Showing posts with label Deceased. Show all posts
Showing posts with label Deceased. Show all posts

Saturday, November 28, 2015

Taranee Someglew

[ taraný samglů ]

 

Player: Nina

FC: Miranda Cosgrove



Contact: ninalapcikova@zoznam.sk

Age: 17 deceased - rozdrcená lebka: Zeph Quint


Token: Vytrhlý roh stránky z knihy


Pořád leze do vysokých stromů klidné až 20 metrů vysokých. Díky její dobré postavě má dobré těžiště, takže nemá problém na stromě klidně přespat a nebát se, že spadne. Má velkou sílu v rukou, i když se to na pohled nezdá Klidné si na strom vyleze jen s pomocí jedné ruky, a v druhé nese štos knih – je hodně obratná. Nevadí ji mráz, takže tam klidně celý den i v zimně sedí na nějaké větvi a čte si nebo pozoruje okolí. Nízké teploty ji nevadí. Dokáže se živit z toho, co najde, takže by se to neobešlo i bez poznatků o bylinkách. Zná jich opravdu hodné, hodné o nich četla a zná jejich účinky. Taky v tom se sestrou často soutěžila. Moc dobře ji jde střílet z luku. Je to její hodné silná vlastnost a troufá si na velké vzdálenosti překračující až 60 metrů. Umí střílet i za pohybu, i tiše z úkrytu, nebo z výšky – ze stromů. V tomhle ohledu ji kreativita nechybí a vždy si vymyslí další a další cíle. Luk bere do rukou, i když je frustrovaná z konce nějaké knihy – což se stává často. Umí zavazovat a rozvazovat nejrůznější druhy uzlů. S tím také se sestrou často soutěžila a její rekord na rozpletení škotového uzlu je 5,8 sekund. Umí různé smyčky a uzly, dračí smyčku, škotový a sudový uzel, mlynářskou smyčku a spoustu, opravdu spoustu dalších. Vymyslela i nějaké vlastní druhy vázání, takže by moc lidí nemělo být schopných rozvázat je. Má opravdu dobrou kondici. Ráda běží a nepřijde ji ani zvláštní, že uběhne velké vzdálenosti rychle zatímco se za ni už vyčerpaně šourají ostatní. Vždy zkouší běžet pořád o něco dál a pořád to trénuje. Utíká opravdu rychle a má dobré reflexi, což ve spojitosti může udělat pěknou podívanou. Třeba může běžet lesem a ladně se vyhýbat všem kamenům nebo cenným rostlinám. Když ji někdo něco hodí, v mžiku to jednou rukou dokáže chytnout. Její sestra ji její reflexi často záviděla. Má dobrý zrak vytrénovaný hodinami zkoumáním písmenek v knihách. Všímá si všech maličkostí a detailů a vidí poměrně daleko. Není pravděpodobné, že by něco někdy přehlédla, to by nebylo možné, její zrak je opravdu téměř bezchybný. Nemá ve zvyku přílišně mluvit, spíš je pravděpodobně že mluví sama se sebou. Je hodně inteligentní a na nic si nehraje. Snaží se vždy zvažovat situace a domýšlet všechny možné cesty a jejich následky, na to že nežije ve 3. kraji by ji klidné mohli přijmout do svých řad. Není v boji na blízko špatná, umí pár dobrých chvatů a jelikož má dobré reflexi, člověk to ani nestihne postřehnout a ona ho může klidně dokopat, takže může využívat i to že vypadá slabé a zranitelně a přitom dokáže být fikaná. Když ji někdo opravdu naštve, ale opravdu (což se stalo jen jednou zatím) dokázala by chytnout amok a vážné mu ublížit jen pomocí svých pěstí, kopanců a kousanců. Často si uvědomuje různé rizika, ale nemá strach, prostě se to nějak nedostaví a zastává názoru, že něco zle je pro něco dobré a že to má svůj důvod, že se to mělo stát. Vnitřně má strach jen když se nějaká kniha chvíli ke konci, a to není ani tak strach jako spíš zklamání. Nemá potřebu přílišné mluvit nebo něco okecávat, ale pokud ji chcete poslouchat tak ji to nedělá problém. Vystačí si s vlastními myšlenkami a i když je dobrodružná a nevadí ji riskovat či cokoliv podnikat, stejné tak ji nevadí jen tak sedět a číst si, obojí má ráda. Soužití a dorozumívání a ní je jednoduché, ale pokud jste arogantní, egoistický a přílišné předvádějící se osoba, nemá problém na vás hodit svůj zabijácký pohled a slovně vás odbíjet. Tak poznáte, že jste na její černé listině. Nedělá ji problém čímkoliv se zašpinit. Umí se dobře schovat a skulit, aby zabírala co nejmíň prostoru a nebyla vidět. Je hodně ohebná a umí se dobře schovat. Má vysoce posunutý práh bolesti, takže nemá problém s jakoukoliv prací, zatím ale neměla nějaké možnosti to testovat, až na bitvy s její sestrou.


Její slabinou je řeč zavedená na její sestru, kterou moc často nevídá a má s ní pokažený vztah (i když přesto věří, že se to jednou spraví). I když je Tara celkem poklidný a vyrovnaný člověk, když přijde řeč na její sestru, cítí se otupělá a jako by na sestru vzpomínala jen velmi vzdálené. Jako by se s ní léta nebavila a musela by si horce těžce vybavovat nějakou vzpomínku na ni. To ale není pravda protože takových vzpomínek mají požehnaně (třeba jak se navzájem solili a mlátili a soutěžili v tom, která té druhé nejvíc nakopala zadek). Nevěří moc lidem, ale přesto je pár zaručených triků, jak si ji bez kompromisně získat. Člověk by si řekl, že by se s ní neměl moc vybavovat a že je svým způsobím temná až tajemná. Neměla moc možností to zkoušet, jen pár krát, ale nemohla by závodně plavat nebo o plavat život. Je vzdušný a zemní živel, ale voda ji přijde jakoby si dělala co chtěla a byla náladová. Není ráda, když se voda změní na bouřlivý živel bez kontroly, který je nepředvídatelný a má z toho i trochu strach. Plavat by se určitě naučila, ale nejradši by se tomu vyvarovala. Na souši je sice rychlá jak blesk, ale to samé by o sobě nemohla říct ve vodě. Není ráda, když musí zabíjet zvířata, což je zvláštní, protože u lidí stejný pocit nemá (pokud musí nebo je nemá v lásce), ale Tara by byla klidně schopná přežít na bylinkách, není typ člověka co by k obživě potřeboval hodně masa. Když je to ale nezbytné, tak se k tomu nějak přemluví ale jinak ji nevadí přežít na bylinkách. Jiná věc je rybaření, to pro ni není jako samotný lov. To by ji možná i bavilo. Má štíhlou (nikoli vychrtlou) postavu, což je mnohdy nevýhoda protože si lidé myslí, že nemá moc velkou sílu. Když ji lidé podceňují, může z toho mívat i deprese, ale nakonec ji to požene dopředu a ještě víc trénuje, aby jim ukázala. Nemá moc ráda světlo, spíš šero nebo světlounce zamračeno, nikoliv zářivé paprsky slunce co ji nedají klid, to ji dokáže vytočit. Může mít problém s tím, že ji přepadne migréna. Nestává se to moc často ale když už, tak jako by nic necítila, kromě té ohromné bolesti v hlavy. Na nic se nedokáže soustředit, i když se snaží a v tu chvíli by měla jen ležet a ani ne přílišně přemýšlet. Brzy ji to přejde a pomáhají na to i nějaké bylinkové odvary. Má sice propíchnuté uši, ale nikdy by si do nich nedala náušnice nebo něco podobného. Přišlo by ji to jako by do sebe chtěla dát nějaký umělí prvek, je opravdu vcelku přirozený a není pro umělé věci nebo chování. S tím asi nebude mít Kapitol v lásce. Nemá ráda, když ji někdo dává nějaké přezdívky, nebo ji říká podle jejího kraje. Ona je prostě Taranee a pro přátele Tara, poslední přezdívky si dávala ještě se sestrou. Nemá ráda lidi co se přílišně vytahujou nebo ukazuji, z těch si dokáže udělat i srandu, protože ji přijdou hloupý a komický.


Taranee se narodila spolu se svým o dvojčetem Tatiou, se kterou byli vždy nerozlučné sestry. Nikdy se nedozvěděli, která z nich je starší a která mladší, i když jen o pár minut, a moc to neřešili. Společné si hrály, ale trochu jinak než má většina holčiček ve zvyku. Ony se praly, bojovaly a soutěžili proti sobě ve všem možném. Lidé na okolo si mysleli, že se se svou sestrou nemá ráda, a proto se mlátí, ale opak byl pravdou a pro ně to byla sranda a utužovali tím svůj vztah. V pěstní bitvě z oči v očí byla síce Tatia o něco lepší, protože sestru vždy tahala za vlasy (to Taranee nemohla, protože Tatia je měla velmi krátké – díky čemž jste je taky rozeznali), ale ve všem jiném jako kdo nejrychleji uváže a rozváže uzly, nebo pozná v přírodě nejvíc bylinek, nebo rychleji vyleze na vyšší strom, nebo dostřelí lukem dál, nebo běží rychleji, to všechno vždy zvládala Taranee líp. Holky se o sebe starali v podstatě sami a jejich rodiče neustále pracovali nebo byli pořád někde jinde. Tara a Tatii to ale nevadilo a navzájem se učily a podobně. Byly pro sebe vším a byly sehrané. Co řekla jedna, dokončila ta druhá. V domácnosti vše šlapalo, protože na to jejich rodiče spoléhali – že když se vrátí domů, vše bude v pořádku, aby oni nemuseli být ve stresu. Často totiž pracovali a doma se klidné i několik dní v kuse neukázali, a když už jo, nevadilo jim že se s dcerami minuli nebo tak podobně. V pubertě se ale začaly jejich osobnosti měnit, a zatímco Tatia byla oblíbená, ráda vystupovala na veřejnosti a předváděla se, dělala průsery kde mohla (což je zrovna typ člověka co Tara nemá ráda) a už netrávila tolik času se sestrou jako spíš s kamarádkami, Taranee často klidně sama čekala doma, postarala se o domácnost a zbytek volného času šla na procházku nebo si četla. Z knihy, kterou ji na její narozeniny kdysi dávno dala sestra, si vytrhla kousek stránky co nosí neustále při sobě v kapsách nebo kdekoliv. Na stránce je napsán jednoduchý nápis: Everything and nothing. Nějakým způsobem ji to připomíná, že mít všechno občas znamená nemít nic a nemít nic občas znamená mít vše, co potřebujete. Prostě si tak nějak při čtení té věty říká, jak je vše pomíjivé – i její vztah se sestrou. Když se ji sestra přestala věnovat, i tak se Tara nepřestala zdokonalovat ve všem, v čem se sestrou kdysi soutěžili. Neustále si zvyšovala cíle a do ruky ji strašně dobře sedl luk. Když ji tedy zrovna nevidíte schoulenou pod dekou a s knihou, šla si pravděpodobně vyvětrat hlavu nebo někde zaběhat či zastřílet. Charakter Taranee byste asi nejlíp popsali tak, že i když je uzavřená, má bujnou představivost z častého čtení knih, je pracovitá a pokud něco chce dosáhnout pracuje na tom a je neoblomná i v tréninku, aby když se její sestra zase jednou vrátí do normálu, aby ji snadno ve všem přeprala a porazila. Taranee se ráda usmívá na lidi co má ráda a to jich moc není, ale nerada přílišně mluví – mění to její charakter i když by kvůli tomu nezabíjela a klidné se rozkecala. Je spíš dobrý posluchač, který se dokáže do situace vcítit a neomámí ji strach z ničeho, čím by pomohla lidem co má ráda. Nikoho neposuzuje a všem dává šanci se ukázat a i své pravé já. Nemá ale moc lidí, které by to samé zajímalo od ní. Když ji někdo vyhecuje, nechá se a je soutěživá. Z porážky si ale nic nedělá, a o to tvrději trénuje. Z výhry se zase těší, ale neznamená to, že by polevila v tréninku nebo něčem podobném. Televizi moc nezapíná, ale i tak si Hladové hry dokáže představit a občas se ji zdá, že je jejich součástí a bojuje s tím, co umí. Zvláštní ale je, že na takové sny její mysl vůbec nereaguje jako na noční můru. Taranee měla od své sestry spoustu přezdívek od hanlivých a nechtění až po vtipné co se ujali. Třeba obláčku, stránko nebo i písmenko. Ke všem se váže nějaký příběh ale Tara je nevypráví a ani si nenechává těmi přezdívkami říkat. Dokáže být podrážděná, když se s ní někdo snaží mluvit o knihách, jakože mají stejný zájem, a nakonec ji řekne že má rád obrázkové knihy s málo stránkami, nebo při nejhorším něco podobné leporelu. Nemá prostě ráda, když se někdo považuje za stejného knihomola jako je ona, čímž ji svitne naděje že někdo má taky radši knihy než nějaké oslavy, a pak ji vlastně vyvede z omylu ale až později. Taranee byste popsali jako knihomolku a samotářku, ale není to celá její část osobnosti. Je pravda, že je celkem uzavřená, ale nedělá ji problém nad něčím se zasmát. Jen to nepřehání s takový mi gesty, aby se neřadila mezi hloupé husičky. Nemá ráda slunce ale má ráda vycházky, takže se občas musí obětovat. V takovém případě se chová hodné unavené, pokud je venku. Ráda spontánně spí pod širákem, a mráz je její druhou přirozeností – má ho radši než teplo a je stoprocentně chladnokrevná. Nikdy necvičí z nudy, ale protože ji to pomáhá přemýšlet.

Thursday, November 26, 2015

Connor Davis

[ konr dejvis ]

 

Player: Lukyner

FC: Freddie Highmore



Contact: mokosik@seznam.cz

Age: 12 deceased - psychické zhroucení


Token: Kousek grafitu


Není silný, není velký a nepochází z profesionálního kraje. Přesto je díky nevyspělosti Dvanáctého kraje zvyklý na těžký život, který ho naučil pracovat rukama a vážit si i obyčejných věcí. Je zvyklý obejít se na pár dní bez jídla a vody, je zvyklý starat se o sebe sám a nezatěžovat tím nikoho jiného. Díky této skutečnosti se naučil obstarávat si jídlo všemi možnými prostředky, které mu příroda dovoluje. Za pomoci větvičky a tenkého provázky si zvládne vytvořit náhražku prutu, na kterou umí dokonce ulovit i nějakou tu rybku. Vyzná se v jedlých plodech a houbách, takže nemá problém určit jedlou a nejedlou rostlinu a přibližně ví, kde je hledat. Jak už bylo zmíněno, síly moc nepobral. Ale on jí ve svém životě ani nepotřebuje. Sílu vynahrazuje svou hbitostí, mrštností a vytrvalostí, které nejčastěji využívá pro lezení a šplhání. Nemá problém s výškami, ba naopak! Miluje ten klid a šumění větru v korunách stromů nebo na skalních římsách, kam se kromě několika odvážnějších jedinců drozda nebo straky nikdo neodváží. Na vodu není příliš zvyklý, potýká se s ní obvykle jenom v zašlé, nepohodlné vaně v den Sklizně, ale plavání by mu jistě nedělalo problém, nebo aspoň na krátkou vzdálenost ne. Co se týče psychických vlastností, jistě by se dala vytknout jeho odhodlanost, víra v sebe sama a všímavost, už od mala nevěří cizím lidem. Když vycítí nebezpečí, rád si hraje na toho malého, nevinného chlapečka, který se jen ocitl ve špatnou dobu na špatném místě. V této zástěrce je poměrně dobrý a zvládl by leckoho přelstít, protože kdo by mohl z něčeho podezřívat toho malého ustrašeného prcka? Je taky občas dost zvědavý a rád se učí novým věcem, které v budoucnu využije. Zvládne vázat několik druhů uzlů, ať už pevných, nebo silných, to záleží na situaci. Kdyby se dostal do problémů, pomocná by mu také mohla být schopnost maskování a schovávání se, kdy si kupříkladu pomaže obličej a oděv bahnem a zaleze si do vykotlaného stromu. Šance, že ho někdo najde je potom o něco nižší než normálně. Pravděpodobně by zvládl i lovit, ale asi jen malou zvěř nebo ptactvo, na takového jelena či kance by si netroufnul. O léčitelství toho moc neví, neví ani kolik má člověk párů žeber, jakou funkci mají červené a jakou bílé krvinky a kde se nachází čéška. Přesto by lehká zranění dokázal ošetřit a obvázat, s hlubokými ranami a podobnými zraněními by si poradit nezvládl. Silnou stránkou by pro něj během Her mohly být také rozhovory, protože rád s lidmi sdílí své problémy. Miluje, když s ním někdo soucítí a lituje ho. Pokud někomu něco slíbí, nepokouší se z toho vykroutit a udělá všechno proto, aby svůj slib splnil. Je poměrně chytrý a šikovný, zajímá se o techniku. To by mohl využít, pokud by v aréně měl to správné vybavení. Z něho by mohl například sestavit nějakou past a nebo předmět, který by mu pobyt s dvaceti třemi dalšími teenagery usnadnil. Díky svému malému vzrůstu je také celkem rychlý, jeho nízká váha nevytváří tak velký odpor vzduchu a díky tomu je rychlejší, váha mu také slouží k tiššímu a nenápadnějšímu pohybu. Každým rokem sleduje Hry doma a vždy se snaží vžít se do role splátců v problémech a snaží se najít východisko, jak se z dané situace dostat. Vždy také promýšlí strategie, jak by se zachoval on a jak by to bylo nejlepší. Přesto že Hry sleduje, lituje padlé splátce a dvojnásob ty, kteří pocházejí z jeho domoviny – Dvanáctého kraje.


Oproti prvním krajům, jejichž splátci pravidelně trénují do nadcházejících her, repertoár jeho zbraní je podstatně malý. Vlastně kromě nože nebo sekery v ruce nikdy nedržel jinou zbraň, dá-li se vůbec tupý kuchyňský nůž považovat za zbraň. O dálkových zbraních snad nemá ani cenu mluvit, s oštěpem by si pravděpodobně vypíchl oko, kuší by si udělal nepěkný šrám a střelba s lukem by mohla dopadnout katastrofálně. Nikdy ale k takovým zbraním neměl přístup, takže chvíle trénování by třeba mohla ledacos změnit. V boji tělo na tělo, by pravděpodobně také neobstál, jelikož pravděpodobnost že by proti němu tváří v tvář stál protivník minimálně o dvě hlavy vyšší je více než velká. Podstatný, asi i nejvíce negativní fakt je ten, že by měl problém někoho zabít. Ano, koroptev nebo třeba zajíc je něco jiného, tady se tím někým bere člověk. Přeci jen je to ještě malý kluk a takový čin by ho mohl poznamenat na celý život. Pokud by mu ale šlo o svůj vlastní život, zabít by musel a pravděpodobně by to i udělal, ale s nepřekonatelně tíživým pocitem viny. Pokud je řeč o jídle, plody jako ostružiny a maliny by si natrhat zvládl, dokonce i menší zvěř by dovedl ulovit, ale sám si nedokáže obstarat oheň a tak by mu maso, které by si ani nemohl opéct, bylo vcelku k ničemu. Nikdy mu příliš nešli ruční práce typu vyšívání a šití, takže pokud by měl některou ránu potřebnou k zašití, byl by v problému. Nikdy neměl rád samotu a sám také dlouho nikde nevydrží, také ho děsí seznamování s novými lidmi. Nemá to rád a je během toho dost nervózní. Doma ho kárali, že je dobrý lhář. V aréně by se to ale dalo považovat za výhodu, nikdy nevíte, na koho narazíte a s kým máte tu čest. Mezi jeho další nedostatky patří to, že nezvládne dát první pomoc. Nebo zvládl, ale špatně a kroky by prováděl pravděpodobně ve špatném pořadí. Také neumí osedlat nějaké zvíře, nikdy se totiž s žádným takovým zvířetem nesetkal. Nesnáší hmyz a především brouky a housenky nemá rád, je to jeho fobie. Dalším jeho negativem je neznalost a nezkušenost s elektrikou. V Dvanáctce jsou rádi za trochu světla přes noc a to jim bohatě stačí. Nikdo se nezabývá, jak elektrika vzniká, šíří se a že by mohla být využita i k nedobrým účelům. Neví, že elektrika a voda je smrtelná kombinace, nebo že není příliš chytré dotýkat se drátu pod proudem. Chemie a věcí s ní spjaté jsou pro něj úplným tabu, něco takového se ani ve škole pro Dvanáctý kraj nevyučuje, zřejmě je to nepodstatná a nedůležitá věda.


Jako snad každý obyvatel Dvanáctého kraje se narodil do chudé rodiny s polorozbořeným domkem, chudou zahrádkou pro zeleninu a vypelichanou kočkou. Jako by ho už tak rodiče dost nepotrestali, jeho společnost mu zpříjemňují ještě tři starší bratři, se kterými to nemá vždy jednoduché a mladší sestra. V Dvanáctce je už tak problematické postarat se o jeden hladový krk navíc, natož rovnou o pět. Proto musí v rodině i děti pomáhat s živobytím, nejčastěji pracemi na zahradě a prodáváním vypěstované zeleniny. Connor raději chodí tajně na zakázaná místa jako je les neb jezero, kde na černo sbírá houby či lesní plody, nebo chytá ryby všemožných druhů a velikostí a následně vše vyměňuje nebo prodává na černém trhu. Je to dobrý způsob, jak obstarat pečivo pro celou rodinu, vzácně i s miskou polévky. Od šesti let navštěvuje tamější základní školu. Škola ho baví a jde mu, co se týče přátel, už to tak slavné není. Opravdových přátel má jen poskrovnu, neumí se totiž seznamovat s novými lidmi. Ve volném čase chodí rád na již zmíněná místa, kromě toho rád šplhá a trénuje své lezecké dovednosti, kde se jen dá. Už od útlého věku rád sleduje Hladové hry. Nikoliv ale kvůli umírání teenagerů, má svoje vlastní důvody. Kdyby se totiž náhodou dostal do Her on sám, chtěl by se případně vyvarovat chybám dopuštěných splátci z předešlých ročníků a případně využít dobrých nápadů a strategií. Dále ještě trénuje kondici a vytrvalost, denně se pokusí uběhnout minimálně pár kilometrů. Co se týče povahy, s Connorem to není tak jednoduché. Ano, je sice ochotný, přátelský, plný života a energie, ale umí být také dost proradný, netrpělivý a otravný, jelikož se bojí samoty a nechce být nikde dlouho sám. Je rád ve společnosti, ale první krok k seznámení musí udělat ten druhý, on sám je na to stydlivý a nešika. Příliš se nezaobírá lidským vzhledem, zajímá se o chování a vnitřní krásu člověka, což by podle něj měl každý (ačkoliv během Her by mu vnitřní krása byla užitečná asi jako knížka v aréně). V boji si moc šancí nedává, raději upřednostňuje řešení konfliktů slovně. Pokud to nezabere, spíše se dává na útěk než-li by se zmohl na odpor, ale to záleží na osobě proti němu. Rád hraje hru na schovávanou, kdy se pokouší co nejlépe skrýt a zamaskovat. V podstatě i tato jinak zbytečná věc by se v aréně mohla využít.

Wednesday, November 25, 2015

Vesper Framiré Drexcolt

[ vespr/vespah framír drekskolt ]

 

Player: Larsyn

FC: Eliana Jones



Contact: creationoflars@gmail.com

Age: 18 deceased - utonutí


Token: Medailonek s vyrytým vlkem a č. 7


Slečna moc bojových schopností od rodičů nezískala – žádné rady, žádný trénink, nic. V jejích pozdějších letech se ani nepřilepšila. Měla sice možnosti, nebudeme si nalhávat, 7. kraj se může něčemu dobrému přiučit, ale ona se o to nezajímala. Má pocit, že jí všechno spadne do klína. Vždycky to tak podle ní bylo, a v tom se skrývá celá její schopnost vytvářet si vlastní realitu, kde je všechno lehké. I když nejsou nejbohatší rodinkou v kraji, je to hrozně rozmazlený parchant, že byste jí občas vrazili, ale ona by vám zpětně zase vytrhala všechny vlasy, vytasila drápky a rozškrábala vám obličej. S takovou agresivitou nemá problém, ostrá umí být. Když se jí něco nezdá, někdo urazí její osobnost nebo ji jenom ten dotyčný štve kvůli absurdním maličkostem, dokáže být na člověka dost nepříjemná a udělat mu ze života peklo. Pokud by šlo o její soubor dovedností se zbraněmi, moc se u toho nezdržíme. Neumí totiž s žádnou zbraní, i ta sekera je jí naprosto cizí, protože se jen tak nikdy dobrovolně nezvedla a nešla pomáhat do lesa. Není líná, jenom nemá potřebu sekat do stromů. Možná tak jedině s pilou by něco svedla, protože je lehčí jak ta sekera. Samozřejmě není natolik blbá, aby šla do boje beze zbraně. Určitě by jí sedlo kopí nebo nůž. S nožem se neporaní a s kopím si může chodit bodat, pokud ji někdo samozřejmě neodzbrojí. Bohužel na tom zas tak slavně není, ale tak určitě nebude jediná a nejhorší. S čím to ale dobře umí je lhaní a vymýšlení si různých přikrášlených věcí. Je i skvělou herečkou, takže proto není poznat, zda je to fakt pravda nebo ne. O její psychické nemoci vědí jen lidi jí bližší. Těch moc v kraji není. Většina lidí ale Drexcoltovi moc nezná, dokud nebyla v aréně Fawcett. Každopádně je to prostě neškodný syndrom, ve kterém má potřebu si věci vymýšlet a přikrášlovat. Dokáže lidi psychicky oklamat a někoho lehce dovést k šílenství. Kvůli tomu si dokáže mnoho lidí omotat kolem prstů, a pak už je lehké je zmanipulovat k věcem, které by nikdy v životě neudělali. Možná o tom jenom nevědí, v každého se skrývá stinná stránka. Na to všechno je ovšem velice pyšná. Nezaostává ani v nápaditosti, v její hlavičce se vždycky něco rodí a dokáže vymyslet, co jiní nevymyslí. Kdyby přišlo na rozpoznávání jedovatých bylin, taky by je zvládla rozeznat. Jednou se skoro otrávila. Od té doby se radši podívala do odborné knížečky, aby se ujistila. Teď už snad rozezná dost rostlin, ke kterým by se raději neměla přibližovat. Sice si vůbec nepamatuje odborný název rostliny, ale když to uvidí, tak pozná na co se používá a tak podobně. Stejně není ani tak hloupá, aby jedla, co je pro ni neznámé. V lesích se vyskytuje hodně, nemá problém se ušpinit, i když vypadá jako zrovna ta, která by z hlíny ječela. Většinou zvládá všechno, co jí příroda nachystá. Zvládne najít vodu, poznat, co je to za zvíře. Kdyby to byla ona versus příroda, vyhrála by to ona. Hlavně by ale nesmělo přijít nějaké tornádo nebo tak. To by ji samozřejmě lehce smetlo a ani by necekla. Započítává se do toho i lezení po stromech, skalách a i rozdělování ohně. Vlastně v podstatě všechno o přežití v divočině, kromě teda lovení, který je u ní slabší. Pasti vytvářet umí, ale lovit jen tak z ruky se zbraní je u ní zoufalost.


Schopnost ovládat se zbraněmi úplně vyškrtla se svého seznamu důležitosti. Je líná něco takového dělat. Možná by nebyla, kdyby se jí naskytla nějaká dobrá příležitost, někdo jí donutil a naučil, třeba by jí to bavilo. Ale kdyby to musela dělat sama, tak by se nejspíš unudila k smrti. Proto žádné zkušenosti se zbraní a bojem. Ty těžké by snad uzvedla a došla s nimi tak 5 metrů, pak by jí samozřejmě bolely ručičky a ještě by si k tomu obstojně postěžovala. Kdyby došlo k boji zblízka, asi by přeprala jen prcka, podobnou holku nebo někoho na koho by byla opravdu naštvaná, že by měla chuť jej rozmlátit hubu. Nikdy neměla příležitost plavat ve velkých vodách, takže kdyby k něčemu takového došlo, asi by se jen plácala a snažila by se doplavat na určené místo a neutopit se. Na tom by se ostatní mohli pobavit, jí by mezitím hlavně trvalo někam doplavat, takže je radši pro souš. Také je známo, že kvůli sebemenším kravinám se jí zhroutí svět. Dovede ji z míry snad cokoliv, a nešťastnou věcí na tom je, že se pak nedokáže ovládat a pořádně se soustředit na něco jiného. Jenom to bude vždycky to, To a Tamto, dokud se kravina nevyřeší. Též má panickou hrůzu s prázdnoty. Pokud by byla někde sama a zcela jediná, určitě by se zhroutila. Někdy mívá sny o tom, že na světě zůstala jako jediná, kolem ní jsou stvůry a ona nemá jak se o koho opřít. Prostě největší noční můra "evah". A když do toho přidá, že je v jejím životě prázdnota nebo že jí v budoucnu nic nečeká, tak už úplně zcela omdlí. Proto si udržuje myšlenku, že ve vesmíru je ještě jedna nebo více planetek, kde jsou další lidé nebo jiná forma života, která ji udržuje klidnou. Snad je ale nikdy nečeká invaze. Do této prázdnoty patří i jistá smrt, o které nikdy nemluví a když už jo, tak zní jako kdyby byla nesmrtelná. Má trochu jiný pohled na život a svět. Možná i to je mínus, protože nezná tu pravou realitu. Sice někde hluboko v ní se to vědomí o realitě skrývá, ale to raději nechává v sobě hluboko zahrabané. Taky má slabost na hezouny, když se jí někdo opravdu líbí a třeba se do dotyčného zabouchne, tak ji může takřka ovládat, pokud ji někdo jiný ze snu neprobudí.


Od té doby, co jí zemřela starší sestra – Fawcett, je její život o něco sladší. Nenáviděla, když si z ní vždycky utahovala a dělala jí nepříjemnosti. Ano, nejmilejší Faw nebyla vždy nejmilejší. Nejspíš to byla ta sesterská nenávist a tak, jenže Vesper to tak nikdy nebrala. Měla z ní úhlavního nepřítele. Sice jí nikdy nepřála úplnou smrt a při jejím pobytu v aréně jí tajně držela palce, ale koneckonců byla celkem nadšená, že vypadla z jejího života. Zvláštní to ale radost. Vždycky spolu měly neshody a doma bylo vždycky peklo. Hlavně, když ji neustále hlídala a ona nemohla dělat vůbec nic. Bylo to jako ve vězení a ona byla její druhá matka, akorát o něco víc nesnesitelnější. Teď jsou to jenom ona, bratr a rodiče. Po smrti Fawcett se dostali její rodiče do reality, začali se jim více věnovat, aby se neopakovala ta samá věc s Faw, protože s tou netrávili moc času a najednou byla pryč. Jejímu mladšímu bratrovi ta pozornost nejspíš vyhovuje, ale jí zas tak úplně ne. Hlavním důvodem bude to neustálé hlídání, a velká pozornost není to její. Vesper nemá moc ráda, když se jí do něčeho mluví. Je sice ještě dítě a potřebuje někoho, kdo jí bude do života mluvit, ale ona to nechce a nikdo to nechápe krom jí. Chce žít, chce být samostatná a dospělá. Akorát ještě moc nechápe, jak je život složitý, kor když někdo jako právě ona žije v Panemu. Kdyby si mohla vybrat, tak by žila v hlavním městě nebo v lepších krajích, kde by měla lepší život. Kapitol je pro ni něco jako ráj, sice to viděla jen na obrazovkách a obrázcích, a už i tak jí to velice nadchlo. Ne, že by přírodou pohrdala a tak. Ona ji má dost ráda, přece jenom ten čerstvý vzduch v lesích je nezaměnitelný. Dokáže v přírodě strávit celé dny, jenom, aby nemusela jít domů a potýkat se s dalšími kecy o starostech. Nad tím může tak jedině otráveně protočit očima a jít se zavřít sama do pokoje. Na Hladové hry má podobný názor jako Faw, jsou prostě nezbytné, akorát s tím rozdílem, že ona se do nich hlásit chce. Je velice naivní, nikdy na to extrémně netrénovala a dar od Boha též nezískala. Jenom si myslí, že jí její vzhled někam dotáhne a třeba si ji sponzoři právě tímto oblíbí a budou jí posílat hezké dárečky. A takto ona vyhraje, nikoli prohra a smrt. Vesper se může většině lidí zdát povrchní, ona taky tak trochu natahuje nosánek nahoru. Takové chování převzala hlavně z televize, a to díky Hrám. Ono když vidíte takové krásné a silné splátkyně nebo některé ty kapitolské modelky, tak kdo by jimi nechtěl být. Sama je taková princeznička, akorát s mínusem na síle a na penězích, proto ty výmysly. Přikrášluje si svůj chudý život o několik stupínků nahoru. Každopádně dokáže být Vesper největší zlatíčko, když se jí zachce. Většinou to tak nebývá, ale když už něco chce, tak je jako pozměněná. Dost lidi využívá ke svému prospěchu, to jí problém nedělá. Hodně z ní vyzařuje sebestřednost. Vše by nejradši dělala jenom pro sebe a chtěla by pro sebe to nejlepší. Lidi kolem jí moc nezajímají. Nepočítají se do toho lidi, které má ráda. Ty se zas naopak snaží chránit a nedovolí ostatním, aby na ně někdo slovně šlapal. Protože dovolovat si na její lidi může jenom ona. Jedním z nejdůležitějších lidí v životě je pro ni bratr.

Monday, November 23, 2015

Marilyn Moore

[ merilyn mór ]

 

Player: Feinek

FC: Jennifer Aniston

Occupation: Gamemaker

Contact: pavel.typlt@email.cz

Age: 28

Status: deceased - zastřelena při útoku na arénu


První čeho byste si mohli na Marilyn všimnout je její nádherný a nepřehlédnutelný úsměv. Nepoužívá ho často, ale když už ho jednou za čas použije, stojí to opravdu za to. Má krásné výrazné zelené oč, které se nedají s nikým srovnat. Její oči jsou opravdu jedinečné. Snad nikdo na světě se odstínu jejich očí nevyrovná. Uprostřed nosu má poměrně malý ale roztomilý nos, který velmi často nosí nahoru. Vlasy má dlouhé po ramena a nějak zvlášť si je neupravuje. Každý den si je jenom rozčeše a tím to končí. Nosí je věčně rozpuštěné, jenom když je nějaká slavnostní událost, tak si dá na svém vzhledu teprve záležet, to nikdo nesmí být hezčí než ona sama. Na první pohled ve Vás vyvolá kladný dojem, ale to se muže změnit, stačí jen aby se jí něco nelíbilo a už vás ráda mít nebude, dokonce s vámi ani nebude zahazovat svůj drahocenný čas, otočí se a už pro ni neexistujete. Marilyn nikdy, ale opravdu nikdy neodpouští. Jednou s ní budete mít nějaký konflikt a věřte, že je to ten poslední. Když má k tomu všemu ještě skvělou náladu a čas, nahází na vás tolik špíny co to jen jde. Její práce se k ní skvěle hodí, protože ráda, ale opravdu ráda škodí lidem, ať už jen ze srandy nebo i když si do ní někdo rejpe. Známostí má dost, takže toho člověka jednoduše řečeno zničí. Samozřejmě nemá jenom ty špatné vlastnosti, i když ty špatné přebývají, tak se v ní najde taky kousek dobra. I když tohle je vzhledem k její práci nenormální, ale je to tak. Má ráda děti, ale jenom ty malé mrňousky, kteří neumějí pomalu ani mluvit, Takže vlastně s těmi staršími už nějak velký problém nemá, ale vždycky jí to zamrzí, když někdo umře její vinnou. Časem se postupně otrkávala, až to z ní spadlo. Takže si dlouho nedává za vinu, když někoho zabije. Ráda se usmívá, ať už jde o ironický úsměv, o který samozřejmě jde nejčastěji, nebo o úsměv z lásky, který rozdává jenom maličkým roztomiloučkým dětičkám a nebo když si chce jednoduše užít. Nikdy snad neměla vážnější vztah. Partnery si pořádnou dobu vybírá a stráví s nimi jenom jednu noc, nikdy déle. A aby toho nebylo málo, tak svoje telefonní čísla nedává. Prostě jim šoupne číslo nějakého jiného chlapa, nebo své "kamarádky", která ji leze vážně na nervy. Dospělého člověka by nejspíš neměla problém zabít. Je tvůrkyní, a tak si na tohle to už zvykla, a když dokáže zabít dvanáctileté dítě, tak s dospělákem by neměla fakt už žádný problém, je z toho tak trochu zcvoklá. Má ráda přírodu a je také hodně kreativní. Ráda maluje, nejraději ze všeho nějaké nesmyslné kresby, ale vždy vypadají nádherně. Tím, že je dost tvůrčí jí samozřejmě pomáhá v její profesi tvůrce. Nemá žádné pravé přátele a nevadí jí to, vystačí si úplně sama. Popravdě to, že nemá přátele je její vina. Nikdy a nikdo neví, co od ní v tu danou chvíli právě čekat.


Marilyn byla hned po narození dána do sirotčince, protože o ní její matka neměla nejspíš zájem. Nikdy vlastně nezjistila kdo byla její matka, jak vypadala a jak se chovala. Vždycky to nějakým způsobem chtěla zjistit, ale její nový domov jí to neumožnil. Nejen její matka o ní neměla zájem, ale ani lidi v sirotčinci o ní nějak zvlášť a prvotřídně nepečovali. Byla vždycky takové to tiché dítě, které si žilo jenom samo pro sebe. Neměla kamarády a všem jen škodila, proto jí ani hlídačky v sirotčinci neměly rády. Každý den vyváděla nové věci a každý den někoho zbila. Byla to malá agresorka, která jako malé dítě nebyla vůbec hezká. Byla to taková ta malá oplácaná holčička, která s nikým neměla žádné slitování. Jediná věc o kterou jí fakt šlo bylo jídlo. Furt jen jedla a děti mlátila jen proto, aby jim to jídlo snědla. Byla schopná spořádat za jeden den tři obědy a čtyři večeře. Nikdo ji tam neměl rád a měla i svůj vlastní pokojíček, protože když jí někoho přiřadili, tak si z něho, nebo z jí udělala nejlepšího kamaráda, i když ta daná osoba nechtěla. Prostě musela, nebo jí Marilyn pořádně zmlátila. Jednou jedinkrát se jí někdo postavil a nedopadlo to vůbec dobře. Vznikla z toho rvačka, která dopadla hodně špatně pro toho druhého. Jednou jedinkrát někoho zbila tak, že toho chlapce museli odvážet do nemocnice. Jednoho dne nikdo neví proč, ale řekla si dost a začala se sebou něco dělat. Bylo jí tak patnáct, když se změnila k nepoznání. Stala se z ní naopak jednou z nejoblíbenějších. Každý s ní chtěl kamarádit, každému se líbila. Nikdo by tomu asi nevěřil, ale jeden čas se chovala opravdu hezky, byla přátelská a milá. Tohle jí ovšem ale moc dlouho nevydrželo. Jednoduše jí to přišlo tak strašně nudné, že pomalu začínala zase divočet. Její předešlý život ji bavil mnohem víc, a proto se rozhodla k němu vrátit. Začala opět lidem škodit. Šikanovala slabší. Pro ní samozřejmě nebyl nikdo lepší než ona. Takže prakticky šikanovala každého, kdo jí přišel pod ruku, když se zrovna nudila, šikanovala i kluky, to jí nedělalo žádný problém. Ve svém volném čase se věnuje malování a tvorbě. Maluje všechno možný, ale nikdy žádný obraz nedával nějaký zvláštní smysl. Byli to jenom čmáranice. Ale vypadali a vypadají vždycky nádherně. Na práci tvůrkyně narazila jen tak náhodou. Jednou slyšela jak se nějací lidé baví o tvůrcování, a tak se jí to zalíbilo, že se do toho pustila. Kreslí si vlastní návrhy arény a vymýšlí různé pasti. Vždycky aby byli co nejkrvavější, protože krev má strašně ráda. A to nejen pro její barvu. Většinou zůstává doma zavřená o samotě a čmárá si dokud jí nenapadne nějaký originální nápad na arénu. Občas si zajde sama na nějakou akci, aby ulovila nějakou tu kořist. Jednou si užije a tím to končí. Není to žádná vymetačka klubů, ale do jednoho klubu nechodí víc jak dvakrát, nechce aby si ji někdo pamatoval a nedejbože, aby na ni někdo neházel nějakou špínu.

Sunday, November 22, 2015

Rodrick Ragan

[ rodrig rejgn ]

 

Player: Feinek

FC: Mariano Di Vaio



Contact: pavel.typlt@email.cz

Age: 17 deceased - prostřelené srdce: A. T.




Namyšlený, chytrý, hezký, silný. Těmito čtyřmi slovy bychom mohli Rodricka charakterizovat. Je to velice sympatický mladík, aspoň na první pohled, který dokáže se svým darem od přírody zacházet vážně skvěle a ve svůj prospěch. Zblbne kdejakou holku svým vzhledem. Stačí hodit úsměv a najednou je kolem něj hejno děvčat ať už hezkých, nebo těch co takový dar od přírody jako on nemají. Myslí si o sobě vážně hodně. Sám si připadá jako nejlepší z nejlepších, a proto musí být vždycky ve velení. Jenom on má vždy pravdu a jenom on ví, co se musí v dané situaci dělat a kdo si to nemyslí tak je blb a čas s ním neztrácí. Hodí ho za hlavu, protože proč by kamarádil s takovým blbcem, když může mít lepší kamarády nebo aspoň ty co ho budou poslouchat na slovo. Nedej bože, když na něj někdo hází nějakou špínu, to si líbit jen tak nenechá to opravdu ne. Napálí mu jednu přes čumák, a když to nestačí pustí se s ním do pořádné bitky. Není se čemu divit, vyrostl totiž v rodině, která byla sociálně víc zabezpečená než ty ostatní rodiny. Jeho rodina patří mezi jedny z nejbohatších v Druhém kraji, a taky mezi ty poměrně dost arogantní. Rodrick se sice zahazuje i s chudákama, ale jenom když mu to hraje do karet. Jak většina dětí z Druhého kraje i on podstoupil výcvik, ale on do toho tréninku dával všechno. Trávil tréninkem hodně svého času. Rodiče se snažili dokonce cpát peníze jeho trenérům, aby se mu věnovali více než ostatním a pořádně ho na arénu připravili. Naučili ho tam zacházet s nejrůznějšími zbraněmi. Naučili ho skvěle střílet z luku, vrhat dýky, ale nezapomněli ho učit i se zbraněmi na blízko. Nikdo totiž nikdy neví, co jim do arény dají za zbraně. Tak nějak ho učili i se zbraněmi na blízko. Meče, mačety, nože dýky. Nejvíc času věnoval delším zbraním, jako jsou mačety. Tahle zbraň mu sedla opravdu výborně. Neučili ho tam jenom se zbraněmi to je samozřejmost, ale učili je tam základům jak přežít v přírodě. Lépe řečeno v aréně. Co dělat a na co si dát naopak pozor. Nezanedbával svůj vzhled, na ten myslí v první řadě. Vždycky po tréninku si chodí pořádně zacvičit. Trénink je pro něj na prvním místě, protože se jednoho dne chce dobrovolně přihlásit do arény a mít ten krásný pocit, který na nějakou chvíli udělá jedním z nejslavnějších lidí Druhého kraje.


Roderick si samozřejmě nepřipouští, že by mohl mít nějaké nedostatky. Samozřejmě každej musí mít něco, co mu nejde. Roderick má popravdě dost nedostatků, ale jeho krása, síla a všechny tyhle blbosti ty jeho nedostatky zakrývají. Když už někdo objeví nějakou tu věcičku, která by mu mohla ublížit, tak to ta daná osoba nemá jednoduchý, nebo to aspoň jednoduchý mít už nikdy nebude. Nevadí mu dělat nějakou špinavou práci, nedělá mu problém někomu nadobro zakroutit krkem. To je pro něj hračka, ale co kdyby na to někdo přišel? Radši za to nechá dělat své "otroky", takhle jim říká mezi svýma lidma, mezi lidma, kteří mu sahají aspoň po kotníky. Popravdě je dost lidí, co jsou lepší než on, ale na ně hodí vždy nějakou špínu, takže to dopadá tak, že stejně je tím nejlepší on sám. Nejvíc by mu to mohlo uškodit v aréně, protože se nenechá nikým vést a když už tu je někdo, nafoukne se a je protivnej. Nepřipustí si to, ale má závratě. Nejen, že se mu z výšek dělá špatně, ale taky se výšek bojí. Takže by měl veliký problém s tím přejít nějakou lávku, nebo procházet po nějakým útesu. Nepřizná to, ale je to tak. Dalším jeho nedostatkem je to, že neumí plavat. Všude samozřejmě tvrdí, že plavat umí skvěle. Všichni mu věří, nejspíš jen ze strachu, protože kdyby někdo náhodou pronesl něco, co se jemu samotnému nebude líbit, tak by dostal na frak. Vlastně Rodrick řeší tak nějak všechno rukama. Někdo by řekl, že je to výhoda, někdo zase že to je nevýhoda. On to bere jako super věc, protože nač něco řešit složitě, když muže dát někomu ránu mezi oči a je po problémech. Tím že patří mezi bohatší rodiny a nic mu nikdy nescházelo, tak by pro něj nejspíš bylo dost těžké se přizpůsobit životu v aréně. Ten obrovský skok z chlapečka, kterému nikdy nic nechybělo a jídla měl až nad hlavu na chudáka, který nemusí několik dní dostat ani sousto do úst. Je zaslepený slavným životem vítěze hladových her, takže arénu vnímá jako počítačovou hru a kdyby se dostal do arény, šel by na jistotu a pro vítězství. Nikdy se pořádně nezamýšlel nad tím, co by se vlastně stalo, kdyby zemřel.


Roderick je asi metr osmdesát vysoký. Má tmavě hnědé vlasy a hnědé oči. Uprostřed oválného obličeje se mu tyčí poměrně špičatý nos. Má velice široký a působivý úsměv, ale používá ho jenom zřídka a to když se mu to zrovna hodí. Prostě když potřebuje na chvíli společnost nějaké pěkné dívčiny anebo když se potřebuje dostat z nějakého maléru. Jak už bylo řečeno jeho rodina patří mezi nejbohatší vrstvu Druhého kraje. Takže si nosí nosánek nahoru a má srandu z těch chudáků, kteří nemají ani na jídlo. Jídlo a domov mu přijde jako samozřejmost a nechápe jak tyhle dvě věci někomu můžou scházet. Rodiče si ho vždycky všude vychvalovali i když nebylo moc za co. Prostě jsou pyšní na to, že mají syna. Nemá totiž žádné sourozence, takže se nikdy nemusel s nikým o nic dělit a to mu k jeho nafoukanosti jenom přidávalo. Byl a je to jedináček, který si na něco ukáže a má to. Rodiče ho už od mala vychovávají a nabádají ho, aby se přihlásil dobrovolně do arény. Oni ho rodiče popravdě skoro vůbec nevychovávali. Setkávali se s ním jenom u společných večeří, protože věčně pracovali a tak musel mít vlastní chůvu. Díky tomu si k němu jeho rodiče nevytvořili takový láskyplný vztah. Popravdě by asi moc dlouho netruchlili, kdyby jejich syn zemřel. Akorát by je to proslavilo, takže ať už by vyhrál, nebo ne vždycky by to jeho rodinu udělalo prestižnější. On sám nikdy žádné povinnosti neměl, takže si odseděl den hezky ve škole, potom si zamířil do přípravného centra na arénu, další část dne věnoval osobnímu cvičení a potom se vrhl na učení do školy. Je odjakživa chytrý, takže toho učení moc nepotřebuje. Jde mu to samo. Chůva ho ráda taky moc neměla, protože jí dělal jenom samé schválnosti. Jednou ji zamkl v pokoji, po druhé ji osolil čaj a takhle to šlo dál a dál. Jemu samotnému jde o vzhled a taky o oblíbenost. Nedělá si nic z toho když někdo urazí jeho vzhled, prostě mu dá pálku do obličeje a má po problému. V hodně věcech si taky sám věří, takže ho nikdo jen tak nerozhodí. Snaží se "kamarádit" s každým kdo by mu mohl v té oblíbenosti pomoci, ale samozřejmě nesmí být nějak moc lepší než on, jinak o něm říká, že je to strašný pitomec. Rád hází na lidi špínu a užívá si, když z toho vznikají problémy.

other worlds

stranger2s.jpg https://lh3.googleusercontent.com/Pw0zB0hurIqLYe3Dbii8mgZ8-m5myKuUtsQ2qtwficdo5n9uKQvLA3mzvOkjh7iL3CUXJzXut2adFoTqKA=w200-h92