Showing posts with label Deceased. Show all posts
Showing posts with label Deceased. Show all posts

Saturday, June 06, 2015

Faith Wyatt

[ fejt vájet ]

 

Player: Diddinka

FC: Emmy Rossum



Contact: hp.diddinka.hg@gmail.com

Age:v 17 deceased - rozdrcená lebka: W. Caelum


Token: Růžová modelína


Co vlastně Faith jako holka z Devítky umí? Jelikož většinu života strávila na polích, kde sklízela obilí, takže to pěkně umí se srpem. Vlastně se s ním rozhodla i trénovat. No asi se to tréninku moc nepodobalo, ale nějaký to sekání a škrábání do pytlů to bylo a to je pořád lepší než nic. Těch pytlů se taky už dost natahala, takže nějakou tu sílu mít nejspíš bude. Pak taky umí plavat, když už mají ten rybník, tak se to naučila. No, ze Čtyřky by to jako plavání asi nenazvali, ale plave na vodě a i se pohybuje, což jsou podle ní dvě podmínky pro plavání. Takže ano, plave a dokonce i ráda. Rozeznává jedlé rostliny, hlavně tedy obiloviny, když už je na to ten jejich kraj zaměřený a z nich by zvládla i něco málo upéct. K tomu je potřeba asi i oheň, takže ho umí rozdělat. Má docela dobrou kondičku, jelikož ráda běhá a chodí i docela pravidelně. Je docela i mrštná a rychlá, takže se třeba zvládne v souboji nějak ubránit. V kaji je, docela dost, nenápadná, proč na sebe taky upozorňovat víc než je potřeba, že? Naučila se tedy spíše tiše poslouchat než mluvit, což se jí může hodit v aréně, když zaleze někam na nenápadné místečko, kde ji nikdo neuvidí.


To, že spíše poslouchá a nemluví znamená, že nemá moc kamarádů a ostatní si o ní myslí, že je prostě taková divná. Jako někdy mluví normálně, ale ve valné hromadě případů mlčí a poslouchá, takže by jí mohli označit i za stydlivou, ale to ona není. Jenom prostě neví, co by měla říkat a tak mlčí. Nerada mluví o sobě. Když potřebuje, tak za vámi přijde a zeptá se na to, co potřebuje vědět, ale vážně jenom, když potřebuje. V krizových situacích ji může přepadnout afektivní raptus a ona pořád dokola opakuje stejné věci a někdy dělá i hrozně nepřirozené pohyby. Jedna jediná zbraň, co kdy držela v ruce je srp, ale i s tím může mít výhodu oproti neprofesionálním krajům. Neumí se prát, teda pokud nepovažujete sesterské pošťuchování za bitky. Vlastně ani nechce někomu ublížit. Neumí lézt po stromech ani něčem jiném. Přišlo jí to pro její kraj zbytečné, takže na co, se to učit? A na horách jsou přece vyšlapané stezky, po kterých se dá jít, takže neměla důvod se to učit. Lovení? Stopování zvířat nebo klást pasti? Co to je? To jí vůbec nic neříká, takže by v aréně trpěla hlady, pokud by tam neviděla nějaké obiloviny nebo rostliny, které by znala.


Faith se narodila do normální rodiny. Peníze jim nikdy nechyběli, ale ani jich nebylo na rozhazování. Už od malička milovala běhání po polích a loukách, kterých je v jejich kraji plno. Běhala na nich hlavně za svou starší sestrou Beth. Ty dvě byly nerozlučný kamarádky a taky pořádně ukecaný a rozdováděný a často se pošťuchovaly. Měla šťastné dětství. Bohužel tím, jak čas běžel, tak se od sebe odcizily. Faith si trénovala se srpem a chodila plavat, zato Beth chodila za svými kamarády a Faith ignorovala. Vlastně je dalo zase dohromady až to, když Beth onemocněla a nevypadalo to s ní vůbec dobře. Tou dobou už měla Faith práci na poli a většina peněz šla na léčbu pro Beth. Když většina doktorů řekla, že se z toho Beth nedostane, tak se u Fath poprvé projevil afektivní raptus. Dlouhé hodiny chodila tam a zpět po chodbě a trhala hlavou. Rodiče se strachovali o obě dvě. Beth se z toho jako zázrakem dostala, ale Faith už nebyla jako před tím. Najednou byla taková zamlklá a spíše jen poslouchala, co jí sestra říká a při špatných zprávách pořád dokola opakovala stejné věci a někdy dělala i nepřirozené pohyby. Začala chodit běhat, aby jim jakože ukázala, že je v pohodě a oni se kvůli ní tolik netrápili, ale moc to nezabralo. Faith se strachovala, že by mohli vylosovat Beth, a tak se toho ošklivého opakování nezbavila. Proto má modelínu, kterou může mačka a všechno možný, když to na ní přijde. Beth naštěstí nevylosovali do Her, ale ten její problém stejně nezmizel.

Friday, June 05, 2015

Charmaine Keithley

[ šarmajn kýtfly ]

 

Player: Lauri

FC: Hailee Steinfeld



Contact: dee.braineater@gmail.com

Age: 14 deceased - Mountain Banshee - Ikran


Token: Náramek s kamínky


Char je drobná dívenka, která však své váhové nedostatky kompenzuje svou hbitostí a rychlostí. Na škole patří mezi jedny z nejlepších sportovkyň a to i přes to, že není zrovna dvakrát nejvyšší. Hrozně jí baví míčové hry, a tak se za míčem umí hnát, jako by byla vosa pronásledující nějakou sladkost. Vzhledem k tomu, že je dost mrštná, dokáže se potichu prohnat kolem svých soupeřů a ukrást jim jejich míč, případně mezi nimi proběhnout a dopravit míč do branky nebo do koše. Má taky dost dobrou mušku, což se jí, i při jejím sportování, celkem hodí. Obvykle umí trefit koš z několika metrů a bez obtíží. Její zapálení pro sport z části pramení zejména z toho, že má tři starší bratry, kteří si ji celé dětství dobírali, a tak měla potřebu udělat něco, aby jim ukázala, že není jen maminčina a tatínkova holčička. To, že má starší bratry se projevuje i v jejích dalších zálibách – potají si společně vyrobili prak, ze kterého velmi často střílí. Hodně jí to baví, a tak se pokaždé snaží jít pryč od okolního světa a případných mírotvorců a někde dál, například v lese, trénuje. Leccos umí dokonce i s lukem, ovšem jen s takovým provizorním, který jí vyrobil její starší bráška k narozeninám. Sama se pak naučila vyřezávat si svoje vlastní šípy, k čemuž často užívala menšího nožíku, se kterým se naučila pracovat celkem obratně. Vzhledem k tomu, že často pomáhá v kuchyni, umí i s většími noži. Většinou tedy spíše krájí nějakou zeleninu nebo něco, co se k nim dostane, ale sem tam se jí pod ruku dostane i nějaké to maso, které musí opracovat tak, aby se dalo připravit. Sama trochu umí i něco uvařit, ale nejsou to obvykle žádné složité recepty – stačí to však na to, aby nepomřela hladem. Kromě toho je celkem zručná v ošetřování. Její nejstarší bratr si, po tom, co se vyvaroval nebezpečí arény, zvolil jako svou cestu právě lékařství, do kterého samozřejmě, po menším odprošení, zasvětil i svou mladší sestřičku. Char tedy umí ovázat nějaké ty rány, a dokonce umí vystužit i zlomeninu nohy nebo ruky. Pozná nějaké základní bylinky, takže ví, které může použít, a kterým by se měla vyhnout. Taky umí trochu pískat a napodobit nějaké melodie.


Pokud bychom se měli zaměřit na to, co Charmaine nejde, bude toho skutečně mnoho. Stačí začít asi takovým tím základem – neumí se pořádně prát. Teda jo, trochu, z toho, co ji naučili bratři, ale neumí se prát skutečně. Nikdy se s nikým nechytla tolik, aby někomu musela vlepit. Sama je na to docela dost velký dobrák, kvůli čemuž se bojí jít do arény – protože by asi nikomu jen tak nezvládla sáhnout na život. Nikdy také nikoho skutečně nepronásledovala a nesnažila se zabít. Naprosto plave v anatomii, takže kdyby někomu měla nadiktovat místa, po jejichž poranění by člověk zemřel, asi by na někoho zůstala jen tupě zírat s otevřenou pusou. Takové věci jdou prostě mimo ni, sama moc nevěří, že by se do arény dostala, proto se nepodrobuje nějakému zákeřnému tajnému tréninku. Ačkoliv sama umí něco uvařit, rozhodně neumí nic ulovit. Neumí nastražit past a už vůbec na ni neumí nic chytit. Zatím ji však nic podobného ani netrápilo, protože vždycky dostala jen kus masa, který pak opracovala a tím to spíš haslo. Pokud sama střílela z luku, obvykle spíš do nějakého amatérského terče než do živého. Charmaine navíc tak trochu trpí hyperaktivitou – neumí pořádně sedět na místě, takže pokud by měla v aréně na něco číhat, asi by to moc nešlo. I když možná by strach mohl udělat své. Co se týče fobií, má tak trochu strach z vody a o něco větší strach má například z nějakých těch okřídlených ptáků. Jako těžko říct, kde k téhle fobii přišla, ale prostě nemá ráda létavé opeřence. Sice by chtěla létat, ale ptáci fuj. Ještě co se týče té vody – plavat samozřejmě neumí.


Charmaine se narodila do průměrné rodiny, která sice nikdy nebyla ani bohatá, ale za to nebyla ani chudá. Má tři starší bratry, kteří vždy rodině pomáhali, a tak se nikdy neměli tak úplně špatně. Vždy měli co jíst a občas měli i nějaké to sladké nebo něco víc exotičtějšího, pokud to měli za co vyměnit na černém trhu. Char byla v prvních chvílích svého života vychovávána hlavně ke skromnosti a již od mala byla vedena k tomu, aby v domácnosti zvládla pomáhat. Přesto byla Char spíše jako její starší bratři – začala se více věnovat sportu a navíc to ve všech ohledech nebyla tak úplně holka – chovala se vždy velmi praštěně, místy i drze a od některých lidí často slýchávala, že se chová jako "kluk v sukních". To podporovalo zejména i to, že furt hrála nějaké míčové hry nebo dělala něco podobného. Navíc byla schopná jít hrát i v sukni nebo nějakém slušnějším oblečením. Co se týče her, ty prožívala skoro každý rok, zejména kvůli bratrům, avšak od té doby, co se její jméno objevilo v osudí, sama o Hry nějak ztratila zájem. Těžko říci, proč se to stalo, možná to začala nějak podvědomě odmítat, ale zkrátka jí náhle ta představa, že by šla do Her, přišla nesmyslná. Sama s Hrami nesouhlasí a většinou se o nich nebaví a z hovoru je jakkoliv vytěsňuje. Kdyby ji vybrali, nejspíše by to nepřežila… nebo si to alespoň ona sama říká. Proto je jakkoliv odmítá zmiňovat. Sice by to do ní možná nikdo neřekl, ale sama ví, že i přes své sportovní úspěchy by prostě ve Hrách neuspěla. A to je jinak celkem optimistka. A veselá.

Sunday, May 10, 2015

Olivia Teresa Crawford

[ olívia terýsa krevford ]

 

Player: Katy

FC: Emily Bett Rickards



Contact: ksmehlikova@seznam.cz

Age: 17 deceased - probodnuté břicho: J. Horn




Jej největší zbraní je její čistá chladná logika. Všechno má své opodstatnění. A její bystrá mysl toto opodstatnění většinou nachází. Proto nevěří na takové ty věci jako je štěstí, talismany a horoskopy. Je šikovná na práci s elektronikou čemuž jí dopomáhá její geniální mozek. Tatínek jí vždycky zásobil čímkoliv, čím chtěla, a tak se z ní brzy stal odborník v tomto oboru. Vlastně si ani nevybavuje, jak se k tomu dostala, možná dílem náhody nebo něčeho takového. Často jí říkávali, že se narodila ve špatném kraji a že ve Trojce by její geniální mozek zapadl. Možná na tom něco bude, ale ona Šestý kraj miluje. Protože ona si jízdu na čemkoliv, co má kola nesmírně užívá. Začalo to už kolem ve čtyřech letech, na kterém se skoro pořád proháněla po rušných ulicích, které tolik miluje. Následoval moped, který dostala ještě před tím, než by to mělo být legální. Ke svojí motorce přišla podobným způsobem. Miluje jízdu na motorce a rovněž v tátově kabrioletu, ale o tom, že mu ho krade vlastně ani nikdo nemá vědět. Svojí motorku si zpravuje sama, protože nenechá na svého miláčka šahat nějakýho upocenýho starýho ošklivýho mechanika, takže je zběhlá i v tomto. Miluje plavání. V jejím kraji sice moc vody k plavání není, ale tatíček jí nechal vybudovat krytý bazén. A to není jediný sport, který provozuje. Taky miluje lezení po horách (spíše lezecké stěně vzhledem k tomu, jaká je Šestka placatá placka), takže se jí po těle utvořila i nějaká ta svalová hmota. A občas si i něco málo zaběhá, i když v tom zase tak dobrá není, spíš se tím udržuje v kondici. Co se týče zbraní, není vůbec žádná přebornice. Zkoušela to s lukem, ale vůbec jí to nenadchlo, přestože mušku zase tak k zahození nemá i přes svoji drobnou vadu zraku. Raději se uchýlila k železné tyči. S tou se umí krásně ohánět. Další její schopností je hra na piano, která je jedna z věcí, které jí vždy zaručeně uklidní. Ať už hraje ona nebo kdokoliv jiný.


Slabosti? Těch Olivia určitě pěkných pár má. Moc neví, jak přežít v přírodě. Jistě, zná pár bylinek, ale jen takové ty, které zná snad i každý blbec. Vodu by možná taky našla, logicky vždycky teče dolů a je okolo hodně kytek, ale pokud nebude vypadat pitně, tak je jí to stejně k ničemu, protože netuší, jak by se dala přečistit. A oheň taky nerozdělá, protože to nikdy k ničemu nevyužila, tím pádem to neumí. Její arzenál zbraní je opravdu chabý, opravdu obsahuje jen dvě nebo tři zbraně, pokud počítáme s tím, že s nožem se umí bránit každý. A i když se zkoušela mnohokrát prát s nehybným cílem, s myslícím a pohybujícím se člověkem je to úplně něco jiného a není na to vůbec připravená. Důvod, proč má tolik koníčků, je jednoduchý. Je krátkozraká, což zle poznat díky jejím brýlím. Není to sice tak strašné, rozhodně to není krtek, ale když se k ní někdo z dálky blíží, často nepozná jeho obličej, což může vést k docela nepříjemným situacím. Nikdy si neuměla najít přátele nebo se vůbec nějak normálně bavit s lidmi. Dokonce i když se odhodlal na ní někdo promluvit a byl docela hovorný, ona většinou nemá moc co říct. Což je opravdu nevýhoda, pokud si máte najít nějaké dobré spojence. Oli si žije trochu ve vlastním světě, tak to u těch opravdu chytrých lidí bývá. Pak je tu taková větší drobnost zvaná záchvaty paniky. Pokud je pod stresem, může se dostavit naprosto kdykoliv a bez zjevných příčin. Má je zřejmě nějak zděděné po matce. A právě její zmínka bývá docela častým důvodem záchvatů. Když to přejde, může být trochu nevypočitatelná. Což ne vždy musí být nevýhodou.


Oli nebo Tessie, jak se Vám to líbí více, byla vždycky trošičku jiná. Místo s panenkami si nejraději hrávala s kostičkami, stavěla si garáže a laboratoře pro svoje imaginární lidičky a už ve třech letech dokázala poskládat puzzle. Tatínek byl na ní náležitě hrdý, protože v ní viděl svojí ženu, kterou však Tessie nikdy nestihla poznat, zemřela pár měsíců po jejím narození na nějakou zákeřnou nemoc, proti které se prostě nedalo nic dělat. Ženská ruka však jejich rodince nikdy nechyběla, protože si brzy našel milenku a později manželku. Oli jí má ale ráda, má s ní docela dobrý vztah a bere jí skoro jako maminku, protože i její macecha se k ní chová jako k vlastní, ne jako ty macechy v pohádkách, kterých mají plnou knihovnu. Ku podivu se nedali dohromady díky jejich penězům. Otec je pořád v práci a nosí domů docela velké peníze, díky kterým si vždycky žili jako v bavlnce, ale rodina je pro něj vždycky na prvním místě. No není to krásná rodinná idylka? Tak trochu jim to kazí uzavřená povaha Tessie. Už od raného dětství bylo jasné, že to nebude moc společenský tvor. Raději byla vždycky zalezlá, cizích se bála a vyjít ven, třeba jen vyzvednout poštu, je pro ní vždycky malé dobrodružství. Rodiče se to snažili zachránit tu a tam nějakým večírkem, kam pozvali co nejvíce jejích vrstevníků, ale ona si raději utáhla culík, poupravila brýle na nose a odkráčela do pokoje nebo garáže, aby se mohla věnovat pro ni mnohem zábavnějším věcem. Když přišla puberta a všichni v jejich třídě se začali tak nějak párovat, ani tehdy neprojevila zájem o jakoukoliv socializaci. I když se pár opovážlivců, kteří se o to pokusili, našlo, neprojevila sebemenší zájem. Ona zřejmě svůj maličký svět uvnitř svojí hlavy neopustí snad nikdy.

Saturday, May 02, 2015

Antoine Willie

[ ontouin vilí ]

 

Player: Jarci

FC: Jan Kowalewski



Contact: jaroslav.auxt@gmail.com

Age: 15 deceased - probodnuté srdce: W. Caelum


Token: Dřevěný kolík


Antoine sa správa ako typický teenager z Trojky. Veľmi sa zaujíma o rôzne technologické vynálezy, o ktoré v trojky núdzu rozhodne nemá. V laboratóriách trávi hodne času, chce totiž všetko vedieť, tie najnovšie objavy nikdy neuniknú jeho pozornosti. Pre svoje hobby je to však dosť osamelý chlapec, no on spoločnosť nikdy nevyhľadával. Je to skôr samotár, ktorý si vystačí sám so sebou alebo s nejakou knihou. Má veľkú predstavivosť a vo svojom voľnom čase občas píše príbehy. Ak by raz náhodou vyhral Hry, jeho koníčkom by bolo písanie alebo veda. Napriek tomu, že Antoine je dosť utiahnutý chlapec, a rád sa hrá s mikroskopmi a podobnými hlúposťami, jeho rodičia, aj keď sú z Tretieho kraja, nemajú veľmi pochopenie pre jeho záujmy. Už od malička ho prihlasovali do rôznych športových krúžkov a podobných aktivít. Raz to bol futbal, inokedy cezpoľný beh, potom zase niečo iné. Nikdy ho nenechali len tak doma vysedávať a nič nerobiť. Vyplnili mu všetok voľný čas, a na svoje hobby si nachádzal čas buď po nociach, čo malo za následok kruhy pod očami, alebo sa na všetko vrhol hneď po škole, čo malo zase za následok, že chodil domov dosť neskoro. Napriek tomu sa z neho stal celkom múdry dospievajúci chlapec, ktorý bol len tak trochu samotár. Keď bol menší, nenávidel, keď ho rodičia prihlasovali na všetky tie športy, no ako dospieval, prestal im to zazlievať. Uvedomil si, že možno istým spôsobom ho chceli pripraviť na arénu, pričom robili všetko čo mohli, aby mu zabezpečili čo najväčšiu šancu vrátiť sa. Do svojich dvanástich rokov Hry takmer vôbec nevnímal, bolo to len niečo, na čo sa musel každý rok dívať no všetko to bolo mimo neho. No akonáhle dosiahol dvanásť rokov, bol do žrebovania zaradený aj on a vtedy mu už nebolo všetko jedno. Len tak tŕpol, či nevyžrebujú jeho meno. Dosiaľ sa tak nestalo, no šťastie pri ňom nemusí stáť navždy. Knihy, ktoré dovtedy boli predovšetkým fantasy vystriedali knihy, kde našiel napríklad poznatky o prírode, o zbraniach… o všetkom, čo by sa mu mohlo zísť do arény. V škole prišiel raz učiteľ telocviku s nápadom, že by spravil krúžok karate. Antoine samozrejme o tom veľa čítal a tak sa tam hneď dychtivo prihlásil. No po prvom týždni mal chuť vzdať to, po celom tele mal svalovinu a podľa jeho názoru mu to vôbec nešlo, aj keď učiteľ ho presviedčal o pravom opaku. Len vďaka jeho húževnatosti to nevzdal, a teraz, keď tam už chodí asi tretí rok mu ide od ruky. Výrazne pokročil, no stále sa má čo učiť. V knihách o zbraniach sa toho dozvedel veľa, a samozrejme ako každý chlapec chcel si ich vyskúšať. V Treťom kraji by však zbrane typu trojzubec asi nenašiel, max tak niekde vo výskumnom centre a tam by ho samozrejme v živote nepustili. Luk si skúsil vyrobiť, no vždy sa po nejakých dvoch strelách rozpadol a tak to vzdal, s tým, že sa k tomu vráti neskôr, no zatiaľ to neskôr akosi neprišlo. Premýšľal, čo by také mohol v treťom kraji nájsť, a potom začal obchádzať rôzne miesta, kde niečo potiahol alebo tak. Nakoniec zohnal nože, dýku, sekeru a v labáku, keď sa nik nepozeral sa mu podarilo potiahnuť aj akýsi prototyp, no prišli na to a tak ho musel vrátiť a mal za to mesiac zaracha. Potom už bolo treba len nájsť si čas. Povedal rodičom, že ide ku kamarátovi ale namiesto toho si našiel odľahlé miesto, kde trénoval. Rástlo tu množstvo stromov a tak ako terč a fiktívneho protivníka používal stromy. Najviac si porozumel s nožmi, s tými mu to po čase ide ako po masle. Terč už zasiahne s vynikajúcou úspešnosťou. So sekerou mu to trvalo o veľa dlhšie, no nakoniec sa dokázal prispôsobiť aj tej. S tou však začínal napríklad tak, že šiel narúbať drevo, aby si najskôr osvedčil techniku držania a až potom sa začal so sekerou oháňať, nechcel prísť k úrazu, veď ako by ho vysvetlil? Nakoniec sa teda zoznámil aj s tou, aj keď samozrejme na splátcov zo sedmičky by asi šancu nemal. Viac zbraní nezháňal, po prvé nepotreboval ďalší prúser a po druhé najskôr sa chcel poriadne naučiť narábať s tým čo mal, až potom by prešiel na ďalšie. Rozmýšľal nad tým, že by začal aj behávať, no nechcel na seba už zbytočne pútať pozornosť zvedavých očí, a tak kondičku naháňal len na tréningu karate. Posledné, na čo ešte myslel bolo lezenie, v každej aréne videl niekoho niekam liezť, či už na strom, skalný útes alebo niekam inam. A tak občas tréning so zbraňami vynechal a namiesto toho sa postupne učil liezť.


Síce lezenie skúšal, a celkom mu to aj ide, no len pokiaľ má pri sebe hrubšie konáre, inak sa hore neodváži, jasné, v aréne by ho k tomu možno dohnala hladina adrenalínu v krvi, ale pri jeho "šťastí" by ešte zletel zo stromu. Antoine je dosť hašterivý typ, vždy si stojí za svojim názorom, aj keby sa mal pobiť do krvi. Na druhú stranu, keď príde na to, že jeho nápad je hlúpy, nechá, nech ten druhý povie ten svoj, no nikdy si neodpustí nepekné poznámky k tomu druhému. Raz sa takto pohádal s chlapcom, ktorý bol o tri roky starší, a ten mal proste výbušnú povahu a skončilo to tak, že Antoine odišiel so zlomeným nosom, pretože to ten týpek nevydržal a jednu mu vrazil. Keď prišiel domov rodičov to samozrejme neuniklo, a keď sa na to pýtali tak si na rýchlo niečo vymyslel. Bolo na nich vidno, že mu neveria no na jeho šťastie sa rozhodli, že to nebudú zbytočne pretriasať, chlapec je už dosť starý, tak nech si svoje problémy vyrieši sám. Napriek tomu, že lezenie mu celkom ide, paradoxne má strach z výšky. Síce sa s ním snaží bojovať a nejak ho prekonať no do teraz sa mu to nepodarilo, preto keď lezie, tak sa zásadne nepozerá dole. Akonáhle tak urobí, v hlave sa mu začnú vynárať scény ako stratí rovnováhu a zo stromu jednoducho zletí na zem a doláme si všetky kosti. Vtedy sa len pevnejšie chytí kmeňa stromu a dúfa, že triaška pominie čo najskôr. Samozrejme, začal sa týmto problémom zaujímať, a dostal nápad, ktorý by mu s jeho strachom mohol pomôcť. Vyliezol na strom, len kúsok nad zem a začal sa posúvať po konároch na ich koniec, tak aby nespadol no zároveň tak, aby v jeho žilách začal rýchlejšie prúdiť adrenalín, a z tade začal pozorovať zem, aby si jeho telo zvyklo na tú výšku, aby ju proste bralo ako niečo samozrejmé, a nie niečo tak nepríjemné, že mu to vlastne znemožní akýkoľvek pohyb vo výške. Zo začiatku táto jeho taktika fungovala a tak sa rýchlo posúval do väčšej výšky, no samozrejme to prehnal. Zašiel až príliš ďaleko a konár pod ním jednoducho nevydržal jeho váhu a zlomil sa pod ním. Pred pádom z dvojmetrovej výšky rovno na tvrdú zem ho našťastie nejaký konár, ktorý sa síce keď na neho Antoine dopadol zlomil tiež, no aspoň spomalil jeho pád na zem. Vtedy došiel domov s poriadne poudieranými rebrami, no našťastie sa mu nestalo nič vážne. Teda aspoň dúfa, tá bolesť ho po nejakom čase prešla a s rebrami ani s nejakým nepríjemným pichaním v oblasti brucha nemal žiadne problémy, takže snáď je všetko v poriadku. Jeho ďalšou slabinou v poradí je plávanie, a celkovo voda. Antoine je od mala veľmi nešikovný, a keď sa naháňal s mladšími súrodencami tak v mladom veku padol do močiara, z ktorého ho museli zachraňovať až rodičia. Od vtedy si vypestoval akúsi tú nechuť k vode. Síce to neznamená, že sa nesprchuje a chodí po uliciach s tým, že smrdí a ľudia, ktorí okolo neho prejdú by museli pre neznesiteľný zápach prejsť na druhú stranu, no nikdy nebol ani fanúšikom dlhej kúpele, vo vode sa vždy zdržal len minimum. K plávaniu má teda taktiež odpor, a teda dúfa, že v aréne, v ktorej bude on sa žiadna voda nebude nachádzať, a ak už aj bude, tak jej bude čo najmenej.


Antoine je prostý chlapec z Tretieho kraja, ktorý mal to šťastie, že sa narodil do celkom bohatej rodiny na priemer tretieho kraja. Jeho rodina je tiež veľmi veľká, má troch bratov a dve sestry, a chudobný ľudia by šesť detí uživili asi len ťažko. Aj keď matka samozrejme neporodila všetky naraz a kým sa narodilo to najmladšie, tak to najstaršie už malo osemnásť a tak už bolo viacmenej samostatné ale aj tak. Nie je to žiadna zábava. Antoine sa narodil v poradí ako štvrté dieťa, pred ním to boli Andrew, Charlotte, Bob a po ňom Susane a Ryan. Antoine má so svojimi rodičmi našťastie celkom harmonický vzťah, nehádajú sa každý deň asi po sebe nehádžu taniere ako to videl u niektorých rodín. Popravde, keď to videl tak musel odtiaľ rýchlo utekať lebo jednoducho vybuchol smiechom. Antoine by pre rodinu obetoval aj svoj život, je to proste statočný človek. Raz v noci, keď nemohol spať rozmýšľal nad tým, čo by sa stalo, keby vyžrebovali do hier jeho brata? Ten má už dvanásť rokov, takže naňho už prvá sklizeň. Bez váhania si sám sebe odpovedal, že by nastúpil namiesto neho, predsa len pätnásťročný chlapec má väčšiu šancu vyhrať ako ten dvanásťročný. Predsa je len silnejší, obratnejší… V prípade úmrtia v aréne by to pre jeho rodinu nemalo byť až také zložité, predsa majú ďalších päť detí a priateľku nemá, tak nemá sa s kým ani rozísť, aby jej svojou smrťou nespôsobil ešte väčšiu bolesť. No snažiť sa predsa len bude. Veď len hlupák pôjde do arény s tým, že tam s určitosťou zomrie a tak načo by sa mal aj snažiť. Antoine sa to tam bude snažiť roztočiť, už aj pred arénou, chce spraviť dojem, a získať si tým aj nejakých fanúšikov či sponzorov. Aj keď nemá zrovna bláznivú povahu a nevie sa ľuďom vtierať do života, pripadá si pri tom hlúpo, keď bol malý tak v škôlke hrávali divadielka, tak snáď mu ešte z tých čias niečo ostalo a on sa bude vedieť pretvarovať sponzormi ako ich miluje a splátcami, ako rád ich vidí aj keď by ich v kútiku duše najradšej povraždil už pred začiatkom hier. Anoine nie je nijaký svätec, keď má zlú náladu alebo mu niečo tak si aj z chuti niečo nenadáva, čiže si bude musieť pri svojich rozhovoroch dávať pozor na ústa. Nebol by to predsa príjemný pohľad keď by mu niečo vykĺzlo, aj keď, predsa je tam moderátor, tak ten by to mal nejako uhrať do outu, no náhoda je blbec. Rodičia sa z neho snažili vytĺcť nadávky, niekedy aj bitkou no nejak to nepomohlo. Antoine bol od narodenia ťažký oriešok na výchovu, bol tvrdohlavý, nechcel robiť čo sa mu nakázalo. Našťastie dospievanie ho pozmenilo, a z neposedného decka sa stáva statný muž, kiež by to tak vydržalo navždy. Ako dospieva, snaží sa rodičom pomáhať so všetkým, učiteľka zo školy mu pomohla s brigádou v tunajšom výskumnom centre, a keď dostane výplatu tak polovicu okamžite venuje do rodinného rozpočtu, nemá potrebu niekde míňať peniaze, a taktiež ani nevie kde by to robil. Niektorých vidí, ako peniaze míňajú na alkohol. On alkohol ochutnal raz a skoro sa povracal, nechutilo mu to. Je síce pravda, že vtedy mal 11 a teraz by už možno zareagoval na tú chuť inak, no on nepotrebuje alkohol k životu. Radšej si vyjde s kamarátmi (aj keď ich nie je ktovieako veľa) niekde von, napríklad zahrať si futbal, alebo ide k niekomu na návštevu a podobne. Keď neboli Jamesovi (kamarát) rodičia doma, James ho dokonca poprosil, aby ho začal učiť narábať s nožmi. Keď to Antoine počul , stuhla mu krv v žilách, on si totižto myslel, že o jeho tréningu nevie nikto, no čo keď to tak nie je? Čo keď je takých ľudí viac? Najskôr s tréningom nesúhlasil, vyhováral sa na rôzne hlúposti, a on sám s tréningom prestal, bál sa, čo ak niekto na neho pri najbližšom tréningu zavolá mierotvorcov? No toto odporovanie mu vydržalo asi tak dva týždne, potom sa vrátil k svojmu tréningu a dokonca začal učiť aj toho kamaráta. S počiatku to išlo dosť ťažko, jeho učiteľské skúsenosti nie sú ktovieako oslnivé, a vysvetľovať nevie tak jednoducho, ako by sa to v dannej chvíli zišlo. Nakoniec sa to však dalo do poriadku a teraz trénujú chlapci spolu.

other worlds

stranger2s.jpg https://lh3.googleusercontent.com/Pw0zB0hurIqLYe3Dbii8mgZ8-m5myKuUtsQ2qtwficdo5n9uKQvLA3mzvOkjh7iL3CUXJzXut2adFoTqKA=w200-h92