Showing posts with label Dead Victors. Show all posts
Showing posts with label Dead Victors. Show all posts

Sunday, June 15, 2014

Rhys Malphite

[ rys malfájt ]

 

    

Player: Larsyn

FC: Denzel Washington

Victory year: 83rd Annual Hunger Games

Contact: creationoflars@gmail.com

Age: 73

Token: Křížek na krk

Hobby: Kulinářství



level [ 0 ] • credits [ 0 ] • gems [ 0 ]

ID Card ]

mobil - Advansy


[ before the Hunger Games ] V Jedenáctém kraji je všechno přísně hlídané, tudíž nemohl jen tak před mírotvorci trénovat, a žádné výcvikové centrum jako profesionální kraje tam také nemají. Stejně nikdy moc o Hladových hrách nepřemýšlel a tak vypustil všechny ty tréninky na to z hlavy. Přes den musel pracovat, pomáhat rodině a kraji, aby přežili. Není to žádný lenoch a svou práci vždy dělal na sto procent. Kvůli své práci dokáže unést velkou zátěž - pytel plných jablek nebo klidně větší balvan. Za ty léta si tímto dost nahnal sílu v rukách a velikou výdrž. Když pro sebe získal nějaký čas, tak si ve volném čase rád zašel do divočiny, kde hodiny sám a byl spokojený. Jako skautík se naučil mnoho užitečných věcí, které by se právě daly využít v té aréně. Něco o tom, jak se vyznat v přírodě, najít jídlo i zdroj vody, to je pro něj všechno jednoduché a nemá s tím problém. Je rád v přírodě a klidně mu nevadí spát pod šerákem, několikrát v noci vyšel z domu jen s dekami, aby mohl usnout pod hvězdami. Rozhodně mu žádná špína nevadí, protože se s ní setkává každý den při práci. Pomáhal i v domácnosti matce, takže se postupem času naučil vařit a to celkem dobře. Sice toho neměli moc a většinou bylo všechno jednoduché uvařit, ale i tak se dá s jídlem dělat zázraky. Jeho největší specialitou je ovocný koláč, vždy, když měli dobrý rok, tak si dvakrát do roka udělali tuto dobrůtku. Dával si vždy záležet, aby ho upekl co nejchutněji a později si to vymistroval na maximum. V pozdějším věku, se vydal s otcem do lesa, kde se naučil klást primitivnější pasti a lovit zvěř. Rozdělat oheň pomocí dřívek taktéž umí, naučil se to všechno od svého otce, který později zesnul, když je při činu chytili mírotvorci. Od té doby Rhys nikdy nevkročil za plot.

[ the days after ] Když se dostal do arény, bylo to pro něj naprosto otřesné. Všichni mu byli sice dobrými a silnými protivníky, ale ani on nebyl zrovna tak neschopný, jak by si někteří mysleli. Ve výcvikovém centru se pokoušel ohánět s mečem, se kterým si poradil v aréně a díky tomu se dostal až na čestné první místo v Hladových hrách. Hlavně měl to štěstí se dostat mezi silnější jedince, kteří mu k tomu vítězství vlastně pomohli, ale ve finále už si musel poradit sám. Do finále se dostal se svým spojencem a byli dva na jednoho silnějšího a krutého profíka. Ten bohužel jeho spojence usmrtil docela rychle a pak už to byl jen on a ten profík. Byl to pro něj náročný boj a vyvázl z toho jen tak tak, kdyby to rychle neukončili, možná by ještě skonal vyčerpaností. Dlouho po vítězství se nemohl soustředit na nic jiného než na to, že ho někdo přepadne ve dne i v noci, začal tak trénovat a posilovat. V podstatě mu z toho trochu hráblo a nevěnoval se snad ničemu jinému. Začal se chovat jako profesionál před arénou. Pořád je zaseknutý v aréně, je to pro něj nekončící můra a občas z něj jde strach, jelikož je plný nenávisti a nemá problém zmlátit někoho, kdo mu je proti srsti. Později se z těch všech paranoií dostal, ale zůstalo v něm něco zlého, několikrát už smýšlel o nějaké pomstě, i když si za celou tu věc může sám, když se do arény přihlásil dobrovolně. Jakmile přišel Kapitol s nápadem udělat další Hry, do kterých by šli vítězové, už to nijak zle nebral. Prostě se s tím smířil a zdokonalil si další schopnosti. Do těch patří plavání a jelikož nikdy neměl problém s velkou zátěží, zkusil těžší zbraně a zalíbil se mu palcát a dvoubřitá sekera. Naučil se první pomoc a jak si poradit s vážnějším zraněním. Je tedy připravený na cokoliv, a pokud bude muset bojovat s vítězi, bude se snažit pomoci tomu nejlepšímu člověku.


[ before the Hunger Games ] U takového obyvatele z chudšího kraje je zřejmé, že nikdy neměl přístup k vražedným zbraním. Proto Rhys neumí vůbec s žádnou zbraní. Sice držel v ruce kosu nebo nůž, ale nikdy je nevyužíval jako zbraň. Žádné bojové umění se ve svých dětských let nenaučil, neměl jak a nikdo se k tomu nehlásil. Všechno kolem boje znal jen z Hladových her, na které se musel nuceně dívat jako zbytek národa, takže z toho nijak vysledoval pár bojových taktik, ale nikdy to naživo nezkusil. I když je to trochu trapné, tak Rhys nezná moc rostliny. Hodně času strávil v přírodě, ale nikdy žádné kytky netrhal a v podstatě ho ani moc nezajímaly. Netuší tedy, jak vypadají jedovaté byliny nebo zase ty, které by mohly být k užitku. Má fobii z výšek, proto nerad leze někam do výšin. Dělají se mu závratě, a proto se nikdy nenaučil lézt tak dobře. Výšku stromu by pravděpodobně zvládl, ale raději se vyhýbá všemu, z čeho by mohl spadnout. Je velice starostlivý a nedokázal by snad ublížit ani mouše. I když to bychom trochu přeháněli. Pro přežití by tento člověk udělal všechno, ale má problém zabíjet. Nedělá se mu sice blbě z pohledu na krev, ale taky jí nutně nevyhledává. Někdy se dokonce stará více o ostatní než o sebe a bude se snažit vás nezklamat. Je to hodná duše a nemá problém se pro vás obětovat, pokud to bude k dobru. Takové chování je ale v aréně nepřípustné, pokud máte v plánu vyhrát, že?

[ the days after ] Totálně po aréně zešílel, jelikož si pořád myslel, že je v aréně a doteď má občasné halucinace a paranoiu, ale není to už tak hrozné jako předtím, protože dokáže rozeznat realitu od lži. Kromě mentorování měl čas i na něco jiného, naučil se bojovat se zbraní, ale bohužel se nikdy nenaučil s střelnými zbraněmi, protože pro to nikdy neměl cit. Jeho kondice se každým rokem horší. Musíme brát v potaz jeho věk, takže už není tak čilý jako předtím. Má problém s běháním a je pomalejší. Občas už skoro nepopadá dech a je to s ním opravdu špatný. V aréně se zjistilo, že má astma, takže ani to mu moc nepomáhá k výdrži. Jak je pomalejší, má i špatné reflexy a hůře slyší i vidí. To už je vše poškození ze stáří, je to normální věc a nemůže s tím nic udělat. Taktéž se ve svém životě stal alkoholikem, a proto není zrovna nejzdravější. Už se ale nesnaží o to, aby byl dobrý a vyhrál ty Hladové hry s vítězi, spíše má v plánu jen někomu pomoci a to vše. Vždyť už mu snad tolik let nezbývá a smířil se s faktem, že jednoho dne zemře. Proč ne zrovna tam, kde to všechno začalo, že? Všechny jeho schopnosti jsou horší, i když se naučil dost dobře ovládat těžší zbraně, pořád to není žádný zázrak.


[ before the Hunger Games ] Rhys byl vždycky ten šťastný malý človíček, který nadevše miloval svět, když ho z toho snění zrovna nevzbudily nějaké Hladové a šílené hry, které mu vždycky dost zničily náladu. Rodiči byl milován a on svojí lásku oplácel ve stejné míře, byli v podstatě šťastní, i když neměli žádné peníze a nebo byli pár dní bez jídla, tak se přes to přemohli a byli rádi, že jsou spolu. Kvůli tomu, že neměli dny co jíst, si bral oblázky, aby se postaral o sebe a svojí rodinu. Rodiče z toho nikdy nebyli nadšení, protože se o něj báli. Jenže Rhyse po těch letech stále nevybrali do Her, a tak se zdálo být všechno v pořádku až do jednoho dne, kdy je mírotvorci chytili za plotem a jeho otce ihned potrestali. Odvedli si ho a už se domů nevrátil, proto je pravděpodobně mrtvý nebo mu dali osud ještě horší, než si zasloužil. Po jeho smrti jakoby štěstí uteklo. Matka onemocněla a nešlo ji vyléčit. Zaprvé to neměli čím zaplatit, a i kdyby si našel jinou skulinku, místní lékaři na to neměli žádné léky. Následně mu nato po roce zemřela. Jelikož se ještě nemohl starat sám o sebe a nebyl plnoletý, byl předán do péče nevlastní sestře jeho mámy, kterou moc neobdivoval a ona jeho taky moc ne. Peníze se v její rodině také netiskly a měla svoje děti, se kterými měla starostí až až. Její manžel byl ožrala, a proto na to byla úplně sama. On se jí snažil pomáhat ve všem, ale nakonec pro ní byl stejně jen zátěž, takže se nemůžeme divit, že z toho nebyl nijak nadšený. Z tohoto důvodu byl odhodlaný se při další sklizni přihlásit do Hladových her s účelem zemřít, či vyhrát, už mu bylo všechno jedno.

[ the days after ] Přihlásit se dobrovolně do Her byl omyl a to zjistil, když vystoupil z Capitol Expressu, kde na něj u nádraží civěli ti zmalovaní lidé. Když se dostal do výcvikového centra, bál se ještě víc, ale stejně se rozhodl, že nebude poseroutka a jen tak lehce se nevzdá. Přežil Kapitol a nakonec se vše dokonale zdařilo. Našel si ty nejlepší spojence, kteří nebyli zrádcovští profíci a dotáhl to až k vítězství, což vůbec nečekal. Byl z toho opravdu vykulený a zároveň naprosto vyčerpaný. V Kapitolu ho ale zase dali dohromady, jenže nedali dohromady jeho psychiku, která byla naprosto roztroušená a zmatená. Blouznil z té aréně a i při rozhovorech se mu udělalo nehorázně špatně a chtěl zdejchnout pryč. Bohužel nemohl, a tak to musel nakonec vydržet až do konce. Po tom se v zákulisí zhroutil a tam začal chytat záchvaty. Od té chvíle nebyl moc oblíbeným vítězem, protože z něj měli všichni blázna, ale Kapitolané ho dost litovali, a tak se postarali o to, aby se z toho dostal. Několik let navštěvoval psychologa v Kapitolu, který mu dost pomohl a nakonec ho z té jeho paranoii dostal. Začal se věnovat víc splátcům z kraje a pomáhal jim, i když to většinou bylo k ničemu. Jeho svěřenci byli vždycky slabší a nebylo jim moc pomoci, když toho moc neuměli. I tak se ale snažil pro ně udělat první poslední, pokud nebyl zrovna znechucen chováním některých. Nemá totiž rád povýšené lidi, ale to naštěstí v jeho kraji tolik nehrozí. Měl období, kdy chtěl naplánovat pomstu za Hladové hry, jenže k tomu se nějak nedostal a postupem času z toho plánu sešlo. Zažil toho už hodně a život neměl nakonec až tak hrozný, i když si některé dny musel vytrpět s alkoholem, protože mu to jinak nešlo.


× o doplnění si napiš na e-mail

Sunday, April 06, 2014

Kyra Glenshaw

[ kyrah glenšá ]

 

    

Player: Elli

FC: Charly Thorn

Victory year: 116th Annual Hunger Games

Contact: eliskafranova@seznam.cz

Age: 39

Token: -

Hobby: Malování, kreslení, tesání soch


level [ 0 ] • credits [ 4 200 ] • gems [ 0 ]

Interview | ID Card ]


[ before the Hunger Games ] Kyra je poměrně dobrá v běhu na krátké vzdálenosti, jelikož umí vyvinout skutečně velkou rychlost, avšak hodně jí ubírá její výdrž, tudíž nejvíce vydrží pouze v poklusu. Na svůj věk je poměrně silná a již vlastní pár zkušeností s chladnými i střelnými zbraněmi. Umí si zachovat chladnou hlavu, takže nějaké nervování jde naprosto mimo ni. Dá se říci, že je poměrně dobrá i v hodu, takže pokud by bylo třeba někoho strefit kamenem či jinou municí, štěstí a schopnost obvykle bývá na její straně. Plavat umí poněkud obstojně, avšak neumí moc stylů plavby. Vzhledem ke svému kraji, nemá moc šanci trénovat, avšak tréninkem pro ní může být každodenní život - obstarávání si potravy a dalších věcí důležitých pro domácnost. Je celkem šikovná a dokáže vázat uzle a taky i hezky kreslit, i když to by jí v aréně asi život nezachránilo. Doma často vaří a umí to s noži, stejně jako umí rozdělat oheň a nějak připravit jedlý pokrm.

[ the days after ] Aréna jí uštědřila lekci, v kterou možná možná předtím věřila, ale nevěděla, jak rozsáhlá ta lekce bude. Musela být stále ve střehu, pozorná, aby jí nic neuniklo. A nebránila se jen před ostatními splátci, stále se musela držet na pozoru i před svými spojenci, kvůli čemuž je ke svému okolí podezřívavá, pořádně si vše prohlíží, než někam vstoupí, jako by stále čekala nebezpečí. Tím upadla její důvěra v ostatní, i když ne ve všech případech se to vyplatilo. Mezi její nejoblíbenější zbraně stále patří dýka, zvláště jedna, kterou dostala a stále ji nosí u sebe, jak sama říká "pro případ nouze". Když se mohla vrátit do jakž takž normálního světa, začala se ohánět s nůžkami a látkou, jelikož si sama navrhuje modely. Špatně se jí nevede ani se štětcem nebo tužkou a do svého uměleckého umu zatáhla i sochařství. Je radši sama, když může pracovat, uklidňuje ji to a potom je milá na ostatní. Zlepšila se v plavání, už to není jenom takové držení se nad hladinou, ale už se schopná plavat v tempu a daleko.


[ before the Hunger Games ] Výdrž rozhodně není v její prospěch, takže není moc dobrá na dlouhý běh či jiné akce, ve kterých se hlavně sází na výdrž. Moc dobře se jí ani nevede při potápění, jelikož se musí často vynořovat na hladinu kvůli přísunu kyslíku. Nekamarádí se ani s auty či dalšími prostředky, tudíž v aréně by to mohla být její velká slabina. Moc se v životě nesetkala s nějakou technikou, jedině s šicím strojem, ale kdyby před ni někdo postavil počítač, tak vůbec nebude ani vědět, co to je. Co se týče konstrukce různých pastí, dalo by se říci, že to zrovna není její nejsilnější stránka. V přírodě to moc neumí. Přežívá sice, ale kdyby měla žít v lese, musela by se toho hodně naučit. Umí sice vařit, ale jsou to takové ty základní věci. Sama neví, jestli by byla schopná někoho zabít či někomu ublížit. Není moc dobrá s lidmi, má radši svou vlastní svobodu. Nikdy nelovila zvířata, to by také nezvládla.

[ the days after ] Stále z ní není žádná extrémní běžkyně zralá na maratón, ba dokonce ani nijak lépe neumí se zbraněmi typu meč a tak podobně. Ke svému okolí se však stala nedůvěřivější, a i když to pro ni občas mělo své výhody, někdy se to ukázalo jako velmi špatná volba. Ze všeho se jí příčí zabíjení, po zkušenost z arény by už nezvládla jen tak nikomu sáhnout na život. Má velký strach z trojzubců, jelikož jedním takovým byla málem zabita. V nelibost upadly i různé hračky, nejvíce však panenky, které se podepsaly na jejím znetvoření, které již naštěstí, díky Kapitolu, není patrné. Ačkoliv je většinu času až přehnaně pozorná, přesto se občas stane, že sklouzne do vlastních vzpomínek a své okolí začne ignorovat. Technika je jí pořád cizí, ale jako vítěz se alespoň naučila ovládat svůj mobil a počítač. Ale když se s tím něco stane, tak prostě neví, co má dělat. Je jako nějaký starší člověk, který se poprvé setkává s technikou a neví, jak se používá myš.


[ before the Hunger Games ] Kyra na první pohled může působit jako chlapec, jelikož je poměrně vysoká a vlasy nosívá střižené na chlapecký střih. Její postava moc neoplývá ženskými křivkami, avšak zato je sportovní a vlastní již poměrně výrazný náznak svalů. Oděna chodívá spíše spoře, nosívá obyčejná trička a kalhoty, které jsou volnější, aby jí nebránily při každodenním boji. I boty nejsou nikterak bohaté, avšak je patrné, že dává přednost pevným botám, jakéhokoliv vzhledu. Ky vyrostla v neúplné rodině, sourozence neměla nikdy žádného a otec je opustil, když byla ona ještě malá. Její matka Hladové hry přímo nenávidí a nepřeje si, aby se jich Kyra zúčastnila, avšak něco úplně jiného si myslí sama Kyra, která se již od mala snaží trénovat a dala si slib, že ve Hrách vyhraje a její táta bude litovat, že provedl něco tak hrozného, jako opustit rodinu. Na svůj věk je poměrně přemýšlivá, avšak Hry jsou pro ni velmi důležité, takže možná díky tomu nemá moc přátel, vlastně skoro vůbec, jelikož je obklopena lidmi, kteří si Her moc neváží a to Kyru upřímně štve. Je dost soutěživá a věří ve svou výhru. Jestli se jí to vydaří, o tom už rozhodne budoucnost.

[ the days after ] Když byla vybrána, věřila, že v aréně zazáří a ukáže ostatním, že je více než dobrá, jelikož brala každý den jako trénink. Každý den musela bojovat, aby bylo co jíst, a aby byl její život poměrně normální. Jakmile však vstoupila do arény, poznala, že není všechno takové, jak se může zdát. Každý souboj byl pro ni složitý více, než čekala, a to jí vzalo jakékoliv pomyšlení na to, že vyhraje a z arény vyjde živá, avšak podařilo se. Bylo to na poslední chvíli, umírala a byla si jistá, že chvíli možná i mrtvá byla, avšak jak by někdo mohl říct, ještě nebyl její čas. Dům, který výhrou získala, se rozhodla plně využít, ovšem nechtěla zůstat v domě sama, a tak si s sebou vzala svou matku, na které jí záleželo, a kterou chtěla vysvobodit z jejich starého a malého domku. Několik měsíců před 117. Hrami však její matka vážně onemocněla a nikomu z lékařů osmého kraje se nepodařilo ji zachránit. Kyra v tom ohromném domě zůstala sama, sama se svými vzpomínkami a nočními můrami, které na ni číhaly, kdykoli zavřela oči. Aby se ubránila samotě, pořídila si kamaráda ze zvířecí říše, konkrétně loveckého psa jménem Silas. Ve volných chvílích navštěvuje Kapitol a vychutnává si své svobody, ačkoliv Kapitol ji nikdy neokouzlil tolik jako její rodný kraj, ve kterém tráví více času. Když zrovna probíhají Hry, snaží se pomáhat dalším nešťastným z jejich kraje.


× o doplnění si napiš na e-mail

Tuesday, April 01, 2014

Garnet Wallace

[ garnet volis ]

 

    

Player: Larsyn

FC: Emma Roberts

Victory year: 117th Annual Hunger Games

Contact: creationoflars@gmail.com

Age: 40

Token: Tužka na oči

Hobby: Chemie, Modeling



level [ 0 ] • credits [ 0 ] • gems [ 0 ]

Interview | ID Card ]

cestovní doklad, mobil - Advansy


[ before the Hunger Games ] Vedle tradičních schopností profíka jako je ovládání převážně všech zbraní (preferuje však katany a mačety, případně vrhací nože), plavání, šplh (ale to pouze a pouze v případě totální nouze, kdy není jiného východiska) a takové té vrozené chuti zabíjet se může blýsknout třeba i základní orientací v přírodě, kterou si vypiplala od absolutní nuly mnohými úprky mimo dosah lidí. Přišla tak zároveň do styku s všelijakou zelení, odkud si tedy odnesla pouze informace o jedlých bobulkách a základních plodech. Ačkoliv by se dalo o Vice říct, že je notně agresivní člověk, pokud zataháte za správné nitky, má i světlejší dny, kdy je společenská a v některých případech dokonce milá. Celkově se ve skupině lidí cítí dobře. Nemusí být vždycky bůhvíjak výmluvná, ale když už se s nějakou partou sžije, je loajální a i přes oficiální masku sebestředností to není žádný sobec. Ale vždycky se takové chování vztahuje jen na lidi, co pro ni mají nějaký větší význam. Libuje si v šeru či úplné tmě, zejména pak když je venku. Přirozeně v černočerné tmě vidí úplné prd, stačí však trocha světla a ona se už zorientuje. Na úkor chutě a čichu, co má zeslabené, se její zrak vyšvihl o několik met výš. Pod rouškou tmy se jí hlavou začnou svobodně prohánět zlomyslné myšlenky, které zejména jako mladší často realizovala nejen sama. Naučila se tak do určité míry spolupráci s dalšími, ačkoliv vždycky se obklopila jen tím nejlepším a nejschopnějším materiálem. Slaboši se ocitli většinou na druhé straně takové situace. Znalosti první pomoci a určitému umu s jehlou a nití může děkovat jen a pouze své matce, od které se to jako jediná dcera jen s krajním odporem naučila.

[ the days after ] Po aréně se její život moc nezměnil. Do výcvikáče snad chodila ještě častěji a dřela na sobě dvakrát tolik. A to všechno jenom proto, že se doma nudila a nemohla si dovolit mít nějaké špatné jméno. Je profík, valnou část svého umu pochytila při prvotním navštěvování výcvikáče, když se sem pak vrátila, tak už jenom zlepšovala svoje dosavadní schopnosti, aby je mohla dovést k dokonalosti. Začala se více zajímat o zdraví, takže teď je schopná poskytnout první pomoc a ještě vědět, proč to vlastně dělá. A když už začala žít sama, musela se nějak naučit vařit. Začátky byly kruté, to zvládla pokazit i těstoviny, ale v průběhu let už se vyšvihla na dostatečnou úroveň, aby se nebála svůj výtvor podat i ostatním. Vrátila se ke školnímu učivu a zaměřila se na chemii. To je její nová láska. Stala se trochu vynálezcem, ale zase její vynálezy nepomáhají nikomu na světě, většinou si jenom sama namíchá nějakou látku a sama si ji zkusí. Omamné látky, to je její. A kdyby bylo potřeba, dokáže si ukuchtit i směs, která by mohla někoho usmrtit. Konečně svou inteligenci začala používat i na nějakém akademickém poli, i když tohle o ní ví jenom skupinka nejbližších přátel. Z toho vyplývá, že se dost skamarádila s různou zelení. Nikdy jí nepřišlo, že kytky můžou být tak zajímavé, ale právě odsud čerpá většinu základů. Většinu doby je Vica agresivní a má potřebu si jít zamlátit do něčeho nebo do někoho, ale když si chce odpočinout, zaleze si do své domácí laboratoře a když má štěstí, tak se dokonce sjede. Ale už mnohokrát se jí stalo, že žádné štěstí neměla a v záchvatu vzteku obrátila svou laboratoř vzhůru nohama. Nedá se říct, že by byla vyloženě závislá na návykových látkách, ale když si může vzít něco, co ji uklidní a hodí do pohody, rozhodně tím nepohrdne.


[ before the Hunger Games ] Jelikož je Vica spíše lehká váha a přeci jen se její ženské svaly na žádné velekusy nezmůžou, má celkem jasnou nevýhodu s těžkým sortimentem zbraní. Snažila se sice opanovat meče a pořádné obouruční sekery, ale žádný mistr není. Zkuste na ni něco těžšího a to už s vámi nebude mluvit vůbec. Přestože ovládá něco z výběru na dálku, v životě nesáhla na luk. Něco o té zbrani jí nesedí (vždycky se zvládne spálit nebo lajznout tětivou - neptejte se jí jak). Celkově by raději dala přednost něčemu na blízko. Není to srabík, co by nepřítele zastihl ranou z dálky nebo do zad. Pro důvěru ve své četné schopnosti si oběť spíš vychutná, aby si mohla užít to utrpení pěkně z první řady. V závislosti na svůj původ je samozřejmě plná předsudků - jak vůči ostatním z horších krajů, tak těm slabším z Jedničky. Slabosti druhých zkrátka netoleruje. Ale ona sama má také chyby, ač si to kolikrát i sama nechce připustit. Není kuchařka. Není stopařka. Rozhodně není lovec zvířat, tady se omezila jen na lidi. Poručte jí něco a ona vás bude vesele ignorovat. Poručte jí lézt do výšky a skončíte minimálně s monoklem. Na příkazy jednoduše nereaguje nejlépe. Není žádný botanik - bobulky a jedlé plody ano, kytičky a menší zeleň? NE. Ačkoliv přírodu kolikrát ráda navštíví a fascinovaně pozoruje, zeleň léčivého či nebezpečného druhu jde naprosto mimo ni. Maximálně vám řekne, že tohle je buk, ne smrk, tamto pampeliška a sakra, tady jsem se spálila, asi to bude kopřiva. Stejně tak to má se zvířaty. Rozezná zkrátka jen základy. Za hříchy svého (raného) mládí zaplatila panickou hrůzou z ohně, kdy se jí a její partě vymklo dlouhodobé "zocelování" mladších děcek z kraje a vedle toho, že tam přišlo pár nešťastníků o život, tak si z toho odnesla nepříjemné popáleniny po celé délce zad a doživotní trauma. Od té doby se snaží držet mimo problémy, protože si pošpinit rodinné jméno zkrátka nesmí dovolit.

[ the days after ] Z Vicy se po Hrách stal snad ještě lepší profík, než už byla. Netrávila přece všechny ty dny zavřená ve výcvikáči jenom tak pro nic za nic. Měla čas se zlepšit v hodně věcech, tak toho využila a nabrala si nové vlastnosti. Nicméně v některých umech stále zaostává. Luk je její největší nepřítel a ani ostatní zbraně na dálku nemá v oblibě. Ví, že by se měla pokusit se s nimi něco naučit, ale tuhle myšlenku vždycky rychle zažene tím, že jako profík se musí ukázat blízko u oběti a ne někde v dálce zůstávat v bezpečí. I když poznala lidi z jiných krajů, pořád v ní zůstává jistá hrdost profíka a pokud se osoba z jiného kraje neukáže jako dostatečně schopná, tak pro ni neexistuje. Zvířata pořád nerozeznává, jediné, co se u ní v tomto ohledu změnilo, je její kočka, kterou si pořídila domů. Když si Vica konečně začala užívat svého života jako života vítěze, tak si uvědomila, že rozhodně nechce zestárnout. Proto se nechává fotit a dost se naučila s makeupem, protože prostě nechce vypadat starší a špatně. Neustále tedy dělá nové věci a je živá, nedokáže si připustit, že by ráda měla i svůj klid. Každou noc je v jejím domě pořádný mejdan, může tam přijít kdokoli, kdo má alespoň trochu jméno a kdo chce pořádně pařit, ani ona sama často nezná všechny lidi tam. Má svou část svého obydlí, kam nikdo jiný nesmí, ale zbytek je volný právě pro nekonečnou párty. Když ji to tam nudí, tak jde provést nějakou zlotřilost někomu slabšímu nebo si jde jenom tak zaposilovat do výcvikáče. Rozhodně se z ní nestala bábovka, co žije jenom v drogách a zapomíná na sebe. Ale rozhodně v těch drogách žije hodně. Sama už se nezvládne bavit bez nějakého pomocníčka. Úplně jí vymizela chuť a čich, možná právě proto se naučila dobře vařit, ale jí to nevadí, jenom si víc holduje v pálivějších chutích.


[ before the Hunger Games ] Už jen to, že je z 1. kraje, o ní prozrazuje víc, než by vám kdy mohla slovy říct. Žije si téměř příkladný život. Nezná bídu, nedostatek nebo nějaké větší přičinění, aby do rodinného rozpočtu přitékaly životně důležité peníze. Nad oblázky uvažovala vždy jen z rozmaru, ale nikdy si je doopravdy nevzala. Přeci jen je pud sebezáchovy silnější. Pochází z velké rodiny, kde se kromě matky, otce a tří dalších sourozenců nachází ještě asi milion dalších žijících příbuzných. Protože si její rodiče vysnili samé kluky a ona jim to jako jediná pokazila, nikdy si k ní nevytvořili ten správný vztah. A aby se ona donekonečna dožadovala uznání? Ani náhodou. Do nástupu na akademii v devíti letech by pro jejich lásku skákala třeba skrz zapálené obruče, nicméně i její snaha a trpělivost mají své meze. Následkem toho, že se v rodině necítila nikdy tak, jak by se asi každé dítě cítit mělo, našla si náklonnost u přátel a vzdálenějšího příbuzenstva. Rodičům to ale o to víc osladila. Chodila za školu, věčně lítala z průšvihu do průšvihu, holdovala všelijakým zakázaným látkám a místům. Možná proto ve škole neexcelovala tak, jak by se dalo od její inteligence čekat. Stal se z ní občas melancholický cholerik, co se se systémem ani lidma kolikrát nehodlá párat a spíš kope, než aby si nechal něco vysvětlit. Dodnes se raději zašije ve výcvikáči nebo někde mimo dosah očí a uší se sobě podobnými. To první volí vedle ukojení své agresivity hlavně proto, aby v případě vylosování dokázala své rodině i celému Panemu, že vítězové nejsou jen muži.

[ the days after ] Vica se do Her opravdu dostala a svým vítězstvím ukázala, že je stejně dobrá jako ostatní. Jenže lásku rodičů a nejbližší rodiny jí to nepřineslo, tak místo toho, aby se dál snažila a chvástala se svým vítězstvím, tak se raději odstěhovala do svého vlastního domu a vysvobodila se ze všech rodinných konvencí. V Hrách se jí dařilo, v životě po nich už moc ne. Neodnesla si z arény vlastně nic špatného, mrtvé lidi viděla už před tím, jenom teď se na ni upnul zrak celého Panemu. To už bylo moc na tuhle značně agresivní dívku, jednak už nehlídala jenom rodinné jméno, ale hlídala hlavně sebe. Jako vítěz byla na všechno sama. První rok, kdy byla novopečenou vítězkou a byla milována celým svým krajem a Kapitolem, toho moc neudělala. Místo toho, aby chodila na společenské akce, tak byla radši zalezlá ve výcvikáči. Bušit do boxovacích pytlů a panáků bylo to jediné, co v jejím rušném životě mohlo zůstat, aby to bylo společensky přípustné. Jenže jak roky plynuly a od jejího nudného a monotónního se zraky společnosti začaly odvracet, měla konečně svou svobodu na různé menší přestupky. A když zjistila, že jí jako vítězce se za napáchanou škodu nikdy nedostane spravedlnosti, začala si užívat života. Průšvihy se zase objevily na jejím denním pořádku, k zakázaným látkám má dokonce větší přístup. Baví ji experimentovat s tím, kolik vydrží a co všechno si může k zákonu dovolit. Ale když už musí do Kapitolu a musí vypadat jako milá dívka, zvládne to bravurně. Její tvář je dost známá, tak se občas nechá nafotit pro nějakou značku, ale pravdou je, že když nemusí být princeznou z arény, tak se pohybuje pouze po těch horších částech města, kde může sehnat nějaký nový materiál nebo se zapojit do pouliční rvačky.


× o doplnění si napiš na e-mail

other worlds

stranger2s.jpg https://lh3.googleusercontent.com/Pw0zB0hurIqLYe3Dbii8mgZ8-m5myKuUtsQ2qtwficdo5n9uKQvLA3mzvOkjh7iL3CUXJzXut2adFoTqKA=w200-h92