Showing posts with label Deceased. Show all posts
Showing posts with label Deceased. Show all posts

Sunday, March 20, 2016

Lizzy Duncan

[ lihzy doanken ]

 

Player: Quinn

FC: Gal Gadot



Contact: hg.annquinn@gmail.com

Age: 17 deceased - sebevražda, probodnutý krk




Liz se narodila v Desítce a to už je samo o sobě její předností. Od narození byla sužována nedostatkem potravy, tvrdou prací a skoro žádnou střechou nad hlavou. To člověku dost utuží kořínek. Umí se přizpůsobit téměř každým životním podmínkám, zejména když jsou to ty horší. Za těch pěknejch pár let mezi těmi nejhoršími z nejhorších z celé Desítky se přirozeně musela naučit nějaké sebeobraně, protože tihle lidé nebyli vždy velmi přátelští. Člověk si musí umět sjednat pořádek, pokud chce být respektován a přesně to ona udělala. Je chytrá, rychlá a má docela sílu, takže si může dovolit na kde koho. Taky by se mělo zmínit, že je docela dost i dobře školená zlodějka. Něco pro přežití dělat musela, a když se pro ni zrovna nenašla práce, tak jí nic jiného nezbývalo. Nemůžeme o ni říct, že by nebyla pracovitá ba právě naopak, pracovat dokáže dost pilně, pokud je potřeba a pokud to dělá pro něco, co jí pomůže. Pracovala na mnoha místech, nikde ale nezůstala dlouho, protože se to vždycky nějak zvrtlo a ona skončila zpátky na ulici. Tam ji nikdo nikdy nečekal, rodiče oba umřeli, když byla malá a ona tak všemu kolem musela čelit sama. To znamená, že se o sebe umí postarat. Je to dobrá manipulátorka. Nebo se o to alespoň snaží.. A když to takhle prostě nejde, tak si věci vyřídí klidně i pomocí pěstí. Ránu se dát nebojí, vlastně pro ni ani většinou nejde daleko a taky to pak pěkně bolí, když někomu vrazí, protože ačkoli se to nezdá, je dost silná. Asi by si netroufla na nějakýho dospělýho silnýho chlapa, ale ty vychrtliny z ulice v pohodě zvládne i s jednou rukou za zády. Ve všem se snaží hledat nějakou logiku. Jak už bylo zmíněno, i přesto, že se jí nikdy nedostalo pořádného vzdělání, je chytrá. Dost chytrá na to, aby si zvládla vypočítat kde přesně má kdo stát, aby se stalo přesně to, co ona chce. To znamená, že i plánování je její silná stránka. Nikdy neletí do věcí přímo, vždycky si musí najít nějakou strategii. Tu potom podtrhne všemi již zmíněnými schopnosti a tadá! Její nádherný plán má úspěšný konec. Nikdy neměla přístup k nějakým profesionálním zbraním, ale k sebeobraně vždycky u sebe měla alespoň nějaký nůž. Aby v případné akci nevypadala jako totální trotl, naučila se s tou věcí alespoň trochu zacházet a taky se naučila jak s ním lidi hned nezabít, protože z toho by bylo moc moc problémů a to ona nemá ráda. Ví, kam si může bodnout nebo seknout, aby to protivníka jenom bolelo a ne způsobilo smrtelnou ránu. Zkusila si to jen párkrát, ale i tak je v tom dost sebevědomá. V čem dalším se cítí sebevědomě, jsou určitě její atletické schopnosti. Nedělá jí problém lézt po střechách domů, provádět různý salta a přemety, je to prostě něco, co je pro ni totálně super a dělá to ráda. Třeba jenom tak pro zábavu. Konkrétně to lezení po střechách miluje, protože tak může alespoň na chvílí utéct od toho, co ji čeká tam dole na ulici.


Je drzá. Moc drzá na to, aby to s ní mohlo dopadnout dobře. Hodně si dovoluje, provokuje a ani neví proč. Vůbec netuší, kde se to v ní bere, ale už to tak je a ona s tím nic nenadělá, i když se snaží. I když většinou její super plány a krádeže vychází, občas se prostě stane, že se něco pokazí nebo že ji někdo chytí a to je pak dost špatný. Umí se prát, má sílu, ale nikdy to nebude tak úplně ono, kvůli tomu, že je dost podvyživená. Byly dny, kdy nejedla vůbec a většinu těch ostatních dnů bylo toho jídlo fakt málo a to není zrovna dobře. Nikdy se na nikoho nemohla spolehnout. Žije v podstatě ve stínech a schovává se před okolním životem, protože lidi bere jako zrádce. I přesto že by bez problémů někoho zabila, má v sobě pořád ten kousek lidskosti, který by jí to dával pořádně sežrat. Jako snad každý, kdo žije v těch horších částech 10. Kraje, i ona je často vyvolávačem konfliktů To také souvisí s tou její drzostí a prostě je to taková ta její stinná rozbitá stránka, kterou už nikdo neopraví, protože už je na ni moc fixovaná. Fyzicky je na tom docela mizerně, ale psychicky je na tom ještě mizerněji. Rodiče jí umřeli, lidi jí zrazovali a zažila tolik zklamání, co většina lidí nezažije za celej život. Stejně tak je její psychická výdrž dost malá. Stačí jenom málo k tomu, aby jí praskli nervy a ona se přeměnila v totální příšeru. A nejhorší je, že si je všech těhle hroznejch věcí vědomá a dělá je z její vlastní vůle. Ona vlastně vůbec není nějak zlá nebo tak, ale život, který ji potkal, z ní udělal něco, co není. Občas se dívá na svůj odraz a říká si jaká je nicka a záměrně si tak snižuje sebevědomí. Nechová se k sobě zrovna pěkně. Nemá vůbec žádný problém ublížit i sama sobě, když je nepříčetná. Dokáže si vybudovat respekt, ale když někdo vzdoruje, nevidí jiný způsob jak ho dostat na svojí stranu než z něj vymlátit duši. Jasně, snaží se to vyřešit slovy, ale to většinou nedokáže. Občas nevědomky vypustí z pusy věci, který nemá a to je taky dost velkej problém. Světe div se, nikdy nezacházela s jinou zbraní než byla nějaká dýka nebo nůž. Nedají se od ní očekávat nějaký velký schopnosti, co se i těch nožů a dýk týče, ale s tím se alespoň umí ubránit. Nikdy nebyla velkou fanynkou krve, i když by se to od někoho z desítky očekávalo. Není to tak, že by se jí z toho dělalo špatně nebo tak něco, ale prostě nemá ráda, jak se od ní vždycky člověk ušpiní. Jako by nestačilo bahno. Výhodou i nevýhodou může být její velikost. Je hodně malá, má jenom něco kolem 150 cm. Sice je malá, ale zákeřná a to se počítá.


Lizzy je malá kráska, která ovšem byla zkažena životem na ulici. Jo, nikdy neměla čas nějak moc se o sebe starat, ale i tak vypadá dost dobře a může o sobě klidně říct, že je pěkná. V jejích tmavě hnědých vlasech, které jí sahají přes ramena, občas najdeme i světlejší prameny. Má to štěstí, že i s nepříliš častým česáním a mytím si vlasů, vypadají úžasně. Většinou je má rozpuštěné, ale někdy si je dá i do culíku, aby jí nepřekáželi. I přes snažení všech různých lidí a prostředí její obličej zůstal téměř bez nedokonalostí, za což je opravdu vděčná, protože s takovou tvářičkou dokáže občas i něco vysomrovat, což je jen a jen dobře. Její postava je téměř perfektní, jenom možná moc vychrtlá. Jídlo není a tak se ani není čemu divit. Oblečení si fakt nemůže vybírat, takže ji většinou vidíte v tom, co najde. Kolikrát je to oblečení dost potrhaný a špinavý, ale přece nemůže chodit nahá a je to teda pořád lepší, než nic. Jí to ani nevadí, ona totiž vždycky byla skromná. Musela být, jinak by asi moc dlouho nepřežila. Nemá ráda lidi, i přestože na ně dokáže být milá. Nebo spíš dokázala být milá, teď už jí to dělá dost problémy. Zažila spoustu nemilých věcí a většina z nich byla právě zapříčiněna tím, že ji zradil člověk, kterému věřila. To vám prostě tu důvěru pochroumá no. Často se schovává v stínech a pozoruje dění okolo ní. Kouká na to, jak jiní lidé mají práci, jak si dokáží vydělávat a jak žijí lépe než ona. I ona občas byla v téhle lepší společnosti, ale nikdy to moc dlouho nevydrželo, kvůli jejím konfliktům. Občas byla tak zoufalá, že i něco v práci ukradla a to se samozřejmě trestalo, pokud na to někdo přišel. Všechny její cesty tedy vždy vedli tam, kde strávila celý svůj život, čili někde do chabého přístřešku, který ji sotva uchránil před deštěm. Kolikrát z toho byla na dně a dostala se i do těch situací, kdy si ani to "mohlo by být hůř" říct nemohla. Docela jí celý tenhle život pochroumal psychiku. Do toho připočítejme ještě to, že v sedmi letech oba její rodiče umřeli a už si fakt můžete říct, že mizerněji než tahle holka na tom být nemůžete. První roky o samotě byly fakt příšerný. Každý z tý chudý sebranky si na ni dovolil a nenechali jí ani to málo, co občas měla. Jednoho dne, kdy už byla starší, si ale řekla dost. Začala se paklovat se špatnejma lidma, aby se naučila, jak být jedním z nich. Měla v týhle branži pár dobrejch učitelů, dokonce si myslela, že by to mohli být její přátelé, ale příšerně se spletla a to ji jenom zocelilo. Získala si od ostatních respekt a naučila se, jak je pohřbít jak fyzicky, tak psychicky. Jenže si tak trošku neuvědomovala, že tím tak trochu pohřbívá i sebe. Hry měla vždycky ráda i přesto, že se do nich mohla dostat, poskytovali jí vždycky jídlo, protože si brala a pořád bere oblázky. Nikdy tak nějak nepřemýšlela nad tím, co by se stalo, kdyby ji vybrali. A ani nad tím nepřemýšlí, protože má svých problémů dost. Teď tak nějak pokračuje v jejím žití, občas si najde nějakou práci, kterou dělá jenom za to, aby měla co jíst a kde spát a tak nějak prostě přežívá.

Tuesday, March 15, 2016

Adam Paluka

[ edeam paluka ]

 

Player: Jarci

FC: John Paul Ruttan



Contact: jaroslav.auxt@gmail.com

Age: 14 deceased - vyčerpání z bolesti


Token: Šnůrka z bot


Adam je ešte pomerne mladý, veď 14 rokov, čo to vlastne je? Skoro nič. Takže určite nemožno od neho očakávať, že všetko bude vedieť, veď predsa je to ešte len decko, aj keď veľmi uvedomelé. Alebo aspoň bolo, no poďme pekne po poriadku. Adam bol od malička veľmi milý, prívetivý, veľmi nápomocný, keď mohol a vedel ako pomôcť, vždy tak urobil. Už ako malé dieťa sa začal zaujímať o to, ako to v takých Hunger Games vyzerá a samozrejme či sa dá niečomu takému nejakým zázrakom vyhnúť. Veď kto by už len šiel dobrovoľne do Hier? A hlavne z tak zaostalého kraja ako je ten jedenásty? Pravdepodobne iba blázon. Na istú chvíľu jeho nadšenie pre Hry upadlo keďže zistil, že sa im nedá vyhnúť, avšak nevydržalo mu to dlho a téma Hunger Games sa dostala znova, a aj keď sa jej snažil odolať, ona sa stále vracala a napokon sa mu nepodarilo odolať jej a preto sa opäť začal zaujímať o tie prekliate hry, no tentokrát sa snažil zistiť ako z tade vyviaznuť, ak by sa tam predsa len nejakým zázrakom dostal, čo pri jeho "šťastí" nie je nič nemožné. A tak začal pracovať na tom, v čom by sa mohol zlepšiť, respektíve čo by sa mohol naučiť. A je pravda, že čo to sa naučil. Hádzanie s nožmi mu šlo celkom dobre na jeho vek. Keďže športy mal rád už od malička, niečo také ako behanie mu problém naozaj nerobilo a možno preto, že ho bavili športy ako napríklad basketbal, pri ktorom potrebuje vedieť aj správne zamieriť svoj hod s loptou aby lopta vletela do koša, sa mu napríklad to vrhanie nožov učilo ľahšie, keďže to, aké dôležité je správne zamyslieť už vedel, hoci lopta a nôž je úplne niečo iné. Okrem toho sa podučil aj narábaniu s nástrojmi ako srp, ktorý používal pri práci v sadoch alebo dýka, ktorou odsekával plody z ovocných stromov a hoci aj keď ako starostov syn niečo také robiť nemusel, veď byť starostovým synom bolo privilégiom aj v takom zaostalom kraji, no on to robil s radosťou. Navyše sa na poli naučil niečo nové o tom, ktoré rastliny sú jedlé a ktoré nie. A šplhanie po stromoch sa stalo tiež jednou zo zábaviek, ktorú praktizoval so svojimi kamarátmi zo sadu. A však takáto idylická chvíľka netrvala navždy. Adam sa zmenil. Už pár týždňov po jeho trinástich narodeninách sa s ním začalo čosi diať. Začal byť drzý, odvrávať otcovi, rozprávať neslušné slová a klamať, za čo si od otca vyslúžil od otca neraz aj bitku. Prestal tak ochotne pomáhať každému a keď už musel, tak si za to pýtal nejakú protislužbu, na prácu na poli už ani nepomyslel a to, že by sa mal pripravovať na Hry tiež už nebolo na jeho dennom pláne, a skorej ste ho mohli nájsť mlátiť sa s niekým na ulici. Veľa ľudí to pripisovalo tomu, že prichádza do puberty a ono ho to určite prejde. Avšak on pri tom len krútil hlavou na znak nesúhlasu. Očividne len on pozná tajomstvo toho, prečo sa jeho správanie tak zmenilo a odmieta sa oň s niekým podeliť. Ale ak nič iné, tak ho toto jeho správanie aspoň naučilo osobným súbojom a tomu, ako by sa mal sna žiť vyhrať bitku a dotiahnuť ju do víťazného konca. Lenže stálo to za tú cenu?


Slabiny. To je téma, ktorá ho kedysi trápila neskutočne, a hoci dnes je to už inak, občas sa stále nevyhne myšlienke čo spraviť aby bol ešte lepší. Kedysi by sme medzi jeho slabiny zaradili nápomocnosť, alebo to skôr pomenovať ako naivitu? Keď niekto potreboval pomoc, Adam priskočil ako nejaký komixový hrdina a hneď sa snažil uľahčiť dotyčnému život, spríjemniť mu ho. A však problém bol v tom, že niektorý to začali neskôr zneužívať a aj keď to, čo žiadali boli úplné hlúposti, Adam to vždy splnil, veď ľuďom v núdzi treba pomáhať. Dnes už je to u neho inak, no to, že za všetko niečo chce nemusí byť vždy výhodou. Na jednej strane sa zbaví tých, ktorí chceli hlúposti to áno, lenže takýmto prístupom odstrašuje aj takých ľudí, ktorých pomoc v budúcnosti by sa mu možno zišla. No to je len jedna zo zoznamu jeho slabín. Medzi ne patrí napríklad aj to, že okrem nožov, dýky a srpu je na zbrane úplne ľavý. Raz sa mu dostal do ruky luk a samozrejme ako každý chlapec si to chcel vyskúšať. No už pri prvom pokuse o výstrel to dopadlo zle. Vystrelil z luku no úplne inam ako mieril. Šíp letel aspoň desať metrov od terča a keby sa kamarát v tej chvíli nezohol kvôli tomu, že má rozviazanú šnúrku na topánke stál by tam so šípom zabodnutým v hlave. Povedal si, že s lukom to určite nepôjde. Skúsil to ešte s pár zbraňami, ktoré sa mu dostali do rúk, aj keď určite to neboli všetky, a možno práve s tou, ktorú nevyskúšal by mu to šlo lepšie no netreba zabúdať, že bol v Jedenástom kraji a už len to, že sa dostal k luku bolo vzácnosťou. A bohužiaľ sem môžeme zaradiť aj prchkosť. Adam je strašne prchký a jeho nálada sa dokáže zmeniť doslova za minútu s milého chlapčeka na poriadneho nerváka, ktorý je schopný rozbíjať nábytok. Dokáže ho vyprovokovať čokoľvek, dokonca aj to, keď si užíva príjemný, teplý, slnečný letný deň a zrazu začne pršať. A preto je pri ňom potrebné byť vždy v strehu. A ako bonus k tejto jeho hlúpej povahe môžeme pripísať aj papuľnatosť. Adam proste nedokáže držať jazyk za zubami, čo ho už mnohokrát priviedlo do rôznych problémov, a ktovie kde by skončil, keby za neho pár kr át otec nezaloboval a nevytiahol ho z poriadnych marélov. Možno by sme dnes už o nejakom chlapcovi s menom Adam Paluka ani nepočuli.


Adam sa narodil na sklonku zimy do starostovskej rodiny. To bol chlapec, ešte sa len narodil a už si vedel vybrať, kam má ísť, veď kde by mu bolo lepšie v Jedenástom kraji ako u starostu? S najväčšou pravdepodobnosťou nikde. Adamovo detstvo bolo pomerne šťastné až do jeho ôsmych rokov, kedy jeho matka "zomrela." Aspoň tak mu bolo povedané, avšak to pravda rozhodne nebola. Jeho matka si totiž našla milenca a keď mal Adam osem rokov jednoducho s ním zdrhla preč. Otec nevedel ako to má synovi vysvetliť, tak mu povedal prvé, čo mu v tej chvíli napadlo, a to že zomrela. Ten si potom po čase našiel druhú ženu, no s tou si Adam už nedokázal vypestovať taký vzťah ako s jeho biologickou matkou. To bolo prekvapenie, keď ju ako trinásťročný stretol len tak na ulici. Samozrejme, že si tým nebol istý, veď matka mala byť mŕtva, a možno si ju len s niekým pomýlil. No bohužiaľ to bola ona, a hlupaňu nenapadlo, že keď už raz zdrhla od svojho dieťaťa nechať ho napokoji. Neustále za ním chodila (zistil, že ho špehovala aj predtým, ale nikdy sa mu nedokázala prihovoriť, odvahu na to nabrala až teraz) a snažila sa mu vtrieť do priazne, chcela, aby ju mal tak rád ako predtým. Samozrejme niečo takéto poriadne zatriaslo s chlapcom na pokraji puberty. Adam sa nemohol v škole sústrediť, myslel na matku a premýšľal nad tým, ako by sa mal asi zachovať. Samozrejme z toho plynuli zlé známky a otec sa nestačil čudovať, keď z predtým jednotkára občas dvojkára sa stal trojkár, s občasnými štvorkami. Adam sa vyhováral na všeličo, nechcel prezradiť matku. Hoci mu spravila to, čo spravila a po tom ako zistil, že žije ju čiastočne nenávidel, no stále to bola jeho matka, ktovie čo by spravil jeho otec, keby sa dozvedel, že sa tí dvaja stretávajú. Bol predsa starosta, mohol mať konexie na všetkých miestach, aj v radoch mierotvorcov. Avšak bol tu jeden problém. Jeho matka už nebola tá krásou a láskou prekypujúca žena ako sa Adam dozvedel, milenec od nej odišiel už pol roka od jej úteku od manžela a od vtedy ona strieda mužov ako ponožky a smútok zapíja alkoholom. Jednoducho sa z nej stala troska. A čo bolo horšie, začínala mať na Adama čoraz väčší vplyv. A raz si ho takto podchytila, keď nemal práve najlepšiu náladu a bol zo všetkého zmätený, proste ho kamsi odviedla a ponúkla mu alkohol. Keďže Adam v živote niečo také neskúšal a doma bol alkohol prísne pod zámkou rozhodol sa, že ochutná, veď si dá len glg. Ako môže alkohol chutiť? Zamyslel sa v tej chvíli. Avšak vymklo sa mu to z pod kontroly, pretože je otravné hovoriť niekomu stokrát nie a aj tak vás nepočúvne, a tak ho jednoducho jeho matka opila. A od vtedy sa začali s Adamom diať čudné veci. Nie že by si ako každý normálny človek povedal tak a dosť, už nikdy v živote, práve Adam sa v tom začal vyžívať, a keďže mal v tom matkinu podporu nič mu nebránilo v tom ďalej si ničiť život. Postupne obmenil kamarátov, keďže tí predtým sa mu už nezdali taký cool. Jednoducho sa zmenil. Párkrát to vyzeralo, že sa z toho dostane, no vtedy do toho zasiahla jeho matka a Adam bol opäť na začiatku. Ktovie prečo to vlastne robila. Ako pomstu bývalému manželovi? Ktovie. No a čo vlastne robil ten? Ten bol tak zavalený prácou, že mal na svojho syna len málo času (väčšinu boli s Adamom pestúnky alebo iné služobníctvo) a keď už si ho aj našiel, väčšinou to skončilo hádkou alebo bitkou, keďže mali rozdielne názory na rôzne veci a hlavne otec nevidel nič pozitívne na tom piť alkohol, hlavne nie v takom veku a samozrejme udelil Adamovi aj domáce väzenie. A to neraz. Toto boli vlastne tie chvíle, kedy vyzeralo, že sa z toho Adam dostane, no vždy pricupitala mamička a zmarila otcovu snahu. A teraz sa to točí dokola ako na kolotoči, pričom Adamovým jediným prianím je vypadnúť z toho kraja, aby mal pokoj od oboch, či už od otca alebo matky.

Friday, March 04, 2016

Beatrice Ellie Chaucer

[ beatris elí žósehr ]

 

Player: Viol

FC: Carolyn Murphy

Occupation: Public Prosecutor

Contact: klavdyn@seznam.cz

Age: 38 deceased - zastřelena neznámým vrahem





Jedná se o velmi temperamentní a sebevědomou osobnost. Působí tak i když nechce, což jí dává výhodu v případech, kdy se cítit sebevědomě nemusí – ale stejně na tom nesejde, jelikož její prezence vyvolává vždy stejný dojem. Má velmi dobrou strukturu kostí, v tom případě může občas působit jako modelka, nebo alespoň docela dost atraktivně, tím se však nechlubí, jelikož přemýšlí víc nad profesními věcmi a tak jí to může uniknout. I skrz tenhle fakt ale dbá na svou vizáž. Která správná žena taky ne, není-liž pravda. Převážně nosí elegantní až minimalistické oděvy, roláky či saka, čas od času se umí odhodlat k nějakému módnímu výstřelku. Svého postavení, které vlastní, si nemůže víc než vážit, nabízí jí to možnosti a informace, o kterých neví víc než polovina Panemu. Něco takového se jen tak nezahazuje. K tomu umí být obstojně nápomocná těm, kteří to potřebují. Mluvíme o všech možných druhů nápomoci, krom té v krajích, kam ani nemá z větší části přístup a nemá povoleno tam čemukoliv napomáhat – kromě usazení práv atd. Její postoj vůči situaci v Panemu je ale vůči její profesi poněkud přiškrcen její vlastní úvahou, s kterou by společnost v Kapitolu spíše nesouhlasila než na ni vřele přistoupila. A jelikož si je toho plně vědoma, je to věc kterou si nechává čistě pro sebe. Avšak při rozhovorech kupříkladu o vedlejších krajích nebo o dlouholetě plynoucích Hunger Games, se rozhoduje mlčet a jen blaženě-přiškrceně přikyvovat. O svých úvahách tedy nemluví už jen proto, že její post má mít nějaký řád a oddanost a ona se pro něj rozhodla z vlastní vůle, tak ho musí dodržovat s tou největší ctí, která se jí nabízí. Mluvíme-li o přátelích a příbuzných, moc jich nemá. Zná se jen s pár lidmi, co pro ni něco znamenají, ale z větší části si vystačí sama. Dobrou konverzaci se ale navázat nebojí, umí to být odlehčující. Ve zkratce je schopna prohlásit za přátele docela velkou hrstku lidí, ale je stále opatrná, co komu říká a jak to říká. Jelikož nemá rodinu a přítele měla v minulosti jen jednou, který ji ale podváděl s dalšími třemi ženskými, a s jednou z nich se dokonce zasnoubil! Což mu nemohla odpustit, a tak se od vztahů a lásky oddálila na nějakou dobu. Nemůže ale lhát v tom, že občas cítí, že by bylo fajn mít někoho vedle sebe, kdo by vám dělal dennodenní společnost a nechal by si zakládat na vašem vztahu, který by se mohl dopracovat dál. To se jí však zatím nenaskytlo. Možná proto, že vždy pro ní byla přednější práce, a až potom následovaly všechna přátelství a všechny rodinné záležitosti. Konexe jsou v její profesi velmi důležité částečky, které doplňují její stav v okolí práv. S lidmi proto nakládá s větší opatrností, aby ji brali s úctou a aby jim dala najevo, že je s úctou bere taky. Což vede ke konexím, které můžou být užitečným doplňkem v nápomoci světa práv a moci. I přes svou temperamentnost, se snaží zůstat v neutrálním světle. Na veřejnosti se tvářit vážně, ale s takovou mírou, aby to nevzbuzovalo pohrdání – zároveň být dobře naladěná, aby nerozšiřovala špatnou energii, která v Kapitolu není žádaná a nikdo o ni ani nestojí. Svůj temperament tedy musí skutečně klidnit, ale co je vrozené, to je vrozené, a těžko se to dá měnit. Holt si s tím musí umět poradit, aby si udržela místo. Ale její temperamentnost není samozřejmě tak ve všech ohledech špatná. Občas je to velice nápomocné v různých situacích, například při debatě, kdy má větší šanci na výhru. Vše zlé je pro něco dobré, jak říká přísloví.


Na začátek zmíníme to, že i když Kapitolani mají perfektní život, jsou i výjimky, které to tak na začátcích neměli. Tou výjimkou je právě Beatrice. Neberte to zle, stále žila ve výborném prostředí a měla téměř vše potřebné i nepotřebné, ale její otec byl odjakživa silný alkoholik, stále je i zástupcem ředitele ve firmě, kde prodávají předražené doutníky a tabák, takže to byl perfektní recept na neshody se svou dcerou, které se tyhle věci hnusily. Otce za to začala postupně nenávidět už jen kvůli tomu, že měl ego větší než jeho nezdravá váha, ale hlavně se to začalo vše bouřit, když ho neustále přemlouvala, ať se s tím pitím mírní a s každodenním kouřením taky. Nikdy jí nedal najevo, že by ji poslouchal. Tím pádem to ani nezačal nijak řešit a pokračoval ve svém počínání. Matka byla zase v minulosti slavná, pohledná stylistka pro mnoha z krajů, a jelikož její sláva nepolevila ani po ukončení její kariéry, stouplo jí to do hlavy a stala se z ní tak sobecká a později i dokonce narcistická bytost, co myslela především na sebe. K té se Beatrice radši ani nijak nevyjadřovala, matčinu pýchu nad sebou samotnou ani není nutno komentovat, i kdyby se snažila jí pomoct, odnaučit by se jí nepodařilo. Mnohokrát se i Beatrice divila, že si její matka a otec kdy rozuměli, a že se nakonec i vzali a založili rodinu. Když si je postavíte vedle sebe, nedává jejich sblížení smysl. Protiklady se přitahují, nic jiného k tomu asi dodat nelze. Beatrice má i sestru, ale ta je o několik let starší, a s tou taky jako podobně s rodiči nevycházela, byla jim neskutečně podobná, od každého měla něco. Proto se Beatrice vždy zdálo, že není jejich vlastní, i když biografie říká něco jiného. Jelikož vždy byly na programu dne Hunger Games, člověk by očekával, že by do nich byla zapálená stejně jako všichni ostatní. Její sestra určitě, každý rok si nachází jiného pohledného kluka, kterého podporuje a sází na něj neuvěřitelnou kupu peněz, a to třeba jen, že je tak pohledný. Popravdě jí ale hry nikdy tak moc nezaujaly, a později začala zjišťovat, že její celkový přístup je poněkud zvláštní. Až doposud si to nechává pro sebe, jelikož ví, že to není přijatelné. A jelikož má na život naplánovaného toho opravdu spoustu, musí tyhle úvahy vynechat, a obnovit je popřípadě až při žádoucích podmínkách. Každopádně, jejím cílem je něco řídit, nebo udržovat pohromadě. Řekněme, že to má odškrtnuté.


× Daryl Douglas - Seznámili se za, když se to tak podá, neprofesionálních okolností. Za typických okolností, kdy měla plánu si zajít do restaurace, dát si nějaké výborné jídlo a pití a pročistit si hlavu od přebytečného učení a papírování. A tu si k ní přisedl a navázali konverzaci, která by se dala popsat jako náhodná, ale zábavná. Působil na ni příjemně, měl nějakou etiketu a ani nestál nad řečí, což se rozhodně cení. Dokonce se s ním i bavila, což se jí ještě s moc lidmi nepodařilo. Od té doby se několikrát potkali a opět se dali do řeči o podobných, i novějších věcech. Postupně se ale vídat přestali, nebyla si jistá jestli to bylo způsobeno něčím závažnějším, ale to si jen možná něco namlouvá. Pokud se ale opět potkají, nebude váhat dvakrát mu věnovat kus svého času. 

Monday, January 25, 2016

Abbie Brice

[ ebí brajs ]

 

Player: Viol

FC: Felix Raya



Contact: klavdyn@seznam.cz

Age: 16 deceased - proříznuté hrdlo: N.E.F.


Token: Píseň po matce


Zbraně zrovna Abbie nijak nenadchly. Není to nic u holky z 9. kraje nenormálního. Abbie prostě nikdy neprojevovala nějakou úctu ke zbraním. Moc přístupu k nim stejně ani nemá. Abbie se i přesto jednou sama rozhodla, že si pořídí luk, jedině tato zbraň v ní projevila zájem, dokonce tak velký zájem, že si sama vyrobila terče, do kterých skoro každý den střílela šípy. Její otec na ní byl a je pořád celkem pyšný, jenom ho mrzí že jsou z 9. kraje. V 9.kraji, není moc přístupu ke zbraním, to je jasné. Mrzí ho to, protože si o Abbie myslí, že by dokázala víc, kdyby se narodili ve vyšších krajích jako je 1. kraj nebo 2. kraj. Abbie si s tím ale hlavu neláme. Je hlavně ráda, že může aspoň s nějakou zbraní cvičit své dovednosti. Luk má už od svých 12 let, takže už má nějaká ta léta procvičená, a ví jak s lukem zacházet. Ale profík zdaleka není. To Abbie však nevadí, protože jak se každým dnem snaží víc, a víc si sama v sobě připadá jako profík. Velké sebevědomí je v jejím ohledu velmi dobré, protože Abbie si popravdě nikdy moc nevěří. A když si věří, věří si doopravdy na max. a to je u ní vzácné. Abbie zbožňuje procházky na poli, většinou tam musí chodit z donucení, a to hlavně, aby sklízela obilí, a aby prostě a jednoduše jenom pracovala. Ale často se tam toulá sama po večerech a přemýšlí nad tím, jestli má její život smysl nebo jestli nemá. Často si i povídá sama se sebou a to většinou, když se přes den dělo něco zajímavého, všechno si to v hlavě urovná a nahlas o tom všem mluví. Kdo by ji taky na roztáhlém poli mohl slyšet? No, Abbie je prostě přebornice na osamocené povídaní. Není to její nějaká "schopnost", která by byla v jejím životě zajímavá, ale i tak, jsem to musela zařadit. Abbie, jak se už zmínilo, chodí skoro každý den na pole pracovat, a většinou jenom to. Proto Abbie už od svých 6 let pracuje na poli, a proto jí nevadí těžké práce. Sílu celkem z těchto prací má, a jde to na ní vidět. Lidi z 9. kraje prostě většinou pracují jenom na poli, mají to vrozené v krvi, teda až na výjimky. Abbie patří mezi ty lidi, kteří na tom poli jsou už od malička. Abbie tu práci bere jako adrenalin. Proto si sem tam u práce potichu zpívá, a nikdo jí ještě nikdy neřekl, že by zpívala hrozně.


Abbie to umí s lukem, umí dobře pracovat na poli a má celkem sílu v rukách, ale je tu jedna věc, kterou nikdy pořádně neuměla. Abbie má problémy s mluvením, velmi často se zakoktává, když s ní někdo mluví nebo má problémy odpovídat cizím lidem na otázky. Abbie není moc společenský člověk, to o ní ví hodně lidí, proto ani nemá moc přátel, vlastně nemá skoro žádné. Její otec si s tím dělá už dlouho starosti, a někdy se snaží Abbie přesvědčit k tomu, aby byla více společenská, jenomže když jí toto otec řekne, otočí se k němu zády a dál to neřeší. Ona se s tím snaží něco dělat, ale prostě to nejde. Když jste od malička velký strašpytel, a naopak nejste vůbec ukecané a uplakané dítě, najdete si zálibu v mluvení velice těžko. Abbie po většinu času spíš proleží v posteli, prosedí u kreslícího plátna nebo ji najdete na poli. A když její otec jede do města a je doma sama, tak chodí po celém domě a povídá si nahlas sama se sebou, aby se naučila mluvit, a umět si povídat s ostatními lidmi a ne jenom se sebou. Výrazně se lepší a s lidmi už dokáže nějaké to slovo prohodit. Ale nikam moc nechodí, je buď doma nebo na poli, a tam moc lidí nebývá. I když na to nevypadá, je to velmi tvrdohlavá holka. Někdy když nemá náladu a mluví na ní její otec nebo její kamarádka, tak umí odpovídat hnusným tónem. Někdy to tak ale ani nemyslí, a má hned vážné problémy. Je i velmi nedůvěřivá, takže moc ničemu co jí řeknou ostatní, jednoduše nevěří. Důvěru chová jenom k otci a k její kamarádce Jasmine. Nikomu dalšímu nevěří, a nikdy nevěřila. Její slabé stránky jsou většinou problémy s chováním, v síle to rozhodně není.


Abbie neměla zrovna to štěstí. Narodila se totiž zrovna v den, kdy byla Sklizeň. Proto její porod nebyl pro její rodiče moc šťastný, ba naopak přímo děsný. I tak byli rodiče velice rádi, že se jim narodila překrásná malá holčička, která dostala jméno Abbie. Abbie byla od malička tiché dítě, a taky nevýrazné. Její matka byla už po porodu velmi oslabená, a byla oslabená dalších 6 let. Otec si myslel a i věděl, že to bylo porodem. Abbie tomu ještě nerozuměla, vždyť byla nemluvně. Když byla Abbie starší a bylo jí 6 let, její matka Elodie se rozhodla, že i přesto že jí je velmi špatně, se půjde podívat na pole po nějaké práci. Otec o tom nevěděl, že jeho oslabená manželka vyrazila ven, a k tomu hledat ještě práci. Byl odjetý ve městě a Abbie byla ve svém pokoji. Elodie se najednou podívala na žhnoucí slunce, a v tu chvíli ji silně píchlo u srdce, a na místě upadla do bezvědomí. Našly ji ženy, které ji znaly a odnesly ji domů. Klepaly dlouho na dveře až se konečně dočkaly ustrašené malé holčičky stojící ve dveřích. Ženy zanesly její matku dovnitř a položily ji na gauč. Snažily se Abbie nějak odtáhnout pryč od její matky, a u dveří se objevil její otec. Když jenom uviděl svoji ženu, rozběhl se k ní a snažil se ji probudit. Marně. Elodie se už vůbec neprobrala, ani nedýchala. Abbie se musela smířit s tím, že má už jenom svého otce. Když Abbie vyrostla, pořád nevzala smrt své matky za dobro, nikdy, to tak nevezme. Její matka, jí pokaždé zpívala píseň, která Abbie dokázala vždy uspat. Byla to sladká melodie, teď ji už nikdy neuslyší. Zbyla jí jenom tahle vzpomínka, jenom ukolébavka, jenom to jediné. Abbie se hodně od matčiny smrti změnila, i když se to nezdá. Dříve byla trochu víc ukecaná, a teď už nepromluví skoro vůbec. Zájem má jenom o svůj luk a o práci na poli. Pro tohle jediné ona žije. Někdy si sama sobě říká, že její život nemá smysl. Kdyby se na svůj život dívala trochu víc optimisticky, nemyslím si, že by tohle říkala. Ale, kdybych byla ona, asi bych to pochopila víc. Abbie si po čase našla celkem dost kamarádek, a pouze jedna z nich byla ta nejlepší ze všech. Její jméno je Jasmine. Jsou to nejlepší kamarádky, a to protože Jasmine prožila něco podobného jako Abbie. Jasmine bydlela společně s babičkou a dědou. Její děda, s kterým si Jasmine rozuměla ze všech nejvíc, také umřel. Jednou musel. Jasmine a Abbie se většinou baví o životu v Kapitolu. A vždy je to ta stejná otázka: "Proč jsme se narodili tady? Proč ne tam, v Kapitolu?" přemýšlí nad tím jaký život to musí být. "Luxusní", taková odpověď je zřejmá, hlavně když se mluví o Kapitolu. Abbiin život je obyčejný život člověka, který se snaží přežít na úkor svého kraje. Snaží se přežít další den, protože nikdo nikdy neví, kdy nebo kde bude její osudný den. Kdo ví, možná její poslední den způsobí Hunger Games.

other worlds

stranger2s.jpg https://lh3.googleusercontent.com/Pw0zB0hurIqLYe3Dbii8mgZ8-m5myKuUtsQ2qtwficdo5n9uKQvLA3mzvOkjh7iL3CUXJzXut2adFoTqKA=w200-h92