Showing posts with label Dead Victors. Show all posts
Showing posts with label Dead Victors. Show all posts

Wednesday, June 24, 2015

Nibswan E. Finefeather

[ nibsven fajnfedr ]

 

    

Player: Fenhrier

FC: Natalie Portman

Victory year: 129th Annual Hunger Games

Contact: fenhrier@gmail.com

Age: 29

Token: Spona do vlasů s rubínem

Hobby: Balet


level [ 0 ] • credits [ 5 060 ] • gems [ 0 ]

Interview | ID Card ]


[ before the Hunger Games ] Nibswan skrátka nebudí žiaden špecifický prvý dojem. Vždy ukáže človeku tú z jej mnoho tvárí, ktorá jej v danej situácií najviac vyhovuje. Dosť so svojimi emóciami kalkuluje pred tým, než ich dáva najavo. Preto je možné, že ju zbadáte tváriacu sa ako milé nevinné dievča, poranenú labuť, ale nie je jej cudzia ani krvilačná bezcitná harpya, ktorú teda neradno nahnevať. A práve táto tvár u nej prevláda, i keď sa ju snaží starostlivo skryť pred zrakmi ľudí. Je chladná, bez emócií, bez ľútosti. Nemá problém zabiť svojho najlepšieho kamaráta len pre to, aby mala z toho nejakú výhodu. Ale čím by ho tak zabila, s čím jej to najlepšie ide? Zo všetkých zbraní má najradšej chladné bodné a sečné zbrane. Prídu jej také osobnejšie. Predsa len keď niekoho zakole dýkou môže sledovať, ako mu z očí vyprcháva život, ako prosí o milosť, ako tancuje v smrteľných kŕčoch... Hmmm, ako to len ona miluje, ten boj telo-na-telo, je v ňom naozaj dobrá. Pokiaľ by však v rohu hojnosti absentovali títo jej "miláčikovia" dokáže si ľahko poradiť aj s harpúnou, či oštepom - je jej jedno čím zabije, hlavná vec je, že zabije, a to je hlavné. Skrátka je to chodiaci inteligentný psychopatický vrah, ktorý keď ukojí svoju potrebu prelievať krv upokojí sa. Ale čo ďalej? Stačí len toto na Hladové hry, na ktoré sa tak dlho pripravovala? Samozrejme, že nie. Za celé tie roky života v štvrtom kraji sa naučila rôzne metódy získavania vody. Dokonca i zo slanej morskej vody dokáže vyrobiť tekutinu čistú ako ľalia pripravenú na okamžitý konzum. To, že ovláda morských živočíchov, pozná ich anatómiu a vie, čo je jedlé a čo nie - to tu asi ani netreba spomínať, je predsa zo štvorky, tam to pozná každý. Jeden z jej najväčších plusov je to, že je dosť samostatná. Na prežitie nepotrebuje nijakého riťolezca, čo by jej pomáhal. Okrem toho, že by si ho asi nepripustila ku telu, má dosť náročné podmienky na výber priateľov a len málokto pod pomyselné "sito požiadavok" prejde. Keby u nej došlo ku najhoršiemu, vie z prírodných látok namiešať "make-up", ktorý použije na vytvorenie falošných hnisavých rán, či modrín. Využitie tejto zručnosti je jednoduché. Pokiaľ by naozaj nevládala loviť obete sama, skryla by sa na nejaké príjemné miesto blízko zdroju vody a nechala sa odhaliť okoloidúcim splátcom. Keď by ju už našli, chvíľu by váhali čo s ňou urobiť, keď vyzerá tak neškodne a potom... BUM! TRESK! V momente zaváhania Nibswan zaútočí na svoju vyhliadnutu obeť bez takmer akejkoľvek fyzickej námahy. Je to proste mrcha.



[ before the Hunger Games ] Je to skrátka nádherná labuť, ale veľmi si na tom zakladá. Nedokáže sa dívať na nič, čo môže jej vzhľadu uškodiť. Ak sa poškrabe, hneď sa začne o seba starať, aby na sebe nemala nič, čo by ju robilo škaredou. Jej vzhľad a jej výzor kladie na prvé miesto vo svojom živote. Teda na druhé, hneď po vraždení. Aj to vlastne môže byť jej chyba. Silou mocou chce prelievať krv, čo sa jej nemusí teda moc vyplatiť, hlavne nie v aréne. Mimo vody si nedokáže nájsť potravu, pretože sa to nikdy nikde nenaučila. Tieto kurzy v akadémií v štvrtom kraji úplne odflákla, pretože sa moc sústredila na zbrane. Pokiaľ bude nútená pracovať s technikou ako je elektrika alebo niečo podobné, s najväčšou pravdepodobnosťou doslova pohorí. Je antitalent na všetko, čo sa "strká do zástrčky" a svetielkuje. Nikdy sa nenaučila prehrávať, vždy musí byť všade prvá, i keď sa tvári, že o to nestojí. Nedá jej spať pokiaľ nevyradí všetkých svojich nepriateľov, ktorý by ju ohrozovali v dosiahnutí jej vysneného cieľa. Nibswan niekedy skôr činí než premýšľa, je totižto dosť prchká a náladová. Z bylín nepozná ani jednu jedinú, pokiaľ to nezačne v tréningovom centre cvičiť, je dosť možné, že nebude vedieť rozoznať lipu od púpavy, čo jej teda akože rozhodne nepridáva na možnosti uspieť v hrách.



[ before the Hunger Games ] Je to rozmaznané decko dvoch obyčajných rodičov predávajúcich na rybom trhu v centre Štvrtého kraja. Nikdy nepohla ani prstom a všetko si nechala doniesť na zlatej tácke priamo až pred jej dokonalý nos, o ktorom tak veľmi rada rozpráva. Pokiaľ chce Nibswan jahody tu a teraz, je jedno že je december, a že všade mrzne. Ona ich proste mať bude, aj keby mala zabiť vlastnú akváriovú rybičku Ellu. Vždy taká nebývala. Dosť ju poznačila nehoda na rybárskej lodi, ktorú zažila. Jedného dňa šla loviť s otcom, keď tu zrazu na lodi vypukol požiar. Vtedy sa len o vlások vyhla vybuchujúcej nádrži s benzínom, keď stihla v poslednej chvíli vyskočiť z paluby. Hoci jej ostala na tele len malá drobná popálenina, jej otec prišiel o ruku a o výzor dobre vyzerajúceho sexy rybára. Od vtedy si dosť začala zakladať na svojom zovňajšku. Často sa češe, upravuje si make-up, cvičí, dokonca začala tancovať balet, aby mala krajšie krivky. Nemá priateľov, lebo ich nechce. Nepotrebuje nikoho, kto by jej s niečím pomáhal. Je ten druh samotára, ktorého sa ľudia neboja a neštítia, práve naopak. Veľa jej rovesníkov sa snažilo dostať do jej priazne. Jednému sa to i podarilo. Bol to chlapec, ktorý ju miloval. Vo chvíli keď si ho pustila ku telu a dozvedela sa túto pre ňu zdrvujúcu informáciu, vylákala ho v noci na pláž, kde ho utopila. Nechcela sa zamilovať, nechcela sa cítiť ohrozená emóciami, ktoré v sebe tak prísne uschováva. Momentálne trénuje pred hrami tak prísne, že dokonca niekedy ani vôbec nespáva. Snaží sa vychytať všetky svoje chyby, aby bola v aréne nezraniteľná a aby to dokázala vyhrať. Buď to, alebo jej život nemá cenu.



× o doplnění si napiš na e-mail

Sunday, February 01, 2015

Claudia Riqueti

[ klódia ríket-t ]

 

    

Player: Quinn

FC: Billie Piper

Victory year: 124th Annual Hunger Games

Contact: hg.annquinn@gmail.com

Age: 34

Token: Malá stříbrná figurka koně

Hobby: Trénování mladých koní, běh



level [ 0 ] • credits [ 350 ] • gems [ 0 ]

Interview | ID Card ]

mobil - Advansy


[ before the Hunger Games ] Claudiinou největší schopností je zajisté komunikace a starost o zvířata. Víte, ona nikdy neměla moc kamarádů a zvířata ji to tak nějak kompenzovala. Ty němé tváře nikdy neřeknou nic zlého a ve většině případů jsou vlídné a vždy poslouchají. To se jí hodně líbí. Poskytují jí takovou oporu, kterou v její děsném životě určitě potřebuje. Má sice zvířata ráda, ale nedělá jí žádný problém je zabít. Už si na to tak nějak zvykla, takže jí to prostě nevadí. Zastřelit, porazit, vykuchat - to jsou slova, která jí jsou velmi známá. Všechny tyhle věci zvládá naprosto bravurně. Ještě aby ne, vždyť je to holka z Desítky. U nich se prostě nesluší, aby lidé takové věci neuměli. Trénována je v tomhle oboru už od velmi nízkého věku. Práce je hodně a lidí málo, neměla jinou možnost. Rozhodně si tedy nemyslete, že je to nějaká fajnovka. Vidět krev je pro ni denní rutinou a rozhodně se vám z toho nesloží. Špína a další nechutné věci jí také vůbec nejsou proti srsti. K životu v desítce bezpochyby patří výborné zacházení s noži, kudlami, dýkami, řeznickými sekerami a vším ostatním, s čím se zvířecí maso porcuje, nebo se samotná zvířata zabíjí. Aby bylo jasno, má naprosto dokonale zmáknutou anatomii, tedy si buďte sakra jistí, že kdyby chtěla, tak vás zvládne zabít jediným bodnutím. Ví, kam rány bolí a ví, které rány jsou fatální a smrtelné. Je trošku blázen v tom, že se vůbec nebaví s lidmi. Všichni jí jsou tak nějak jedno a vůbec by jí asi nevadilo někoho v případě nouze zabít. Možná by jí to teda proti srsti bylo, ale asi by si z toho nedělala moc velkou hlavu. Jsou to jenom pitomí lidé, co ti pro ni kdy udělali? Co jistě také stojí za zmínku a může jí být velkou výhodou je to, že se s ní nikdo nikdy nemazlil. Má kopu starších bratrů, kteří se vůbec nebojí ji mlátit. V jejich rodině to nefunguje tak, že se prostě jenom tak přátelsky pošťuchují. Když už přijde na bitku, je to zatraceně hnusný. Jsou schopni se servat do krve a to Claudi určitě naučilo nějaké té slušné sebeobraně. Holky by se asi takhle surově prát neměly, ale co jí zbývá. Ona stejně nebyla nikdy jako ostatní nány z Desítky, co věří, že život je o pletení věnečků a zpívání dementních lidových písniček u ohně. Tohle by ona fakt nikdy nedokázala. Její rodiče na ni byli vždycky tvrdí, je dost vycepovaná. Život v Desítce a vcelku velká síla k sobě bezpochyby jdou. Nikdo za vás velkého býka neudrží a už vůbec vám nikdo nebude pod nos strkat velké fláky masa, které musíte naporcovat. To všechno si musíte zařídit sami, a když to děláte každý den, celkem to tu fyzičku posílí. Není to člověk, co by se po první urážce naštval a začal do vás být, ba naopak je velmi klidná a dokáže udržet čistou hlavu i v těch nejvíce vyhrocených situacích. Vůbec ji nevadí, když ji někdo opravuje. Učí se tak - tedy jí to přijde dobré. Ráda se učí novým věcem. Různé léčivé rostliny pro ni nejsou žádným problémem. Má dobrou paměť a nedělá jí problém si tyhle věci zapamatovat. Claudi, ačkoliv moc nemá proč, si neuvěřitelně věří. Věří nejen v sebe, ale i ve své nápady. Ty občas bývají dost na hlavu, ale ona je kupodivu vždy nějak přežije a dotáhne do konce. Nevzdává se bez boje, nikdy.

[ the days after ] Claudi se toho po Hrách spoustu přiučila a konečně mohla začít dělat zábavnější věci, než se jenom hrabat ve vnitřnostech zvířat. Své deprese, které ráda strojí za její typické "jsem v pohodě", řeší většinou běháním. Ano, její životní situace ji donutila začít běhat a teď je to jednou z jejích nejoblíbenějších činností. Stejně jako chození na dlouhé procházky. Musí si nějak čistit hlavu a tohle je perfektní způsob. Celkově začala žít mnohem víc zdravě. Kromě pravidelného běhu každý den i cvičí. Po Hrách se jí dostávaly spousty jídla, a kdyby nezakročila, stala by se z ní obrovská koule. Po aréně se všechny její smysly zvedly na maximum a už v tom módu zůstaly. Slyší všechno, vidí všechno, celkově je více všímavá. Dokonce si odtamtud odnesla i jistou dávku zdravé paranoi, takže je teď pořád ostražitá, což vůbec není na škodu. Co se u ní hodně zlepšilo, je komunikace. Už jí nevadí mluvit před lidmi a osobní rozhovory zvládá bravurně. Dokonce se z ní stala celkem v pohodě, vtipná holka. Po dlouhé době má v životě poprvé kamarády, což se jí zdá neuvěřitelně super. Mít tolik kamarádů mezi vítězi, jako má ona, se vždycky hodí. I když ji občas zasáhnou obrovské deprese, pořád z ní číší optimismus a neskutečná chuť do života, kterou před Hrami postrádala. Jelikož vyhrála, přesně tak, jak předpověděla, zvedlo se její sebevědomí až někam hooodně vysoko do nebes. V Kapitolu si zařídila kurzy jógy a sebeobrany - to čistě jenom pro její zábavu. Moc tam nechodí, ale sem tam se tam objeví a ráda si zacvičí. Je teď o dost rychlejší a silnější. Určitě by byla ve svých útocích více sebevědomá. Už ví, jaké to je zabít člověka a přesně jak čekala, nic moc to s ní neudělalo. Je si 100% jistá, že by někoho dokázala zabít znovu. Většina lidí bývá po aréně dost ustrašená, ale Claudi ne. S Claudi to nic moc neudělalo, spíš se naopak otrkala a jede lépe, než kdy před tím. Začala se plně věnovat jízdě na koni, což jí velmi posílilo nohy a ruce. Momentálně se věnuje mladým koním, takže si vypěstovala vcelku slušnou trpělivost, kterou dříve na nic neměla. On trénink takového temperamentního mladého hřebce opravdu není nic snadného a často na to doplatí i jejím zdravím. Těmi stovkami pádů, co zažila, si zvykla na bolest a nevadí jí tak moc, jako před tím. Vlastně už ji skoro vůbec nevnímá. No co, tak si zlomila ruku, to se přeci spraví samo. Nemá cenu to řešit. Je mladá a plná energie. Momentálně sice její psychika dost kolísá mezi "Jsem nejlepší a vy všichni ostatní na mě nemáte" náladou a "Chci se zabít" náladou, ale celkově je na tom dost lépe.


[ before the Hunger Games ] Claudi nejde spousta věcí, i když by si to samozřejmě kvůli jejímu obrovskému egu a sebevědomí nikdy nepřiznala. Tak třeba hned slabina s tímhle související - neumí prohrávat. Prohra je pro ni jako rána do srdce, kterou jen tak nerozchodí. Pokud náhodou nemá v něčem pravdu, naštve se. Nejenom na vás, ale i sama na sebe. Kvůli přísnému režimu jejich rodičů je na sebe hodně přísná i ona sama a to není vždycky nejlepší. Běhání je pro ni jedno velké ne. Nemá to ráda, neumí si rozložit dech, takže se po běhu rychle unaví. Lezení u ní také nezastává zrovna vysokou příčku v oblíbenosti. Bojí se totiž naprosto panicky výšek. Dělá se jí při tom špatně, má závratě a mohla by si tím dost ublížit. Nemá respekt ke svému život, neumí si ho prostě vážit. Možná je i trošku narušená, protože by jí vůbec nevadilo jít do Her, dokonce o tom i silně přemýšlí. Však proč by to nezkusila, vždyť by to určitě vyhrála! Nesnáší bolest, ať už psychickou, nebo fyzickou. Všechno hrozně moc prožívá, speciálně při té mentální bolesti. Stačilo by malé popostrčení a nejspíš by spadla do obrovských depresí. Není to, protože by byl její život nějak hrozně špatný, ale prostě jí genetika nedala dostatek hormonů, které způsobují radost. Nikdo tohle ale v Desítce neřeší, protože na to nemají doktory. Zvíře sice zabije, ale není jí to nějak příjemné, i když už je na to zvyklá. Zvířata pro ni byla vždycky víc, než lidé. Je sice fajn, že umí zacházet s noži a dalšími zbraněmi tomu podobné, ale opravdovou, profesionální zbraň nikdy neviděla a nikdy v ruce nedržela. Nejspíše by ani víc než dvě zbraně tohohle druhu ani nedokázala vyjmenovat. Její komunikační schopnosti se nacházejí hluboko pod bodem mrazu. Lidi prostě nejsou pro ni, nezvládá s nimi komunikovat, není charismatická a na většinu lidí může působit až chladně. Většina lidí v desítce je přesně její opak, včetně její rodiny. Proto si s nikým moc nerozumí a většinou nezvládá navazovat dlouhá přátelství. Před publikem by se nejspíš cítila nesvá a moc by toho nenapovídala. Plány, mapy a takové věci, to je pro ni jedno velké neznámé. Často je dezorientovaná, byla by schopná ztratit se i v blízkém okolí vlastního domu. Pustit ji někam samotnou tedy není dvakrát dobrý nápad, je také možné, že by se už vůbec nemusela vrátit. Je dosti tvrdohlavá a nenechá si od nikoho poroučet. Nedej bože, aby se střetla se stejně vůdčím typem, jako je ona sama. To by skončilo katastrofou.

[ the days after ] Naší holčičce se dost pošramotila psychika. Nechce si to přiznat, ale trpí depresí. Není to kvůli Hrám, to vůbec ne, jenom se toho po nich stalo tolik, že by to asi sebralo každého normálního člověka. Neznamená to ale, že je pořád smutná. Má svoje epizody, někdy zvládne být několik měsíců v pohodě, někdy ji to prostě udeří tak, že není schopná nic se sebou dělat. Odmítá s tím jít k psychologovi, protože tomu sama nehodlá věřit. Má teď více psychických problémů, ale ty ostatní tak nějak ignoruje a prostě se snaží žít, jak nejlépe to jde. Po Hrách jí konečně došlo, jaká sobecká mrcha to je a že by pro svoje dobro klidně byla schopná někoho zabít. To pro tu psychiku taky není zrovna nejlepší. Nesnáší se za to, ale prostě je to teď ona. Je to svině a vůbec se za to nestydí. Občas bývá dost namyšlená, ale to se nestává moc často a hlavně se to nestává v Kapitolu, kde teď má kámoše. Stává se jí to doma, že je prostě hnusná na obyvatele desítky, protože ji občas nedochází, že ona je obyvatelem toho kraje taky. Celkově tak nějak ztratila veškeré kvality tohoto kraje, kromě těch, které získala při práci, samozřejmě. Ačkoliv si snaží hrát na mega hrdinku, ve skutečnosti už by do arény jít nechtěla, ale ví, že bude muset, což ji neskutečně děsí. Vůbec neví, jak to zvládne, je dost možné, že se radši zabije sama, než aby celou arénu prošla znova. Tady můžete vidět, že její bojovnost taky trochu polevila. Už by se za svůj život tak nervala, i když se kvalita jejího života tak 1000x zlepšila. Její kůže sice vypadá, že je naprosto zdravá, ale ve skutečnosti jí kyselina z arény dost poleptala její hlavní složky a nikdy nebude tak odolná, jako byla před tím. Tedy ji všechno bolí ještě mnohonásobně víc, než normálního člověka. Stejně tak by možná mohla být náchylnější k zlomeninám, protože už jí kosti srůstaly tolikrát, že nikdy nemůžou být tak pevné, jako dřív.


[ before the Hunger Games ] Obrovská blondýna, kterou byste přehlédli asi jenom těžko. Ona nám Claudi totiž vyrostla trošku víc, než by bylo potřeba. Měří trochu pod metr devadesát a pro většinu lidí je to totální žirafa. Narodila se do početné řeznické rodiny Riqueti, která vždycky byla trošku jiná, než ostatní. Ona je nejmladší dítě rodiny a také jediná dívka. Bratrů má hodně a popravdě se jí občas pletou, protože vypadají jeden jako druhý. Všichni to jsou blonďáci, stejně vysocí jako Claudi, tyhle dvě vlastnosti se v jejich rodině nejspíše dědí. Vzhledem k tomu, že byla nejmladší, schytala to nejvíc. Všichni si ji dobírali, vždycky sice jenom ze srandy, ale v téhle rodina sranda = bitky, hlasité křičení a občas i hádky. Není divu, že z Claudi vyrostl takový asociál. Vždyť ona si chudák myslí, že tohle všechno je úplně normální. To ale vůbec nevadí, protože bez tohohle všeho by nebyla taková, jaká je. Silná ženská se sebevědomím na rozdávání. Žít v jejich rodině je sranda, a to není myšleno ironicky. Vážně, má všechny své příbuzné ráda nadevše, i když jsou to všichni, včetně jí samotné, takoví nevychovaní burani. Nestydí se za to, Desítka je takových lidí plná, takže v podstatě zapadají. Mimo rodinu se Claudi s nikým nikdy moc nebavila, raději trávila čas se zvířaty, nebo knihami. Byla to pro ni velká rána, když musela zabít své první zvíře a pořád se jí to nějak moc nelíbí, ale už to bere jako svoji povinnost a snaží se to moc neprožívat. Ve škole byla vždycky neoblíbená, protože byla jiná. Ji nikdy nebavilo hrát si s ostatními holkami, protože jí přišly jako pitomé blbky, co toho moc neumí. Ne každá rodina se totiž k dětem chová tak, jako ta Claudi. Claudi musela zastávat těžkou práci už od mala, zatím co ostatní dívky třeba jenom škubaly peří, nebo dělaly něco méně náročného. Možná jim to trochu záviděla, a proto si v hlavě zafixovala, že to jsou blbky. Už nějakou tu dobu jí v hlavě leží, že by se přihlásila do Hladových her. Vlastně ji to dost láká, chce být slavná, chce vyhrát a chce sama sobě dokázat, že je nejlepší. V kraji, kde vyhrávala kde co, nikdy o nic nešlo. Tohle je ale risk, nebezpečí, po kterém ona touží. Chtěla by se zbavit toho trapného života, který do teď vede a konečně všem ukázat, kdo je Claudia Riqueti. Nikomu u tomhle přání nikdy neřekla, lidé by ji měli za blázna. Ona možná blázen trochu je, ale momentálně netouží po ničem jiném, než po té jediné výhře, která by konečně zahnala všechno špatné a přinesla do jejího života úžasnost.

[ the days after ] Novopečená vítězka Claudia Riqueti se ocitla v Kapitolu a všechno bylo na krátkou chvíli super. Všichni ji obdivovali, měli ji rádi, dávala rozhovory a byla opravdu šťastná. To všechno ale skončilo, když přijela domů. Teprve tam pocítila pravé následky Hladových her. Všichni z rodiny se snažili ze všech sil, aby na nich nebylo vidět, že se Claudi bojí a nechtějí s ní mít nic společného. Bylo to ale až moc očividné a vedlo to k desítkám hádek, které nakonec skončili Claudiiným úplným odloučením od rodiny. Máma se jí nemůže podívat do očí, tátovi se hnusí a bráchové jí nepoznávají. Takový život je pro ni teď přichystaný v Desátém kraji. Tráví tam opravdu málo času, nechce tam být. Všechno jí tam až moc připomíná to, co provedla a to, čím doopravdy je. Člověk by si řekl, že zabila jen dva lidi, takže je to v poho, ale ono není. I ti dva byli dost, aby rozvrátili celý její život. To, že ona sama zabíjela, ji nějak netrápí, musela to udělat, aby přežila. To, co ji trápí, je situace, kterou to způsobilo. Tyhle hádky a spory v jejich rodině trvají už několik let a nevypadá to, že se někdy zlepší. Snažila si nalhávat, že je všechno v pohodě, ale není. Potom se zapletla do pár špatných věcí a všechno začalo jít od desíti k pěti. Ani neví, jak se to stalo, bylo to hrozně rychlé. Teď je z ní taková lidská troska, zničená depresí, ale snaží se z toho vyhrabat. Snaží se, aby pro ni každý den byl lepší. Většinu svého času tráví v Kapitolu, kde zabíjí čas s dalšími vítězi, nebo jenom poflakováním se po městě. Díky bohu za to, jinak by fakt její život nestál za nic. Snaží se socializovat a dělat si nové přátele, i když jí to občas dost nejde. Dává do toho všechno, protože ví, že přátele jednou bude potřebovat a bez nich by nebyla ničím. Většinu svého volného času tráví s Archerem, kterého potkala na turné vítězů a od té doby jsou kámoši na život a na smrt. Všechny důležité životní události, které se staly po Hrách, nějak obsahují Archera, takže má v jejím životě dost velké místo. Má i další kamarády, s nikým jiným si ale není tak blízká. Pokud je nucena být v Desítce, trénuje mladé koně. Baví ji to, konečně může ježdění považovat za svou práci a to do jejího života také vnáší světlo. Trénink takového koně zabere spoustu času a hlavně, spoustu práce, tedy ji to udržuje od jiných myšlenek, což je jen a jen dobře. Také se snaží být co nejvíce aktivní, cvičit, běhat, aby si udržela kondici. Nesmí polevit, jinak by to dopadlo špatně. Když si to tak nějak shrneme, její život teď není úplně takový, jaký si ho po Hrách přála mít, ale nestěžuje si. Jen by si občas přála, aby věci byly lehčí, to je ale asi normální.


× Archer Francis Jr. - Archer je někdo, pro koho by bez mrknutí oka byla schopná zemřít. Pamatuje si ho ještě z době, kdy to byl malej cápek, což už je pěkně dávno. Malej je pro ni pořád, vzhledem k tomu, že je výrazně vyšší než on, cápek to už ale určitě není, jakkoliv by o tom byla schopna diskutovat. Ať už zažívali nejlepší nebo nejhorší chvíle jejich životů, vždycky ve všem byli spolu. Není tedy divu, že k sobě mají tak blízko. Ačkoliv se to může zdát neuvěřitelné, jejich přátelství nikdy nepřerostlo v nějaký vztah, ba o tom nikdy ani nějak nepřemýšleli. Vždy ho brala spíše jako mladšího bratra, kterého nikdy neměla a v jejich soužití viděla čistě platonickou lásku, než cokoliv jiného. Nic víc, nic méně. Bohužel je pravda, že v současné době jejich vztah není úplně nejúžasnější a tak nějak spolu přestali komunikovat. Je to hlavně kvůli problémům, které oba mají. Archer začal s prášky a Claudi zase s alkoholem. Dohromady z toho vzniklo to, že ani jeden z nich nechce svým problémům čelit a radši se vyhýbají jakémukoliv kontaktu,než aby si to vyříkali. Otázkou zůstává, jestli takhle zůstanou navždy, nebo si vytáhnou hlavy z prdelí a začnou se chovat jako dospělí, zodpovědní lidé. Momentálně je to velmi těžké odhadnout. Co ovšem zůstává jistým je to, že ho má Claudi stále velmi ráda a jejich momentální situace jí trhá srdce.

× Ezra Donnovan - Ze začátku ho fakt neměla ráda, protože v aréně zabil jejího svěřence, kterého si docela oblíbila. Tenkrát ji to docela dost vzalo. Byla mladá a hlavně blbá, takže jí prostě nešlo do hlavy, proč by něco takového udělal. Jak plynul čas, konečně jí začalo docházet, že to nebylo nic osobního a že se pouze snažil přežít arénu, ostatně jako všichni vítězové. Dnes proti němu nic nemá. Občas se vídají, protože je to kamarád Archera, ale rozhodně nemají nějaký bližší vztah. Bere ho za člena té jejich party vítězů, takže je to pro ni kámoš. Vůbec by se nebránila tomu, kdyby se s ní chtěl začít bavit víc, ale sama se o to určitě snažit nebude.

× Rosie Alisee Wayne - Rosie dříve považovala za svou opravdu dobrou kamarádku. Vlastně tomu tak je dodnes. Nestalo se mezi nimi nic, co by je nutně připravilo o přátelství, jenom už se spolu prostě moc nebaví. Je to ten typ člověka, s kterým se baví opravdu ráda. Poznaly se vlastně už před arénou, protože Claudi tenkrát Trojku mentorovala. Sedly si a ona si ji vážně oblíbila. Byla vážně šťastná, když Rosie její ročník vyhrála. V té době se spolu bavily opravdu hodně, ale potom každá z nich začala mít jiné zájmy, v životě se stala spousta různých věcí a ony se tak nějak přestaly vídat. Byla by moc ráda, kdyby se to mezi nimi opět spravilo, ale zatím je to dost ve hvězdách.

× Wynter Emerson Caelum - Emerson je její kamarádka, tedy, alespoň si to myslí. Docela ji překvapilo, když se s ní poprvé začala bavit. Nikdy by ji nenapadlo, že se bude kamarádit s někým z Prvního kraje. Myslela si, že lidi tam jsou blázni a rozmazlení frackové a možná je to pravda, ale Wynter jí taková nepřijde. Neví úplně, jestli se tomu jejich vtahu dá říkat přátelství, možná jsou to jenom známé, nebo ani to ne, ale Claudi si ráda namlouvá, že v ní má kamarádku. Vlastně ji má dost ráda, je jí sympatická a rozhodně by s ní do budoucna chtěla trávit více času.

Wednesday, December 10, 2014

Brayden Humphrey

[ brejdn hamfry ]

 

    

Player: Fion

FC: Matt Bomer

Victory year: 123rd Annual Hunger Games

Contact: silviech@post.cz

Age: 34

Token: Kožený náramek

Hobby: Posilování, spisovatelské činnosti


level [ 0 ] • credits [ 11 000 ] • gems [ 0 ]

Interview | ID Card ]


[ before the Hunger Games ] Z celého seznamu zbraní, si rozumí asi nejvíce se srpem, se kterým se ve své práci setkává skoro každý den. Důvěrně se však zná i s noži a hlavně také s dýkou, kterou dostal už jako malý, a s níž se snaží trénovat, na zaprášené půdě jejich domu. Jako terč mu často slouží různé pytle, plné slámy nebo jiných zákeřných výplní, místo kterých si často představuje tváře těch ošklivých profíků. Je také často v pohybu, sezení rozhodně není nic pro něj. Hodně běhá a je jedno, jestli zrovna pospíchá nebo prostě chce. Nevyhýbá se však ani lezení po stromech, ovšem nelze vytknout ani další prapodivné stavení, po kterých se nějak lézt dá. Má poměrně dost velkou sílu v rukách, jelikož často tahá těžké věci doma, ale také i v práci. Uzvedne různé napěchované pytle s moukou, umí odtáhnout těžší nábytek, a to všechno lze pozorovat i na jeho vypracované postavě. Ačkoliv neumí sestrojovat žádné pasti, s provazy přeci jen něco umí - snad na kterémkoliv provaze umí udělat nerozvázatelné a silné uzle, které jdou rozvázat jen a pouze přeseknutím. Ovšem dokázal by udělat i rozvázatelný uzel.

[ the days after ] Po vítězství v aréně na sobě začal víc dřít. Proto všechen svůj stres a bolest z arény vybíjí v posilovně a zlepšuje tak svou fyzickou kondici a zvyšuje svůj potenciál ve zvedání těžkých předmětů. Už tolik nepotřebuje ohánět se svým srpem, a i když dovednosti s ním příliš netrénuje, pořád by ho zvládl ovládat. Dýku má pořád rád, je rychlejší a flexibilnější a sem tam si s ní zatrénuje. I běhání je dovedností, která mu není cizí a věnuje se jí doposud, i když ne v takové míře. Prostě se občas proběhne v přírodě na kraji Panemu a snaží se přemýšlet o pěkných věcech, což není zrovna nic jednoduchého. Činnosti jako šplhání a lezení už příliš nevyhledává. Ne že by na to neměl sílu, ale už prostě není tak hbitý a mrštný. Aréna ho také naučila rozdělávat oheň, ale více než o dovednosti je to spíše o štěstí a trpělivosti. Sestrojovat a pokládat pasti ani teď neumí, ale on ani neměl potřebu a chuť se to učit. Po vítězství mu dokonce řekli, že se bez toho už teď obejde a zdá se, že nelhali. Jídlo má teď po ruce pokaždé, kdy si jen umane. Kvůli zlepšení síly v rukou už není tak zdatný na ruční vyrábění a tvoření. Uzly se stačil naučit a nic složitějšího ani nepotřeboval a teď už nemá snahu se nic nového v tomto oboru učil. Co se ale rozhodl učit a věnovat se tomu jsou bojové sporty. V souboji tělo na tělo v aréně příliš nevyčníval a to ho štvalo. Teď se mu to aspoň může hodit během konfliktů a když si někdo bude moc dovolovat, prostě s ním švihne o zem a půjde dál. Ve volném čase si zkouší ovládat ruční zbraně, ale už to není příliš srp a nebo dýka, sází spíš na těžší nástroje jako sekera nebo meč.


[ before the Hunger Games ] Byť mu jeho kraj, a také rodina, dává dost šancí, jak se, alespoň částečně, připravit na Hry, přesto nemá přístup do žádného výcvikového centra, a tak lze očekávat, že z něj žádné zabijácké eso nebude. Neví pořádně, jaké to je, se postavit člověku, kam jej zasáhnout, a jak mu ublížit, co nejhůře. Ve škole už sice něco o anatomii slyšel, ovšem ani žádný kdovíjaký lékař z něj jistě také nebude - v přírodě by vlastně nenašel ani žádnou schopnou bylinku. Bez sirek neumí rozdělat ohýnek. Ne, že by nedokázal postavit vatru, ale vzít si dřívka a rozdělat s nimi oheň, to od něj tak nějak čekat nelze. V přírodě by jistě také nepřežil se svou neznalostí lovu. Nikdy nic pořádného nechytil, leda kromě rýmy. Nedokáže si navíc představit, že by v aréně jen tak mohl někoho odkrouhnout, ta představa se mu poněkud příčí. Stejně tak si nedokáže představit, že by někdo mohl usilovat o jeho krk. Navíc je tu ještě jedna věc - jako typická Devítka neumí plavat.

[ the days after ] Jelikož nikde neměl šanci se to naučit, k jeho největším slabinám stále patří neznalost plavání. Také nabral víc svalové hmoty a proto už není tak rychlý a mrštný, ale nějaká drastická změna to není. Bylinkářství opět nepatří k jeho oblíbeným a silným stránkám, i teď by sázel na štěstí a buď by se daná rostlinka jíst dala, nebo by jí zkusil ochutnat jen jednou a naposled. Co se týče psychických vlastností, změnil se. Aréna ho poznamenala a jak je asi jasné, k horšímu. Už příliš nevěří lidem a je pro něj těžké seznamovat se s novými lidmi. Po hrůzách z Her získal respekt k lidem a je jedno, jestli je to vyzáblá dívčina a nebo vypracovaný hromotluk. Lidé jsou zrádní a i na pohled milá a hodná dívenka může vrazit nůž do zad. Nedá se říct, že by na lidi úplně zanevřel, ale důkladněji si teď prověřuje, s kým má tu čest. Když ho to popadne, občas propadá depresím. Jindy jsou slabé a vytratí se za pár minut, jindy zase vydrží pěkně dlouho. Od svého vítězství se začal bát krve ve větším množství, v aréně jí bylo plno a proto mu připomíná tamní hrůzy. Nechce se už o svém ročníku her bavit, přeje si aby to všechno znovu vyšumělo a on si mohl v klidu užívat normální, běžný život.


[ before the Hunger Games ] Narodil se do rodiny farmáře, jako druhý syn. Kromě staršího bratra má ještě jednoho, o pět let mladšího bratra. Jeho rodina se nikdy neměla úplně nejhůř, ale taky se nikdy neměla úplně nejlépe. Nikdy nebyli kdovíjak bohatá rodina, ovšem alespoň měli vždy co do pusy. Denny, ani jeho bráchové, nebyli nijak rozmazlení, a vždy spíše vše dělali pro rodinu, a všem byli věnováno dostatek pozornosti. Denny navíc, společně s bratry, už od mala často pracoval. Nejprve jen pomáhal v domácnosti s "chlapskými" pracemi, a jakmile byl starší, začal pomáhat staršímu bratrovi a otcovi s jejich farmou, zatímco jeho roli převzal mladší bratříček. Hrozba Hladových her se nad nimi snášela každým rokem, když byla sklizeň, ale jejich jména nepadala ani v jeden den. Roky plynuly, starší bratr oslavil svých devatenáct let, ovšem toho roku do osudí přibylo i jméno mladšího bratra. Denny Hladové hry nenávidí, nenávidí Kapitol a všechny jeho oběti. Kdyby byl vybrán, jistě by se snažil vyhrát pro svou rodinu, pro to, aby se měli dobře, ovšem představa, že by měl někoho jen tak zabít, se mu celkem příčí. Jeho jméno je však stále na seznamu, a tak bude trvat ještě několik let, než se přestane obávat sám o sebe.

[ the days after ] Po výhře se Braydenův život změnil úplně naruby. Už si nemusel dělat starosti, zda-li se mu na následující týden podaří zajistit rodinu a sehnat něco dobrého k snědku. To samé se dá říci i o práci, dalo by se říct že zajištěný je dost a nemusí hnout ani brvou. Spolu se svou rodinou se rozhodli farmu prodat a přestěhovali se do jedné z vilek určené pro vítěze. Výhrou v aréně si dokázal splnit své předsevzetí a vrátit se domů ke své rodině. Nenávist vůči Kapitolu se v něm prohloubila ještě víc, všechny ty hrůzy které prožil na vlastní kůži se na něm poznamenali. Svou nenávist ale nemůže projevit nahlas, kvůli odporu by byl pravděpodobně popraven. Proto se snaží na veřejnosti vystupovat jen nenápadně a pokud to jde (jakože moc ne, když vyhrajete Hladové hry), straní se spíš někde na okraji společnosti a větší společnosti. Už jako kluk z obyčejného kraje byl skromný a skromnost mu zůstala. Má rád své soukromí a sláva, kterou mu výhra v soutěži přinesla není nic pro něj. Nemá rád fotografy a veškeré pisálky, kteří ničí jeho soukromí život a píší o něm jen samé fámy a lži. Svůj volný čas tráví nejraději v posilovně, kde si rád dává pořádně do těla. Další jeho oblíbenou zálibou je psaní, své pocity a myšlenky rád sepisuje do knih. Ovšem nejedná se o profesionální tvorbu, prostě se jen potřebuje vypsat, když nerad sdílí své myšlenky a pocity společnosti. Od své výhry si začal více užívat života. Příležitostně se rád napije (především dobré whiskey) a nebo si dá slavnostní doutník, přesto z něj nelze dělat opilce a nebo vášnivého kuřáka. Co se týče mentorování, rozhodl se jít svým svěřencům dobrým příkladem a na nadcházející Hry jim maximálně pomoci.


× o doplnění si napiš na e-mail

other worlds

stranger2s.jpg https://lh3.googleusercontent.com/Pw0zB0hurIqLYe3Dbii8mgZ8-m5myKuUtsQ2qtwficdo5n9uKQvLA3mzvOkjh7iL3CUXJzXut2adFoTqKA=w200-h92