Showing posts with label Dead Victors. Show all posts
Showing posts with label Dead Victors. Show all posts

Friday, July 04, 2014

Adrienne Emilia Reyes

[ edrien emília réjes ]

 

    

Player: Rywaine

FC: Christine Lakin

Victory year: 90th Annual Hunger Games

Contact: nielle.shine@gmail.com

Age: 66

Token: Duhová rovnátka

Hobby: Spisovatelka sci-fi románů


level [ 0 ] • credits [ 0 ] • gems [ 0 ]

ID Card ]

1x obsidiánový klíč


[ before the Hunger Games ] Adrienne je pomerne nadaná bežkyňa, ktorá dokáže vyvinúť na kratšie vzdialenosti naozaj vysokú rýchlosť, ale naopak tiež zvláda bežať aj oveľa dlhšie trate, hoci za dlhší čas. S výdržou nemá problém, je vrtká a mrštná, a ak jednoducho nemá inú možnosť, dokáže pomerne rýchlo zmiznúť. Vo voľnom čase pred arénou hľadala spôsob, ako sa zneviditeľniť. Celý život čítala príbehy o neviditeľných ľuďoch, predstavovala si, čo všetko by sa s takou schopnosťou dalo robiť, a tak začala hľadať spôsoby, ako splynúť so svojím okolím. Vďaka tomu sa naučila pohybovať sa s ladnosťou ducha, a tiež sa naučila výborne maskovať. Aj keby ste jej napríklad poslali do miest, kde je len obyčajné planina, napriek tomu by bola schopná tam na seba naplácať čokoľvek, aby sa stala napríklad zoschlým pňom. So zbraňami nevie veľmi narábať. Avšak asi ako každá Päťka, skrátka využije všetko, čo je po ruke, a čo je možné po niekom vrhnúť. Tiež vie pomerne pekne spievať, využíva škálu rôznych zvukov, ktoré je schopná napodobniť. Súčasť jej tréningu "splynúť s okolím".

[ the days after ] Ťažko by ste hľadali nejaké rozdiely v tej jej zaujatosti na neviditeľnosť. Stále je v tom preborník a na požiadanie by zo seba pokojne urobila kôl v plote. Aj v behu je stále skvelá. Jej nový život jej však priniesol dve deti, o ktoré sa musela starať, a tak sa musela naučiť oveľa väčšiu usilovnosť a výdrž. Naučilo ju to ako sa postaviť k rôznym životným situáciám, naučilo ju to, ako sa starať o druhých, ako ich liečiť - skoro so všetkým, čo je po ruke - a ako byť nápomocná. Tiež nabrala aj oveľa viac sily, aby mohla svoje dve detičky zdvihnúť a tráviť s nimi čas, robiť s nimi rôzne aktivity. Zdokonalila sa vo varení, takže už málokedy hrozilo, že by svojím kuchtícím umom niekomu spôsobila otravu. Aréna jej však priniesla tiež pár vedomostí so zbraňami. Vo výcvikovom centre sa naučila bojom zblízka, či už len päsťami či s rôznymi nožmi, a hlavne aj s mečmi. Preto práve v boji na blízko zvyčajne excelovala, čo sa rozhodne nedalo povedať o boji na diaľku. Doma si ešte raz za čas nožom vrhne, ale nerobí to tak často, aby sa dalo povedať, že je v tom majsterkou. Jemne si tak vylepšila svoje schopnosti, ale že by ich nejako pílila, to zase nie.


[ before the Hunger Games ] Bojí sa tmy, bojí sa krvi, bojí sa bolesti, bojí sa baktérií,... Boja sa pomerne dosť vecí, preto je vôbec záhadou, ako sa jej v aréne bude viesť. Vďaka svojim maskovacím schopnostiam by najradšej väčšinu času strávila zahrabaná niekde v lístí alebo zahryznutá do stromu ako suchá vetva. Veľa skúseností s bojom nepobrala, maximálne tak z televízie alebo z knižiek, ale inak je niečím takým úplne nepoznamenaná. Ak by dostala do ruky zbraň, určite by jej trvalo dlhší čas, než by si na ňu zvykla. Tiež si nerozumie s modernými technológiami, tie bežne používané by jej určite nerobili problém, - kraj je predsa len zameraný na niečo zručné - avšak posadiť ju k nejakej prepracovanej zbrani či nejakému vyspelému počítači, asi by na to hľadela s otvorenými ústami a netušila, čo s tým. Ďalej tiež takmer vôbec nevie plávať. Zvláda sa udržať na hladine, ale keby sa snažila k niekomu zaplávať, bolo by to pre ňu ťažké. Pod vodou by však nejakú chvíľu dych zadržala, má o niečo väčšie pľúca, akoby ste jej na prvý pohľad tipli.

[ the days after ] Po aréne začala byť o niečo viac upätejšia k čistote, pretože strávila niekoľko dní pokrytá krvou a kto vie čím. Bol to pre ňu už od prvej chvíle problém, hoci občas jednoducho bolo treba na seba napatlať niečo, aby skutočne splynula s okolím, ako bolo vždy jej najväčším cieľom. Pobyt v tme pre ňu náhle bol zložitejší, pretože začala mať pocit, že ju v noci stále niekto sleduje, nepriateľské oči jej protivníkov - začala pociťovať oveľa väčší strach. Ak jej teda tma (alebo len slabé svetlo lampičky), zavrie oči a snaží sa zaspať hneď ako je to možné. A vlastne má stále dojem, že ju prenasledujú duchovia jej nepriateľov, ďalších splátcov. Preto v noci spáva pri rozsvietené lampičke a sem tam znenazdajky začne mrmlať čosi pod nos a celá sa križovať, akoby sa snažila chrániť pred nejakými démonmi. Aj po aréne z nej stále nie je ktovieaká bojovníčka, hoci sa síce naučila bojovať s novými zbraňami. A stále nie je vôbec dobrá v boji na diaľku, čo je hnevá, ale nejako s tým nevie nič urobiť.


[ before the Hunger Games ] Narodila sa do bohatej rodiny, v ktorej nebolo o jedlo núdze. Preto nebolo treba, aby si musela kupovať oblázky. Keďže v kraji bolo veľa chudobných detí, nepredpokladalo sa, že by vôbec niekedy mala byť vybraná do arény, a tak sa jej rodičia snažili od takých vecí držať ďalej. Žiadne rady, žiadny Kapitol, žiadne hry. Prežila si pomerne pekný život, obklopená kamarátmi, avšak Hry na nej mali tragický dopad vtedy, keď bol odvedený jeden jej kamarát, ktorý sa už nevrátil. Ničilo ju to, celý život pred tým bola chránená a náhle jej len tak zomrel jej takmer najlepší kamarát. Jej myseľ však stále nepripúšťala, že by mala byť ďalšia, ktorá do arény pôjde. Jej život sa aj naďalej točil okolo starších vecí, starých filmov, ktoré tak milovala. Nepripúšťala si krvavú smrť v aréne, stále sa snažila žiť vo svojom nepoškvrnenom a krásnom svete, kde násilie a smrť neboli. Aká naivná to ale bola. Neuvedomovala si, aký je život v skutočnosti.

[ the days after ] Stalo sa nečakané. Bola vybraná a... vrátila sa. Nikto to nečakal, nečakala to jej rodina, nečakala to ani ona sama. Jej rodičia ju už dávno brali za mŕtvu, celý život verili, že ona, ich milovaná dcéra, do arény nepôjde. Keď sa vrátila domov, všetko sa od základov zmenilo. Adrienne teraz mala vlastný dom a mala aj svoju milovanú slobodu. Aj keď ľahko pološialená (však taká bola aj ako odišla), žila si ďalej svoj život víťazky, cestovala do Kapitolu, zoznamovala sa s ľuďmi, a aj keď si všetci mysleli, že vyhrala len obyčajným omylom, napriek tomu na svojej strane mala dosť priateľov a známych. Nakoniec si zohnala aj muža. Ten síce arénu nikdy nepoznal, ale pre Adrienne sa náhle stal stredom vesmíru, hneď vedľa starých filmov a triku neviditeľnosti. Čoskoro porodila dve deti, o ktorých, rovnako ako jej rodičia, dúfala, že sa do arény nikdy nedostanú. Nenechala im kúpiť totiž ani jediný kamienok a odmietala, aby museli umrieť v aréne. Keď to išlo, snažila sa ich učiť trikom a zručnostiam, ktoré sama v aréne použila, avšak sama moc o svojich skúsenostiach hovoriť nechcela. Nanešťastie sa jej mladšie dieťa - dcéra Philippa dostala do arény a neprežila to. Adrienne si myslela, že je na dne. Udržali ju ale jej starší syn a manžel.


× o doplnění si napiš na e-mail

Monday, June 16, 2014

Bentley Grayson

[ bently grejsn ]

 

    

Player: Niel

FC: Robert Downey Jr.

Victory year: 82nd Annual Hunger Games

Contact: nieleon@seznam.cz

Age: 72

Token: -

Hobby: Chovatel koní



level [ 0 ] • credits [ 1 350 ] • gems [ 0 ]

ID Card ]


[ before the Hunger Games ] Jeho hlavní předností je obrovské charisma, které dokáže bez problémů uplatnit a skloubit se svým intelektem. Do školy chodil moc rád, takže umí skvěle číst, psát i počítat. Pro jeho kraj je nutná velká síla, kterou si vyvinul především pomáháním otci s velkou zvěří. Díky svému částečnému povolání, které měl už od dvanácti let, se naučil obrovské přesnosti, co se ran na blízko týče. Musel zasáhnout jednou přesnou ranou, aby se maso neznehodnotilo kyselinou, kterou zvíře vypouští do svých svalů při úleku a nebo šoku. Přesně tohle ví, zná spoustu jejich nemocí a spolehlivě dokáže ošetřit zranění jak zvířat, lidí poraněných od zvířat i lidí. Už odmalička je měl na očích, takže poznal jejich filozofii a převážně ví, jak se budou chovat a jak je lovit. Naučil se tedy s lukem, nožem, ale i s jateční pistolí. Z toho vyplývá, že svůj úlovek dokáže připravit i ke konzumaci. Stáhnout, očistit, uvařit a ochutit těmi nejlepšími kořeními, které na zvíře pasují. Pozná i různé volně žijící rostliny, které chodí běžně trhat na kraj lesa a pak je s matkou suší na jejich verandě. Nemá strach z krve ani bolesti, protože to je u nich rutinou. Pouhým okem dokáže poznat slabé kusy ze stáda, spoléhá na sebe i v ohledu spojenců, že si vybere dobře. Zároveň dokáže skoncovat život milovaného i nemilovaného, když vidí, že trpí. Nikomu nepřeje nějakou dlouhou smrt.

[ the days after ] Naučil se v aréně a po celý pobyt v Kapitolu spoustu věcí. Intriky, lhaní a různé podvody se naučil v krajních mezích používat vážně hodně. Jeho mysl u dokáže vymyslet různé spletité systémy, a tak různě. Dokonce se naučil zacházet i s mačetou a bojovat s ní proti člověku, ne jen zvířeti. Jelikož byl ve svých Hrách patnáctiletý, moc se bojů nezúčastňoval a spíše lovil a vařil pro svoji skupinku, která mu odměnou za to dávala ochranu až do finále. Nyní pro něj strašně moc znamená slovo důvěra a čest, v aréně si sám na vlastní kůži otestoval, jak je důvěra důležitá. Hlavně mezi spojenci. S postupujícím věkem si při každé návštěvě Kapitolu zdokonaloval svoje schopnosti se zbraněmi i sílu. Ponořil se do toho tolik, že si menší posilovnu zařídil i doma. Nic víc se učit nechtěl. Měl rád svůj starý život před Hrami, ale ty ho tak moc psychicky ovlivnily, že svůj starý život už nikdy zpět mít nebude. Ale zdokonalováním svých schopností se od něj nechce ještě vzdálit. Každopádně si svoje dovednosti utužuje na statku stále.


[ before the Hunger Games ] Neumí plavat. U nich v kraji a poblíž jejich statku není nikde žádná dostatečně velká plocha na to, aby se tam mohl naučit plavat. Takže mohl žít jen v doufání, že ho nevylosují a když ano, tak ne do nějaké vodní arény. Další je u něj výdrž. Nikdy nepotřeboval jít nebo utíkat na velké vzdálenosti. Když si potřeboval někam zajet, nebylo nic jednoduššího, než si vzít koně. Občas mu to sice dělalo trochu problém hřebce ukočírovat, ale především to bylo tím, že jeho rovnováha na tom nebyla zrovna nejlépe. A stejně tak je to s rychlostí, není stavěný na to, aby jeho tělo vyvíjelo vysokou rychlost, nepotřebuje to. Dalo by se také říct, že je hluchý. On normálně slyší, ale tak často se propadne do svých úvah a nebo čumění do blba, že nevnímá nic okolo sebe. Samozřejmě, jak je nad slunce jasné, nedokáže ovládat nějaké zbraně. S lukem umí vážně dobře, ale to je asi tak jediné, co se dá na člověka využít. Nůž ovládá vůči zvířatům perfektně. Ale nepředpokládá, že by na člověka platilo to stejné, co na zvíře. Protože prase spolehlivě dokáže ukolébat falešným pocitem bezpečí a pak ho podřízne. Protivníci asi tak důvěřiví nebudou. Navíc jejich budoucí oběd se ani nebrání. Když by mu někdo takhle naservíroval i splátce, problém by mu to nedělalo.

[ the days after ] Od svého ročníku Her se bojí živelných katastrof. Má panickou hrůzu z požárů, vadí mu větší ohně a nikdy by nemohl mít doma krb. Dostal se až do takového stádia, že ani sám sirku zapálit nemůže, jak moc má strach, že všechny podpálí. Podobný strach má i z vody, vyhýbá se i loužím a všem lesklým plochám. Když má v Kapitolu přejít po nějaké naleštěné podlaze, vždycky mu naskočí husí kůže a musí zatnout zuby, aby přešel. Nesnáší hlasité rány a děsí se bouřek, blesky mu jdou opravdu proti chuti a rozhodně si v nich nelibuje. Postupně se však se svým strachem, až fóbií, začíná vyrovnávat a všechny tyhle pochody se lehce zmírňují. Až dodnes se nemůže zbavit toho pocitu, že ho pořád někdo pozoruje a pronásleduje, nedokáže jen tak v klidu sedět a sledovat televizi, aniž by se nerozhlédl a podíval se okolo sebe, jestli se na něj náhodou nežene nějaký šílenec. Z toho vyplývá, že lidem, co nezná, moc nedůvěřuje. Všechny tyhle vlastnosti se snaží zakrýt pod roušku přetvářky a lži, zkrátka se snaží vypadat jako vyrovnaný a vtipný muž, kterého Hry vůbec nepoznamenaly.


[ before the Hunger Games ] Naprosto obyčejný kluk s naprosto obyčejným životem pro kluka z Desátého kraje. Se svojí rodinou žil na skromném statku, kde se každý den dělo to samé. Šel do školy, kde byl polovinu dne a pak šel zase domů, kde se učil v praxi to, co se učili v teorii ve škole. Postupně rozvíjel své schopnosti a poslušně plnil příkazy rodičů, učitelů i mírotvorců, ze kterých měl vážně respekt. Snažil se nedělat si žádné problémy a chovat se jako ukázněné děcko. Myslel si totiž, že tak sníží svoji šanci se dostat do Her. Co se týče jeho rodiny a Hladových her, mají k nim všichni dost odměřený přístup. Vůbec je nemají rádi a nejradši by je ani nesledovali. Veřejně se však nijak nepokouší podkopávat autoritu ani nijak hanit celou tuhle situaci a velký okruh okolo ní. Kamarády také měl. Byly to samé srandičky, dělali si navzájem naschvály. Ben přece jen do té party v některých chvílích nezapadal. Nikdy nechtěl škodit někomu cizímu. Byl vychován s takovou morálkou, že by si to nikdy nedovolil. Žádné vandalství ani nic podobného od jeho prozatím čestné a mladé duše nečekejte.

[ the days after ] Jeho život se moc nezměnil, až na to, že je teď vítězem a byl nucen se přestěhovat do nového domu. Samozřejmě, návštěvy Kapitolu mu moc nevadí, aspoň se zase uvidí s přáteli, které si za tu dobu stihl udělat. Není to však jeden z těch vítězů, co se pořád utápí v lihu. Ba naopak, snaží se žít zdravě. Občas si sice zapálí doutník a nebo si dá malého frťana, ale to mu na zdraví neuškodí. Nenechal se unést svou slávou, kterou po vítězství získal. S rodinou si nechali statek a celá rodina tam stále chodí pracovat. Spí tam i častěji než ve vesnici vítězů a tráví večery a celé dny tak, jako předtím. Nerozmachují se okolo penězi. Spíš se snaží pomáhat chudším rodinám v kraji a každému vychází vstříc. Celý Desátý kraj je jeho rodina a nikdo z nich ho nezavrhuje. Stejně tak jako on se naučil žít s věčnou nálepkou vítěze.


× o doplnění si napiš na e-mail

Sunday, June 15, 2014

Callista Allen

[ kahlista álen ]

 

    

Player: Renaiti

FC: Emily Deschanel

Victory year: 86th Annual Hunger Games

Contact: renaiti@seznam.cz

Age: 71

Token: Dřevěná figurka

Hobby: Řezbářství



level [ 0 ] • credits [ 400 ] • gems [ 0 ]

ID Card ]


[ before the Hunger Games ] Callista je neuvěřitelně cílevědomá holka. Co si usmyslí, tak to udělá. Je schopná jít i přes mrtvoly za tím, co chce. A její sen je vyhrát Hladové Hry. Snaží se na to připravovat, když má volný čas, ale většinou tvrdě dře v práci, takže tolik toho času zase není. Je to holka ze Sedmičky a je to na ní vidět každým coulem. To, že denně pracuje se dřevem v jedné řezbářské dílně, jí zaručilo velkou manuální zručnost. Je opravdu šikovná a ze dřeva dokáže vykouzlit jakoukoliv postavičku. Je to taková pohublá holka, takže toho moc neunese a bere si jenom menší kousky, ale snaží se to trénovat. Dává si vysoké cíle a když má přenést nějaký kmen, pustí se do toho sama, i když je všem jasné, že na to nemá. A nikdy si nenechá pomoct. Má pocit, že všechno musí zvládnout sama. Vždycky uspěje, i když jí to zabere spoustu času a energie. Vyzná se skvěle v přírodě, umí lovit a klást pasti a zvládne vylézt na kdejaký strom. Ze zbraní zná velmi dobře sekeru, se kterou pracuje snad denně, a potom menší nože, se kterými to umí bravurně.

[ the days after ] Když vyšla z arény, měla dlouhou dobu velké vokno. Vůbec nevěděla, co čeho píchnout a chvíli prostě nic nedělala, jenom se utápěla v tom velkém majetku, který najednou měla a na který nikdy předtím nebyla zvyklá. Rozhodně přibrala do normální váhy a celkově se spravila, už nevypadá jako kostra. V aréně se naučila, že pokud chce vyhrát, musí do toho opravdu dát všechno. Což znamená, že musí i zabíjet. Nejprve se jí to příčilo a měla pocit, že dřív, než někoho zabije, bude obětí ona sama, ale když se poprvé poprala o svůj život, naučila se, že pro ni má větší cenu než život cizí. Pak přišly různé problémy v podobně traumat z arény, ale nejprve se s tím poprala dost slušně. Začala pravidelně sportovat, každý den chodila ven a běhala, dokonce si zařídila i menší posilovnu, aby se mohla dál vzdělávat. Jenže pak přišly deprese znovu a udeřily mnohem více, a od té doby už nic takového nedělá. Miluje procházky do přírody a miluje, když tam může být sama, příroda je teď její druhý domov a byla by schopná tam strávit i několik dní a má jistotu, že by vyšla bez úhony.


[ before the Hunger Games ] Neumí moc plavat, ostatně se to neměla kde a kdy naučit a navíc to nepotřebovala, tak k čemu by jí to bylo. Přibližně ve svých deseti letech si pádem ze stromu si vážně zranila rameno a klíční kost, do dnes je to její poměrně rozsáhlá slabina. Řídí se heslem "Jak vy ke mně, já k vám", takže dokáže být hodně nemilosrdná, ale zároveň může projevit spoustu soucitu. I když to vlastně neví, protože se jí to nikdy nestalo, má alergii na sršání bodnutí, které by pro ni bylo jednoznačně smrtelné, ale otéká jí třeba i bodnutí od obyčejné včely, vosy nebo komára. Bojí se pavouků a hadů, tahle zvířata jí přijdou strašně odpudivá a nechutná. Velkou překážku do života jí taky postavila alergie na lepek, ale ta se objevila až v pubertě, ale maso pro ni bylo poměrně lépe dostupné než chleba a jiné obiloviny, protože v kraji sedmém jich není zrovna halda. Absolutně neumí s něčím jako je meč, oštěp nebo trojzubec, protože nikdy nic podobného typu nedržela v ruce, snad vyjma nože a to se nedá moc počítat za platný pokus.

[ the days after ] Od jejího pobytu v aréně kopice slabin přibyla. Hlavně kvůli nočním můrám a zjevech, které ji do konce života poznamenaly. Spí zásadně při rozsvícené lampě, protože se bojí, že by se zase probudila v aréně, obklopená hlídkujícími profíky. Kdyby nemusela, už by asi nikdy nic nechtěla lovit, protože už nechce nikoho bezdůvodně připravovat o život, to už snad nikdy v životě. A když, tak ne v nejbližší době. Bojí se tmy a pod postelí má nůž, takový nevyléčitelný tik. Jinak taky nemá ráda výtah, ti kdo přežili arénu, ji asi chápou a hrůzu jí nahánějí i doktoři, protože moc vypadají jako přípravný tým. Vůbec si nepřipouští, že by se mohla ještě někdy dostat do arény, takže její fyzička šla pěkně dolů. Nenaučila se plavat a spíš teď celý život pro ni znamenají prášky, takže ani bez nich by nebyla schopná něco zvládnout. Pomáhají jí na noční můry a všelijaké nepříjemné stavy, které si odnesla z arény, ale když je bez nich, snadno se dostane do absťáku.


[ before the Hunger Games ] Tato dívčina má ve svých šestnácti průměrnou výšku, ale podprůměrnou váhu, protože ve svých osmi letech přišla o matku a částečně o otce, ten je odkázán na cizí pomoc, protože po nehodě v lese přišel o pravou nohu. Je velice sebevědomá, cílevědomá a bůh ví, co ještě všechno, hlavně doufá ve výhru v Hladových hrách, odkud by mohla své rodině přinést dost peněz, aby už nikdy nemuseli hladovět a v největší bídě jíst dokonce i zvířecí kosti. To by mohla potom pomoci i dalším lidem v podobné, nebo ještě horší tísni. Odjakživa neměla moc ráda Kapitol, protože jí připadal moc nafoukaný na to, jak se kraje měly, ale nikdy jí nějak buď nedocházelo, nebo si to nepřipouštěla, že po sedmičce je ještě kopice daleko chudších krajů. Je celkem milá a ke svým přátelům se chová dobře, ale jakmile někoho nezná, tak je podezíravá a trvá dlouho, než si zvykne na jeho přítomnost. Je ráda, když je ve společnosti, ale nemusí být středem, jí bohatě stačí, když ví, že je chtěná a že se s ní lidé baví.

[ the days after ] Po Hrách se ale vesměs všechny její priority a dřívější kvality její osobnosti změnily. Stala se méně mluvnější a jakoby zlomenou. Ještě víc tomu napomohlo, že za nevyjasněných okolností vymřela její rodina, takže na spoustu dní přestala úplně vycházet ze svého domu ve vesnici vítězů, kde stejně bydlela široko daleko sama. Dokonce přišel nápad upít se k smrti, ale to jí bohužel nevyšlo a po pár týdnech léčení byla nucena alespoň jednou za den vyjít ven. Připadala si jako snědená, sežvýkaná a nakonec vyplivnutá celým Kapitolem a tím vším, a stejně nakonec skončila zase v Sedmém kraji pod občasným hledáčkem médií, když ji jednou za rok vytáhnou jako mentorku. Pak se ale na pár let stala nejenom nezpůsobilou, ale na místě instruktora splátců ji nahradila mladší vítězka, ale když ta zemřela, Callista byla opět nucena vylézt ze svého luxusního baráku a začít něco dělat, aby každý rok neumírala Sedmička po hrstech. Jistě, nechtěla, aby děti z tohoto kraje tolik umíraly, ale na druhou stranu nevěděla, jak to změnit. Ani sama netuší jak se to podařilo, ale Archer se vrátil živý a docela i zdravý. Kamery se proto obracely pořád jenom k němu a vlastně od té doby pořád obracejí. Ona se snaží splynout s davem Sedmičky a dělat, jako by ani neexistovala. Nemá ráda pozornost kapitolanů a snaží se jí co nejvíce vyhýbat. Všichni ji proto považují za dost divnou a možná i šílenou a to se jí líbí. Jen ať si to myslí. Alespoň ji nemá nikdo potřebu otravovat. Nemá potřebu plnit první stránky časopisů, raději je, když se o ní nikdo nemíní. Všechny od sebe odhání, protože nikoho ve svém životě nechce. Je celkově dost pasivní. Nebýt řezbářství, nejspíše by nic nebyla schopná dělat. Ačkoli jsou sice všichni vítězové teď na jednom místě a postavili jí tam stejný dům, ona stejně pořád žije v tom svém v Sedmém kraji. Tím, že nikoho už moc nezajímá, tak ji ani nikdo nekontroluje. Nikdy se se svým životem po Hrách nedokázala sžít. Bere to jako jakési prokletí. Občas má i ty stavy, že si říká, že by bylo mnohem více ulevující, kdyby tam tehdy umřela. Měla by alespoň už klid. Zase je ale zbabělec na to, aby se zabila. Na to se má ráda a až moc se o sebe stará, aby na svůj věk nevypadala. Když už k ničemu jinému, tak peníze využívá na různé plastiky a odstraňování vrásek. Těžko říct, proč to dělá, když svůj život tolik nenávidí. 


× Archer Francis Jr. - Když ho vidí v televizi nebo časopise, pořád v něm má toho malého klučinu, který šel do arény. Těžko říct, proč si ho tenkrát oblíbila. Možná to bylo tím, že si uvědomovala, že ona nikdy děti mít nebude, tak se chtěla postarat alespoň o něj. Nebo možná jenom sobecky chtěla, aby převzal to mentorování. Každopádně byla moc ráda, když se vrátil zpět z arény. Ze začátku měla i snahu se o něj starat a dokonce to i vypadalo, že by ty svoje stavy mohla překonat, ale ve finále do toho potom spadla znovu a nechala Archera napospas životu vítěze. Ví, že se za ní občas staví na kus řeči a svým způsobem je na něj hrdá, jak se s tím dokázal vypořádat. Ona na to prostě neměla, aby to zvládla jako on. Spíše to teď vypadá, že se stará on o ni.

other worlds

stranger2s.jpg https://lh3.googleusercontent.com/Pw0zB0hurIqLYe3Dbii8mgZ8-m5myKuUtsQ2qtwficdo5n9uKQvLA3mzvOkjh7iL3CUXJzXut2adFoTqKA=w200-h92