Showing posts with label Deceased. Show all posts
Showing posts with label Deceased. Show all posts

Sunday, August 24, 2014

Jax Treighton

[ džeks trejtn ]

 

Player: Larsyn

FC: William Brent



Contact: creationoflars@gmail.com

Age: 16 deceased - rozdrásán štíročlověkem


Token: Máminy kapesní hodinky


Jak by se dala tato osoba jen popsat? Je nutné zmínit, že Jax je tak trochu vzteklý hoch, ale když ho nebude někdo prudit, tak by se snad ani nepokoušel dotyčnému zlomit vaz. Odmalička byl vychován jen svým otcem, který na něj byl 24 hodin denně tvrdý. Chtěl z něj vytvořit něco jako bezcitnou mašinu na zabíjení. Bohužel se mu to nepovedlo tak, jak smýšlel. Výcvikové centrum navštěvoval od dvanácti let denně, aby se zdokonaloval ve svých schopnostech a taky proto, aby se mohl ztratit z dohledu svého otce, který ho nesmírně irituje. Nikdy nepochopil smysl tvrdého tréninku, který mu otec neustále tloukal do hlavy. Párkrát se snažil otci domluvit, aby nemusel neustále poslouchat, jak dělá něco špatně nebo to nedotahuje do konce. On si moc dobře uvědomoval, že do tréninku dává vše a víc to snad ani pro kluka v jeho věku nejde. Vždycky to dopadlo pro Jaxe špatně, a tak se mu nakonec nepokoušel jindy znovu odporovat, protože to nemělo smysl. Centrum bylo jediné místo, kde ho nikdo s tréninkem nehonil, a tak si většinou zalezl právě tam a trénoval si po svém. Krom tréninku čistě na fyzičku a vytrvalost, do kterého byl nucený, se na souši soustředil na boj se zbraněmi, které tak ani nemá moc rád, ale je to pro trénink do Her nezbytné. Stejně tak bojová umění, ve kterých se snaží být lepší než všichni ostatní. Je to jedna z aktivit, která ho skutečně baví a nedělá to s nechutí. Jinak preferuje moře, kde se snaží trávit svůj volný čas, pokud to vůbec jde. Většinou ho tam vytáhne právě práce, jelikož doplňkově učí malé děti surfovat. Mimo surfařských schopností se umí ještě dobře potápět a je to velmi rychlý plavec. S pohybem ve vodě nikdy neměl problém a cítí se v moři jako ve svém živlu. Mluvě o zbraních, rozhodně by si vybral harpunu nebo oštěp, což jsou pro něj nejlépe ovladatelné zbraně. Vybral by si i mezi nunchaky a meči, protože těmito nástroji svůj trénink začal, takže je ovládá déle než harpunu, která je mu současně nejvíc sympatická. Kdyby došlo k boji zblízka, určitě využije své bojové dovednosti, se který se může nahlas chlubit a ke všemu to pomáhá jeho agresivitě. Taktéž nemá problém vykrývat útoky nebo se tomu spěšně vyhýbat. Často po něm otec házel věci, když byl naštvaný, takže mu za to může vděčit, že za tu dobu získal tak rychlé reflexy, a proto ho jen tak nějaký útok nepřekvapí. Do svých kvalit může zařadit i běh, který je u něj velice přirozený. Pravidelně chodí ráno běhat, protože mu ten čistý mořský vzduch a klid pročistí hlavu a kvůli tomu má lepší den. Nechybí mu ani znalosti přežití v přírodě, protože co by to jinak bylo za profesionála, který by se takovým triviálnostem nenaučil.


Tento klučina moc šťastné dětství neprožívá. Jediný jemu blízký člověk je jeho táta, a jak bylo zmíněno, vychoval ho sám a pod přísným dohledem a občas to bylo dost psychopatický. Právě až tak moc, že to Jaxe dohnalo k šílenství. Kvůli tomu nemůže v noci spát a ráno se pak probouzí s kruhy pod očima a červeným bělmem, což evokuje vzhled nějakého feťáka. I když má zrovna dobrý den s otcem, je to stejně na nic. Na ten režim si tolik zvykl, že je pro něj skoro normální prostě nespat, pak je z toho otrávený a unavený. Bývaly dny, kdy ho otec jako malého děsil, aby ho v noci probudil na trénink a připravil ho tak na nástrahy v aréně. Potom se nikdo nemůže divit, že má noční můry z toho, že zpod postele vyskočí jeho otec s maskou nějakého kapitolského mutanta. Je to sice skoro dospělý chlapec, ale i tak se bojí strašidel. Neměl to s ním nikdy jednoduché, otec si své sny snaží splnit prostřednictvím Jaxe, jelikož prošvihl příležitost se přihlásit do Hladových her. Co se týče zbraní, tak neumí střílet z luku a ani z dalších podobných zbraní. Nikdy se to nenaučil, protože neměl potřebu umět se všemi zbraněmi. Byl rád, že umí s jedním hodně dobře a tím to končilo. Stejně tak se nikdy nezajímal o rostlinky, protože neměl zájem nikdy jíst trávu nebo z toho v aréně dělat nějaký odvar. Nepočítáme do toho mořské řasy, které samozřejmě pozná, když pochází ze Čtvrtého kraje. Kytek je prostě milión, a kdyby se je snažil naučit, tak by to se svou dyslexií ani nezvládl a pravděpodobně by se unudil k smrti. Je to všechno pro něj jenom tráva, kytka a strom. Má za to, že víc vědět ani nepotřebuje. Kvůli svému traumatu z dětství ho občas chytnou takové tiky, které ho následně mohou dostat do transu a v myšlenkách mu proběhnou strašné depresivní kraviny. Je to taková noční můra, kterou může dostat i přes den. Stačí jenom aby se mu v hlavě něco špatně pohnulo, a zrodí se na svět vzteklý Jax, který umí sám sebe porazit. Většinou to netrvá až tak dlouho, ale nikdy nevíme, kdy se to může zhoršit. Taky je to ten případ kluka, který nezvládá více věcí najednou, tudíž se kvůli tomu dokáže snadno rozčilovat. Není trpělivý a provádí všechno bez přemýšlení.


Narodil se jako uřvané nemluvňátko do celkem pozitivní rodinky. V prvních třech letech se zdálo, že jsou jeho rodiče dokonalým párečkem a mají spolu toho nejsladšího synáčka. Jenže sladké dětství, který si ani nepamatuje, se najednou proměnilo v hotové peklo. Jednoho dne byla jeho matka napadena žralokem. On to dodnes ještě neví, protože mu to otec zatajil, aby se nemusel bát vlézt do vody. Má za to, že jeho matka zemřela při požáru. Nijak se o to nezajímal, protože nerad tahal téma o matce ven, bylo to pro něho moc emocí a s těmi se potýká velice nerad. Jenže po tom, co matka odešla do nebíčka, tak z toho byl otec hodně dlouho na sračky a dal se na dráhu alkoholika. Následně samozřejmě ztratil práci a všechny prachy utratil nákupem alkoholu nebo gamblováním. Dalo to zabrat, než se z toho nakonec jakžtakž dostal a začal se svému synovi věnovat, jenže už to nebyl ten milý otec. Vůbec to nebyla správná výchova dítěte, ale spíše konkurz do hororu nebo na zastrašování mladých kadetů v armádě. V pozdějších letech, kdy se o sebe uměl lépe postarat, tak často utíkal z domu. Nikdy to moc dlouho nevydrželo, protože byl ještě chlapeček školou povinný a otec si ho vždycky našel. Tak se musel naučit přežívat v šílené domácnosti s otcem. Musel se potýkat s bombou v podobě flašek od chlastů, které na něj otec neustále házel a to kvůli absolutním kravinám. Nemusel ani nic dělat, aby si zasloužil flaškou do ksichtu. Také ho neustále nutí do tréninku, aby byl nejlepší, což je vlastně fajn, ale i tak to bylo o ničem. Otec neměl práci, neměl stud, neměl nic. Pokusil se najít práci nebo spíše brigádu, která ho dokázala s otcem tak trochu uživit, ale žijí si dost mizerně. Musel vydělávat peníze na barák a na jídlo, na nic jiného to nebylo. Kvůli této mizérii má motivaci se přihlásit do Hladových her. Není totiž nikdo, kdo by jim pomohl. Otec své přátelé ztratil v okamžiku, kdy se z něj stala taková troska, a Jax nemá volný čas na to, aby do svého plánu ještě přidal hledání kamarádů. Má trénink, práci a musí se starat o otce. Je to na mladého kluka docela dost. Doufá, že je může zachránit právě výhra v Hladových hrách, které chtěl jeho otec také původně vyhrát.

Wednesday, August 13, 2014

Daphne Safer

[ dafný sejfr ]

 

Player: Sabrae

FC: Jessica de Gouw



Contact: misadole@seznam.cz

Age: 18 deceased - rozcupované tělo: J. T.


Token: Vlčí ucho


Daphné je především lovec. Většinu svého volného času, který netráví ve výcvikovém centru, se toulá po horách a učí se dovednostem, které se v budově nenaučí. Její vášeň je horolezectví. Dokáže se vyšplhat na malý strom, ale i na vysokou skálu bez jištění. Samozřejmě, že ze začátku se jistila provazy s vlastnoručně vyrobenými uzly, ale po čase získala potřebnou rovnováhu a jistotu, kterou potřebovala. Po dlouhém trénování se naučila lézt i se zátěží, takže jí už nedělá problém dosáhnout svého cíle s kuší i batohem. Její ruce i nohy jsou tedy nemálo silné a každý den se podrobují stále těžším zkouškám. Nahoře v horách, kde je řidší vzduch, běhá na velké vzdálenosti, aby se dopravila na místo, kde se to jen hemží zvířátky a z toho vyplývá, že je to poměrně adaptabilní člověk, zvyklý na přísnější podmínky. Dokáže se hodiny v lese nepozorovaně plížit za kořistí s kuší v ruce a bez výčitek ji zabít. V posledních letech svoje výlety prodloužila i na noc. Udělala si takový vlastní kurz přežití. Uloví si kořist, tu potom méně obratně vyvrhne a opeče si ji na ohni s bylinkami. Jsou pouze tři, které pozná, ale to jí k jídlu stačí. Po ránu měla kolikrát problém poznat, kterým směrem má jít, ale po dvou letech zkušeností si do hlavy vmáčkla nějaké ty znaky, podle kterých pozná směr. Ve výcvikovém centru se naučila zacházet s vrhacími noži a mačetou. Um s nimi si však nikdy nevypiluje tolik jako s kuší. Zkoušela i nějaké základy plavání, ale po nezdarech to vzdala.


Věc, které při lovu nikdy moc neholdovala, je vytváření nějakých pastí nebo něčeho podobného. Co ji příroda nenaučila, je zakládání ohně bez sirek. Marně zkouší doteď podpálit suchou trávu jen tak s křemenem, ale nikdy neviděla ani jednu jedinou jiskřičku nebo stopu kouře. Dál se nikdy nenaučila pořádnému plavání. Horská jezírka jsou buď moc studená a nebo moc malá, plavat se v nich zkrátka nedá za žádných okolností. Jakákoliv strategie je u ní propadák. Při lovu sice jednu má, ale dávalo jí hodně zabrat něco takového vymyslet. Tahle se už stala rutinou, ale vymyslet něco z fleku? V žádném případě. Nejspíš by hnala všechny rovnou do záhuby. Když vidí, že je nepřítel viditelně slabší, nevyhýbá se jim. Selektivně však vyřazuje všechny, u kterých si uvědomuje, že by mohla mít následky. Určitě se tedy nepohrne na nějakého kluka, ale zvolí spíš dívku klidně mladšího věku než je ona sama. Na to, že pochází z druhého kraje, ovládá celkem málo zbraní. Posledních pár let tráví pořád méně času ve výcvikovém centru a musela si zvolit zbraně, které upřednostní před jinými. Ale je schopna se rychle naučit s nějakou novou v případě nouze. Je to tak trochu hrubián. Kolikrát něco nelichotivého vypustí z pusy a přemýšlí až potom. Je zvyklá trávit čas sama a líbí se jí to víc, než být obklopena lidmi. Zná jen velmi málo emocí a ke všemu se staví po svém způsobu, vždycky z toho musí mít prospěch i ona, jinak nehraje. Řídí se mottem "Silnější přežije" a s tím, že by se v aréně mohl objevit někdo silnější počítá.


Narodila se jako jedináček do naprosto normální rodiny. Její rodiče nikdy neopovrhovali jinými kraji, když se dostalo slovo na nějaké chudší kraje, radši drželi jazyk za zuby. A přesně tak se to od nich naučila i Daphné. Spolu s tím získala cenné zkušenosti do života. Sama na vlastní kůži zjistila, že život je krutý a smrt je na pořádku každý den. Právě proto se naučila bez výčitek zabíjet tvory okolo sebe. Dělá to pro svůj život. Zastává názor, že slabší musí zemřít. A pokud má být jednou ten slabší ona, smrti se bránit nebude. Váží si všech věcí, co má a je vděčná svým rodičům. První kraj nemá moc v lásce, protože jak vídá v televizi, jsou to většinou rozmazlení frackové, pro které jsou drahé věci samozřejmostí. A právě to jí vadí. Pokud se dostane do Her jednou ona, možná se bude spoléhat právě jen na sebe. Co se týče jí samotné, je se sebou naprosto spokojená a je ráda, že může žít prostým a poněkud monotónním životem. Už párkrát si zažila věci, co prožívají v chudých krajích, když třeba uvízla v horách. Málokrát však pocítila nějaký soucit. Zastává spíš extrémí názory. Člověk byl pro ní zrozen jen proto, aby překonával hranice a neustále je posouval dál. O to se každým dnem pokouší i ona a své pobyty ve výšinách odhodlaně protahuje dál a dál.

Friday, August 08, 2014

Cole Thompson

[ kól tompsn ]

 

    

Player: Levík

FC: Andrew Lincoln

Mentor: Callista Allen

Victory year: 94th Annual Hunger Games

Hobby: Profesionální hráč bowlingu a kulečníku

Contact: piratesa@seznam.cz

Age: 50 deceased - popraven kvůli rebélii


Token: Přívěšek s plyšovými kostkami



[ before the Hunger Games ] Cole je spíše malého vzrůstu, rychlý a obratný. Prát se umí poměrně dovedně. Dokázal by zmlátit i jiné lidi než zjevně slabší a mladší protivníky za pomoci pěstí. Do rukou mu nejlépe padne dlouhý nůž, ostrá dýka či krátký meč, spíše mačeta. Nejenže se s ní dokáže dovedně bránit, ale i uštědřovat údery a bodat. Také jako každý z sedmého kraje, ať už chlapec či dívka, alespoň jednou za život držel v ruce dřevorubeckou sekyru a umí i jiné věci, než s ní štípat dříví na podpal. Už od útlého věku šplhal po stromech v lesích, když si hrál s ostatními hochy na schovávanou a nebo závodili, kdo dříve vyleze na vršek borovice. Mezi základní vzdělání všech patří také rozdělávání ohně, alespoň za pomoci sirek a zapalovačů, vázání primitivní smyčky a dvou uzlů a rozeznávání, kde je sever a kde jih a dokáže najít zdroj pitné vody. Také umí plést sítě, ve kterých lovil říční raky a vyrábět pytlačky na pstruhy. Je všímavý a bystrý, když je chvíli v klidu, nic mu neunikne a každé špitnutí či zašustění slyší. Také je neobyčejně přesný a je schopný na velkou vzdálenost kamenem strefit malý cíl a to ještě do středu. Přesná rána kamenem by člověku dokázala hlavu rozlousknout jako ořech.

[ the days after ] Cole se za těch pár let, co mu zbývalo do plnoletosti neuvěřitelně vytáhl. V aréně se mu do sortimentu zbraní přidalo kopí či oštěp, který se dá využít nejen pro boj z blízka, pro lov ryb, ale i pro likvidaci protivníků z bezpečné vzdálenosti. Také začal posilovat, neustále se udržuje při formě. Když nemá zrovna náladu, chodí si zaběhat. I když by to do takového staříka nikdo moc neřekl, stále dokáže někomu rozbít ústa či zlomit pár prstů, to, když ho někdo opravdu, s dovolením, nasere. Poslední dobou chodí na střelnici, kde se naučil zacházet s pistolemi, holt je to jeho oblíbený koníček. Své umění střelby zdokonalil natolik, že nyní strefuje pravidelně 9 z 10, jednou za čas i 10 z 10. Byl donucen naučit se alespoň trochu vařit, protože zatím doma nemá dámskou společnost, která by se mu o jídlo starala a vařila a pekla by mu. Také objevil něco, co mu jde nadevše nejlépe – kulečník a bowling. Hned vedle toho našel zálibu ve vyřezávání sošek zvířat ze dřeva, jde to znát podle výzdoby jeho srubu zevnitř.


[ before the Hunger Games ] Řekněme to na rovinu, jeho největší slabostí je jako u většiny splátců plavání. Nesnese vodu v očích, uplavat dokáže jen minimální vzdálenost, poté klesá ke dnu jako kámen. Cítí se nejistě, co se týče luku a šípu, dá se dokonce říct, že je s ním neschopný, nedokáže se s ním strefit. Do všeho je moc hrrr, nejdřív jedná a až potom přemýšlí o důsledcích. To se mu může mnohdy vymstít. Také se nenaučil vařit, on se spíš s otcem a svými dvěma bratry snažil, aby bylo vůbec co do úst, pracoval na pile a nebo nastražil do vody sítě, aby byli ryby, raci a ve mnoha případech žáby. O přípravu pokrmu se potom starala jeho matka.

[ the days after ] Ačkoliv byl donucen se naučit vařit alespoň základní pokrmy a polévky, aby se zasytil a nemusel neustále vyhazovat peníze za jídlo v restauracích, za svůj život se už zřejmě nenaučí vůbec plavat. Ačkoliv příležitostí je opravdu dost, své snažení už dávno vzdal. Z arény si krom své dovednosti zacházet s oštěpy odnesl i hrůzu z kobylek, jejichž hejna na ně poslali Tvůrci, když byl v aréně, aby se publikum zabavilo, když víc jak jeden den nikdo nepadl. Také začíná mít problém s alkoholem, pivo a rum na zahřátí pije častěji než vodu. Za ta léta ho také začínají trápit bolavá záda a jeho výdrž také poklesává, zřejmě kvůli stylu života, kterým žijí všichni vítězové a také s pomalu přibývajícím věkem. Už mu koneckonců není dvacet.


[ before the Hunger Games ] Nikdy mu nic moc nesházelo, spolu se svými bratry a otcem pracoval v lese spolu s ostatními dřevorubci, zatímco matka čepovala po večerech v baru, který patří jejich rodině od nepaměti. Měl jídlo, vzdělání potřebné pro život, i pár přátel, se kterými chodil do lesa či na plácek za městem, kde hrávali fotbal. Cole je klidné a veselé povahy, vlastní mu je zvláštní smysl pro humor, který nemusí všichni ihned pochopit. Oblázky si nikdy nemusel brát, když už bylo opravdu špatně, výplata nebyla a ryby se nechytaly, vzal si jeden jeho starší bratr, dostali něco málo zásob, aby přežili další den a pak se všechno točilo zase dál. Hladové hry pro něj opravdu nebyly žádná hrozba, stejně jako mohli vylosovat jeho, byla stejná šance, že vylosují jiného chlape ze stovek dalších dětí. Ale v jeho patnácti letech přeci jen, mizernou náhodou, zaznělo jeho jméno a on jel na porážku.

[ the days after ] Když ho vylosovali, jen málokdo by si řekl, že se za několik týdnů vrátí jako vítěz Her. Z Her vyšel s přezdívkou "Šťastlivec", získanou snad jen proto, že když on s jednou nohou v hrobě, div nevykrvácel, zbylí dva profesionálové se v domnění, že jsou již poslední ve Hře, pustili do sebe a podřezali jako vepři navzájem. Díky tomu zbitý a zmasakrovaný Cole vyvázl z Her. Přezdívka ale po několika letech Kapitolany omrzela a nyní mu nikdo už neřekne jinak než Cole. Všechna zranění se podařilo přípravnému týmu a doktorům ošetřit a vyléčit nebo alespoň šikovně zamaskovat, aby po nich nebylo ani památky. Jediné, co mu už navždy zůstane, je chybějící špička malíčku na levé ruce. Po turné vítězů se ubytoval v malém srubu ve vesnici vítězů a začal se, jak bylo povinností vítězů, věnovat splátcům, kteří jdou do arény po nich. Trénink mu byl noční můrou, protože ačkoliv to s těmi dětmi nikdy nevzdal a opravdu se snažil, aby se alespoň jedno z nich vrátilo domů živé a zdravé a stalo se dalším vítězem. Bohužel marně. A na řadu přišla druhá část života každého vítěze následující po trenérství – večírky, bulvár, rozhovory, účast v televizních pořadech. Nic z toho ho moc nebralo, ale kdykoli může zavítat do nějaké vily na oslavu, kde je pití a jídlo zdarma, velice rád dorazí. Také se začal naplno věnovat svým koníčkům a to hlavně hraním kuželek a kulečníku v rodinném baru, který dostal na starost jeho o dva roky starší bratr. Jeho mladší bratr do dneška pracuje jako dřevorubec a kácí stromy. Otec mu před nedávnem zemřel ve věku šedesáti čtyř let, matka ho ani rok na to následovala. Dožili se úctyhodného věku, málokomu se tak poštěstí. A takhle plynul jeho život až do doby, než jeho životem otřásla děsivá novina – Eliza, nejmladší vítězka z 7. kraje umřela na otravu. Zažil pořádný šok. Nyní musí zase jezdit vlakem do Kapitolu s párem mladých splátců, aby se je marně pokoušel naučit nějaké strategie a zacházet se zbraněmi – a následně musel pozorovat jak umírají. Prostě zase nezvládl svoji práci. Nenaučil je dost a nepřipravil je na arénu. Noční můra se mu vrací.

Tuesday, August 05, 2014

Oliver Cameron

[ oliver kemern ]

 

    

Player: Quinn

FC: T. J. Thyne


Victory year: 91st Annual Hunger Games

Hobby: Ošetřovatel

Contact: QuinnGirl@centrum.cz

Age: 54 deceased - infarkt





[ before the Hunger Games ] Světe, div se, i Dvanáctka něco umí. Je to výborný střelec. Jako dítě střílel z praku, ale dnes preferuje spíš luk. Tyhle dvě zbraně jsou pro něj vším. Bez nich by se pravděpodobně jeho rodina neuživila. Je hodně silný. Dostal se už do mnoha rvaček, které většinou skončily jeho vítězstvím. Trávením času v přírodě se naučil poznat a odlišit jedovaté rostliny od jedlých. Umí si výborně dělat přátele. Jeho spojenci by měli naprostou jistotu toho, že by je nikdy nezradil. Protože jeho matka je ošetřovatelka, zvládá základy léčitelství. Vylézt na strom či na skálu? Pro něj žádný problém. I obyčejná tichost je pro něj velkým bonusem, který denně v lese využívá. Když mluví, je velice přesvědčivý, proto by dokázal komukoli vymluvit cokoli. Do všeho jde na plno a s myšlenkou, že on to zvládne. Je společenský, moc nemluví a nemá potřebu předvádět se před někým, před kým to není nutné. Kdyby to bylo hodně nutné, dokázal by odpoutat pozornost. Je to prcek, takže si ho většina lidí nevšimne a nedělá mu problém schovat se.

[ the days after ] Hry a čas po nich ho toho hodně naučily. Už není takový důvěřivec. Když se vás vlastní sestra pokusí zabít, prostě vás to odnaučí důvěřovat. Po aréně mu v Kapitolu museli udělat něco s mozkem, protože teď si toho pamatuje mnohem víc a delší dobu. Učil se léčitelství, protože v aréně se mu tahle schopnost celkem dost hodila. Protože se dost nudil a neměl absolutně nic na práci, začal se učit zacházet se sekerou a ke svému podivení mu to začalo docela jít. Stále je to výtečný střelec. Po hrách ho pronásledovala spousta rozhovorů, ve kterých se naučil ještě víc získat přízeň těch hloupých Kapitolanů. Stále se umí díky svému malému vzrůstu ztratit v davu, tak, aby si ho nikdo nevšiml.


[ before the Hunger Games ] Ach ty slabiny… Každý je má a on jich pobral dost hodně… Kromě luku a praku by nedokázal zacházet s žádnou zbraní. Nějaké přemýšlení, nebo vymýšlení plánů, to je pro něj úplný nesmysl. Neumí plavat a vlastně vůbec nemá rád vodu. Neumí se soustředit na jednu věc. Je snadné odpoutat jeho pozornost. I moc velká důvěřivost pro něj může být obrovskou slabinou. Protože je dost ukecanej, dá se říct, že s ním nikdo nevydrží déle, než pět minut. Běh? Co to je? Proč by měl běhat, když může v klidu chodit? Nemá vůbec orientační smysl, takže se ztratí téměř všude. Nějaké elektronické věcičky, to je pro něj taky úplné nadpřirozeno.

[ the days after ] Po Hrách se jeho slabiny spíš ztratily, než přibyly. Pouštní aréna mu zajistila dost velký respekt z písku. Vlastně písek nemůže vůbec vidět! Štítí se a má strach z krve. I když se mohl naučit zacházet s více zbraněmi, stejně umí zacházet jenom s lukem, prakem a nově i trochu se sekerou. Hodně zlenivěl. Už nemusel živit rodinu lovením, takže vypiloval svou dovednost gaučingu na maximum. Stále neumí pořádně běhat. I jeho orientační smysl je stále na bodu mrazu. Slíbil si, že už nikdy nechce nikoho zabít. Stále je stejně otravnej, kvůli tomu, že nedokáže zavřít pusu. Ani ve vymýšlení plánů se u něj neobjevilo nějaké zlepšení.


[ before the Hunger Games ] Oliver se narodil do rodiny, která patřila k těm nejchudším ve Dvanáctém kraji. Byl nejstarší, ale rozhodně ne jediné dítě rodiny. Měl a má tři sestry a dva bratry. Od mala na něj byla dávaná jakási zodpovědnost. Po tom, co jeho otec utrpěl v dolech těžká zranění, musel se o rodinu starat on, obstarávat potravu, starat se o sourozence. Matka tohle nemohla dělat, protože se starala o otce. Od nějakých šesti let se začal učit s prakem. Ze začátku mu to vůbec nešlo, ale časem se to naučil. Tím lehčí pro něj bylo se naučit zacházet s lukem. Každý den musel chodit do lesa a lovit potravu, aby jeho rodina zůstala na živu. Samozřejmě musel pomáhat i matce v její ošetřovně. Každý rok si z celé rodiny bere nejvíc oblázků.

[ the days after ] Po Hrách ho celá jeho rodina odsoudila a nechtěla ho ani vidět. Musel totiž zabít svojí sestru, kterou vybrali do Her s ním. Po Hrách mu darovali dům a peníze, jenže k čemu mu to bylo, když v tom domě musel být sám a s penězi neměl co dělat? Dlouhou dobu jenom seděl a čuměl do zdi, protože si musel všechno urovnat v hlavě. Musel se smířit s tím, že je zrůda. Zabil svojí sestru a to si prostě nemohl odpustit! Protože s penězi neměl co dělat, dal část rodinám, které byly jako kdysi ta jeho. Hodně ho pohltil alkohol, na kterém si vypěstoval závislost, které se opravdu dlouho zbavoval… Nějak se nesnažil chodit na veřejnost, ale jeho vítězství Her ho prostě nutilo občas se venku ukázat. Strašně zlenivěl. O jídlo teď neměl nouzi, takže nemusel chodit lovit a mohl jen sedět. To ho po nějaké době přestalo bavit a začal něco dělat. Dlouhé měsíce se snažil usmířit s rodinou, což se mu podařilo. Začal se učit se sekerou a protože to ho taky brzy omrzelo, rozhodl se, že půjde ve šlépějích své matky a stane se ošetřovatelem zraněných. Tohle dělá do dnes. Baví ho to a rozhodně s tím nehodlá přestat.

other worlds

stranger2s.jpg https://lh3.googleusercontent.com/Pw0zB0hurIqLYe3Dbii8mgZ8-m5myKuUtsQ2qtwficdo5n9uKQvLA3mzvOkjh7iL3CUXJzXut2adFoTqKA=w200-h92