Showing posts with label Deceased. Show all posts
Showing posts with label Deceased. Show all posts

Friday, September 25, 2015

Sydney Wheeller

[ sydny výhlr ]

 

Player: Nina

FC: Sofia Carson



Contact: ninalapcikova@zoznam.sk

Age: 17 deceased - probodnuté srdce: O. Crawford


Token: Zlatý nehet na prostředníčku levé ruky


Když odešla bydlet k babičce, její největší strach byl z toho, že si její rodiče pro ní jednou přijdou, a za to že utekla ji otec zmlátí. Začala tedy trénovat boj, aby se případně před otcem ubránila. Když je sama, ráda si prozpěvuje melodie, co si vymýšlí za pochodu – takže pěkně zpívá. Umí dobře lézt i na obtížná místa, tak si na ploché střeše jednoho velkého centra ze starých látek ušila figurínu. Čiže umí i šít, to ji naučila její babička. Na té střeše trávila každý svůj volný čas. Kopala a bušila do figuríny až měla odřené klouby. Jí to nevadilo a v odřené figuríně si představovala svého otce co ji roky ubližoval. Takže se umí prát. Její babička jí taky naučila bylinkám. Dokud mohla, živila se bylinkářstvím a účinkům bylinek věnovala pozornost a přikládala důležitost. Už odedávna tedy učila malou Syd bylinkám. Tím se vyzná i v bylinkách. Když její babička zestárla, Syd ji dávkovala léky a tak podobně. Nějaké ty zkušenosti s lékařstvím tedy má. Po čase, když zhodnotila, že se bránit umí celkem dobře, uvědomila si, že ji bojovat vlastně baví. Pokračovala tedy tím, že babičce vzala kuchyňský nůž a figurínu co měla na boxování použila na bodání. Zkoušela různé postavení, držení těla nebo nože a naučila se. Uvědomila si že, ji těší vybíjet si zlost tímhle způsobem a začala uvažovat o tom, že se přihlásí do Her. Brala tedy víc oblázků, i když né vždy byli třeba, a vydělané peníze si dávala bokem. Přes pár známostí, co si udělala, když pomáhala sousedům, si sehnala sekeru ze 7.kraje. Sekala vždy a pořád, kdy jen mohla, takže ji její babička i tři dny v kuse neviděla. Její babička pořád neví kam ve volném čase mizí.


I když to na její kraj není moc typické, neumí plést sítě nebo zavazovat uzly. Nic co se týká lan jí prostě nejde. Nemá na to ruce. Má jednu část těla, která je extra lechtivá nebo naopak udeřit do ní ještě hodně dlouho bolí. A tou částí těla je kost u pravého zápěstí u palce. Nenosívá proto na zápěstí ani gumičku. Nedokázala by ublížit nevinným. Kdyby v aréně uviděla vyděšeného malého splátce beze zbraně, připomínal by ji, když byla vyděšená z táty. Nechala by ho odejít a nechat na pospas někomu jinému. Pokud uvidí ale v očích zákeřnost, dokáže se bez rozmyšlení po něm vrhnout jako by bila otce za to, co ji udělal. Je nerozvážná. Špatně uvažuje situace a směje se, když je to nejmíň vhodné. Nedokáže dlouho zůstat na jednom místě a nic nedělat, je strašně neposedná – takže kempování v aréně u ní nepřichází v úvahu. Má špatný odhad na lidi, takže by nikdy nedokázala důvěřovat člověku, kterého by na první pohled zhodnotila jako falešného a namyšleného. Naopak by byla schopná slepě důvěřovat člověku, kdyby ji na první pohled přišel milý, přátelský a zodpovědný, i kdyby ve skutečnosti byl falešný a arogantní.


Je jedináček rodiny Wheellerových. Neustále usměvavá dívka s trocha bláznivou a nebojácnou povahou. Vždy běžela krajem a nakukovala do všech obydlí a budov. Vždy přiložila ruku k dílu a lidé ji v kraji všeobecně znali. Je docela rozštěkaná a rychle ji nadechnou i maličkosti a hlouposti. Kritiku si moc bere a hledá, proč je na ni něco špatně a silou mocí se to snaží vylepšit. Když jí ale někdo pochválí, hodně se začervená, má z toho strašnou radost a člověk má za to u ní malý plusový bodík když ji dá najevo, že není neschopná. Jako malá strašně ráda lezla po střechách všech zařízení v 5.kraji od rodinných domků až po centra a elektrárny. I přesto, že její matka umírá a otec kvůli tomu bere dvojnásobek práce a pije alkohol, je Syd vždycky dobře nalezená a dokáže svým úsměvem nakazit ostatní. Má dětské nadšené oči a člověk by řekl, že jí z toho nekonečného úsměvu už musí bolet rty. Je věčná optimistka. Jen když přijde řeč na její rodinu, smích ji zmrzne na tváři. Matka se stáhla do ústraní, aby měla klid a otec v opilém stavu často na Sydney vztahoval ruku. Když mu jednou už mlácení nestačilo, Sydney ve strachu o to, co přijde rychle utekla z domu. Od té doby už tři roky žije u své babičky. Mají skvělí vztah ale jelikož je její babička už hodně stará, Sydney si občas brala oblázky aby ji i babičku uživila. Rozhodla se neřešit, co si asi sousedé myslí a schovávala se za svou úsměvavost. Po tom čím si prošla, má neuvěřitelně milou povahu. Když ji ale někdo urazí, má z toho spíš deprese, než ze by byla naštvaná. Nemá filtr, a říká co si myslí. Pokud ale jde o tajemství, drží ho v tajnosti jako by ho nikdy neznala. I přesto je její jedinou kamarádkou její babička, která jako jediná měla možnost poznat tyhle Sydneyiny stránky osobnosti. Děti se s ní nekamarádili kvůli nejasnostem okolo jejího odchodu od rodičů. I přesto, že je Syd hodně ukecaná, usměvavá a dobrodružná, nevadí jí trávit čas o samotě. Dokáže celý den jen tak sedět a v hlavě si utvářet různé příběhy, ve kterých hrají lidé, co už někdy viděla. Když někoho uvidí, v tu ránu mu ve své hlavě vylosuje charakter a dle něho se k němu i chová. Třeba najednou uvidí pěkného kluka a rozhodne se, že v její hlavě je namyšlený, i když třeba není. Ona mu ale ani jen nedá šanci přesvědčit ho o opaku, a všechny jeho činy co vidí si odůvodní nějakým příběhem pro jemu vybraný charakter typický. Její matka pořád žije, ale víc o ní neví. Nechce na rodiče ani myslet, a za svého rodiče považuje svou babičku, která k ní vždy byla milá a spravedlivá a mnohé ji naučila. I tak ví, že pokud by její matka umřela, určitě by to oplakala. Umí s lidmi soucítit, a závidí lidem dobré vztahy. Když se před babičkou nenápadně zmínila, že by šla do Her dobrovolně, strašně se naštvala a zakázala jí to. Tím, že bere oblázky doufá, že na ni padne řada. Když ji chce někdo zaručeně zlomit, zavede řeč na její rodinu. Ona o ní nemluví, a to je recept na její úsměv. Ani její vlastní babička neví okolnosti jejího odchodu od rodičů. I když jí Syd řekla, že si chce jen chvíli od rodičů odpočinout, a ta chvíle už trvá 3 roky.

Wednesday, September 23, 2015

Brooke Marley

[ brůk márly ]

 

Player: Quinn

FC: Skylar Grey



Contact: hg.annquinn@gmail.com

Age: 18 deceased - rozdrcená hlava: I. Damarions


Token: Pramínek z koňské hřívy


Tohle zlatíčko umí snad všechny věci, které jí mohla naučit práce okolo hospodářských zvířátek. Práce s dýkou, noži všech velikostí a nějakým tím sekáčkem je pro ní každodenní rutinou už od raného dětství. S těmito zbraněmi, pokud se tomu tak dá říkat, dovede naprosto perfektně zacházet a zabít vás s nimi by pro ni byla hračka. Zabíjení je pro ni taktéž každodenní činností. Sice jenom zvířat, ale to nemůže být takový rozdíl, ne? Neštítí se krve, ba naopak ji má velmi ráda. Nevadí jí její pach ani to, že pochází z nevinného tvorečka. Ráda takové tvorečky mučí. Pokud zrovna nemusí zabít nějaké zvíře rychle, ráda si s ním pohraje. Mezi její časté náplně dne také patří svlékání zvířat z kůže, nebo uškubání peří. Je velmi trpělivá a vytrvalá. Se zvířatama je to občas těžký, a když hned ztratíte nervy, bude to ještě horší. Zvíře nesmí vycítit žádnou emoci. Proto se tak dobře umí přetvařovat. Na její tváři se většinou objevuje nic neříkající výraz, nebo úsměv, a pokud nechce, tak o sobě opravdu nic neprozradí. No zpátky ke zvířátkům. Tomu super zabíjení, který ji na tom baví nejvíc, přechází docela složitej proces. Musíte to zvíře denně krmit, nosit mu vodu, uklízet po něm a to zabere docela dost času a je to skoro jako by každý den cvičila. Není tedy divu, že má vážně super postavu a i nějaký to svalstvo. Slabá rozhodně není. Ono udržet takhle třeba rozzuřenýho bejka není nic lehkého, že? Ránu se dát nebojí, klidně i pořádnou. Když si o ni ten dotyčnej koleduje, tak co má dělat? Všechno, co udělá si před tím 2x rozmyslí. Není to vypatlanec, je docela chytrá. Plně věří svému instinktu, který je podle ní nejlepší na světě. Ani snad není potřeba zmiňovat, že umí jezdit na koni. To snad umí každá desítka, ne? Jiný způsob dopravy pro ni neexistuje. Ať jede kamkoliv, vždycky je její první volba kůň. Chození pěšky je pro ni moc nuda a navíc je to hrozně pomalý. Umí si sama ošetřit menší zranění, jako je třeba pořezání, nebo škrábance. V jejich rodině k ní prostě nikdo nepřiběhne a nepofouká jí bebíčko, musí všechno obstarat sama.


Slabiny jsou věcí, o které ví, ale ignoruje ji. Nemá ráda, když se o nich musí mluvit, nebo je nějak zdůrazňovat. Ku příkladu si je téměř stoprocentně jistá, že by nikdy nemohla dobře střílet. Má totiž špatný zrak. Na dálku vidí fakt mizerně. Navíc se jí občas hrozně klepou ruce, což znamená, že by netrefila opravdu nic. Nejde jí ani jakékoliv házení do dálky. Prostě ona a tyhle věci, to spolu nejde dohromady. Jejím velkým problémem je taky, že se nikdy nemůže moc dobře schovat. Je dost vysoká a vždycky ji někde odhalíte. Rychlostí taky zrovna neoponuje. Jak běžecky, tak ani v ostatních věcech. Radši věci dělá pořádně než rychle. Celkově je taková zpomalená, když jí někdo nerozkáže, ať dělá. Překvapivě jí nejde lezení. Možná tak ještě po žebříku, nebo tak, ale nic jinýho prostě ne. To pro ni neexistuje. Je hrozně líná chodit. Nějaký pěší dlouhý procházky, to pro ni není. Ona chodí, jen když musí a když nemůže jet. Chůze ji hrozně unavuje a stejně tak i běh. Pokud nemusí, tak neběhá. Zacházet s jinou zbraní, než jsou ty její nože a věci tomu podobné by asi nedokázala, pokud by s ní někdo neměl tu trpělivost a nenaučil by ji to. Naprosto nenávidí všechno okolo bylinek a tak. Nikdy by od sebe nic takovýho nerozeznala. Klidně by sežrala něco jedovatýho a ani by jí nepřišlo divný, že by jí po tom bylo špatně. To, že věří svému instinktu je sice pěkný, ale občas se to nepovede a na se pak nechtěně dostane do nějaký hnusný situace. Má pořádně ostrej jazyk. Nebojí se říct svůj názor komukoliv a nebere si servítky. Pro sprostý slovo taky nejde daleko. Nikdy neviděla pořádný město, je to venkovanka jak se sluší a patří. Takový velkoměsto by pro ni mohlo být pořádný bludiště, ve kterém by se mohla hodně rychle ztratit a začít panikařit.


Brooke je sympaťačka. To její domácké chování je vážně zajímavé a většině lidí se zdá milé. Ke všem se chová vlídně. Vždycky se vším ráda pomůže. Snaží se chovat tak, jak se ostatní chovají k ní. Má velký smysl pro humor a je to prostě srandy kopa. I jí sice někdy rupnou nervy, ale stává se to opravdu zřídka a nikdy to není nic vážného, pokud jí ten člověk vážně neleze krkem. Na její tváři najdete nejčastěji úsměv. Snaží se brát všechno optimisticky. Je zvláštní, že má takovouhle povahu, protože byla a pořád je nechtěné dítě, které podle všech bylo prvních pár let naprosto neschopné a k ničemu. Celou tu dobu se o ni starali jenom proto, aby až vyroste, měli další ruce k práci. No a ono se tak opravdu stalo! Jednoho krásného dne přestala být neschopná a stalo se z ní něco, co je schopné práce. Už ve velice útlém věku jí do ruky dali na starost všechno okolo zvířat. Několik let už je její povinností starat se jak o to živé, tak o to mrtvé. Naučili ji základy, které by měla znát a zbytek, všechen ten systém, si musela vybudovat sama. Trvalo jí několik let, než se ve své práci stala dobrou. Dřela každý den. Nikdy na ni nebyl brán ohled jako na dítě. Taky proč by byl, vždyť by pak byla úplně zbytečná. Naučila se vstávat se slepicemi a chodit spát v pozdních večerních hodinách. Rozhodně se teda nedá říct, že by se někdy mohla flákat. Zvykla si na práci a dnes už je to pro ni samozřejmost. Po těch několika letech, kdy už ve všem měla systém, začala se jí dělat i malá troška volného času. Většinu ho strávila běháním někde venku s kamarády, ale velkou část také věnovala koním. Připadal jí to jako super způsob jak se někam dostat bez toho, aby tam musela dlouho jít. Ve volném čase se učila správně jezdit a nyní už by se dala označit za profesionálku. Vždycky byla jednou z těch oblíbených drsňaček, o kterých se vyprávěli různé příběhy, z kterých se postupně stávali vážně epický věci. Není snad člověka v blízkém okolí, který by Brooke neznal. Furt je o ní slyšet, pokud se něco děje, je u toho vždycky ona. Stala se takovou menší legendou, na kterou si všichni budou rádi vzpomínat i po její smrti. Ano, to všechno stihla a to je na světě teprve chvíli. Hry ji nikdy nezajímaly. Nikdy ji ani v těch nejdivočejších myšlenkách nenapadlo, že by se tam mohla přihlásit. Vždyť to není vůbec super! Každopádně je smířená s tím, že něco takovýho existuje a že to může potkat i ji. Dokud ji ale nic takovýho nepotkalo, tak se snaží užít si života jak jenom může, i když je to s tou prací občas těžký.

Tuesday, September 22, 2015

Janiya Estrada

[ chanija estráda ]

 

Player: Diddinka

FC: Joey King



Contact: hp.diddinka.hg@gmail.com

Age: 12 deceased - probodnutý krk: C. Striker


Token: Mašlička Slečny Puntíkové


Janiya je malá dvanáctiletá obyvatelka Osmého kraje. A co, že to vlastně vůbec umí? No, kromě šikany svého staršího brášky Knita, zvládá šití oblečení a jeho zašití v případě poškození nebo uplést nějakou šálu či dokonce svetr nebo ponožky. Asi to má holt v krvi. Jelikož je to taky jediná dcera, tak musí často pomáhat v kuchyni, kde se naučila vařit a vykuchávat zvířátka a stahovat je z kůže nebo vykosťovat ryby, tedy pokud nějaké zrovna měli. Takže pozná nějaké ty jedlé rostlinky. Taky se zde naučila rozdělat oheň, i když jenom za pomocí sirek a co je hlavní, naučila se, jak má zacházet s nožem. Jelikož jí tam nechávali i samotnou a ona musela kolikrát jenom čekat, až se to uvaří a míchání nebylo zapotřebí, tak se nudila a jak lépe zahnat nudu, než si hrát s nožem? Někdy si s ním jen tak házela na jablka, ale většinou dala ruku na prkýnko, roztáhla prsty a začala tím nožem píchat mezi ně. Ze začátku se s ním někdy lehce bodla, ale teď už to umí a jde jí to rychle. Takže házení nožů, tak nějak umí, ale hlavně zvládá rychle a přesně bodat. Jelikož má jenom tři starší bratry, tak je zvyklá na to, že jí sem tam nějaká přistane, dokonce se jim to naučila vracet stejnou vervou. Je také hodně odhodlaná, a když se pro něco nadchne, tak jí to jen málo kdy rozmluvíte. Jinak jako výhoda by se mohlo počítat i to, že je malá a nenápadná. Pokud nechce, abyste jí nebo něco jiného našli, tak jí nebo tu věc nenajdete. Dokáže najít to správné místo, kam se schovat.


Je jí jenom dvanáct. Neumí lovit zvířata nebo je stopovat ani klást pasti. Vlastně, kdyby měla zabít nějakého roztomilouškého měkouškého a chlupaťouškého zajíška, tak by se asi i rozbrečela, avšak kdyby proti ní stál splátce, co by chtěl zabít jí, tak by ho zvládla pobodat. Prostě, když je to roztomilé, tak tomu ublížit nechce, když ne, tak je jí to jedno. Neumí plavat, vlastně se bojí, těch ošklivých vodních příšer, co jsou pod hladinou a o kterých jí vyprávěl Knit. Co kdyby jí sežrala nějaká ta zlá věc. Rodiče se jí snažili vysvětlit, že on si to jenom vymyslel, ale marně. Ona má prostě svojí hlavu. Co se týče bratrů, tak jim uvěří skoro všech no, teda jedinému Knitovi už moc nevěří, protože je na ní zlej. Kromě toho nože neumí s žádnou jinou věcí, co by se dala použít jako zbraň. No dobře, tak ještě s nůžkami nebo jehlou umí, ale to ona jako zbraně nepočítá. Je hrozně nepořádná. Nikdy neví, kde co má. Ráda si půjčuje věci bratrů bez dovolení, které pak následně i ztrácí. Většinou je ztratí úmyslně, ale někdy vážně ne. Hlavně Knitovi věci má potřebu úmyslně ztrácet nebo mu je přendávat na jiné místo, protože je sranda, jak s pak vzteká. Když jí naštvou, tak vezme nějakou důležitou věc a schová jí tak, že jí nikdo kromě ní nenajde. Až na Knita jí to ale všichni prominou, protože už má takový efekt, že jí vždycky všichni všechno prominou.


Je nejmladším dítětem a taky jedinou vytouženou dívkou svých rodičů. Je to taková jejich princeznička, kterou mají všichni rádi až na, černou ovci rodiny, Knita. Ten jí už od mala ubližuje a straší. Když jí byly asi 4 roky, tak utrhl jejímu jedinému milovanému plyšákovi, Panu Zajíškovi, hlavu. Brečela tak moc, že jí to nejstarší bráška přišil a druhý za to Knita profackoval. Rodiče se o tom incidentu nedozvěděli. Jak tak rostla, tak jí Knit vyprávěl o vodních příšerách, které jí sežerou, když vleze do vody. Takže když jí rodiče chtěli naučit plavat, tak se rozbrečela, že nechce, aby jí to sežralo a ptala se jich, proč oni tolik chtějí, aby jí to snědlo. "To mě už nechcete? To jsem nebyla dost hodná?" Plakala jim tam a držela se maminky jako klíště. Nakonec to vzdali. Téhož roku jí taky začali učit šít a plést. Obojí jí to šlo pěkně od ruky a Knit asi žárlil, jelikož jí dělal naschvály. Bratrskou šikanu do té doby jenom bezmocně snášela. Pak se jednoho hezkého dne jeden z nich rozhodl, ano byl to Knit, že jí zničí panenku, Slečnu Puntíkovou. Zbyla jí z ní jenom mašlička. To pro ní byla poslední kapka. Napochodovala k němu s rukama zatnutýma v pěst a začala do něj bušit celou svou silou. "Ty zloune! Ty zloune! Slečna Puntíková si to nezasloužila!" A od toho momentu šikanovala spíš ona jeho a nic si od bratrů nenechala líbit. Všechno jim pěkně vrátila. Schovávala jim pěkně věci nebo si je půjčovala bez dovolení. Po celém domě má své schovky. Do některých se vejde i ona, protože někam zmizet musí, když je nechce vidět, do jiných schová sotva vypracovaný domácí úkol. Asi v devíti letech začala pomáhat mamince v kuchyni, kde se naučila vařit. Jak tak čekala během toho vaření, tak si hrála s nožem. Buď ho házela, nebo s ním bodala mezi prsty. Když si jednou, tak nevinně hrála, tak tam přišla mamka, která se toho zděsila. No, a jelikož se toho Janiya lekla, tak si bodla nůž do ukazováčku, ale ani to jí od toho později neodradilo. A protože se jí Knit smál, tak se mu nějakým malým zrzatohnědovlasým zázrakem ztratilo jeho oblíbené tričko.

Sunday, September 20, 2015

Magent Adonise

[ mejdžnt adonýs ]

 

Player: Fenhrier

FC: Conor Doherty



Contact: roman.ladi1@gmail.com

Age: 17 deceased - několikrát pobodán: K. Shan




Magent je predovšetkým fyzicky silný. Ono sa to môže zdať ako hlúposť, veď je to len nejaký priblblý pestovateľ kvetov, no opak je pravdou. Aj pri práci záhradníka treba sem tam preniesť niekoľko kilové vrecia so zeminou, veľmi ťažké fúriky s hnojivom alebo aj samotné krhly na polievanie nie sú zrovna najľahšie. A čo viac, v tréningovom centre, ktoré pravidelne navštevuje, sa zameriava najmä na silu, nie na zbrane. Keď už sme pri zbraniach, nedá sa povedať, že by ich neovládal. Rozhodne vie obstojne narábať s cepínom, mečom a drevorubačskou sekerou. Je to síce malá škála zbraní, no o to viac ju mohol spoznať do hĺbky a naučiť sa s ňou narábať, pochytiť nejaké tie triky a špeciálne útoky, ktoré pozná iba skutočný majster. Jedna z jeho najväčších výhod je jeho zručnosť v prstoch. S ľahkosťou pletie uzly, siete a lasá. Dokáže sa tým nielen zabaviť, ale aj vynájsť v zložitých situáciách, ktoré v aréne Hladových Her určite nastanú. Keďže pracuje už tretí rok s kvetmi a rastlinami nadpriemerne ovláda všetky druhy akýchkoľvek rastlín. To sa celkom zíde, nie? Vie čo je jedlé a čo nie, tým pádom si vždy dokáže nájsť nejaké to žrádlo potrebné pre správny chod organizmu. No nie je to zakaždým len o žranici, niekedy sa treba rastlinami aj liečiť. Preto sa Magent na tréningoch zameral aj na túto odvrátenú stranu rastlín. Dá sa povedať, že je akýsi pocestný pseudo liečiteľ. Určite nedokáže konárikmi a bylinkami vyliečiť otvorenú zlomeninu, ale chrípku, nachladnutie, alebo ošetrenie a dezinfekcia rany mu ide od ruky. Jedna z jeho predností je aj jeho šarm. Hoc je tvrdý asexuál, dokáže sa hrať s citmi ľudí, rozumie psychológií ľudského konania a často dokáže ľudí okolo ovplyvňovať a manipulovať. Nie je nijak vysoký, alebo nápadný a rozhodne nevytŕča z radu, preto možno nebude takým frekventovaným cieľom útokov.


Začnime tým, že nie je zrovna od prírody moc priateľský. Nikdy ho nelákali ľudia natoľko, aby sa s nimi priatelil, objímal a stretával. Skôr je spokojný v samote, čo nie je v hrách asi to najlepšie riešenie. Keby si mal vybrať medzi dievčaťom alebo chalanom nevyberie si nikoho, pretože je zarytý asexuál a nič ho nedokáže zmeniť. Nikdy nechápal také to bozkávanie a nebodaj ešte sex, je to pre neho extrémne nechutné. Toto všetko však neznamen, že nedokáže ani so sebemenším sebazaprením vystáť ľudskú spoločnosť, keď ju potrebuje. Je to veľký manipulátor, no problém nastáva vtedy, keď sa stretne s ďalším manipulátorom. Nevie zniesť to, že niekto vie to isté, čo on, vždy musí byť jedinečný. Vzťahy s ľuďmi mu nepomáha udržať ani jeho duševná porucha s menom kleptománia. To, čo nie je prišróbované a má rozmery tak akurát do dlane padne vždy za obeť jeho krádeže. Doma si vedie tajnú zbierku ukradnutých vecí, kde sa nachádzajú aj nejaké tie vzácne veci nachádzajúce sa len a len v prvom kraji. V realite to potom vyzerá tak, že na polici nad posteľou sa mu povaľuje diamantový prsteň alebo hruda striebornej rudy o veľkosti golfovej loptičky. S väčšinou zbraní nie je kompatibilný. Teda ich neovláda. Luk je napríklad pre neho úplná španielská dedina, pretože nemá dobru mušku a nedokáže niečo namieriť presne do diaľky. Akože dobre, útok telo na telo to mu ide, ale proti lukostrelcovi? To bude mať teda veľmi ť ažké. Aj keď je na vrchole svojej fyzickej zdatnosti je mu to na nič, keď sa nevie zaobísť bez základných životných potrieb akými sú napríklad voda. Bez pravideľného litra vody každý deň zažíva Magent priam hotové muky. Niečo podobné sa dá povedať aj o jedle. Nikdy nehľadoval, pretože na žrádlo skrátka mali vždy. Posledné jeho negatívum je zlá orientácia v priestore.


Na prvý pohľad je chlapec ako mnohí iní, nijak sa z radu vrstovníkov nesnaží vyčnievať. Skrátka je dosť fyzicky obyčajný. Jeho výška sa škriabe až kamsi ku sto osemdesiatim centimetrom, čo ho radí medzi výškový priemer. Váha taktiež nie je niečo, čo by presahovalo normál, pretože nie je to žiadna vychrtlina, ale zas nie je to ani tlsté prasa z ohrady z desiateho kraja. Jeho zovňajšok nie je nijako zvlášť extra upravovaný, často má na brade mierne mladícke strnisko. Momentálne žije s rodičmi v prvom kraji, kde sa aj narodil. Jeho rodina nie je nič extra, skrátka obyčajná família, akú stretnete za každým druhým rohom. Jedna zo zaujímavostí Magenta je, že je jedináčik. V škole mu to nikdy moc nešlo, a tak sa od patnástich rokov zamestnal v miestnom záhradníctve, kde tvrdo maká šesť dní v týždni. Dá sa povedať, že jeho práca je jeho koníčkom, a preto nejakú tú "burinu" pestuje aj u seba doma na záhrade. Nanešťastie sa jeho nie práve najmužnejšia práca nestretla so záujmom jeho otca. Odvtedy s ním má Magent pokrivený vzťah, ktorý sa nesnaží napraviť. Vo svojom voľnom čase navštevuje akadémiu, ktrú si výhradne hradí zo svojich financií. Pripravuje sa na Hladové hry, do ktorých chcel dobrovoľne nastúpiť už od svojích dvanástich, no nikdy na to nenabral odvahu. Teraz, keď má sedemnásť a je na vrchole svojich fyzických síl sa pripravuje na najbližšie žrebovanie, v ktorom by mohol ukázať svoju odvahu a oddanosť Panemu, ktorý je jeho milovaným domovom.

other worlds

stranger2s.jpg https://lh3.googleusercontent.com/Pw0zB0hurIqLYe3Dbii8mgZ8-m5myKuUtsQ2qtwficdo5n9uKQvLA3mzvOkjh7iL3CUXJzXut2adFoTqKA=w200-h92