Showing posts with label Deceased. Show all posts
Showing posts with label Deceased. Show all posts

Monday, July 27, 2015

Damien Reid

[ demíen rejd ]

 

Player: Diddinka

FC: Chris Wood



Contact: hp.diddinka.hg@gmail.com

Age: 18 deceased - probodnuté srdce: F. Drexcolt


Token: Mince


Jako většina profíků, i on má spojené své dětství s výcvikovým centrem. Doslova v něm strávil každou volnou minutu svého vzácného času. Někdy se dokonce vyvlékl i ze školy, aby mohl být tam a trénovat. Trénoval se vším, co mu přišlo pod ruku, takže umí s každou zbraní, co nabízí arzenál výcvikového centra. Nejvíc si ale oblíbil mačetu a sai. Není se čemu divit, že si oblíbil mačetu, jelikož se s ní stačí hezky rozmáchnout a spoušť je napáchána, ale sai? To je komplikovanější a na ovládání náročnější. Sai je vlastně jediná zbraň, co je do každé ruky a má je vážně rád. Teda ne, že by neměl rád i ty další, ale tahle je jiná. Asi hlavně proto, že se s tím dá pěkně machrovat a hlavně lehce vykrýt útok. Navíc se s tím i dobře hází a taky můžete dát soupeřovi rukojetí pěkně do zubů, což se mu vážně líbí. Ovšem nepohrdne ani jakoukoliv jinou zbraní. Nedělá mu problém být surový, ba se v tom někdy i přímo vyžívá. Když ho vážně naštvete, tak se nebude nikterak rozjímat a nadělá vám z obličeje fašírku holýma rukama. Síly na to má dost, o tom nezkoušejte ani pochybovat. Však od 14 let mlátí do boxovacího pytle, nebo svých spolužáků, jako divý. Ví kam udeřit, aby to pořádně bolelo a aby to soupeře oslabilo. Takže se umí i prát. Rozhodně by mu nevadilo někoho dlouhé hodiny mučit –spolužáci o tom ví svoje – a nakonec ho pomalu zabít. Krev a vnitřnosti mu nevadí, takže proč netýrat nějakého ubožáka? Však to musí být jako u zvířátek, co si někdy z nudy uloví a rozkuchá. Taky mu nedělá problém běhání po horách, když už ho donutili, aby na chvíli vypadl z výcvikáče, tak šel tam a tam taky kuchal ta zvířátka. Ale upřímně, u něj jsou více v oblibě sprinty než nějaký maratony, ačkoliv by ani u nich neodpadl hned na začátku, pokud by teda nepřepálil start.


Jeho největší slabinou je jeho arogance a nerozhodnost. Nedokáže se rozhodnout, jelikož mu je většinou všechno jedno. Vážně ať se ho zeptáte na cokoli, tak jeho odpověď bude, že mu to je jedno. Ukradené mu není jen to, když mu lidi nevěnují dostatečnou pozornost, kterou si zaslouží. Jeho jediný dvě rozhodnutí se týkala her. Chce do nich a trénovat na ně. Jinak pokud se musí rozhodnout, tak si prostě hodí mincí. Prostě určí jaká strana je co a pak je rozhodnutý, podle toho, co padne. Sice mu je všechno jedno, ale i tak ho můžete pěkně naštvat. Strategie? Jo jasně, jestli jako strategii považujete útok, tak i jo. Sice celý život trénoval na hry, ale talentovaně se zvládl vyhýbat takovým nepotřebným stanovištím jako je rozpoznávání rostlinek – pozná tak maximálně ovoce, co se jim válelo doma a ani to možná ne, jelikož to nikdy neviděl růst – nebo maskování. Jídlo přece bude mít od Rohu, takže proč se tím zabývat a zvířátko by zvládl chytit. A stejně neumí vařit. No maskování… Musel by se hanbou propadnout, kdyby měl být v aréně zamaskovaný a schovaný. Ne on není ten, co by se měl schovávat. On je tu ten, co bude lovit ty ustrašený děcka, který pak hezky zabije. Jak už bylo zmíněno, tak je někdy docela dost surový a krutý, takže nějaký slzy na něj rozhodně nezaberou. Naopak mu udělají ještě větší radost a přidá na své agresivitě. Nemá moc rád vytrvalostní běhy, ale když musí, tak to nějak přežije. Sice je krutý, ale nejspíš by nešel jen tak na malé dítě, kdyby byl poblíž nějaký jiný splátce, jedině pokud by ho ten malý smrad vyprovokoval. To by mu pak mohl useknout i tu hlavičku. A když už by šel na děcko, tak by ho zabil rychle, aby netrpělo – ať už by ho k tomu vyprovokovalo ono nebo ne.


Damien je prostřední dítě docela bohaté rodiny. Takže by mohl mít všeho dost a taky má, ale on chce jenom pozornost rodičů, kterou si podle něj zaslouží. To, že je prostřední je taky důvod, proč všechen svůj čas tráví ve výcvikáči. Aby mohl vyhrát Hry a rodiče mu začali věnovat jeho zaslouženou pozornost, jelikož ji věnují buď jeho staršímu bratrovi, nebo jejich milované mladší sestřičce a na něj kašlou. Má toho vážně plné zuby. Nemá zrovna nejlepší výsledky ve škole, za co mu pořád předhazují bratra a ani chování není nejlepší a to mu zas předhazují ségru, a proto je oba nenávidí. Pro jeho rodiče jsou oni ty dokonalí a Damien je ta černá ovce. Na školu kašle, jelikož jí stejně potřebovat nebude a chovat se v ní slušně nebo dokonce mile? Ne. On radši bude dál šikanovat spolužáky a rozbíjet jim nosy a provádět na nich další své mučení. Kvůli tomu má i časté problémy, ale je mu to jedno. Když už tam musí být, tak si tam svým způsobem bude trénovat. Domů chodí stejně jenom spát. Popravdě kdyby mohl, tak by byl pořád ve výcvikáči, domů ani do školy by nevlezl. Prostě by celé dny mlátil do boxovacího pytle nebo si hrál se zbraněmi. Někdy mu to však prostě zakázali, takže si šel zaběhat do hor. Pořád to pro něj je lepší možnost než být doma. Když mu bylo asi devět, tak si myslel, že není úžasnější zbraň než mačeta. Vážně rád s ní seká figurínám končetiny a hlavy. Ve dvanácti si oblíbil sai, které si propašoval domů, aby ukázal rodičům, jak je s nimi úžasný, ale ti se jen zděsili. Měli za to, že se už pomátl a ta nenávist k sourozencům mu přešla ve vraždící pud. Takž mu je sebrali a seřvali ho na dvě doby. Proto začal sourozence nenávidět ještě víc a sourozenecké mučení se změnilo v kruté týrání. Když už byl nucený jít domů spát, tak je zvládal i týrat. Po tomhle se rozhodl, že bude celý dny trénovat a až bude připravený, půjde do her, vyhraje a vrátí se domů jako vítěz. A jeho rodiče mu pak prostě budou muset věnovat patřičnou pozornost, kterou si zaslouží. Všichni mu pak budou věnovat pozornost.

Sunday, July 26, 2015

Clay Striker

[ klej strajkr ]

 

Player: Sabrae

FC: Jai Courtney



Contact: misadole@seznam.cz

Age: 18 deceased - sebevražda


Token: Zuby kajmana


Seznamte se s Clayem, občanem zamilovaným do svého kraje. Je naprosto hrdý, že se mohl narodit ve Čtvrtém kraji a nějaké narážky na něj je schopen dost krutě trestat. Normálně je to člověk, který je pořád v pohodě, ale najednou se v něm něco překlopí a on vybouchne. Jakákoliv další slova jsou akorát jako olej do ohně. Pro ránu si nejde daleko a nějaké zastrašující nadávky na něj vůbec neplatí. Radši toho druhého hned umlčí pěknou fackou, řečičky nejsou nic moc pro něj. Sebevědomí má opravdu vysoké, nemá potřebu ho ukazovat. Jemu stačí, že sám sobě absolutně věří, proto si může dovolit i kousky, které ostatní nezvládnou. Kdo jiný by byl schopný se potopit do hloubky šedesáti metrů bez neoprenu, vzduchování a vodícího lana? Kvůli tomu, že pořád testoval a stále ještě testuje svoje limity, je nepravděpodobné, že by se zranil nějakým vlastním přičiněním. Je na tak dobré psychické úrovni, že si dokáže vsugerovávat různé pocity, které se mu zrovna hodí. Když je mu zima, vsugeruje si teplo, když mu není dobře, dokáže ten psychický pocit překonat a žene se dál, jako by vůbec žádnou újmu neměl. Fyzickou sílu má na hodně podobné úrovni. Už jako malý človíček chodil pravidelně plavat, bylo by divné, kdyby nechodil. Zvládá tedy všechny možné způsoby plavání a potápění. Potápění bylo jedním z hlavní důvodů, proč se naučit pečlivě si rozkládat vzduch. Pečlivé pilování této dovednosti ho právě dotáhlo až do velikých hloubek. Jak si na něm můžete všimnout, jeho svaly na rukou jsou opravdu velké a nejsou jen na okrasu. Docílil jich právě plaváním, ale také manuální prací. Ve svých čtrnácti letech nahradil dědečka ve výrobně lodí. Tam si nejen přidal na síle, ale osvojil si schopnosti s palicí a kladivem. Aby toho nebylo málo, jako profík chodil samozřejmě i do výcvikového centra. Tam měl pravidelný program, který zahrnoval boxování, boj s trojzubcem a harpunou. Nějaký čas věnoval i rozpoznávání jedlých rostlin a ostatních živočichů. Všechny tyto dovednosti následně mohl využít ve zkoušce dospělosti, kterou má jeho vesnička. Jedná se o to, že se sám musel vypravit do přírody a tam přežívat do té doby, než uloví kajmana holýma rukama. Všechna ta píle se mu odvděčila. Díky své velké síle, vytrvalosti a sebeznalosti si mohl dovolit přinést dospělého jedince kajmana. Sám to odnesl jen s pár škrábanci. Po tomhle činu se jeho vlastnosti ještě víc vyrovnaly. Na zvládnutí celé téhle situace měl právě trojzubec, který jakoby se po splnění úkolu stal součástí jeho ruky. Tuhle velkou zbraň si oblíbil asi ze všech nejvíc a má pocit, že k němu přesně pasuje svojí velikostí i jasným poselstvím, které nese každému, kdo se s ní setká. Navíc, která jiná zbraň má tolik hrotů pohromadě?


Protože každý člověk musí žít v rovnováze, není ve všem jenom dobrý. I on má dost chyb, které si většinou uvědomuje, ale už s nimi nic nedělá, protože je se sebou víceméně spokojený a být obdařen takovým umem jaký má, mu prostě stačí. Když se podíváte na stavbu jeho těla, asi vám dojde, že to není žádný gymnasta. On si zakládá především na silových cvičeních, které zkracují šlachy. Dostal už se do toho stádia, že se ani špičkami prstů ze stoje nedotkne země, neudělá provaz a ani ruce za zády nespojí. Není to nějaký problém, který by ho omezoval, ale své nevýhody zajisté také má. V boji se kvůli nedokáže tolik vyhýbat do stran a dozadu, zbývá mu jen různé uskakování a nebo vykrývání, což vyžaduje pochopitelně víc energie. Jeho efektivitu boje ještě občas snižuje neznalost anatomie. Ví, že by měl především útočit na místa jako je krk a hlava, ale to je tak všechno. Prostě bojuje a občas mu je jedno, jestli tomu člověku/figuríně zlomí ruku nebo vaz. Tím se mu může boj nepříjemně protáhnout a to opět spěje k zbytečné ztrátě energie, kterou by mohl využít na něco jiného. Ono by mu to možná jedno nebylo, kdyby v sobě měl zakořeněnou jen špetku strategického myšlení. Prostě je mu úplně jedno, jestli udělá dřív tohle nebo tamto. Ne že by byl hloupý, to ani náhodou, jen si myslí, že pořadí věcí na sebe navzájem nemá žádný vliv. Nebo to kam jít dřív, jaké pohyby dělat a celkový přístup k situaci. Dělá to první, co ho napadne a bude to tak dělat, dokud se nějak nespálí. Ani nijak neskrývá své výrazy na tváři. Nedělá mu problém říct otevřeně svůj názor, ať už je ošklivý nebo ne. Za každé situace je sám sebou, takže vám nemůže utéct jeho neskrývaný nezájem o ostatní lidi, kromě svých nejbližších. Ze svých zkušeností není zvyklý se starat ještě o někoho navíc, může tedy brát spojence i jako lehkou přítěž. Nejradši se spoléhá sám na sebe a bere to tak, že ho ostatní brzdí. Nerad dává někomu něco zadarmo a už vůbec ne svůj život.


Narodil se v maličké a poměrně odstrčené části Čtvrtého kraje. Tomu kusu půdy, kde jsou všichni sjednocení a kamarádští, všichni říkají jednoduše Vesnice. Dětství prožil opravdu pěkné, protože se každý baví s každým a on pořád běhal někde venku s dětmi, pomáhal a tak. Když začal jako malý kluk chodit do školy, začal se víc zajímat o okolní svět. Téma denní rodinné diskuze přestávaly být nevinné dětské věci, ale vytáhla se taková témata, jako výcvik profesionálního splátce a hry. Rodiče připustili, že by mu o tom asi měli říct něco víc a občas ho pustit k televizi, aby sledoval některé části her nebo turné. Jak rostl a učení na základní škole pomalu ustupovalo, jevil o výcvik pořád větší zájem. Starší a dlouholetý kamarád jednoho dne svolil, že ho provede výcvikovým centrem. Jejich cesta tam začínala každý den stejně, a to přesněji dlouhým během – nějak se tam dostat museli. Po zbytek volného času si procházeli nějaké jednodušší věci, přece jen ještě nebyl v tom věku, kdy by mu do ruky patřila smrtonosná zbraň. Jak ale jeho dědeček zestárl, uvolnilo se místo v přístavu a pro Claye nastal ten čas, kdy sám začal chodit do práce. Tam byla nutnost pracovat s palicí i kladivem a to byla ta doba zlomu, kdy se i v centru začal pohybovat v okruhu nebezpečných věcí. Tak jeho plnohodnotný výcvik započal a nerušeně pokračoval ještě dlouhou dobu. Není to moc dlouho, co Clay podstoupil náročnou zkoušku dospělosti. Jen s pár věcmi se musel vydat do močálů a ulovit mládě kajmana. Jelikož to je lehce extrémista a milovník adrenalinu, nepřinesl mládě, ale dospělého jedince. Tím si hodně polepšil na všech frontách a teď už je připravený čelit jakýmkoliv dalším výzvám.

Friday, June 26, 2015

Keenan Björn

[ kýnen bjéern ]

 

Player: Kath

FC: Meagan Tandy



Contact: d.kimli34@gmail.com

Age: 17 deceased - pomlácená: Victoria Glother


Token: Rezavé víčko od piva


Už odmalička to bola veľká bitkárka. Problémy riešila veľmi jednoducho: kto ju urazil, toho proste zmlátila. Je veľmi vynaliezavá a, dokáže si vymyslieť skvelý plán a aj ho vie uskutočniť. Pri krádežiach sa naučila prefíkanosti, zistila, ako sa dá niečo ukradnúť bez toho, aby si ju niekto všimol. Je majster v maskovaní, dokázala by na seba nakydať aj horu smradľavého hnoja, len aby sa zamaskovala nikto si ju nevšimol. Vie narábať z veľkými zbraňami ako sú meče, mačety, ale veľmi obratne vie narábať aj s tými malými ako napríklad menšie dýky alebo nože. Za tie roky, čo sa zapájala do surových bitiek nadobudla pevné svaly, s ktorými by človeka dokázala umlátiť aj na smrť. Vie hádzať z nožmi na obyčajné, no aj na pohyblivé terče. Na ulici sa naučila aj loziť, to najmä po stromoch a výklenkoch na budovách. Nebojí sa veľkých výšok, vlastne ich zbožňuje a nemá problém udržať rovnováhu v takej výške. Vie rozpoznať jedlé a jedovaté rastliny, síce rastliny nie sú nejaký jej veľký koníček, no keď sa chce prihlásiť dobrovoľne do arény, s týmto musela rátať. Vie aj loviť, pri love sa vždy snaží byť tichá a len málokedy sa jej stane, že netrafí svoj cieľ. Rada si získava dôveru a pozornosť ľudí tým, že sa hrá na milé a nevinné dievčatko. Je skvelá herečka, všetko vie zahrať tak, aby jej ostatný uverili. Má veľkú výhodu, pretože keď nasadí svoj kamenný pohľad, vyzerá vážne drsne a nebezpečne, pretože chce aby sa jej ostatný báli. Okrem pofľakovania po ulici, bitiek a pitia alkoholu má aj taký obyčajnejší koníček a tým je maľovanie. Svoje maľby nikomu neukazuje, väčšinou sú to také tie pochmúrne a depresívne maľby, ktoré v človeku vyvolávajú pocit nešťastia.


Keenan robí problém to, že je skoro stále vážna a často jej robí problém nájsť si nových priateľov. Z celého srdca najviac nenávidí hmyz. Asi by radšej umrela od hladu, než by mala zjesť nejakého červa alebo chrobáka. Aj keď nejakého vidí, síce to nedáva moc najavo, no má z neho strach. Nikdy nemala možnosť si zaplávať, keď tak vo vani, no tam si moc nezaplávala. Bojí sa hlbokých vôd a toho, že sa nikdy nenaučí plávať. Je jej zle, keď si predstaví, že by mala zomrieť práve utopením sa. Tiež nemá rada, keď sa okolo nej motajú ľudia a ohovárajú ju priamo za jej chrbtom. Nemá rada falošných ľudí, presne takých ako ona. Tiež sa tak trochu ráta medzi tých falošných ľudí, ktorým sa dosť často nedá veriť. Ďalší problém jej robí alkohol, keď ho začne piť, už nedokáže prestať a často skončí opitá, a vtedy často nevie čo robí, preto je ešte agresívnejšia než inokedy predtým. Jej najväčšou slabinou sú určite jej nočné mory a spomienky na mamu. Niekedy sa budú zo sna s desivými výkrikmi a upokojí sa až po pár minútach, kedy si uvedomí, že to bol vlastne iba sen.


Keenan nemala príliš pestré detstvo. Otec jej zomrel, keď mala tri roky a jej mama to psychicky nezvládala. Keenan bývala po večeroch sama doma, pretože jej mama chodila po miestnych krčmách a svoj žiaľ zapíjala alkoholom. Mala tiež veľmi rada hazardné hry, vďaka ktorým prehrala celkom slušný dom a musela sa aj s malou Keenan presťahovať do menšieho a staršieho domčeka. Cez deň Keenan nedostala ani poriadne najesť, jednoducho bola zanedbávaná. Nemala nikoho blízkeho, kto by sa o ňu postaral, a tak bol každý večer počuť jej žalostný plač. Keď mala päť rokov začula ju jedna okoloidúca staršia pani a jej mamu nahlásila za zanedbávanie dieťaťa. Odvtedy sa Keenan ocitla v detskom domove, v ktorom aj väčšinu svojho života prežila. Už odmalička to bola malá bojovníčka, keď ju ostatné deti nahnevali, mlátila ich hlava-nehlava. Každým dňom v sebe živila nenávisť voči svojej matke, kvôli ktorej sa tam ocitla. Ženy v detskom domove si s ňou nikdy nevedely rady, pretože bola tvrdohlavá a nikoho nepočúvala. Keď bola staršia, začala podnikať tajné vychádzky z decáka. Rada chodievala za mesto, kde si vyrobila pár primitívnych zbraní na trénovanie. Vždy závidela profesionálom. Mrzelo ju, že oni nie sú tiež profesionálny kraj a nemajú tu tréningové centrum. Neskôr sa z nej stalo takzvané dieťa ulice, začala piť, kradnúť, a občas sa zapájala aj do bitiek z chlapcami. Do decáku sa potom vracala z modrinami a jej opatrovateľky si nad ňou lámali hlavy. Keď mala pätnásť, rozhodla sa ísť navštíviť svoju mamu a odpustiť jej. Keď však našla dom v ktorom vyrastala, zistila že v ňom nikto nežije. Od susedov sa dozvedela, že tá žena pred pár rokmi zomrela na otravu alkoholom. Keenan vtedy naplnila ešte väčšia zlosť. Nehodlala jej odpustiť, ani keď už bola po smrti. Začala potajomky trénovať, za mestom boxovala do starého mechu zo zemiakmi a do stromu hádzala nože ktoré ukradla v kuchyni. Stalo sa z nej drsné dievča o ktorom si niektorí myslia, že nemá žiadne city a necíti bolesť. Ona si ale toho už toľko preskákala a ucítila toľko bolesti, že sa to nedá ani spočítať. Po meste chodí z drsným pohľadom, ako keby tým ostatným chcela naznačiť "pozrie sa na mňa škaredo a oľutuješ!" Je veľmi výbušná, dokáže ju rozhodiť aj úplná maličkosť. Problémy nerieši nijako inak, len bitkou, nikdy sa ani nepokúsila riešiť ich slovne. No aj napriek svojej výbušnej povahe dokáže ľudom aj pomôcť, nezabila by niekoho, kto si to nezaslúži, alebo kto pri sebe nemá žiadnu zbraň a vidí na ňom, jej nechce ublížiť. Napriek tomu, že je z 8. kraja, kde sa zaoberajú výrobou textilu, ňu tieto veci nikdy nejako príliš nezaujímali. Aj keď mala možnosť začať pracovať, odmietla to. Oveľa radšej sa totiž pofľakuje po ulici a vybíja si zlosť na ostatných vandaloch. Odkedy začal trénovať, pravidelne každý rok sleduje Hry a všetkým vraví, že jedného dňa sa prihlási dobrovoľne a bude bohatá a obľúbená. Ona je predsa najlepší typ na dobrovoľníka. Je výbušná, nemá problém zabiť človeka, alebo ho umlátiť do bezvedomia a nemá nikoho, komu by chýbala.

Tuesday, June 16, 2015

Tom David

[ tom dejvid ]

 

Player: Jarci

FC: -



Contact: jaroslav.auxt@gmail.com

Age: 18 deceased - pád ze skály


Token: Ručně vyráběný náhrdelník


Toma možno opísať množstvom slov, či už pozitívnych alebo negatívnych. Prirodzene sa snaží, aby prevažovali tie pozitívne. Tom je odvážny chlapec, ktorý sa nebojí len tak nikomu postaviť. Vyzerá staršie, teda aspoň mu to všetci z jeho okolia hovoria. Je to verný priateľ, za svojimi priateľmi si stojí, nenechá ich len tak na pospas osudu, keď im hrozí nejaké nebezpečenstvo, alebo sa nachádzajú v bezvýchodiskovej situácii. Dosť ľudí si Toma obľúbilo vďaka jeho obetavosti, a priateľskosti, bohužiaľ našli sa aj taký, ktorí to len chceli zneužiť, a Tom nie je práve z tých, ktorý by to odhalili, keďže podľa neho je prirodzené pomáhať ostatným. Očividne nie všetci sú taký. Raz sa partia nevybúrených chalano v pustila do jeho najlepšieho kamaráta, (mal vtedy asi štrnásť rokov) a samozrejme ako správny priateľ to nechcel nechať len tak a chcel kamarátovi pomôcť, no boli to starší chlapci, a bolo ich viac a tak prirodzene nemal šancu. Hrali sa s ním ako mačka s myšou, čo ho poriadne vytočilo. Domov odchádzal s modrinami, kamarát to isté, ale doma sa nepriznal, čo sa stalo. Veď tam by ho zbili tiež, jeho otcovi sa totiž nepáči, keď sa jeho syn mláti s kýmsi na ulici. Tom bol na seba po tom incidente dosť naštvaný, bol toho názoru, že nemôže nič dosiahnuť, keď ho dokáže zmlátiť akási pouličná banda vagabundov. A tak sa rozhodol pre tréning, aby po prvé trochu schudol, pretože mál z čoho a po druhé aby zmocnel a narástli mu svaly. A tak začal, naj skôr len behávať, pretože jeho kondička bola žalostná. Avšak Tom je občas vážne lenivý človek, a po týždni ho to nejak prešlo a prestal s tým. No po roku, akoby sa niečo zlomilo, sa do toho pustil opäť. Tentokrát už aj s kamarátom. Ráno si pred školou privstali, aby si mohli isť zabehať, poobede prišli zo školy a dvíhali rôzne predmety, ktoré mali akože predstavovať závažia z posilňovne, ktorú však akurát tak videli v telke, v piatom kraji o nej mohli len snívať. Celkom sa im darilo, a navzájom si pomáhali a podporovali sa. Potom prišiel nápad, čo tak skúsiť to s nejakými zbraňami? Najskôr to bolo len tak pre zábavu, no ako dospievali, čoraz viac si uvedomovali to, že hry tu skutočne sú, a nikdy nevedia, kedy sa v nich môž u ocitnúť. Začali trénovať s tým čo bolo po ruke, čiže nože. Zo začiatku to bolo ťažšie a pár krát mali chuť vzdať to, no nakoniec trpezlivosť priniesla svoje ovocie a teraz zasiahnu terč s takmer stopercentnou presnosťou. Ak aj nie, tak väčšinou je to nejakých 5-10 centimetrov od toho čo si priali. Tých desať je síce už dosť, ale stále lepšie ako nič. No po nožoch si povedali, že by to chcelo niečo iné, veď s nožmi to vie skoro každý, všetci si ich môžu zohnať doma z kuchyne a trénovať s nimi. V škole v knižnici našli akúsi knihu o zbraniach, a podľa nej si začali vyrábať svoje vlastné, a aj keď neboli až také dokonalé, mohli sa s nimi naučiť aspoň základné pohyby. A o tých, ktoré nedokážu provizórne vyrobiť, aspoň čítajú. Nakoniec si teda zaobstarali oštep a luk, + kamarát odkiaľsi zohnal dýku (stále to odmieta prezradiť). Tomovi to ide osobne najlepšie s tým oštepom, pretože s lukom si nie je až taký istý, niekoľko ich polámal, pretože nevydržali to napätie, s ktorým napínal lanko, s inými zase nevedel byť tak presný. S dýkou si rozumie lepšie, ale na jeho vkus pri jeho používaní je potrebný až veľmi blízky kontakt, no nezanedbal ani tú a ide mu to s ňou celkom od ruky.


K Tomovým slabinám patrí od malička strach z tmy. Keď bol malý, nedokázal ani zaspať bez toho, že by nemal zapnuté svetlo v izbe, alebo pri ňom niekto nesedel. Samozrejme, ako dospieval uvedomoval si, že je to ponižujúce a na smiech, keď sa pomaly už teenager bojí tmy, a tak sa rozhodol so svojim strachom bojovať. Potuloval sa v noci po dome, len aby si dokazoval, že sa už viac nebojí, alebo vystrájal podobné hlúposti. Nakoniec sa mu to celkom podarilo, no ešte stále mu stuhne krv v žilách, keď sa uprostred noci ozve z neďalekého lesa zavýjanie vlka alebo iného zvieraťa. K Tomovým slabinám možno teoreticky priradiť aj tú obetavosť a chuť pomôcť každému, keďže nie každý ju príjme s dobrým úmyslom a s úmyslom niekedy pomôcť na oplátku jemu. Počas tréningu s kamarátom sa toho Tom naučil dosť, no stále sa nájde to čo nevie. Behanie na dlhé trate si nacvičil v pohode, na to je v piatom kraji miesta neúrekom, no horšie je to s lezením sa stromy, keďže tých je tu pomenej, a chlapci sa neodvážili opustiť bezpečie kraja, a ísť za plot do lesa. A teda šplhať mohli len po nociach, ale čo sa človek naučí, keď si ledva za svitu mesiaca dovidí na špičku nosa a nie to kam dáva nohy? Uspokojili sa teda s tým, že vytrénujú ruky zdvíhaním závaží a nohy behaním, a ak by už niekedy došlo na šplhanie, hádam sa to nejako porieši samo, alebo s nejakým zázrakom na ten prekliaty strom vylezú. Keď párkrát behali v rámci tréningu zastavili ich mierotvorcovia a vyzve dali čo to robia, a kam sa tak ponáhľajú. Museli im zaklamať, že to robia len pre svoje zdravie, veď keby im povedali, že trénujú pre prípadnú účasť v hrách alebo že chcú zmlátiť tých, čo kedysi zmlátili ich tak by skončili na námestí a dostali by pár rán bičom, alebo v tom horšom prípade kdesi za mestom s guľkou v hlave. Našťastie sa nič také nestalo, a tak mohli pokračovať vo svojom tréningu. Tom musí vždy spávať osamote, pretože tak neskutočne chrápe, že vedľa neho dokáže zaspať len málokto. Pravdaže on tomu neverí, a keďže on spí, jemu to môže byť tak jedno. Najhoršie na tom je to, že to vždy príde tak nečakane. Len tak vedľa vás spokojne odfukuje a zrazu to príde. No proste ten kto je vedľa neho zažije &scar on;ok. Najhoršie je, že Tom nevie, ako sa má toho zlozvyku zbaviť, a tak jednoducho každý večer dúfa, že nasledujúcu noc nebude chrápať tak nahlas, že svojim chrápaním zobudí polku domu.


Tom sa prišiel do tohto nepokojného sveta na začiatku novembra. Jeho rodičia asi museli mať zaujímavého Valentína, no späť k nemu. Už od malička sa zaujímal o svoje okolie, a ako každé malé dieťa bombardoval svojich rodičov kopou otázok, prečo, načo, začo… Proste ako každé malé dieťa chcel vedieť všetko. Keďže sa narodil do rodiny pomerne bohatej na piaty kraj, nemal problémy s peniazmi, že by musel jedlo hľadať po kontajneroch alebo že by si musel hľadať podradné práce. Proste si spolu s rodinou spolunažívali v harmónii, až kým neprišli jeho prvé hry. Počas toho žrebovania bol úplne vystresovaný, nechýbalo veľa a mohli ho odtiaľ niesť preč na nosidlách. No zvládal to, a postupne si na to zvykal, teraz sklízeň bere ako samozrejmosť, aj keď rozhodne nie je príjemné ísť tam len tak bojovať na život a na smrť, aj keď povedzme si na rovinu, víťazovia sa potom majú ako prasa v žite. Spravia si výlet po Paneme, raz za rok sa pretrčia v telke, za čo im padnú nejake peniaze a tak sa to opakuje dookola. Ale za akú cenu, veď víťazi musia niečo urobiť, aby vyhrali, nie je to len tak. A tak aj keď pomyslenie na to, že by vyhral hry bolo lákavé nikdy nenabral odvahu prihlásiť sa ako dobrovoľník do Hier. Tých ľudí obdivuje to áno, ale nemá za potrebu byť ako oni. Ak mu osud dožičí, tak v pokoji dospeje doma v kraji a ak nie, tak sa uvidí. Tom má svoju rodinu (dve mladšie sestry), ktorú miluje, a položil by za ňu hádam aj vlastný život. Svojim mladším sestrám pomáha s učením do školy, rodičom zase s prá ;cami okolo domu, brigádu si zatiaľ nezháňal, pre neho sú čiastočné úväzky nič, on verí len pevnej pracovnej dobe, z ktorej ho len tak nevyhodia kedy si zmiznú, a on skončí na ulici ako prašivý pes, veď je to predsa ponižujúce. Radšej si s kamarátmi niekam výjde a užíva si mladosť, veď sú to možno jeho posledné okamžiky života, keďže na tomto svete nie je isté nič, jedine to, že všetci raz zomrú.

other worlds

stranger2s.jpg https://lh3.googleusercontent.com/Pw0zB0hurIqLYe3Dbii8mgZ8-m5myKuUtsQ2qtwficdo5n9uKQvLA3mzvOkjh7iL3CUXJzXut2adFoTqKA=w200-h92