Showing posts with label Deceased. Show all posts
Showing posts with label Deceased. Show all posts

Friday, July 25, 2014

Dafne Halkias

[ dafne halkies ]

 

Player: Lauri

FC: Evan Rachel Wood



Contact: dee.braineater@gmail.com

Age: 15 deceased - proražené plíce: sebevražda


Token: Čelenka s obrázky opiček


Již první pohled na tuto dívku plně postačí, aby vám došlo, že není žádná namakaná profíčice. Přesto však je velmi dobrá v lezení na stromech, má dlouhé a mrštné končetiny, které jí pomáhají při lezení a rychlém pohybování, za což si vysloužila přezdívku "Monkey" u svých přátel a své rodiny (hlavně bratrů). Zvládá se pohybovat ladně, umí tiše našlapovat, čemuž vděčí několikaletému docházení na hodiny tance (takže umí taky tančit, ale sama nepozbyla té důvěry, že se to v aréně bude hodit). Jejím velkým pomocníkem je i výborná paměť, jelikož si dokáže zapamatovat vše, co viděla nebo slyšela s velkou přesností. Umí se skvěle orientovat, ví, kde je sever, a kde jih, a v přírodě by si jistě poradila, kdyby jej měla najít i bez pomoci kompasu. Zvládá dávat první pomoc a dokonce pozná i pár těch bylinek, ovšem její největší přítel je vnitřek auta a dalších podobných strojů. Její rodiče vlastní dílnu, a tak se, i díky bratrům, zvládá vrtat ve strojích a dokonce je i opravit. Se zbraněmi moc neumí, maximálně tak do někoho zavrtat šroubovák nebo jej přetáhnout francouzákem, který tedy zná jen v podobě kovové, s kluky tolik zkušeností rozhodně nemá. Prát se umí asi tak, jako jediná dívka mezi samými bratry, ovšem její velká zbraň je její schopnost škrábat, trhat a kousat.


Neumí se prát jako profík, neumí téměř se žádnou zbraní, zkrátka typická šestka. Boje se zbraněmi viděla pouze v televizi, což je asi tak její jediná možnost, jak se s něčím takovým seznámit, a i když jí sem tam nějakou radu dávali bratři, i tak si to nikdy nemohla pořádně vyzkoušet, jelikož se sama velkých krváků bojí. A hlavně nemá přístup k výcvikovému centru. V noci málo spí, má lehký spánek, což se sice v aréně může hodit, ovšem když člověka budí každý zvuk, každé lupnutí, ráno asi moc čilý nebývá, a tak to má i samotná Dafne. Není žádná lovkyně, proto ani neví, jak zvíře porazit, a jak jej zpracovat. Je poměrně chladná hlava, nad vším přemýšlí, ovšem z profíků má strach. Vlastně z každého dobrého bojovníka, proto by nebylo od věci, kdyby se v aréně nějakých přátelství bála. Bojí se bolesti, takže i když leze po stromech, hrabe se obratně v motorech, přesto si nedokáže představit, že by padla do rukou někoho, kdo by ji dlouho trápil, než by ji zabil. Kvůli tomu ji také někdy pronásledují noční můry, které rozhodně nejsou to pravé, když trpí nespavostí.


Dafne se narodila do úplné, a v rámci možností, šťastné rodiny jako jediná dcerka, kterou si rodiče hned oblíbili. Málo kdy jí něco chybělo, a i když, vždy byla poměrně skromná, takže jí to nepůsobilo takové trable. Její rodiče vlastní dílnu, kam lidé z Šestého kraje vozí své stroje, proto se už odmalička motá kolem vozů a jiných strojů, za vůně benzínu a dalších olejů. Jejich rodinná autodílna je jí nejbližší, Daf se sama specializovala hlavně na auta a motorky, které opravovali nejvíce. Ačkoliv prvně nebyla v dílně moc vítána, její bratři se jí smáli, že na to ještě moc není, ona se už stejně zajímala o vše, co nějak souvisí s motory. Později se z ní stala právoplatná pomocnice, neohrožená hrami a ničím jiným. Milovala pomáhání v dílně, milovala divokou hudbu, která tam vždy hrála. Roky plynuly, a i když už jí bylo dvanáct, Hry jako by se její rodině vyhýbaly. Její dva bratři nebyli vylosování ani jednou, a jak roky přibývaly, oba bratři se nakonec mohli přestat obávat o své životy, jelikož překročily laťku osmnácti let. Jen Dafne a její mladší bratr zůstali v oku smrtelné smyčky. Sama Daf se však Hrami netrápí, ač je to neskutečně překvapivé. Nedokáže si představit, že by byl vybrán její mladší bratr, ale kdyby vybrali ji, asi by to vzala. A možná právě proto si nyní snaží života užít. Dokud to jen jde. Už od mala má neskutečně ráda opice, vše to začalo, když začala lézt po stromech jako nějaká tarzanka, a tak jí přátelé i bratři začali říkat MonkeyHalky(dle příjmení). Od té doby nosila kreslené opice na triku, na kalhotech, na gumičkách ve vlasech a vlastně všude, jakoby byla posedlá. Kdyby byla vybrána, do arény by si vzala jako amulet čelenku s kreslenými opičkami.

Thursday, July 24, 2014

Bay Kinleigh

[ bej kinlej ]

 

Player: Sabrae

FC: Jane Levy



Contact: misadole@seznam.cz

Age: 16 deceased - pád z výšky




Takže zaprvé, bavíme se o holce s opravdu tuhým kořínkem. Narodila se v Desátém kraji, takže setkávání s krví je u ní na denním pořádku. Je zvyklá spát třeba jen pět hodin a nevadí jí to. Pomáhá rodičům se zvířaty většinou do noci a vstává se slepicemi. Téměř každý den na ní připadá úloha zabít oběd, oškubat oběd a uvařit ho. Díky věčné přítomnosti v kuchyni se naučila obrovské přesnosti v práci s nožem a dýkou, kterou používá na všechno. A jelikož je opravdu gurmánka, našla si místečka, kde se vyskytují vynikající bylinky, zelenina i ovoce, které se naučila rozpoznávat kvůli své rodině, aby je aspoň v tomhle ohledu mohla rozmazlovat. Naučila se i lovit pomocí luku. Za to částečně děkuje kapitolanům a jejich mlsným jazýčkům. Kdyby po nich nepožadovali divokou zvěř, nejspíš by to neuměla. S tím jde ruku v ruce i stopování zvěře, orientace v terénu a velmi tiché pochodování spojené s bystrými reflexy. Nedělá jí problém ošetřit nějaká menší poranění, ať už na zvířatech nebo lidech. Běžně se jí stává, že se pořeže a nebo ji poštípe husa, zvykla si i na bolest a zařadila ji do normálního chodu života, sžila se s ní a už ji bere jen jako upozornění na zranění, takže jí vlastně ani tak nevadí.


Nedokáže moc dobře komunikovat s lidmi. Je to tak trošku asociál a individualista. Nemá ráda velké skupinky lidí a dokáže být nesnášenlivá k lidem, kteří se jí už od prvního pohledu nelíbí, ať už jsou, jací jsou. Nedokáže si udělat vztah k člověku, o kterém neví naprosto všechno. Důvěra, to je jiná kapitola. Když ji někdo přesvědčí, že mu opravdu může důvěřovat, udělá to, ale neudržuje žádný vztah. Naprosto dobře si uvědomuje, že jí přes její blízké mohou ublížit, i přesto je to velice konfliktní a cholerický člověk, kterého dokáže nakvasit i nejmenší prkotina. Také neumí plavat a dalo by se říct, že vodu nesnáší a kdyby byla prase, nejradši by se ani nekoupala. Má z ní panickou hrůzu a žije v představě, že i z louže na ní může vyskočit nějaká krakatice. Síla v ní také nějaká je, ale nic extra. Možná by se vyrovnala dívce svého věku, ale chlapci v žádném případě. Kdyby k něčemu takovému mělo dojít, radši zvolí útěk. V tom taky není zrovna nejlepší, rychlost na tom ještě není tak hrozně, ale výdrž… to v žádném případě. Možná tak kilometr uběhne, na víc nemá. Není ani žádný mistr se zbraněmi, ve kterých se absolutně nevyzná. Kolikrát má co dělat, aby ukočírovala luk, natož potom třeba vrhací nože nebo něco podobného. Umění technologie, různé drátky, chemikálie, to všechno jde úplně mimo ní. V desítce se nemá kde setkat s těmito vymoženostmi a je za to i ráda. Nerada by byla třeba poleptaná a nebo sežehnutá proudem.


Narozena do průměrné rodiny v Desátém kraji. Spolu s ní a rodiči v domě ještě žijí její dva bratři, oba mají po osmnáctém roce a oba se úspěšně vyvarovali Hladovým hrám. U nich jde život jednoduchým a pořád stejným způsobem života. Jejich děti odchodí základní školu a pak pomáhají doma na statku s chovem, opracováním a následně vývozem masa či jiných pochutin od zvířat. Rodiče vychovávají děti se vší láskou a už od malička je učí, aby se cenili všeho, co mají. Je to rodina, která drží pohromadě a všichni spolu vychází víc než dobře. Jsou spolu dokonale sladění, každý má svou roli, takže rodina šlape jako hodinky především díky vůdcovské schopnosti otce, kterou, jak je vidět, přebírají i jeho děti. Přes den mají všichni svou práci a večer je čas rodinné pohody. Sednou si spolu nad večeří a povídají si a baví se až dlouho do noci. A Bay je za tohle hrdá na svou rodinu, protože už se tohle moc často nevidí. Především potom v bohatších rodinách, kdy si každý hledí pouze svého. Takže pokud se dostane do Her, bude bojovat tak odhodlaně, jako nikdo jiný. Až do naprostého vyčerpání svých sil a bude ochotná překročit všechny hranice, které dosud měla. I překonat své strachy. Protože ona bojuje za rodinu!

Saturday, July 19, 2014

Fawcett Drexcolt

[ fóvhset drekskolt ]

 

Player: Larsyn

FC: Alexis Ren



Contact: creationoflars@gmail.com

Age: 16 deceased - probodnuté srdce: R. A. Wayne


Token: Gumička na vlasy


Co se zbraní týče, tak se od ostatních obyvatel v kraji nikterak neliší. Ve velmi mladém věku se naučila, jak se má zacházet se známým nástrojem Sedmého kraje, neboť vypomáhala v lesích, a tím započal trénink do Hladových her. Je si vědoma toho, že se může kdykoliv dostat do arény a taky má svůj život velmi ráda, tudíž se dobrovolně učila bojové taktiky se sekerou. Uměla by si poradit i s dýkou a dalšími podobnými zbraněmi. Častokrát jako děcko dloubala do stromu, aby se zbavila kůrovců. No, moc efektivní to nebylo, ale bavila se na tom, že je mohla tou čepelí rozplácnout, jiné hračky bohužel k dispozici neměla. Škůdce moc v oblibě nemá, což by řekla o každém existujícím hmyzu. Později, když jí to přestalo bavit, tak si na ně vzala zapalovač a sprej, jenže to se jí ovšem zabavilo s tím, že je celý jejich kraj z dřeva a není to dobrý nápad. Fawcett většinou moc chytře nepřemýšlí. Je schopná udělat takovou kravinu, která by mohla všechny v aréně zabít společně s ní, což ji dělá velmi nebezpečnou. Dá se to prakticky považovat za schopnost, která však ublíží i jí, takže ve výsledku je to vlastnost úplně k ničemu. V pozdějších letech si našla jiné zájmy, které nevyžadovaly možné nebezpečí –⁠ gymnastika a balet, což je pro dívku z chudého kraje velmi neobvyklé. Nicméně se tomu věnovala velmi ráda a též jí to přineslo spousty kladů. V kraji samozřejmě žádný baletní kroužek není, ale s malými krůčky se učila sama. Není z ní žádná expertka, před profesionálními baletkami by vypadala jako novic, ale není to marné a stále se na to lze s obdivem dívat. Moc se s tím příliš nechlubí, protože ani nemá komu a nepřijde jí to jako nic speciálního. Kvůli gymnastice získala ohebnost, čímž si v aréně jistě zajistí několik výhod při boji. Taktéž jí nechybí výdrž, kterou si vybudovala při pracích, kde se musela téměř denně potýkat s fyzickou námahou. Má v sobě neskutečně mnoho energie na rozdávání téměř denně vydrží dlouhé tůry, ve výkonná ve vytrvalostním běhu i sprintu, zkrátka se žádné námaze jen tak hned nezalekne. Miluje přírodu a pobyt venku, nikdy by si snad nedokázala zvyknout žít ve městě. Zná své okolí jako své boty. Kdyby se měla dostat do přírodní arény, zvládla by se bez problému zorientovat a neměla by problém s přežitím. Obstarat si jídlo lovem na souši a dokonce i v mělkých vodách je pro ni každodenní záležitostí, tudíž ji zvládne snadno kdekoliv. Využívá na lov primárně oštěp nebo jednoduché pastičky, které se na první pohled zdají nekvalitní a na hranici rozpadu, ale jsou dosti efektivní. Nezalekne se krve a zabití by jí tedy nemělo dělat žádné problémy, koneckonců je přeci už zvyklá na přípravu syrové masa a diskomfortní život jí též dodal odvahu se nebát určitých věcí, kterých by se ostatních zalekli.


Želbohu na tom se svou inteligencí není jako průměrní obyvatelé Třetího kraje, kteří jsou oproti zbytku nadprůměrně inteligentní. Fawcett by se dala normálně zařadit mezi průměrné, ale občas nad svými činy nepřemýšlí a může se jevit trochu hloupě. Možná jenom nebude u svých vrstevníků oblíbená nebo hned nezaujme, protože bude ve svých konverzacích trapná. Tolikrát se jí stalo, že se kvůli tomu s ní někdo nebavil, a tak se ani už nesnaží. Kvůli tomu se jí hrozně špatně vytváří nový kontakt a moc si k sobě lidi nepouští, protože se bojí, že by si z ní utahovali. Jenže ona tu školu prostě nenavštěvovala. Raději se totiž soustředila na práci, aby se měla celá její rodina dobře. Ke všemu není vůbec studijní typ a nebere vzdělání v Panemu jako moc důležitou věc. Měla sice domácí školu a učitelkou jí byla matka, ale ta toho také moc nevěděla a bohužel jí ke znalostem moc nepřispěla. Bohužel nezvládne vůbec rozeznat bylinky, všechno je to pro ni ta samá tráva, akorát je něco celé zelené a něco má barevný květ. Ovocné plody jakžtakž ještě zvládne, ale pokud by měla rozeznat černý rybíz od rulíku zlomocného, tak je to špatné. Naštěstí není ten typ, co by snědla všechno na co si přijde. Expertkou na technologie také není, protože ji žádná neobklopuje, tím to končí. Musí se ještě dodat, že nikdy neměla dokonalý trénink profesionála, tak se jim rovnat prostě nemůže. Možná by zvládla přeprat profíka, ale kdyby proti ní stál nějaký hromotluk, tak je s ní amen. Také nikdy neměla možnost v ruce držet luk nebo vrhací nože, takže to neovládá a pravděpodobně by s lukem nedostřelila ani na metr, to by se musel stát zázrak, aby něco trefila. K plavání se těžko dostávala. V kraji se sice našlo vodstvo, ale nikdy pod vodou nebyla více jak kousek pod pas. Má hrozný strach z výšky, i když by to nikdy nepřiznala. Kvůli tomu rozhodně nepoleze do výšek, tedy lezecké schopnosti nejsou jejím nadáním. K dalším nevýhodám patří její časté výpadky, kdy se jí před očima zatemní. Velmi často se dostává do mdlob nebo má migrénu, to jen, pokud nemá v sobě dostatek tekutin, což může být velký průšvih. Docela sebe podceňuje, jelikož jí bylo celý život řečeno, že není ničím výjimečná. Kromě své rodiny, která je nejdůležitější součástí v jejím životě. Kdyby se někomu něco stalo, tak vůbec neví, jak by se s tím poprala. Udělala by pro ně cokoliv, dala by za ně ruku do ohně a klidně by pro ně zemřela.


Narodila se tradičně do rodiny Drexcolt, je nejstarším dítětem. Její život ještě pak okořenili dva sourozenci – prostřední Vesper a nejmladší bratr Kaizen. To je tak vše k té jejich průměrné rodince, která není ničím zvláštní. Život v Sedmém kraji celkově není ničím výjimečný, aspoň takhle to u ní je. Jako malá se mohla alespoň bavit na tom, že může být v lese a hrát si. Není to myšleno nijak zle, ona ráda tráví čas ve volné přírodě. Spíše to má všechno do činění se stereotypem, jelikož to se nikdy v kraji nezmění. Každý den dělá úplně to samé, je to stejné prostředí a neměla moc možností. Ano, její rodina si nevedla zas tak hrozně, ale to proto, že se celá rodina pokoušela něco vydělávat. Ráda by zkusila nějaké dobrodružství a klidně i to nebezpečí, ale nic takového se jí zatím nenaskytlo. Možná tak ty Hladové hry, ke kterým nemá záporný vztah. Popravdě má Hry docela ráda a nevadí jí, že něco takového existuje, považuje to za spravedlivou očistu a také je to nezbytnou součástí Panemu. Sice řekne, že je strašně nelidské zabíjet malé děti, ale zároveň to chápe. Poslat do arény na smrt dvacet tři dětí pro ni není za jeden rok tak moc, navíc vyhraje jeden velikou cenu a finančně obstará rodinu. Tím si dost znepřátelila nějaké lidi, kteří jsou proti tomu. Mysleli si o ní, že není zrovna nejmilejší osobou, ke všemu nepomáhal ten fakt, že ráda šikanovala své sourozence a občas si dělala z místních lidí srandu. Za to všechno ale může nuda, protože to byla v podstatě její jediná zábava. Měla vždycky kecy a nikterak se s tím netajila. Všichni se jí zdáli o ničem a byli pro ni nudní, takže si ani nevyhledávala kamarády. Má sice dvě kamarádky, ale nedá se říct, že by to byly nejlepší kámošky na život a na smrt. Má snad i dojem, že je pro ně jen kamarádka do počtu. Vždy se mezi ně cítí jako páté kolo u vozu, ale i přesto má své kamarádky ráda. Kdyby ji ale někdo znal v domácnosti, věděli by, že je ke svým sourozencům velmi starostlivá, a kdyby jim někdo jen zkřivil vlásek, tak by si je podala. I přes všechny ty špatnosti, co jim říká, je zbožňuje. Vždyť je to jenom neškodná sourozenecká rivalita. Chováním bývá dosti neohrabaná a zrovna slušně se nechová, alespoň co se týče slovníku. Je sprostá a rodiče jí za to zrovna pohlavky nedávali, takže se ty výrazy naučila používat a nebere to jako něco špatného. Jinak je Fawcett dost zodpovědná bytost, pokud něco slíbí, tak to udělá. Je dochvilná, nestává se, že by někam přišla pozdě nebo něco dodělala po určeném limitu. Kdyby se něco takového stalo, tak to možná jen proto, že si cestou někde zlomila nohu nebo je mrtvá.

Wednesday, June 18, 2014

Demitri Nereus

[ demitri néreus ]

 

    

Player: Eleanor

FC: Josh Holloway


Victory year: 88th Annual Hunger Games

Hobby: Sport, večírky

Contact: Annettak@seznam.cz

Age: 58 deceased - poprava za tajné informace


Token: Snubní prsten



[ before the Hunger Games ] Demitri byl vždy neskutečný perfekcionista. Ve spojení s jeho urputností to vytvořilo poměrně zajímavou a nebezpečnou kombinaci. Jakožto nadané a talentované dítě navštěvoval výcvikáč ve čtyřce, kde se prakticky učil se všemi možnými zbraněmi. Trénování bral smrtelně vážně a za každou cenu chtěl ovládat vše perfektně. Nejvíce si rozuměl se zbraněmi, které mu propůjčovaly určitou sílu a také lehkost. Velmi obratně zacházel s trojzubcem, který bral jako jakýsi symbol svého kraje a právě s ním se snažil vytrénovat k dokonalosti. Samozřejmě se naučil bojovat s meči, házet s oštěpy či se ohánět různými mačetami a noži. Jeho nesnesitelná honba za dokonalostí mu však trošku vlezla na mozek, což se u něj projevovalo značnou agresivitou, zejména při boji, jež mu taktéž jakýmsi způsobem pomáhala. Hlavu si poté čistil během nebo plaváním, které mu pomáhalo s fyzičkou.

[ the days after ] Po Hrách se konečně zklidnil. Uvědomil si, jak jeho chování bylo přehnané, avšak stále se udržuje v jakési kondici. Každé ráno si chodí zaplavat, ne na dlouho, třeba jen na půl hodinky. Běhat taktéž chodí, aby si udržel kondici. Skončil však se zbraněmi, s jakými trénoval na Hry. Jediné, co jej láká, jsou nové věci. Rád si sem tam zajde na střelnici, kde se zaměřuje především na koncentraci a přesnost. Kousek perfekcionalismu v něm přece jen však zůstalo, a tak se rozhodl investovat tuhle svojí vlastnost do boxu, ve kterém se snaží především podchytit techniku, než jen bezmyšlenkově bouchat do pytle nebo někoho jiného. Aréna ho také přiměla všímat si života kolem sebe a nebýt upnutý na jeden cíl. Proto se naučil poznávat několik rostlin, třeba i vodních.


[ before the Hunger Games ] Vždy si připadal dost nejistě se zbraněmi, které nemohl přesně koordinovat. Luky, kuše, či cokoliv podobného u něho nemělo šanci uspět. Bral to sice jako osobní porážku, ale i tak se je snažil ovládnout alespoň na nějaké základní úrovni, ale prostě na to neměl nadání. Velký problém mu taky dělal boj. Neměl problém naučit se techniku a zvládnout teorii, ale jakmile došlo na boj bez pravidel, nevěděl, co má prostě dělat. Najednou jako by netušil, kam strčit jakou pěst a kam vykopnout nohu. Celkově ho pravidla dost omezovala, jelikož byl zvyklý se vždy podle nich do puntíku řídit. Jeho povaha ho omezovala v dalších věcech, bral si až moc vysoké nároky a už a jako dítě se snažil vybičovat k dokonalosti. Jak už bylo zmíněno, odnesla to jeho psychika, která mu sice něco dala, ale více vzala.

[ the days after ] V aréně si toho dost zažil, pár škaredých nakládaček, které ho konečně naučily bojovat i "bez pravidel" , avšak nikdy se pořádně téhle své umanutosti nezbavil. Po finále mu sice většina zranění perfektně uzdravila, přesto částečně ztratil cit v levé ruce a taky na části obličeje. Ten obličej je mu sice ukradený, ale vždy si připadá dost zvláštně, když používá levačku, prostě si na to nemůže zvyknout. Také, jak už bylo zmíněno, se prakticky vzdal všech zbraní z výcvikového centra. Když už tam přece jen občas zajde, aby ukázal mladým talentům jeho předtím naprosto mistrovskou práci s trojzubcem, má z toho divné pocity, které by se snad daly přirovnat k výčitkám. To, co prožil v aréně, ho taktéž hodně poznamenalo v osobním životě. Uvědomil si, že není schopen nikomu stoprocentně věřit a ještě teď občas mívá pocity úzkosti.


[ before the Hunger Games ] Od mala vyrůstal pouze s matkou a mladší sestrou Tristanou. Jelikož kolem sebe neměl žádný pořádný mužský vzor, zapříčinilo to zřejmě to, že se Demitri už v velmi raném věku uzavřel do sebe a žil ve své ulitě, jehož jediným posláním bylo být dokonalý. Jeho perfekcionalismus naprosto pohřbil jakoukoliv naději mít normální dětství. Bylo to jako nemoc, když trávil volné odpoledne a víkendy zavřený ve výcvikovém centru, zatímco ostatní děti si hrály u vody. Jeho matka to přehlížela, ba naopak to spíše podporovala, nevěřila totiž, že by se jeho bláznění vystupňovalo až natolik, že by se přihlásil do Her.

[ the days after ] Po Hrách přišel zlom. Konečně psychicky dozrál a uvědomil si své hloupé priority a návyky. Mnohem víc se otevřel a z věčně nervózního, soustředěného a pravidly posedlého chlapce se stal usměvavý, uvolněný a příjemný chlap. Po vítězství si samozřejmě užíval všeobecného uznání a pochval a zřejmě tahle věc mu nejvíce pomohla v tom, zbavit se té své příšerné potřeby být nejlepší. Konečně všem ukázal, co v něm je a jakoby najednou ztratil smysl existence. Když pominula všeobecná eufórie, zjistil, že je naprosto ztracený. Sice stále chodil alespoň jednou týdně vyučovat do výcvikového střediska, avšak najednou ho to už tak nenaplňovalo jako dříve. Ve 20 se oženil, prakticky s první dívkou, která se nahrnula. Od té doby si začal střežit více své soukromí, prostě mu to přišlo správné, i když on vždycky publicitu zbožňoval. Po 10ti letech manželství a 3 dětech mu konečně došlo, že zřejmě manželský typ nebude a taky ten jeho "problém" s nedůvěrou, a se svou ženou se dal rozvést. Konečně měl možnost vrátit se do světa nekonečných večírků v Kapitolu, užívat si krásných žen a zneužívat ještě onu popularitu, která stále přechovala. Zatímco jeho ex-žena se přestěhovala na samý kraj čtyřky, on se vrátil do svého starého domu, kde se momentálně stará o svou nemocnou matku, když zrovna neobjíždí turné nebo se jako starý mládenec nezpíjí pod obraz v Kapitolu. Tam si vysloužil přezdívku Nero, jež má být jakési snobsko-kapitolské zkomolení jeho příjmení, avšak mu se líbí, tudíž si tak nechává říkat.

other worlds

stranger2s.jpg https://lh3.googleusercontent.com/Pw0zB0hurIqLYe3Dbii8mgZ8-m5myKuUtsQ2qtwficdo5n9uKQvLA3mzvOkjh7iL3CUXJzXut2adFoTqKA=w200-h92