Showing posts with label Deceased. Show all posts
Showing posts with label Deceased. Show all posts

Sunday, May 04, 2014

Guliver Rozemberk

[ guliver rozmberk ]

 

Player: Kei

FC: Harry Lloyd



Contact: katulda.d@seznam.cz

Age: 15 deceased - zmasakrovaný: Philippa Reyes




V jeho mysli je prostě on sám vzorem dokonalosti, a tak si vybudoval docela slušné ego, které mu dodává někdy až zvláštní nadpřirozenou sílu a odvahu. Snaží se sám sebe vytrénovat, protože věří, že když bude moc dobrý, přijede pro něj kosmická loď a odveze ho za dobrodružstvím. Chodívá občas běhat za plot jako správný rebel. Vybírá si dlouhé úseky, které mu pomohly vybudovat slušnou fyzickou zdatnost a dokáže uběhnout dlouhé vzdálenosti bez zjevného problému, protože vesmír je přece nekonečná vzdálenost. Mnohokrát se už musel schovat před cizími pohledy slídilů, kteří se ho snaží načapat za plotem, takže ví přesně, která místa jsou ty správné pro schovku, což je jeho nejoblíbenější hra, kolikrát už není s kým hrát, a tak jenom z houští čeká na někoho, kdo ho náhodou najde. Dokáže se zamaskovat tak, že ani člověk stojící vedle něho nepozná, že tam je, takže ho většinou stejně nikdo nenajde. Po celou tu dobu strávenou v lese se naučil všelijaké zvuky ptactva a zvířat, které viděl nebo slyšel a vytrénoval se až tak, že je k nerozeznání od originálních zvířat. Zkoušel líčit nějaké pasti, ale zatím nepřišel na ten správný způsob, ze zbraní si nejvíc rozumí s noži nebo dýkami. Umí s nimi vrhat na ne zrovna největší vzdálenost, ale umí s nimi vrhat a to k dokonalosti stačí. Vyrobil si i provizorní prak a foukačku a naprosto si je osvojil, teda alespoň na takovou míru, aby zabil veverku na stromě a náležitě ji udělal pohřeb.


Vzhledem k jeho oblibě zveličovat si ego, je sám většinou oslepen svojí dokonalostí, na to on ale nevidí nic špatného. Neumí promýšlet nějaké tahy dopředu, vždycky jedná hned na první, co ho jenom napadne. Není to stratég, aby vymýšlel desetiletý plán jak předčí všechny. Prostě jedná s tím, co má zrovna pod nosem. Díky hodinám stráveným o samotě není zrovna spektakulózní řečník. Nedokáže nikoho přesvědčit skoro o ničem s výjimkou existence mimozemšťanů a jeho záchranou jimi. Co se týče jeho vztahu ke zbraním, tak jim to moc neklape. Nemá zrovna sílu Herkula, takže nedokáže uzvednout hodně těžké sekery nebo meče, natož s nimi umět nějak zvlášť zacházet. Nejvíce mu nejspíš dělá problémy ne zrovna obvyklý syndrom dráždivého tračníku, který se projevuje zejména ve stresových situacích, kde si prostě nemůže pomoct, to bývá většinou tím jediným důvodem, proč ho někdo občas najde v jeho schovce. Je dost neurotický, když hned není po jeho a dokáže být jako smyslů zbavený. Někdy se prostě nedokáže ovládat, jak by měl a dokázal by vztáhnout ruku i na takového svého krajíčka.


Jako prostřednímu dítěti v šesti členné rodině mu nikdy nebylo věnováno zrovna moc pozornosti, proto se snažil upoutat si pozornost ostatních děláním hovadin. Hodněkrát si ublížil jenom, aby se mu na chvíli rodiče věnovali, a když to nevyšlo, naštvaně odběhl do lesa. Jednou, když tam ležel naštvaný na okolní svět, v noci viděl na obloze objekt, který nebyl jako ostatní. Přibližoval se směrem k němu a měl pocit, že se zvětšuje. Objekt se přiblížil natolik, že byl jenom pár desítek metrů nad ním, a pak jej nějaké kleště uchopily a on viděl věci, které ještě nikdo nikdy neviděl. Od té doby se stal naprosto posedlým, jak vlastní dokonalostí tak stvořeními, které jej přiletěli otestovat zda je připravený na vesmírnou cestu. Věří, že se jednou pro něj vrátí a on odejde z tohohle nudného světa. Jenže díku tomu se stal pro ostatní bláznem, a tak nějak si to odnesl on sám do podvědomí a stal se jím i doopravdy, ale jeho dokonalost mu to zabraňuje vidět. Prostě si žije v jeho vlastním světě a dennodenně čeká, až pro něj přiletí jeho kamarádíčci z vesmíru. Vzhledově se nijak zvlášť neliší od ostatních 14 letých dětí od něj z kraje, proto je napohled k nepoznání od normálních lidí. Až jeho vykoulené oči a propadlé tváře prozradí, že není až tak úplně v pohodě, jak se zdálo. Není nijak urostlý a svalové hmoty taky nemá přebytek, takže člověk snadno pochopí, že to asi nebude zrovna nebezpečná osoba. No, ale kdo ví jestli nad ním nevztahují ochranářskou ruku mimozemští přátelé. On to ví, a proto se cítí tak neohroženě.

Thursday, April 17, 2014

Dylan Frenandéz

[ dylen frenandéz ]

 

    

Player: Claire

FC: Nico Tortorella

Mentor: Demitri Nereus

Victory year: 118th Annual Hunger Games

Hobby: Opravář lodí

Contact: clarakadlecova@seznam.cz

Age: 20 deceased - sebevražda


Token: Krabička Malboro Red



[ before the Hunger Games ] Má spoustu předností, ale ze všech nejvíc miluje plavání a potápění! Plave dost rychle, jak s hlavou nad vodou, tak celý potopený. Dřív jezdil s otcem na moře lovit perly, aby si něco sám vydělal, takže dokáže odolat velkému tlaku pod hladinou a na dlouhou dobu zadržet dech. Má celkem vypracované svaly, na kterých ale radši pracuje někde venku, než aby se potil vevnitř ve výcvikovém centru. Nejradši ze zbraní má harpunu, strašně se mu líbí prostřelovat cokoliv, co ho napadne. Když s tím jednou začne, nemůže si pomoct a prostě jde a střílí do všeho, co náhodou potká. Taky má rád trojzubec, se kterým často chodí zabíjet ryby. Vlastně je takový všestranný, poradí si s každou zbraní, ale málokterou má rád! Třeba luk mu přijde jako braň pro extrémní srábky, když se k protivníkovi nemusíte ani přiblížit a zabít ho nudně z bezpečné vzdálenosti. Taky nemá rád meče a celkově pohrdá arsenálem sečných zbraní. Na ty se cítí až moc povýšeně a použil by je jen v extrémně naléhavé situaci. Má nějakou tu kondičku a nevadí mu velká vedra, když musí makat.

[ the days after ] Ve výcvikovém centru byl jen dvakrát a to proto, aby si vyzkoušel své oblíbené zbraně v kapitolském provedení, takže tady moc nových schopností nezískal. Takže mezi jeho oblíbené zbraně pořád rozhodně patří harpuna, ale trojzubec mu začal připadat zbytečný – je těžký, velký, špatně se s ním běhá a vůbec je celkově otravný, takže ho vyměnil za mačetu. Hrozně se mu líbilo, jak zajela do krku, jak nůž do másla, a dokonale usekla hlavu od těla, to by trojzubec nedokázal. Takže v aréně si oblíbil mačetu, kterou přidal k arsenálu, který má doma. Jak zjistil až po hrách, má jeho vzhled taky kladné vlastnosti, některé holky dokonce říkají, že je naprosto okouzlující, a tak se s tím také naučil pracovat. Když se hezky usměje, nebo udělá psí oči, dostane, co chce (např. karton cigaret zdarma). I když se začal víc ovládat, protože zjistil, že bez cigaret a chlastu se dá v pohodě přežít, takže omezil jejich užívání, od té doby se alespoň cítí zdravěji, líp se mu dýchá a pořád je při dokonalých smyslech. Neustále má pocit, že musí zůstat v dobrém psychické stavu, nebo ho někdo sejme, až bude nalitej a zhulenej do němoty. Ano, začal se bát smrti, možná dobře, možná špatně… Každopádně je to pro něj velká změna, začal být opatrný, nepouští se do žádných rvaček, chlastaček, váží si toho, že může žít dál, začal často plavat, pod vodou se mu líbí nejvíc, kdyby to šlo, trávil by tam hodiny a hodiny v tom oceánu klidu. Jeho plícím se vrací dobrý stav, takže pod vodou dokáže vydržet mnohem déle než předtím, rychleji plave, potápí se hlouběji. Pořád si udržuje dobrou kondici, aby se jednoho krásného dne neprobudil jako tlustej línej chlápek, co se jenom v kuse cpe. Našel si novou lásku! Sice zvláštní, ale stejně se nemohl nezamilovat, strašně se mu začaly líbit motorky, takže si jednu dost libovou koupil a často se na ní po kraji projíždí. Ano, zamiloval se do rychlosti a větru ve vlasech. V celku se dá říct, že nikdy se mu tak dobře nedařilo.


[ before the Hunger Games ] Nikdo není dokonalý, takže i náš super Dylan má svoje mouchy. Je z většiny věcí strašně otrávený a má nehorázně prořízlou pusu – neodpustí si žádnou kousavou poznámku a skoro všechno ho jen ruší a otravuje. Často odmlouvá a odsekává. Když nemá náladu, chová se jako rozmazlený zmetek a na všechny kolem je pěkně hnusný. Taky nesnáší svůj vzhled, často se na sebe prostě ani nedokáže podívat, takže si někdy vztekle rve vlasy nebo se něčím pálí a řeže. Prostě trochu psychopat. Když byl malý, tak si sám nechtěně velmi ošklivě zranil koleno a několik týdnů se mu hojilo, takže je na něj dost citlivý. Nekulhá, ale když se zvedá, vždycky se radši spoléhá na druhou nohu a téhle moc nevěří. A poslední větší slabina je, že nestrpí zimu – klepe se jako ratlík a hned chytne rýmičku, což je v jeho případě něco jako pomalá mučivá smrt. Taky je silně závislý kuřák a když si dlouho nedá cigaretku, je z toho pěkně na nervy!

[ the days after ] Navenek vypadá velmi spokojeně, ale přitom se samozřejmě velmi trápí. Někdy mu je úplně jedno, že zabil sedm lidí, že viděl umírat lidi, kteří byli celkem fajn, ale jindy ho z toho chytají děsné deprese. Nikdy si s ničím nedělal moc velkou hlavu, a tak se snaží nemyslet na to, co udělal, ani teď. Bohužel jsou tu pořád věci, co mu to připomínají… Ve dne je to většinou v pohodě, nemyslí na to, dělá spoustu věcí okolo, aby na to nemusel myslet, ale v noci je to horší. Neustále má noční můry, ne ledajaké, většinou se mu zdá to, co už se vlastně stalo – budí se vedle mrtvé LynnZ, usekává hlavu trojce, honí ho dinosauři, ale tihle ho dohoní a žerou ho zaživa, dokud se s křikem nevzbudí. Bohužel i ta voda má někdy své záporné stránky. Kolikrát, když je dlouho pod vodou, si jeho mozek z nedostatku kyslíku začne vymýšlet nepěkné halucinace – většinou v podobě hnusných krokodýlů z arény, co je ve vodě napadli poslední den. To se většinou nehezky naloká vody, než se nad ní dostane. Spoustu všedních věcí považuje za naprosto nepodstatné, jeho "hajzlovitost" a "prudéznost" se ještě zhoršila, nesnáší otrapy, co se ho na něco ptají, nesnáší ty trouby, co na něj koukají, když jde k oceánu. Nikdy si nemůžete být jisti, co si přesně myslí, někdy může bejt milej, pak vás zhlásí a odejde. Lidi si domů moc nebere, nemá rád socky nebo čmuchaly, co by mu mohly něco vzít. Od té doby, co má prachy a pěknej barák, je tak trochu majetnický a arogantní, zkrátka protože si to může dovolit. S alkoholem skoncoval skoro úplně, stačí mu jedno pivo denně, krabička cigaret mu vystačí na měsíc, ale co mu přišlo na chuť? Sex… Může si bez následků užít s každou holkou, na kterou se usměje, protože je hezký a je vítěz, většinou se nechají, takže má takovou bandu svých bitches, které mu dají, kdykoliv se mu zachce, takže začal mít slabost pro pěkné holky, na které se dřív nemohl ani kouknout. Takže téměř každá hezká holka s ním může na čas být. Také ale nikdy nebude moct mít děti, no někdy mu to vadí, někdy je za to rád. Ale když nad tím přemýšlí, dost ho to mrzí, když byl mladší, vždycky si plánoval, že vyhraje Hry, vrátí se do kraje, bude mít krásnou manželku a děti, které také vyhrají své Hry a budou super vítězná rodina, asi jako Masonovi z Dvojky. Bohužel, nic z toho se mu stát nemůže, takže tenhle sen by byl uskutečnitelný, jen kdyby si nějaké děcko adoptoval.


[ before the Hunger Games ] Dylan se narodil do poměrně bohaté rodiny, ale peněz nikdy nebylo dost, protože jich není a nikdy nebude dost, prostě potřebují pořád další a další. Jeho táta je pěkný skrblík a šetří si každý ušetřený drobáček a střeží si ho jako oko v hlavě. Takže bral Dylana na lov perel, sice je to zakázané, ale nikdy je nechytili, za risk ten super výdělek stál! Za své peníze si pořídil vlastní vymakanou harpunu a trojzubec. Má úplně malinkou sestřičku Rebeku, se kterou má docela dobrý sourozenecký vztah a často jí před usnutím vypráví strašidelné historky o mořských obludách. Bohužel Rebeka má silnou leukémii, které normální léky už nevyléčí, takže jeho malá sestra pomalu umírá. To je možná důvod, proč se na ni snaží být vždycky milý. Ve škole se řadí mezi ty, co se tam moc neukazují. Nejradši se fláká sám s krabičkou cigaret a lahví nějaké domácí vodky, miluje, když je trochu připitý a má dobrou náladu! Máma na něj kvůli tomu fakt dost řve, ale to mu je jedno. Podle něj je lepší se trochu napít a zakouřit si, než aby byl naštvaný a smutný! Hrozně ujíždí na blondýnkách, ale většinou sám od sebe žádnou neosloví – to se odváží, až když v sobě má nějaký ten tvrdý alkohol. Ale když chce dokáže být ukázkový brácha, syn a kámoš! Strašně rád vaří, ale jeho jídla většinou nejsou moc poživatelná, takže ho máma do kuchyně nepouští. Těžko říct, co se od něj dá čekat, má velmi proměnlivou náladu. V jednu chvilku může být vysmátý od ucha k uchu a v druhé se šklebit a myslet na sebevraždu.

[ the days after ] Hned, jak se vrátil, se přestěhoval do svého domu, byl rád, že už nemusí bydlet u rodičů. Sice vypadá jako velký sobec, že se vykašlal na ty, co mu dali život, ale úplně tak to není. Spoustu peněz rve do léčby své malé sestřičky, léčba zabírá jen u 25% lidí a ona je jedna z nich. Takže si jí často bere k sobě domů, aby byla v klimatizovaném prostředí, které nepáchne rybinou, až se vám zvedá žaludek. Má ji vážně rád, bere ji na projížďky na motorce, strašně ji baví poslouchat, jak utíkal před dinosaury a je to jediná osoba, která ho svou dětskou bezstarostností dokáže vytáhnout z každé deprese, je jí teprve pět, takže vážné rozhovory se s ní doopravdy vést nedají. Po hrách si musel uskutečnit svůj dětský sen a koupil si štěně. Takové maličké a pekelné roztomilé, ale nemá žádný výcvik, takže často ničí drahé kožené potahy gaučů a sežere, na co přijde, dřív se jmenovalo Diesel, ale po pár dnech mu nikdo neřekne jinak než Psímagor. Když zrovna nemá náladu na malé děti, nebo na své bitches, zajede si do Kapitolu, rád se fotí, sice ho štve, když vidí svůj ksicht na obalu nějakého magazínu, ale miluje, když může pózovat před objektivem a dělat různé ksichty, má takový pěkný pocit, vždycky si myslel, že je pěkně ošklivý, ale teď se cítí jako největší model, když u jeho fotek tečou a slintaj kapitolský třináctky. V Kapitolu si většinou dojde do nákupního centra, ano, dokonce rád nakupuje nebo něco kupuje sestřičce nebo svým kráskám. Pak si skočí do nějakého baru na mojito, začal ujíždět na koktejlech a dortících. Miluje dortíky… Snad všechny druhy – od čokoládových až po limetkové nebo bonbónové. O rodiče ale naprosto ztratil zájem a vůbec o nich ztratil veškeré dobré mínění, které měl. Když se opil na turné vítězů, ještě před Hrami, dělali jako by byl cizí, nikam s ním nechtěli jít, nechtěli, aby kdokoliv věděl, že to vůbec je jejich syn a byli rádi, když nechodil domů, prostě se od něj snažili, co nejvíc vzdálit a totálně ho zavrhli. Ani se nepřišli rozloučit, když ho vylosovali do Her, takže si mysleli, že pěkně zhebne v aréně a budou ho mít z krku, ale když se vrátil, byli první, koho uviděl na nádraží, najednou se začali zajímat, najednou dělali, jako by byl jejich dokonalý syn, jakoby byl skoro bůh, ale on to měl v hlavě srovnaný. Jeho táta byl děsně na prachy, takže o co jiného by jim šlo, než o jeho peníze?! Jenže samozřejmě teď je odkopnul zase on, nebude si chovat takové dvě pijavice, co mu berou peníze, byly jeho! Oni na ně neměli žádné právo, on si je vybojoval stejně jako lepší život a nehodlá se o to s nimi dělit. Často ho můžete vidět na motorce nebo u vody, aby ale nebyl pořád sám, tak čas od času pořádá nějakou party, jídlo a pití pro obyvatele kraje zdarma, ale to dělá jen ve výjimečně slabých anebo zase dobrých chvilkách. Nechce být za totálního sobce, znal ty lidi předtím a pár z nich se s ním bavilo, i přes jeho vzpurnou povahu, takže se jim to takovým způsobem snaží řekneme, vynahradit. Života si váží a snaží si ho prostě patřičně užívat.


× Desirée Mason - Poprvé ji potkal na cestě z Kapitolu, těsně po Hrách, přijde mu jako docela fajn holka, dokonce se mu dost líbí, ale není schopnej to říct, protože by se asi propadl studem do země.

Thursday, April 10, 2014

Philippa Reyes

[ fihlippa réjes ]

 

Player: Maddie

FC: Freya Mavor



Contact: maddiepond@email.cz

Age: 15 deceased - úlek, halucinace


Token: LEGO figurka mistra Yody


Nedá se říct, že Philippa je nějaká dívka, která si rozumí se sportem. Nemá velkou sílu, nemá velkou výdrž, kromě nějakých kuchyňských nožů v ruce nedržela snad žádnou pořádnou zbraň, až na koště, na kterém se jednou týdně učí létat. Asi prostě není typ na hraní sportů ve vzduchu, protože se jí to ještě nikdy nepovedlo. Zato má velmi silnou vůli, protože věří, že se jí jednou tohle všechno, co všichni ostatní nazývají nemožným, povede. Jednou všem nakope zadečky. Jediná zbraň, se kterou je vážně dobrá, je světelný meč. Vážně ho má, vážně svítí a vážně se s ním umí ohánět. Taky vydává všechny ty vžum zvuky, ale když občas vynechávají, umí si je Philippa doplnit pusou. Umí kopírovat cizí hlasy, umí mluvit jako její oblíbenci. Je to dost dobrá herečka, ráda se předvádí. Je dobrá ve strategii, protože má v sobě všechny filmy, kde se nějak bojovalo. Takže taky umí sjet schody po štítu a při tom dělat, že střílí z luku. Jenom to předvádět, protože matka jí luk do ruky nikdy nepůjčila. Je strašně nešikovná, hlučná a pořád její všude plno. Umí pěkně zpívat, ale to není z jejího hudebního nadání všechno. Umí totiž hrát na skleničky. Jakoukoli oblíbenou melodii, třeba úvodní znělky. Tímhle je schopná se i chlubit.


Naprostý antitalent na všechno, co je nějak potřeba umět. Běh, síla, to jde naprosto mimo ní. Veškeré zbraně taky. Nenávidí opravdovou krev, snáší jenom ten kečup ve filmech. Neumí plavat, ani se ve vodě udržet na hladině, prostě jí chybí tyhle základní instinkty. Takže když na ní vystartuje nějaké nebezpečí, ne, že by se běžela schovat, ona musí zachránit všechny ostatní nejlépe tím, že obětuje své pohodlí. Ale to jenom, když se jí chce. Pohodlí svého domova by nikdy za nic nevyměnila. Neumí moc dobře lézt kamkoli do výšky, nemá ani moc v lásce výšky, má vždycky strašné závratě. Nerozumí si s přírodou, stromy skoro nerozezná od keřů, natož je nějak rozeznat od sebe. Bylinky jdou taky mimo ni, jak lesní, luční, vodní a jakékoli jiné. Neumí ani rozeznávat houby, jediná houba, kterou dokáže určit, je choroš. Je děsně háklivá na to, jak vypadá, snaží se vždycky vypadat nějak dobře a hezky. Taky nemá ráda, když někdo uráží to, co má ráda, její rodinu. Vždycky se dokáže strašně naštvat. Je to totiž děsná hysterka. Ječí skoro pořád. A taky má každou chvilku záchvaty naprosté úzkosti, kde se skoro nedokáže ani pohnout, nedokáže přemýšlet, jenom silně oddechuje. Když je sama, trvá jí jak dlouho, než je z těchto stavů dostane. A ty mívá pokaždé, když jde o nějaké reálné nebezpečí. Když se nerozhlédne na přechodu a zrovna jede auto. Když je bouřka a ona zrovna stojí pod stromem. Nikdy to nemá vychytaný.


Philippa je již druhé dítě v naprosto podivínské rodině Reyesů. Má staršího bratra a velmi, velmi bohaté rodiče. Nikdy nepotřebovala ona ani její bratr brát oblázky. Její otec vlastní několik továren a matka snad v životě nepracovala, především proto, že byla v Hladových hrách a že se vrátila domů. Je úplně v pohodě, jenom má šílenou úchylku na staré věci a staré filmy. Tohle nadšení se částečně přeneslo i na Philippu. Jelikož je ta mladší a nemusí mít žádné vrásky s tím, že rodinný podnik bude jednou potřebovat dědice, může si v klidu žít svůj vlastní život ve svém vlastním světě, který vidí jenom ona. Je totiž naprosto uvězněná v těch všech pohádkách, co má její matka tak ráda. Takže ona stále věří tomu, že může cestovat na cizí planety, že může pohybovat věcmi díky své mysli, že jednou po světě chodili superhrdinové, ale ti už asi pomřeli, že stromy mluví a mohou chodit. A že malé děti mohou být už dospělí půlčíci. Má noční můry z toho, že draci spálí celý svět, zatím žijí jenom v jeskyních. A pokud se to nepovede drakům, tak sem přijdou droidi. Ale protože ona stojí na světlé straně síly, tak bude mír s Hrami bránit zuby nehty. Je hodně zvyklá na to, že je ve všem sama, protože takových lidí, se kterými by se dokázala bavit a kteří by jí rozuměli, moc není, ale naprosto závidí těm, co jsou oblíbení. Je to strašná podivínka, ale naprosto si užívá svého života.

Tuesday, April 01, 2014

Olga Campbell

[ olga kempbl ]

 

    

Player: Maddie

FC: Audray de Macedo

Mentor: Aaron Szerettet

Victory year: 3rd Pentagames

Hobby: Lyžování

Contact: maddiepond@email.cz

Age: 29 deceased - propíchnutá lyží


Token: Lentilková kapesní kalkulačka



[ before the Hunger Games ] I když ona sama ani moc nechtěla nějak cvičit a připravovat se na zabíjení malých, nevinných a bezbranných dětí, krajem, dobou a rodinou byla přeci jenom donucena něco dělat. A když už něco dělá, za chvíli ji to začne bavit, ať je to co je to, takže i nějaké zbraně jí teď vyloženě padnou do ruky. Především zbraně, se kterými může máchat, bodat a řezat jsou její oblíbené, takže meč, katana, menší nože a mačeta jí taky nevadí. V ruce umí držet luk i kuši, ale zbraně na dálku nejsou její předností. Je mrštná, ohebná a pěkně rychlá, má dokonalé vycvičené reflexy, takže ona je spíš na boj zblízka. A má silné ruce, na to, jak křehounce vypadá a na to, že je holka. Sluch a zrak jí nedělají problém, díky tomu má zase dobrou rovnováhu a uměla by i vylézt do výšky po nějakém rozumném povrchu. Její mozek s dobrou pamětí je sice divný pro většinu lidí, ale dokáže vymyslet dobré plány a případně nějaké pasti, má ráda čísla a všechno vždycky dokáže zdůvodnit, jenom si nestojí za svým názorem. Zase je to dobrá lhářka, protože v oblasti citových věcí není úplně nejsilnějším článkem, co jí kdo poví a jí se to zdá jako dobrý nápad, s tím nemá problém.

[ the days after ] Z arény se vrátila s pocitem, že zbraně a s nimi spojené vraždění je jedna z nejkrásnějších a nejlepších věcí na světě. A taky se vrátila s mučivou představou, že může jednou umřít, když už si v aréně zachránila život. Snaží se tedy zdokonalovat své schopnosti se zbraněmi, jak jenom to jde. Je teď vážně dobrá s jeden a půlručním mečem, ten si hodně osvojila už v aréně a teď je s ním vážně dobrá, takže kdyby si měla vybrat svoji oblíbenou zbraň, měla by hned jasno. Z Her si ještě odnesla pár krásných vzpomínek na granáty, i díky nim se dostala až na konec, ale ve výcvikáči v jejich kraji jich moc nenašla. Zdokonaluje se tedy v házení, aby měla ještě přesnější mušku. Vzhledem k tomu, že úplně vidí, jak umírá jenom kvůli sobě, ne že by do ní třeba někdo střelil šíp, ale spíš proto, že její mozek konečně vypne, tak se to snaží co nejvíc oddálit, takže žije co nejzdravěji, co to jenom jde, veškerý život normálního nudného a líného vítěze jde stranou, vůbec si nedává chvilky volna. Denně sportuje a dává si zabrat, chodí běhat, to i v zimě, když je úplně nejvíc nepříjemno, Olga nemá zimu ráda, i když si nemusí holit nohy, samozřejmě posiluje a jako většina ostatních vítězů má dům i s bazénem, takže se naučila dost dobře plavat. Dost jí to uklidňuje, když je ve vodě, občas si tam dokonce připadá ještě lépe než na souši, ale v plavání pořád není dost rychlá, takže na žádné závody by nikdy nešla. Miluje zdokonalování si reflexů, protože v tom je prostě dobrá a může být na sebe alespoň takhle hrdá. Alkohol, drogy a veškeré jiné takovéhle látky jsou mimo ni, ona nemá žádné noční můry z arény, takže nepotřebuje nic schovávat. Samozřejmě ji dost změnila společnost, ve které se teď pohybuje, ve vyšší kapitolské smetánce je prostě dokonalá, pořád je to dobrá herečka, takže tam ji musí všichni jednoduše milovat, a ke splátcům se chová s jistou záští.


[ before the Hunger Games ] I když vypadá jako obyčejný profík, co má menší úchylku na zabíjení, není jasné, jestli by to dokázala. Je moc hodná a taky nemá ráda, když se jakkoli zašpiní, vždycky chodí nanejvýš upravená, ale krev na rukou by jí vadila. I když snadno podlehne náporu skupiny, protože by si dost přála být nějakým, koho ostatní uznávají a mají ho rádi. Není moc dobrá v dělání si kamarádů, protože se vždycky tváří jako kakabusácký profík, to se ale zase může hodit mezi profíky. Nemá moc v lásce přírodu, tam se jednak vždycky zašpiní a navíc jí po nějakém pylu vždycky vyskočí vyrážka. Nenávidí, když nevypadá dokonale a elegantně. Když jí chytne migréna, jedna z jejích mnoha a má zase svou chvilku, není schopná téměř ničeho a ještě je ke všem protivná. Je naprosto levá v léčení, jak moderní medicínou, tak lesními bylinkami. Vlastně veškeré ruční práce nejsou pro tuhle princeznu, šít neumí, s vařením je na tom mizerně, možná si ohřát polívku, nic víc. U zbraní naprosto nenávidí veškeré sekery, ani neví proč, tak s nimi nic neumí, taky neumí vázat uzly a harpuna a trojzubec jí zase tak moc v ruce nesedí. Nemá moc ráda plavání, dokáže se sice jakž takž udržet nad hladinou, ale potom už nic, neumí se vodě pohybovat, natož nějak bojovat. Každý člověk jí hned přijde jako kamarád, je strašně důvěřivá a těžko se získává k nějakému plánu, nerada to dává najevo, ale když už se nechá překecat, je vždycky dobrou součástí týmu. Potřebuje mít svůj tým, nenávidí samotu svého světa.

[ the days after ] Olga se vrátila jako ještě větší profík než byla, především byla v aréně šťastná a žádné zabíjení se jí nepříčilo, možná ze začátku trochu, ale později byla v aréně jenom kvůli tomu, aby mohla někoho dalšího zavraždit. Teď z toho vůbec nemá černé svědomí, spíš jí to chybí. Možná ještě asi tak týden, kdy se poprvé vrátila domů do kraje a nastěhovala se do svého nového domu, byla trošku rozhozená, ale jenom rozhozená, už tehdy mohla v noci klidně spát a klidně se dívat svým spolukrajanům do očí, ale to by dělala i kdyby třeba zabila někoho ze stejného kraje. Dost se změnila na sobecké dítě a má hlavně pocit, že ji musí všichni milovat, stejně jako to dělají v Kapitolu. Bere to tak od každého, takže absolutně nenávidí, když k ní někdo není tak milý jako ostatní. Nepřestala dbát na své čistotě a upravenosti, i když se trošku sťukla s přírodou, ale nenávidí, když vypadá nějak špatně, teď je hlavně pořád vidět, takže ani nesmí vypadat špatně. Dost jí záleží na tom, jaké má jméno, takže tráví mnoho marnotratných chvilek před zrcadlem. Jinak si ale řekla, že učit se něco nového je už totálně na nic, takže stále nemá v lásce pár zbraní, teď ještě ke všemu nemá ráda zvířata, o kterých neví, jak vypadají, nebo velké ptáky, kteří jsou prostě strašidelní. Když chodí běhat, většinou do přírody, její dýchací problémy se rychle vytratily, ale pořád se tam cítí dost nesvá, hlavně nemá ráda lesy, protože nevidí nikam daleko před sebe a to jí strašně vadí, když se nemá podle čeho orientovat a všechno vypadá stejně. S orientací je na tom vážně bídně, to je další věc, co si odnesla z arény, když nemá vyšlapané cestičky, tak je v prostoru naprosto ztracená. Na mapě se dokáže orientovat ještě dost obstojně, ale v reálu je to dost strašné. Je schopná se ztratit i ve Vesnici vítězů, ale naštěstí má ještě dost dobrou paměť, aby to tam dokonale znala. Párkrát se pokoušela vařit, ovšem vždy to skončilo ohněm, který jí také vadí, když ho vidí, už jenom kvůli těm granátům, vždyť jednou stála moc blízko svému vlastnímu výbuchu a teď má kvůli tomu spravovaný sluch. A samozřejmě její nádor v mozku, když rovnou odmítla, aby s tím někdo něco dělal, místo toho se snaží oddálit smrt sporty, protože ze smrti má strach, úplně šílený strach, tak proti němu a ostatním chce právě bojovat a to nejde jinak než v aréně.


[ before the Hunger Games ] Olga se narodila jako mladší sestra do normální a nezajímavé rodiny v prvním kraji. Nikdy neměla žádné mimořádné problémy, aby byla zajímavá pro okolí, proto je absolutně nezajímavá a je těžké o ní něco říct. Už od malička ji často bolela hlava, třeba občas i kvůli tomu ztratila vědomí. Když její rodina vyplýtvala velké množství peněz, tak moudří doktoři zjistili, že má na mozku velký a zhoubný nádor. Takže už je vlastně mrtvá, je to jenom otázka času. Už se s tím smířila, už nějak přestala řešit otázku bytí. Její bratr tedy zemřel v aréně, ale ona si z toho nic nedělá, byla ještě dítě, když se tak stalo, a byla to očividně jeho chyba, takže Hladové Hry pro ni nejsou nic tak špatného. Ráda je pozoruje, ráda se dívá na všechny ty splátce a celkem často si představuje, co by asi udělala ona, kdyby byla v aréně. A ve svých představách by vždycky zůstala poslední naživu. Má starší sestru, ta je rozhodně oblíbenější než Olga, ale mají mezi sebou dobrý vztah. I když u Olgy je těžké říct, moc nedává najevo, jak se jí daná věc líbí, nikdy se netváří nějak zaujatě. Je až moc hodná na všechny okolo, pro své kamarády i třeba jenom známé by vypustila duši, kdyby bylo potřeba, tak se nějak chrání, aby si svou duši mohla nechat. Moc toho tedy nenamluví, nerada povídá ostatním lidem o sobě, díky svému matematickému myšlení, to mají v rodině, se vyjadřuje stručně a k věci, což občas může bolet. Pořád se zdá být poněkud mimo, že nikoho neposlouchá a žije si ve svém vlastním světě, kde se v aréně chová tak, že vždycky vyjde živá.

[ the days after ] Vida, stalo se a Olga se po hrách domů vrátila jako vítěz. Byla a stále je na sebe samozřejmě velmi hrdá, protože teď na ni byl hrdý celý kraj, protože Jednička už přeci jenom potřebovala trošku oživit. Je to teď pro ni lepší život, naprosto zrušila své vztahy s rodinou a odstěhovala se do svého super nóbl domu ve Vesnici vítězů, kde si trošku připadá jako v Kapitolu a to jí naprosto vyhovuje. Díky tomu, že její tvář je teď celkem známá, může si teď dovolit dělat úplně všechno a to jí dost baví. Nezdržuje se totiž žádnými vypsanými hranicemi, vůbec nerespektuje žádná pravidla a ještě víc nerespektuje ostatní lidi. Pořád je nemá moc v lásce, taky dost nemá ráda malé děti, protože s těmi se nedá normálně mluvit, ale i některým velkým by teď přála to nejhorší. Obzvlášť se prohloubila její nenávist k ostatním krajům, především těm neprofíkáckým, protože ve Hrách viděla na vlastní oči, že oni to nikdy nikam dotáhnout nemůžou. To se ovšem netýká Desítky, nedá se říct, že by tenhle kraj měla nějak ráda, jenom jí stačí vědomí, že lidi z Desítky můžou být i fajn, i když jsou z takového zapadlého kraje. Nebyla moc překvapená, když vyhrála Hry, povedlo se jí to přeci už několikrát, když si to představovala, ale když se to stalo doopravdy, dost jí to přidalo na sebevědomí, takže si teď připadá jako někdo dost dobrý, k tomu pomáhá ještě to, že ji všichni znají a každý si taky musí myslet, že je dost dobrá, když vyhrála Hry s dvojnásobným počtem splátců, i když ona se moc nestará o to, co si o ní ostatní myslí, hlavně, že to o sobě ví sama. Po hrách se celkem rozmluvila, k tomu ji především donutil Kapitol, nemohla si všechny zážitky z vraždění nechat pro sebe, ale pořád v tom není moc dobrá, protože většinou neví co odpovědět a ani o sobě nerada mluví. Každopádně už není tak milá na všechny kolem, zvláště ne na splátce. Olga chce zpátky do arény. Milujte to tam, ať ta aréna vypadá jakkoli, ale miluje teď vraždění a veškeré to nebezpečí, co vás v aréně nutí být stále ve střehu. Všem splátcům dost závidí, i když je jasný, že tam všichni umřou, ale ona by se s nimi s radostí vyměnila. Má sice šílený strach ze smrti, ještě když u ní je jasné, že někdy umře, protože si od Kapitolu nenechala sáhnout na svou hlavu, takže migrény a špatné stavy má pořád, ale je jí jasné, že by mohla vyhrát znovu.

other worlds

stranger2s.jpg https://lh3.googleusercontent.com/Pw0zB0hurIqLYe3Dbii8mgZ8-m5myKuUtsQ2qtwficdo5n9uKQvLA3mzvOkjh7iL3CUXJzXut2adFoTqKA=w200-h92