Showing posts with label Dead Victors. Show all posts
Showing posts with label Dead Victors. Show all posts

Sunday, November 24, 2019

Tristan Morgensen

[ tristen morgensn ]

 

    

Player: Teya

FC: Gavin Leatherwood

Victory year: 138th Annual Hunger Games

Contact: tez.kasl@gmail.com

Age: 20

Token: Odznak hvězdy

Hobby: -



credits [ 0 ] • gems [ 0 ]

Interview | ID Card ]

osoba nic nevlastní


[ before the Hunger Games ] Privilegium výcvikového centra mu sice dáno nebylo, ale to neznamená, že nemá přístup k tréninku. Nejedná se o nic ilegálního, co by prováděl mimo svůj kraj, ani si na černém trhu neobstaral nějakou zbraň na tajné použití. Jednoduše za to může vděčit vesmírnému středisku, kvůli kterému má přístup ke kvalitní přípravě do kosmu a k dalším výhodám. K tomu není třeba býti atletem, ale rozhodně se stará o to, aby byl v té nejlepší kondici. Pravidelně navštěvuje posilovnu, aby nabral svalovou hmotu a zčásti to též dělá pro případ, kdyby se někdy do arény dostal. Sílu v sobě určitě má, ale zda by byl schopen přeprat profesionálního splátce, v tom si tolik nevěří. Každopádně uzvedne opravdu těžké závaží, z čehož vyplývá, že by v pěstním boji mohl mít docela existující šance. Ve vesmíru jako takovém dosud nebyl, hlavně proto, že se mu to kvůli osobním komplikacím trochu protáhlo, i když plnohodnotným tvrdým výcvikem už prošel do konce. Má toleranci k přetížení a je schopen se vyrovnat s dezorientací, kdyby k tomu náhodou došlo. Na simulacích se v podstatě naučil vše potřebné pro vzlet raketoplánu, s čímž přicházejí mechanické znalosti, řízení a dokáže si poradit i v těch nejextrémnějších podmínkách. Vždy si zachovává chladnou hlavu a nikdy nepanikaří, i když se nachází ve stresové situaci. Kvůli tréninku pro pohyb v beztížném stavu se naučil plavat, nebo to možná bylo naopak. Už si to přesně nepamatuje, ale ve skafandru strávil ve vodě několik desítek hodin, že se pod vodou naučil pohybovat a později se nejspíš dostal právě k tomu plavání. Kromě záležitostí s vesmírem má taktéž znalosti pro přežívání v divočině, neboť se návrat na Zem nemusí vždy vydařit, a tak se musí umět vypořádat s různými biomy. Nejhorší to pro něj zatím bylo na pouštích a arktických pustinách, na vlastní kůži to však nezkoušel a očekává, že to může být horší. Je ale tedy zřejmé, že se dokáže poprat s každým podnebím a nemá problém si obstarat věci pro přežití, i kdyby neměl vůbec nic. Dokáže sníst úplně všechno a není vybíravý, přeci jenom očekává, že to v kosmu nebude pětihvězdičková restaurace. Vyzná se ve vyvážené stravě, ale momentálně si do svého jídelníčku dává i nezdravé věci, protože někdy je potřeba si dát nějakou tu prasárnu, jelikož je to prostě chutné. Pokud u sebe má potřebné materiály, dokáže sestrojit vysílačku, aby o sobě mohl dát vědět, kdyby nebyla žádná civilizace poblíž.

[ the days after ] ...


[ before the Hunger Games ] Tristan se prezentuje nebojácně, ale také je to jenom člověk a nějaké slabiny má, ačkoliv je neprozrazuje. Není přece nic logického na tom, aby na potkání hlásil věci, které ho můžou dovést do hrobu. Nejhorší jsou pro něj asi zbraně, ale zase není tolik neschopný, aby nevěděl, jakou stranou se bodá či seká. Samozřejmě by si do ruky nevzal složitou zbraň, kterou by neuměl vůbec ovládat. Vystačí si s takovými obyčejnými, jako jsou třeba dýka, meč nebo cokoliv tomu podobnému. Na střílení z luku není, ale jakživ to nezkoušel, takže těžko říct, jestli by ho to bavilo. Zbraně typu kopí a trojzubec, mu přijdou moc složité, i když to v televizi vypadá tak lehce, nicméně si nemyslí, že to bude jen tak. Zkráceně má kromě zbraní dost dobrý výcvik pro přežití v aréně, ale přímo v přírodě se nevyskytoval déle jak tři dny, proto nemůžeme najisto očekávat, že to opravdu bude zvládat. Slabiny u Tristana nalezneme spíše v psychické stránce. Ještě nikdy se nedostal do pořádné rvačky - konflikty s lidmi měl, to ano, ale většinou se do cizích hloupostí nešťoural, takže si nepřátele nevytvořil. Platí to však i o přátelích, protože těch moc nemá, vlastně spíš žádné. Není to tím, že se k lidem chová hrozně, ale svůj diář má tak zaplněný, že nemá čas se socializovat. Má problém se dostat s neznámým člověkem do konverzace a k potenciálním spojencům by se už určitě nehlásil. Jeho život je škola, vědecký centrum a v poslední době i Nicasia. Je smutné, že tráví nejvíce času s tou, která ho dohání k šílenství, což se dostáváme k další slabině. Nicasia, to je kapitola sama o sobě. Má v tom nehorázný zmatek a nedokáže se rozhodnout, jestli ji k životu potřebuje nebo ne. Zatím se víc přiklání k tomu, že ji chce od sebe co nejdále, ale stále se v něm nachází menší část, která mu říká, že mu na ni záleží a on stále neví proč. Kdyby měl jiný život, ve kterém by chodil pravidelně do společnosti, tak by na to měl jiný názor, ale takhle zná jenom ji a s každým nastávajícím dnem si začíná uvědomovat, že je to jediná možnost, jak mít ženu. Vždycky se uklidňuje tím, že nebude brzy už tak často doma, takže se jí zbaví. Jenže vzhledem k tomu, že má ještě dost let studií, protože se chce zavděčit svým rodičům, tak s ní bude uvězněný pár let, což je pořád dost. Někdy si říká, že se přihlásí do Hladových her a možná tím něco urychlí, ale přijde mu to jako sebevražda. Jen kvůli ní dokáže být tak vystresovaný, i když bylo řečeno, že si dokáže poradit i v extrémních situacích, ale Nica je nadstandard, co už někdy nezvládá. Je vidno, že mu v tom dělá bordel, ale jak se říká, ty nejšílenější ženy jsou nejlepší, tak to má něco do sebe a to je důvod, proč zůstává.

[ the days after ] ...


[ before the Hunger Games ] Pochází z rodiny, která Hladové hry nikdy tolik neřešila, a proto do nich nebyl nucen trénovat. Tristan je však toho názoru, že je potřeba se na ně připravovat, a i když se do nich nemusí dostat, tak bude aspoň připravený na nějakou apokalypsu v budoucnu. Vzhledem k tomu, že jsou rebelové velmi tvrdošíjní ve své kauze, tak i věří možnostem blížící se války. Jednu takovou instantní dokonce už zažil, když mu bylo zhruba dvanáct let. Pamatuje si to ještě čerstvě, jako kdyby to bylo včera, že se museli několikrát stěhovat, neboť přišli o svůj domov. Naštěstí šlo ale jen o rodinný pozemek, ale všichni členové rodiny z toho vyvázli v pořádku. Před vším tím chaosem si žili dobře, nebyli nijak obzvlášť bohatí, ale odmalička neměl o nic nouzi. Rodiče ho nerozmazlovali a to stejné měli i jeho sourozenci, oba mladší - Everly a Isaac. Z tohoto důvodu si v začátcích dost pomohli, jelikož museli začít znovu od úplného základu, což bylo v prvních měsících velmi náročné. Zainvestovali i poslední peníz do kosmických agentur, a později se jim to na účet vrátilo ve větším. Jejich život pak nabral úplně jiný směr, mnohem lepší. Jeho rodiče sice nebyli zakladateli těchto vědeckých institutů, ale byli to sponzoři, kteří tam v současnosti pracují a co tak Tristan ví, na nic si nestěžují. Od té doby byl veden k tomu, aby vystudoval na jedněch z nejlepších škol zabývající se vědou. Nebýt faktu, že je vcelku studijní typ, asi by jim pěkně odporoval, protože s tím přicházelo hodně nevýhod související s volným časem, kterého se musel postupem času vzdát. Navíc si usmyslel, že se jednou do vesmíru podívá, takže se dal do programu pro kosmonauty. Uběhlo pár let stereotypu, který samozřejmě brával a bavilo ho, co dělá, ale v životě se toho zatím moc neodehrálo, až potom se rodiče seznámili s Talbottovými. Zprvu šlo jen o obyčejné konexe, ale později z toho vzešel domluvený sňatek, o kterém neměl několik týdnů ani sebemenší tušení. Obvykle se v rodině nikdy nelhalo a nic nezatajovalo, a proto to bylo od nich dost podlé. Nejspíš si matka s otcem uvědomovali, že s tím nebude souhlasit a měli pravdu. Nakonec tomu po dlouhých diskuzích podlehl, protože si určil jistá pravidla a rodiče po něm nechtěli nemožné. I když měl dost svých starostí a mít navíc manželku, kterou se měla stát neznámá dívka ze školní chodby, z toho málem dostal infarkt, ale zvládl se s tím vypořádat "jen" se záchvatem. Právě kvůli tomu se rozhodl Nicasiu nenávidět, aniž by se ji pokusil nejdřív poznat. To trvalo docela dlouho i po svatbě, než si na ni zvykl, protože mu nic jiného bohužel nezbylo. Líbánek se zřekl, v posteli se jí sotva dotkl. Hádky mezi nimi byly téměř pokaždé, když se vrátil domů. Sám netuší, co to vyvolávalo, ale dokázalo ho naštvat i ta nejmenší kravina. Ve škole se jí stranil a prostě s ní na veřejnosti nechtěl mít nic společného. Potom z toho byl dost unavený, kvůli čemuž se nemohl soustředit na výcvik a školu, a tak těch konfliktů ponechal a zkoušel ji ignorovat. To šlo překvapivě až moc dobře a později na Nice nalezl i jinou stránku. Jednoho dne se jen tak zčistajasna rozhodl, že si s ní půjde popovídat a i když to nebylo něco světoborného, tak mu přišla jako fajn holka a možná by si s ní v jiném časovém období i rozuměl. Začal vnímat i její vnější krásu, což byl další důvod, proč tomu vztahu chtěl dát šanci, ale vždycky to dopadlo tak, že z toho byl akorát na nervy. Některé chvilky s ní jsou skvělé a zamilovává si ji, ale jindy bývá nesnesitelná až k nevíře, že se jí na několik dní straní a jde radši mimo město daleko od ní kempovat pod širák. Takhle je to v podstatě furt.

[ the days after ] ...


× o doplnění si napiš na e-mail

Thursday, October 05, 2017

Tyrell Gilbert

[ tajrel/tyrel gilbrt ]

 

    

Player: Quinn

FC: Ezra Miller

Victory year: 134th Annual Hunger Games 

Contact: hg.annquinn@gmail.com

Age: 24

Token: -

Hobby: Programování, studium




level [ 0 ] • credits [ 3 000 ] • gems [ 0 ]

Interview | ID Card ]

mobil - Advansy


[ before the Hunger Games ] Trojka, kraj technologií. Perfektní zázemí pro geniální mysl, kterou byl Tyrell obdařen. Opravdu je chytrý a všichni v jeho okolí to poznají už při krátkém rozhovoru s ním. Není zde myšleno, že je chytrý učebnicově, tedy že se učí a učí a tím se stává chytrým, to ne. To je pro něj čistě jen zábava, čte a drtí se pouze pro zábavu. On je chytrý tím výhodnějším způsobem, tím, kterého může v životě využít. Má opravdu neuvěřitelný smysl pro detail. Všimne si úplně všeho, co se v jeho okolí mihne. Může to být sebemenší, tiché, cokoliv, prostě neexistuje, aby si toho nevšiml. S tím se samozřejmě pojí i výborný zrak a sluch. Za ta léta svého života se naučil perfektně naslouchat, i v tomto ohledu mu tedy nic neujde. Je to velmi dobrý řečník, dle situace zvládne usoudit, jaká slova je vhodné použít a časem si je opravdu schopný získat si každého. Není to jeden z těch podivínů z Trojky, co nesnesou lidský kontakt a nejradši si pořád hrají se svými elektronickými udělátky doma ve sklepě svých rodičů. To vážně ne, má rád pozornost lidí a ještě radši se před lidmi předvádí. Vlídné publikum je pro charismatického komedianta, jako je on doslova vším. Dokáže udělat dobrou show, dokáže pobavit. To je všechno moc fajn, ale pořád to není tou největší výhodou. Hlavní je, že dokáže s lidmi manipulovat. Pouhými slovy a řečí těla zvládne lidi přinutit, aby udělali cokoliv, co po nich chce. Jedinec, na kterého tyhle svoje tríčky zkouší, by musel mít opravdu silnou vůli, aby mu odolal. Nebojí se lidem zahrát na nervy, vytáhnout jakoukoliv špínu, pro své pohodlí by byl schopen udělat cokoliv. Lidská mysl ho fascinuje a strávil jejím studiem nemálo hodin. Nelze ale říct, že by svá elektronická udělátka také rád neměl. Není to nic zvláštního, že zvládne sestrojit kde co. Vždyť je přece z Třetího kraje, byla by to ostuda, kdyby tyhle věci nezvládal levou zadní už odmala. Praxe i teorie o technických vymoženostech všeho druhu má plnou hlavu a dokázal by toho sakra moc dobře využít. Vlastně přesně to většinou pro své pobavení dělá. Třeba když potřebuje na někoho vyhrabat nějakou špínu, prostě si vyrobí štěnici a vymyslí způsob, jak ji na dotyčného připnout, aniž by si ničeho nevšiml. Nenápadnost mu nechybí, takže se mu to většinou daří. Vyrábí si i další věci, to by ale bylo na dlouhé povídání. Není vůbec líný, ba naopak, snaží se být co nejvíce aktivní. Nemůže jenom pořád sedět v nějaké kanceláři nebo laborce. Musí to střídat, jinak by se asi zbláznil. Proto chodí rád na dlouhé procházky. Chození mu vůbec nevadí, čistí si na těch procházkách hlavu a připravuje ji tak na další nápady, tedy je to pro něj vlastně výhodné. Odmala se nazývá buď ninjou, nebo špiónem. Bylo by mega super, kdyby něčím takovým jednou mohl být. Nechtěl ale zůstat jenom u slov, takže taky začal svůj amatérský výcvik. Vypracoval si celkem v pohodě fyzičku, rozhodně nepatří k slabším klukům v jeho věku. Taky se sám od sebe po večerech učil různé chvaty, útoky a kryty, aby nebyl v boji úplná lemra. Vždyť to by pak vůbec nebyl ninja. Většinou se učil podle starých knížek, které našel v knihovně nebo si prostě sehnal někoho, kdo by mu to všechno ukázal. Jo, i v Trojce žijou rváčové, jenom jsou to většinou ti bezmozkové, kterým nebylo geneticky předurčené být slavní vědátoři. Z velké části jsou nesnesitelní a otravní, ale musí uznat, že jsou to dobří učitelé. Umí se díky nim bít celkem dost solidně, nebylo by lehké ho přeprat a hlavně, přechytračit. Přes své zdroje si zvládl sehnat i docela pěkný meč, s kterým se snaží ohánět. Není to samozřejmě perfektní, nemá k dispozici tréninkové centrum a hlavně je to jenom samouk, ale určitě by si s ním v případě nouze zvládl poradit a možná i dost dobře útočit. Má do toho boje takovou dravost, že by to snad zvládl i jenom silou vůle. Další ninja schopností je obratnost. Má přirozeně atletickou figuru, a když ji ještě trošku popostrčil každodenním cvičením, není to s ním vůbec marné. Přemety, kotouly, různé skoky do výšek, to všechno zvládá bez jediného problému. Je to městské dítě, tedy moc prostoru k pohybu zrovna nemá. I tak si ho ale zvládl obstarat, protože je vynalézavý. Když nemůže cvičit doma, leze třeba po střechách vysokých budov, skáče z jedné na druhou a má z toho velkou srandu. Je to dobrodrůžo a to on prostě může.



[ before the Hunger Games ] Tyrell, ačkoliv je dobrý řečník, si neumí nacházet přátele. Lidé z něj a jeho slov mají spíš respekt, než aby měli zájem o přátelství. Je to tedy docela vlk samotář, to by si ale nikdy nepřiznal. Myslí si, že je oblíbený a všichni ho mají rádi, to ale z velké části není pravda a jenom si to nalhává. On je totiž super bavič a interpret, ale jakmile přijde na osobnější rozhovor, je z něj poleno. Nerad mluví o sobě, protože pořádně neví, kým je. Pořád se hledá a občas má fakt celkem existenční krize a hroutí se z toho. Navíc, co je pointou mluvení pouze mezi čtyřma očima, když mu to nepřináší žádnou větší pozornost? Nene, tohle on moc nezvládá. Pozornost potřebuje téměř nonstop, takže je občas schopný sebrat ostatním všechny zásluhy a prohlásit se strůjcem všeho, co bylo součástí týmové práce. Není to tedy zrovna člověk, s kterým byste chtěli skončit ve dvojici nebo skupině. Naprosto nerespektuje soukromí ostatních, což je občas dost problém. Když prostě něco potřebuje, je schopen vás i sledovat, aby dosáhl svého. On se totiž nikdy nepídí po odpovědích otázkami, ale vydíráním. To není zrovna dvakrát výhodné. Má vcelku dost vysoké ego. Na někoho, kdo je z Trojky si dost věří a umí být i pěkně namyšlený, když na to přijde. Proč by taky nebyl? Je chytrý a super. To si tedy alespoň o sobě myslí. Kdokoliv tvrdí něco jiného, nemá pravdu. Všechny tyhle problémy tak nějak pocházejí z toho, že na něj vždycky byl vyvíjen neskutečný tlak, ať už ze strany učitelů nebo ze strany rodiny. To vám tu psychiku docela pošramotí. Pořádně neví, co sám od sebe chce, protože je neustále uvězněn mezi tím, co po něm chtějí rodiče a tím, co chce on sám. Je to typický měšťák. Ví teda samozřejmě, jak vypadají stromy, keře a tráva, ale to je tak všechno. Ostatní přírodu zná jenom z obrázků a popisu v knížkách. Není to typ člověka, kterého by všechno tohle lákalo, je se svým městským životem spokojený, a život kdekoliv jinde by se mu asi i štítil. S městem přichází také nulová schopnost v nějaké přírodě přežít. Oheň bez zapalovače rozdělat nedokáže, stan by stopro nezvládl postavit, a že by si našel potravu? To už vůbec ne. Technické věci, to je jeho, ale stavění věcí bez drátků a elektřiny mu nic neříká. Neměl potřebu se to učit, vždyť k čemu by to potřeboval? Není si vůbec jistý, jestli by v případě nouze zvládl někoho zabít. Nikdy nezabil nic jiného, než třeba hmyz, nebo hlodavce a i to se mu zdálo dost nechutný. Možná by to zvládl, kdyby to byla jeho jediná možnost přežít, ale sám od sebe nikdy. I když se naučil jakž takž bojovat, nemá rád konflikty, tedy tuto svou schopnost moc v praxi nevyužívá a není zvyklý bojovat s někým živým na druhé straně. On je jenom pozorovatel a vyvolávač hádek, nikdy se jich neúčastní. Navíc, ty jeho bojové skilly taky nebudou dvakrát super, i když si rád namlouvá, že je v tom hrozně super a mohl by být tajnej agent klidně. Kromě meče nikdy v ruce nedržel jinou zbraň, kromě teda nějakých kuchyňských nožů. Nemá moc rád, když se mu hrabe někdo v soukromí. Má na sobě takovou masku, roli, určenou pro širokou veřejnost. Musel by vám opravdu hodně věřit, abyste zjistili jaký doopravdy je. A to je další problém, neumí lidem věřit. Neustále je podezřívá z toho, že jsou nepřejícní a jenom se mu snaží sebrat veškerou slávu. Přijde mu v pořádku hrabat se v soukromých věcech ostatních, ale jakmile by se někdo pokusil o něco takové u něj, je to samozřejmě největší zločin proti lidstvu. Také neumí plavat. Neměl se to kde naučit, tedy to šlo úplně mimo něj. Stejně jako třeba lezení po skalách. Po provaze a po budovách mu lézt nevadí, na nějakém nepředvídatelném povrchu by to ale bylo tisíckrát horší. Navíc je z těch výšek trochu podělanej, to si ale nepřipouští. Neznámé věci ho také poměrně děsí. Žije s tím, že viděl a zná všechno a nic ho nemůže překvapit. Když už se teda nějaká taková překvapivá věc objevím, dost ho to vyplaší. To se ale nestává moc často.



[ before the Hunger Games ] Tyrell je takový ten typický teenager, co pořádně neví, co by měl dělat se životem. Neví jaká je jeho budoucnost a vlastně svou budoucnost ani pořádně znát nechce. Moc se bojí, že v ní uvidí víc své rodiče než sebe. Prostě žije v přítomnosti a tu většinou tráví poflakováním se venku a machrováním před ostatníma. Vždycky to byl machýrek. Všechno umím, všechno znám a klidně vám to předvedu. Narodil se pro to, aby se prostě předváděl. To je jeho místo ve společnosti. O peníze se jeho rodina nikdy moc starat nemusela, měli jich dost. Jeho rodiče nebyli nějak extra známí, ale i tak byl jejich plat více než slušný. Jsou to oba nadaní vývojáři a hádejte, po kom přesně tohle chtějí taky? Kdo hádal Tyrella, hádal správně. Jejich vztah je typická ukázka toho, jak rodiče nutí své vlastní ambice na jejich dítě a to nebožátko z toho potom nemá žádný rozum. Bez pochyby měl genetické předpoklady k tomu, aby byl takový malý génius. Dokonce se jím i stal, ale upřímně to bylo celkem nucené. Škola pro něj byla nuda, nebavilo ho to. Nebyl jako většina dětí ve třídě, které byly naprosto spokojené s tím, že celý den sedí na zadku a jenom si vypráví nějakou teorii. Pro něj tohle nikdy nebylo. Byl aktivní dítě, hrával venku sporty s kamarády, běhal, cvičil a spíše se hlásil k té skupině lidí z Trojky, které ta technologie moc nebrala. Časem, teprve před několika lety, ho to ale chytlo a začal se o to zajímat víc. Vždyť když sestrojí něco super, bude mít najednou zase větší pozornost, ne? To se mu zamlouvalo, a tak začal tvořit. Netrvalo mu dlouho než přišel na to, jak všechny ty věci fungují. Většinu z toho se učili ve škole, a když už se objevil nějaký zádrhel, prostě na to přišel sám, nebo si to dohledal. Celkem ho to i baví a rozhodně to dělá rád. Radši má ale pořád pohyb. Nedalo mu to a začal se o to také dost zajímat. Zčuchnul se s jednou partou sígrů z ulice, kteří ho naučili se pořádně prát. Také si odtamtud odnesl pěkných pár modřin, jizev a někdy i zlomenin, ale stálo to za to. Konečně po dlouhé době cítil, že ho něco baví. Tyhle jeho srandičky ale byly brzy zamítnuté jeho otcem, který z něj chtěl mít úspěšného vědce a ne žádného pouličního rváče. I přes jeho nesouhlas si Tyrell trénoval sám. Byl schopen pro radost rodičů udělat cokoliv, ale tohohle se opravdu nechtěl vzdát. Za ta léta, co ve Třetím kraji žije, si vybudoval slušnou pověst. Většina lidí jeho věku z něj má respekt, a to se mu líbí. Jsou jeho vděčným publikem, bez kterého by nemohl přežít. Rád vypráví historky z jeho života, občas vymyšlené, ale většinou pravdivé. To, co se totiž děje za zavřenými dveřmi nikoho nezajímá. Lidi jdou po zajímavostech, drbech, čemkoliv, co v sobě má nějakou pikantnost. To mu došlo velmi brzo, a tak se rozhodl toho využívat. Proč by se nestal takovým malým neškodným tajným agentem, že? Vyhrabává na lidi veškerou špínu, většinou aby tak pomohl sobě, ale dokáže být štědrý, a poskytnout informace i ostatním. Kde kdo by ho nazval sviňákem, což by dost možná bylo trefné označení. Vážně je to velkej sviňák. Baví ho dělat tyhle věci, protože ho baví, co to dělá s lidskou myslí ostatních. Nachází v tom chaosu a šoku jakési pobavení. Nedokáže ten pocit pořádně popsat. Jednoduše je to pro něj zábava, dost špatná, ale to si on neuvědomuje. Někteří se ho bojí, někteří ho uctívají, chytřejší si před ním dávají dost velkýho majzla. Je to prostě takovej ten kluk, ke kterému si všichni chodí pro informace, někdy i pro rady. Líbí se mu tahle pozice, ale i tak je to pořád jenom role. Tohle všechno, co předvádí navenek, není skutečné. Byl by rád, kdyby bylo, ale prostě to nejde. Když je sám, bez společnosti lidí, stává se kompletně jiným člověkem. Nikdo neví, co přesně se mu honí hlavou, protože i přes jeho obrovskou roli ve společnosti nemluví o svém soukromí téměř vůbec. Neexistuje, aby o něm někdo věděl příliš. Je to tajemný podivín, o kterém panuje spousta historek, ale věřte mi, ani jedna z nich není pravdivá. To by on nedovolil. Nesmí si nechat lézt do soukromí, protože to by byla ta největší chyba, kterou kdy udělal. Sám vidí, co pravda s lidmi dělá v přímém přenosu. Zažít to na vlastní kůži opravdu netouží.



× o doplnění si napiš na e-mail

Friday, December 30, 2016

Marva Grainer

[ marva grejnr ]

 

    

Player: Andy

FC: Senait Gidey

Victory year: 132nd Annual Hunger Games

Contact: pospazail@seznam.cz

Age: 24

Token: Přesýpací hodiny

Hobby: Práce v nemocnici



level [ 0 ] • credits [ 150 ] • gems [ 0 ]

Interview ID Card ]

poukázka na rande s Ezrou Donnovanem


[ before the Hunger Games ] Pro Marvu je celý život ve Dvanáctce dost těžký, pořád se bojí toho, že ji můžou vylosovat do Her a že nestačí utéct před tím, než ji posadí do vlaku. Nebo toho, že jí najednou zabijí otce. Už v tom vyrůstala, bojí se, že se někomu něco může stát. Došlo to i tak daleko, že se s panikou probouzí a musí se sama umět uklidnit. Což už zvládá. Poprvé se jí to stalo, když nevěděla, co se stalo s mamkou, a od té doby už se něco se svou hlavou naučila. Takže se naučila ovládat svoje strachy a celkem i emoce a je klidná, když potřebuje. Normálně prostě nejančí. Ale taky to může přijít z minuty na minutu a najednou to je. Což je vlastně mínus, ale umí s tím celkem pracovat, i když se toho neumí zbavit, takže alespoň něco. Umí dost dobře vařit, mají to v rodině a i se tím baví, že vaří pro ostatní, občas si tím tak přivydělává. Vaří i doma, občas dokonce i peče, když mají z čeho, všechno je to poživatelné. Někdy si dokonce vymýšlí i svoje recepty a ještě nikdy nikoho neotrávila. Má velký sen, chtěla by se stát doktorkou. Chodí do školy, chodí na kurzy, umí první pomoc, umí ušetřovat, zvládla i pitvu a asistuje i u operací. Neštítí se krve a je s tím v pohodě, jestli má někomu strčit ruku do břicha, aby mu třeba zachránila život. No ale taky ví, jak ji tam má strčit, aby mu ho vzala, anatomii člověka má samozřejmě zvládnutou, ale nechtěla by to proti někomu použít. Celkem se vyzná v bylinkách, v zelenině a v tom, co může uvařit a z čeho je nejlepší udělat léky a tak. Vyzná se v lékařském náčiní a s tím by mohla ublížit, stejně jako zná nůž. Navíc dost dobře hází, má dobrou mušku, občas používá prak k sundání třeba nějakého ovoce ze stromu, pokud se jí tam nechce lézt. Také lézt na stromy a na skály umí, slyší i vidí dobře, má dobrou rovnováhu. Je menší postavy a je lehká, takže se dostane všude a nemá problém se někam vyhoupnout. Také se dokáže všude schovat, všude se vejde a je navíc i dost ohebná, takže se tam prostě vecpe. Marva je dost vytrvalá, jednak v tom, že občas chodí s otcem na nějakou delší túru, hodně toho vydrží ujít bez přestávky, stejně to má s dlouhým během, což je pro ni jenom rychlejší chůze, nemá problém nést náklad, a taky je vytrvalá s lidmi, je celkem trpělivá a hodná. Je dobrá kamarádka a umí poslouchat lidi, moc nemluví o sobě, protože v kraji stejně většina lidí ví, co se stalo s její rodinou, a nemá potřebu to všem připomínat, ale vždycky si udělá čas, aby poslouchala problémy ostatních a nějak jim je pomohla řešit. Zase na druhou stranu, když jí někdo něco udělá, tak si to potom pamatuje dlouho a toho člověka už k sobě nikdy nepustí.

[ the days after ] Její největší obavy se bohužel vyplnily a byla vylosována do her. Nedalo by se říct, že je ráda za tuto zkušenost, to ne, ale rozhodně si z nich něco odnesla. Nemá už před čím utíkat a cítí se bezpečněji, má jak zabezpečit rodinu a za to je ráda. Už nemá tolik nočních můr a neleká se, teď už má více času lidem pomáhat než snít o tom, že bude někomu ublíženo. Tím, že se zapojuje do takových akcí, pomáháním v nemocnici, jí duševně pomohlo. Mimo to, chodí do přírody a medituje, což praktikuje od prvního dne po hrách, když byla doma. Začala být trochu věřící, na vyšší sílu, což jí zklidnilo duši a rozhodně je teď na tom lépe, než byla. Cítí se stabilně a klidná, což lidi kolem překvapilo, protože Hry by pro ni měly být trauma, ne očista duše. A jakkoli se může zdát, že je na tom mentálně lépe, strach stále zůstává zarytý v duši. Ale už v dřívější době ho zvládala slušně potlačit, žádná novinka. Ve volném čase, jak bylo zmíněno, tráví v nemocnici jako výpomoc. Hodně času tráví uklidňováním pacientů, jelikož má sama se strachem zkušenosti. Vyvinula si vysokou empatii k lidem, vycítit bolest ostatních. Také stále vaří, často nosí jídlo i do nemocnice. Vaření se stalo její vášní a terapií, může se u toho vyřádit a být kreativní, když má více času. Mohla by si prostě kupovat nějaké luxus jídlo, ale je samostatná a navíc jí to baví. Začala i více péct, hlavně chléb, ale sem tam si udělá sama pro sebe muffiny, které zbožňuje. Tak se jí zvýšila kreativita a nápaditost, více inspirace. Do kurzů první pomoci už nechodí jako učedník, ale vyučuje. Udělala si titul, je oficiálně doktorka a nemohla by být šťastnější. Je jedna z nejmladších doktorů a také podle všeho nejlepší. Je do toho hodně ponořená, je to pro ni to nejdůležitější, na první příčce. Pokud jde o její znalost v bylinkách, nijak se nezměnila, ale rozšířila se jí oblast zahradnictví. Za domem má požehnaně mnoho zeleniny, takže další obor. Někdo by si řekl, že tolik mnoho aktivit se nedá zvládnout, Marva si však vše seřadila a věnuje se něčemu v určitý čas, stala se z ní trochu puntičkářka. Po ránu chodí běhat do lesa, aby s fyzičkou nezaostávala. V klusu teď uběhne daleko a vydrží dlouho po tom, co si na to zvykla. Na stromy už neleze, ale začalo jí dost zajímat horolezectví. Koupila si horolezecké náčiní a po pár kurzech v Kapitolu teď leze po skalách v rodném kraji jako zkušený lezec. Takže se jí i trochu zvýšila síla v rukách a výdrž celého těla. Na to, že byla vždy drobná, jí přibylo pár svalů, po jejím pravidelném vydatném tréninku. 


[ before the Hunger Games ] Marva je holka s velkou mravní silou, ale téměř žádnou fyzickou silou. Jako holka nemá předpoklady být nějaká extra silná, ale její žitovní styl tomu moc nepomáhá, aby byla nějak silná. Teda ve stabilce dokáže dělat zázraky, jako otočit stokilového muže na záda nebo na břicho, ale spíš používá rozum a fyziku než hrubou sílu. Ze zbraní se důvěrně zná s nožem, skalpelem, zaškrcovadlem, i když tím by nikomu narychlo asi neublížila, a možná tak s pánví, ale to je tak všechno. Na Hry se zase tak často nekouká, aby alespoň odtud viděla, jak se třeba drží nějaká zbraň nebo jak se alespoň používá. Asi by na to přišla, ale ne hned že by v aréně vzala kuši. Spíš by si s ní ublížila sama. Navíc se jí všechny zbraně, zabíjení a násilí dost hnusí. Se zvířaty to ještě zvládne, ale zabíjet lidi jenom pro zábavu je barbarské. Nijak si nemyslí, že by se dostala do Her, protože kdyby to přišlo, mají s otcem plán, že všechno nechají a utečou, takže ani nijak netrénuje na arénu. Nechodí běhat, neumí plavat, neumí bojovat a ani se bránit. Na druhou stranu ví, že cesta do Třináctky nebude procházka, takže alespoň na to se připravuje. Nikdy si neopatřovala jídlo jinak, než že ho byla koupit nebo vyměnit na trhu, takže neumí lovit, stopovat nebo klást pasti. Vlastně se zvířaty se moc do styku nedostane, jenom ze školy občas z obrázků něco pozná, jinak se může potkat v kraji s nějakými ptáky, veverkou a občas s nějakým psem. Ale psy má vyloženě ráda. Co se týče techniky, je na tom dost špatně. V podstatě ani neví, co to je. Její otec, který jakožto projektakt musí počítat se všemi věcmi, které chce zahrnout do stavby, jí občas řekne nějaké moudro, ale Marvs si tě těžko dává dohromady s informacemi, které už zná. I když se ve škole celkem dobře učí, matematika ani geometrie jí prostě nejdou, tohle od svého táty nezdědila. Spíš ta tvrdohlavost, kterou mají v rodině, to je mnohem větší problém. Teď už se moc často doma nehádají, naučili se tiše rozumět tomu, co ten druhý chce a oba dva, jak Marvs, tak její otec, se pro toho druhého snaží získat jenom to nejlepší, ale Marvs se poměrně rychle a snadno naštve a potom si tedy stojí za svým. I kdyby jí to mělo ublížit. Snaží se být tak moc férová ke všem a všechno vyřešit tak, aby se nikdo nenaštval a všichni vyšli jako vítězové, že občas zapomene, jaké je to pro ni samotnou.

[ the days after ] Její nechuť k násilí nezmizela a nevypadá to, že se to změní. Hladové hry poznamenají každého, je jedno jak, ale rozhodně to s vítězi něco udělá. Dříve měla Marva s násilím problémy, dávala najevo, že je to podle ní špatné, ale nešlo to do jiných rozměrů. A jakkoli moc se její mentální stav zlepšil, pořád se toho štítí a bojí. Když sleduje Hry z pohodlí domova, sice sedí u televize, ale odtrhuje zrak od toho masakru. Někdy má i slzy v očích a velice špatně to snáší. V období Her se třepe, je z ní troska. Bojí se za ně, za splátce. Nedalo by se to říct jinak, než že trpí, když sleduje, jak jsou ty děti vystaveny bojovat o svůj život. Za což je hodně ráda, že ona sama nikoho zabíjet nemusela - nedošlo k tomu a vyhnula se takové strašlivé situaci. Z jiné strany je na tom pořád velice špatně s technikou. Sice s ní byla obeznámena a přichází s ní do styku, ale je prostě bezradná. Koupila si sice televizi, aby nemusela brečet při Hrách na ulici, ale to je snad jediné, co docela ovládá. Mobil nebo tablet je pro ni o mimo její svět, to samé internet. V tomhle je úplně ztracená. Televize je jediná věc, co ji udržuje v obraze o světě. Nedalo by se říci jinak, že byla v nehorázném šoku, když se objevili androidi. Věděla, že Kapitol je prostě jiný, ale tohle ji vážně ohromilo - vytvořený život. V tomhle směru je tedy vážně zaostalá. Její tvrdohlavost, co zdědila po otci také jen tak nevymizela. Teď už sice nežije s otcem, ale stejně se najde někdo, kdo má tu odvahu se s Marvou hádat. Pro jejího protivníka to dobře nedopadne. Není ani moc otevřená novým věcem, stojí si za svým a většinou jí to zavede do hádek a problémů.


[ before the Hunger Games ] Marva se narodila do rodiny ve Dvanáctém kraji, kde si raději nedovolili více než jedno dítě, takže nemá žádné sourozence. Rodiče si nepřáli ani jedno dítě, ne kvůli penězům, Marvin otec je projektant dolů a její matka, když ještě byla schopná, pracovala jako doktorka, takže rodina nikdy neměla tu největší nouzi, ale také na druhou stranu nikdy zkrátka nebyli za vodou. Její rodiče byli otevření s tím, co si myslí o Kapitolu, nic pěkného to nebylo, a nikdy by si nepřáli, aby se jejich dítě dostalo do Her, tudíž žádné mít nechtěli. Ale nějak se stalo, že se Marva narodila, a to už nešlo vrátit. S malou Marvou se rodina stáhla do ústraní, aby se jejich milovanému dítěti nic nestalo, a takhle to šlo až do její první sklizně. Nebyla sice vybraná, ale její matka neunesla ten psychický nátlak, že by její malé sluníčko mohlo být vybrané, a nevratně propadla do šílenství. Nepoznává svou dceru, svého manžela, ani nikoho jiného. Jenom doma tiše sedí, občas něco zamumlá a přežívá. Aby na všechno nebyla jenom Marva a její otec, přestěhovali se mimo město ještě s babičkou. Začátky byly špatné, ale pomalu se z toho dostali, a teď už jsou schopní fungovat. Její otec začal zase pracovat. Ona chodí do školy a po škole občas pomáhá vařit pro horníky nebo chudší, za což už nic nedostává, ale cítí povinnost pomáhat těm, co jsou na tom hůř než ona. Všichni tři přežívají a snaží se dělat, co se dá, aby si Marvs nikdy nemusela brát oblázky a tím ještě nějak pomoci systému. Marvs má se svým otcem skvělý vztah, ten ji miluje nade vše, a je to jeho dcera přesně taková, jaká je, takže mu nevadí, že se Marvs líbí holky a podporuje ji, co se dá. Ani ona by nic neměnila, teda často si přeje mít máminu mysl zpátky, protože všechny ty holčičí věci řeší s babičkou, která je její hlavní podporou. Dřív pracovala jako kuchařka, ale teď už je starší, tak svá moudra do receptů přenechává své vnučce. S otcem občas tajně plánují, že by mohli zmizet z kraje a najít Třináctku a tam být pryč od Kapitolu a toho všeho, ale jsou to jenom plané myšlenky, protože tady nemůžou nechat mamku úplně samotnou, pokud by teda nešlo o nějaký poplach. Ta potřebuje neustálý dohled, o který se střídá Marvs a babička, otec pracuje od rána až do noci. Marva je zvyklá se starat spíš o druhé než o sebe, stará se o svého otce a o svou babičku, aby měli co jíst, a taky chce, aby všichni kolem ní byli šťastní, a hlavně se láskyplně s trpělivostí stará o svou matku, spíš jenom o to, co z ní zbylo. Proto má sen, že se bude dobře učit a stane se z ní doktorka, stejně jako byla její matka. Chce pomáhat a odebrat utrpení ze světa. Často staví ostatní před sebe, ale zase si umí dupnout, když už tedy ví, co chce. Je ráda s lidmi, i ostatními než doma, ale většinou je tichá a snaží se být trochu nenápadnější před těmi, které nezná. Je hodně pracovitá a žádné práce se neštítí, vlastně se všeho ochotně ujme, pokud to neporušuje její mravní přesvědčení.

[ the days after ] Poté, co byla vylosována měla sice chuť utéct s otcem do Třináctého kraje, jak plánovali, ale nestalo se tak. Marva normálně jela do Kapitolu jako každý splátce, na jatka. Měla samozřejmě strach, ale jedním si byla jistá: nikoho nezabije. I kdyby měla umřít. A tak přesně vyhrála, jediný vítěz, který nikoho nezabil. Hodně lidí to překvapilo, ona jen chtěla být zpátky doma. Ještě chvíli strávila se svým otcem, než se přestěhovala do vesnice vítězů. Otce okamžitě zajistila natolik, aby stíhal práci i péči o matku. Pořád ho i babičku často navštěvuje, ale dělá jí problém přítomnost její matky. Až moc jí utkla myšlenka, že kdyby se matka nezbláznila, bylo by vše v pořádku, přece vyhrála. Proto je z toho tak špatná, neustále jí třímá v mysli: co kdyby? Většinu času tedy tráví dosti zaměstnaná. Všechno má naplánované a ani na chvilku se nestane, že by neměla co dělat. Hodně často jezdí rozdávat jídlo do Dvanáctky a samozřejmě její full time job jako doktorka. Po ránu chodí běhat, meditovat a praktikovat horolezectví, takže zaplněný den. V Kapitolu moc času netráví, ne jako většina vítězů. Je tam jednoduše ztracená a cítí se jako v jiném světě. Svůj čas tedy tráví mezi vesnicí vítězů, doma nebo ve Dvanáctém kraji s rodinou, nebo v nemocnici. Není ten typ vítěze, co si užívá život způsobem rozhazováním peněz po barech, Marva se soustředí na charity a pomáhání lidem a všem aktivitám, které byly zmíněny. Také hodně podporuje útulky, protože zbožňuje psy. Ještě si ale jednoho nepořídila, neměla nějak příležitost. Ale pravidelně je chodí venčit a nosí jim nóbl granule a pamlsky.  Ale také ji dost zaměstnává jediný obyvatel jejího domu, ocelotka Luisa. Účastní se obecně v hodně charitativních akcích, v tomto ohledu je ji hodně vidět. Takových a podobných se ráda účastní, vykouzlí jí to úsměv na tváři. Nová věc, která ji poslední dobou zaujala, je zahradnictví. Má velkou zahradu, kde má požehnaně zeleniny. Květiny ji sice nikdy netáhly k sobě, ale začaly se jí líbit slunečnice. Po jedné přišla další a teď má za zahradou krásné vysoké slunečnice. A jako vítězka začala objevovat hodně nových věcí a začala je prozkoumávat. Když po nocích vaří, poslouchá rapovou muziku, která sice oblíbená není, teď je módní techno, ale rap si oblíbila. Také se začala starat více o svůj zevnějšek, dříve neměla jak. Marva sice není ten typ co si nechává dělat drahé péče v salonech, spíše si začala kupovat stylovější oblečení. To je asi jediná věc, co by si vytkla. Vybíráním oblečení stráví dost času. Je za toto všechno ale ráda, tenhle styl života je pro ni jako sen.


× Ezra Donnovan - První setkání těchto dvou vítězů proběhlo, pokud paměť dobře slouží, na Ezrově oslavě narozenin, kde probíhala adopce ocelotů, mezi kterými se všichni nacházeli. Kupodivu si jednoho adoptovala a večer se nesl v tajemném duchu, to až do momentu, kdy mu odhalila svou tvář. Dlouhé minuty pak trávili klábosením a nutno podotknout, že to byl velmi příjemný večer. Teď, když všichni vítězové bydlí v jedné vesnici poblíž Kapitolu, setkání mezi nimi je rázem snazší. Jednou dokonce i Ezra zavítal k ní domů, nabídla mu čerstvě upečenou buchtu a dá se říct, že to pro něj mohla být láska na první pohled... K buchtě. Cítíte tu metaforu? Korektně je ale on ten, co miluje sladké a ona ta, co skvěle peče. Dohromady se to tedy rovná příjemným budoucím dnům plných květinové vůně, u stolu s hromadou laskomin. Dalo by se i říct, že ho má ráda. Na vítěze obecně se zvyká, ne každý je příjemný, ale je jediným štěstím, že Ezra jeden z příjemných je a ona to dokáže patřičně ocenit. Má ráda jeho přítomnost, co by ne.

other worlds

stranger2s.jpg https://lh3.googleusercontent.com/Pw0zB0hurIqLYe3Dbii8mgZ8-m5myKuUtsQ2qtwficdo5n9uKQvLA3mzvOkjh7iL3CUXJzXut2adFoTqKA=w200-h92