Showing posts with label Characters. Show all posts
Showing posts with label Characters. Show all posts

Monday, December 28, 2020

Anabelle De Lange

[ anabel dy láž ]

[player] Rozinka

[fc] Sarah Grey
 

most of the dandelions had changed from suns into moons

× [species] human
× [date of birth] march 2 | ♓︎ pisces
× [loyalty] capitol
× [credits] 0

× [level] 1
× [age] seventeen | 17 永久
× [occupation] student
× [gems] 0




vitality [ 0 ] × defense [ 0 ]
  • Odhodlání a vůle – to jsou hlavní dva pohony, které ji postrkují kupředu. Možná právě díky její fotografické paměti si neustále přehrává většinu bojů z arén, které za svůj život viděla, ale jelikož není až tak dokonalá, dost často jí splývají obličeje. Ve škole to pro ni bylo lehké, protože texty neobsahují ksychtíky a tím pádem procházela s nadprůměrnými výsledky bez sebemenší snahy, a jelikož navštěvovala prestižní výcvik, pamatuje si i základy, jako faunu a flóru, bojové zbraně či snad “klasické” přednosti jednotlivých krajů. Jeden by mohl závidět, no všechno má své mínusy. Co se týče jejího (ne)úspěšného výcviku Sicarius, odnesla si z něj mnoho ponaučení a umu. Ačkoliv teda svalů nepobrala jako většina pánského osazenstva, síly má dost – těžko říct, jestli na přeprání medvěda, ale minimálně by se o to s vidinou vítězství pokusila. Naučila se správně dýchat, což ji nezabíjí při běhu či tréninkovém boji, který teda občasně vzdá kvůli vlastnímu znudění, ale jinak bojuje jako lvice. I když byla učena, že jako žena by měla využít momentu překvapení a vhodného prostoru, nepatří zrovna mezi ty, co by se plížili za osobou a bodali ji kudlu do zad v naprosté tichosti. Spíše je to takové to torpédo, co už z dálky zůstane mávat hnátou a houkat: “Haló, ty tam!” To ji dost možná jednou bude stát život, ale taková prostě je. S tím se ale nepojí klasická hra profíků – hrát si s na kočku a myš. Když už se dostává k boji, nikdy ho neprodlužuje, když nemusí, přece jen to stojí síly i ji. Co se týče krve a podobných nechutných věcí, ty jí nevadí – viděla toho dostatek na obrazovkách a párkrát i naživo v nějaké pouliční rvačce, takže na co se stresovat, že? Odmalička ji doma učili šermovat, takže lehké bodné zbraně jako je rapír, jednoruční meče a dýky s prodlouženou čepelí má v malíčku. Chvíli toužila osvojit si um velkého kladiva, kterým by se ukončovaly boje snad i jednou ranou, ale kvůli ladnosti, kterou si pilovala s kordem, jí tenhle sen nevyšel stejně jako zbraně střelné, či zbraně na větší dosah (oštěpy a podobné věci). Je vcelku mrštná a ohebná, ale co se jí musí nechat, pokud to okolí a oděv dovolí, umí se pohybovat vcelku tiše, a právě proto se raději potuluje po kraji v noci, aby se mohla nepozorovaně prát. Nejednou dostala na držku, ale stále to zkouší znovu a znovu.
  • Nevýhoda její paměti je to, že si pamatuje i věci, které se snaží vytěsnit, a možná právě proto jí splývají některé informace, které jsou si až moc podobné a tváře těch méně známých lidí, jež nemá před očima každý den. Nikdy nedrží pusu. Doslova nikdy. Je schopná při tréninku celou dobu žvatlat, provokovat, smát se a proklínat. Pozornost udrží jen stěží, a i když má ostražitý sluch, její roztěkanost jí moc dobrých věcí nepřináší. V případě přesily má nutkání hudrat a jít po nejsilnějším článku, místo aby zredukovala ty nejslabší, no tohle se snaží odnaučit s poučkou – to nejlepší nakonec. Další háček, který tady blonďatá slečinka má, je její záliba dokazovat okolí, že je prostě lepší než ostatní – převážně tedy chlapi, za což můžou její rodiče. I přes její akčnost a nutkání dokazovat si jisté věci, je vcelku lenivá. Když to na ni přijde, je schopná se na dlouhé dny zabarikádovat do pokoje, zalézt do postele a číst si, což se zrovna na někoho z kraje profíků asi moc nehodí, problém by mohl nastat ve chvíli, kdy by se snad do arény dostala a tahle přepadovka ji chytla i tam. Jedna z velkých nevýhod je, že je až moc přátelská. Potřebuje mít vlastní kotvu, která jí řekne: “Anabelle, tohle je špatný nápad,” jinak je schopná skákat hlavou dolů ze střechy, když na to přijde. Právě proto je jako samostatná jednotka dost nevyzpytatelná a nevhodná. Nejlepší by pro ni bylo, aby se jí někdo nalepil na záda a stále jí našeptával, protože, co si budem, stratég taky moc není a potřeba družit se je silnější – avšak to možná arény a adrenalin změní, přec jen se nikdy neocitla v situaci, kdy by si nemohla dovolit svojí rozjařenost, až na svůj vyhazovat z výcviku. Co se plavání týče, umí to, ale nikdy neplavala nikam moc daleko a taky má tak trochu strach z otevřených ploch vody. Zvláště když nevidí na samotné dno. Ten strach, že se jí cosi obmotá kolem kotníků a stáhne ji to pod hladinu, je jedním z největších strachů, který má, hned následující strachem z ohně – neví, proč ho má, ale většinou si od otevřeného ohně prostě udržuje odstup, protože uhořet jako čarodějnice očividně není něco, co by chtěla. Jakmile ji začne někdo popichovat, že je slabá holka, chytne tak trochu rapla a zrak se jí zbarví do červena, což by mohlo být pro vypočítavého jedince dost výhodou. A zatímco hloubky a oheň jsou jejím nepřítelem, pavouci a jiný obtížný hmyz se řadí hned na druhou příčku ve strachu, i když to je asi silné slovo, spíš je to přirozený respekt z vícenohých tvorů. Jako jednu z největších chyb, kterou má, považuje to, že se neumí přetvařovat. Nikdy neskrývala emoce, občasné pubertální výkyvy a touhy – nikdy si nedokázala nasadit masku a hrát si na někoho jiného, a právě proto jde z jejího chování lehce vyčíst, jestli lže nebo ne.

  • [ file 001 ] Narozena jako jedináček do rodiny, která se nemá špatně. De Langeovi sice nepochází mezi známé rodiny, ale spokojeně si vystačí s tím, co mají. Jakožto velcí nadšenci do Her se snažili počít syna a dobrovolně ho vyslat na jatka, aby přinesl slávu nejen jejich rodině, ale taktéž Druhému kraji, který si prostě “musí” zachovat prvenství v počtu vítězů. Po narození Anabelle byli lehce zklamaní. Dívky jsou slabé, mužům se jen těžko vyrovnají – alespoň to slýchala už od malička z úst svých rodičů. A právě to jí podkopávalo nohy už od dětství. Představa, že je zklamáním svých rodičů již od útlého věku, v ní nechala vyrůst vlka toužícího po jediném. Chtěla jim ukázat, že je lepší, než si myslí, že je lepší než muži, a že dokáže to samé a ještě lépe. Vtipné na tom bude asi jen to, že se Hrám chtěla vyhnout ačkoliv na ně chtěla být připravená. Rodiče jí nakonec dovolili trénovat s podřadným trenérem, jenže to jí nestačilo. Osudnými se pro ni staly 136. Hry, kdy téměř po celou dobu nezamhouřila oči a hltala dění v aréně. Jen ďábel sám ví, jestli její cílený favorit byl kvůli tomu, že to byl krajan, nebo kvůli jeho stylu. Ano, její platonická láska vzplála v tak malém srdíčku a každou smrt, kterou onen dotyčný předvedl, si zapisovala do paměti, jako kdyby ji plánovala zopakovat. Nadir Calloway ji doslova a do písmene očaroval. Od doby, kdy vyhrál Hry, vedla v pokoji pěkně v šatníku tajnou svatyňku, kde měla jeho fotku a snad trilión věcí s ním spojených. Jediné, co jí chybělo ke štěstí, bylo setkat se s ním, nebo, po jeho vzoru, vyhrát arénu. A v nejlepším případě obojí! A právě tehdy přišel zlom. Zlom v jedné návštěvě, v jedné zprávě – v jednom přijetí. Bylo to pro ni šíleným překvapením, ale dost se nadřela pro to, aby to dokázala – byla vybrána do kvalifikačního výcviku Sicarius. Zprvu byla spokojená, jenže čím více nátlaku v tomhle prestižním programu bylo, tím vyčerpanější byla. Vydržela v něm do svých patnácti let, než byla vyhozena, protože začala zaostávat. Tehdy se jí rozbil sen. Stejně jako její snaživá povaha. Kdo byl jednou vyhozen, nebude znovu přijat – pravidla zněla jasně a žádnou kličku v nich nedokázala najít. Možná právě proto se v ní v tu dobu vzbudil neskutečný hněv a touha po krvi. Když přišla sklizeň na 141. Hry, stála nedočkavě a čekala na onu otázku, jestli se někdo hlásí dobrovolně, přesto se ale v aréně neocitla, protože Rexether se přihlásila dobrovolně dříve. Ve vlastním ponížení a ještě větší zlobě, že nestihla ani vyřknout, byť jen jedno písmenko a přihlásit se, odešla pryč. První čin který následoval, byla pouliční rvačka, jenž ji stála pár šrámů, ale nakonec odešla jako vítěz, což ji ale neuspokojilo dostatečně. Od určité doby se opět věnuje naplnění svého snu – dokázat všem, hlavně rodičům, že ona na to má a taky v případě, že se jí podaří do arény dostat a zvítězit, chce věnovat výhru na počest Nadirovi, kvůli kterého začala po výhře prahnout, jako správný profík, ne?

Angellyan Birdwhistle

[ endžlájen brdvisl ]

[player] Andy

[fc] Mckenna Grace
 

the fears we don't face become our limits

× [species] human
× [date of birth] august 4, 2212 | ♌︎ leo
× [loyalty] neutral
× [credits] 0

× [level] 1
× [age] twelve | 12
× [occupation] student
× [gems] 0




vitality [ 0 ] × defense [ 0 ]
  • Pokud čekáte, že je Angee nebeskou bohyní, která se převtělila do podoby malé holčičky a na Zemi byla pověřena velmi důležitým úkolem, mocná a nebezpečná, čekáte špatně. I přesto se za ten krátký čas svého nevinného života naučila jistým dovednostem, které jí můžou být v aréně, v případě jejího vylosování, k užitku. Jednou z mála schopností, ve kterých se vypracovala, je ošetřovatelství. Sic to jsou úplné základy, jako obvazování, lehké techniky šití nebo ošetřování za pomocí mastí, gelů. K titěrnosti má tahle dívenka přímo utvořené prstíky. Jsou drobné, kvůli podvýživě tenké a z toho důvodu se můžou dostat na místa, kam dospělácké prsty rozhodně nevlezou. Podstatně trpělivá je třeba při tom šití, které tím, že si nepřekáží, má skoro perfektní. Díky své drobné postavě a nízkému vzrůstu nebude mít problém schovat se do menších skrýší, rovněž bude pro ni velmi lehké se maskovat za objekty a skrývat se tak před potenciální smrtí. Je to sice malá holčička, ale během vypomáhání na polích svým rodičům po boku svého bratra zpevnila svou sílu vůle. Zkrátka – kupříkladu na těch polích pracovat musela a "ne" nikdo nebral jako odpověď. Jako dívky i chlapci v jejím věku unese o mnoho víc. Samozřejmě, je to pořád dvanáctiletá dívka, takže to něco asi nebudou obrovské balvany, které po dalších splátcích bude horlivě vrhat. Rovněž si u sebe vybudovala výdrž při dlouhých směnách, které už se zdávali jako věčnost. Na malou dívku má pořádně rychlé nohy, a pokud je jí za úkol utíkat, bude utíkat. Jediné, s čím tak nějak dokáže pracovat je možná jen nějaká dýka. Tu všehovšudy používala doma jen třeba na nějakou pomoc v šití, kdy si potřebovala přeříznout nit a podobně.
  • Těch slabostí bude podstatně více, a právě proto, že Devátý kraj s sebou nepřináší nic dobrého a dokonce pro tak malé děvče ani žádnou příležitost na zlepšení, bude se muset spokojit s tím co má. Je velmi důvěřivá. Její rodiče ji ve velkém zklamali, a tak je schopna jít si pro bonbónek i za úplně cizím člověkem, a to i přesto, že vykáže ba jenom lehké známky zájmu a starosti. Její největší životní potřebou je její bratr, na kterého se, bohužel je tomu tak, potřebuje spoléhat. Člověk by to nemusel brát jako něco špatného, ale ona je to fakt životní zátěž. Tím, že celý život vyrůstala a komunikovala jenom s bratrem, nezískala žádné základy komunikace, a tak není schopna do nějaké se pustit. Bude raději mlčet a civět zaraženě, vystresovaně do země, místo toho, aby vykročila do skupiny a začala vášnivě hovořit. Tím, že zvládne, a to ještě ne úplně, používat jenom dýku, nekončíme, ona totiž nezvládne ani nikoho zabít. Ano, uštědřila by komukoliv nějakou ránu, ale rozhodně nebude tou, kdo oponenta zabije. To raději odtáhne svůj pohled a přestane se hýbat. To tedy v překladu znamená, že pokud jí nebude mít kdo chránit, zcela určitě raději zemře, než aby byla bývala zabila. Je velmi citlivá a stačí málo, abyste v ní probudili melancholické pocity. Stačí jí třeba jenom urazit nebo se jí pokusit rozplakat – no, ono se vám to stejně i beze snahy povede.

  • [ file 001 ] Narodila se do nepůvabu Devátého kraje. Rodina se skládala v úplnosti z matky i otce. Měla i staršího sourozence, Dashiella. Její rodina mohla být ráda za privilegia, kterým byl majetek. Majetek v podobě místa, kde mohou bydlet, jenže těžko říct, zdali by se stodola, ve které žili, dala slušně definovat jako domov. Rozhodně se tam doma necítila a to ani po těch letech, kdy už to přešlo ve zvyk. Pro místo, kde žít musí oba její rodiče dennodenně dřít na polích, sklízet a sázet obilí a v neposlední řadě pomáhat zpracovávat. Jsou dokonce chvíle, kdy jsou na pole vyhnaní i ona s jejím bratrem a to se v poslední době stávalo snad každý den. Od rána do večera, v jakýchkoliv podmínkách a nikdo se jí neptal na to, jestli ještě může, jestli náhodou není vyčerpaná. To byli přeci jenom všichni. Tato rodina ale měla háček. Matka i otec, sužování chudým životem v Devátém kraji, utápěli svou trpkost vůči systému v alkoholu. Každým dnem, kdy skončila jejich pracovní povinnost, opíjeli se do ranních hodin a ráno zvládali opět fungovat. Alkohol nechyběl a nějakým způsobem pro ně bylo možné dokonce i vyrobit nějakou náhražku, ale ten alkohol měl v jejich rutině své místo. Když se náhodou, shodou okolností, nedařilo a alkohol ten večer nepřišel cinknout na dveře – obrazně řečeno – nastalo peklo. Jejich otec byl velký cholerik a často vybouchnul v nejméně očekávané chvíle. Velmi obvykle si to odnášel její starší bratr Dash a nastávalo mezi nimi poměřování v pěstech. Nedalo se hádat s někým, jako byl její otec, neboť oplýval nevídanou sílou a to hlavně, když byla kupříkladu podpořena i alkoholem, čili agresivní nebyl jen, když alkohol došel. Bývala svědkem častých hádek, křiku a násilí. Nespočetněkrát bylo vztaženo i na ni samotnou, čemuž mnohokrát zabraňoval právě její bratr, který tím tak projevoval ono sourozenecké pouto, které mezi nimi bylo vytvořeno, už když byla malá. Její bratr jí byl rodičem a nejlepším přítelem mnohem častěji, než za co by si mohli zásluhy připisovat její rodiče. Matka je příběh sám o sobě, to vám poví i sousedi. Opilá, notoricky proslulá plačka, která věčně utápěla žal nejen v několikrát zmíněném alkoholu, ale téže ve vlastním žalu. Brečela nad tím, v jaké chudobě jim bylo nuceno žít a nad tím, jak k ní život byl nespravedlivý. Na polích zvládala být pracovitou a zodpovědnou, ale za dveřmi jejich stodoly se tohle všechno měnilo v neschopnost a docházelo to do fází, že ve stavu němoty odpadala daleko dříve, jako její muž. Ve stavech hladu a žízně se tak nacházeli sourozenci. Malá Ange si na pocit hladu zvykla v průběhu let, bratr ale dělal vše pro to, aby se o sestru zvládl postarat. V podstatě zůstali oba dva na všechno sami. Angellyan je neustále smutno po nepozornosti jejích rodičů, a tak lásku nachází u Dashe, u toho je jí ale líto, že je obětí surovosti jejího otce. Pomáhá mu ale ošetřovat úrazy, které se mu při jejich rozepřích přihodí. Takové pohmožděniny, odřené ranky nebo naražené části těla. Během jejího vyrůstání si na bratra dokonce zvykla natolik – nehledě na jejich jedinečné pouto – že s ním trávila velkou část svého volného času, pokud zrovna nebyli na polích.

Dashiell Birdwhistle

[ dešiel brdvisl ]

[player] Rozinka

[fc] James David Maslow
 

freedom cannot be bestowed — it must be achieved

× [species] human
× [date of birth] july 11, 2206 | ♋︎ cancer
× [loyalty] neutral
× [credits] 0

× [level] 1
× [age] eighteen | 18
× [occupation] student
× [gems] 0




vitality [ 0 ] × defense [ 0 ]
  • Těžko říct, jestli jeho povahová stránka introverta patří mezi silné či slabé stránky. Za ty roky života se naučil soustředit se na maličkosti, převážně na vlastní myšlenky a pocity – nutkání. I když v Devátém kraji škola stála za starou belu, nedá se o něm říct, že je tupec, ba naopak v hlavě toho má víc než dost. Nikdy nevyhledával nijak velký kontakt s okolím, a proto mu to bývá dost často i proti srsti a místo toho, aby se zapojil do konverzace, raději zůstává v tichosti poslouchat a vstřebávat informace. Když už dojde na mluvení, předem si rozmýšlí, co daným lidem řekne. Získat si jeho důvěru není zrovna jednoduché. Jeho smysly upřednostňují spíše fakta a současnou situaci, je to prostě realista a vše vidí v barvách, jaké jsou, než aby se zabýval tím, jaké to být může – je to zbytečné. Doba snění a naděje už ho dávno přešla a možná proto inklinuje k řešení daných situací rychle a raději si plánuje v hlavě další tah, než aby nechával všechno otevřené. Ačkoliv působí uzavřeně a rezervovaně, kdesi uvnitř něj se hlásí o slovo touha po tom změnit svět a nastolit spravedlivý směr pro všechny. I když k němu život nebyl nikdy moc spravedlivý, on se jím snaží být. Kdyby nebyl takhle “chtě nechtě” uzavřený, určitě by byl skvělým vůdcem. Často se snaží všechnu práci změnit na zábavu, už jen aby dokázal udržet sestru v pozoru. Je vcelku atletický typ s širokými rameny a větší silou v rukou než v nohách, no, to neznamená, že v nich nemá svou oporu. Možná právě díky své pracovitosti a vytrvalosti se naučil zacházet se srpem, kosou či podobnými nástroji. Svoje dovednosti piloval nejen na polích, ale taktéž při stavbách skleníků, čímž dostal do svých rukou ještě víc síly, a ačkoliv se teda spoléhá převážně na vlastní rozum, svaly dokázal udržet taky. Co se dalších zbraní týče, klasika jako sekera, nože a podobné by mu z ruky taktéž nevypadly, ba dokonce naopak. To minimum dlouhých chvíli které měl, si krátil házením nožů a srpů do kmenů stromů. Občasně sejmul zatoulaného králíka, či podobnou zvěř, ale profesionál rozhodně není. V čem by mohl mít přesilu, by byl surový pěstní boj. Jednou z výhod, kterou mu přinesla škola, je to, že ví, co může sníst a co se nejí – přeci jen jejich kraj je založený tak zlehka na obživě.
  • Nikdy nedokáže sám od sebe jen tak sedět a nic nedělat. Lehký hrdinský komplex by se v něm našel, jelikož kvůli sestry by byl schopen zabít – i kdyby to měl být jeho otec (to by vlastně udělal asi i rád). A tatíkovi vděčí za dvě věci V po těch mnoha letech, kdy se s ním doslova rval, docela umí předvídat pohyby ostatních, zvláště, když jednají v afektu. Druhá věc za kterou asi tolik vděčný není, jsou jeho sklony k výbušnosti. Každý toho má občas dost. Se sebeovládáním má celkem problém, protože zdědil, nebo teda spíš okoukal to, že hubu nemá jen na mluvení ale případnou salvu křiku a nadávek. Ovšem není to tak, že by každého na potkání urážel a podobně – tomu musí předcházet dosti velká provokace, která se dá ale zjednodušit tím, že se někdo opře do jeho sestry. Svoje emoce nerad projevuje, dokonce i před sestrou skrývá vše, co může, ale ne proto, že by jí to nechtěl ukázat, ale spíše aby v jejích očích neklesl. Je to rádoby pán svobodný a nezávislý, no, přesto trpí závislostí na Angee. Pevná vůle, odhodlání, nutkání chránit sestru a “bezbranné” – není to ale spíš slabina? Plavat se naučil, ale nijak tenhle pohyb neoblibuje, raději chodí nebo běhá, no, žádný vytrvalý sportovec to není. Co se týče maskování, v tom by selhal absolutně. Mohl by být snad čímkoliv, ale kreativním jedincem určitě ne, protože jeho hlava na to není stavěná. Mezi jeho největší strachy – kromě ztráty sestry – patří nejspíš dost neobvyklý strach z loutek, vycpaných zvířat a všeho, co má představovat něco živého. Nenávidí tenhle druh “hraček”, stejně jako pohled dolů z vysokých míst. Oh ano, výšky nejsou jeho oblíbenou věcí a kromě případných závratí přichází i propadání panice, ztráta logického uvažování a chybování v nejzákladnějších krocích, které pro něj jsou tak typické. Kromě výšek nemá zrovna třikrát rád i uzavřené prostory, není přímo klaustrofob, ale nedělá mu dobře vězet někde zavřený. No, a taky ta nejpodstatnější věc, je alergický na buráky.

    • [ file 001 ] V den, kdy se narodil, zavládla u nich v rodině dlouhá chvíle ticha. Ani jeho matka, ba ani otec nebyli zrovna rodinným typem a starat se o dítě? No potěš koště. Ačkoliv se ze začátku snažili a dávali mu, co mohli, časem jejich pouto a láska k prvorozenému ochabla na minimum a časem se vytratila – tak jako všechno ostatní. V nízkém věku to nechápal, nevěděl, co dělá špatně, že jej rodiče odsunuli stranou, že se o něj nechtějí starat, že ho nechávají běhat v rozpadlých botách, spát pod prosakující střechou nad hlavou. Jejich dům celkově nebyl nic moc. Čtyři stěny, vrzající dveře, okenice které ustavičně mlátily do oken a prosakující střecha nad hlavou, které ani slaměné výplně nepomohly. Jeho otec nebyl zrovna domácí kutil a vše, co v domácnosti udělal, mělo minimální trvanlivost. Jeho matka taky nebyla zrovna třikrát vhodným rodičem. Když mu bylo šest let, narodila se mu mladší sestra – Angellyan – což přineslo další křížek na jeho čelo. Méně něhy, méně pozornosti, a naopak více práce, více starostí. Dětství na nic, co si budeme povídat. Život v Devátém kraji nebyl pro nikoho jednoduchý a jen co byl schopný, musel rodičům vypomáhat na polích, což chtě-nechtě prostě musel, pokud chtěl večer jíst. Roky se táhly, on i jeho sestra rostli jako z vody a život nabral novou podobu. Rodiče, znavení prací, začali holdovat alkoholu. Ze začátku se to dalo snášet, jenže křik a hádky se proměnily ve fyzické útoky, jenž si zprvu vybíjel otec na jejich matce, jenže co by na to řekli sousedi, že ano? Mlátit ženskou přece není vhodné, ale takové dítě s modřinami není vůbec podezřelé, přec jen, děti jsou nemehla a praští se kdekoliv, no ne? První rán,a kterou Dashiell schytal, pro něj bude navždy uvězněná v paměti. Byl pozdní podzimní letní večer a v pokoji rodičů se znovu strhla hádka. Bylo mu pouhých osm let a jeho mladší sestře jen dva a už tehdy si uvědomoval jednu věc – byla pro něj vším. Právě proto se vkradl do jejich pokoje a vytáhl ji z postele, aby ji odnesl k sobě – a tehdy to přišlo. Výčitky, nadávky a odcizení sestry jeho matkou, zatímco otec s ním udělal krátký proces jednou dobře mířenou ranou. Život je krutý, říká se. No v jeho případě to pravda byla. Nebyl nikterak rozmazleným frackem, který dostane vše se sváteční mašličkou na zlatém podnosu. Zatímco jeho nenávist k matce a otci se začala již v počátcích náctiletého věku prohlubovat, jeho touha chránit malou Angee se prohlubovala taktéž. Právě pro její život začal dost brzo krást, kde mohl, převážně jídlo a podobné životně důležité věci, ba dokonce se snažil i v tom “otroctví” na poli oddřít co nejvíce práce, když viděl, že ona už dál nemůže. Roky se táhly, vztahy se nezměnily, stejně jako rvačky, které s otcem začal svádět čím dál tím častěji. Nejednou skončil zbitý jako pes, přec jen i v těch patnácti letech byl stále fyzicky dítětem a proti dospělému muži, jenž den co den dře rukama, prostě neměl šanci – a přesto nevzdával naději. Snažil se bojovat a schytával rány i za svou mladší sestru. Kolikrát se před ní objevil krvavý a zbitý, ale přesto se vždy usmál, pohladil ji po vlasech a řekl jí, že bude líp. Myšlenkou toho, že by kdykoliv mohl skončit ve Hrách, se nikdy nezatěžoval. Neměl na to čas ani pomyslet, natož čas nad tím rozjímat. V podstatě už v tom životě neměl nikoho jiného, na kom by mu záleželo – matka hysterická nána, otec cholerický agresor, přítelkyně? Neexistovala, stejně jako další příbuzní či kamarádi. Jediné, co měl, byla Angellyan, kterou chtěl uchránit před zlem, které nebylo jen na okolí skryto ve stínech, ale i pod vlastní střechou. Když dovršil sedmnácti let, začal pracovat i o něco víc, bez vlivu rodičů, aby nepadaly veškeré výdaje na alkohol. Začal nosit Angee malé dárky, ať už to byly obyčejné hřebínky do vlasů, či podobné ne tolik potřebné věci – jen aby ji vykouzlil úsměv na tváři. Do budoucna si přeje jen jediné – zmizet z tohohle přístřešku s Angee, porazit otce a dopřát sestře pěkný život, co víc by mohl chtít, když ji bere jako posledního člena rodiny?

    Friday, December 25, 2020

    Perseus D'Artagnan

    [ persijes dartaňan ]

    [player] Niel

    [fc] Lais Salameh
     

    i am always doing things i can’t do, that’s how I get to do them

    × [species] human
    × [date of birth] february 20, 2208 | ♓︎ pisces
    × [loyalty] neutral
    × [credits] 0

    × [level] 1
    × [age] sixteen | 16
    × [occupation] student
    × [gems] 0




    vitality [ 0 ] × defense [ 0 ]
    • Nepochází z Třetího kraje. Narodil se v Desátém kraji. Tam dokonce i prvních osm let svého života žil. Svého biologického otce nikdy nepotkal a ani neví, kdo to je. Je nejstarším dítětem a ještě k tomu kluk. Dost se tedy staral o svoji matku a poté hlavně o své mladší bratry. Matka vždycky do noci dlouho pracovala a ještě k tomu za mizerné peníze. On se tedy musel starat o chod domácnosti a často musel obstarat i jídlo pro sebe a pro bratry. Prakticky se od svých šesti let staral sám. To ho naučilo být samostatným a spoléhat se jen sám na sebe. Rozhodně ne všechno dělal poctivě. Občas musel něco ukrást, což mu vždycky šlo výborně. Má úžasné charisma. Ještě jako dítě byl opravdu roztomilý, tak mu všechno prošlo. I když ho někdo chytl při krádeži, tak mu to prošlo. Při krádežích se naučil být dost mrštný a ohebný, což využil v pozdějších letech svého života. Když mu bylo osm, tak se jeho matka provdala do Třetího kraje. On a jeho bratři se přestěhovali samozřejmě s ní. Perseus z toho zrovna nadšený nebyl. Spíše naopak. Dobře věděl, že tam mu jeho krádeže úplně nebudou procházet. Přeci jen se stěhovali do jednoho z nejznámějších krajů v celém Panemu. Kamarády v Desítce neměl, takže v tomhle ho to vůbec nemrzelo. Jejich myšlení na něj bylo trochu moc jednoduché. Dost nimi pohrdal. Ve Třetím kraji začal mít mnohem víc času. Nemusel se starat o svoji rodinu. Žilo se jim tam o dost líp. Nemusel tedy tolik krást. Občas si něco ale ukradne. Má to v povaze a někdy ho to holt láká. Svoji mrštnost a ohebnost začal využívat jinak. Začal navštěvovat hodiny baletu. Opravdu ho to bavilo a skoro tím žil. V baletu vždycky byl jeden z nejlepších a měl na to talent. Zlepšoval se každou další hodinou. Brzo dohnal ostatní, kteří tančili již od dětství. Možná mu pomohlo to, že ve svém rodném kraji často kradl. Ve škole a celkově mezi svými vrstevníky nikdy nebyl šikanovaný, že přišel ze zaostalejšího kraje. Možná z něj šel už na první pohled trochu strach. Díky baletu a cvičení má totiž trochu svalnaté tělo. Také to je možná kvůli tomu, že teenageři ve Třetím kraji jsou na tom mentálně podobně jak on. Mají i podobné myšlení. Skoro hned si s nimi začal rozumět. Na to, že pochází z Desátého kraje je celkem chytrý. Nejspíš díky tomu se hned začlenil mezi své vrstevníky v kraji. Začlenil se i do jedné skupiny. Každý rok spolu sledovali Hladové hry a sledovali různé techniky splátců. Poté se je snažili trénovat a naučit. Rozhodně by se dalo říct, že se každý z jejich party přihlásí dobrovolně. On se umí skvěle hýbat. Také umí skvěle utíkat a bojovat zblízka. Jejich „tréninky“ se ne vždy obejdou bez zranění. Většinou se stane jen něco menšího. Alespoň se tím naučí nějak o sebe postarat, kdyby se jim něco v aréně stalo. Skoro vždycky, když se něco stane, tak na to nebyli připravení. Takže museli při ošetřování nějakého zranění obvykle improvizovat.
    • Ne ve všem se ve Třetím kraji začlenil. Některé věci stále nechápe a občas ho jeho okolí dokáže odsoudit. Samozřejmě ho neodsoudí jeho skupina. Někteří také nerozumím některým věcem ve Třetím kraji. Jeho matka a nevlastní otec od něj očekávají, že bude pokračovat na univerzitu a bude vyvíjet nové technologie jako on. Perseus ale takový vůbec není. I když to má v hlavě dost srovnané a je poměrně chytrý, tak nikdy nebyl zaměřený na školu. Ta ho spíše vždycky iritovala. Kolikrát nechápe složité matematické a fyzické vzorce. Studium ve Třetím kraji je rozhodně náročnější než v Desátém. On si zvykl, že ročníkem sotva proleze. Ví, že se nemůže úplně srovnávat s inteligencí dětí z třetího kraje. I když tu žije osm let, tak ostatní chodili do zdejších škol mnohem dříve. Možná v myšlení a samostatnosti se s nimi může srovnávat, ale rozhodně není studijní typ. Nechce pracovat jako vývojář technologií. Vlastně se vůbec nechce věnovat technologiím. Nebaví ho a nikdy nebude. Taky ne vždy dokáže splnit to, co slíbí. Rád cizím, ale také svým blízkým, maže med kolem pusy. Často někomu něco nakecá, co vůbec není pravda. Nebo něco někomu slíbí a pak to nedodrží. Rozhodně to neděla omylem. Děla to naschvál a nejhorší na tom je, že to děla vědomě. Baví se tím. Je to trochu hodně zvláštní koníček. On si prostě užívá to zklamání ostatních, když něco neudělá. Když nemá co dělat, tak dělá tohle. Nebo zkouší jiné naschvály. Celkem se baví v utrpení druhých. Což je celkem zvláštní koníček a hlavně díky tomu nemá taky nějak dvakrát moc známých a kamarádů. Na první pohled je možná v pohodě. Avšak kdo ho pozná víc, pozná tuhle jeho nepříjemnou stranu. Ano, má tu svoji skupinku. Oni jsou totiž nějak všichni povahově podobní. Ostatní moc ale nemusí člověka, který se baví utrpením druhých. Dokáže se navíc chytnout každého průšvihu. Není to opravdu žádný člověk s dobrým srdcem. O svoji rodinu se také dokázal postarat, jen když bylo nejhůř, a to byl navíc mladý. Časy se mění. On je v pubertě a je z něj prostě trochu větší grázl. On už byl i menší, když kradl, že. Momentálně moc nekrade, když si jeho rodina žije vcelku fajn. Rád se zapojuje do nějakých akcích, které by mohly někomu uškodit nebo někomu něco zkazit. Tohle ho baví a ještě k tomu to dělá se svojí partou celkem nápadně. Díky tomu si on a jeho parta ve Třetím kraji neudělali moc dobré světlo.

    • [ file 001 ] Jak již bylo zmiňováno, nepochází z Třetího kraje. Nepochází z tohoto kraje ani jeho matka, ani otec. Narodil se v trochu zaostalém Desátém kraji. Svého biologického otce v životě neviděl. Odešel od jeho matky hned, jak zjistil, že je těhotná. Ta se z toho celkem zhroutila a po jeho narození si domů často vodila různé chlapy. Zřejmě jako výdělek do domácnosti. Zhruba rok na to znovu otěhotněla. Tentokrát porodila dvojčata, dva kluky, Xzandera a Zealanda. Jejich otec je samozřejmě také neznámý. Proto poté přestala s touto profesí a našla si nějakou normální práci. Práce v Desátém kraji byla opravdu špatně placená. Nejdřív se o tři kluky starala jejich babička, která zemřela, když Perseusovi bylo pět. V tu dobu se musel začít starat nejen sám o sebe, ale také o své mladší sourozence. Což je v pěti letech celkem výzva. Samozřejmě na něj nepadla úplná tíha. Byl ještě hodně mladý. Bohužel musel občas i krást. Byl opravdu roztomilý dítě a vždycky mu všechno prošlo. Už od dětství byl poměrně dost chytrý a mazaný. Jejich život v Desátém kraji šel každým dnem hůř a hůř. Matčina práce byla placená rokem a rokem hůř. Když mu bylo osm cestoval Desátým krajem obchodník z Třetího kraje. Do jeho matky se hned zamiloval. Pár měsíců nato byla svatba. Všechno se to sehrálo hrozně rychle. Sám si neuvědomoval, co se pořádně děje. Všichni tři dostali povolení se odstěhovat do Třetího kraje. Xzander i Zealand byli nadšení. Perseus jejich nadšení tolik nesdílel. Avšak dobře věděl, že by se jim tam mohlo dařit líp. Proto se všichni odstěhovali a začal jim úplně nový život. Začali žít v centru hlavního města Třetího kraje, které bylo pro všechny jak nový svět. Jeho nevlastní otec měl všechny opravdu rád, až na Perseuse. Dodnes sám nezjistil proč. Vždycky upřednostňoval jeho mladší bratry. Jemu to bylo ale nějak jedno. Jako menšího ho to dost mrzelo. Avšak čím byl starší, tím ho to mrzelo míň a míň. Doma stejně trávil také míň a míň času. Dost času trávil ve škole. Na tu ale poslední tři roky dost kašle. Tráví hodně času se svými kamarády. Často u některých i přespává klidně týden. Rodiče se o něj nezajímají. Svého nevlastního otce zklamal tím, že po střední nechce jít studovat technologie a nechce vyvíjet žádnou novou elektroniku. Doma kvůli tomu byla velká hádka. Tím se jejich vztah úplně pokazil a skončili spolu. V tu chvíli chtěl odejít z domu, ale kam by šel. Je pořád student střední školy, nemůže bydlet sám v hlídaném Třetím kraji a ještě k tomu v hlavním městě. Tak doma tráví čím dál míň času. Hodně času tráví na baletu. Od poslední hádky s rodiči tančí víc. Navýšil si o pár hodin tréninky. Když zrovna nedělá balet nebo není ve škole, tak trénuje se svojí partou kamarádů na Hladové hry. Alespoň se o to pokouší. Občas si dá celé dny volno a buď odpočívá, protože balet je opravdu náročný, nebo dělají různé kraviny a naschvály. Občas je taky s nějakou holkou. Má skoro každou, kterou chce. Má opravdu neuvěřitelné charisma a málokterá dívka mu odolá. Některé ho odmítají, a to ho láká ještě víc. Vztahy se po šestnáctých narozeninách ještě zhoršily. Začal se hádat i se svými bratry, kteří jsou rozmazlení spratci. Postavila se proti němu i jeho máma. Od té doby doma tráví opravdu minimum času. Raději kolikrát přespí venku než doma. Různé oslavy spolu jako rodina opravdu neslaví. Už opravdu přemýšlí, jestli jeho jediné řešení není vyhrát Hry. Tohle se už totiž nedá. Už kvůli vztahům doma chce vypadnout z Třetího kraje. Jediné, co ho drží je vyspělost kraje. Dobře ví, že jinde by se neměl lépe. Může tady trénovat a Kapitol jejich kraji navíc dává relativní volnost.

    • zvýšené útoky (combat pro) na jeden vybraný boj

    Wednesday, December 23, 2020

    Suna Romano

    [ suna románou ]

    [player] Karlita

    [fc] Eliza Scanlen
     

    go out there and take this useless world

    × [species] human
    × [date of birth] september 11 | ♍︎ virgo
    × [loyalty] capitol
    × [credits] 0

    × [level] 1
    × [age] eighteen | 18 永久
    × [occupation] student
    × [gems] 0


    vitality [ 0 ] × defense [ 0 ]
    • Suna je predovšetkým odhodlaná. Je presvedčená, že to isté odhodlanie, ktoré jej umožnilo zbaviť sa otca, vymaniť sa z biedy a excelovať vo svojom tréningu, jej pomôže prekonať hocaké prekážky, aké jej osud hodí pod nohy. Jej vedomosti, schopnosti a fyzická zdatnosť sú všetko skôr výsledkami tvrdej práce ako vrodeného talentu, hoci je pravdou, že má skryté nadanie pre intrigánstvo. Je naozaj dobrou klamárkou, vďaka čomu sa jej v puberte podarilo vyhnúť následkom viacerých zo svojich malých vylomenín a drobných krádeží. Rovnako dobre ako klamať, vie predstierať záujem a súcit. V skutočnosti je skôr psychopatkou, no na prvý pohľad by ste to od nej nečakali; práve naopak, správa sa mimoriadne starostlivo a empaticky. Veľmi ľahko si všimne, keď je niekto v zlom psychologickom rozpoložení a predstierajúc záujem sa snaží zistiť o stave daného človeka čo najviac; jednak preto, že chce túto informáciu použiť vo vlastný prospech, no tiež preto, že si užíva utrpenie, ktoré nie je jej vlastné. Ľudská psyché je jej špecialitou; vie sa vcítiť do druhého človeka a pochopiť jeho osobnosť bez zbytočných vedľajších účinkov, ako je ľútosť a súcit, a rada „rozoberá“ ľudské duše, snažiac sa prísť na to, vďaka ktorým súčiastkam tikajú. Sčasti k tejto schopnosti prišla aj vďaka knihám, ktoré veľmi rada číta. Má skvelú pamäť a nasáva informácie ako špongia, vďaka čomu oplýva rozsiahlymi teoretickými vedomosťami. V kolektíve je obľúbená, srší vtipom a ľudia ju v drvivej väčšine majú radi, čomu napomáha jej (samozrejme predstieraný) šarm a atraktívny fyzický vzhľad. Z fyzických zručností stojí za zmienku jej umenie zaobchádzať s nožmi a rôznymi inými čepeľami. Tejto zručnosti vďačí za zameranie svojho obvodu – aj napriek rodine, ktorá sa jej ujala, stále musí chodiť do práce a plniť si povinnosti. Má teda skúsenosti so spracúvaním mäsa a kože, ktoré by si rada raz vyskúšala na ľudskej bytosti. V tréningu sa zamerala hlavne na mušku vo vrhaní nožov a vytrvalosť, hoci aj jej fyzická sila vzhľadom na jej skôr drobnejší vzrast stojí za zmienku. Vďaka častým bitkám počas detstva si zvykla na fyzickú bolesť. Svoju hranicu bolesti často testuje ranami, ktoré si sama spôsobuje – z čisto vedeckých dôvodov, samozrejme.
    • Sunina arogancia ju často zaslepuje. Je presvedčená o vlastnej nadradenosti, opovrhuje svojimi spolukrajanmi a ľuďmi z nižších obvodov, o to viac. Podľa jej ideológie svet patrí ľuďom, čo si ho vezmú silou. Skúsený psychológ by v nej rozpoznal hneď niekoľko porúch osobnosti, ktoré sú všetky vizitkou jej tyranského otca a úbohého prostredia, v ktorom vyrastala. Jej samoľúbosť jej bráni vytvárať si pevné spojenectvá, pretože nedokáže prijať fakt, že by mala byť s niekým na rovnakej úrovni. Je ochotná spolupracovať len so slabšími jedincami, ktorí jej prejavujú akúsi dávku obdivu a slepej adorácie. Ak jej niekto vyhodí na oči jej úbohý pôvod spôsobom, ktorý udrie na citlivú strunku, najskôr vybuchne a slepá hnevom na dotyčného zaútočí, rúcajúc tak svoju obvykle pokojnú a zrelaxovanú fasádu. Obzvlášť citlivá je na poznámky ohľadom jej matky. Suna kvôli svojej minulosti trpí PTSD, ktoré sa prejavuje nočnými morami, panickými záchvatmi a ostrými reakciami na isté veci, ktoré jej pripomínajú jej traumu. Jej PTSD je jej najstráženejším tajomstvom, pretože si odmieta priznať, že cíti niečo tak nízke a primitívne ako smútok a sebaľútosť. Sú to práve voľne prejavované emócie, kvôli ktorým označuje ostatných za primitívnych a zbytočných. Suna neprepadá týmto pochybnostiam o vlastnej „úžasnosti“ často, no keď sa to raz stane, tieto momenty dokážu seriózne nalomiť jej sebadôveru a sebavedomie. Ak zlyhá v niečom, o čom si bola istá, že to zvládne, alebo sa jej niečo nepodarí na prvý raz, začne váhať a robiť chyby, až kým opäť nezvíťazí a jej viera v seba samú nie je zázračne obnovená. Suna je človek, ktorý nenávidí voľne a bez diskriminácie. Jej nenávisť často prerastá až do obsesie, ktorú ťažko kontroluje. Nevie sa totižto sústrediť na viacero objektív naraz, jej cieľ je vždy absolútny a singulárny. „Všetko alebo nič“ je filozofia, ktorá ju už dlho prenasleduje životom a zatiaľ jej priniesla len triumf, no je otázkou, kedy sa proti nej obráti. Jej tréning je natoľko intenzívny, že počas neho často dochádza ku zraneniam. Jej telo jednoducho nebolo stavané na extrémnu fyzickú záťaž, ktorej ho vystavuje. Je drobnejšej postavy (160 cm) a výživa v Desiatom obvode nie je dostatočne sýta na to, aby si z nej dokázala vybudovať poriadne svalstvo. Je teda skôr šľachovitá ako svalnatá a v súboji jeden na jedného bez zbraní a možnosti úteku asi veľmi nepochodila. Taktiež väčšina jej vedomostí spočíva v teórii a ešte nemala možnosť vyskúšať si ich v praxi, najmä čo sa prežitia v divočine týka. Nakoniec, jej odhodlanie, hoci jej prinieslo v živote toľko dobrého, sa môže rovnako stať aj jej skazou. Keď cíti, že jej cieľ je blízko, nečaká a riskuje so všetkým, kľudne aj vlastným životom, len aby ho dosiahla.

    • [ file 001 ] Jej rodnou hrudou je Desiaty obvod. Tak ako väčšina jeho obyvateľov, ani Sunu neobišla všadeprítomná chudoba a bieda. No na rozdiel od jej šťastnejších rovesníkov, Sunina rodina, skladajúca sa z chorľavej matky a tyranského otca, ktorý si na nej rád vybíjal zlosť, nenachádzala dôvod na smiech. Jej skoré detstvo sa nieslo v znamení bitiek, plaču a hádok, rozbitých kolien a nikdy neblednúcich monoklov. Nemala veľa kamarátov, všetci sa jej vyhýbali oblúkom, alebo si ju naopak doberali a postrkovali. Dospelí privreli oči nad utrpením jej a jej matky, príliš zaneprázdnení vlastnými problémami na to, aby našli kúsok súcitu pre ďalšie otrhané dieťa. Ako vyrastala, Sunin strach z otca sa začal meniť na nenávisť. Táto negatívna emócia ju paradoxne poháňala vpred. Jej jedinou motiváciou bolo vidieť otca a všetkých, ktorí jej kedy ublížili, ležať v kaluži krvi. No zároveň vedela, že musí postupovať opatrne, vzhľadom na počet Mierotvorcov, ktorí okolo nej každý deň krúžili. Priamočiara vražda by ju dostala do väznice a odtiaľ možno rovno na šibenicu. Preto ovládla svoje vražedné tendencie, až kým nevypracovala perfektný plán – vďaka svojim nadpriemerným výsledkom v škole sa dozvedela o rastline, ktorej jed dokáže usmrtiť človeka spôsobom, ktorý je takmer na nerozoznanie od infarktu. A keďže jej otec bol známy alkoholik, vedela, že nikto sa nepozastaví nad jeho smrťou z tohto z dôvodu. Jej plán skončil úspechom, tak ako očakávala. Ako dvanásťročnej sa jej podarilo zbaviť sa otca a ona a jej matka boli konečne slobodné od utrpenia, ktoré ich sprevádzalo životom, no nie nadlho. Sunina matka totižto čoskoro skonala na zápal pľúc, len dva mesiace po vražde otca. Ako siroty sa Suny ujal jeden z mierotvorcov, nie veľmi majetný, ale vcelku schopný človek, ktorý sa snažil z malého otrhaného dieťaťa vychovať rešpektuhodnú mladú ženu. Bol na ňu jemnejší ako na vlastné deti, fakt, ktorý Sunu škrel – v tomto bode sa jej motiváciou stala túžba stať sa najlepšou, nie len v jej adoptívnej rodine, nielen vo svojom obvode, ale pokiaľ to bude možné, v celom Paneme. Priebehom rokov sa zmenila, nadobudla sebavedomie, našla si „priateľov“ a na prvý pohľad je jej život až prehnane jednoduchý na obyvateľa Desiateho obvod. Napriek tomu jej momentálna situácia nestačí, a túži po niečom väčšom a lepšom, niečo, čo jej prinesie obdiv a slávu všetkých, ktorí nad ňou v minulosti ohŕňali nosom.

    other worlds

    stranger2s.jpg https://lh3.googleusercontent.com/Pw0zB0hurIqLYe3Dbii8mgZ8-m5myKuUtsQ2qtwficdo5n9uKQvLA3mzvOkjh7iL3CUXJzXut2adFoTqKA=w200-h92