dítě, jelikož z dětského křiku měla sklon dostat záchvat úzkosti. Neumí se s ním vyrovnat, připadá si jakoby ji do uší řezalo milion střepů a svírá ji to srdce tak moc. V tu chvíli ji dost pomohla matka, která zodpovědnost za dítě převzala a za to ji bude Lia vždy vděčná. Liiným největším problémem je, že je klaustrofobik. Nedokáže být v malé místnosti, nebo v nějaké která je přeplněná lidmi. Přivolá ji to pocity úzkosti, ke kterým je opravdu hodně náchylná, i když se ji daří je poslední dobou držet pod kontrolou. Při záchvatech o sobě neví, dokáže vnímat jen to všechno co se na světě momentálně kazí a nedokáže skoro ani uvažovat racionálně. Má pocit jakoby se topila, kolem sebe vidí stíny a kdyby nebyla pod dozorem a všechny zlé vzpomínky by v tu ránu vyplavali aby ji ještě víc přitížili, byla by schopná vlastním tělem rozmetat cokoliv v místnosti jen, aby to díky fyzické bolesti přestala v hlavě vnímat. Fyzickou bolest ale necítí jinde, než na hlavě. O jejich záchvatech ví jen ti, co vědí o tom kdo je otcem jejího syna. Ten sám ji ještě nikdy při záchvatu nezažil, a ona by se asi hanbou propadla. Je možné, že jednou jak mile ji záchvat pochytí a vy budete stát na blízku, i když s úmyslem pomoct, omylem vás svou neohrabaností zraní, to by tady totiž také nebylo poprvé. Neumí se s ním vyrovnat, připadá si jako by ji do uší řezalo milion střepů a svírá ji to srdce tak moc.


Na přelomu léta a podzimu se do tříčlenné Bennectovic rodiny z Osmého kraje přidal další, čtvrtý člen. Holčičku pojmenovali Dahlia, jelikož Bennectovi byli s financemi v tom období celkem bídně a mohli si dovolit vychovávat malou dceru, jen díky zakázce na drahé luxusní šaty, které měly být celé pokryty našitými látkovými stejnojmennými květinami. Tuhle zakázku se podařilo získat Malee – matce Lii, jejíž práce byla opravdu vynikající, jen bylo třeba prorazit a získat si nějakou pověst. Měly být do šatů pak posazené textilní třpytivé kamínky, a jeden z nich Malee Bennectová pro svou dcerku uchovala jako upomínku na pěknou historku o tom, jak dostala Dahlia své jméno. Od té zakázky dostávala Liina matka hodně práce, takže na tom nebyli tak bídně jako doposud. Nežili si sice v nějakém blahobytu, ale žili ve skvělých poměrech, ve kterých nemuseli hladovět. Tím pádem se Lia narodila do zabezpečené rodiny a nebyla jejich přítěží, jak se ze začátku báli. Lia vyrůstala spolu s až o osm let starším bratrem Tabem, se kterým vycházela poměrně dobře. Měli občas sourozenecké spory, ale nikdy to nebyla taková válka. Prostě se nepotřebovali nějak porovnávat nebo dohánět, dávali na sebe navzájem pozor a občas proběhly jen krátké hádky kvůli malichernostem. Kolem dvaceti tří let se Tabimu podařilo osamostatnit, a momentálně žije sám a na svoje živobytí si vydělává. Když bylo Dahlii šestnáct, jednoho pozdního večera, když byli ulice téměř liduprázdné se vracela domů. Aby se stihla vrátit před večerkou, vzala to zkratkou přes méně obydlené ulice, kde se moc často nevyskytovali lidé. Nikdy netrpěla na přehnaný strach nebo podobně, takže se podobným zkratkám nevyhýbala. Napadli ji ale dva neznámí muži, kteří Liu udeřili do hlavy do míst, kde má jizvu od incidentu ve vodě, a i přes mžitky před očima a omezené vnímání si pamatuje vše co se stalo, bohužel i to, že ji znásilnili. Z šoku nebyla schopná se téměř hnout, a až po hodinách se s bolestmi dokázala zvednout a nějak dostat domů. A tím domů myslím Tabiho dům, jelikož ho často navštěvovala. Když viděl, v jakém je jeho sestra stavu, postaral se o ní i když mu neřekla, co všechno se stalo. Věděl jen to, co viděl – že byla hodně zmlácená. Po tom incidentu tehdy v noci se Lia trochu změnila. Nebylo to moc patrné ale bylo tomu tak. Měla problém mluvit a nedokázala se žádnému muži podívat do očí. Trpěla nočními můrami a záchvaty úzkosti. Vše z toho se ale snažila rodině zatajit, aby jim nemusela vysvětlovat, co se tu noc stalo, aby na to nemusela vzpomínat. Když se ale zjistilo, že Lia čeká dítě a nevědělo se s kým, musela jim Lia povědět pravdu. Předtím, když ji neviděli, hodně zuřili, že Lia čeká dítě, když je ji teprve šestnáct. Po tom, co jim to Lia pověděla se ale na ni začali dívat jinak, čemuž chtěla Lia předejít, když jim před tím pravdu tajila. Nikdo jiný kromě jejich rodičů, bratra a samotných útočníků, do jejichž tváří neviděla a zřejmě je už víc krát nespatřila neví, co se tehdy stalo. Rodinu pak zasáhla další strast, když ve skladišti, kde pracoval Vin, otec rodiny, začalo hořet a Bennectovic děti přišli o tátu. I přesto to ale rodinu nepoložilo. Když bylo Linino těhotenství více viditelné, ona i matka se stáhli do ústraní svého domova a matka pracovala odtamtud. Později to vysvětlili tak, že matka měla komplikované těhotenství vzhledem ke svému pokročilému věku a Lin se o ni starala. Matka Liino dítě před ostatními uznala svým a vychovávala ho, jelikož Lia ze začátku nemohla. Bála se, že vždy když se na něj podívá, vzpomene si na tu noc a navíc měla děs z pláče. Když se ale po několika měsících jakž tak zotavila, aby mohla vychovávat dítě, odešla ze školy a začala pracovat. Její pracovní zaměření byli na oděv a boty z kůže, a dobře se ji dařilo. Matka Malee pracovala víceméně pořád z domu a o Rena se starala, než přišla Lin z práce nebo když byla Lin venku a mlátila do figurín, o čemž samozřejmě rodina neměla ponětí. Přestože moc lidí neví pravdu o tom, že je Lin Renova matka, stará se o něj a miluje ho nehledě na tom jakého má otce. Vychovává ho s tím, že ona je jeho matka a že Malee je jeho babička. Historku o otci si zatím nemusí naštěstí ani vymýšlet, jelikož malého jednoletého Rena to ještě netrápí. Lia se děsí, protože ví, že se jednou začne ptát. Byla by hrozně ráda, kdyby jednou přišel den, kdy by mohla všem říct, že to ona je Renova matka. Zatím ale není vhodný čas – nechce otázky. Přece jen je ji osmnáct, není to běžné, lidé by se ptali. V blízké době si pravděpodobně bude muset vymyslet výmluvu o tom, jak se to stalo, jednou to určitě bude potřeba. Své matce bude za pomoc navždy vděčná, obzvlášť, když ji pomáhá i přes její občasné výstřelky, a i když občas zmizí, aby mohla být sama a měla klid a ticho. Možná až Rena pustí víc do světa, pustí si pusu omylem na špacír a řekne něco, co by neměl. To, že žena vyhlašovaní za jeho matku je jeho babička a něco, co by neměl každý vědět dokud tomu Lia nebude připravená čelit. Svůj talisman má pořád u sebe, neztratila ho, i když je tak maličký že by lehce vypadl z kapsy. Po všem co rodinu postihlo se Lia zocelila. Odmítla se psychicky sesypat jako domeček z karet. Musí tady být pro svou rodinu a pro syna, který je v tak velkém světe bezbranný. Tvářila se jako by se ta noc nikdy nestala, jakoby měla Rena z jiného důvodu. Odmítla k Renovi pojit ten útok. Je to její syn, nehledě na to všechno a ona ho miluje tak jak by správná matka měla. Její noční můry se skoro vytratili, i když se pořád někdy zvyknou vynořit. Je náchylná k záchvatům úzkosti, přece jen necelé tři roky nejsou dost času na to, aby se z takové věci mohla zotavit. Na to se nikdy nezapomíná, pořád to cítíte. Lia se ale tomu odmítla poddávat, aby mohla být Renovi matkou, která ho dobře vychová. Tvrdě dře, aby nemusela být na matce nebo bratrovi nijak závislá, jelikož bratr šetří na svatbu a matka by si měla moct na starobu dovolit v práci trochu polevit. Její rodina je ráda, že je Lia pořád schopná se smát a být v kontaktu s lidmi, i když pořád odmítá jakýkoliv vztah. Není u ní zvykem se až tak moc smát, ale úsměvy nebere jako vědu a nedělá ji problém je prostě rozdávat, aby potěšila lidi kolem sebe, i když ji není zrovna nejlépe. Vše bere v klidu, s chladnou hlavou, nemá ve zvyku mít zastřený úsudek nebo jednat impulzivně. Lidé co říkají, že inteligentní část obyvatelstva je pouze v Trojce, určitě nikdy necestovali po krajích. U všech prací je potřeba rozum, ne pouze zručnost. Lia se na všechno snaží dívat ze všech možných pohledů. Promýšlí různé kroky dopředu a z vědomostí a poznatků, co se ji podaří nasbírat, se snaží odhadovat budoucí kroky ostatních a všechny možné dopady rozhodnutí. Je ráda když může vést zcela nezávaznou konverzací bez pout a křečí, do které často slova uchopí vážná témata, i když v takových rozhovorech dokáže být dobrým rádcem a posluchačem. Umí si kvalitně a rozumě popovídat, ne jen rychle plácat páté přes deváté, na svůj věk je dost vyspělá, i když není nějakým způsobem utažená. Prostě si uvědomuje, že má zodpovědnost a podepsalo se to na ni tak, že věci vnímá trochu jinak. Svým vzhledem je dá se říct nevýrazná, takže by si ji nikdo nemusel všimnout a brát ji jako hrozbu nebo silného soupeře. Nemá potřebu se nějak vytahovat a zbytečně vystrkovat hlavu z davu, ale když přijde správný čas, sama vám v praxi ukáže jak si dokáže poradit. Její úsměv se nedá nijak jednotvárně vyložit, takže nikdy nemůžete zcela jasně určit jestli je namyšlený, smutný, zamyšlený nebo nadšený. Nejen, že to umí Lia dobře skrývat – když chce, ale nikdy nejsou její pocity pouze jednotvárné. I když kvůli tolika zlu, co ji obklopovalo se tomu dá těžko věřit, přesto se snaží připomínat sama sobě, že nikdo není na 100% dobrý nebo na 100% zlý. Její strach a nedůvěra už pominula, její vědomí si uvědomilo, že ne všichni muži jsou stejní. Ne, že by se neustále mužů vysloveně bála a viděla v nich hrozbu, prostě ale tak nějak není připravená na vztah a není moc lidí, co by ji mohli milovat i s dítětem a s minulostí, na kterou má dost bolestivých vzpomínek. To jak se z situací vypořádala o ní samo o sobě vypovídá, jak silná ve skutečnosti je. Je teď rozumnější, cítí se v osmnácti letech dospělejší, má zodpovědnost za lidský život. Chladná hlava, rozum, charisma a to jak je psychiky obrněná je její nejsilnější zbraní. Občas přemýšlí o tom, jak je škoda že její otec nikdy neměl možnost poznat jejího syna. On se totiž nikdy nechoval nějak zvlášť láskyplně, i když zlý také nebyl. Nechce ani myslet na to, co by bylo s jejím synem, kdyby se ji něco stalo. Sice by pravděpodobně skončil v péči babičky nebo jejího bratra, ale ona je jeho matka a ona je ta, co mu chce zajistit dobrou budoucnost. To je je jí motivace a určitě by byla schopná jít přes mrtvoly.

Saturday, March 26, 2016

Kenneth Ortega

[ kenet ortega ]

 

Player: Sabrae

FC: Caleb Landry Jones



Contact: misadole@seznam.cz

Age: 18 deceased - vyčerpání, vykrvácení


Token: Cigaretový filtr


Stojíte před lehce netypickým profesionálním splátcem, Kennethem Ortegou. Chování většiny profesionálů spočívá v agresivní a brutální síle a neuvážených, ukvapených rozhodnutí. Kenneth již několikrát viděl, jak tyhle vlastnosti a schopnosti mohou být i smrtelnější než ostatní věci v aréně. Navenek působí jako psychopatický člověk, co si doma potají řeže žíly a schovává se v koutě. Vlastně to tak v zásadě i je, ale všechno má svoje důvody. Ve skutečnosti se vážně řeže, ale to jen proto, aby neustále překonával svůj práh bolesti a stával se více odolným vůči ztrátám krve, bolesti fyzické i psychické. Nadávky na jeho osobu způsobily to, že se vůči tomuto stal naprosto flegmatickým. V dětství mu tyto věci vadily, podnikal noční výlety, při kterých uvolňoval svůj stres. Velice rád lezl na střechy domů, splýval s okolním světem a hrál si na to, že on tam vlastně vůbec není, přičemž strašil nevědoucí spící lidi. S tím se rozvinuly i jeho reflexy, vidění za tmy. Kass ho naučila ještě lepší maskování a to takové, že je schopný využít světla a stínu ve svůj prospěch. Stal se takovým polovičním nindžou. S tím souvisí i zbraně, které si vybral on a připadá mu, jakoby si ony zvolily i jeho. Je tu řeč především o velice zvláštní zbrani, jejíž název je kusarigama. Při začátcích to vypadalo, že mu ta zbraň spíš více ublíží, než pomůže v boji. Nevzdal tuto dlouhou cestu, zamiloval si styl boje s tímto nástrojem a vypracoval se na svou maximální úroveň. Lidské oko není ani schopné postřehnout s jakou obrovskou rychlostí s kusarigamou pracuje, je to jako tanec smrti, jehož součástí byste byli poprvé a naposledy. Jelikož je Kenneth zvláštní osobou, v jeho repertoáru zbraní najdete samé podivné věci. Chakram je další věcí, která mu padla do oka. Úkol naučit se s touto zbraní mu přišel stejně nesplnitelný jako u předchozí zbraně, ale nějaké akrobatické kousky s ním taky dokáže. Je si vědom, že při boji s chakramem musí přemýšlet, ne jen bezmyšlenkovitě házet. Aby se neřeklo, učil se i některým normálním věcem. Boj s mečem, dýkou nebo jinou sečnou zbraní mu také problém nedělá, ale není to tak zářné. Ohánět se umí i s věcmi běžného používání, postačí si i se svým tělem. Rychlostí, zákeřností a znalostí určitých tělesných bodů dokáže vyřadit protivníka efektivně a rychle. Zvládá i docela obstojně plavat, přizpůsobit se náročným podmínkám a stopování mu také není cizí. Co se týče jeho síly, vypadá jako špagetka, ale asi byste byli překvapení. Jelikož bojuje převážně s těžkými zbraněmi, u kterých musí mít jak sílu a vytrvalost, jeho paže jsou silné. Místo posilování mu bohatě stačí lezení po všech možných místech a výšinách. Působí tedy jako slabý a nevyrovnaný člověk, který neví, co dělá. Ale opak je pravdou, každý jeho krok je předem pečlivě uvážený, i když také má slabé chvilky.


Zásadním problémem u této osoby je povaha. Většinu času se musí strašně nahlas projevovat, z ničeho nic začne zpívat a nebo si hopsá, i jeho normální mluva je nadměrně hlasitá a jelikož je to on, velice rád používá ty vysoké otravné tóny a celkově svoje emoce vyjadřuje přehnaně afektovaně. Celkově jako člověk je veselý, ale když se dostane do nějaké té nostalgické chvilky nebo mu něco připomene špatný začátek dětství a dospívání, dostává se do melancholické nálady, kdy má lehce brutálnější sklony. Prášky, které bral, odbouraly 90 % jeho agrese a hyperaktivního chování, ten malý zbyteček v něm přece jen stále zůstává. Pravdou je, že poruchou pozornosti a hyperaktivity trpí dodnes. Jeho tělo se musí stále hýbat, mozek zvládá přemýšlet nad několika věcmi najednou, což je špatné hlavně u soustředění se na jednu důležitou věc, která je ve finále zapomenuta a odstrčena do kouta. Kvůli špatným zkušenostem s vrstevníky je v něm zakořeněná silná odtažitost a nedůvěra k lidem. Občas rád jen tak pro nic vyvolává konflikty nebo zatahuje lidi do svých malých strašidelných her, čímž je spíš od sebe ještě odradí. Poněkud zvláštní vlastností je kleptomanie, která je spojená s nekontrolovatelným ztrácením věcí. Všude možně posbírá věci, které se mu líbí a pak průběžně, bez povšimnutí ztrácí to ostatní a kolikrát důležité. Nijak ho to na duši netrápí, ale mohlo by mu to být osudné. Mezi fyzické slabiny patří hlavně slabší obsah plic. Kenneth je poměrně silný kuřák a mohlo by to dělat problém například u potápění, v hodně vysokých výškách nebo při dlouhé, vyčerpávající činnosti. Jeho rozklepané ruce nezvládají nějaké titěrné práce. S jehlou v ruce by více uškodil, než pomohl, na nějaké vaření také není a rostliny nepozná už vůbec. Pořádná zvířata zná jen z obrázků nebo z finální podoby na talíři. Umí jen s malým arzenálem zbraní, které jsou hlavně nablízko. Protivník útočící z dálky by mu dal ze začátku asi pořádně zabrat, protože takový chakram rozhodně nemá na dostřel luku nebo kuše.


Na období nízkého věku nevzpomíná moc dobře. V jeho dvou letech mu zjistili několik psychických poruch, týkajících se pozornosti a celkově chování, různých sociálních interakcí. Jeho otec se přes to nemohl přenést, opustil matku i jeho a sám odběhl za nějakou mladší, nechajíc je dva na pospas. Několik let to pro ně bylo čiré peklo, Kenneth se nemohl zařadit mezi své vrstevníky a aby toho nebylo málo, patřili mezi ty chudší domácnosti v prvním kraji, tudíž na ně bylo shlíženo vždycky jenom shora. Zkusil chodit i do školy, ale po půl roce přešel na domácí vzdělávání, nemohl to ve škole vystát. Stával se terčem šikany, ale byl to vždycky on, kdo z toho odešel dobře. Sice trpí určitými poruchami, ale je chytřejší než tři čtvrtiny lidí okolo něj. Stačilo se na pár vteřin zamyslet a převezl je nějakým jednoduchým trikem. V tu chvíli se začal zabavovat tím, že se v noci plížil z domu, skákal po střechách, na které bouchal a budil spící lidi. Jejich naštvaný křik bylo to nejlepší, co mohly jeho uši vůbec slyšet. Jeden z domů se mu stal ale osudným. Bylo už nad ránem, když u velkého sídla našel otevřené okno vedoucí kamsi. Nebyl by to Kenneth, kdyby to nešel prozkoumat. Protáhl tedy dlouhé tělo a dopadl na špinavou a chladnou podlahu sklepa. Jako první upoutala jeho pohled velká šatní skříň. Celý se do ní zavřel a probíral se těmi zabalenými věcmi. Bylo tam strašně moc různých kostýmů, které prostě musel vyzkoušet. Chodil tam tedy tak dlouho, dokud je neměl vyzkoušené. Nestihl to však celé, protože v jeden den byl při svém skotačení v cizím sklepě přistižen. Byl mu nastolen trest přísného zbičování, na jehož následky by mohl i zemřít. Jeho dušička byla zachráněna další dušičkou, jejíž jméno je Kass. Ani neví, proč zachránila jeho bídný život, ale je jí za to hodně vděčný. Do toho sklepa dál už nechodí, kontakt s Kass udržuje stále. Stali se z nich dobří přátelé a ona tak byla první pozitivní věcí za pár let, která ho potkala.

Lindsey Kaeden

[ lindsy kájdn ]

 

Player: Diddi

FC: Douglas Booth



Contact: hp.diddinka.hg@gmail.com

Age: 17 deceased - popíchaný žihadly od sršní


Token: Hřebenatka


Lindsay by se dal označit za profesionálního splátce, ale určitě se v kraji najde více lidí, kteří tráví ve výcvikáči daleko více času než on. Vlastě on tam je zalezlý převážně, když je hnusně nebo už pozdě večer a on nemá nic lepšího na práci – ano i to je hodně času. Jinak je totiž u moře, kde loví rybičky. A čím jiným by je lovil než trojzubcem? S ním si hraje vlastně i v tom výcvikáči. Je dobrý v boji s trojzubcem. S ním a ještě s tyčí či oštěpem, ale tak to je skoro to samé. No uznejte, jaký je rozdíl mezi tím točit kolem sebe trojzubcem, tyčí a oštěpem? Až na rozložení rovnováhy a toho faktu, že trojzubcem a oštěpem snáz někoho zabodnete než tyčí a taky, že se dá oštěpem a trojzubcem po někom hodit, skoro žádný. Samozřejmě tam měl v ruce i jiné zbraně, se kterými umí, tak nějak zacházet. Ale teď se vraťme k tomu, co všechno se naučil u toho moře. Takže, asi to nikoho nepřekvapí, ale první věc, co se tam naučil, bylo plavání a potápění. To uměl pomalu dřív jak chození. Taky se tam naučil, jak se ošetřuje šlápnutí na ježovku, který teda pořádně bolí a pár dalších malicherností, ohledně nebezpečí moře. Však všechno potřebné k ošetření se stejně najde v tom samém moři. Taky umí rozeznat jedlé a jedovaté ryby či chaluhy a další mořské rostliny, z čehož by někdo mohl obvinit školu, ale kdo by si nezapamatoval něco, co je pro jeho každodenní život praktické? Pak taky pletení rybářských sítí se mu podařilo odkoukat od tatíka, než o něj přišel. A pak taky napichovat rybičky a chobotničky na ten trojzubec. Díky tomu je taky všímavější a má rychlejší reflexy, přece jenom musí v té spleti barev najít nějakou rybku a ulovit ji. Takže je to s ním takový dvojitý výcvik, ve vodě a na souši. Naučil se rozdělat i oheň a vykostit rybu, protože jednomu po dni ve vodě vyhládne, takže si kolikrát na pláži rozdělal oheň a na něm hned opekl nějakou tu svoji kořist.


Pokud by se měl dostat někam, kde by nebylo moře nebo voda, tak by měl asi problém, jelikož by si nedokázal najít něco k jídlu. Teda všechno je jedlé, ale něco jenom jednou, ale tím by se zrovna moc neřídil. Takže rozeznat jaká kytka je jedlá a dobrá a který se vyhnout obloukem by nezvládl. Možná by tak mohl odhadnout, co dělá jaký suchozemský plž, kdyby viděl nějakou podobnost s mořským, ale tak ani na to se nedá moc dát. Neumí šplhat, jelikož to by mu bylo ve vodě stejně k ničemu. To ho vlastně ani nikdy nelákalo. Co se týče jeho maskovacího talentu, tak ten je na bodě mrazu. Vážně, kdybyste po něm něco takového chtěli, tak na vás bude koukat jako na blázna. On je přece profík. Tohle umět nemusí. Jeho kuchařské schopnosti končí u vykostění a opečení ryby, protože nikdy nic jiného s ní dělat nemusel. Nějaká technika jde kompletně mimo něj. Nikdy ji k životu nepotřeboval, takže s ní neumí ani zacházet. Taky není moc dobrý v zacházení se střelnými zbraněmi. Nejčastěji z nich držel v ruce harpunu a ta ho nijak zvlášť neuchvátila, takže s ní sice někdy musel ztrácet svůj drahocenný čas, ale nikdy to nebylo tak úplně dobrovolně. Sice se může tvářit k lidem, že jim věří, ale pravdou je opak. Nikomu nevěří úplně. Dělá jen to, co je výhodné pro něj, takže se klidně otočí proti spojenci. Vlastně to samé čekává i od ostatních lidí, že se k němu v jednu chvíli otočí zády a tak to on musí udělat dřív než oni. Vlastně ho přepadne v jeden moment paranoia a on se už nedokáže přetvařovat, že těm lidem věří. Čím se to spouští? To neví nikdo. Někdy je to jen kvůli nějaké drobné blbosti, jindy už kvůli něčemu většímu.


Narodil se do normální rodiny Čtvrtého kraje. Jeho tatík pracoval jako rybář a často ho brával sebou do práce, takže se nebylo ani čemu divit, že se naučil dříve plavat než pořádně chodit. Jak rostl, tak ho tatík začal učit lovit ryby a zacházet s trojzubcem. Ještě před smrtí jeho tatíka od něho stihl odkoukat pletení sítí. Sice chodil do školy, ale nikdy tam nedával moc velký pozor a po smrti jeho tatíka se to ještě znásobilo, jelikož byl stále myšlenkami někde venku u moře. Vlastně ze školy neuměl nic, protože se to naučil u toho moře. Ve 14 letech mu tatíka sežral žralok. Smutný, ale sem tam se to v jejich kraji stane. Pak začal chodit častěji do výcvikového centra, víceméně v nočních hodinách, protože př es odpoledne byl raději na pláži. To co nenaspal v noci, dospal ve škole, ale tak známky neměl až tak skvělí už před tím, takže to jeho matinka nějak neřešila. Navíc to připisovala ztrátě otce, což Lindseymu přišlo vhod. Začal trénovat s trojzubcem ještě intenzivněji a ještě k němu přidal oštěp a tyč. Proč? Prostě mu přišlo, že si to je podobný a tak, že se to naučí rychle. A taky, že jo. Nad arénou nikdy moc nepřemýšlel, protože si řekl, že tam půjde v poslední nebo v předposlední rok – v ten pokud bude dostatečně připraven, jinak počká. Oznámil to i matince, která z toho moc nadšená nebyla, ale co ona tak zmůže? Nic. Je to jeho rozhodnutí, takže ona s tím stejně nemůže nic udělat. Sice se mu to snaží rozmluvit, ale tak je mu je to jedno.

other worlds

stranger2s.jpg https://lh3.googleusercontent.com/Pw0zB0hurIqLYe3Dbii8mgZ8-m5myKuUtsQ2qtwficdo5n9uKQvLA3mzvOkjh7iL3CUXJzXut2adFoTqKA=w200-h92