Showing posts with label Deceased. Show all posts
Showing posts with label Deceased. Show all posts

Monday, September 14, 2015

Kayden Shan

[ kejdn šen ]

 

Player: Katy

FC: Arden Cho



Contact: ksmehlikova@seznam.cz

Age: 17 deceased - kyselý déšť


Token: Medailonek s fotkami rodiny


Kayden je taková malá ninja. Po létech tréninku si osvojila jejich bojové techniky, které by jí mohl závidět i Kung-Fu Panda. Její styl útoku je tak ladný a mrštný, že chvílemi připomíná tanec, při kterém však dojdete k mnohem horším zraněním, než je pouhé pošlapání noh. Boj beze zbraní zvládá lépe, než většina ostatních a taky jí to více baví, než boje se zbraněmi. Nicméně kdyby se měla ubránit doopravdy proti útočníkům, kteří jí chtějí opravdu ublížit, určitě by sáhla po zbrani. Její repertoár je hodně široký. Velmi si oblíbila katanu a nunchaky, protože se hodí k jejímu stylu boje nejvíce. Obstojně i hází s jakýmkoliv dostatečně ostrým předmětem a do ruky jí padne i meč, oštěp nebo tyč. Vlastně by se dokázala ubránit i s kamenem, když na to přijde, umí být totiž docela vynalézavá. Je velmi dobrá ve skrývání. Dokáže se schovat do té nejzapadlejší díry v mžiku a nevydávat zvuky hodiny. Má velmi lehkou chůzi a často se za lidmi zjevuje jako duch. Jo, baví jí takhle lekat lidi, takže to dělá docela často. Vypadá docela křehce a nevinně. Což se nebojí využít ve svůj prospěch. Stačí jí nasadit kukuč a zamávat řasami a většina lidí jí hned věří. Kdo by mohl podezřívat něco tak nevinného? K tomu jí dopomáhá i docela malá výška – zhruba 160 centimetrů. No a jako snad všichni obyvatelé čtyřky umí skvěle plavat, potápět se a podobně.


Nikdo není bez chyby. A Kay není výjimkou. Neumí poznat bylinky. Nebaví jí to, přijde jí to zbytečné, a i kdybyste to do ní hučeli věky, tak to prostě nikdy umět nebude. Jo, je trochu tvrdohlavější, a pokud si něco opravdu usmyslí, nikdo s ní nepohne ani ve snu. Je sice rychlá a mrštná, ale nejdou jí dlouhé běhy. Nemá dostatečnou výdrž, raději běhá krátké tratě sprintem. Má tak strach ze tmy, což je docela dětinské, ale neusne bez světla. A jelikož neumí dost dobře rozdělat oheň, mohl by v aréně nastat problém. Nevyspalá Kayden bude možná trochu k ničemu. Stejně tak k ničemu je její orientační smysl. V přírodě se ztratí hned, v nějaké městské aréně by to mohlo být trošku lepší, ale ne o moc. Nikdy nelovila zvířata. Teoreticky by to dokázala, ale neumí je zpracovat, nemá tušení jak na to. Ale s rybami už se setkala a možná trochu neobratně, ale dokázala by ji zpracovat. Je to docela křehká dušička. I když se po většinu času snaží tvářit, že je nezlomná a silná, ve skutečnosti je tomu právě naopak. Často jí přemůže soucit a zabít bez důvodu určitě nedokáže. Přesto si svůj život pečlivě brání, už jen kvůli rodině.


Narodila se do docela normální rodiny ve Čtvrtém kraji. Otec pracuje v docích, matka zůstává doma a přivydělává si domácími a ručními pracemi, protože v jejich kraji je stále dost lidí, kterým se nic z toho dělat nechce. Ona byla vždy ráda oběma k ruce, dokud nezačala chodit do výcvikáče. Do tréninku byla dlouhou dobu úplně zažraná. Byl to její jediný koníček až do jejích čtrnácti let. V té době se jí narodila malá sestřička. Překvapivě si jí zamilovala od první chvilky. Možná to bylo i tím, že i přes to, že byla 14 let jedináček, nikdy nebyla rozmazlená. Tréninky od té doby trochu flákala, aby mohla být více s ní. Samozřejmě že trénovala pořád, svého koníčku se vzdát nechtěla. Co se týče jí samotné, je to skvělá společnost. Intuitivně vycítí, co ten druhý v tu chvíli potřebuje a většinou je ochotná mu to bez váhání poskytnout. Nikdy kolem sebe nepotřebovala milion lidí, stačí jí pár přátel a je spokojená. Na druhou stranu nesnáší samotu a občas si povídá sama se sebou, pokud nemá šanci si dlouho s někým popovídat. Umí být trochu dětinská, ale starat se o sebe umí jako normální dospělý člověk. Jen jí baví se s lidmi bavit, jako by jí bylo deset.

Sunday, September 13, 2015

Johanna Lawrence

[ džouéna lóvrenc ]

 

Player: Pietro

FC: Katherine Moennig



Contact: Butschek.Petr@seznam.cz

Age: 18 deceased - vykrvácení: D. Fireleigh


Token: Malá rodinná fotka


Johanna je profík. Z Dvojky. Čili by měla ovládat prakticky cokoli, od malých nožů, až po oštěpy. Ono to není ovšem až tak horké. Když se jí zeptáte na hlavní zbraň, raději uskočte předem. Jinak se rozmáchne sekerou. A že by míjela své cíle, to nehrozí. Vlastně má nejraději vše, co je sekeře trochu byť jen podobné – palice, buchary apod. A vážně není pěkné dostat vzduchem chlazenou Johanninou palicí… Jako profesionál totiž tráví skoro všechen svůj volný čas v centru a trénuje na Hunger Games. Cíl, kam se chce dostat je jasný – 5. Pentagames, jinak též 130. ročník. Jen doufá, aby ji nevybrali dříve, to by mohla veškerá příprava jít vniveč. Ale bude-li vybrána dříve, vadit jí to nebude, aspoň půjde dříve do této show. Trénink je na ní vidět – je velmi štíhlá, dokonce jí prý jednu dobu podezírali i z anorexie, což důrazně odmítá. A což vlastně odmítli i lékaři, u kterých se léčí, je-li třeba. Štíhlost se dá užít různě – jde v ruku v ruce s váhou, Johanna je tudíž lehká. Výsledkem budiž prakticky nulový šramot při plížení. A hlavně jí to umožňuje rychlý šplh v podstatě na cokoliv, co není kluzké. Jinak řečeno, protivník jí sice uvidí, ale než k ní doběhne, zmizí – resp. vyleze např. na strom a jakmile je protivník zády, seskočí a sekne. Likvidaci protivníka chce mít hned za sebou, takže se bude snažit ukončit to, co nejdříve, ať může jít na řadu další. Otec jí jednou přivezl odněkud dvě staré hasičské sekery. S těmi trénuje doma. Také umí plavat. Ale jen pokud je beze zbraně. Jakmile je ozbrojena sekerou, nejlépe dvěma, vodu ani omylem. Táhnou jí ke dnu. Je také gumová, ale jen napůl – gymnastika není její šálek kávy, ale kotouly, výpady apod. zvládne bez, i se zbraní. Bránit se umí, ale prý to zatím nepotřebovala. Na co? Profíka si přece nikdo provokovat nedovolí. Navíc někoho, kdo je – jednoduše řečeno – mrcha.


Voda – pouze v ozbrojení, váha zbraní ji táhne dolů. Vaření – jídlo doma uvaří, a dá se i jíst, ale nějaké patoky, které mají člověka otrávit, nedovede ani omylem. To by ráda zdokonalila v tréninku. Síla – to je celkem kuriozita, ale je to pravda. Johanna dovede sice zacházet se sekerami a palicemi jako s párátky, ale těžké překážky si odstranit z cesty nedovede. V tom vidí sama celkem trable, pokud ta překážka nejde rozbít. Zbraně – neumí zacházet s dlouhými zbraněmi – oštěpy, meči apod. Ani luk nemá ráda. Nepřijde ji dostatečně účinný a hlavně je omezena municí. Balíčky šípů z oblohy nepadají. Je-li nucena s těmito zbraněmi bojovat, je to bída i na profíka. A úspěch se dostaví jen tehdy, je-li soupeř beze zbraně, či zraněný. Zbabělé, že? Boj v malých prostorách je celkem také problém – sekera se zasekne, kam nemá a je zle. A než je smění za vrhací nože a kopání, může být i pozdě. To bude muset také na tréninku dopilovat.


Johanna měla tu kliku, že se narodila do bohatého Druhého kraje, který zásobuje Kapitol stavebninami a zbraněmi. Rodiče mají slušně placená místa – matka Daryll pracuje ve stavební firmě na pozici zástupce ředitele a působí tak ve své funkci jako zjevení a otec Kieran zase vyrábí zbraně pro mírotvorce – prý dokonce jednu zbraň sám navrhl a zkonstruoval a byla po něm pojmenována, ale záznamy se vypařily… Sama Johanna, jak bylo řečeno, je velmi štíhlé postavy, ale nějaké ty ženské přednosti by případný kluk u ní mohl najít, ne, že ne. Ale střih jejích černých vlasů je ve většině případů vhodný spíše právě pro kluka. O dlouhých vlasech nikdy nesnila a ani je nechce. Po jednom létě dostala v kraji přezdívku "Barevná Hanna" – za to mohou tetování na ramenou, levém nártu a v podbřišku. Nejsou černobílá, ale pouze barevná. Celé téhle drahé výzdobě dominuje tetování na zádech – dvě zkřížené sekery, z jejichž krvavých čepelí odkapává krev na dvě stuhy, z nichž na jedné je napsané: "Johanna Lawrence" a na druhé pod ní: "District 02 – Masonry & Military". Matka málem omdlela, když jí to ukázala. Ale hned pochopila, že to nemá cenu se zlobit, že dřív nebo později ji dceru jako profíka stejně do arény odvedou, ať už dobrovolně, či nikoliv, tak to už neuvidí. Je třeba také dodat, že profíci bývají většinou arogantní, ale u Johanny tohle slovo dostává nový rozměr. Dokáže ovšem nastavit i lidštější tvář, a pokud si člověka oblíbí, nevidí problém v tom, mu pomoci. V opačném případě je jí ten druhý absolutně volný, případně jen přikyvuje a zívá. Také je cholerik, čili stačí ji trochu vytočit, třeba i nechtěně a začne zuřit. Důležitý poznatek – má prořízlou pusu a velmi. Pro sprosťárnu nejde daleko a má ráda černý humor. A ani urážka většinou neprofesionálního splátce kraje od pětky dolů jí nečiní potíže. Velmi nerada hovoří o svém dětství. Ne, nebylo nějak traumatizující, ale nemilou vzpomínku lze na ní poznat i nyní v dospělém věku. V horní čelisti má totiž vylomený jeden zub, při úsměvu není vidět, ale je tam. To jí před třemi lety udělal zhruba stejně starý krajan a jeho kamarád, kteří ji sice moc vážně nebrali, ale na občasné blbinky byla ideální společník. Už tehdy si hrála s ostrými hračkami, ale jim to neříkala, nevěřili by jí. Tehdy se tak kočkovali a honili u náměstí a najednou jí ten kamarád toho krajana podtrhl nohy. Johanna spadla tak nemile, že to odnesl právě ten zub. Oba propukli ve smích a Johanna se odebrala domů. Bez pláče, jen si držela ústa. Později u zubaře si nechala ten zub zbrousit aspoň do špičky. Později oba kluky vyhledala… Další den bylo po těch dvou klucích vyhlášeno pátrání. Nikdy se nenašli… Když relace běžela v televizi, Johanna si brousila sekery, utírala červené fleky z čepelí a pískala si. Udělejte si názor sami. Ve Hrách by se nerada spojovala právě s neprofesionály, ale potká-li nějakého slušně vypadajícího a schopného, či schopnou na tréninku a poté v aréně, lze tohle překonat, ovšem musí to mít oboustranný efekt. Nechce spojenectví od socanů jen proto, že je profík. Jinak spojenectví jen s profesionály, ač sama připouští, že by mohla být při současné úrovni profesionálů celkem slabší článek. Rada pro neprofíky tedy zní: Zaujměte dovednostmi, a částečně i vzhledem a možná se budete moci těšit z jejího spojenectví. Ne, že by pohrdala slabšími kraji, ale tak proč chtít paličku na maso, když můžete mít kovářskou palici, že… Také pozorně sledovala poslední 127. ročník.

Imogen Glazier

[ imóhdžen glejzier ]

 

Player: Larsyn

FC: Gigi Hadid



Contact: creationoflars@gmail.com

Age: 18 deceased - propíchnutá plíce: W. Malcolm


Token: Nefunkční USB Flash


Navyklá životem ve městě, tudíž je jí příroda úplně cizí. Jenže, když už žije v takovém kraji, tak se ani ven moc nedostala. Imogen se většinou zdržovala jen v uzavřených prostorách, kde ji často obklopovala technologie jako všude jinde v kraji. Je tedy zřejmé, že schopnosti v tomhle oboru jí nejsou vůbec cizí. Sice to není úplný přeborník, protože mezi obyvateli 3. kraje nepatří mezi ty nejlepší a nejchytřejší, avšak ona je se svými dovednostmi spokojená. Ani to není žádná věc, která by jí trápila, jelikož ona měla jiné zájmy, to byly hlavně Hladové hry a hudba. Už jak bylo zmíněno, Mo raději trávila čas vevnitř, kde měla plno času až to jednou došlo k tomu, že objevila hudbu. Prvně jen mixovala skladby, postupně začala skládat a nakonec i zpívat. Není to ale nic, s čím by se chlubila mezi svými vrstevníky, spíše to udržuje v malém okruhu přátel, kteří mají ten stejný talent a zájem o hudbu. Imogen má velice ráda světýlka, takže si na svých elektronických hračičkách vytvářela svojí světelnou show, později z toho vznikla něco jako zábava a tanec, kterému se později začala věnovat, aby měla aspoň nějaký pohyb. Možná se vyskytuje ve špatném kraji a měla by být v Kapitolu, kde by svého talentu více využila. Co se týče těch Hladových her, zná úplně všechny ročníky od 80. Hladových her nazpaměť, jednou se jí podařilo najít pirátské kopie, a tak si je pouštěla doma. Ty hry, co byly předtím jí je záhadou, ale i tak se v tom nehrabe, jelikož by nechtěla skončit na nechtěném místě. Tímto sledováním zná dost strategii, taktiky boje, jenže nic si takového naživo nevyzkoušela. Sice ví, jak se ubránit a základy boje by určitě měla, ale nikdy neměla ten stálý trénink, co mají třeba profesionálové. Nicméně není tupá, takže by si s ostrou zbraní dokázala poradit a někomu mohla pořádně uškodit. Z toho všeho je zřejmé, že jí násilí nedělá žádný problém a má na to dost silný žaludek, hlavně kvůli častému sledování Her. Školu v kraji navštěvovala, nikdy sice nebyla nejlepším žákem, protože školy ve 3. kraji jsou také na jiné úrovni než jiné kraje – prostě jiná skupina lidí. Tam jí toho naučili mnoho, hlavně teda o technologii. To je pro každého obyvatele základ, ještě aby ne, když se tím tento kraj živí. Dokázala by vytvořit vysílačku, přístroj na rušení signálu a jiné podobné serepetičky. S drátky má také zkušenosti, takže by neměla problém zkratovat celou budovu, dokonce si našla čas na hackerství, což využila jenom jednou právě na ty pirátské kopie Her z kapitolského serveru, ale to je asi tak všechno. Raději se o takové věci nepokouší, protože nemá ráda průšvihy a tresty. Samozřejmě by se dokázala dostat i do sejfu, pokud by to bylo propojený s technicky.


Co od ní určitě nemůžeme očekávat, budou bojové schopnosti. O boj se zajímala jen v televizi, ale nikdy si nic takového nevyzkoušela. Neměla ke zbraním žádný přístup a ani neměla s tréninky žádné zkušenosti, a pak tam jsou ty jiné zájmy a pro trénink na arénu nezbyl čas. Samozřejmě se ví, že Imogen není někdo, kdo by se bál někomu ublížit, rozhodně by někoho zvládla umlátit palicí, kdyby to bylo nezbytné a k záchraně svého života. Nikdy se do přírody moc nedostala, takhle se jí to podařilo jen jednou, když se rozhodla, že už má dost městského života. Zašla na okraj lesa a šla dál a dál, že snad i překročila hranice 3. kraje. Průšvih z toho naštěstí neměla. Občas si zajde takhle do parku nebo do zahrad, ale to nebývá časté a je to fakt daleko od té pravé divočiny. Nezná žádné nudné bylinky, tomu se při vyučování vůbec nevěnovala, ale zase není natolik hloupá, aby nepoznala jahodu nebo muchomůrku. Také se nikdy nenaučila plavat, za což je jí trapně, když už na to pomyslí nebo to musí někomu říct, ale už to tak bohužel je. Rodiče jsou na tom stejně a nikdy nevěnovali čas dceři a nic takového ji nenaučili. Lezení, to samozřejmě také nezvládá, jelikož to nikdy nezkoušela. Pravděpodobně by někam vylezla, kdyby to byl žebřík nebo něco lehkého, kde by se udržela, ale rozhodně by si jen tak nevylezla svižně na strom nebo na strmou skálu. Další a hodně veliká slabina bude přežití v přírodě, nemá o tom ani šajnu. Sice by hned věděla, že má hledat zdroj vody a potravu, ale rozhodně by nevěděla jak začít, jak rozdělat oheň a jak se vůbec po přírodě pohybovat. Mo byste mohli spíše zařadit k introvertům, její komunikační stránka je slabá, ale to z tohoto důvodu, že se s nikým bavit nechce. Rozmluví se jen u lidí, které zná, má s nimi společné zájmy nebo je v tom nutnost komunikace, jinak si s nimi sotva prohodí pár slov. Těch lidí, se kterými si rozumí je velice málo, většinu prostě odhodí a nechce se s nimi dále vybavovat, protože je prostě vybíravá. Avšak, najdou se i lidi, kteří sedí do jejího ideálního parametru. Je notoricky známá, že je samotářka a všechno radši provede sama, i když jí to třeba nepůjde. V tom klíčí její problém, protože jí to pak může trvat déle, když se jí něco nevede. A někdy její sobeckost nenapomáhá k tomu, aby se nad ní lidi slitovali, většinou si je tím odstrčí a může to skončit tak, že jí pak už nikdo nepomůže, ale to si ona neuvědomí snad nikdy. Občas má problém si udržet své zlé vnitřní Já v sobě.


Senzační Imogen, nebo také jinak zvaná Im, Mo, Gene – její tehdejší přezdívky mezi přáteli. Jinak se klíďo nechává volat celým jménem, se kterým je dostatečně spokojená. Dobré geny z té vzhledové stránky po rodičích zajisté podědila, můžeme o ní říct, že je hezká, sice neočekávejte nejkrásnější osobu světa, ale k zahození není a uvědomuje si to. Každý má přece svůj typ. Své sebevědomí má stále zdravé. Co se týče její povahy, můžeme o ní říci, že je nóbl, ne v tom smyslu, že by se nacházela ve vyšší společnosti nebo se jevila "arogantně". Když se s ní blíže poznáte, stačí i ta jedna půl hodinka, tak v ní najdete tu zvláštní třídní stránku. Většinou bývá milá, ale také záleží na lidech a jak se k ní chovají. K určitým lidem dokáže být dost nepříjemná, pokud k ní nejsou zrovna nejvlídnější. Někdy záleží na její současné náladě. Imogen se nedá přečíst, je to zcela nemožné. Kdo to zvládne, je borec. Na všechny se většinou usměje, i když vás nemusí mít zrovna v lásce. Není to tak, že by šla a pořád se smála, spíš když už se na ni podíváte, tak vám zpětně pošle právě ten její obvyklý úsměv. Lepší než se tvářit jako by jí uletěly včelky. Její úsměv není falešný ani děsivý. Někdy se může stát, že se v jejím úsměvu lidi ztratí nebo si tím zvládne něco vynutit – jsou to takové štěněčí pohledy. Zkrátka si umí se svým vzhledem dost pohrávat. Jenže i její nóbl stránka má nějaká negativa. Často totiž dost soudí lidi podle vzhledu, tyto lidi si vždy někam zaškatulkuje. Až pak když je pozná, tak změní buď názor nebo si svůj předešlý názor ponechá. Někdy stačí ten vzhled a o osobě to vypoví úplně všechno, lidi si umí dobře odhadnout. Imogen je taková malá "robotka". Nikdo by to o ní vůbec neřekl, ale vyzná se dost v elektronice, avšak v 3. kraji nepatří mezi ty inteligenty, kteří rádi tráví čas v knihovně a ve svých tajných pracovnách. Tak nějak stejná story jako Wall-E, přece i ten byl něčím pozadu. Občas je trošičku dětinská, bývá často zaujatá takovými maličkostmi, že úplně srší radostí a někdy to až přehání, že jí snad ani nemůžete brát vážně. Lidi si pak mohou myslet, že je neškodná a nikdo by se jí tedy neměl bát. Ještě ty její úsměvy napomáhají k tomu, že z ní dělají pořádného miliuse, ale to každý ví, že to tak úplně není. Takhle dětinsky se chová většinou jen u svých kamarádů, jinak zachovává tvář rozumné bytosti. Dokáže se o sebe postarat, chová se a rozhoduje se jako dospělý člověk. Zná své hranice a život má celkově dobře uspořádaný, nemusí mít k tomu žádnou pomoc od rodičů, protože stejně nikdy tolik nepomáhali. Jindy se může zdát její povaha naopak chaotická, ale to už se většinou rozčiluje a nemyslí jí to jasně. Lidi, kteří ji znají a někdy i pěkně nasírají, tak vědí, že s ní radno nezahrávat, protože dokáže svoje nehty-zuby vytasit a není to pro druhou osobu zrovna nejpříjemnější zážitek. A kdo by taky kdy zůstal dlouho až v takové míře mírumilovný, snad jenom velikonoční zajíčci. Někdy dokáže být dny noci tvrdohlavá, když nemá pravdu a chce ji za každou cenu mít. Pokud ji má, tak jsou zase naopak tvrdohlaví její kámoši, oni jsou si v takových věcech s Imogen dost podobní. Proč ale vždy musí mít ona pravdu? Jednoduše se nechce v ničem zmýlit, protože chce mít všechno dobře uspořádané a že to dokáže bez jakékoliv pomoci – tady je na ní znatelně vidět, že je jasná perfekcionistka. Vyhledává si podobné typy lidí, se kterými i ráda zapaří. Ke všemu je zběhlá v té hudbě, takže jim na večírcích hostuje. Není to nic noblesního, jen puberťácká partička v garáži, a za to dostává nějaké ty penízky, takže kdo by nebyl nadšený. Její průměrná rodina je taková hodně zvláštní, jsou to sobci, i ona by se jím mohla nazvat – už jen to, že často soudí lidi jen podle vzhledu o něčem vypovídá, taky vždycky radši dává přednost sobě a nedala by před nikým přednost, pokud by z toho neměla podíl, a ještě dalších spousta nevyřčených věcí. Její drahocenní rodiče jsou totiž trochu více zahledění do sebe, samozřejmě věnují čas i Mo, ale asi když jí bylo takových 5 let a postupem času si jí méně a méně všímali. Částečně to bylo kvůli práci, a dále do toho vlezlo něco důležitějšího než byla ona, a tak ta pozornost dosáhla pod nulu. Takto se stala Imogen samotářkou, proto u ní nebyl problém tak rychle dospět. Raději trávila sama doma a nevšímala si lidí okolo sebe, tím si našla spoustu času se věnovat svým zájmům. Může za to rodičům i poděkovat, že dokáže tolik nádherných věcí jako je například její talent k hudbě a zpěvu. Celkově bychom mohli Imogen nazvat tajnou knihou, moc své city na oko neukazuje a nevíte, co si o ní popravdě myslet.

Monday, July 27, 2015

Thist Dropblood

[ tyst dropblad ]

 

Player: Fenhrier

FC: Thomas McDonell



Contact: roman.ladi1@gmail.com

Age: 17 deceased - sebevražda


Token: Kartáček na zuby


V desiatom kraji, ale aj možno v celom Paneme nie je človeka, ktorý by mal lepšiu kontrolu nad svojím telom, ako má práve Thist. Dalo by sa to doslova nazvať, že je sám sebe pánom. Keď si raz povie, že necíti bolesť, tak hu naozaj necíti, alebo ak sa rozhodne rozhodne zdvihnúť malé teľa, dokáže to. Skrátka sa nedá ničím zastrašiť a nie je ničím ovplyvniteľný. Možno je až príliš tvrdý na svoje okolie. Je to však v mnohých ohľadoch dobrá vlastnosť, ktorá mu môže rôznymi smermi zlepšiť podmienky v hrách, pokiaľ teda bude v nejakom spojenectve. Hlavný potenciál tejto vlastnosti je to, že pokiaľ niekomu zadá nejakú úlohu, dotyčný poverený musí spraviť tak, ako mu to Thist prikázal, pretože ináč okúsi skutočný hnev. Určite nepatrí ku ľuďom, čo sa nechajú manipulovať niekým druhým, vodcom. Skôr sa stáva tým vodcom on samotný. Je dosť rozvážny a ľahko dokáže prečítať osobnosť človeka, dokonca je i trochu senzitívnejší na mimiku a reč tela, takže občas sa mu podarí odhaliť klamstvo. Vie si zachovať chladnú hlavu a na to, aby stratil nervy treba naozaj neustále zotrvačné lezenie na jeho ináč celkom nedostupné nervy. A teraz sa konečne dostávame ku nejakým skutočným zručnostiam, ktoré Thist ovláda. Po prvé – dokonale ovláda nielen hospodárske zvieratá, na ktoré sa zameriava jeho kraj. To snáď ani netreba vysvetľovať, či spomínať. Skrátka s nimi pracuje, učí ; sa o nich na jeho škole v desiatom kraji, bežne sa s nimi stýka. Po druhé – ovláda prácu s nožom a lasom. čo sa týka nožov, používajú sa pri zabíjaní dobytka na mäso, ktoré sa v jeho domove často praktizuje. Dokonca i samotný Thist už zabil nejednu kravu, desiatky sliepok, či niekoľko kusov husí a kačíc. Laso používal tento statný chlapec na odchytenie väčšej zvery tesne pred porážkou, to znamená že nie je pre neho problém triafať sa, byť presný na diaľku, má silu v rukách, obzvlášť silnú stabilitu v nohách. S bičom zaobchádza viac než obstojne. Po tretie – je silný. Nikdy netrpel hladom, jeho rodina si aj v ťažkých časoch vedela zohnať vnútorností zvierat, ktoré ich kraj choval. Po štvrté – je zručný v akejkoľvek manuálnej práci. Vie si postaviť prístrešok, viazať uzly (potreboval ich pri uväzovaní dobytka v maštaliach), ba zvládne aj základy maskovania. Po piate – nenechá sa nikým odrbať. Má vlastný rozum, nikdy nezmení svoje plány, nie je skupinová ovca. Ku dobru mu taktiež prispieva i jedna jeho zaujímavá vlastnosť. Nepotrebuje totižto veľa spať, na vyspávanie nie je zvyknutý. Jeho bežnou praxou je päť hodinový spánok.


Je tvrdý, no to ide ruka v ruke s jeho zatrpknutosťou. Neverí ľuďom, ktorých nepozná, no i tým, s ktorými strávi celé hodiny. Nie je veľmi výrečný, skôr je to taký introvertný typ, pretože najlepšie mu vyhovuje práve on sám. V živote nenašiel ani jedného človeka, čo by mu vyhovoval natoľko, aby sa pri ňom cítil dobre. Ku fyzickým záporom sa radí najmä jeho silná alergia na bodavý hmyz, peľ… Skrátka skoro na všetko. Dokonca má alergiu na lepok obsiahnutý napríklad v chlebe či bežnom pečive. Zaujímavosťou je i to, že nemá rád teplo. V teple (pokiaľ nemusí) nerobí absolútne nič, pretože sa jeho výkonnosť znižuje aj na 50 percent. Je teda skôr zvyknutý na chladnejšie vonkajšie prostredie. V istých chvíľach, po záťažových situáciách, býva duševne nestabilný, a tak sa jeho reakcie nedokážu absolútne predpovedať. V takých prípadoch dokáže byť extrémne smutný, veselý, no nie je u neho nezvyklá ani chuť vraždiť či ubližovať. Toto totálne šialenstvo však v sebe potláča. Telesná výška Thista činí niečo okolo 189 centimetrov. Nevšímnúť si ho tak je takmer nemožné – strašne vytŕča z pomyselného radu jeho rovesníkov. Výškovo dokonca nezapadá ani medzi vekovo starších ľudí v desiatom kraji. Strelné zbrane pre Thista sú absolútnym tabu, pretože až na zakáľaciu pištoľ nepozná manipuláciu s nimi.


Tento mladý statný obyvateľ desiateho kraju sa narodil pred sedemnástimi rokmi do celkom normálnej malej mladej rodiny, v ktorej nič podstatné nechýbalo. Počas toho, ako rástol nemal absolútne žiadnu núdzu o jedlo, či zdroj tepla. Ako šesťročný nastúpil do školy, kde patril medzi tých lepších a inteligentnejších študentov. Thist sa síce radi medzi menej výrečných, no je to ináč obyčajný sedemnásť ročný chalan z desiateho kraja. Je tu však jedna vec, čo ho trápi už celú večnosť. Odjakživa žil v zatienení svojho brata – dvojičky, ktorý je je jeho presný opak. Narozdiel o Thista sa rád začleňuje medzi ľudí, čo Thistovi teda už od útleho veku veľmi nevoňalo. Radšej mal prácu, ticho a istý systémový poriadok, ktorý musel dodržiavať. Možno toľká rozdielnosť medzi ním a jeho bratom ho donútila ku tomu, aby sa ako pätnásťročný dobrovoľne zbalil a odišiel bývať ku jeho ochrnutému strýkovi, ktorý stratil schopnosť pohybovať dolnými končatinami po tom, čo mu do chrbtice kopol rozzúrený býk. Od tedy sa jeho život, podľa jeho vlastných slov, zmenil ku lepšiemu. Myšlienka, že pomáha niekomu, kto to potrebuje ho teší viac ako nejaká obľúbenosť v kolektíve ľudí. Thist momentálne pracuje v miestnych maštaliach desiateho kraja na plný pracovný úväzok. Pre prácu dokonca odišiel predčasne zo školy.

other worlds

stranger2s.jpg https://lh3.googleusercontent.com/Pw0zB0hurIqLYe3Dbii8mgZ8-m5myKuUtsQ2qtwficdo5n9uKQvLA3mzvOkjh7iL3CUXJzXut2adFoTqKA=w200-h92