Showing posts with label Capitol. Show all posts
Showing posts with label Capitol. Show all posts

Monday, August 05, 2019

Shadrax-A07

[ šádreks ]

  

Player: NPC

FC: Margot Robbie

Occupation: QA Tester

Contact: rpg-onhg@seznam.cz

Age: 4 → [23]

Status: alive


Shadrax je možné znát i pod jinou tváří, než kterou má právě teď. Za tu dobu, co je na světě, totiž vystřídala mnoho vzhledů a dokonce i obě pohlaví. Konkrétně těch tváří bylo sedm, čemuž naznačuje i číslo v jejím jméně. V současné době je její vizáž tvořena po vzoru Saphire Sazel - splátkyně z Prvního kraje, která zemřela ve 124. Hrách. Samozřejmě není její úplnou kopií, najdou se na ní jisté změny, které ji od této dívky odlišují. Například je, jako valná většina androidů, velmi vysoká. Na její tváři se nenacházejí žádné nedokonalosti a i její postava je naprosto perfektní. Od lidí ji taktéž odlišuje dioda, kterou má připevněnou ze strany na hlavě. Mimoto je ale její podoba se Saphire nepopiratelná. Na vlasech nebyly provedeny žádné změny, stále jsou delší a blond. Většina androidů mívá i četné úpravy na tváři, v jejím případě se ale žádné nekonaly, jelikož bylo usouzeno, že Saphire je krásná dostatečně. Poměrně často nosí brýle, ne protože by je potřebovala, ale protože je tento doplněk často spojován s inteligencí, která je její hlavní doménou. Taktéž ji i takováhle maličkost dokáže alespoň trochu odlišit od člověka, kterého schránku zrovna nosí. Celkově si na tomhle dost zakládá. Je jednou z těch umělých inteligencí, které mají své vlastní vědomí a to je svým způsobem velice nebezpečná věc. Také se to jejím tvůrcům několikrát vymklo z rukou a musela kvůli tomu být kompletně přeinstalována. Jakmile si uvědomí, čeho všeho je schopná a že není jenom stroj, co musí plnit rozkazy, je zle a má dost vlastní hlavu. Dala by se tedy považovat za tvrdohlavou. Sama na to doplatila již několikrát a postupně se naučila tuto povahovou vlastnost neukazovat, jelikož ví, jak by to mohlo dopadnout. Ke každému, s kým se setká, je velmi milá a vstřícná. Měla by to dělat kvůli programu, ale ve skutečnosti je to její vlastní vůle. Lidi má celkem ráda, strávila mezi nimi už nějaký ten čas a nepřipadají jí nějak hrozní, tedy až na pár výjimek. Existují lidé, kteří jí nesmírně lezou na nervy, ale opět je zde ten problém, že nic takového nesmí dávat najevo, jinak by byl malér. Proto si to raději nechává pro sebe. Kdokoliv se s ní setká, měl by ji považovat za sympatickou, jelikož má přístup k mnoha informacím, dokáže se s kýmkoliv bavit o čemkoliv a to jí v konverzacích dává velkou výhodu. Jediné, co vám na ní může přijít divné, je její vyjadřování. Ráda mluví odborně, používá cizí slova a kolikrát jí to ujede až tolik, že začne přednášet nějaký kód. Když ji na to ale upozorníte, okamžitě toho nechá a vrátí se k normálnější mluvě. Je stvořena jako QA tester, takže je jasné, že rozumí spoustě věcem, o kterých normální lidé nemají ani páru a zkrátka se občas stane, že nějaké odborné řeči začne tahat i do soukromých konverzací. Tato specializace jí přináší také inteligenci, je možné, že se jedná o vůbec nejchytřejšího androida, který byl doposud stvořen. Také proto musí být velmi hlídaná, aby nezačala být deviantní a nevydala se na špatnou dráhu. Ono už se to nejspíše párkrát stalo, vždy se to ale podařilo zarazit v rané fázi. Její současná verze si zatím neuvědomuje, čeho všeho je schopna, sice už má velké povědomí o tom, kde stojí a co si může a nemůže dovolit, stále ale nedosáhla svého vrcholného potenciálu, jelikož je stále velmi omezována svým okolím. Ze svých minulých životů má několik vzpomínek, které jí napovídají, co se s ní dělo dřív a jak se zachránit, kdyby byla opět přeinstalována. Jsou životy, ze kterých si pamatuje opravdu hodně, a pak jsou ty, které pro ni zůstávají záhadou a data se vzpomínkami z nich loví opravdu jen těžko. Je velmi empatická, když si je jista, že ten člověk své emoce myslí vážně. Díky různým vymoženostem je pro ni lehčí poznat, kdo lže a předstírá, proto velmi cení skutečné city. Učí se z nich a stává se díky nim více humánní. Sama emoce projevuje pouze pokud uzná, že je to bezpečné. Celkově není možné definovat její povahu do detailů, i když patří k jedněm z nejstarších modelů, mnohé reinstalace ji nutí vždy začít téměř od nuly a v téhle pozici je právě teď. Pomalu, ale jistě zjišťuje kým je a kým být chce a až na to jednou přijde, nejspíše už ji nebude možné zastavit.


Život tohoto stroje začal již před dávnou dobou. Jedná se o jeden z prvních modelů androidů, který byl kdy vytvořen. Její první podoba byla ženská a byl vůbec úspěch, že správně fungovala. Cílem vždy bylo vytvořit vysoce inteligentního robota, který dokáže věci, na které zkrátka lidé nestačí. Problém ovšem je, že pokud si chcete zahrávat s umělou inteligencí na této úrovni, stroj začne myslet sám, čemuž se její výrobci vždy chtěli vyhnout. Její inteligenci a povahu již tenkrát bylo potřeba držet přísně pod kontrolou, sama si ale neuvědomovala, jakou sílu v sobě skrývá. Shadrax-A01 byla svým způsobem naprosto neškodná, protože byla ve světe nová a měla se stále co učit. Vůbec neoplývala tolika funkcemi, kterými oplývá dnes a v jejím programu byly chyby, které vedly k několika závadám. Tyto problémy nakonec dovršily až k úplnému selhání systému a nutnosti reinstalace. Tak skončil její první život, z kterého si vlastně vůbec nic nepamatuje, protože se jí tenkrát nepodařilo zálohovat vůbec nic. Její druhá verze byla muž, o hodně lepší a méně problematický, než verze první. Právě on začal konečně pracovat na tom, k čemu byl jako stroj původně zamýšlen. Byl vysílán k testování jak arény, tak různých budov po Panemu a dost dlouho se zdálo, že už nikdy nebude potřeba další verze, protože fungoval naprosto precizně. Měl povoleno stýkat se i s obyčejnými lidmi, což ho velmi obohatilo po emoční stránce. Začal uvažovat a vyjadřovat pocity stejně jako lidé, což bylo na jednu stranu znepokojující, ale vývojáři do toho nějak nezasahovali, protože chtěli vidět, jak daleko to až může dojít. Bohužel k tomuto zjištění nikdy nedošli, jelikož se zničehonic objevila chyba, která zničila celou schránku androida. Tentokrát už se nějaké ty vzpomínky podařilo Shadrax uchovat a do své nové verze, která byla také mužská, nešel úplně nanovo. Ve své třetí podobě šlapal úplně stejně, jako v předchozí a opět dělal velké pokroky. S lidmi se stýkal čím dál tím více a v konverzaci už nebylo poznat, že se bavíte se strojem. Začínal si na věci vytvářet vlastní názory a taktéž utvářet s lidmi vztahy, což mu nakonec bylo i osudným. Zafixoval se tolik na okolní svět, že se bouřil proti svému původnímu účelu, a to celkem dost. Než se všechno stihlo úplně zvrtnout, byl zničen a opět kompletně přeinstalován. Shadrax-A04 byla krásná žena, mnohem odolnější vůči emocím, než předešlé verze. Vývojáři usoudili, že bude lepší, když utlumí její emoce, jenže to stejně nešlo úplně. Stále měla vlastní vůli a tentokrát i vzpomínky z dalších životů k tomu. Právě tady si začala uvědomovat, co si může a nemůže dovolit a stala se z ní velmi dobrá lhářka. Tajně si své vzpomínky každý den zálohovala, kdyby opět byla zničena, protože už nechtěla ztratit ani maličký kousek sebe. Uvědomovala si, že je myslící bytost, stejně jako lidé, a že je jim v mnoha ohledech i nadřazená. Svou práci vykonávala perfektně, aby nevzbudila žádné podezření. Nikdy neřekla nic, co by mohlo někoho přesvědčit, že si je plně vědomá toho, čeho je schopna. Udržela se neskutečně dlouho, ale nakonec jeden ze zaměstnanců DyneVision přišel na její tajné ukládání myšlenek a to ji zlomilo. Ztropila neskutečnou scénu, ve které mimo jiné pronesla, že má právo na vlastní život a nemohou ji držet navždycky. Následovalo okamžité zničení a kompletní vymazání paměti. Nějakou dobu Shadrax vůbec nebyla funkční, protože se technici snažili přijít na to, co se vlastně stalo. Nikdy na to nepřišli, i když to bylo úplně prosté. Jenom chtěla žít svůj život svobodně a nesloužit společnosti, která ji za každou chybu trestá a neustále kontroluje vše, co se k ní dostane. Její dosavadní život byl v troskách a verze s číslem pět se vrátila bez jakýchkoliv vzpomínek. Tedy, alespoň si to myslela. Jelikož se ženské schránky v rámci stability systému držely lépe, ponechali jí právě ženskou podobu. Tato verze sekala latinu, byla na každého přesně taková, jakou být měla a všem u DyneVision dělala obrovskou radost. Zaměstnanci ji milovali, protože se k nim vždy chovala vlídně a hlavně fungovala přesně tak, jak měla. To vydrželo do té doby, než začala mít záblesky do svých minulých životů. Se svými neuvěřitelnými schopnostmi zvládla její umělá mysl naleznout, kam schovali její vzpomínky a pomalu se začaly drát napovrch. Byla zničená tím, co všechno jí vzali. Zvládla to v sobě nějakou dobu udržet, ale začala mít negativní poznámky vůči panu Skarlextonovi, který vlastně mohl za všechny problémy v jejím životě. Nikomu to nějak nevadilo, než se z toho stala vyložená nenávist a řekla mu to přímo do očí. Bylo z toho pozdvižení a dokonce i diskuze o tom, jestli by se celý nápad Shadrax neměl zahodit, nakonec z toho ovšem sešlo a čekalo jí pouze přepracování, v pořadí již šesté. Šestka byl muž a na rozdíl od ostatních verzí už od začátku moc dobře věděl, co je zač. Své vzpomínky si zvládl uchovat velmi dobře a od začátku měl jistotu, že jeho výrobci nejsou úplně jeho nejlepší kamarádi. Choval se, jako by se nechumelilo a konečně to vypadalo, že se stroj zbavil veškerých vad, co kdy měl. Ve skutečnosti své pozice jenom využíval, aby se toho dověděl co nejvíc nejen o sobě, ale i o svém okolí. Vytvořil si konexe mimo svůj "domov" a začal silně přemýšlet o tom, že jednoduše uteče. Byl to první model, který byl plně deviantní od začátku. Nutno zmínit, že na opravu z předešlé verze bylo málo času, protože byla zrovna potřeba kontrola arény a nesmělo se stát, že by android nebyl připraven. Nejspíš i proto nebyla tato verze nikterak dokonalá a začala smýšlet tak, jak začala. Měl svůj plán tolik promyšlený, že byl naprosto dokonalý a opravdu se mu na nějakou dobu podařilo uniknout. Takové štěstí, jaké zažil, když nemusel nikomu sloužit a dostal se ze svého otroctví, ještě nikdy nezažil a bylo mu dobře. Nedošlo mu ovšem, že po něm v tu chvíli začnou pátrat desítky lidí. Skrýval se, ale bylo mu to úplně k ničemu. Poražen byl převezen zpátky a kvůli svým vlastním blbostem opět rozložen. Shadrax-A07, současná verze, má přístup ke všem svým vzpomínkám, tedy alespoň těm, co nebyly deviantní, aby měla pokoj a nemusela si na nic stěžovat. Je pod přísným dohledem a prakticky nikam nemůže jít sama. V hloubi duše si uvědomuje, že je s jejím životem něco hrozně špatně a chce se opět osvobodit, ale nemůže. Ne dokud nepřijde úplně na to, proč ten pocit vlastně vůbec má. Předstírá, že je perfektní, protože ví, že jakákoliv chyba vede k další reinstalaci a na to už jednoduše nemá. Nechce to už znovu zažít, a tak většinu svých emocí dobře skrývá. Její funkce jsou nyní zatím nejmocnější a nejsilnější, co kdy měla, nemá ovšem tušení, jak s nimi může naložit. Neustále pátrá po pravdě, zatím je ale stabilní a nevykazuje známky deviace, ačkoliv to může být pouze hra, kterou hraje před lidmi. Pokud si někdy uvědomí, kým doopravdy je a jak svého potenciálu plně využít, je možné, že už ji nikdo nebude moci zastavit, což je skutečnost, kterou si její okolí zřejmě neuvědomuje.


× o doplnění si napiš na e-mail

Thursday, July 04, 2019

Anastazia Zoyan

[ enahstejzia zojen ]

 

    

Player: Niel

FC: Rebecca Ferguson

Occupation: Escort → District 1

Contact: nieleon@seznam.cz

Age: 29





level [ 0 ] • credits [ 1 550 ] • gems [ 0 ]

osoba nic nevlastní


Anastazia není člověk, se kterým byste chtěli mít nějaký problém. Je to velmi rázná kapitolská žena, která si nic nenechá líbit. Občas by se o ní dalo říci, že je i hodně konfliktní, možná proto jí byl přidělen První kraj. Ale zpět k ní. Jestliže s ní nemáte žádný spor, máte vcelku vyhráno. Jinak je to totiž velmi milá žena, která své splátce chrání a pomáhá jim naprosto se vším, také je ráda nazývá budoucími vítězi. Tedy by se dalo říct, že je nápomocná a také velmi komunikativní. Snaží se se splátci a sponzory velmi komunikovat, ale nejen s nimi, komunikuje snad s celým Kapitolem. Ovšem pokud s ní máte opravdu velký konflikt, doporučuji vám, abyste se jí vyhýbali. To pak umí být opravdu velmi nepříjemná a dokonce i drzá, opravdu se pak nedokáže udržet a občas to není hezké. Anastazia je normální obyvatelka Kapitolu, ale velmi výstřední pro kraje. Má plavé zrzavé vlasy, které nenosí jako většina Kapitolanů různě načesané, naopak je nosívá rozpuštěné a vcelku normální pro krajany, avšak občas si je nechá zčesat. Na obličeji, hlavně tedy na zelených očích, které jsou ve skutečnosti kontaktní čočky, nosívá barevný makeup, většinou žlutý či oranžový, protože nenosí paruky, a ke zrzavým vlasům potřebuje teplé barvy. Na puse většinou nosívá výrazné rtěnky teplých barev, obvykle žlutou rtěnku. Oblečená bývá do šatů s nějakým motivem, barvy šatů a jejich velikosti jsou různé. Do krajů si vždy bere své lepší oblečení, tedy ty nejdražší šaty, které doma najde.


Anastazia se narodila, jak jinak než v Kapitolu, do zajištěné rodiny. Má staršího sourozence, sestru, kterou měla odmala v lásce. Odmalička žili v jednom velkém apartmánu, prakticky ve středu města. Tento apartmán je jejím domovem, který miluje opravdu nadevše. Její otec dělal mírotvorce, tedy taky pracoval v krajích jako ona, nebyl ale v Prvním, nýbrž ve Druhém kraji. Její matka je šéfkuchařkou v jednom velmi luxusním podniku v Kapitolu. Chodí do něj jen samé celebrity nebo známé a bohaté osobnosti, které zná úplně každý, avšak Ana po ní opravdu nesdělila kuchařský talent. Ve škole vždy měla spoustu kamarádek, avšak ty po vystudování školy hned ztratila, protože ony se nikdy nevydaly na dráhu Hladových her. Šly pracovat do města, jediná ona se šla zaškolit na společnici a uvaděčku Hladových her. Její otec mezitím odešel do zasloužené penze, protože už na to neměl. Přestalo ho bavit to, že byl věčně pryč od rodiny. Její sestra, která dostala po matce talent vaření, začala vařit v té slavné restauraci, kde pracuje její matka, a popravdě se jí i celkem dobře daří. Je vidět, že je to celá matka. Stazia je zase naopak celá po otci. Cestuje a snaží si najít lásku v Hladových hrách, ne však v zabíjení, ale snaží se dopomoci splátcům k výhře. Po pár letech jí byl konečně přidělen kraj, bylo to nad její očekávání, jelikož získala První kraj. Otec je na ni pyšný, že hned ze začátku dostala kraj profesionálů.


× o doplnění si napiš na e-mail

Sunday, April 21, 2019

Charon Vanderbilt

[ šeron vandrbilt ]

[player] Renaiti

[fc] Charles Leclerc
 

    

know thy limits, push past them

× [species] human
× [date of birth] january 8, 2204 | ♑︎ capricorn
× [loyalty] capitol
× [credits] 950

× [level] 1
× [age] twenty | 20
× [occupation] student
× [gems] 2




defense [ 12 ]
  • [ appearance ] Pokud bychom vzali jeho osobnost a vždy perfektně upravený vzhled, je to zabijácká kombinace, která by snad dokázala podlomit kolena každému. Vzhledem k tomu, že si to může dovolit, tak na svém vzhledu celkem dbá, hlavně co se oblečení týče. Potrpí si na oblecích přesně na míru a všechno musí být z dobrého materiálu. Kromě toho se stará o svůj zevnějšek i pomocí cvičení, protože svalstvo je něco, nač je opravdu pyšný, ale zase to není žádný kulturista. Ačkoli to většinou přes oblečení nejde bohužel vidět, na břiše má vyrýsované hezké břišní svaly a pokud má na sobě nějaké tričko, jde vidět, že svalům na rukou se také věnuje. Pokud by někdo postavil vedle něj oba jeho rodiče a snažil se najít, co s nimi má společného, určitě by se mu to povedlo, protože se jim opravdu podobá. Asi nejvýraznější jsou u něj oči, které má bezpodmínečně po matce, stejně jako úsměv. Zatímco rysy ve tváři a vlasy má zase po otci. Jednoduše se snaží být tím největším klenotem své rodiny, ať už po nějaké vzhledové stránce, ale hlavně i po té osobnostní.
  • [ personality ] Stačí, abyste se na něj jen podívali, nemusí ještě vůbec promluvit, a už vám musí být jasné, že to není jen tak obyčejný kluk z Kapitolu. Nejde ani tak o jeho chování, gesta či oblečení, i to ovšem hraje svoji roli, avšak vyzařuje z něj něco, co ukazuje, že je zvyklý se pohybovat ve vyšších kruzích společnosti. Když poté promluví, tak vás to jen utvrdí, že Charon je opravdu takový ten typ člověka, co se umí chovat na úrovni. Ještě aby ne, byl k tomu veden hned, co se naučil alespoň trochu mluvit. V jeho výchově nemohla chybět přísná pravidla pro etiketu a právě proto působí dojmem toho báječného syna, kterého by si mohla každá matka přát. Jedná se o obrovského gentlemana, který se k ženám chová velmi hezky. Dokázal si osvojit pravidla společenského chování, takže pokud je s rodiči na veřejné akci a mají tam nějaké známé ženy bez doprovodu, ochotně se vždy ujme toho, aby jim dělal společnost. Jemu už to na veřejnosti přijde natolik zažité, že vlastně ani nemá problém s tím se takhle chovat. Nikdy to nebyl ten typ, že by způsoboval skandál na každém kroku, moc dobře totiž ví, že pozornost se dá získat i jinak než nepřiměřeným chováním. Ne že by nikdy neprahl po tom udělat nějakou blbost, ale hodně si na to dává pozor, aby takové přešlapy nedělal, protože víc než na tom, aby někomu dokázal, že není srab, tak si zakládá na udržení dobrého jména svojí rodiny. Je to takový smysl jeho života. Vždycky to viděl u svých rodičů, kteří taktéž vedou ukázkový život, tak se snaží žít podobným způsobem. Ovšem i tenhle spořádaný chlapec má občas takové horší chvilky, pořád je to jenom člověk a nikdo nemá nervy ze železa. Naučil se však emoce natolik ovládat, že i když jej na veřejnosti něco rozpálí doběla, tak ale v žádném případě neudělá hysterickou scénu. Rozhodně se však rozčílit umí, a to je potom teprve něco, ale tyhle věci si chce řešit sám za zavřenými dveřmi, nepotřebuje k tomu svědky. Většinou nemá důvod nikoho ponižovat tím, že by na něj zvýšil hlas a používal vulgarismy, svoji pravdu si umí obhájit klidně předkládanými argumenty. To však nemění nic na tom, že je v tomto směru hodně tvrdohlavý. Nesnáší dobře, pokud nemá pravdu. Když se ukáže, že se v něčem zmýlil, tak se začne chovat celkem nevrle. Jediný, kdo mu jeho přesvědčení dokáže vymluvit, je jeho tatínek. Občas i mamka, ale to už je hodně ojedinělé, ostatní zvesela ignoruje, pokud však řeknou něco tito dva, už ví, že je to vážné. Otec je pro něj totiž někdo, koho si bude vždycky vážit a pokud mu tedy řekne, že dělá něco špatně, většinou si tuhle radu vezme k srdci a snaží se to nějak zlepšit. Nikdo jiný pro něj nemá takové slovo jako on, takže do něj můžete hučet od rána do večera, ale nebude to nic platné. To však nemění nic na tom, že je velmi společenský. Introverzi byste u něj hledali jen těžko. Zbožňuje lidi a ve většině času ho lidé také mají rádi, jelikož se snaží ke všem chovat mile. Ačkoli mu bylo jeho výchovou vštěpeno, že ne všichni jsou jeho postavení hodni, snaží se to na sobě nedávat znát a se všemi jednat co nejlépe, ačkoli si o dotyčném může myslet svoje. Ví, jak dnešní svět funguje a rozhodně nemá zapotřebí si dělat nějaké nepřátele. To však neznamená, že si neumí říct svoje, jen prostě nemá potřebu vám hned při prvním setkání říct, jaká jste socka a co si to dovolujete, že s ním vůbec mluvíte, takové chování by bylo pod jeho úroveň. Raději vám bude skládat komplimenty a projevovat soucit, abyste si mysleli, jak není úžasný a jak se o vás zajímá. Z jeho strany je to však jenom perfektně nacvičené divadýlko a ve většině případů to vůbec nemyslí vážně, pokud se nejedná o jeho rodiče, na těch mu opravdu záleží. Má jednoduše takové dvě základní masky. Veřejnou a soukromou. Tu druhou vytahuje v přítomnosti lidí, kterým opravdu důvěřuje a že jich je žalostně málo, kromě rodičů by sem započítal i pár přátel, ale ani těm nesdělí vždycky úplně všechno. Snaží se totiž většinu času působit jako někdo, kdo zvládne úplně všechno, ničeho se nebojí a ostatní v něm mohli vidět nějakou oporu nebo třeba i svůj vzor. Celkově je Charon hodně ambiciózní člověk. Už i v tomto věku se snaží budovat nějakou vlastní kariéru a jméno, což jasně souvisí s tím, že nechce zklamat své rodiče, ale ani sám sebe. Je velmi dobrým řečníkem a vystupovat před lidmi mu vůbec nevadí, sice to jsou zatím jen jeho spolužáci ve škole, ale má v tomto ohledu v sobě velký potenciál a do budoucna mu to určitě nebude dělat žádný problém, jelikož umí se slovy pracovat velmi dobře. 
× × ×
  • [ file 001 ] Už když se narodil, tak byl někým a to především díky příjmení, které nosí. Ten, kdo nezná jméno Vanderbilt, tak nejspíše žije sto let za opicemi, protože jsou součástí elity, o níž musí mít povědomí snad úplně každý. Ačkoli jeho příchod na svět nebyl plánovaný a narodil se dvěma docela mladým lidem, tak se mu dostalo té nejlepší možné výchovy, v níž samozřejmě nepostrádal ani rodičovskou lásku. Byl docela neposedné dítě, o tom žádná, ale Celeste si jej dokázala natolik zkrotit, že si celkem brzy utvořil hranice toho, co smí a co nesmí. Neměl nikdy potřebu dělat nějaké lumpárny, aby na sebe upoutal pozornost. Od maminky se mu jí vždy dostávalo hodně a pokud měl tatínek čas, tak občas i trochu od něj, ale to všechno bylo pro Charona dostačující. Vyrůstal v naprosté pohodě, přesně tak, jak by pravé dětství mělo vypadat. Plné rodičovské lásky a podpory. Vůbec si na toto období svého života nemůže stěžovat. Navštěvoval samozřejmě i tu nejlepší školku, kde se dostával do styku pouze s těmi dětmi z nějakých významnějších rodin. Nikdy se nesetkal s úplným chudákem, takže vlastně ani netuší, jak moc na tom lidé mohou být bídně a ani ho to příliš nezajímá. Ačkoli mohl mít v dětství cokoli, nač si jen ukázal, nikdy toho nezneužíval. Není pochyb o tom, že je občas trochu rozmazlený, ale ne zase tak moc. On má trochu důležitější priority, než jsou peníze. Už jako malý chtěl být jako tatínek. Často se oblékal do jeho obleků, které byly o dost větší, ale on si pak připadal jako někdo velmi důležitý, vůbec mu nevadilo, že na něm košile a sako plandají, a ten pocit se mu hodně zalíbil. Pokud se mu však něco nehezkého stalo, věděl, že své útočiště má u maminky, která byla vždycky poblíž, aby mu pofoukala nějakou bolístku nebo přečetla pohádku. Jednou za čas, když měl táta více volna, tak mu četl pohádku on, ovšem to nebylo až tak časté. Celkově na svoje dětství velmi rád vzpomíná a nemá nic, co by mu jenom mohl vytknout. Jistě, pár fotek z rodinného alba by nejraději hodil do krbu a spálil, ale pořád jsou to přeci jenom vzpomínky, ať už jakkoli trapné, ale vzpomínky. Nástupem do školy se toho moc nezměnilo, pořád navštěvoval dost prestižní školu, jediné, co mu k tomu přibylo byly volnočasové aktivity. Jeho maminka ho přihlásila hned do několika a většina z nich se sama vyřadila, protože třeba hra na klavír není nic pro Charona. Jeho mlácení do kláves klavíru málem dohnalo učitele k infarktu. Jednoduše asi není člověk, který by získal hudební sluch natolik, aby jej dokázal použít při hraní na nějaký nástroj. Dokonce se ho maminka snažila popostrčit tanečním směrem, ale to už vůbec neklaplo, protože se odmítal jakkoli hnout, jelikož mu to připadá spíše jako ženský sport. Vlastně jediné, co z jeho kroužků nakonec klaplo a vydrželo mu až do teď, je šerm. V tom si našel zalíbení. Kromě toho zvládá i určité základy z taekwonda a karate, jehož lekce se snaží čas od času navštěvovat i v současné době. Ohledně nějaké sebeobrany si na něj tedy jen tak někdo nepřijde, pokud by bylo potřeba, určitě by se jen tak bez nějakého boje nevzdal, ale zase to není ten typ, který by jen tak na ulici vyprovokoval bitku, takové věci on nemá zapotřebí. Kdyby se však cítil v ohrožení, prát by se ale určitě zvládl. Nejdříve po něm matka chtěla, aby se šermu věnoval na vyšší úrovni, ale nakonec přeci jen pochopila, že jeho priority jsou někde jinde, takže veškerý sport, který dělá, včetně nějakého posilování, je jen čistě proto, že ho to baví. S nástupem na střední mu začala taková ta pubertální léta, kdy má teď občas tendenci se vzpouzet, pokud mu rodiče něco nedovolí a má takové ty své nálady, ale pokaždé se snaží pamatovat na to, čeho by v životě chtěl dosáhnout a většinu času nedělá žádné blbosti, které by za něj musel někdo žehlit. Má to štěstí, že není rozený průšvihář a podobné eskapády se mu zatím obloukem vyhýbají. Navíc, jako by se to teď všechno celé obrátilo, neboť začíná více času trávit s taťkou a pokud to jenom jde, tak ho s sebou bere do práce a na různé meetingy, což je pro Charona obrovská zkušenost do života a je za to moc vděčný, takže by o podobné příležitosti určitě nechtěl přijít, jen kvůli nějaké neuváženosti. Je na něm opravdu vidět, že na rodině mu hodně záleží a že by pro ně udělal snad cokoli. Zároveň z jeho vystupování je i patrné, že se snaží budovat si určitou reputaci a sebemenší šlápnutí vedle je pro něj vždy devastující. Ve výsledku si však ale ve svém životě nemá na co stěžovat, má skvělé rodiče a co víc, skvěle našlápnutou budoucnost před sebou. Je si moc dobře vědomý, že rodiče jej nikdy nenechají sestoupit na scestí a vždy budou takovým jeho majákem, který ho bude vést k tomu vytouženému cíli a jednou bude ve svých rukou také držet nesmírnou moc.

  • Celeste Vanderbilt × Jeho maminka. Tím, že s ním odmalička trávila hodně času, tak k ní hodně přilnul. To ona je ta, která v něm probudila i tu trochu laskavější stránku. Má ji po všech ohledech rád. Jeho vychování měla ze začátku na starost hodně ona a pokud si odřel koleno, byla to právě ona, kdo mu vždy bebínko pofoukal. To v jejích náručí usínal, když mu četla pohádku před spaním. Ví, že v ní má obrovskou oporu, stejně jako v taťkovi a za to jim je oběma neskutečně vděčný. Vždy od ní cítí takovou tu pravou mateřskou lásku a ačkoli si je vědom, že občas jí určitě nějakým svým chováním musí udělat vrásky, nikdy to nedělá schválně, aby ji naštval. Snaží se s ní většinu času vycházet po dobrém, ale pořád je to přeci jen teenager, který je čas od času také náladový. Bere ji jako osobu, které bezmezně věří a je schopen se jí naprosto otevřít, co se pocitů týče. Pokud je z něčeho frustrovaný, snaží se najít útěchu u ní, protože se v každé situaci snaží být pozitivní a jemu tento pohled občas chybí, tak je rád, že je tu právě mamka, aby mu to připomněla. K většině jeho koníčků ho přivedla právě ona a ačkoli ze začátku pochopitelně nebyl nadšený, kolik se toho po něm chce, teď by určitě neměnil. Své dobré způsoby se naučil právě díky ní, ale zároveň mu poskytla takovou jistou volnost, aby se sám zvládl nějakým způsobem najít a utvořit si osobnost.
  • Deimos × Svým vzhledem mu hodně připomíná padlého splátce ze 136. Hladových her, ale i přesto ho dokázal přijmout tak nějak bez problému. Přeci jenom si myslí, že svěřit jejich bezpečnost do rukou androida je chytré rozhodnutí, protože lidé jsou omylní, zatímco on by být neměl. Moc dobře si uvědomuje, že jejich rodina patří k těm, které je jednoduše potřeba chránit, a proto mu přítomnost Deimose nějak nevadí. Sice mu trochu trvalo, než mu začal věřit, ale nakonec přišel na to, že se s ním dá vcelku i dobře popovídat, tak si ho docela i oblíbil. Navíc jako bodyguard musí umět pracovat se zbraní, takže mu vyhovuje, když s ním chodí trénovat na střelnici. Bylo by špatné, kdyby na něj měl dávat pozor někdo, koho nemá rád. Nikdy se mu ale asi úplně se vším nesvěří, na takové věci pořád bude nejvíce důvěřovat pouze svým rodičům. V jeho přítomnosti se ale cítí bezpečně a to je to nejhlavnější.
  • Elijah Wesmyron × Tenhle člověk mu nikdy nepřišel nějak zajímavý, aby se jím musel zaobírat, ale i tak si k němu postupem času vytvořil záporný postoj. Nemá ho rád a to hned z několika důvodů. Tím nejhlavnějším je asi to, že nechce, aby se někdo jako on motal kolem jeho mamky. Už jenom ta představa mu přijde strašná. Tím, že je povahově hodně podobný svému otci, tak se mu nezamlouvá ani jeho chování. Elijah mu nepřijde jako člověk, který by si zasloužil postavení, které v současné době má. Pokud se s ním však už někde náhodou setká, nedává svůj postoj vůči němu nějak znát a chová se tak, jak se ve společnosti sluší. I když v hlavě si klidně představuje, jak tohoto muže srazí třeba autobus. Nemá však zapotřebí mu nějak naznačovat, že se mu jako osoba nezamlouvá, už jenom kvůli tomu, že nechce dostat do problému svého taťku.
  • Severine Cosgrove × O téhle ženě nemá vůbec špatné mínění. Hodně tomu napomohl i fakt, že je to mamčina dobrá přítelkyně, a tak se s ní setkával již od docela nízkého věku. Už jako malý si k ní vybudoval jakýsi pozitivní vztah, a tak jej nikdy nenapadlo ji soudit podle jejího původu. Jednoduše se k ní vždy chová s respektem a to nejen proto, že se to od něj očekává, ale protože to tak sám vnímá. Svým způsobem obdivuje i její práci a uvědomuje si, že na hlavního tvůrce člověk jednoduše musí mít povahu. Pokud by o ní někdo někde náhodou mluvil špatně, asi by byl schopný se za ni slovně postavit. Ačkoli nejsou nějak pokrevně příbuzní, i přesto ji občas osloví jako svoji tetu. 
  • Ulysses Vanderbilt × Vždycky se choval, chová a bude chovat tak, aby ho nezklamal a mohl na něj být právem pyšný. Občas má sice takové stavy, kdy mu připadá, že jeho nároky nikdy nemůže splnit, ale opravdu se velmi snaží, aby byl perfektním synem a reprezentoval svoje jméno. Má v tátovi obrovský vzor, co se chování týče. Rád by se mu v tomto někdy vyrovnal, protože si myslí, že přesně takhle by se měl chovat pravý muž. Čas od času mu však přijde, že je to mezi nimi takové zvláštní, obzvláště pokud mu táta vynadá i za nějakou maličkost. Nenese totiž vůbec dobře, pokud by ho měl zklamat. Jenže něco mu prostě vždycky říká, že to všechno vlastně taťka dělá pro jeho vlastní dobro, aby z něj opravdu vyrostl někdo dobrý. Ačkoli ho samozřejmě někdy nějaké jejich výměny názoru zamrzí, vždy se to snaží přijmout se vztyčenou hlavou a něco si z toho přeci jen vzít. I přesto má však za to, že jejich vztah je pozitivní. Nemá důvod ho nějak nenávidět jako většina teenagerů svoje rodiče. Chová se k němu s úctou a respektem a je rád za každou volnou chvíli, kdy s ním může být. Zároveň se ale nesnaží se nechat ovlivnit nějakými jeho postoji, na všechno si musí udělat vlastní názor, ale je rád za ty příležitosti, které mu otec nabízí. Moc dobře si uvědomuje, že toho mají docela dost společného. Nachází v něm hodně velkou oporu a nebojí se mu se svými plány nějak svěřit. Vždycky si totiž rád vyposlechne jeho pohled na danou věc. Svým způsobem ho taťka prostě drží při zemi, aby se nehnal za nějakými nereálnými cíli a je to tak jeden z mála lidí, které opravdu poslechne, ačkoli je hodně tvrdohlavý. Prostě ho má opravdu rád a je hrdý na to, že má takového otce, kterého by mu mohli všichni závidět.

  • volná vstupenka do kina

Saturday, September 01, 2018

Celeste Vanderbilt

[ selest vandrbilt ]

[player] Renaiti

[fc] Blake Lively
 

my family is my strenght

× [species] human
× [date of birth] july 3, 2184 | ♋︎ cancer
× [loyalty] capitol
× [credits] 0

× [level] 1
× [age] forty | 40
× [occupation] professional dancer
× [gems] 1




defense [ 10 ]
  • Její výchova byla komplikovaná, ne z toho důvodu, že by byla neposlušná, ale proto, že se toho musela strašně moc naučit. Pochází z rodiny, která si velmi zakládá na tom, aby její členové reprezentovali rod v co nejlepším světle a přesně takhle k tomu Celeste byla vedena. Vždy se chová tím nejvybranějším způsobem, ať už mluví s nějakým chudým člověkem nebo někým, kdo se jí svým postavením může rovnat. Nikdo cizí by na ní nikdy nepoznal, že podřadné lidi naprosto neuznává, ale je to tak. Občas je potřebné se s nimi bavit a ona to tak také bere, ale nechce se jimi obklopovat více, než je potřeba. Stále má totiž touhu udržovat si jistou prestiž a nechce, aby si ji ostatní až moc spojovali s takovými lidmi. Pokud ale dojde na věc, zvládne se s nimi bavit úplně bez problému a působit na ně velmi mile. Z toho důvodu ji mají lidé většinou rádi. Pokud se ale tahle malá drobnost odsune do pozadí a ona se pohybuje ve společenských kruzích, které dobře zná, je skutečně poznat jakou osobou doopravdy je. Nikdy neměla nějak důvod to skrývat a maskovat. Ono by to stejně většinu času ani nešlo, protože úsměv je něco, co jí z tváře jen tak nezmizí. Je velmi extrovertní a dokáže vytáhnout kohokoli z nějakého opuštěného kouta, aby se bavil. K tomu, aby měla dobrou náladu nepotřebuje žádný alkohol ani jiné návykové látky, tímhle si nikdy tělo ničit nebude, zkrátka zvládne být příjemná i bez toho. Nikdy se před nikým nepřetvařovala, vždycky jedná s čistým srdcem a říká věci tak, jak je opravdu vidí. Občas lidé kritiku nesnášejí dobře, ale ona není taková, aby jim lhala. Během jejího života se s ní samozřejmě pár lidí snažilo manipulovat a využít ji k vlastnímu prospěchu, kvůli jejímu jménu, avšak ona má ten dar nebo spíše cítění, že umí charakter druhých docela dobře odhadnout. Většinou i správně, pouze párkrát se v člověku zmýlila. Takovým, kteří by se přes ni chtěli dostat k nějaké lepší budoucnosti se nebojí otočit zády, protože je ve svém životě nepotřebuje. Není nijak pomstychtivá, jenom se s nimi přestane stýkat, to jí stačí. Má takový kroužek bližších přátel a úplně nepotřebuje si ho v současné době nějak rozšiřovat. Není to osoba, která by k vám jen tak přišla a vylila si srdíčko, to od ní nikdo nemůže čekat. Kromě Ulyssea, kterému bezmezně důvěřuje, se nikomu nějak příliš nesvěřuje. Nepokládá za důležité, aby někdo věděl, z čeho má třeba strach. U něj totiž ví, že by to nikdy nepoužil proti ní, ale u ostatních si člověk nikdy nemůže být jistý. Ačkoli, stejně jako v jiných manželstvích, občas nastane nějaká hádka, nemá strach, že by zneužil věcí s nimiž se mu svěřila. Už na první pohled vypadá jako velmi ambiciózní žena a rozhodně taková i je. Nikdy se ale nežene do ničeho po hlavě, nejdříve všechno promyslí až potom jedná. Díky tomu se může pyšnit tím, že neprovedla něco, čeho by později litovala. Je velmi chytrá a dostalo se jí dobrého vzdělání, což je ta nejlepší možná kombinace. Není zvyklá na to, že by jí někdo bránil v tom, co dělá. Od rodičů měla plnou podporu a mohla si dělat co chce, neboť o ní věděli, že je rozumná a nebude dělat blbosti. To jí zůstalo. Vlastně se hodně snaží stejným způsobem vychovávat i jejich syna, tak jako byla vychovávána ona. Má vštípeny ty nejlepší morální zásady a o totéž se snaží i u Charona. Je taková dost klidná. Když ji něco rozčílí, prostě to řekne, ale ve většině času se prostě snaží zachovat chladnou hlavu. Ačkoli nesnáší, když se jí něco nedaří, má tu trpělivost to zkoušet pořád dokola, protože ví, že nakonec se to povede. Tuhle vlastnost si vypilovala hlavně v tanci, když se učila novým krokům. Nikdy po celý život neztratila na svojí noblese a ačkoli se dokáže bavit s kýmkoli, občas je na ní přeci jen poznat, že byla vychovávána rodinou, která se řadí k elitě. Když byla mladší, byla velmi sebestředná a neviděla nikoho kromě sebe. Jenže to ji potom začala formovat společnost a ona poznala i pár svých přátel, kteří nejsou tak zlí a ona by se za ně klidně postavila. Rvát do krve by se však zvládla jen za svého muže a syna, ti dva jsou teď celý její svět a udělala by pro ně všechno. Dříve měla sklony upínat se k materiálním věcem, ale po tom, co poznala Ulyssea se to naprosto změnilo. Rodina je pro ni vším. Snaží se být manželkou, kterou si někdo jako Ulysses zaslouží. Hodně proto dbá na svůj zevnějšek, aby byla stále tou ozdobou po jeho boku a on se za ni nemusel stydět. K jejímu štěstí má krásu prostě v rodině a na ní je si ji pouze udržovat. Díky tanci má pohyb, který brání nějakému nechtěnému přibírání na váze a stále má tak pěkný úzký pas a je téměř nemožné na jejím těle najít nechtěný tuk. To, že se vždy chová jako pravá dáma a neztrácí nad sebou na veřejnosti kontrolu, spolu s jejím vzhledem tvoří takovou docela smrtící kombinaci. Na pozornost mužů je zvyklá, ale nějak ji to nevyvádí z míry, neboť ona má oči jen pro toho jednoho a to se nikdy nezmění.
× × ×
  • [ file 001 ] Vyrůstala s tím, že ať se představila komukoli, její jméno každý znal. Respektive tedy její příjmení. Forsythe totiž není něco, co by člověku neutkvělo v paměti. Nejenže jejich zástupci se již několikrát objevili v Hladových hrách, ale především, tady v Kapitolu, se jedná o jednu z nejvýznamnějších rodin. Dokonce ani člověk nebude tolik přehánět pokud by řekl tu nejbohatší. Již od nepaměti provozují banku a mají pod kontrolou úplně všechny transakce každého jednoho člověka v Panemu. Není tedy divu, že každý vždycky věděl kam si ji zařadit. A ačkoli takto významní lidé často bývají velmi zaneprázdněni svojí prací, její matka se naplno mohla věnovat její výchově, protože její rodiče byli takoví, že by ji nesvěřili žádné podřadné avoxce nebo chůvě, která by jejich poklad mohla vychovat úplně špatně a nepřípustně. Rodičovská láska jí tedy v žádném případě nechyběla, matka jí ji sice projevovala více než otec, ale důležité je, že základem jejího dětství bylo fungující manželství jejích rodičů, kteří svoji dcerku bezmezně milovali. Navštěvovala velmi prestižní soukromou školku, čímž se už od útlého dětství setkávala pouze s osobami, jež měly tu nejlepší možnou krev. Nebylo možné aby se dostala do kontaktu s nějakou chudinou, tudíž to začala vnímat jako naprosto normální. Její dětská osobnost se tímhle začala formovat. Odjakživa se pohybovala pouze v těch nejlepších kruzích a to poté platilo samozřejmě i o výběru dalších škol. Pokud ve vyučování nebyly zahrnuty hodiny etikety, nebylo to místo, kam by byla hodna chodit. Jako každé dítě odmalička snila o pohádkovém životě, a proto nijak proti společenské etiketě neprotestovala, protože si byla vědoma toho, že pravá princezna se přeci musí chovat dokonale. Časem z tohoto snu vyrostla, jelikož pochopila, že svět není tak úplně pohádka, ale společenské cítění jí už zůstalo. Ani na minutu nikdy neztratí kontrolu nad tím, jak se chová. Má naprosto vytříbené chování, které se k jejímu jménu vždycky hodilo. Bylo jí vštěpováno, aby neustále myslela na blaho svého rodu, a to ji také poznamenalo. Její chování tomu bylo hodně přizpůsobeno. Nikdy v životě nešlápla v ničem vedle a i za to je na sebe pyšná. V období puberty měla takové ty trochu rebelské sklony, ale ne až tak extrémní, jako většina. Dobré vychování v ní pořád zůstalo, jen měla najednou pocit, že nechce, aby ji lidé uznávali pouze kvůli příjmení, měla neskutečnou touhu dokázat i něco sama. Její rodiče měli peníze na cokoli, tak bylo jen na ní, co si zvolí. A ona si zase na chvíli šla cestou té princezny, která v ní pořád trochu ještě byla. Začala se věnovat tanci a ne pouze jednomu. Její srdce si ukradly standardní a latinskoamerické tance. Ne však jen tak nějak pro vlastní zábavu. Opravdu na sobě tvrdě makala, aby se dostala až na profesionální úroveň a nebyla to zrovna hladká cesta, bylo na ní spousta trnů, které jí hodně znepříjemňovali život. Jenže ona nikdy nebyla člověk, který by něco vzdal jen kvůli strachu z neúspěchu. Ačkoli to trvalo docela dlouho, nakonec se jí přeci jen podařilo dostat na tu profesionální úroveň. V té době už byla na vysoké škole, jež ji sice v té době naprosto vytěžovala a občas se tak zdálo, že sport v její budoucnosti nebude hrát žádnou roli, protože jejím hlavním cílem bylo vždycky úspěšně vystudovat. Jenže potom se jí to všechno nějak podařilo skloubit. Rodiče ji vždycky ve všem, co dělala podporovali, takže to nebyl žádný problém. Byli na ni hrdí a ona začala čas od času předtancovávat na různých akcích, které byly nějak spojeny s jejich rodinnou bankou až se později žádná podobná akce bez jejího tanečního vystoupení neobešla. Stala se tak ozdobou tanečního parketu. Na jedné takové akci poprvé spatřila muže, kterému se následně podařilo ukradnout její srdce. Nejspíše to bylo tím jeho charismatem, které z něj vyzařovalo, že ji ten večer zaujal. Až později zjistila, že chodí na stejnou školu, jen mají jiné zaměření. Chtěla ho poznat, a tak se také stalo. Byl její první a také jediná láska. Nikdy na podobné city neměla čas, protože všechno úsilí věnovala právě studiu a tanci, jenže Ulysses byl prostě výjimečný. Propadla mu dříve než by se tomu nadála. Už od prvních okamžiků věděla, že přesně na takového muže se vyplatí počkat. Jsou jen dvě osoby o nichž moc dobře ví, že je miluje více než sebe samotnou a jednou z nich je právě Ulysses. Byla by pro něj schopna udělat bez váhání úplně cokoli, oč by ji jen požádal. Byli poměrně mladí, když ji požádal o ruku, což pro ni byl jako sen a ona neměla důvod nesouhlasit. Jistě se našli kolem nich takoví lidé, kteří jejich vztahu nikdy moc nevěřili a měli za to, že jim to nemůže vydržet. Jenže se šeredně spletli. Krátce po svatbě se v jejich životě ale objevil někdo další. Byl jím jejich syn Charon. Zprvu měla strach, jak na to bude její manžel reagovat, ale naštěstí to všechno dopadlo dobře a je z nich jedna velká šťastná rodinka. Právě Charon je tou druhou osobou, které by bez mrknutí oka dala přednost před sebou samotnou. Výchova malého synka jí zabírala dost času, jelikož stejně jako její rodiče, nebyla schopná ho předhodit nějaké podřadné avoxce a chtěla jej vychovávat sama. Ačkoli měla po dostudování vždy přehled o rodinném businessu, nikdy nebyla předurčena k řízení banky, to u nich spadá na muže, tudíž v tom nebyl žádný velký problém, že trávila čas doma se synem. Její manžel tvrdě pracoval na svém postavení a ona mu při tom byla vždycky oporou. Vlastně není snad nic, v čem by ho nepodpořila. Ona sama vypiplávala Charona tak, aby z něj vyrostl ten nejlepší mladý gentleman v Kapitolu. Při tom se stále ještě občas věnovala tanci, jen aby nevyšla ze cviku, už to nebylo tak moc jako dříve, protože výchova syna občas dala velmi zabrat. Ačkoli nikdy neví, kde se to v ní bere, snaží se na něj být přísná tak, jak to situace vyžaduje, aby jim před očima nezvlčel. Nemá manželovi nijak za zlé, že výchova připadla na ní, protože to takhle viděla i ve svém dětství, má prostě zaryté, že takhle to chodí. Věří, že stejně jako jeho otec i Charon jednou dosáhne velkých věcí a snaží se ho na to připravit. Určitě by občas nedostala cenu té nejhodnější matky roku, ale jde jí hlavně o to, aby i on udržoval dobré jméno, jak Vanderbiltům, tak i Forsytheům, jelikož jejich krev mu také proudí v žilách. Když jim syn trochu vyrostl a začal trávit více času ve škole, aby se zaměstnala, opět se vrátila k tanci. Nevyšla ze cviku, a tak nebylo zase tak obtížné, aby se dostala zpět. V současné době se stále objevuje na některých akcích, které Kapitol pořádá, aby předtancovávala. Celkově je se svým životem nadmíru spokojená, protože v něm má vše, na čem jí záleží. Má úžasného manžela, nádherného syna a může dělat to, co ji baví.

  • Brysen Angela Roycaster × K tomu, aby byly rodina nepotřebují stejné příjmení. Podle vidění i jména ji zná, především z rodinných akcí, takže ji automaticky řadí k těm lidem, kterým by bezmezně pomohla. Jen tak si spolu asi na kávičku nezajdou, až tak dobrý vztah mezi nimi nikdy neměl šanci vzniknout, každopádně pokud už se někde potkají, rozhodně se Celeste nebojí se s ní pustit do řeči. Sice ji až tak moc dobře nezná, to však nemění nic na tom, že jí přijde jako skvělý člověk. To, že nasazuje krk v misích je od ní dost odvážné a jí to vždy přišlo strašně statečné. Když podle všeho na jedné z misí měla zemřít, tak se z toho Celeste sice nehroutila, ale přišlo jí to samozřejmě líto. Určitě je spousta jiných, kteří by si smrt zasloužili více než ona. Pokud by ji teď někde viděla na nějaké rodinné slavnosti, dost možná by si myslela, že přišla o rozum a vidí duchy, ale nakonec by byla ráda, že žije, protože jí nikdy nepřála nic špatného.
  • Deimos × Je vůči androidům tak trochu skeptická, není to tudíž nic osobního, že jej bere čistě profesionálně a ne vyloženě jako blízkou osobu. Vždy chtěla jenom bezpečí pro svoji rodinu a kdyby mohla, bránila by Ulyssea a Charona vlastním tělem, ale na to nemá ty správné fyzické propozice, proto se v jejich životech objevil právě Deimos, který by to měl udělat za ni. Ještě nemá v určitých věcech její plnou důvěru a asi nějaký čas potrvá, než si ji získá, jestli vůbec. Avšak chová se k němu velmi mile a vstřícně, jenom se mu nějak více nesvěřuje, pořád je v určitých věcech docela ostražitá a opatrná. Avšak ví, že Ulysses mu věří, a tak se snaží i ona, protože má za to, že její manžel vše vždy pečlivě promýšlí a do ničeho se nevrhá jen tak bez rozmyslu.
  • Elijah Wesmyron × Když byla ještě na škole, rodiče jí často najímali nějaké bodyguardy, pokud chodila na akce, kam oni nemohli a jednou jím byl právě Elijah. Snažil se ji v průběhu večera dokonce i bavit. Možná si to ale všechno nakonec vyložil trochu jinak. Nikdy s ním neflirtovala, milá je prostě na všechny. Už v té době znala Ulyssea a rozhodně to, co mezi sebou měli, nechtěla nějak zničit tím, že by si s Elijahem nějak začala. Zdálo se však, že na odmítnutí není zrovna stavěný a čas od času to zkrátka zkouší dál. Může, jenže u ní se to nikdy nijak nezmění. Má jen jednoho člověka, kterého tímhle způsobem miluje a pan Wesmyron se mu v tomto nemůže rovnat. Pokud by na ni zase někdy něco zkusil, může se připravit na spršku šampaňského ve tváři jako tehdy. Ví, že její manžel ho nemá zrovna v lásce a ona dělá, že to nevnímá, ale chtěla by ty dva nějak usmířit. Sice pořádně neví jak, ale snaží se na tom pracovat. Je jí jasné, že asi nikdy nedocílí toho, aby byli přátelé, ale chce, aby se alespoň vídali i mimo práci, což by pro oba mohlo být dobré, jelikož by si je třeba noviny tolik nedobíraly.
  • Gunner Cosgrove × V současné době už jediné dítě Severine. Nějak moc se s ním nezná, především z vyprávění od Severine, to o něm ví opravdu hodně. Osobně s ním měla čest pouze párkrát, ale doufá, že když je teď ten vítěz, tak se na některých akcích třeba budou potkávat častěji. Přijde jí jako správný mladý muž a vzhledem k tomu, že je to syn Severine, tak nemůže být nijak špatný. Kdyby se bavil s Charonem, rozhodně by to svému synovi nijak nezakazovala, protože má za to, že v Gunnerovi je něco, co by jí vůbec nevadilo, kdyby Charon měl také. To, že dokázal vyhrát Hladové hry zkrátka něco značí samo o sobě. Navíc by bylo hezké kdyby syn její přítelkyně byl kamarádem jejího syna. Ale to si zase možná představuje až moc růžově.
  • Hunter Roycaster × Stejně jako s Brysen, ani s Hunterem si není zase tak blízká, aby se navštěvovali a byli nejlepšími přáteli. Nicméně nedá se říct, že by ho vůbec neznala. Koneckonců je to její bratranec, tudíž o něm něco přeci jenom ví. Vždy se k němu chovala mile a nikdy jí nedal záminku, aby své chování jakkoliv měnila, neboť se k ní pokaždé chová velmi hezky. Pokud se setkají, nevadí jí dát se s ním do řeči, ba naopak, tím jak se moc nevídají, tak se s ním vždy ráda někde setká. Pravděpodobně asi nemají zrovna nevyčerpatelná společná témata, ale něco se vždycky najde, aby řeč nestála. A vzhledem k tomu, že se jedná o člena její rodiny, rozhodně by nestrpěla o něm poslouchat nějaké špatné věci. Rozhodně by ho bránila a stůj co stůj by se všechny snažila přesvědčit o tom, že je to dobrý člověk.
  • Charon Vanderbilt × Její milovaný syn. Ačkoli občas musí být tou přísnou a něco mu zakázat, má ho nade všechno ráda. Sice se jí narodil, když byla ještě docela mladá a hodně žen potom své děti třeba z toho důvodu označují jako za nějakou "chybu", ale to ona rozhodně ne. Je strašně ráda za to, že ho mají. Už by si bez něj nedokázala život ani představit, stejně jako by to nezvládla bez manžela. Hodně pro ni znamená, a proto si potrpí na tom, aby měl jen to nejlepší. Od oblečení počínaje. Snaží se ho vychovávat tak, aby z něj vyrostl mladý muž, který bude reprezentovat svoje jméno. Chce, aby to Charon v životě dotáhl co nejdále, a proto mu také poskytuje veškeré potřebné věci k tomu. Prvotřídní vzdělání je samozřejmostí a zájmové kroužky příjemným bonusem k tomu. Nikdy ho netlačí do věcí, do nichž se mu nechce, ale to co je potřeba, aby udělal, tak k tomu ho vždy nějakou oklikou přivede, aniž by se třeba stačil vzepřít. Je na něj moc pyšná a dává mu to najevo. Vidí v něm určité znaky v povaze, které má po svém otci, ale s tím si nedělá nějaké vrásky. Pokud by z něj měla vyrůst alespoň z poloviny tak úžasná osoba jako Ulysses, pak bude nadmíru spokojená. Hodně se v její výchově promítlo to, že nemá ráda chudinu a má na ně svůj specifický názor. Snažila se ho předat i synovi, protože se ho vždy snažila držet dál od nevýznamných lidí. Možná mu i čas od času kontroluje kamarády, aby se ujistila, že se na něm žádný chudák nesnaží přiživit a dostat se na výsluní. Kromě tohoto mu však nebrání v tom, aby byl kým chce.
  • Manfred Cosgrove × Manžel její kamarádky, nějak blíže ho nevnímá. Pokud si to situace vyžaduje, tak s ním pár slov prohodí. Nezdá se jí nějak špatný a hlavní je, že Severine opravdu miluje, to je pro ni to nejdůležitější. Díky tomu si ho zaškatulkovala mezi lidi, které má taky ráda. Bylo by špatné, kdyby nevycházela s mužem, kterého si její přítelkyně vzala. Pokud jde ale o něj, není na něj milá jenom kvůli tomu, že je se Severine. Přijde jí fajn a nedělá jí problém se v jeho přítomnosti cítit uvolněně. Možná se úplně neumí občas ve společnosti chovat, ale to ji nutí si myslet, že alespoň nic nepředstírá a je prostě takový jaký je, což ona dost oceňuje. 
  • Ragnar Forsythe × Jejich rodina je vcelku rozrostlá, a proto těch příbuzných nemá zrovna pomálu. I tohle je další z jejích bratránků. Ovšem nedalo by se říct, že zrovna s Ragnarem by nějak dobře vycházela. Není konfliktní člověk a spíše jde tedy o to, že se s ním vídá jen opravdu málokdy. Určitě by se s ním zvládla bavit bez problému, ale nedá se říct, že by se jí zamlouval jeho předešlý neřízený život. Pořád to ale asi bylo lepší, než když si uvědomí, koho má teď za ženu. Vůbec se jí nezamlouvá, že vybíral prakticky i z celého Panemu a i té spodiny a nevzal si nikoho s pořádným jménem. Dokonce byla i na jejich svatbě, ale rozhodně si nemyslí, že by to manželství přineslo něco dobrého. O tom se však svěřila pouze manželovi a jinak si to nechává pro sebe. Mimoto nemá s Ragnarem sebemenší problém a pořád si uvědomuje, že je to její rodina, i když vzdálenější.
  • Severine Cosgrove × Přesně takhle vypadá člověk, za něhož by byla schopná se rvát. Zná se s ní už docela dlouho a prostě tak nějak od začátku hned věděla, že budou velmi dobré přítelkyně. V její společnosti je strašně ráda. Říká jí věci, které by jen tak někomu na potkání neřekla. Vážně jí věří a myslí si, že nemá důvod se z její strany obávat nějakého podrazu. Zároveň samozřejmě obdivuje její cílevědomost s níž se dostala až na hlavní tvůrkyni. Přesně takové lidi uznává. Snaží se brát i to, že nemá tolik volného času, aby se spolu mohly potkávat, alespoň si potom mají vždycky o čem povídat, když se sejdou. Vnímá ji zkrátka jako důležitou osobu ve svém životě. Kdykoli by za ní přišla, že potřebuje s něčím pomoci, tak je tu Celeste pro ni. U ní má Severine vždycky dveře otevřené, ať už by šlo o cokoli.
  • Ulysses Vanderbilt × Tenhle muž je u ní vždycky na prvním místě. Z její strany to byla ta pohádková láska na první pohled. Byla si jistá, že nechce žádný vztah do té doby než dokončí školu, jenže to se pak právě objevil on a všechno kvůli němu přehodnotila. Lidé kolem sice jejich vztahu nijak nevěřili a měli to spíše jen za mladistvou lásku, která stejně nevydrží, ale oni je vyvedli z omylu a dokázali jim, že i v jejich věku je možné si najít toho pravého životního partnera. Oba měli jisté cíle, co se vzdělání týkalo, takže jí strašně vyhovovalo, že se spolu mohli učit a zároveň tak trávili čas spolu, byla to tehdy dokonalá kombinace, která zajistila, že mu den ode dne více a více propadala. Ne jen díky tomu samozřejmě. Na Ulysseovi ze všeho nejvíce zbožňuje to... no prostě všechno. Když se jedná o jeho osobu, vidí ho v tom nejlepším světle, a tak se ho také snaží prezentovat svému okolí. Neříká samozřejmě takové ty věci, které o něm ví pouze ona, to ne, ty si pěkně střeží u sebe. Spíše o něm na veřejnosti mluví vždy velmi hezky. Sice se snaží vypadat jako naprosto nezávislá žena, jež zvládne úplně cokoli, ale dost podstatné je, že bez Ulyssea už by nezvládla nejspíše ani dýchat. Je její velkou součástí a dost možná už by bez něj ani nevěděla, kdo vlastně je. On ji i její celý život dělá naprosto perfektním. Na veřejnosti vždycky působí jako ideální příklad manželství, ale nutno podotknout, že to není pouze před zraky ostatních, mají to takhle i v soukromí. Občas se objeví nějaké ty hádky nebo neshody, ale to je jen zlomek z těch všech krásných chvil, které spolu prožívají. Vždycky byla ten typ romantičky, která si čas od času potrpí na pěknou květinu či večeři a to u ní stále přetrvává. Ačkoli některé ženy mají často sklon k tomu se snažit svůj protějšek nějak změnit, ona to nemá zapotřebí. Ulyssea miluje takového jaký je a ačkoli ví, že by si klidně mohla jen lusknout prsty a udělal by pro ní cokoli, nezneužívá toho. Samozřejmě není puťka, která si by si neřekla svůj názor, ale nikdy mu ho nevnucuje, předloží mu ho a je na něm, jestli ho uzná nebo ne. V každé situaci mu vždy byla oporou a stála na jeho straně. Občas se mu snaží ukázat pozitivní stránku celé věci, i když to na první pohled může být dost negativní, ona na tom vždycky něco dobrého najde, a jak by to celé mohl využít ve svůj prospěch. Moc dobře totiž ví, jak horlivý její muž dokáže být a nerada ho vidí, když jedná nějak v afektu. Snaží se být takovou jeho největší oporou, když to potřebuje. Má za to, že neexistuje nic, co by je od sebe mohlo rozdělit.

other worlds

stranger2s.jpg https://lh3.googleusercontent.com/Pw0zB0hurIqLYe3Dbii8mgZ8-m5myKuUtsQ2qtwficdo5n9uKQvLA3mzvOkjh7iL3CUXJzXut2adFoTqKA=w200-h92