Showing posts with label Capitol. Show all posts
Showing posts with label Capitol. Show all posts

Monday, December 21, 2020

Endorphyn Brilliance

[ endorfyn brilienc ]

[player] Andy

[fc] James Andrew Leywa "Valentina"
 

i tend to think emotions are for ugly people

× [species] human
× [date of birth] june 12, 2196 | ♊︎ gemini
× [loyalty] capitol
× [credits] 2 000

× [level] 1
× [age] twenty-eight | 28
× [occupation] stylist
× [gems] 0



defense [ 0 ]
  • [ personality ] Velmi laskavý a ochotný člověk, který by se pro druhé rozdal. Rád se popisuje spíš než člověk jako entita. Jako hvězda, jako bohyně. Samozvaně se označuje nespočtem různých označení a to je pro něj typické. Během let si vybudoval zdravé sebevědomí, ovšem to občas hraničí s jeho egem a tím, jak sám sebe vnímá. Někomu to nemusí být po chuti, neboť někomu se tak přehnané sebevědomí namíchané s občasným afektem může hnusit. Je velmi kreativní a tuto kreativitu zdědil nejspíš po svých rodičích. To zároveň souvisí s jeho originalitou. Normální člověk si na procházku parkem vezme kalhoty a tričko, on prochází zahradami ve flitrovaných šatech s odhalenými partiemi. Občas nepohrdne i fascinátorem a za každých okolností velmi výrazně nalíčen. Ono líčení je uměleckým projevem, které se odvíjí od jeho životního stylu. Je non-binary, tudíž se neřadí ani pod mužské pohlaví, ani pod to ženské. Zastává názor, že se prostě někdy cítí víc jako muž, někdy víc jako žena a pro to zkrátka neexistuje vhodná definice – nebo škatulka, chcete-li. Má velmi šikovné oči a tím, že je vnímavý zakládá si na svém perfekcionismu. Anebo si perfekcionismus zakládá na něm? Puntičkář, který potřebuje mít vše dokonalé a perfektní. Má rád obdiv a chválu, pro kterou někdy bojuje. Ne ale ve vší zoufalosti, nutno podotknout, že si tuhle chválu vždy vydře tvrdou pílí. Velmi společenský jedinec, co se pro záživnou konverzaci dokonce i zastaví. Zaujatý je pozorností, tudíž i sám zvládne vytvářet spontánní situace plné veselých slov. Povětšinou optimista s neuvěřitelným entusiasmem. Když se však skryje mezi čtyři stěny, nevadí mu trávit čas sám se sebou a dokáže situace po svém prožívat. Z toho vyplývá, že je melancholický, anebo že takový být zvládne. Citlivý a soucitný. Možná občas působí, že jsou mu všichni u zádele a že on je ten, kdo si kope cestu kupředu a nic ho v tom nemůže zastavit, ovšem pravda je na druhé straně. Záleží mu na názoru ostatních a častokrát by se kvůli pomoci druhým i utopil ve vlastních problémech – tedy ty zatajil, že ano. Neobyčejná natura Roberta, neboli Endorphyn je ale velmi rozmanitá a možná káva nebo pěkná procházka vyjasní všechny otazníky ve vašich očích a přemění je na odpovědi.
× × ×
  • [ file 001 ] Narodil se v geniálním okamžiku, možná přesně v tu odbitou sekundu padala hvězda, protože zanedlouho každý, kdo Roberta – tedy Endorphyn pozná, zjistí, že ona tou samozvanou hvězdou skutečně je. Dva milující, ovšem v pravidlech a tradicích Panemu, zatvrzelí rodičové. Věnovali svému vymodlenému dítku jméno Robert. Robert Santoyo. Člověk by v tom nehledal nic zvláštního, ovšem co čas přinesl, obrátilo všechny zraky a pořádně provětralo oční důlky snad většině Kapitolské smetánky. Robert vyrůstal jako kreativní, velmi otevřené a hlavně zvídavé dítko. Věnoval se nejrůznějším koníčkům a pěstil si dovednosti mnohých směrů. Bavilo ho prakticky všechno. Od umění, přes sport – který po čase příliš nevyhledával – po kulinářství i duchovno. Duchovno vyloženě ve filozofickém a psychologickém směru. Vykazoval již od útlého věku známky talentu. Byl velmi šikovný, jak jen je na chlapce nezvyklé. Jeho rodičům to ale nepřišlo zvláštní a každým volným okamžikem ho naplňovali láskou. Necítil tedy nikdy potřebu společenskosti nebo pozornosti ze strany rodičů. Byl velmi společenský, ba dokonce přátelský a bylo mu prakticky jedno, s kým se bude bavit. Jestli to byla starší paní na ulici anebo kompetentní osoba na úřadu. Dokázal z místa nahodit nejrůznější témata pro konverzaci a optimismus z něj jen hýřil. Všechno se ale změnilo v době, kdy přešel do puberty. To je čas, kdy člověk padá do bludného labyrintu a tělo se v záhadném okamžiku oddělí od mysli. V tentýž dobu má dotyčný za úkol najít se, a pakliže je jedinec odvážný a silný, neztratí se v chodbách a tím pádem nezačne potlačovat, co by pro něj mělo být přirozené. A tím, že Robert byl odmalička velmi otevřený, nebyl to pro něj žádný problém. V nízkém věku, pomineme-li fakt aktuální puberty, trávil čas tím, že si zmateně prohlížel muže a ženy a už v tomto věku odmítal přijmout fakt dvou pohlaví. Není lží, že se v jistých okamžicích projevoval dost zženštile a z toho měli jeho rodiče strach, neboť projevovat se tímto způsobem znamenalo porušit to, co Panemská pravidla zavrhovala a vytvářelo to tak příležitost, jak se stát odpadem společnosti. Zkrátka to poukazovalo na odlišnost a tento druh odlišnosti nebyl vítaný. Už snad v patnácti letech si, sice tiše, přesto v hlavě říkal, že není ani jedním. Nechtěl se řadit jako ovce do nějaké skupiny a jeho volnomyšlenkářství v tomto směru potlačovalo jediné – pravidla společnosti. Našel si přátele a tito přátelé mu ukázali nové rozměry. Mezi nimi se nacházeli i tzv. non-binary jedinci, kteří se stejně jako on nezařazovali do ani jednoho ze známých pohlaví. Tito jedinci, jeho přátelé se věnovali umění, které lze v moderním světě chápat jako drag, čili drag queens. Těžko popsat, jak by to označili Kapitolané, ale nebudeme to škatulkovat. Paruky z kvalitního materiálu, flitrované kostýmy nejrůznějších střihů a dost často i kostýmy, které mohly v minulosti inspirovat nejednoho návrháře či stylistu. Sám se vybíral těmito sférami a v budoucnu se chtěl stát vizážistou. Možná ho ani nikdy nenapadlo, že by se mohl stát stylistou, i tak to neviděl jako nedosažitelný cíl a jeho ambice tak směřovaly právě tímto směrem. Je třeba zmínit, že se svým životním stylem měl nejednou problém. A právě proto, že Kapitol tento styl neschvaloval a spolu s Kapitolem i bývalí lídři, byl obětí fyzického násilí, posměšků a nejrůznějších druhů společenské šikany. V nynější době už se mu lépe dýchá a skutečně dosáhl, čeho chtěl. Můžete ho oslovovat v mužském rodě, můžete i v ženském – byl celý život zvyklý na všechno a skutečně – s vypěstovaným sebevědomím nepropadne žádnému rozptýlení a nic ho nerozhodí z jeho životního poslání. Krása. To je to, co uplatňuje a co se snaží prosazovat. Nyní žije klidným, ovšem bohémským životem. Byt v centru Kapitolu, který dokonce vlastní i místnost – sice malou, i přesto místnost – která slouží jako takový návrhářský, vizážistický koutek. Rád by si vydělal na své studio, ale na to je ještě malou hvězdičkou v černočerném Vesmíru.


    

    

  • mobil - Advansy

Thursday, July 16, 2020

Aislinn Sojournear

[ ejslin soudžrnýr ]

[player] Dahlia

[fc] Kim Chung-ha
 

i do a thing called what i want

× [species] human
× [date of birth] august 9, 2195 | ♌︎ leo
× [loyalty] capitol
× [credits] 8 350

× [level] 2
× [age] twenty-nine | 29
× [occupation] escort
× [gems] 0




defense [ 1 ]
  • [ appearance ] Celá její fyzická stránka je dovedena k dokonalosti. Co jiného také čekat od ženy toužící po slávě a pozornosti. Stejně jako každý Kapitolan, dbá velmi na svůj vzhled. Když nezaujmete na první pohled, má cenu se vůbec snažit dál? To je motto, kterým se řídí každý den před zrcadlem. Každá nedokonalost ji dokáže přivést k šílenství. Možná právě proto má za sebou už nespočet plastických operací, liftingů a jiných zákroků. Celý její obličej je jedna vyhlazená plocha, kde není místo na jakýkoliv náznak rysů, které by se daly popsat jako charakteristické pro její osobu. Pravidelně si nechává vyhladit všechny vrásky, které se občas objeví, aby nikdo nevěděl, že stárne. Miluje mladistvý vzhled a za nic na světe by se této vizáže nevzdala. Začíná pomalu vypadat jako nafukovací balónek, vždy, když upustí vzduch a kůže se začne kroutit, znovu ji nafouknou. Jediné, co podtrhuje jsou její rty, nos a oči. Ty má dokonce přifouklé, avšak stejně jako zbytek obličeje vyhlazené, aby nepůsobily příliš agresivně. Paradoxně jí záleží ze všeho nejvíce na jejích vlasech, které musejí za všech okolností zůstat stejné jako od narození, dlouhé, hnědé a vlnité. Pečuje o ně s láskou novopečené matky. Pokud touží změnit vzhled, použije paruky nebo příčesky. Na nich vůbec nešetří a skoro neustále má nějaký ten barevný příčesek na sobě, třpytivé nebo přírodní. Stejně tak si nenechá na obličej sáhnout od nikoho jiného než svého plastického chirurga. Tím pádem jsou všechny kovové ozdoby jen falešné kousky plastu a kovu připnuté na malou chvíli. Nechce si totiž zničit svůj pracně vymodelovaný vzhled. Její tělo také neuniklo posedlosti hladké kůže, a tak vlastně skoro nic není původní. Její kůže jakoby sotva dokázala obepnout úzké tělo. Jí však tato situace vyhovuje, není místo, kde by se mohla její kůže zbytečně napínat a tím pádem i ničit a vráskovitět. Její plné pevné křivky vždy upoutají pozornost, hlavně díky způsobu, jakým se prezentuje. Nic na sobě ale nepřehnala, dokonce si nechala přidat pár centimetrů do výšky, aby mohla mít větší hrudník a nevypadat, jako kdyby na sobě měla připoutané dva héliové balónky. Miluje kapitolskou zářivou módu, nejvíce se vyžívá v třpytkách, někdy v nich chodí celá zahalená, bez kousku pořádného oblečení. Čím méně oblečení na sobě má, tím lépe se cítí, má však nějaké zásady a pořád myslí na to, jak vypadat k sežrání, ale zároveň ne jako lehká dáma. To by bylo proti jejím zásadám. Extravagantnost k ní ale sedí a nebrání se jí.
  • [ personality ] Nikomu se nepatří Aislinn soudit na základě její povahy. Od začátku vystupuje velmi sebevědomě, až egoisticky, nenechá vás ani na chvíli vydechnout. Vše se vždy musí nějakým způsobem točit kolem ní, a to i ty špatné věci, ve všem se snaží najít způsob prospěchu pro svoji kariéru a osobní život. Stejně jako její styl života, i její myšlení je jedna velká zábava. Převážně myslí jen na to, co by mohla vylepšit a jak být krásnější. Jen díky tomu se dokázala dostat mezi pomyslnou smetánku, která pracuje přímo v rámci Her. Vděčí za to jen svojí vytrvalosti, jakmile si jednou něco usmyslí, je skoro nezastavitelná. To vše by ale nešlo bez falší a předstírání, je falešná asi jako půlka jejího těla, nic nemyslí tak vážně. Je schopná naslibovat vše, jen aby bylo po jejím, dost často lže jen tak pro zábavu. I přes svoji všímavost rozhodně není tak bystrá, jak o sobě tvrdí a má dost momentů, kdy absolutně netuší, co se děje, zvláště v napjatých situacích, kdy myslí jen sama na sebe. Nikdo by ale neměl Aislinn podceňovat. Umí být pěkně nepříjemná mrcha, zvlášť když jí někdo zkusí říct, že něco nemůže. Není to ani tak rozmazlený fracek, jako sebestředná hrdá dáma, která dostane vše, co chce. Je schopná investovat až příliš velké množství času, aby se dostala, kam chce a jde při tom přes mrtvoly. Nesnáší lidi, kteří se tváří chytřejší, než je ona, povyšují se nad ní a podobně. Nejraději by je na místě svázala a poslala hezky někam do arénky, aby se o ně postarali jiní. Ruce si totiž nikdy neušpiní, na vše jí stačí její hlava a ústa. Pokud najde někoho, kdo je jen trošku úspěšnější, krásnější nebo oblíbenější, snaží se mu mazat med okolo pusy a všeobecně se dostat do jeho povědomí, aby ho potom mohla překonat. Její přirozená zvědavost, zrozená z touhy o všem vědět, ji táhne k lidem, kteří se tváří tajemně a záměrně některé části svého života skrývají. Chce o nich vědět vše, imponuje jí tajemnost, ovšem když tato opona opadne a není co více odkrývat, velmi rychle se unudí a jde po další oběti jejího bezprostředního zájmu. Velmi ráda mluví o Hrách, vlastně si nedokáže svůj život bez nich představit.
× × ×
  • [ file 001 ] Říká se, že za každou mrchou je životní tragédie a ve skutečnosti se jedná o citlivé duše, které jen touží po pochopení. V životě Aislinn se toho nikdy nestalo tolik, aby tím mohla omluvit to, jaká je. Její rodina nikdy nepatřila mezi smetánku, nikdo o nich ani pořádně nevěděl. Pro její rodiče to byl ideální stav, kdy mohli jen klidně žít, vychovat děti a zemřít hezky ve vatě a pohodlí, daleko od Her a všech těch šíleností, které se venku dějí. Kdysi dávno totiž jejich předchůdci utekli do Kapitolu, během paniky a chaosu z útoku rebelů, a začali potichu žít daleko od kraje, ze kterého pocházeli. Který to byl, ona sama netuší, nikdy se ani nezajímala o rodinou historii. Pro ni je důležité žít v momentu. Což se příčí s tradicí rodiny na sebe neupozorňovat, kdyby se náhodou někdo ptal, odkud se vlastně v Kapitolu vzali. Tak úplně ani těmto historkám nevěří, spíš si myslí, že jsou proti ní používané jako způsob, kterým se starostlivá rodina snažila jejich jedinou dceru udržet doma. Už jako malá vždy zkoušela, kam až může zajít. Její rodina se jí snažila krotit, jednu část svého dětství dokonce trávila striktně ve škole a doma, s osobním dozorem a vším. Aislinn si však tuto pozornost svých "bodyguardu" užívala a dávala všem svým vrstevníkům najevo, jak důležitá je a vždy bude. Dlouhou dobu trávila sledováním Her. Pozornost, která byla věnována splátcům a později vítězům, v ní probouzela návaly vzteku, žárlila, jak může tolik lidí věnovat pozornost i těm pár hlupáčkům z nejnižších krajů. Jenže aby se stala splátcem, musela by donutit rodinu dostat se do kraje, trénovat každý den a zkusit své štěstí. Jednou zkusila něco podobného navrhnout, vypátrat kořeny rodiny a zkusit se vrátit, což se setkalo s nepochopením a skončilo obrovskou rodinou hádkou. To jen potvrdilo její domněnky o nesmyslnosti celého příběhu. Její rodina jí něco tají. Od té doby netoužila po ničem jiném, než se stát součástí celého procesu kolem Her. Velmi brzo se od své rodiny dostatečně distancovala a šla si za svým snem. Zůstala v ní však špetka respektu k rodinné historii, a tak často měnila jména, jen aby k nim zbytečně nepřitahovala pozornost. Zkoušela různé věci, prvně se snažila stát stylistkou, na to jí však chyběl talent a hlavně nápady. Brzy přehodnotila situaci a zapsala se na kurzy sebeobrany, třeba by jí vyšlo trenérství a nebo v nejhorším stát se mírotvorcem. Alespoň by se dostala mezi kraje a viděla na vlastní oči život, o kterém si myslí, že je perfektní. Po roce s tímto nápadem skončila, hlavně když ji její vlastní vzhled zajímal více než cokoliv jiného, modřiny a rány z tréninku pro ni byly nepřekonatelné. Když už se zdálo, že nenajde nic, co by ji bavilo, někdo jí navrhl, ať zkusí pozici uvaděčky. Aislinn nemohla být šťastnější, když slyšela, že jí někdo bude platit za to, aby byla krásná. Hořkým zklamáním se stal fakt, že žádný z luxusních krajů už na ni nezbyl. Dlouho bojovala, snažila se najít způsob, kterým by se dostala do Prvního nebo Druhého kraje, i na slanou mořskou vodu by si zvykla, nic však nebylo platné. Zatím se tak snaží získat co nejvíce vlivných přátel, kteří by jí mohli později pomoct. Své splátce nemá moc v oblibě, přeci jen to nejsou žádní profíci. Kraje jsou pro ni její vlastní aréna, všechno je pro ni jen jedna velká hra, a ona si ji moc užívá. Nedokáže odolat žádné sázce, pořád pokouší svůj osud, stejně jako když byla malá. Je jen otázka času, kdy se jí tento životní styl vymstí. Na to však nemá ani pomyšlení.

  • mobil - Advansy

Wednesday, July 08, 2020

Quinn Qualley

[ kvin kvejli ]

[player] Teryna

[fc] Loren Gray
 

oops, i did it again

× [species] human
× [date of birth] june 26, 2205 | ♋︎ cancer
× [loyalty] neutral
× [credits] 0

× [level] 1
× [age] nineteen | 19
× [occupation] trainer
× [gems] 0




defense [ 0 ]
  • [ personality ] Kapitolané, jací mohou být? Žijí v nejbohatší oblasti Panemu a i ti nejchudší z nich se mají mnohokrát lépe než lidé z krajů. Jistě jim ten luxus musel stoupnout do hlavy. Určitě jsou arogantní a nepřející. Avšak nic není přesně takové, jak to vidíme na první pohled. Jak se říká: „Nesuď knihu podle obalu.“ Quinn tím byla celkem dobrým příkladem. Její oblíbená barva byla bezesporu růžová. Co byste si o ní pomysleli? Nejspíš, že je to princeznička, co žije ve strachu, aby si neulomila jeden ze svých nehtíků, nebo aby se jí nezlomil jeden jediný vlásek. Quinn však byla vskutku drsná slečna, která milovala dobrodružství, ačkoliv si ho v Kapitolu moc užít nemohla. Lehká arogance k ní také patřila, to jí nikdo nevzal, ale měla také pár těch světlých stránek. I přestože Quinn byla většinu času ta arogantní dívka, vždy jí ledové srdíčko roztálo, když někdo jiný měl problémy. Mohlo se to zdát lehce divné, ale Quinn se možná někdy vydávala za někoho, kdo jí nebyl moc podobný. Přeci jen většinou to, jací doopravdy jsme, ukrýváme až v našem srdci, našem hřejivém jádru. Na druhou stranu jsou zkrátka lidé, kterým se nevyplatí ukazovat své slabiny. Lidé, před kterými si musíme hrát na to, jací nejsme, nebo jsme? Tak či onak je jenom na nás, jak chceme, aby nás lidé viděli. Když chceme, aby nás viděli jako zlé lidi, budeme zlými lidmi. Když budeme chtít, aby nás viděli jako hodné, budeme hodní. Ve finále jsme to, jak nás vidí ostatní. A jak vy vidíte Quinn?
× × ×
  • [ file 001 ] Kapitol, nejbohatší a nejvyspělejší část Panemu. Co jiného si přát? Od hlavního městečka by se snad nedalo očekávat nic jiného než, až možná přehnaný, luxus. Jeho obyvatelé si žili doslova jako v bavlnce a Quinn s její milující rodinkou nebyla výjimkou. Nevztahovala se na ně Sklizeň a skoro vše za ně udělalo zbylých dvanáct krajů. Byl to vskutku krásný život, sama Quinn by si nejspíše neuměla samu sebe představit někde na poli. To jednoduše nepatřilo k ní. Bylo to však tím, že ona sama tohle nikdy k životu nepotřebovala, tudíž to nikdy nedělala. Dělal to za ně někdo jiný, tak proč se namáhat? Na jednu stranu to bylo příjemné, nedělat vskutku skoro nic. Na druhou stranu má i práce své klady, které Kapitolané nejspíš nikdy nepoznají. Quinn si nikdy na tento život nestěžovala, jak by mohla? S rodinou žila v útulném bytečku, který, stejně jako většina bytů v Kapitolu, překypoval luxusem. Jakmile ale v něčem takovém žijete odmalička, připadá vám to jako absolutně normální věc, a dokonce byste si možná přáli víc. Není divu, že Quinn byla takové malé rozmazlené a zlobivé děťátko. Jako maličká byla nešikovná. Ať už nechtěně něco rozbila, či si polila své oblečení. A tak jako každé dítě, i ona měla své typické výmluvy. Mezi její oblíbené patřila třeba tato: „Maminko, ale já nelžu, jen si vymýšlím.“ Používala ji, když se něco přihodilo a ona se snažila to shodit třeba mnohdy i na vítr. Vítr a gravitace mohou za všechno, však? Nebo také s oblibou říkala: „Ono samo.“ To zase pro případ, že rozbila nějakou ze skleniček. Nakonec zbyla nejspíš ta nejvtipnější: „Málem jsem se polila.“ Ačkoliv by si každý myslel, že to bylo opravdu málem, nebylo tomu tak. Malá Quinn tak většinou byla politá skoro od hlavy až k patě. Na její obranu bylo to její rané dětství a ještě ani neznala význam veškerých slovíček. Tak či onak si Quinn dětství užila a co nevidět přišla puberta. Pro Quinn to bylo především období náladové a také období, kdy byla někdy tajně zamilovaná do vítězů, a nejen do vítězů, mužských splátců Her. Naštěstí i toto období pominulo a z Quinn se stala dospělá slečna. Věk, kdy se staneme dospělými, je jen pouhým číslem, které nám zajistí vstupenku do světa, který jsme zatím jako děti neměli šanci poznat. Většinou to neznamená, že jsme tohoto světa hodni. Je to jenom naše vyspělost a nevyspělost, která určí, jestli jsme na tento život připraveni, či nikoliv. Každý jsme jako dítě snili o tom, jak budeme dospělí a budeme moct téměř cokoliv. Teprve až jako dospělí si uvědomíme, že jako děti jsme neměli pomalu žádné starosti a že byl svět pro nás jednodušší. Takové mínění měla i Quinn, avšak na rozdíl od ostatních dětí z jiných krajů, Quinn nemusela prožít své dětství ve strachu z toho, že její jméno v ten osudný den bude vyřčeno a později ho uslyší i celý Panem. Mohla to sledovat jen z pohodlí domova, kde jí téměř nic nechybělo. Takový život by si nejspíš přálo mnoho lidí. Bohužel neměli to štěstí a Quinn se v tomto ohledu ani o jejich štěstí nezajímala. Někdy její myšlenky zabloudily k tomu, jaké by to bylo žít v jednom z krajů. Každý rok stát na náměstí celá napjatá, jaký nešťastlivec letos poputuje do Her, jestli to nebude dokonce i ona. Nikdy takový strach nezažila a jako Kapitolanka ani zažít nemohla. Nestěžovala si, jelikož opustit svůj sladký domov by nejspíše nedovedla. Navíc nechtěla umřít tak mladá. V tomhle snad i ty dívky obdivovala, ačkoliv jich se nikdo neptal na to, zda chtějí, nebo nechtějí umřít. Štěstěna zkrátka rozhodla o jejich osudu života. Quinn samo sebou do Her nikdy nemusela, avšak i tak si našla koníček v posilování a trénování se zbraněmi, i když to v životě ve finále nepotřebovala. Její otec jí v tomto dělal skvělého parťáka a Quinn tak brzy v tomto byla opravdu dobrá. Mimo to, měla takový dětský sen, a to dostat se nějakým způsobem do jakéhosi zákulisí Her, což se jí nakonec povedlo, hlavně díky jejímu otci, a ona nyní pracuje jako jedna z trenérů splátců.

Wednesday, June 03, 2020

Vender Crius Sinclair

[ vendr krijs sinklér ]

[player] Fion

[fc] Gerald Gillum "G-Eazy"
 

snakes don't hiss anymore, they call me baby

× [species] human
× [date of birth] january 22, 2208 | ♒︎ aquarius
× [loyalty] capitol
× [credits] 3 300

× [level] 9
× [age] sixteen | 16
× [occupation] student
× [gems] 10




vitality [ +20 ] × defense [ 57 ] × replicas [ 0 ]
  • Přestože se mnozí snaží vymanit ze spárů předsudků, které o jejich domovském kraji panují, Vender tento trend vědomě nenásleduje. Je přesně takový, jako se o obyvatelích Prvního kraje traduje, a ještě mnohem horší – jeho kořeny totiž sahají až do samotného Kapitolu. Coby synáček zbohatlíků nikdy netrpěl nedostatkem čehokoliv a rodiče se ani nesnažili, aby z něj vyrostl pokorný člověk; značně pofidérní výchova se tedy negativně podepsala na jeho charakteru. Je sebestředný, moc dobře si je vědom efektu, který má na ostatní a neváhá jej využít ve svůj prospěch. Jedná se o typ člověka, který o své přítomnosti dává vědět, aniž by promluvil; je charismatický a určitou skupinu lidí velmi přitahuje. Libuje si v situacích, kdy může dát najevo svou převahu, což se projevilo i během jeho tréninku v Akademii. Zbožňuje boj na blízko, kdy může sledovat, jak oběti s každým dalším pohybem vyprchává z očí elán a je smířená s nevyhnutelnou prohrou. Vzhledem ke své úctyhodné výšce má velmi rychlý metabolismus, takže nepatří mezi největší svalovce, ale díky své celkové fyzické kondici rozhodně představuje hrozbu, zejména pak pro splátce z neprofesionálních krajů. Coby budoucí elitní soutěžící v Hladových hrách považuje za svou povinnost, aby se naučil s mnoha typy zbraní. Některé jsou však v jeho žebříčku oblíbenosti výš než jiné. Jako svou primární zbraň si zvolil dýku, protože dokonale koresponduje s jeho povahou. Vender má rád nekompromisní chlad oceli a rád si zachovává emocionální odstup. Nikdy nebyl fanouškem sekání hlava nehlava; je přesvědčený o tom, že jedna dobře mířená smrtelná rána je daleko sladší odměnou než litry krve, která by mu akorát narušila bezchybnou vizáž.
  • To, že má nějaké slabiny, by nepřiznal ani na mučidlech, ale navzdory svému přesvědčení je bohužel stále pouze nicotnou lidskou bytostí, kterou tvoří primárně chyby. Svůj dominantní povahový rys, kterým je narcismus, přirozeně považuje za svou hlavní přednost, ale v širším měřítku se o pozitivní vlastnost rozhodně nejedná. Kvůli šikaně, kterou ve velké míře zažíval jako dítě díky svému nezvyklému původu, přišel o schopnost komukoliv věřit. Není tedy příliš dobrý v navazování opravdových, upřímných vztahů a při komunikaci s ostatními nikdy nezabrušuje takzvaně pod povrch. Osudy ostatních jej nezajímají, většinou lidí opovrhuje. Nehezké dětství jej poznamenalo natolik, že si není příliš jistý sám sebou, což je paradoxně hlavní důvod pro to, že se prezentuje jako alfa samec. Ve skutečnosti je však plný protichůdných emocí a niterných svárů. Neustále bojuje se dvěma diametrálně odlišnými stránkami vlastní osobnosti – Vender miláček a Vender hajzl, Dr. Jekyll a pan Hyde. Jeho duševní zdraví je jeho největší slabinou; bez své drsné masky by byl emocionálně naprosto obnažený a velice zranitelný. Jakožto Kapitolan a Jedničkář v jedné osobě v životě příliš nepřicházel do styku s přírodou, mírně řečeno před ní tedy má respekt. Zároveň se štítí veškerého hmyzu a má panický strach z pavouků. Akademie jej naučila mnohé, ale schopnost odolávat vlivům matičky Země mezi Venderovy přednosti rozhodně nepatří. Další odvětví, ve kterém trenéři selhali, jsou zbraně na dálku – oštěpy, luky a kuše Vender doslova nesnáší.


  • [ appearance ] Styl oblékání a celkový vzhled značně přizpůsobil svému pochroumanému psychickému zdraví. Nejčastěji jej lze vidět oblečeného v černé barvě, a to od hlavy až k patě - nemá rád zvýšenou pozornost věnovanou jeho osobě, pokud si jí sám nevyžádá. Značkovou koženou bundu, kterou dostal darem od prarodičů z Kapitolu, považuje za svůj nejcennější majetek a bez ní prakticky není k vidění; k jejímu odložení či výměně za jiný kousek oblečení jej mohou donutit pouze drastické výkyvy teplot nebo společenské události, které vyžadují formální oděv. Jeho tvář často zdobí tmavé strniště a vlasy nosí převážně sčesané dozadu. Za levým uchem má vytetovanou růži, která symbolizuje jeho pravé, mnohem citlivější já. Na svém vzhledu si velmi zakládá, protože představuje jednu z jeho předností. Oku lahodící vizáž je vstupenkou do lepší společnosti, což si Vender samozřejmě uvědomuje.
  • [ personality ] Vender je komplikovaný člověk – tento fakt rád vystavuje na odiv, přestože se nejedná o nic, čím by se mohl chlubit. Kapitolští rodiče jej celý život vychovávali tak, aby z něj vyrostl tvrďák, který se sebou nenechá zametat, protože rodák z hlavního města si nezaslouží nic než nehynoucí uznání. V tomto ohledu rozhodně uspěli. Určitě nelze o Venderovi tvrdit, že by si nechával líbit nehezké zacházení – toho si dosytosti užil ve škole krátce poté, co se s rodinou přestěhoval do Prvního kraje. Po hořkých zkušenostech se závistivými spolužáky se tedy zařekl, že už si nikdy nenechá dát přes držku, což také dodržel. Jakmile jej něco rozlítí, pro ránu nejde daleko a vztek nad ním často přebírá nadvládu. Mnohokrát někoho během záchvatu zranil, jednou dokonce zabil psa, který byl na Venderův vkus příliš dotěrný. Nutno dodat, že tohoto činu hořce lituje, protože má zvířata poměrně v oblibě. Z toho lze usoudit, že jakmile se dostane do vzteklého módu, nedokáže se ovládat – před očima má rudou mlhu a racionální uvažování jde stranou. Vender však není pouze psychotický agresivní maniak; jeho osobnost má i druhý, mnohem příjemnější protipól, který je u něj na denní bázi naštěstí běžnější. Když má dobrou náladu, jedná se o šarmantního společníka, který se těší značné oblibě u určité sorty dívek – u těch, které hledí pouze na vzhled a nezajímají se o to, co se skrývá pod povrchem. I Vender totiž působí takovým dojmem – většině lidí se jeví jako povrchní ignorant, protože se na první pohled příliš nezajímá o své okolí. Opak je však pravdou. Hluboko ve Venderově nitru dřímá kreativita a něžnost, které jsou jeho nejpřísněji střeženým tajemstvím. Vůči okolnímu světu je vnímavý a dokáže jej vidět v širších souvislostech; rád hledá krásu v ošklivém, dobro ve zlém, potenciál ve zdánlivě beznadějném. Dokáže v ostatních odhalit skrytý talent a využít jej tak, aby z toho profitovalo co největší množství lidí, ale v první řadě hlavně on – tuto vlastnost považuje za klíčovou a je toho názoru, že mu jednoho dne odemkne nejedny mocné dveře. Zároveň věří v osud, díky čemuž má často tendence věci flákat a spoléhat právě na vyšší mocnosti, které jej zajisté dovedou k vytouženému cíli.
× × ×
  • [ from the capitol to hell and back ] Když spatřil světlo světa, psal se rok 2208. Narodil se jako Vender Crius Hyland v Kapitolu, přičemž své druhé jméno získal od svého dědečka, k němuž měla jeho matka velmi blízko. Venderovo dětství bylo typicky kapitolské – vyrostl na Hladových hrách, v průběhu života se zhlédnul v několika vítězích, kteří jej svými schopnostmi obzvlášť uchvátili, a snad jako každé správné kapitolské dítě toužil po tom, aby se do arény jednoho krásného dne dostal. Rodiče jeho zálibu samozřejmě podporovali; sami se považovali za velké fanoušky. Pravidelně sázeli na své favority a Hry vnímali jako společenské vyvrcholení roku. Vše se změnilo, když se Venderova matka nadchla pro šperkařství a spolu se svou rodinou navštívila jednu z továren v Prvním kraji, o jejíž koupi již delší dobu uvažovala. Jejich návštěva, která neměla mít dlouhého trvání, se nakonec protáhla na dlouhých sedm let. Všechny Venderovy sny se rázem zbortily jako domeček z karet a Vender své rodiče za jejich rozhodnutí začal nenávidět. Toužil po kariéře režiséra, ale tím, že se rodina usídlila v Prvním kraji, prakticky přišel o budoucnost. Netrvalo dlouho a Vender začal trénovat v Akademii pro splátce. Rodiče to považovali za samozřejmost – toužili po vítězi, který by rodině zvýšil prestiž, a rozhodli se pro to udělat vše potřebné. Díky tučnému bankovnímu kontu se mu sice dostalo perfektního tréninku, ale Vender rozhodně nebyl šťastný. Kariéra profesionálního splátce nebyla tím, po čem prahl. Jako dítě po tom samozřejmě toužil, ale realita je hořká a na hony vzdálená od naivních klukovských snů. Nátlak okolí v něm však zapudil i poslední zbytky odporu a Vender tréninku zasvětil svůj život. Přestože vítězství v Hladových hrách považoval za své nové poslání, ve skrytu duše stále nebyl spokojený. Jeho plán byl jednoduchý – v osmnácti se přihlásit dobrovolně, vyhrát a vrátit se zpět do Kapitolu, kde by se rád pokusil prorazit ve filmové branži. Osud tomu však chtěl, že na světlo světa čirou náhodou vyšla lež, kterou jej matka krmila dlouhých šestnáct let. Slaboduchý muž, o němž si Vender myslel, že je jeho otcem, byl ve skutečnosti jen loutka nastrčená na místo jeho pravého stvořitele - Marcella Tituse Sinclaira. Díky tomuto zjištění se Venderův život podruhé obrátil o sto osmdesát stupňů. Po mnoha letech se konečně vrátil do Kapitolu, ale rozhodně by se nedalo říct, že by mu ubylo problémů.

  • Trevor Snyder × Dalo by se říct, že s ním má klasický love/hate relationship. Kvůli Trevorově protivné zálibě v pitvání lidských duší je jím neustále sledován a napomínán, jak by měl nakládat se svým životem, takže k němu mnohdy cítí silnou averzi. Zároveň v sobě však nedokáže zcela zapřít přirozenou lidskou potřebu sdílet své trable s někým dalším, takže jej po většinu času toleruje. Navzdory tomu, že mu Trevor leze na nervy, jej ale má svým způsobem rád, protože je s ním sranda a zapomíná díky němu na své existenciální problémy. Trevor jej paradoxně drží na uzdě, protože se vůči Venderovi cítí provinile – byl to on, kdo jej přivedl k jeho životnímu stylu, který sestával převážně z paření. Trevor však tehdy neměl tušení, že Hyland má silné sklony k závislostem a dalšímu sebedestruktivnímu chování, takže jej v dobré víře nevědomky svedl na scestí. Nyní se tedy snaží svou chybu zvrátit, protože mu to velí morálka, což se na první pohled může jevit jako přehnaná, téměř bratrská starostlivost o Venderovo bezpečí a celkové štěstí. Jak se říká, cesta do pekel je dlážděná dobrými úmysly.

  • 1x obsidiánový klíč, obsidiánový box [k otevření potřeba 5 obs. klíčů], zvýšené útoky (max. 20) na jeden vybraný boj
  • mobil - Advansy, řidičský průkaz

other worlds

stranger2s.jpg https://lh3.googleusercontent.com/Pw0zB0hurIqLYe3Dbii8mgZ8-m5myKuUtsQ2qtwficdo5n9uKQvLA3mzvOkjh7iL3CUXJzXut2adFoTqKA=w200-h92