Showing posts with label Capitol. Show all posts
Showing posts with label Capitol. Show all posts

Wednesday, May 06, 2020

Levaneth Cealin Mariseaon

[ levanefh kejlyn marisíjn ]

[player] Rywaine

[fc] Merve Boluğur
 

reaching the top

× [species] human
× [date of birth] october 3, 2200 | ♎︎ libra
× [loyalty] capitol
× [credits] 500

× [level] 1
× [age] twenty-four | 24
× [occupation] gamemaker
× [gems] 7




defense [ 5 ]
  • Levaneth už na prvý pohľad zaujme jemne opálenou pokožkou, očami farby medu a čiernymi havraními vlasmi. Vždy musí byť dokonale upravená. Líčenie aj šaty, ktoré nosí sú zväčša drahými kúskami. Správa sa aj podľa toho, ako sa snaží pôsobiť - je to žena na úrovni a vie, akú má cenu. Je veľmi elegantná a vo všetko precízna. Rozhodne môže pôsobiť tajomne, keďže rada býva tichým, však vnímavým pozorovateľom. Mimo to je vždy oblečená len do čiernej a veľmi tmavých odtieňov - aj tým dokáže zaujať, i keď to môže byť až po pár stretnutiach. Nikdy toho o seba neprezrádza veľa a skôr sa snaží nenápadne vymámiť informácie od niekoho iného. Vždy rada vie, s kým má tú česť. K cudzím ľuďom sa snaží väčšinou správať milo, rada má potencionálne známosti vždy na svojej strane. Je vysoko ambiciózna a sebavedomá. Nenechala by sa pripraviť o žiadnu príležitosť, z ktorej by mohla vyťažiť. Myslí na svoju budúcnosť a snaží sa pre ňu urobiť čokoľvek. Dokáže ľuďmi dobre manipulovať a dostať sa tak kamkoľvek sa jej len zažiada alebo získať čokoľvek sa jej len zažiada. Nebola zvyknutá žiť v úplnom prepychu, tak si ho teraz udržiava aj zubami-nechtami. Nerada ale niečo robí násilným spôsobom. Nie je ten typ, čo by využíval fyzickú silu, za každú cenu využíva práve svoje ženské prednosti, svoju nežnosť, eleganciu, šarm a pôvab. Už len štýl jej chôdze je akoby ladným tancom. Je názoru, že stačí správny úsmev, pohyb a slovo, aby muži urobili pre ňu všetko. Stále tomu tak nie je, ale verí v to a tej myšlienky sa nie je hodná vzdať. Nebojí sa povedať svoj názor a je vždy pripravená s vami argumentovať, nech už ide o čokoľvek. Nevyhľadáva priamo nejaké hádky, ale nemá problém byť stredom pozornosti a zapojiť do diskusie, niekedy sa jej to dokonca aj páči. Má talent na umenie - tanec, maľovanie a dokáže aj celkom pekne spievať. Postráda čo-to na empatii a súcite a nezaujímajú ju životy cudzích ľudí, z ktorých by nevedela veľmi vyťažiť. Naučila sa, že keď niečo potrebuje, nemôže sa pozerať na ostatných a ich potreby. Každý je len sám za seba. Možno už len preto, že je tvorkyňou. Presne naopak jej ale na jej najbližších záleží najviac na celom svete. Ktokoľvek by na nich len zlého slovka povedal, by s ňou mal menší problém. Nie je šanca, že by sama dokázala byť zmanipulovaná. Keďže sama tak žila väčšinu života, začala si to všímať na ostatných a vypestovala si tak imunitu.
× × ×
  • [ file 001 ] Už od detstva bola veľmi ambiciózna. Vždy, keď si niečo zaumienila, musela to dosiahnuť a darilo sa jej. Medzi súrodencami bola vždy to najlepšie dieťa. Išlo jej naozaj všetko. Bola poslušná, vedela variť, mala veľa kamarátov a tie najlepšie známky. Taktiež jej nechýbal cit pre umenie. Stále si našla nejaký dôvod na to, aby v niečom vyhrala. Páčilo sa jej byť hviezdou, vyžívala sa v tom. Už od mladého veku si dávala pozor na to, ako vyzerá a veľmi veľa času venovala práve svojmu zovňajšku. Verila, že práve vďaka nemu sa v budúcnosti dostane na miesta, na ktoré bude potrebovať. Rodičia ju podporovali vo všetkom a väčšinu financií vkladali práve do jej rozvoja. Ona sa im to rozhodla oplatiť. Napriek faktu, že ani jeden z rodičov nebol známy a ani ktovieako bohatý, Levaneth sa podarilo časom dosiahnuť na post samotnej tvorkyne Hier. Cesta tam ale nebola vôbec ľahká. Psychicky sa stala veľmi silnou a odolnou. I keď sa nikdy neznížila k práci zahrňujúcu sex, dokázala sa dostať na vyššie miesta aj pomocou mužov - stačilo si ich nakloniť a urobiť si z nich dobrých priateľov. Taktiež si ľahko robila priateľky zo žien. Nemuseli to byť nutne ľudia opačného pohlavia, dokázala zapôsobiť na väčšinu ľudí, len do toho musela dať trošku snahy a pozorovania. Vyžívala sa v tom hrať malé nevinné hry a prikláňať si tak ľudí na svoju stranu. Darilo sa jej priam famózne. Čím ďalej, tým vyššie sa v spoločenskom rebríčku nachádzala. Využívala svoju inteligenciu a ženskosť. Tieto dve veci ju nikdy nesklamali. Nepotrebovala ani zbrane ani hrubú silu, neboli by v porovnaní s jej skutočnými zbraňami ničím. Konexie boli všetko, čo považovala za dôležité pri svojom vzostupe za slávou. Mala aj niekoľko priateľov vo vysokých kruhoch a dokázala na nich aj z času na čas aj pekne zarobiť - snažila sa im ale byť aj naozajstnou priateľkou, niekedy na ňu totižto tlačilo svedomie. Neskôr hľadala voľné miesta na vysokých pozíciách, ktoré by takto mohla z ľahkosťou dostať. Samozrejme šla na všetko veľmi nenápadne. Snažila sa tváriť, že sa pýta akoby mimochodom alebo za niekoho iného. V predstieraní je veľmi dobrá, takže to vždy išlo ako po masle. Vtedy jej bola dokonca priamo ponúknutá práca tvorkyne Hier. Prikývla na to a v duchu sa radovala ako nikdy. Verila v to, že by sa jej to mohlo podariť, ale nie v tak mladom veku. Bola na seba hrdá, tak ako nikdy. Dávala si ale pozor, aby neupustila od svojej cieľavedomosti. Práca tvorkyne bola pre ňu ako stvorená a našla v nej veľkú záľubu, určite ju nechcela stratiť. Konexie si ale stále udržiavala, rada sa obklopovala významnými ľuďmi a stále s nimi bola zadobre. Aj keď mala vyššie postavenie, bolo jej to málo. Známostí si hľadala čím ďalej tým viac. Chcela si byť istá, že bude mať náhradný plán nech by už nastala situácia akákoľvek. Jej sestry ani brat to nedotiahli ďaleko. Rodičia tiež neboli ambiciózny a nechceli siahať vyššie. Preto to bolo všetko len na nej samej. Začala veľmi dobre zarábať, istú sumu posielala aj domov. K rodine sa vždy správala omnoho inak. Nikdy by na nich krivého slova nepovedala. Sú pre ňu tým najdôležitejším čo má, aj keď v mnohých prípadoch to vyzerá, že jej záleží len na peniazoch. Kedysi to tak bývalo, ale čím bola staršia, tým viac si uvedomovala, čo je naozaj dôležité. Stala sa skutočnou dámou, takou akou vždy túžila byť. V posledných rokoch premýšľala nad trvalým vzťahom, ale nikdy nemala to šťastie nájsť niekoho, kto by bol pre ňu tým pravým. Totižto nikdy nepotrebovala nejaký vážny vzťah na to, aby sa cítila šťastná a spokojná.

  • replika

Tuesday, May 05, 2020

Arvid Jorgensen

[ árvid džorgensn ]

[player] Rozinka

[fc] Bridget Regan
 

quiet people have the loudest minds

× [species] human
× [date of birth] march 11, 2191 | ♓︎ pisces
× [loyalty] capitol
× [credits] 8 100

× [level] 1
× [age] thirty-three | 33
× [occupation] stylist
× [gems] 0





defense [ 2 ]
  • [ appearance ] Bledá pokožka, tmavé vlasy, jež se jen stěží dají popsat jako tmavě hnědé v kontrastu s jejími nordicky modrými kukadly a štíhlým nosem nad dominujícími plnými rty – to je obličej Arvid. Věčně zasněný pohled je u ní na denním pořádku, protože, i když je kdekoliv ve společnosti, její mysl se prodírá tisíci kreacemi, které se snaží dokonale zkombinovat, aby je následně dokázala přenést na papír. Moc společnosti nevyhledává, nejraději by byla zavřená mezi čtyřmi zdmi a celý den proseděla jen u navrhování, no, její práce a touha posouvat se výše jí to bohužel nedovoluje, a právě proto musí překonávat svou nechuť a je dost možné, že na každé větší společenské události okolo ní projdete, aniž byste si jí všimli. Její tichá a až moc vnímavá povaha z ní dělá člověka, kterému dost lehko někdo začne důvěřovat. Když je potřeba mluvit, dokáže to. Nedělá jí až takový problém mluvit s jednotlivci, menší skupinkou, ale předstoupit před davy by nejspíše dokázala až po pár skleničkách. Většinou je k nalezení ve volných šatech všech možných barev, vévodící je ale andělská bílá. I když nedává svoje tělo moc na odiv, nestydí se z něj. Roky touhy navrhovat pro nejvyšší vrstvu společnosti ji donutily udělat ze sebe “rádoby modelku”, protože žádnou jinou u sebe neměla, že ano? Do společnosti se vydává pravidelně ve svých vlastních modelech, aby přitáhla zraky – a ty teda nejsou její oblíbené. Nazývá je “jeptiškovské pytle”.
  • [ personality ] Kromě toho, že mluví jen když je to potřeba a zbytek času mlčí, je dost zvědavá. Když se na něco upne, vykecá danému klidně díru do hlavy, byť by to bylo jen kvůli dvěma sekundám pohledu na manžetový knoflíček – poté v tichosti zase zmizí. Průbojnost – alespoň ta hlasitá – je jí dosti cizí, místo toho se prodírá skrze životní nástrahy spíše rukama a svou prací. Respekt si zaslouží, to sice ano, ale jen málokdo ji dokáže respektovat od první chvíle, na čemž má asi podíl její “zasněnost” a vytrženost ze světa. Je to citlivka, dost často brečí – ovšem v soukromí, zlobení se jí ale nikdy moc nevydrží. Není zrovna dvakrát hádavý typ a možná právě proto, že se jen málokdy umí ozvat, je považována za naprosto obyčejnou tuctovku, kterou potkáte na každém rohu. No, není to pravda, nikdy by sama sebe mezi ty tuctovky nezařadila, nikdy by o sobě neřekla, že je obyčejná. Vnímavá, citlivá, tichá, jen málokdy agresivní a to vše proto, že sama sebe skrývá. Ono přání, aby byla její práce viděna, ji zahání do kouta, protože už jednou bylo zmíněno, že velké davy nejsou její oblíbenou věcí. Možná to zní divně, ale kvůli zklamání, které zažila ze strany svého otce, se stále hledá a ačkoliv jí je, kolik jí je, stále si nedokáže stát za svým, přestat se snažit chovat jako dáma a ono dítě, které v ní kdysi bylo tak zapíráno, se stále okamžiky prodírá na povrch. Její nejoblíbenější barvou je rudá, ale málokdy ji vkládá do svých modelů, protože rudá prostě sluší málokomu.
× × ×
  • [ file 001 ] Dětství Arvid nebylo zrovna procházkou růžovým sadem. Její matka při porodu naposledy vydechla, bez toho, aby na ni byť jen pohlédla, a právě proto žila celý život pod křídly vlastního otce, který se k ní dlouhou část jejího života choval jako k princezně a div ji nezamkl ve věži. Od útlého věku byla vyučována domácími učiteli, jelikož pustit ji ven mezi lidi prostě nepřipadalo v úvahu a věřte tomu, že za to papánek zaplatil téměř i krví. Proč tomu tak bylo? Na to se ptejte otce a ne jí, protože ona sama to nikdy nepochopila. Když dovršila onoho rebelského věku, kdy puberta házela své nálady jak se jí zachtělo, začala se Arvid – jak táta rád říkal – vybarvovat po své mámě. Nevěděla toho o ní moc, většina rodiny ji ani neznala, jelikož ji k nim otec nepustil. Zdědila po ní jak touhu po vzdělání, tak lásku k umění, oblékání a očitou shovívavost k méně zámožným jedincům. Zatímco její papánek nosil domů výplaty, ona je ukládala a kdykoliv mohla, anonymně darovala, ať už to bylo na cokoliv. Když jí bylo osmnáct let, otec se tak jako pokaždé vydal kvůli práci do Osmého kraje. Snad aby potěšil svou jedinou dcerušku, dovezl jí nejjemnější látky, které se jinde nedaly sehnat. Netušil, že Arvid v hlavě nemá prázdno, a právě proto ho požádala, aby mohla jet s ním. Potom, co jí nevyhověl, uplatila otcova nejbližšího pobočníka a pod záštitou služebné vyjela s ním. V půlce cesty se však odhalila a otci nezbývalo nic jiného, než ji vzít sebou. To, že byl celou dobu nervózní a apeloval na ni, aby zůstala ve voze, se zdálo až moc podezřelé. Ovšem tvrdohlavá Arvid by nebyla sama sebou, kdyby otcova slova byť jen na pár sekund poslechla. Prvotní pohled na chátrající Osmý kraj jí sesadil úsměv z tváře, ale když se dostali na trh, kde zahlédla všemožné látky, šaty, obrazy a podobné umělecké cennosti, opět ožila. V nákupní horečce se dostala až k zapadlému stánku, kde ji “přepadla” cizačka. Ne fyzicky, ale spíše psychicky. Vyslechla si od ní chválu na její vzhled a že měla dceru, jež vypadala úplně stejně. Pár slov stačilo k tomu, aby se dozvěděla, že její dceru před necelými devatenácti lety odvlekl jistý muž do Kapitolu. O pár chvil později, po příchodu jejího otce, začalo všechno dávat smysl. Tajná láska, útěk, falešné papíry, tajná svatba, dítě, porod a smrt. Vše maskováno ve jménu její tety, sestry otce, která potratila a následně spáchala sebevraždu. A tak tatínek vychovával “dceru své sestry” jako svou – pravdu nevěděl téměř nikdo. Pouhých pět lidí, z čehož čtyři jsou už dávno po smrti. V ten den se Arvid dozvěděla, že polovina jejích předků je z Osmého kraje. Bylo to na její doteď nedotčenou psychiku více než dost a ztratila se ve tmě. Probrala se až doma, kde se jí otec snažil vysvětlit, jak to vše bylo. Nějakou chvíli byla Arvid jako tělo bez duše, než si protestně prosadila svou – za veškeré lži chtěla pryč od otce. Ten, po pěti letech smlouvání a výhrůžek, nakonec svolil, zařídil jí vlastní bydlení, služebnou a pravidelnou finanční podporu. Arvid to nestačilo. Začala toulky městem až objevila to, po čem její srdce prahlo nejvíce – spřízněnou duši. Mladík, jehož jméno je dnes dávno zapomenuto, syn jednoho z módních průkopníků v Kapitolu. Přes jejich společný románek se dostala i do onoho kouzelného průmyslu, ale nic netrvá věčně. Po pár letech, co se románek díky zrzce od vedle, ukončil, skončilo i její učení u mistra a od té doby fungovala na volné noze. Když jí odbila třicítka, přestalo jí stačit dělat jen záskok ve velkých událostech a vlastnit butik na rohu. Její ambice ji zkrátka přerostly s hlavním cílem – být viděna. A když ne ona, tak její díla. A právě tam začala její cesta coby stylisty pro Hladové hry.


    

    

    

    

Monday, May 04, 2020

Matthias Weylyn

[ matýjas vejlyn ]

[player] Andy

[fc] Kellan Lutz
 

negative thoughts will never give you a positive life

× [species] human
× [date of birth] february 2, 2189 | ♒︎ aquarius
× [loyalty] capitol
× [credits] 1 000

× [level] 1
× [age] thirty-five | 35
× [occupation] peacekeeper
× [gems] 0




vitality [ 0 ] × defense [ 2 ]
  • -
  • -

  • V první chvíli vás do očí udeří to, že i přes jeho výšku je poměrně urostlý. Co je na tom k údivu, když si vybral profesi, jakou si vybral. Maso a svaly, tak by se dala definovat jeho fyzická stavba, a jelikož často pracuje na své kondici – není divu, že na něm není byť jednotka tuku vidět. Dává si na svém vzhledu záležet, ačkoliv to pak v mírotvorcovském úboru není moc vidět. Vlasy má moderně upravené. Odstín by se dal přirovnat ke světle hnědé až tmavé blond. Přirozená barva, to on je zase dost přírodní. Boky má střižené krátce, avšak lysina na temenní části je skutečnou dominantou. Povětšinou ho zahlédnete s upraveným strništěm, avšak vousy nedosáhnou více jak jednoho centimetru. Nejsou mu příjemné. Pokud není v pracovním oděvu, obléká se moderně a povětšinou, ačkoliv se to vyhýbá standardům, je to spíše jednoduchá modernost. Pokaždé je velmi soustředěný a prakticky i vyrovnaný, jelikož pokaždé – i během života věděl, co chce a měl stabilní domácnost, neexistovaly tedy faktory, které by ho nutily vytvořit si přirozeně v hlavě nějaké psychické uzly a slepé uličky. Je velmi nestranný a to je odměrkou pečlivosti v jeho práci, neboť musí jednat v nejlepším blahu Panemu, potažmo Kapitolu, naučil se investovat svou pozornost do konání pořádku a vytváření onoho pomyslného míru. Nedělá mu ani nejmenší problém být o něco více rázný k utvoření pořádku. Nebojí se použít své svaly, avšak první se pokouší používat slova – samozřejmě žádné ťuťu ňuňu. Ke svému okolí se chová prakticky tak, jak se k němu chová okolí. Úspěch mu nikterak nevlezl na mozek a dokáže se chovat i laskavě. Pokud si to situace žádá, zakryje svůj obličej do imaginární masky a bude se chovat tak arogantně, jak si jen dotyčný zaslouží. Chová lásku ke Kapitolu a ten je na prvním místě, tedy až po jeho matce. Co on a vztahy? Primárně je nevyhledává, ale občas si vyrazí jako každý obyčejný občan. V tu chvíli je schopný užít si třeba i románek na jednu noc, ale ještě se nenašla ta pravá, jež by pro něj byla jako tenkrát pro jeho otce jeho matka. Složité? Ale kdepak. Z oblasti profese vnímá svou práci velmi důležitě, a tak ji provádí se vší zodpovědností, kterou doslova překypuje. Agrese u něj není příliš běžná, ale stejně jako kdokoliv, kdo toho má plnou hlavu, může obrazně fungovat jako parní hrnec. Nadýmá, nadýmá, až dokud poklička neodletí a on nepraskne. V tu chvíli má tmu před očima. Spíše tedy rudo a bije se v ten okamžik jako býk, až dokud všechna ta agrese nezmizí a on v tu ránu, možná i v nevědomí, co předchozích několik minut dělal, nezůstává v klidu.
× × ×
  • [ file 001 ] Narodil se v krásném hlavním městě celého Panemu, v Kapitolu. Jeho matka bývala ve svých mladistvých letech stylistkou, která šila oděvy nejen pro obyvatele hlavního města, ale navrhovala taktéž kostýmy do Hladových her. Celá jejich rodina je velkým fanouškem této tradice a on není výjimkou. Myslí si, že je to správné – ovšem, byl v tom celé ty roky vychováván. Bez poskvrny a strachu z toho, že jeho jméno může být vyloveno z osudí. Jistě, kdyby měl takovou zkušenost, co děti a mladiství z dvanácti krajů, pravděpodobně by se jeho mínění na zmíněné Hry změnilo. Jeho otec byl mírotvorce, bohužel již zesnul. Byl velkým vzorem mladého Matthiase a možná díky tomu šel v jeho šlépějích. Během života jeho otce s ním trávil řádku času – nikoliv proto, že třeba z vlastní iniciativy chtěl, ale hlavně kvůli tomu, že ho každou chvíli prosil, ať ho učí, aby byl posléze jako on. Matka tomu nečinně přihlížela a vlastně jí na tom nic nevadilo. Byla ráda, že Matthias ve svém věku ví, co chce, ačkoliv to je pouze řečeno s nadlehčeností. Jeho rodiče si uvědomovali, že dítě, kterým byl, si nemůže být stoprocentně jisto, co vlastně od života očekává, ale byli velmi podporující, co se jejich syna týkalo, a tak mu pokaždé prakticky vyšli vstříc. Naštěstí měl spoustu času na rozhodování, obzvlášť v období, kdy jako každé Kapitolské dítě v jeho věku studoval školu. Chtěl rodičům ukázat, že je schopný a že při svém snažení může uspět, a tak se soustředil na studium, jak jen to šlo a paradoxně absolvoval školu s nadprůměrnými výsledky. Když byl v pubertálním věku, začal více pracovat na své fyzické kondici a na svém těle. Zpočátku trénoval doma, poté v přírodě a nezávisle na tom začal pravidelně docházet do různých posiloven, aby se zdokonalil. Rodiče mu byli schopni obstarat i osobního trenéra, který se mohl soustředit na správný program – co se jeho tréningu týkalo. Dlouhou dobu snil o akademii mírotvorců a otce zpovídal dennodenně. Chtěl být stoprocentní v tom, co dělal a nechtěl nic podcenit, aby se na Akademii dostal bez obtíží. Jak šel čas, jeho přání se stalo skutečností. Výcvik byl náročný a byl tvrdý. Sám si uvědomil až v tomto období, co je náplní mírotvorce a kolik toho tato práce obnáší, neodradilo ho to ani po tomto zjištění. Co se jeho fyzického stavu týče, byl jedním z nejlepších v jeho ročníku. A právě díky tomu, jak cílevědomý byl, absolvoval akademii bez nějakých větších problémů. Jeho základnou byl Kapitol, protože si sám neurčil – což by bylo drzé, že. A zároveň mu nebyl přidělený žádný kraj, podepsal dohodu, která určovala, že Kapitol určuje každý jeho krok v jeho nové profesi. Mohlo se tedy stát, že ho hlavní město pošle do kraje dvanáctého, který, ruku na srdce, byl děsivý. On je to ale chlap jako hora, tudíž nemá žádné obavy, a proto přeci tuto dohodu podepsal, ne? Nebojí se zkrátka ničeho, co mu bude nařízeno. Po čase si pořídil vlastní byt, protože bydlení s matkou není zrovna reprezentativní pro jeho milostný život. Tomu se nebrání, leč nebyla příležitost k navázání nějakých hodnotnějších vztahů. Užívá si svého života a to je doslova bráno v potaz, i co se milostných románků týče. Dostáváme se k tomu, že tedy žije pokojný, mírotvorcovský život v Kapitolu a je otevřený všem výzvám a prakticky všem rozkazům, které mu budou určeny.

other worlds

stranger2s.jpg https://lh3.googleusercontent.com/Pw0zB0hurIqLYe3Dbii8mgZ8-m5myKuUtsQ2qtwficdo5n9uKQvLA3mzvOkjh7iL3CUXJzXut2adFoTqKA=w200-h92